Rok čtvrtý – 44. týden: Sklizeň kořenové zeleniny

44. týden

Po pár ne moc vlídných víkendech to tentokrát vyšlo a náležitě jsme si to vychutnali. Sice to tak při výjezdu z Prahy moc nevypadalo a skoro jsem očekával déšť, jako i po předchozí víkendy. Vyjeli jsme o něco dříve než obvykle a nejdřív jsme chtěli zajet na chalupu po holínky a křovinořez. Holinky jsme si vzali, křovinořez ale ne. Chtěl jsem ho na posekání zeleného hnojení na zahradě. Po zkontrolování množství paliva v nádrži jsme ale usoudili, že se bez křovinořezu obejdeme a vzal jsem radši kososrp. Při obhlídce záhonů na chalupě jsme konstatovali, že asi už byl celkem slušný mráz, protože uhynula ačokča a zbylá rajčata. To jsem přes týden přemýšlel, jak dlouho ještě budeme ačokču sklízet. Posledně jsme ji sklízeli minulý týden, a ještě na ní dost malých plodů zůstalo. Tento rok už tedy více sklízet nebudeme. I tak je ale ačokča příjemné překvapení. Ze dvou rostlin jsme sklidili poměrně dost plodů (nevážili jsme je, jenom odhadem). Určitě víc než ze dvou rostlin okurek a sklízeli jsme i době, kdy už žádné okurky nebyly.

Protože jsme se už na chalupu nepotřebovali vracet (kvůli křovinořezu), pobrali jsme všechno potřebně, včetně vajíček od souseda, a vyrazili směr zahrada. Mezitím se už začal ukazovat moc hezký den, a tak nás napadlo, že bychom se mohli podívat do lesa na houby. Poslední týden vídám skupiny hub snad na každém vhodnějším místě. Dobrá motivace vyrazit do lesa. Zase jsme se šli jenom „podívat“ a vzali jsme si jenom jeden kbelík. Doma nás nenapadlo, že bychom se mohli podívat na houby, takže jsme na to nebyli úplně vybaveni. V lese to vypadalo, jako kdyby houby shazovali z letadla. Akorát, že jsme většinu z nich neznali a sbírat houby co neznáme není nejlepší nápad. Poměrně brzy jsme ale našli několik holubinek a pak jsme narazili na pár míst, kde bylo dost bedlí. Po sběru bedlí jsme měli plný kbelík a mohli jsme pokračovat směr zahrada. Moc rád bychom měli už i vlastní houby na chalupě, nebo zahradě, ale i sběr v lese má své kouzlo.

Na zahradě jsem chtěl hlavně posekat hojně kvetoucí zelené hnojení. Svazenka kvete již nějakou dobu. Je hezká na pohled a radost z ní mají určitě i opylovači. Možná i jak bylo v sobotu nádherně, tak kolem záhonu se svazenkou to bzučelo hodně. Až mi bylo líto ji posekat. Je ale určená jako zelené hnojení, a to je její primární funkce, takže nemůžu mít slitování. Možná někdy do budoucna udělám nějaký záhonek pro včely s takto pozdě kvetoucími rostlinami. Ono to nemusí být jenom svazenka, ale např. i takový brutnák ještě stále kvete a už se u nás začíná chovat jako plevel. Neustále klíčí další nové rostliny ze samovýsevů.

Brutnák jsem posekal spolu se svazenkou. Poslouží taky jako zelené hnojení. Kososrpem se sekalo relativně dobře. Jak brutnák, tak i svazenka mají sice poměrně tlusté, ale hodně dužnaté stonky. Kosou by to bylo ještě lepší a pohodlnější, ale díky obrubě ze střešních tašek je manipulace kosou na záhonech více problematická. Jednalo se jenom o dva záhony svazenky, takže zase taková práce to nebyla. Měl jsem hotovo za pár minut.

Kromě svazenky jsem chtěl posekat i záhon s kvetoucí hořčicí. Máme v plánu tam vysadit tento rok česnek, co je už „za chvíli“. Hořčice se doporučuje posekat a zapravit do půdy minimálně dva měsíce pře výsadbou česneku. Protože my ale zapravovat do půdy nic nebudeme, protože chceme pěstovat s co nejmenším narušováním půdy, mělo by posekání teď být v pohodě. Zbytky rostlin se nebudou rozkládat v půdě, ale jenom na povrchu, kde vytvoří jakýsi mulč. Ono stejně vzrostlá kvetoucí hořčice byla jenom na půlce záhonu (ze skorého výsevu) a na tom zbytku to na posekání zatím není. Asi budeme česnek sázet rovnou do hořčice a necháme na počasí (mrazu), že rostliny zničí. Hořčice tak možná i po výsadbě česneku ještě nějakou práci udělá a my to budeme mít bez práce (sekání). Stejně tak asi dopadneme i na chalupě, kde zatím není co sekat.

Sekat nebudeme ani zelené hnojení na záhonech po bramborách. Luskoobilní směs vypadá moc dobře a snad ještě nějaký čas vydrží, aby udělala pořádnou zelenou hmotu. Práci se sekáním (nebo jiným způsobem likvidace) by nám měl ušetřit mráz. Ale ještě uvidíme, jaká bude zima.


Tou největší prací v sobou pro nás byla sklizeň kořenové zeleniny. Konkrétně petržele, pastináku a zbytky vodnice a ředkví typu daikon. Pastinák by mohl i přezimovat, ale měl jsem podezření na zvýšenou aktivitu hlodavců, která se ale naštěstí nepotvrdila. Pastinák jsme na rozdíl od mrkve museli že země skoro dolovat. Nevím, jestli to bylo způsobeno příliš hlubokým výsevem, ale pár kořenů bylo do půdy vnořeno hodně hluboko. Jako kdyby byli utopené. Úroda pastináku je moc hezká. Možná ještě o trochu lepší, než jsem očekával. Určitě je to nejlepší úroda pastináku, co jsme zatím měli. Největší kořen měl přesně 533 g. To je snad tolik, co měla celá úroda pastináku náš první rok pěstování.

U petržele to bylo o dost horší. První výsevy nevyšly a nevyklíčilo snad ani jedno semínko. Nejsem si jistý, čím to bylo, ale podezírám semínka. Stejná semínka jsme vysévali i na chalupě a taky nevyklíčila. Po čase, když už jsme viděli, že petržel asi nevyklíčí, jsem koupil nová semínka od jiného prodejce a ty vyklíčila hodně dobře. Pak se asi objevila nějaká listová choroba, protože nať byla hodně slabá a spíše žlutavá než zelená. To se změnilo až později v létě a petržel už asi nestihla dohnat ztráty (pozdní výsev, nemoc). Proto jsme ani nijak zvlášť velkou sklizeň neočekávali a nebyli jsme nemile překvapeni. I tak jsme sklidili jeden deseti litrový kbelík kořenů. Doma při čištění mi dokonce přišlo, že nějak přes noc povyrostli. Je to samozřejmě blbost, ale na zahradě mi přišli o dost menší. Petržel i pastinák jsme očistili, nakrájeli a hodili do mrazáku na pozdější použití.

Hlavní práce jsme ukončili poměrně brzy, a tak nějak jsme se kroutili, co bychom ještě mohli udělat. Nakonec nás to zaneslo k bylinkové spirále, kde jsem si všiml hezkých nových přírůstků u šalvěje. Byla ale hodně obrostlá yzopem, který se dost vymkl kontrole. Manželka vzala nůžky, že trochu uvolní cestu k šalvěji. Skončilo to tak, že jsme ostříhali celou bylinkovou spirálu. U yzopu to bylo potřeba udělat už dávno. Rozrostl se moc a skoro zahubil vytrvalou cibuli a saturejku horskou. Tu jsme sklízeli poměrně hojně ještě minulý rok. Po tomto roku budeme rádi, když přežije. Pod yzopem už zůstali jenom uschlá torza s pár zelenými lístky. Tohle pročištění bylinkové spirály by bylo potřeba dělat pravidelně, jinak se vymkne kontrole. To i za cenu toho, že hodně bylinek vyhodíme. Když jsme spirálu zakládali, neuměl jsem si představit, že tak hustě obroste. Pro naši spotřebu je bylinek fakt moc. Možná časem něco prodáme, ale do té doby ji musíme pravidelně ořezat, jinak ty silnější druhy asi úplně vytlačí slabší.

Úroda byla tento týden hlavně kořenová. Sklidili jsme ale i něco málo pórku, protože manželka chtěla dělat o víkendu koláč. Příští týden možná sklidíme i zbytek. Pórek by stejně jako pastinák mohl přezimovat, ale na zimu chceme záhony zakrýt. Do té doby by bylo vhodné všechno sklidit. Jinak to zůstane jako hnojení na záhonech. Sklidili jsme i zbytky rakytníku (skoro už pozdě) a šipek. Manželka chce pokusně udělat marmeládu s jablek, rakytníku a šípků. Kromě toho jsme už sklidili jenom trochu kadeřávku na jídlo přes víkend. Zbytek asi počká až do konce sezóny, kdy budeme zakrývat záhony. Příští týden asi budeme pokračovat ve sklizni a uděláme i něco málo na chalupě. Stále se chystám na úpravu pařeniště, ale zatím to nebyla priorita.

3 thoughts on “Rok čtvrtý – 44. týden: Sklizeň kořenové zeleniny

  • 04.11.2020, 09:09 ()
    Permalink

    Díky za články, jsou inspirativní, hlavně ta neutuchajcí motivace a nadšení je skvělé. Je možné prozradit, kde zahrada a chalupa jsou? Jestli pojedu kolem, rád bych se přes plot podíval na vlastní oči… s pozdravem Honza

    Reagovat
    • 04.11.2020, 20:45 ()
      Permalink

      Zdravím. Díky za milá slova. Motivace i nadšení je, i když už to není takové šílené jako na začátku. Řekl bych ale, že teď už se méně rozhoduji podle emocí a více přemýšlím (co je asi dobře). Zahrada i chalupa jsou kousek od Příbrami (cca 15 km). Přesné polohy nepíšu schválně, aby se tam někdo nechtěl podívat až moc. Jinak se ale prohlídce nebráním, i s podrobným výkladem. V tomto ročním období ale už moc není co vidět. O hodně lepší je to někdy v květnu až září.

  • 13.11.2020, 10:40 ()
    Permalink

    Díky, kolem Příbrami je hezky. Užijte si zahradničení a hodně úspěchů!

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *