Rok třetí – 29. týden: Asijská listová zelenina

29. týden

Byla před námi společná dovolená a s ní i plány udělat na zahradě i chalupě trochu více práce než obvykle. Pár záhonů už bylo „volných“, tak jsem měl v plánu něco tam vysít. Na poslední záhon po jarní zelenině (ředkvičky, špenát, roketa, jarní cibulka) jsem chtěl dát asijskou listovou zeleninu. Na prázdné záhony s česnekem chci zkusit zelené hnojení. Tolik k plánu. Ve skutečnosti jsem zase trochu improvizoval.

První den (středa) bylo celkem teplo. Rozhodl jsem se, že předtím než na záhon vyseji zeleninu, udělám kolem obrubu ze střešních tašek. Vzhledem k tomu, že půda byla dost suchá, to nešlo tak dobře, jak bych si představoval. Obrubu jsem ale udělal a zase je o jeden záhon na přípravu méně. Asijské listové zeleniny jsem měl několik druhů. Minulý rok (2018) jsme vyseli na jeden záhon mibunu, mizunu, jedlou chryzantému a čínskou hořčici. Zelenina rostla celkem dobře a úroda nebyla špatná. Není to ale klasický salát a kromě mibuny a mizuny z toho nejde moc dělat salát samostatně. Ta chuť je prostě moc výrazná. Tak jsem si myslel, že toho dáme v roce 2019 trochu méně. Tento rok jsem ale přikoupil na zkoušku i čínské zelí Pak Choi, takže to nakonec dopadlo jinak.

Právě Pak Choi jsem začal vysévat jako první (zelenou a bílou variantu). Spon napsaný na pytlíku (60 x 60) jsem rozhodně nedodržoval. Neplánuji sklízet až plně vyspělé zelí, ale průběžně listy na saláty. Tuto zeleninu jsme ještě nepěstovali, takže uvidíme jak to půjde. Inspiroval jsem se farmáři v Americe a Kanadě, kde Pak Choi pěstují právě pro sklizeň mladých listů do salátů. Jako další přišla na řadu Mizuna a Mibuna. Obě mi celkem chutnají a nemají až tak výraznou chuť, takže se dají použít i jako hlavní složka salátů. Semínek bylo celkem dost, i když jsem je vyséval na menší než doporučenou vzdálenost (stejný důvod jako u Pak Choi). Zjistil jsem, že to bude akorát tak na jeden záhon. Zůstala mi ještě čínská hořčice (odrůda „Red Giant“) a jedlá chryzantéma (odrůda „Maiko“). Po zkušenostech z minulého roku, kdy se do zeleniny ihned po vyklíčení pustili dřepčíci (zelenina patří mezi brukve), jsme záhony přikryli netkanou textilii. Ta obruba ze střešních tašek se k tomu celkem hodí, protože textilie neleží přímo na záhonu a taky se ten záhon lépe přikryje. Nevzniká tam moc mezer, jako když se textilie pokládá přímo na půdu.

Zůstalo mi vysít čínskou hořčici, chryzantému a hlíznatý fenykl, který se vysévá taky v letních měsících. Otázkou bylo, na který záhon to dám. Půlka záhonu s fazolí buď nevyklíčila, nebo byla semínka sežraná hlodavci. Na volné místo jsem vysel ten fenykl. Semínek bylo tak akorát. Minulý rok nic nevyklíčilo, tak uvidíme letos.

Hrášek jsme vysévali dvakrát a ani napodruhé to nebylo s klíčením žádná sláva. Asi to bylo semínky. V jednom z předchozím článku jsem psal, že jsme hrášek museli kvůli hlodavcům sklidit. Zůstalo tak jenom pár rostlin bez lusků a prázdné záhony. Těch pár rostlin stále nějak roste. Na volné místo jsem se rozhodl vysít čínskou hořčici a jedlou chryzantému. Oba druhy zeleniny jsou hodně chuťově výrazné. Právě čínská hořčice odrůda „Red Giant“ měla ze všech druhů asijské listové zeleniny, pěstovaných v roce 2018, nejvýraznější chuť (hodně pálivá). Oba druhy se tedy spíše hodí na ochucení salátů, než jako hlavní složka. Prvý se dost používají na vaření v asijské kuchyni, ale to jsme ještě nezkoušeli. Možná to tentokrát zkusíme, protože jsem měl semínek hodně a prázdné záhony, tak jsem vysel čínskou hořčici na více jak půlku záhonu a na zbytek jedlou chryzantému. Záhon jsem nepřikryl, protože tam ještě roste hrášek a možná z něho něco bude. Později to ale možná přikryji, ať to dřepčíci úplně nezlikvidují. Na obrázku si můžete všimnout, že jsem tam nechal i trsy jetele. Řádky pro zeleninu jsem se snažil udělat tak, aby hrášek a jetel byli v meziřádcích a sloužili tak jako podpůrné rostliny pro zeleninu. Jak hrášek, tak i jetel dokáží vázat vzdušní dusík a dodávat ho do půdy.

V sobotu bylo hlavním plánem vysít na záhony, kde byl česnek, zelené hnojení. V pátek i sobotu ráno celkem dost pršelo, takže půda bylo o hodně lepší než ve středu. Záhony jsem vyčistil a u jednoho jsem udělal obrubu ze střešních tašek. Škoda jenom, že jsem na zahradě neměl dost tašek i na druhý záhon. Díky dešti se to dělalo o hodně lépe, než ve středu. Tak je to aspoň zase o jeden záhon méně. Jako zelené hnojení jsem koupil luskoobilní směs v OBI. Tři pytlíky, takže to vycházelo po jeden pytlík na záhon. Myslím, že by to asi chtělo více osiva na záhon, ale více jsem neměl. Dělal jsem to poprvé, takže zkusíme jak to vyjde a uvidíme. Příště to můžu zase udělat jinak. Nechtěl jsem ale ty záhony nechat neosázené, i když na nich ještě byli zbytky listí a půda nebyla úplně holá.

Na části jednoho záhonu s česnekem byl minulý rok mangold. Někde jsem četl a kolegyně z práce mi to taky tvrdila, že mangold je víceletý a že v pohodě přežije zimu. V roce 2017 jsme to zkusili s řapíkatou odrůdou „Rhubarb chard“. Mangold ztratil na zimu listy, ale na jaře 2018 obrazil. Našli ho ale hlodavci a bylo po mangoldu. V roce 2018 jsme vysévali odrůdu „Gator“, jako letní náhradu za špenát a právě tu jsme nechali na zkoušku přes zimu. Zase na zimu listy zmizeli, ale nevšiml jsem si, že by na jaře mangold vůbec obrážel. Takže buď se tato odrůda nehodí na víceleté pěstování, nebo je nějaký jiný problém. Asi to ještě v budoucnu otestuji, ale pravděpodobně na chalupě, kde nebude ten tlak od hlodavců asi tak velký.

Protože jsme chtěli ten mangold zkusit přes zimu, tak jsme tam nesázeli na podzim česnek. Na jaře jsme stále čekali co mangold a on nic. Nějak jsme na to místo ale už nic neseli, ani nesázeli. Stále jsem nějak doufal, že možná ještě obrazí. Jednalo se asi o 1m2 záhonu a ani tam nebylo listí. Na rozdíl od zbytku záhonu tak vyrostli o dost jiné rostliny. Snad nikde jinde na záhonech s česnekem nerostl jílek. Je to tráva, které se pro mě jako celkem laika v botanice jeví hodně podobná pýru. Samozřejmě rozdíly tam jsou. Zatím co pýr na zahradě moc nechceme, jílek se používá jako zelené hnojení (anglicky Ryegrass). Prý má hodně velký podíl organické hmoty. Z běžně používaných druhů zelených hnojení nejvyšší. Co je u jílku parádní, je jeho kořenový systém. Skvělý na zvyšování úrodnosti půdy. Plánuji ho v budoucnu využívat jako součást zeleného hnojení. Tentokrát jsem ho ze záhonu vybral a vyfotil jsem jeho parádní kořenový systém.

Vedle jednoho záhonu s česnekem nám roste asi už druhým rokem trs vratiče. Nechávám ho tam, protože vypadá jako dobrá podpůrná rostlina. Stejně jako minulý rok i v roce 2019 je vratič hustě obsypaný mšicemi. Nevypadá ale, že by mu to nějak moc vadilo. Pokud budou mšice okupovat vratič a nechají jiné, ne tak odolné rostliny, v klidu, tak budu jenom rád. Chci posbírat semínka a vysít ho na více místech po zahradě. Hlavně to chci zkusit u jabloní, které jsou mšicemi každý rok dost napadené. Tento týden jsem vratič chvíli pozoroval a berušky tam dělaly celkem nájezdy. Takže když to poslouží ještě na zvýšení populace berušek na zahradě, o to lépe.

Manželka sklidila část cibule. V roce 2019 máme několik odrůd. „Klasická“ cibule ještě chvíli na záhonu vydrží. U šalotky, kterou tento rok pěstujeme poprvé, to ale vypadalo, že je pro sklizeň nejvyšší čas. Sadby šalotky jsme neměli moc. V OBI jsem koupil dvě odrůdy a v každém pytlíku bylo pár cibulek. Hlavním cílem v roce 2019 bylo otestovat, jak se šalotce u nás bude dařit a namnožit si osivo na příští rok. Těch pár cibulek stálo v OBI něco přes 60 Kč. Šalotka by ale měla mít tu výhodu, že si můžete cibule uschovat a vysadit příští rok. Kolem vysazené cibule vyroste pár dalších. U nás to je z jedné cibule tak 5-6 dalších. Cibule se dají sklízet i průběžně, např. jako zelená cibulka. Vypadá to, že čím méně cibulí necháte, tím jsou větší. Jinak se velikostí nemůžou rovnat „klasické“ cibuli. Často ale velikost u zeleniny není to nejhlavnější. Cíl pro rok 2019 byl tedy splněn a osivo pro rok 2020 bylo namnoženo. Další roky uvidíme, kolik té šalotky budeme pěstovat. Já osobně cibuli moc nemusím, takže pro osobní použití to pro mě až tak zajímavé není. Šalotka by ale měla mít jemnější chuť jako „klasická“ cibule, takže uvidíme. Na prodej taky existuje lepší zelenina. Líbí se mi ale představa mít další druh zeleniny, který dobře roste a sadbu si pěstuji sám.

Manželka s tchyní vyčistily česnek, takže už je aspoň představa o úrodě za rok 2019. Doufal jsem v lepší výsledek, ale až tak špatné to není. Pro naší osobní spotřebu stačí celkem málo. Zbytek asi prodám, i když velikostně to rozhodně není to, na co jsou teď zákaznici zvyklí. Sadbu na rok 2020 mám objednanou novou. Z toho co máme teď, nevím jestli něco budeme sázet. Snad jedině, kdyby ta objednaná sadba nevyšla. Na prvním obrázku je česnek z dvou záhonů. Mix českých a francouzských odrůd. Na druhém obrázku je česnek z jednoho záhonu. Jak jsem minule předpokládal, tak toho česneku je skoro jako z dvou dalších záhonů dohromady. Problém ale je, že si nejsem jistý, co to je za odrůda / odrůdy. Já si myslím že jsou to minimálně dvě odrůdy, manželka tvrdí že jedna. Abych měl jistotu co pěstuji, tak snad bude k dispozici nová sadba 8 odrůd, které chci otestovat v roce 2020.


Kopr jsme vysévali celkově třikrát a až na potřetí se povedlo. Asi to fakt bylo nezralými semínky. Je divné, že by jinak nevyklíčila ani jedna rostlina. V podstatě jediný kopr, který jsme tento rok zatím měli, je samovýsev dvou rostlin v záhonu s česnekem, kde jsme rok předtím kopr pěstovali. Tento rok zkusím počkat déle, ale nevím, jestli nepřijde zase v září mráz. Jinak se asi budu spoléhat zase na kupovaná semínka a něco se možná namnoží i samovýsevem.

Tento týden začala první nesmělá sklizeň cuket. Zatím jenom tři kulaté a pár patisonů. Ostatní cukety si zatím dávají načas. Svůj podíl na tom má sucho a asi i hlodavci. Když jsem cukety zaléval, tak proud vody narušil vrchní vrstvu půdy a pod tím byl u kořenů cukety tunel. Tento rok je to prostě z hlediska hlodavců hodně blbý. Snad se to zlepší, protože naše zásoby cuketového salátu jsou již vyčerpané a chtělo by to udělat další zásobu.

Slunečnice v záhonech s cuketami už začínají kvést. Zatím jenom pár kousků, ale už se mi podařilo vyfotit jednu hezky rozkvetlou i s čmelákem.

Okurky taky už tvoří plody. Nejlíp vypadá ta francouzská odrůda nakládaček, ale tento rok je těžko říct, jestli je to odrůdou, nebo něčí jiným. Je to v podstatě stejná situace jako u cuket. Zatím jsme strhli jenom dva plody na zkoušku. Jedna okurka v pohodě, druhá mírně nahořklá. Moc jsme je nezalévali, takže možná je to jenom nedostatkem vody. Uvidíme později, po pořádné sklizni.

V záhoně se zelím je středem hezký řádek brutnáku. Vyséval jsme ho do tří záhonu, ale jenom v jednom hezky vyklíčil. Ve druhém jsou snad dvě rostliny a ve třetím nic. Čím to je, nevím. Brutnák moc hezky kvete a včel i čmeláků je tam hodně. Podle toho co jsem četl, tak mladé listy brutnáku jsou jedlé a dají se použít do salátů. Vyzkoušel jsem pár mladých listů sníst a nechutná to špatně. Nejvíc mi to připomíná okurky. Listy jsou ale dost chlupaté, takže to není stejné, jako jíst listy salátu. Na nějakou velkou a pravidelnou sklizeň to nevidím. Kdybych ale měl zahradu u baráku, tak vyběhnu ven, natrhám pár listů a přidám do salátu. Tak by to bylo zajímavé ochucení „klasického“ salátu. Pěstoval bych to ale i kdyby to nebylo jedlé. Je to skvělá pastva pro včely a čmeláky.


Když jsem procházel zahradu, tak mně v dáli zaujalo něco oranžového. Už minule jsem si všiml, že jeden z menších keříků rakytníku má celkem hezkou násadu plodů. Teď jsem ale byl překvapený, že obsypaný plody byl ne jenom ten menší keřík, ale i druhý větší vedle něj. Snad je tento rok i sklidíme, když se nám to minulý rok nepovedlo. Možná příští týden, i když jsem si ne úplně jistý zralostí. Je tam ještě jeden keř, který má zatím jenom zelené plody. Celkem máme čtyři samičí odrůdy, u kterých nebude stejná doba sklizně. To by bylo v podstatě i vhodné pro domácí pěstování.

Sklizeň byla tento týden víceméně klasická, i když některou zeleninu jsme sklidili tento rok poprvé. Zase bylo nejvíce mangoldu, který samozřejmě nestíháme jíst, takže se bude blanšírovat. Sklidili jsme i něco málo salátu. Místy už hezky obrostl, takže jsme něco seřezali. Je to ale jenom pro osobní spotřebu. Prodávat zatím nebudeme. Možná později, když se zase více rozroste. Sklidil jsme i pár kedluben a manželka vytáhla na zkoušku několik cibulí, mrkev a naší první červenou řepu v tomto roku. Řepa vypadá hezky, ale už ji taky našli hlodavci, takže doufáme, že nám úplně nezkazí sklizeň, která rozhodně nebude hned. Teď zase trochu více zapršelo, tak snad další sklizně budou už pestřejší.