Rok třetí – 20. týden: Sejeme ve velkém
20. týden
Tento víkend byl náročný a neplánovaně jsem strávil na zahradě sobotu i neděli. Manželka musela v sobotu na chvíli do práce, ale tak nešťastně v půlce dne. Tak jsem přemýšlel, co dělat a rozhodl jsem se zajet v sobotu na zahradu sám a že v v neděli pak pojedeme spolu. Chtěli jsme zkusit načerpat vodu ze studny a sám bych asi moc nezvládat. Stejně je na zahradě stále dost práce a co jinak doma že.
Kromě čerpání studny mělo být našim hlavním úkolem vysít mangold, cukety, okurky a dýně. Tedy skoro všechno, co ještě ze semínek zůstalo. Tak jsem si řekl, že v sobotu připravím záhony (odplevelím je), abychom v neděli už mohli nerušeně vysévat. Zůstávalo nám ještě pět záhonů na přípravu, tak jsem chtěl udělat co nejvíc. No nakonec se povedli jenom dva.
Jako první na přípravu jsem si zvolil druhý záhony pro cukety, a taky záhon pro okurky. Zůstali záhony na papriku, brokolici, kadeřávek a jeden pokusný, kde chceme vysadit batáty. Sazeničky ale budeme dávat na záhon asi příští týden. Záhony jsem provázkem vytyčil, obešel rýčem okraje, vyčistil od plevele a zkypřil vidlemi. Oba záhony byli už v minulosti ryté, takže byli kypré. Hodně mně potěšila kvalita půdy (pohledově) na záhonech. Oproti původnímu plánu, že na záhony rozhodím granulovaný koňský hnůj a navozím kompost, jsem se rozhodl jenom pro granule. Záhony jsem ale nechtěl nechat nezamulčované, tak jsem na ně navozil zbytek listí, co zůstal ještě z podzimu 2017. Ono to už byl spíše kompost, ale o to lépe. Konečně jsem zlikvidoval starou hromadu listí a záhonům s cuketami a okurkami to prospěje.
Když si všimnete, tak záhon vlevo je pro cukety a je na něm ještě cibule. Ta byla na záhonu v roce 2018 (myslím, že odrůda Freddy, nebo i více odrůd). Vysévali jsme ji ze semínek a růst nic moc. Takže jsme ji ani nesklízeli. Před zakrytím záhonů silážní plachtou na podzim 2018 jsem si říkal, že tu cibuli před zakrytím aspoň posekám. Tak jsem vzal kosu a udělal to. S tou cibulí jsme už i tak nepočítali. Na jaře 2019 jsme byli trochu překvapeni, když cibule záhy po odkrytí záhonů obrazila a celkem se ji daří. Protože jsme záhon plánovali na cukety, tak jsme ji na tom záhoně nechali, a měli tak sklizeň jarní cibulky ještě před tím, než budeme mít novou cibuli. Teď už cibule vyhání do květu, tak se ji pokusíme nechat a uvidíme, jestli se dočkáme vlastních semínek. Snad to stihne do doby, než se cukety moc rozrostou.
Na záhoně vpravo je zase vidět trs petržele. Taky zůstala přes zimu z roku 2018. Odrůdu nevím, ale manželce semínka dovezla kamarádka z Ruska. Cibule přezimovala dobře a už od skorého jara jsme v malém sklízeli nať. Chceme ji nechat vykvést a nasbírat semínka. Pak snad uvidíme i to, jak je na tom s kořeny, protože je to kořenová, ne naťová petržel. Obávali jsme se, aby ji nesežrali přes zimu myši, tak manželka napíchala kolem asi tři dráty s plechovkami na plašení. Zatím to ale vypadá dobře a i když hlodavci na zahradě jsou, tak petržel vypadá v pohodě.
K obědu jsem si ke chlebu a sýru natrhal trochu zeleniny. Rokety sice máme více než dost, to ale merlíku taky. Když už jsem byl na zahradě sám, tak jsem si řekl, že si tedy dám ten merlík a k tomu jsem vytáhnul pár ředkviček. Obě druhy zeleniny ve štědrém množství, u merlíku bych řekl, že až moc. Statečně jsem to ale všechno snědl. Zase jsem se zamýšlel, jestli přece jenom ten merlík nesklidit a neudělat s ním něco (asi blanšírovat a zmrazit), ale manželka to zatím jíst nebude, tak možná v budoucnu.
Více záhonů jsem už v sobotu nedělal. Dost zabrat mi dali i ty dva. Proběhl jsem si ale zahradu, občas se sehnul, vytrhl nějaký ten plevel a ani nevíte kdy a dvě hodiny uplynou. Nakonec jsem přece jenom ještě něco vysel. V páse kolem záhonu jsme měli minulý rok slunečnice a dvě rostliny medicínského konopí. Z konopí jsem nasbíral něco semínek, že to v roce 2019 zkusím pěstovat trochu ve větším. Slunečnice jsem nechal přes zimu v půdě kvůli kořenům, které by měli dost zlepšovat půdu. Teď jsem ustřihl stonky těsně u země, tak aby kořeny zůstali v zemi, zkypřil plochu vidlemi a rozhodil semínka konopí. Nejsem si jist jejich kvalitou, počtem ani klíčivostí, tak uvidíme, co z toho bude. Konopí je zajímavá plodina pro pěstování, tak možná bych ji v budoucnu zkusil i ve větším. Pouze ale tuto medicínskou verzi s nízkým obsahem THC. Láká mně právě využití na léčení a také k jídlu (semínka).
V neděli jsme už vyrazili na zahradu spolu s manželkou. Vyjeli jsme dřív než obvykle, s tím, že se dříve vrátíme. Dopadlo to ale přesně opačně. O tom ale dále. Vybavili jsme se semínky cuket, dýní, okurek a mangoldu a chystali se na velké setí. Ono, když už jsou připravené záhony, tak je to spíše radost, než nějaká velká práce (zvlášť u cuket). Nejdřív jsme ale chtěli načerpat vodu do sudu. Spustili jsme čerpadlo do studny, zprovoznili centrálu, připojili čerpadlo, a nic. Voda netekla a nevypadalo to, že čerpadlo vůbec pracuje. Chvilka dohadování, chvilka zkoušení, konzultace se studnařem po telefonu, nic nepomohlo. Nakonec jsme se domluvili, že by se studnař přijel pozdě odpoledne (nebo k večeru) podívat na zahradu, co s tím je. Sice jsme chtěli odjet domu dříve, ale taky chceme už konečně čerpat vodu, takže …
Náš den na zahradě nezačal právě nejlépe a hned jsme se pustili do další potenciálně konfliktní činnosti, a to stavění konstrukce pro popínavé rostliny. Tentokrát to byla opora pro ačokču a okurky. No, zase to proběhlo při mírném napětí, ale konstrukci jsme jak jinak postavili. Minulý rok jsme tuto konstrukci použili pro fazole, které tento rok zkusíme pěstovat na plastové sítí. Pro okurky ale naše stará konstrukce vzbuzuje větší důvěru, než ta plastová síť.
Po postavení konstrukce nám už nic nebránilo ve vysetí semínek. Já jsem si vzal na starost ačokču a okurky, manželka cukety. Tentokrát jsme seli „klasické“ cukety, a to dva hnízda pro odrůdu Nefertiti, semínka které nám zbyli ještě z roku 2018. Do šesti hnízd pak v roce zakoupenou odrůdu Diamant F1. Tu jsme zkoušeli taky minulý rok a celkem se osvědčila. Je to sice hybrid, ale zatím si neplánujeme nechávat vlastní semínka (důvody jsem popsal v článku „Zelenina 2018“). Po stranách záhonu jsem stejně jako minulý týden vysel slunečnici.
Do záhonu pro okurky jsem naplánoval i ačokču. Ta roste celkem bujně a zatím není důvod pro samostatný záhon (možná při vysoké poptávce). Je dobré ale mít k nim podpůrnou konstrukci, co chceme pro okurky také, proto společný záhon. Z roku 2018 nám zůstalo 23 semínek, tak jsem vysel 10 hnízd po dvou semínkách (po 5 na každou stranu). Zbylé tři semínka jsem si uschoval do zálohy. Ačokča roste bujněji než okurky, tak jsem ji dal na severní stranu záhonu. Obecně u všech druhů zeleniny se snažím vysévat / sázet tak, aby vyšší a bujnější druhy přišli na severní stranu. Tak budou moci maximálně profitovat ze slunce všechny rostliny na záhonu. Jedině kdybych chtěl vysloveně něco zastínit, tak budu postupovat jinak (jako např. u záhonů s rajčaty).
U okurek jsem kupoval nová semínka. Samozřejmě jsem chtěl nehybridní, co je dnes celkem problém sehnat. Nakonec jsem koupil na stránce permasemínka.cz semínka odrůdy „Dekan“ a v Lidlu jsem narazil na nehybridní nakládačky „Vert Petit de Paris“, tak jsem je koupil taky. Uvidíme, jak se nakonec které odrůdě bude dařit. Odrůdu Dekan jsem vysel stejně jako ačokču do 10 hnízd po dvou semínkách (po 5 na každou stranu), odrůdu Vert Petit de Paris do 24 hnízd po třech semínkách (po 12 na každé straně záhonu). Poslední dvě hnízda (po každé straně 1) jsem obětoval pro naše vlastní semínka z roku 2018. Okurky v roce 2018 nešli, sklizeň mizerná a všeho všudy jsme měli 5 schopnějších semínek. Tak když už je máme, tak je zkusíme. Nic od toho nečekám, tak můžu být nanejvýš příjemně překvapen.
Po okurkách přišel na řadu mangold. Záhon byl připravený z minula, tak už jenom udělat řádky a vysévat. Pro rok 2019 jsem koupil tři odrůdy. Už v roce 2017 a 2018 otestovaný mangold s tlustými červenými řapíky „Rhubarb chard“, pro nás novou odrůdu „Lucullus“ s tlustými bílými řapíky a v roce 2018 otestovanou odrůdu „Gator“, jako plánovanou náhradu špenátu v letních měsících. Takže máme mangold vysetý na celý záhon a uvidíme, co z toho bude. Snad to dopadne lépe, než náš pokus se špenátem na stejném záhoně. Pro „jistotu“ jsme ještě záhon přikryli netkanou textilii. Jednak by to mělo zabránit nadměrnému zasychání povrchu půdy, semínka by měla lépe klíčit, a taky by to mělo pomoct proti ptákům, kdyby se náhodou rozhodli, že si zajdou něco nazobat. Asi to budeme dělat u všech záhonů, kde to půjde a kde to má smysl. Aspoň se pak nebudeme muset dohadovat, jestli za to špatné klíčení může sucho, ptáci, špatná semínka, nebo něco jiného.
Pro dýně jsme si připravili velký kompostovací záhon, kde jsem navozil zbytky sena, slámy a hnoje skoro z celého zbytku zahrady (něco jsme si nechali na brambory). Záhon na dýně je v místě, kde měli být minulý rok dva záhony na topinambury, mangold a šťovík. Záhony jsem sice udělal, ale neosazovali jsme je. V průběhu roku 2018 záhony i jejich okolí celkem zarostlo, takže jsem všechen ten materiál na záhon pro dýně prostě jenom navozil navrch těch dvou záhonů. Aspoň se za tu dobu co tam budou dýně, trochu vyčistí plocha.
S dýněmi je v mém plánovaní trochu problém. Záhony máme o šířce 1 m, co je pro dýně přece jenom dost omezující. Vyzkoušeli jsme si to už v roce 2017 i 2018. Sice se můžou táhnout i v prostoru mezi záhony, ale i to je někdy málo. Proto je záhon na dýně v roce 2019 udělaný přes dva záhony, včetně cestičky mezi záhony. V dalších letech uvidíme, jak to budu řešit. Už dlouho mě láká vyzkoušet „Tři sestry“, to znamená kombinaci kukuřice, fazolí a dýní na stejné ploše. Asi to udělám příští rok na místě, které je teď zakryté silážní plachtou. Do jara by to mělo být celkem čisté, a když tam dáme dýně, tak by to tu plochu mohlo ještě lépe vyčistit.
Na dyňový záhon jsme se rozhodli vysít několik odrůd dýní. Po jedné straně manželka udělala 8 hnízd, na druhé straně 6. Jednalo se v podstatě o takové díry v kompostovacím záhonu, do kterých jsme rozhodili po jednu hrst granulovaného koňského hnoje a asi 3 lopaty vlastního kompostu. Do těchto hnízd jsme udělali jamky a vysévali dýně. Na stranu k dalším zeleninovým záhonům do 8 hnízd jsme vyseli odrůdy, u kterých nepředpokládáme moc bujný růst. Do dvou hnízd přišel cukrový meloun „Charentais“ a po jednom hnízdě si vzal vodní meloun, odrůdy „Sugar baby“ a „Crimson sweet“. Zůstali 4 hnízda, kde jsem se rozhodl dát druhou šanci odrůdám, které v roce 2018 úplně propadli. Obě odrůdy jsou tykev muškátová, odrůdy „Minimusk“ a „Beja“. Každá z odrůd dostala po dvě hnízda.
Na druhou stranu dýňového záhonu, kde už nejsou další záhony na zeleninu, jsme dali druhy a odrůdy, u kterých předpokládáme bujnější růst. Ať se mají kam táhnout. V roce 2018 se nám na záhoně s paprikami objevila nějaká dýně (něco z rodiny tykve obecné). Nechali jsme ji tam a celkem se ji dařilo. Dýně sice měli tvrdou slupku, ale dužinu jsme použili do kukuřičné kaše a od té doby ani jinak kukuřičnou kaší nechceme, než spolu s dýní. Semínka jsme si nechali (asi se už překřížili) a zkusíme tento rok aspoň v jednom hnízdě, co z toho bude. Do dvou hnízd jsme dali vlastní odrůdu dýně hokkaido. Moc se ji u nás nedaří, resp. velikost plodů nic moc. Nám ale ty menší plody vyhovují, protože je můžeme obvykle najednou zpracovat. Možná v dalších letech zkusíme nějakou jinou odrůdu. Do jednoho hnízda jsme dali klasickou hruškovitou dýní muškátovou. Na pytlíku napsáno jenom „Butternut“ (výrobce SEMO), co je název obecně používaný pro muškátové dýně hruškovitého tvaru. Do dalších dvou hnízd jsme vyseli úplně stejně vypadající dýni, taky označení „Butternut“ (výrobce SEVA MORAVIA). Právě tyto dýně nám v roce 2017 rostli dost dobře a měli jsme i hezkou úrodu. Pár semínek zůstalo do zálohy a možná i na příští rok (aby jsme měli čistou, nezkříženou sadbu). Rád bych měl u dýní vlastní semínka, takže nakonec to asi skončí u jedné odrůdy tykve velkoplodé (Hokkaido) a jedné odrůdy tykve muškátové. Problém je akorát tykev obecná, kde jsou i patisony a cukety. U téhle rodiny tykvovitých si zatím budeme kupovat vlastní semínka, než se rozhodneme co dále.
Celkem vtipné u záhonů s dýněmi bylo, že jsme při setí semínek dýně objevili v záhonu malé rostlinky brambor. Jak jsem navážel materiál ze zahrady, tak tam museli zůstat nějaké ty zbytky brambor a rozhodli se v záhoně s dýněmi růst. Když se jim tam tak líbí, tak je tam necháme. Kombinaci brambory a dýně jsem ještě nezkoušel. Fotku přidám, když budou rostlinky trochu větší. Nejlepší na tom je, že v záhonech, kde jsme vysadili brambory do sena cíleně, ještě nic není vidět. Tady jsme nic nedělali a brambory už lezou. Je ale fakt, že v tom záhonu s dýněmi byly dříve, než ty plánované v bramborových záhonech.
Do oběda jsme měli výsevy hotové. Otázka byla, co pak. Studnař se měl objevit až později odpoledne a do přípravy dalších záhonů se nám moc nechtělo. Sluníčko taky už začalo ukazovat svou sílu. Tak jsme se najedli, a abychom si trochu spravili náladu a motivovali se do další práce, šli jsme se podívat po zahradě. Konečně už nějak začali kvést šeříky. Na zahradě máme celkově 4 odrůdy, ale kvetou jenom dvě. Nedaleko vjezdu na zahradu máme vysazený šeřík odrůdy „Beauty of Moscow“, ale říkám ji miss Moskva. Tuto jedinou odrůdu jsem si vybíral já sám, zbytek manželka.
Další dvě odrůdy jsou „Miss Kim“ a „Madame Lemoine“. Ono ten šeřík Miss Kim je taky jiný druh, latinsky Syringa patula, zatím co zbylé šeříky Syringa vulgaris. To jenom kdyby to někoho zajímalo. Já to moc neřeším, hlavně že to roste. Oba šeříky zatím nekvetou, ale hlavně že celkem dobře rostou, hlavně odrůda Madame Lemoine. Když jsme s manželkou vybírali šeříky, tak po výběru jsme zjistili, že všechny mají takové světlejší, nebo bílé květy. Proto jsme vybrali ještě jeden keřík „obyčejného“ šeříku kvetoucího fialově, abychom to trošku zpestřili. Další, tmavší odrůdy, možná časem přibudou. Zatím máme jiné, důležitější věci k řešení.
Zimolezy kamčatské (jinak zvané kamčatská borůvka) máme na zahradě už od začátku, tedy třetím rokem. Květy jsme viděli snad už první rok, ale plody jsem si všiml až v roce 2018. Bylo to pár malých zelených bobulek. Pak ale zmizeli. Nevím, jestli za to mohli ptáci, nebo opadali v důsledku sucha. V roce 2019 jsem se rozhodl to trochu ohlídat. Tento víkend jsme se konečně dočkali i zralých plodů.
Úroda, co jsme zatím sklidili je spíše taková symbolická, ale ještě něco by mělo dozrát a na ochutnání bylo. Manželka i já jsme vyhodnotili, že chuť fakt dobrá. Prostě taková borůvka. Teď už jenom počkat, než se keříky rozrostou a dají lepší úrodu.
Mezi dvěma višněmi máme dvě rostliny rebarbory. Vysadil jsem je v roce 2017, ale zatím se na tom stanovišti spíše trápí. Nechcípli ale a dokonce jedna začíná jít do květu. Plánuji nasbírat semínka, předpěstovat si vlastní sazeničky a příští rok zkusit vysadit na vhodnější místa. Asi to bude chtít lepší půdu, více stínu a vlhka. Možná příští rok sklidíme už i vlastní řapíky. Rád bych ochutnal vlastní rebarborový koláč.
Hodně myrobalánů roste divoce v Praze, nedaleko našeho baráku. Posledních pár let něco sklízíme na přímý konzum a manželka taky dělá skvělé džemy. Z plodů co nám chutnali, jsme si nechali celkem dost pecek a na podzim 2018 je manželka vysela podél plotu na zahradě. Moc jsme od toho nečekali, ale při obchůzce zahrady tento týden jsme zjistili, že pár semínek přece jenom vyklíčilo. Měli jsme fakt radost. Ne všechny keříky, co jsme vysadili do živého plotu, přežili, tak možná se myrobalánu povede lépe, zvlášť když je ze semínka. V tomto roce to zkusíme zase. Nic nás to nestojí, kromě trochu práce, a i když se ujme jenom pár semínek z mnoha, tak to stojí za to.
Prohlídku zahrady jsme udělali, motivaci načerpali, a protože večer byl ještě daleko, tak jsme se přece jenom rozhodli udělat nějaký ten záhon. Manželka se pustila do čištění záhonu na brokolici, já do záhonu, kde chceme vysadit papriky (a bazalku). Manželka si záhonu pochvalovala, já jsem u svého celý čas nadával. Plánovaný záhon na papriky byl jeden z těch záhonů, kde byl předtím ten těžký koňský hnůj. Stejně jako předtím u záhonu se špenátem, i dva roky kompostovacího záhonu moc tu půdu v místě záhonu nezlepšilo. Zbytky hnoje se spojili do těžko rozdělitelné hmoty a půda pod tím byla suchá a písčitá. V záhoně rostl jenom trochu pýr, s kořeny právě v tom hnoji, jako by zapečeném dohromady. Oklepat to nešlo, jak u klasické zeminy, tak jsem to radši celé vyhazoval pryč.
Záhony se už snažím dělat bez rytí, ale tady, stejně jako u záhonu se špenátem jsem se rozhodl to přece jenom zrýt. Potřeboval jsem ten zapečený hnůj promíchat s půdou, aby se rychleji rozložit. Taky jsem při tom vybral z půdy celkem dost kamení a rozbíjel slehlé bloky půdy a hnoje. Trvalo mi to snad více jako dvě hodiny a na konci jsem toho už měl plné zuby. Utěšoval jsem se jenom tím, že tohle je poslední takový záhon a snad to už nikdy nebudu muset dělat. Navíc mě deptalo to, že ta půda v záhoně byla fakt špatná. Když děláte záhon a vidíte hezkou půdu, plnou žížal, tak z toho aspoň máte radost. Tady nic. Jedině po krajích záhonů, kde byla bujnější vegetace, bylo něco, co se dá nazývat půdou. Další důkaz toho, že aby byla půda úrodná, tak v ní musí něco růst, i kdyby to byl jenom ten „plevel“. Příští týden ještě plánuji na záhon rozhodit granulovaný koňský hnůj a navézt pár koleček kompostu. Do toho masakru co tam zatím je, se papriky fakt neodvažuji sázet jenom tak.
Než jsem práci dokončil, tak manželka sklízela zeleninu, aby bylo něco doma přes týden. Zatím jsou to jenom ředkvičky a roketa, ale i to potěší. Roketa roste fakt bujně a i po každotýdenním seřezání zase hojně obráží. Manželka říká, že je to roketová džungle a ono to fakt místy vypadá dost divoce. A to jsme ji ještě na dalších záhonech nesklízeli vůbec. Na obrázku je roketa po seřezání minulý týden skoro až na úroveň půdy.
Omrkli jsme i záhony vedle, kde jsme vyseli saláty a špenát. Vypadá to na celkem dobré klíčení, hlavně u špenátu. Jsem rád aspoň za to, protože špenátový záhon kompletně selhal a i na záhonech s jarní zeleninou (ředkvičky, roketa, špenát, jarní cibulka) to není žádná sláva, pokud tam vůbec něco je. To už více špenátu máme na záhonu s cibulí, kde proběhl samovýsev. Ale na to si už začínáme zvykat. Tam kde to plánujeme a vysejeme / vysadíme, tak nic moc, ale kde jsme se o to ani nesnažili, tam si to vesele roste. Příroda dobře ví, co dělá.
Po sklizni a přípravě záhonů jsem se rozhodl zavolat studnaře, jestli tedy vůbec dorazí. Čas už byl pokročilý a neozval se. Telefon ale nebral, tak jsme se rozhodli to zkusit ještě sami. Situaci zase zachránila manželka, když zmáčkla tlačítko, které jsme si do té doby nevšímali a čerpadlo se rozjelo. Radost byla veliká a hned jsme napustili jak 200 litrový sud, tak i oba kanystry a jezírko do plna. To by mělo na sázení příští týden stačit.
Vynadal jsem si do blbců, ale co už. Tlačítko bylo v návodu k centrále označeno jako přepěťová ochrana a netušil jsem, že je potřeba ho dát do polohy ON, zřejmě aby se zapojili zásuvky na centrále. Já si s těmito vrčícími stroji fakt moc nerozumím. Ještě že tyto situace zachraňuje manželka. Ne poprvé a asi ani naposledy.
Po načerpání vody jsme se rozhodli zavést čerpadlo a centrálu na chalupu. Nechávat to na zahradě se už celkem obávám, po zkušenostech s kultivátorem. Na chalupě jsme ještě zkontrolovali sazenice. Jako naschvál po asi třech týdnech bez potřeby zálivky (permanentně vlhká půda), najednou papriky potřebovali zalít. Zprovozňovat další čerpání vody na chalupě se nám už fakt nechtělo, i vzhledem k pokročilé hodině. Vybral jsem se tedy hledat vodu po pozemku. Vedle sice teče potok (co mně blbce napadlo až teď, když píšu článek), ale na pozemku máme kromě klasické kopané studny ještě něco jako tůňku, hlubokou asi metr a půl. Podle bývalé majitelky je to také studna, ale nevím no. Důležité je, že v ní bylo trochu vody. Nebudu se rozepisovat, jak jsem tu vodu čerpal, ale byla to fakt komedie. Celkem jsme se zasmáli. Důležité ale bylo, že vodu jsme měli a sazeničky byly zachráněné. Ať to ještě týden vydrží a pak už půjdou na zahradu.
Nakonec jsme z chalupy odjížděli po sedmé večer. Na to, že jsme ráno vyjížděli dříve a chtěli se dřív vrátit, tak to dopadlo úplně naopak. Skončilo to ale dobře. Vodu jsme načerpali, semínka vyseli a neplánovaně jsme ještě připravili dva záhony. Na příště tak budeme mít méně práce. Ono se zase chystáme na velké sázení (rajčata, papriky, brokolice, zelí), tak se bude každá ušetřená chvíle hodit.
