Rok čtvrtý – 43. týden: První záhon pro rok 2021
43. týden
Počasí si nedá říct a stále prší. Ani tento víkend nás to ale neodradilo od návštěvy zahrady a chalupy. Holínky a pláštěnku už bereme jako běžnou pracovní pomůcku, i když pracovat v tom není úplně ideální. Hlavně když máte pod tím ještě několik vrstev oblečení proti chladu. Blbé je i to, že při vytrvalých deštích už je celkem promočená půda a špatně se s ní pracuje. A to máme na zahradě ještě dost propustnou písčitou půdu. Na chalupě je to s jílem o dost horší. Kdybychom chtěli rýt, tak by to bylo asi blbé. Protože se ale snažíme rýt minimálně a pro výsevy / výsadbu narušíme jenom vrchní vrstvu půdy, celkem to jde. Jenom čištění záhonů od plevele je celkem nepříjemné. Hlavně když chcete střídat ruční pletí s používáním nářadí. To je pak všechno upatlané od bláta.
Tento týden jsme se rozhodli jako první udělat výsadbu ozimé cibule. Je to změna oproti minulým sezónám, kdy jsme aktuální sezonu končili a současně novou začínali výsadbou česneku někdy na přelomu listopadu a prosince. Takto by to asi dopadlo i tento rok, ale před nedávnem jsem se inspiroval v jednom videu výsadbou cibule na zimu a k realizaci už nebylo moc potřeba. Zvlášť, když jsme v OBI při nákupu kytek neplánovaně narazili i na sazečku ozimé cibule. Odrůd v nabídce bylo několik. My jsme zvolili odrůdu „Shakespeare“, cibulky které vypadaly asi nejlépe. Na internetu jsem se dočetl, že termín pro výsadbu je říjen až listopad, resp. 15.10. – 15.11. Zvolili jsme dřívější termín, protože podmínky u nás jsou spíše chladnější. Podle toho, co jsem četl na internetu a nakoukal ve videích, tak by cibule měla do zimy zakořenit a trochu ji vyrůst i nať.
Předběžný plán záhonů pro příští rok už mám hotový nějakou dobu, takže s neplánovanou výsadbou ozimé cibule v něm počítáno nebylo. Zůstal nám ale minimálně ještě jeden záhon, který v mém plánu nebyl. První, tzv. pokusný záhon jsem zatím pro příští rok nechal tak. Že tam dáme něco, na co jinde nezbyde místo apod. Tak ho teď využijeme pro ozimou cibuli. Když už je testovací, tak testovacím ještě minimálně jeden rok zůstane.
Na záhonu rostl už asi třetím rokem šťovík, nějaká listová petržel a asijská listová zelenina z podzimních výsevů. Šťovík minulé roky skoro vůbec nerostl, takže jsme ho za tu dobu sklízeli možná jednou, nebo dvakrát. Na chalupě už máme jeden celý malý záhon se šťovíkem a daří se mu dobře. Proto šel šťovík ze záhonu rovnou na kompost. Listovou petržel a asijskou listovou zeleninu jsme sklidili pro další zpracování. Petrželku sice máme i na chalupě, ale byla hezká, tak se nám ji nechtělo jenom tak vyhodit. Asijská listová zelenina nevyklíčila úplně nejlépe, ale pro naši spotřebu ji tam bylo dost. Tento rok ji ale moc nejíme, navíc jsme potřebovali volný záhon, takže musela pryč. Doma ji zblanšírujeme a hodíme do mrazáku. Při čištění záhonu jsme našli i nějaký zapomenutý česnek, který začal nanovo růst, tak jsme ho sklidili taky. Bude aspoň na večeři do rizota.
Po sběru zbytků zeleniny jsem záhon nakypřil vidlemi. Nebylo to ani moc potřeba, ale lépe se tak čistil od plevele. Tomu bych se do budoucna chtěl vyhnout (kypření i pletí). Ve videích, co jsem koukal, tak při výsadbě cibule na zimu nedoporučují záhon překopávat. Nezrytá půda lépe udržuje vláhu, co se při klíčení cibule hodí. Při výsadbě česneku se v podstatě doporučuje totéž. Ve videu cibuli sázeli na záhon tak, že si kolíkem udělali díry a do nich vkládali sazečku. Na velké pole se to asi moc nehodí, ale v malém v pohodě. Taky bych takhle chtěl do budoucna sadit česnek a cibuli. Po jedné díře se mi ale dělat nechtělo. Mám v plánu udělat nějaké výsadbové zařízení (ruční). Chtěl bych už tento rok takto vysadit česnek. Pro cibuli jsem motykou (snad naposledy) udělal namísto děr řádky.
Cibulky jsme sázeli asi na vzdálenost 10 cm v řádku a řádky 30 cm od sebe. Je to doporučovaný spon pro cibuli, i když ty řádky vypadají trochu dále od sebe. Navíc mezi nimi můžu pohodlně dělat odplevelování novou motyčkou. Vysazené cibulky jsem zahrnul tenkou vrstvou půdy. Sice někde doporučovali, aby krček cibule vyčuhoval z půdy, ale radši jsem zvolil zakrytí půdou. Doporučuje se taky zakrýt záhon netkanou textilii. Prý proti hmyzím škůdcům. No nevím, jak vysoká aktivita hmyzu bude ještě teď už skoro před zimou, ale není to moc práce a textilii máme, tak proč to neudělat. Navíc to může ochránit cibuli před mrazy v nevhodnou dobu. Ochrannou textilii necháme minimálně do jara.
Na zahradě máme ještě stále relativně co sklízet. Tento týden přišla řada na kedlubny. Zůstali nám hlavně velké bílé kedlubny odrůdy „Superschmeltz“ pro uskladnění. Nechával jsem je na zahradě co nejdéle, aby pořádně vyrostly a dozrály. Teď už vypadají, že je nejvyšší čas pro sklizeň. Kedlubnám už začali odumírat listy a celkově se nějak začaly naklánět k zemi. Spolu s bílými kedlubnami jsme sklidili i zbytek modrých, které ještě zůstaly v záhonu s pórkem. Dohromady toho je jedna přepravka. Ne všechny kedlubny jsou stejně velké, ale ta největší stojí za to. Vážil jsem ji a má něco málo přes 2,5 kg. Všechny kedlubny poputují na chalupu k uskladnění. Kedlubny jsme ještě nikdy neměli uskladněné přes zimu, tak jsem zvědavý, jak dlouho vydrží. V nejhorším případě, kdyby hrozilo že nevydrží, tak je stále můžeme naložit na kyselo jako zelí.
Hlavní práci tento týden pro mě bylo postarat se o fazole na chalupě. Podzim a období sklizně pro ně nevyšlo zrovna nejlépe. Nechal jsem je na zahradě příliš dlouho a když je bylo potřeba sklidit, tak začalo pršet a už pořádně nepřestalo. Sklízel jsem vlhké keříky, že je dosuším na chalupě. Ani na chalupě se ale fazole pořádně nedosušili. Déle jsem je ale už nechtěl nechával nevymlácené. Zrající fazole ve vlhku plesniví a nesmím zapomínat na zrnokaza, který dokáže zlikvidovat celou sklizeň fazole spolehlivě.
Měl jsem v plánu fazoli nacpat do pytle a vymlátit, tak jak jsem to dělal za mlada. Tím jsem i začal, ale hned u prvního pytle jsem zjistil, že to moc nepůjde. Fazole byla moc vlhká a nechtěla se nechat vymlátit z lusků ven. Vymlátilo se asi tak 50 % a i z toho bylo hodně zrn plesnivých. Otázkou bylo, co teď s fazolí. Jedna varianta byla vzdát se úplně sklizně, druhá vyloupat ji ručně. Zvolil jsem druhou možnost a obral jsem z keříků lusky. Ty si odvezeme do Prahy, kde je v klidu vyloupeme. Loupat lusky na chalupě jsem nechtěl, protože je to časově náročné a byla dost zima (venku i v chalupě). Lusků bylo skoro plný 20 litrový kýbl.
Ruční loupání zrn z lusků je práce, které jsme se chtěl vyhnout. Někomu to takto vyhovuje. Když se fazole sklízí po částech, jak zraje, tak to i jde. Výhodou je, že po vyloupání máte čistá zrna. Nevýhodou je samozřejmě pracnost. V mém případě to ale byla asi jediná možnost, pokud jsem se nechtěl vzdát fazole úplně. Práce to ale byla hodně frustrující. Lusky byli vlhké a nešli moc loupat. Nejhorší na tom ale bylo, že většina fazole byla i po vyloupání plesnivá. Odhadem až tak tři čtvrtiny zrn. Dost fazole sežrali myši. Část lusků měla vykousané díry a zrna chyběla. Nevím, jestli to udělali už na zahradě a nevšiml jsem si toho při sklizni, nebo to udělali na chalupě, když jsem fazoli dal sušit.
Při loupání fazole jsem se na to chtěl několikrát vybodnout, ale nakonec jsme to společnými silami dali. Výsledkem bylo 1,3 kg fazolových zrn. Hodně smutné, hlavně když tento rok fazole tak hezky rostly, a i lusků jsme sklidily poměrně dost. Můžu si za to ale do velké míry sám. Měl jsem fazoli sklidit dříve, nebo ji sklízet průběžně. Aspoň že jsme stihli sklidit dost fazole pro výsevy na další rok. To se nám díky hlodavcům minulý rok nepovedlo.
Protože většina zrn byla ještě vlhká, nebo ne úplně zralá, rozhodli jsme se je uskladnit do mrazáku natrvalo, ne jenom na pár dní kvůli zrnokazovi. Na části zrn už bylo práci zrnokaza vidět a nechat zrna déle venku by asi nebyl dobrý nápad. Chvílí jsem zvažoval i to, že nechám zrna v bytě pořádně doschnout a až pak je dám do mrazáku. Nechtěl jsem to ale riskovat. Zrnokaz a plísně jsou moc velké riziko. Už jsme jednou takhle fazole uložili do skříně a pak jsme nějaký čas chytali po bytě brouky. K tomu jako bonus navíc jsme měli děravou fazoli na vyhození. Od té doby už dáváme hrách, fazoli a bob co nejdřív po sklizni do mrazáku na pár dní.
Když jsem se já hrál s fazolemi na chalupě, tak se manželka pustila do sklizně mrkve a řepy, kterou jsme na rozdíl od zahrady na chalupě ještě nesklidili. Na chalupě jsme mrkev i řepu vysévali o něco později a doufali jsme, že by ještě mohli o něco vyrůst. Déle ale už asi nemá smysl čekat, takže tento týden přišla řada i na ně. Situace byla v podstatě obdobná jako na zahradě. Mrkev hodně hezká, řepa hodně slabá. Byla to i jiná odrůda jako na zahradě („Červená kulatá“), na nedostatek vláhy se tento rok asi stěžovat nemůže, takže to bude asi jednom nedostatkem výživy. Nebo je v tom něco jiného a tento rok není pro řepu z nějakého mně neznámého důvodu vhodný.
Začali jsme pomalu sklízet i podzimní jabloň. Hlavně větev, která se ulomila. Něco sníme, něco rozdáme, něco uskladníme. Otrhali jsme poslední rajčata. Až doteď jsem je nechával na rostlinách, že možná uzrají, ale moc to na nějaké zrání nevypadá. Snad to bude lepší v bytě. Sklidili jsme i všechen mangold na zahradě i chalupě. Moc jsme ho tento rok nesklízeli, tak aspoň jedna, možná poslední sklizeň. Po blanšírování půjde do mrazáku a bude aspoň na jeden koláč. Když jsem procházel záhony na zahradě, tak jsem obral i papriky, které už zase není spod zeleného hnojení moc vidět. Už asi o moc nevyrostou, ani lépe neuzrají, tak je zbytečné je na záhoně nechávat. Na záhoně po ředkvičkách jsem našel ještě pár prcků a manželka si nařezala petržele na mražení. To byla naše úroda pro tento týden. Není to špatné a sezona ještě nekončí. Na zahradě i chalupě máme stále co sklízet.
