Rok třetí – 30. týden: Dovolená na chalupě

30. týden

Ještě před dovolenou jsme si plánovali, že zkusíme vysekat nálety na pozemku u chalupy a že možná sjednáme nějakou firmu, která udělá zemní práce. Jak se ale blížil čas dovolené, tak bylo jasné, že se to tak úplně nepovede. Zahrada mezitím hodně zarostla a myšlenka čištění zahrady od náletů už mi nepřišla až tak dobrá. Rád bych to vysekával (nechal vysekat), až když už budou stromy zase bez listí. Obávám se ale, že pak už nestihneme do konce roku udělat zemní práce a postavit plot. To je podmínka, abych mohl dělat na chalupě nějaké záhony, nebo vůbec začal plánovat pěstování. Takže asi to uděláme dřív, protože nechávat to na další rok už nechceme. Ještě minimálně přes léto si užijeme zeleného lesíku na chalupě.

Přesto jsme se rozhodli strávit na chalupě aspoň část dovolené. Nakonec to sice byli jenom dva dny, ale oproti předchozím návštěvám systémem „na otočku“ je to pokrok. Manželka se rozhodla uklidit a vymalovat jednu místnost v chalupě, aby tam šlo nějak „bydlet“. To nakonec i udělala a nevypadá to tam špatně. Škoda, že chalupa je jinak v tak špatném stavu, že se rekonstrukce finančně nevyplatí. Přespat se tam dalo, i když v trochu bojových podmínkách. Zase jsme si po dlouhém čase užili komárů, kteří nejsou v Praze moc vidět.

Zatím co manželka uklízela a malovala, já jsem se pustil do uklízení pozemku. Vzadu na pozemku je něco jako kůlna, ve které je hodně nepořádku, ale najde se tam i něco využitelného. Konkrétně asi tak 3-4 m3 cihel. Původně, když jsem poprvé do kůlny nahlédnul, jsem si říkal, že super, budeme mít cihly na ohraničení záhonů na chalupě. Vzal jsem kolečko a vesele se chystal cihly navozit na nějaké jiné místo, aby pak šla kůlna v pohodě odstranit. Tento nápad mně ale rychle přešel. Hromada cihel už na druhý pohled tak dobře nevypadala. Bylo tam hodně polámaných cihel, takže je bylo potřeba probrat. Probírat se asi čtyřmi kubíky cihel, nakládat a vozit je přes celý pozemek je při teplotě venku přes 35 stupňů dost namáhavé. Velmi rychle jsem se vzdal myšlenky, že to přemístím všechno. Za dva dny jsem vybral a převezl asi 1 m3 cihel. Nápad udělat ohraničené záhony jsem změnil tak, že nechám navést na zahradu několik aut dřevoštěpky a udělám zahradu po vzoru jedlého lesu, tak jak to dělá pár lidí v Americe. Prostě celá plocha zahrady pokrytá štěpkou a mezi tím rostou v různých kombinacích stromy, keře a zelenina. Jestli tento můj další nápad bude i realizován, zatím ještě uvidíme. Ty cihly, co jsem navozil, můžeme použít na optické oddělení jednotlivých částí zahrady. Na rozdíl od cihel je situace u uklízení střešních tašek trochu jiná. Jednu hromadu střešních tašek jsme už skoro celou odvozili na zahradu a dělám z nich ohraničení záhonů. Ještě tam jedna hromada zbyla a asi využijeme i tu. To co zůstane a rozbité zbytky se uklidí spolu s kůlnou a zbytky baráků při zemních pracích.

Tolik asi k našim dvěma dnům na chalupě. Nebylo to špatné, až na trochu bojové podmínky pro přespání. Abych udělal i nějaké fotky, tak jsem vyfotil naši druhou jabloň. Minulý rok, po tom co jsme chalupu koupili, jsme tam neviděli ani jedno jablko. Ani jsem si nebyl jistý, že to vůbec jabloň je. Řekli jsme si, že počkáme do dalšího roku. Tento rok už jsou na stromě jablka. Vypadá to ale na nějaký náhodný semenáč. Jablka už začínají červenat, ale chuťově to ještě nevypadá, že jsou zralé. Jsou taky trochu menší, než „klasické“ šlechtěné odrůdy. Počkáme si ještě, než jablíčka pořádně dozrají a pak se rozhodneme, jestli si jabloň necháme. Nebo by tam možná šlo něco naroubovat.

Vyfotil jsem i naše tři keře rybízu na chalupě, ze kterých jsme před týdnem sklízeli plody. Rybíz nám chutná a určitě si ho chceme nechat. Nevím, jestli ještě budeme na chalupě sázet nějaké rybízy, nebo nám budou stačit ty tři keře.

Nejvíc mně asi u našeho pobytu na chalupě potěšilo, že jsme se se sousedem domluvili na odběru domácích vajíček. Soused chová celkem dost drůbeže a já už nějakou dobu přemýšlím, že bych rád od někoho odebíral domácí vajíčka. Tak jsem se poptal souseda a ten celkem nadšeně souhlasil. Kromě toho proběhla i nějaká ta výměna zeleniny. Snad je to začátek slibné sousedské spolupráce.

Na zahradě jsem měl v plánu hrabání sena a nějaké setí zeleného hnojení. Z hrabání sena nakonec nic nebylo. V sobotu hlásili bouřky a od rána se nějak zatahovalo. I tak jsme se ale rozhodli natahat vodu do sudu a zalít zahradu. Předcházející týden bylo dost sucho a na zahradě to bylo dost vidět. Po ránu jsme natáhli skoro 250 litrů vody ze studny a nechali do večera trochu odstát a ohřát. Večer jsme zalili to, co vypadalo nejhůř, a natáhli ze studny dalších asi 250 litrů. Doufal jsem, že večer, nebo v noci ještě sprchne, ale asi se nic nekonalo. Těch 250 litrů je ale fakt jenom taková první pomoc. Je to ale stále lepší, než minulý rok, kde jsme jenom mohli smutně koukat, jak nám všechno usychá.

Při běžném nákupu v Lidlu jsme objevili platíčko se šesti rostlinami levandule za 120 Kč. Levandule jsme už nějaký čas plánovali vysadit kolem studny, ale doteď nás od toho částečně odrazovala i cena, za kterou se sazenice levandule prodávali v zahradnictvích. Tady to bylo 20 Kč za jednu rostlinu, co mi přijde jako hodně dobrá cena.

Při kopání díry na šachtu ke studni nám vedle zbylo něco vykopané zeminy (hodně písčité). Čekali jsme, než se zemina kolem šachty trochu slehne a pak to dosypeme zbylou zeminou. Ta doba nastala teď, když už jsme koupili levanduli a bylo potřeba ji vysadit. Těch šest sazenic vyšlo tak akorát, i s vynecháním místa pro manipulaci se studnou (nějak se do šachty dostat musím).

Při dosypávání hlíny k šachtě jsem nechtěně narušil místo, kde pravděpodobně užovka nakladla vajíčka. Ani jsem si toho nevšiml, kdyby mě na to manželka neupozornila. Vajíčka jsem posbíral a zase zahrabal do hromady písčité půdy u studny. Typoval jsem to buď na vajíčka hada, nebo nějakou ještěrku. Po té, co jsem pak později v ten samý den viděl na zahradě užovku dlouhou asi kolem 30 cm, tak to asi budou vajíčka užovky. Doufám, že moje narušení nějak negativně neovlivní líhnutí. Vajíčka vypadala dost tuhá a nepoškozená. Tato skutečnost mně dost potěšila, protože jsem se konečně dočkal hadů na zahradě, když už jsem to ani nečekal. Podle náporů hlodavců tento rok to na to moc nevypadalo. Taky jsem hned stáhl všechny jedovaté návnady, které ještě byly nastražené. Snad toho nebudu litovat, hadi se na zahradě zabydlí a s hlodavci pomůžou.

Manželka se v sobotu pustila do sklizně cibule. Po parádní sklizni v roce 2018 jsme tušili, že to tento rok nebude až taková sláva. Neměli jsme stejnou odrůdu jako v roce 2018 (Všetana) a i růst byl od začátku celkově slabší. Ve výsledku máme více než dost cibule pro sebe, ale na rozdávání a prodej jako minulý rok to už nebude. Příští rok ještě uvidíme, kolik a jaké cibule budeme sázet. Máme vlastní sadbu šalotky a možná bych zkusil ještě tu „Všetanu“, pokud se ji podaří sehnat. Taky doufám, že v roce 2020 už budeme pěstovat i na chalupě, kde jsou asi trochu lepší podmínky, tak uvidíme výsledky tam.

Na vyčištěný záhon s cibulí jsem se rozhodl vysít zelené hnojení. Zůstali nám ještě tři pytlíky s luskoobilnou směsí a pytlík hořčice, pro kterou jsem se i rozhodl. U hořčice je výhoda trochu v tom, že po osetí jednoho záhonu stačí jenom půlka pytlíku, a to jsem to ještě sel celkem hustě. Takže ještě nám i s půlkou pytlíku hořčice zbylo zeleného hnojení minimálně na čtyři záhony. Možná ale ještě něco budeme dokupovat.

Zatím co manželka sbírala cibuli, tak jsem se „postaral“ o rajčata. Je to tak nějak už od semínka moje práce. Hodně mně to ale baví, takže v pohodě. Rajčata jsem prošel, vyvázal, co bylo potřeba, a vylámal postranní výhony. Už začínají červenat a já se nemůžu dočkat. Letos (2019) cenu za první zralé rajče vyhrála odrůda „Ananas“. To je pro mě trochu překvapení, ale určitě příjemné. I násadu nemají špatnou, tak uvidíme, jak si tato odrůda povede dále. Rajče jsem utrhl a na oběd jsme ho ochutnali. Ještě by to chtělo chvilku zrání, ale už mu začínala zahnívat špička, tak jsem ho radši utrhl. I tak to ale bylo chuťově o dost lepší, než běžné rajče z obchodu.

Další odrůda, která už začíná celkem zrát, je „San Marzano“. Tato odrůda se tento rok fakt snaží, škoda poškození špiček plodů. Snažíme se trochu zalévat a zdá se, že to dost pomohlo. Uvidíme dále. Jeden nejvíce zralý plod jsem strhnul a ochutnal. Rajče ještě nebylo úplně zralé, takže chuťově spíše standard, jako najdete v obchodech. Násada plodů ale je dost velká a později snad ochutnáme i plody v plné zralosti. Fotky jsem neudělal, nějak mně to nenapadlo.

Mírně mně překvapila odrůda „Latah“. Od začátku slabší výkon i nasazení plodů nic moc. To jsem si říkal, že by si měla „trochu“ pospíšit, když to má být jedna z nejranějších odrůd. Až jsem tento týden při procházení rajčat najednou objevil jeden oranžový plod. Strhnul jsem ho ochutnat, ale bylo to moc brzo, takže chuťově to bylo nezralé, mírně kyselé rajče.

Párkrát jsem tu už psal, že používáme ochrannou textilii na zakrývání záhonů a že to bude chtít do budoucna zakrývat ještě více a lépe. Na jaře jsem koupil pár kusů ochranné textilie šířky 1,3 m a délky 10 m. Ty jsou fajn na zakrytí záhonů pro zeleninu jako ředkvičky, nebo roketa, kdy to můžete položit přímo na záhon. Pro zeleninu jako zelí a brokolice je to ale málo, protože tam je to potřeba napnout přes záhon na oblouky. Hledal jsem proto širší textilie. V OBI mají textilii o šířce 1,6 m a délce 10 m. To by bylo ok, ale cena asi 180 korun za kus se mi zdála vysoká. Tak jsem zkusil internet a našel jsem ochrannou textilii o hodně levnější. Na Alze jsem objevil poslední dva kusy role o rozměrech 1,6 m šířky a 100 m délky za asi 490 Kč. Objednal jsem hned obě a na chvíli nám to vydrží. I s dopravou to vychází přibližně 50 Kč na záhon, co je méně než třetina toho, co za to chtějí v OBI. Asi se budu na internet dívat častěji, hlavně když budu chtít nakupovat ve větším.

Úroda byla tento týden spíše taková symbolická. V podstatě jsme ani moc nesklízeli. Ještě ve čtvrtek manželka sklidila pár patisonů a asi 5 okurek nakládaček. V sobotu tam byla ještě jedna okurka, naše první „klasická“ cuketa tento rok a manželka sklidila i rakytník. Naše úplně první sklizeň rakytníku na zahradě. Listovou zeleninu jsme tento týden nesklízeli, protože máme ještě doma menší zásobu a nejdřív chceme sníst tu. Uvidíme příští týden, možná už budou i první rajčata.

Ze zahrady jsme tentokrát odjeli trochu dříve, protože jsme ještě chtěli nasbírat nějaké mirabelky kolem baráku v Praze. Tento rok to zraje tak nějak divoce. Část už je spadaná, část ještě zelená a kyselá. Něco jsme ale nasbírali a manželka udělala džem z kombinace mirabelek a rakytníku. Chuťově mi to vyhovuje a i barva je parádní. Tuhle kombinaci asi budeme dělat i do budoucna. Škoda jenom, že na té fotce není barva moc věrná. Asi už budeme mít džemu pro tento rok dost, i když bezový si asi ještě neodpustíme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *