Rok čtvrtý – 30. týden: První zásoby na zimu

30. týden

Pokračujeme hlavně v kosení a sklízení. Kosení bude ještě na pár dní, protože najednou to ani náhodou nedám. Později (hodně později) bych rád zmenšil louku na úkor obráběných ploch, jako jsou např. záhony, nebo porosty trvalek. K porostům trvalek patří i stromy, které nám ale zatím na zahradě moc nerostou. Tento týden jsem se rozhodl pokosit právě úsek, kde je podle plánu ovocný sad, nebo by měl být. V prvotním nadšení jsem tam chtěl od všeho něco, a tak jsme vysazovali ve velkém. Doteď máme na zahradě přes 50 ovocných stromů a keřů. Ze začátku jsem se snažil je udržet permanentně zamulčované, takže jsem skoro všechno, co jsem pokosil kolem stromů, použil k jejich zamulčování. S mulčem je to ale tak, že když ho pravidelně nedoplňujete, tak se za chvíli doslova ztratí. Ubývá fakt rychle a kdybych chtěl mít stromy a keře zamulčované permanentně, tak by mi nestačila asi ani celá louka, co ještě na zahradě máme. Taky by to zabralo hodně času a nejsem si jistý, že by to zato stálo. Hned druhý rok jsem zjistil, že mulč mají moc rádi i hlodavci a tak skoro všude, kde byla nějaká kupka sena, byla minimálně jedna díra. Takže jsem od mulčování stromů a keřů upustil a všechno co pokosím radši navezeme na hromadu a pak použijeme na kompostovací záhony pro brambory. Nebo z toho uděláme kompost rovnou. Teď se snažím posekat kolem stromů aspoň jednou do roka. Možná by chtělo kolem nich sekat častěji, ale zatím to nějak časově nevychází. Později bych rád kolem nich vytvořil porosty kytek a možná trvalé zeleniny. Předtím to ale asi bude chtít revizi ovocného sadu. Něco nahradíme, něco přesadíme a něco možná i odstraníme.

Dost stromů jsme vysadili už hned prvním rokem po koupi zahrady. Zahradu jsem od začátku plánoval tak, že tam později budeme bydlet. Chtěl jsem mít pokud možno všechno, od zeleniny, přes keře až po ovocné stromy. Zahrada je relativně dost velká na to, abych tam mohl dát i vysokokmeny. Ty jsem zvolil hlavně u jabloní, třešní a ořešáku, které jsme vysadili k severní straně pozemku. Směrem k jihu a dopředu k zeleninovým záhonům jsme vysadili stromy na slabších podnožích. Jak jsem na začátku byl hodně ovlivněný permakultúrnimi stránkami, které propagují hlavně vysokokmeny a nejlépe pravokořenné, tak jsem chtěl všechno na silných podnožích. Všechno jsem ale nesehnal, jak jsem chtěl. Dnes už je situace lepší a asi bych snadněji sehnal to co chci. Nejsem si už ale jistý, že bych to chtěl. Nicméně, první rok jsme vysadili většinu stromů na silných podnožích a já jsem se těšil na to, jak porostou. Stejně jako u keřů a živého plotu to ale tak nedopadlo. Hned prvním rokem ořešáku a snad všem jabloním uhynul terminál. Přisuzoval jsem to suchu, protože právě začali suché roky. Studnu jsme ještě neměli a i kdybychom ji měli, tak zalévat více jak 50 stromů není nic lehkého. Takže to stromky museli zvládnout sami, co některé nezvládli. Už po prvním roce jsme některé měnili.

U hodně ovocných stromů je komplikace v tom, že jsou cizosprašné a potřebují nějakou jinou vhodnou odrůdu pro opylení. Nevím, jestli to je tak na 100 %, ale tak jsem to načetl a podle toho i vybíral odrůdy. Taky jsem zohledňoval naše podmínky na zahradě a snažil se vybrat něco, co by mohlo u nás růst. Např. třešně jsem koupil jako dvojici odrůd, které by se měly navzájem opylovat. Jednalo se o odrůdy „Kaštánka“ a „Karešova“. Hned prvním rokem ale odrůda „Karešova“ uschla. Nejdřív ji na jaře umrzli květy a do konce roku uhynula komplet. Přemýšlel jsem, čím ji nahradit (kvůli opylení). Už si ani nepamatuji, jakou odrůdu jsem zvolil, ale do roka uhynula taky. To už jsme zaregistrovali seriózní problémy s hlodavci. Na podzim jsme udělali další výměnu a tentokrát jsem se zase vrátil k odrůdě „Karešova“, že ji ještě zkusíme. Zatím neuhynula, ale s růstem to žádný zázrak není. Takže zatím co odrůdu „Kaštánka“ máme od začátku, tak její partnerku jsme už dvakrát měnili. Uvidíme co dál. Jsem si vědom toho, že jsme pro pěstování třešní trochu vysoko a je to v podstatě severní svah, ale nedalo mi to nezkusit. Zatím je tam nechám, ale když uhynou, tak je už asi nahrazovat nebudeme.

Máme dva stromy, u kterých si každý rok nejsem jistý, jestli přežili další zimu. Jeden z nich je pozdě rašící ořešák odrůdy „Mars“, o kterém jsem psal posledně. Tím druhým stromem je moruše, která taky raší dost pozdě, když už si myslím, že uhynula. Moruši jsem chtěl hodně už od začátku, i když to taky není úplně ideální strom do naších podmínek. Pěstuje se spíše v teplejších oblastech. Nedalo mi ale nezkusit to. Problém byl moruši sehnat. V zahradnictví měli hlavně nižší keřové verze a já jsem chtěl velký strom do zadní částí zahrady. Koupil jsem ji až v lesní školce, kde běžně nakupuji divoké keře. I tak si ale nejsem na 100 % jistý, co jsem koupil. V dospělosti by to měl být velký strom. My jsme moruši vysadili hned první rok a od té doby mi přijde, že vypadá skoro stejně. Vždy, když si už myslím že uhynula, tak naraší a později je bohatě olistěná. Za čtyři roky jsem na ní ale neviděl ani jeden květ, natož plod. Zatím se ji snažím nechávat tak jako je, jenom občas vystříhám suché větve. Rád bych ale byl, kdyby se konečně něco začalo „dít“, např. aby začal stromek nějak více růst.

S růstem je to ale tento rok divné u většiny stromů a keřů. U rybízů, angreštů a borůvek jsou tento rok snad nulové přírůstky. Hodně podobně je to i u ovocných stromů. Nechápu to. Myslel jsem si, že jedním z důvodů, proč stromy nerostou, je nedostatek vody. To tento rok rozhodně neplatí. Celkem dobré přírůstky je vidět akorát u nové vysazeného jeřábu a švestek. Zato třešně, višně, jabloně a hrušně vypadají, jakoby neměly ani jednu novou větvičku. Je fakt, že dost dostaly zabrat od mšic, ale že by to byl ten hlavní důvod? Mšice máme na zahradě každým rokem. Jedinou výjimkou mezi hrušněmi je asijská hrušeň odrůdy „Early Shu“. Koupil jsem ji jako špičák a od vysazení roste celkem dobře. Jak je to špičák, tak jsem korunku měl v plánu tvarovat později. Hrušeň ale vytvořila sama celkem slušnou korunu, tak jsem to tak nechal. Tento rok ale začala většinu výhonů hnát nějak moc vysoko. Jsem rád za ty přírůstky, ale čtyři terminály nepotřebuje. Bude chtít nějak dotvarovat, ale ještě nevím úplně jak.

Měl jsem v plánu posekat co nejvíc, stejně jako každý týden. Na půlce plochy co jsem kosil je tráva s hodně tenkými a pružnými stébly, která se blbě kosí. Navíc kosím už dost pozdě, takže je částečně suchá. Na druhé půlce je zase pro změnu hodně náletů. U severního plotu je původní pás stromů a keřů, kde je dost hlohů. Každý rok vysekávám nové a nové nálety, ale neustále obrůstají, nebo rostou nové. Jak kosím většinou jenom jednu ročně, tak stihnou i zesílit a pro kosu to už je moc tlusté. Vyštípávat je nůžkami dost zdržuje. Ale když chci kosit, tak mi nic jiného asi nezbývá. Vysekané stromky házím na hadník, který se nachází právě na sekané ploše mezi moruší a jabloní. Manželka chtěla hadník co nejdál od části zahrady, kde se běžně pohybujeme, tak jsem ji vyhověl. Pro hady to asi bude taky lepší. Hadník jsem založil podle návodu už ani nevím ze kterých stránek. Ale pokud si zadáte slovo „hadník“ do prohlížeče, tak dostaneme dost odkazů. Většinou se tam setkáte se samými superlativy. Jak je to super a jak po postavení hadníku hlodavci ze zahrady zázračně zmizí. Hadník jsem začal budovat na zahradě, kdy tlak od hlodavců nebyl moc velký, ale už bylo vidět, že se něco děje. Podle článku kde jsem se inspiroval, by měl hadník začít fungovat po dvou letech. Pak prý hlodavci ze zahrady zmizí. To mi přijde celkem jako logický nesmysl, protože had je předátor a hlodavci kořist. Když zmizí hlodavci ze zahrady úplně, tak had jako predátor tam asi taky nebude setrvávat, protože by neměl co žrát. Co pak zabrání hlodavcům, aby se vrátili? Sice se prý hlodavci nevracejí na místa, kde se setkali s hadem. Hlodavci ale nežijí až tak dlouho a množí se hodně rychle, takže další generace, které se s hadem nesetkali, se na zahradu vrátit zase můžou. Hlavně když v širokém okolí nic jiného vhodného k jídlu není.

Minulý rok byl na hlodavce hodně špatný, co snad zaregistrovala většina lidí v Čechách, protože jednu dobu se o tom psalo a mluvilo hodně. Taky jsme z toho byli dost zoufalí, protože škody byli velké a nevíte co s tím rozumně udělat. To už byl druhý rok po postavení hadníku, kde by měl začít fungovat. Nic jsem ale nezaznamenal a když už jsem byl z hlodavců zoufalý tak, že jsem začal dával návnady, tak jsem objevil v kupě písku hadí vajíčka a později viděl jednoho mrtvého hada na zahradě. Tak jsem návnady zase stáhl a čekal, co se bude dít. No nedělo se nic moc, i když mi přijde, že ke konci roku už tlak od hlodavců tak velký nebyl. Tento rok je to o dost lepší, i když děr od hlodavců je na zahradě stále dost. Těžko říct, jestli je to díky hadníku, nebo je důvod jiný. Já jsem zatím živého hada na zahradě neviděl, jenom vajíčka, jednoho mrtvého a svlečenou kůži (všechno minulý rok). Manželka tento rok viděla jednoho hada. Samozřejmě nepočítám s tím, že by se nám chodili předvádět, ale je těžké odhadnou, kolik jich je, nebo jak se jim daří. Manželka říkala, že had co viděla, měl kolem 30 cm. Ten mrtvý, co jsem ho viděl já, taky neměl víc. Užovky by měly mít o dost víc, ale je možné, že jsme zatím zahlídli jenom mláďata. Uvidíme, jak to bude dále. Pokud bude aktivita hlodavců tak jako tento rok, tak s tím dokážu žít. Stromy a keře ale už budeme preventivně dávat do drátěných košů. Ideální by byla zahrada bez hlodavců, ale v to asi doufat nemůžeme. Je to prostě příroda a hlodavci k ní patři. Budeme rádi i za nějakou rozumnou rovnováhu, při které budou akceptovatelné ztráty. Na obrázku je hadník po přidání čerstvého materiálu. Vypadá jako kopa „bordelu“ a v podstatě to i je kopa „bordelu“. Je to trvalý kompost, kde házíme všechno, co se na klasický kompost nehodí.

Zatím co jsem sekal kosou louku, tak se manželka rozhodla posekat křovinořezem prostor mezi záhony. Tráva už zase začala dost obrůstat, taky aby nám zase nepřerostla přes hlavu. Část chodníčků posekala, zbytek možná příště. Do konce roku to už nějak „dobojujeme“. Na zimu přikryjeme záhony silážní plachtou a příští rok se posnažíme udržet prostor mezi záhony pod kontrolou hned od začátku. Kromě jiného mám v plánu se postupně zbavit trvalých plevelů mezi záhony (jako je např. pýr) a pokusím se i o výsevy bílého plazivého jetele.

Velkou sklizeň cibulové zeleniny jsme zatím odložili, ale chtěl jsem sklidit aspoň testovaný česnek. Doma nám už zásoby česneku došli. Nějaký jsme potřebovali do cuketového salátu a i na běžné vaření. Na podzim jsem koupil krabičku s osmi cibulemi osmi odrůd česneku pro otestování. Část jsme vysadili za nahradě a část na chalupě. I když zakoupené cibule byly hezké velké, tak růst rostlin na zahradě nebyl moc dobrý. Počítal jsem s tím, že si nejhezčí česnek necháme jako sadbu na další rok. Česnek ale vypadal tak, že jsem si nebyl jistý, jestli si něco necháme. Byl jsem už rozhodnutý koupit novou sadbu a otestovat ji na chalupě. Na zahradě nejlépe vypadaly rostliny našeho starého česneku, který tam asi budeme pěstovat i nadále. To zase na chalupě byla část testovaných odrůd parádní, ale následná sklizeň tomu moc neodpovídala.

Testovaný česnek na zahradě vypadal, že už celkem potřebuje sklidit. Odrůdu „Bjetin“ jako nejrychlejší jsme už sklidili dříve. Naše původní odrůda vypadala, že ještě chvilku vydrží. Proto jsme se rozhodli sklidit testované odrůdy. Podle toho jak rostliny vypadaly, jsem nepočítal s nějakou moc dobrým výsledkem, ani že něco z toho budeme nechávat jako sadbu na další rok. Tak je využijeme aspoň v kuchyni a na chalupu koupím novou sadbu. Musím ale říct, že jsem byl celkem příjemně překvapen, protože jsem podle vzhledu rostlin čekal o dost horší výsledek. Samozřejmě ne všechny odrůdy uspěly, ale po sklizni jsme se část z nich rozhodli nechat jako sadbu na zahradu pro příští rok. Samozřejmě kromě naše staré odrůdy, kterou jsme ještě nesklidili. Zbytek odrůd co neprošel našim výběrem poslouží v kuchyni. Pro další rok jsme si nechali odrůdy „Havel“, „Vekan“, „Záhorský 2“ a neznámou odrůdu, pracovně nazvanou „Ruský nepaličák“. Uspořádání na obrázku z levé strany. Na 100 % si tím ale nejsem jistý, protože mám podezření, že jsme to zase trochu pomíchali … Ponechané cibule vysadíme na podzim na zahradu a uvidíme další rok, co z nich si ponecháme. Sadba přibývá pomaleji, ale už máme namísto jedné startovní cibule tři, nebo čtyři. Ono ale např. u takové odrůdy „Záhorský 2“ ani moc jiných možností není, protože samostatná sadba v prodeji není. Prodává se jenom jako jedna cibule v krabici s dalšími sedmi.

Moc jsme tento týden nesklízeli. Manželka akorát udělala „povinnou“ sklizeň cuket, které když necháme ještě pár dní, tak pak už budou přerostlé. Tentokrát cuket nebylo 12 kg jako minulý týden, ale „jenom“ 6 kg (a jeden patison). Pro nás více než dost. Salátu jsme sklidili jenom trochu k  jídlu na pár dní. Jak ale jde do květu, tak listy začínají být tužší a trochu nahořklé. Asi už je bude chtít ze záhonu odstranit a vysít něco jiného. Nebo zanedlouho uděláme podzimní výsevy salátu. Brambory už pomalu usychají, ale celkovou sklizeň budeme dělat až když budeme „muset“. Zatím ať budou v záhoně. Sklízíme postupně po trochu k jídlu. K tomu jsme sklidili už jenom dvě kedlubny a trochu česneku do kuchyně. Jak jsem psal o trochu výše, tak zbytek testovaných odrůd, co si nenecháváme a pár cibulí naše staré odrůdy.

Ze zahrady jsme na chalupu odjeli trochu dříve než obvykle, protože nás tam čekala sklizeň rybízu. Sice jenom tři keře, ale nějaký čas zabere je sklidit. Tento rok asi díky dešťům byla násada plodů o dost lepší než minulý rok. Taky jsme keříky trochu prořezali. Byli bez údržby asi několik let a bylo to i vidět. Přehuštěné keře, kde už byla část větví suchá. Nemohli jsme najednou vystříhat všechno, co by mělo jít pryč, tak jsem udělali aspoň část. Zbytek rozložíme do dalších let. Část větví se válí po zemi, co není moc dobré. Ty půjdou asi pryč jako první. Většina z nich je taky nejstarší.

Nejdřív jsme začali sklízet černý rybíz. Má sice větší bobule, ale sklízí se po jedné. Taky je ho z jednoho keře o dost méně, než červeného. Je ale o dost sladší. Z jednoho keře co máme na chalupě jsme odhadem sklidili asi 2 litry bobulí. Červený rybíz jsme už mohli sklízet po celých střapcích, co se hodilo. Z jednoho keře jsme totiž na rozdíl od černého rybízu sklidili asi 6 litrů bobulí. Druhý keř červeného rybízu nebyl až tak plodný, ale i tak jsme celkově měli 10 litrů bobulí červeného rybízu. O dost větší úroda než minulý rok.

Po sklizni rybízu jsem se mohl jít pokochat rajčaty a udělat svoje pravidelné pozorování. Stav je v podstatě setrvalý. Většina rostlin stále nasazuje plody a konečně se plody objevují i u odrůdy „Indigo apple“ na testovacím malém záhonu. Na focení to ale zatím nebylo. Lépe vypadají i teď už skoro černé plody odrůdy „Dwarf Shadow boxing“. Příjemným překvapením byla větší násada plodů u odrůdy „Green tiger“. Minulý týden ještě nic moc a tento týden už tam bylo pár hezkých dlouhých plodů.

Do Prahy jsme si nesli celkem dost úrody ke zpracování. Hlavně rybíz je potřeba zpracovat co nejdřív, protože se rychle zkazí a takové množství moc do chladničky nenacpeme. Z červeného rybízu jsme se rozhodli udělat džem. Z černého se manželka rozhodla udělat pastilu. Dělali jsme to úplně poprvé. Manželka nakrájela cukety na kostičky a zalila na pár minut horkou vodou. Přidala černý rybíz a všechno rozmixovala na kaši, kterou vylila na plata sušičky. My jsme pastilu sušili asi 12 hodin, ale asi záleží, co se do směsi použije a jak tlustá vrstva bude v sušičce. Možných receptů je hodně a pokud si zadáte do prohlížeče „pastila“, tak budete mít inspirace více než dost. My jsme použili co jsme měli. Hotovou suchou pastilu jsme pak srolovali do ruliček, umístili do zipovacího pytlíku a uložili do skříně. Chutná to (skoro) jako sušené ovoce.

Protože jsme měli dost cuket, tak se manželka rozhodla udělat první várku cuketového salátu pro tento rok. Papriky jsme koupili v supermarketu, protože ty vlastní nemáme a tento rok možná ani mít nebudeme. Cukety a česnek jsme ale měli vlastní. Rajčatový protlak byl taky ze supermarketu, ale ten možná tento rok budeme už mít i vlastní. Z minulého roku ještě pár skleniček cuketového salátu zbylo, ale když jsou cukety, proč si neudělat nové zásoby. Později už jich tolik být nemusí. Čerstvých cuket i tak tolik nesníme. Z první várky máme hezkých 14 skleniček a ještě jsme měli i na večeři. Rybízového džemu jsme měli letos větší dávku než obvykle a asi už o moc více džemu dělat nebudeme.

Nějaké cukety nám ještě zbyly, tak jsme je zkusili usušit (taky poprvé). V návodě k sušičce je pro cukety doporučeno 4-5 hodin sušení. Podle mé zkušenosti je 12 hodin tak akorát. Nesundaváme z nich ale slupku, ani nevylupujeme semínka, které u tak mladých cuket i tak nejsou. Jenom je nakrájíme na kolečka. Sušené cukety podle manželky chutnají jako dýňová semínka. Dají se použít do polévek, nebo gulášů, ale daly by se asi jíst i samotné, podobně jako např. bramborové lupínky. Myslím, že teď už nebude problém, co s přebytkem cuket. Sušení je zredukuje spolehlivě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *