Rok šestý – 13. týden: Výsev do pařeniště

13. týden

Co se týká počasí tuto sezonu, tak je to z extrému do extrému. Zatím co jsme minulý týden běhali po zahradě v tričku (skoro), tak tento týden to bylo na plnou zimní výbavu. Už když jsme s předstihem sledovali předpověď počasí na víkend, tak to nevypadalo moc dobře. Teploty kolem nuly a sníh. Říkali jsme si, že do víkendu ještě dlouho a pak uvidíme. Ještě když jsme v sobotu ráno vyráželi z Prahy, tak jsme si říkali, že v pohodě. Bylo sice chladněji, než bychom chtěli, ale jinak relativní pohoda. Vše se začalo měnit asi v půlce cesty, kde už poletovaly první vločky. Po příjezdu na zahradu jsme našli tohle.

Jako jarní zahrada připravena k výsevu to nevypadá ani náhodou. Vzpomněl jsem si na naše začátky, kdy jsme první podzim vysadili česnek za podobných podmínek. Velkým rozdílem oproti naším začátkům bylo, že jsme už měli připravené záhony. Ty byli navíc přikryté silážní plachtou, takže i za trochu extrémních podmínek na zahradě by mělo jít provést to, co jsme měli naplánované.

Po odkrytí silážní plachty to naštěstí vypadalo o hodné lépe než na obrázku výše. Shrabali jsme zbytky rostlin, nakypřil jsem záhon vidlemi a dočistili jsme to, co tam ještě zůstalo. Pro tento záhon byl v plánu výsev kombinace bobu a špenátu. Osivo jsme měli skoro všechno vlastní. Koupil jsme jenom jeden pytlík špenátu „pro jistotu“. Ty naše semínka totiž minulý rok neklíčila úplně nejlépe.

Většina semínek špenátu ale byla i tak vlastní. Z kupovaného pytlíku to vyšlo jenom na pět řádku. Bobu bylo více než potřeba. Použili jsme jenom jednu krabičku, obsahu druhé skončil v guláši. Minulý rok jsme měli dva záhony, tento rok děláme jenom jeden. Aspoň už víme, že je potřeba jedna krabička osiva na jeden záhon. Vysévali jsme na střídačku jeden řádek bobu a jeden řádek špenátu. Myšlenka je stejná jako po minulé sezony. Špenát by měl tvořit v meziřádcích něco jako živý mulč a sklidí se dříve, než bob trochu více povyroste. Bob (jako luskovina) by zase mohl pomoct špenátu s výživou dusíkem, na který je špenát náročný. Minulý rok to i celkem fungovalo, tak uvidíme, co tuto sezonu. Mám trochu obavy, jestli není na špenát moc pozdě a nepůjde hodně rychle do květu. I když počasí na to zatím moc nevypadá, tak se rychle může změnit do dalšího extrému. Dříve ale nebyly podmínky pro výsev nějak moc vhodné. Sice bylo dost slunečných a teplejších dní, ale noci byly chladné a půda zmrzlá. Proto jsme to už nechtěli ani odkládat, i když počasí bylo takové jako bylo.

Jeden záhon jsme udělali relativně v pohodě a měl jsem chuť udělat ještě jeden pro mrkev v kombinaci s ředkvičkou. To mi ale už dovoleno nebylo, tak jsme jeli na chalupu, kde jsme měli ještě nějaké plány. Tím hlavním byl výsev (hlavně) brukvovité zeleniny do pařeniště, za účelem předpěstování sazenic. Zbytek plánů podle situace. Ta nebyla ideální ani na chalupě. Sněžení bylo ještě intenzivnější, takže z plánů zůstalo jenom to pařeniště. První pohled na pařeniště nic moc. Po odkrytí fólie a odstranění mulče to už bylo o dost lepší.


Stejně jako záhony na zahradě jsme ho měli na zimu zakryté. Minulý rok jsme tam po sazenicích ještě pěstovali mix zeleného hnojení (pohanka + luskoobilní směs) za účelem zlepšení půdy. Na podzim tam napadalo dost listí z velkého stromu, co roste kousek vedle a celé jsem to ještě na zimu přikryl kartonem a na to silážní plachtu. Podmínky jako ideální pro žížaly, kterých jsme tam našli hodně. Až mi bylo líto jim rušit tu hezkou vrstvu mulče. Pařeniště ale potřebujeme pro předpěstování sazenic, takž se nedá nic dělat. Vysévali jsme hlavně brukvovitou zeleninu (kedlubny, zelí, kadeřávek, brokolici, růžičkovou kapustu), ale stejně jako minulý rok i pórek a nově cibuli. Předpěstování pórku se v pařeništi osvědčilo o hodně lépe než v bytě, tak chci zkusit stejně i cibuli. S tou taky nemám při předpěstování v bytě moc dobré zkušenosti.

Po výsevu jsme pařeniště, stejně jako minulé roky, uzavřeli starými okny. Nepřiléhají sice úplně přesně, ale když už je máme, tak proč je nevyužít.

Po výsevu pařeniště jsme nabrali zásoby zeleniny a vyrazili zpátky do Prahy. Sněžit nepřestalo a nic dalšího se nám už dělat nechtělo. Popravdě to ani moc nešlo. A zase v půlce cesty jako kdybychom se přenesli do jiného světa. Sněžení postupně ustávalo a v Praze už to vypadalo stejně, jako když jsme ráno vyjížděli. Jenom asi o něco tepleji. Nedá se ale nic dělat. Pozemky máme někde jinde než v Praze a musíme pracovat s tím, co máme.

Další den jsem měl v plánu přesazování paprik (a celeru) a konečně jsem se dočkal i výsevů rajčat. U paprik je stav víceméně stejný. Výsledky z prvního výsevu se moc nezměnily. Stále nejlepší je paprika z Lidlu, kterou jsem chtěl přesadit do většího. Chilli taky nevypadá tak špatně, akorát odrůda „Slovakia“, která měla být tou hlavní, stále stejně mizerná. U paprik z Lidlu jsem vybral deset nejhezčích sazenic (subjektivní hodnocení) a vysadil je do truhlíku. U paprik máme s tímto způsobem pěstování dobrou zkušenost, a taky to zabere na parapetu méně místa než samostatné nádoby. Zbytek sazenic Lidl paprik jsem zlikvidoval. Chilli a ty tři bídné rostlinky odrůdy „Slovakia“ jsem tam ještě nechal. Když trochu povyrostou, tak je přesadím taky.

Další byl na řadě celer. Ten jsem vysel jenom tak do plastové vaničky a jak jsem teď zjistil, tak moc nahusto. Semínka klíčí postupně a když jsem si ze začátku říkal, že klíčení nic moc, tak teď je to až moc dobré. Snažil jsem se vybrat ty největší rostlinky a přepíchal jsem je do sadbovače, na prázdné místo po vyndaných paprikách. Víc budu přesazovat, když zbytek rostlinek trochu povyroste, i když o moc více sazenic v podstatě ani nepotřebujeme. Přidávám si mentální poznámku, že celer příště vysévat mírněji.


Nakonec jsem si nechal rajčata. U těch každý rok ubírám a ubírám. Až mám pocit, že jsem je vysel nějak málo. Je to ale dost na dva záhony na chalupě a jeden záhon na zahradě. Do jednoho sadbovače jsem vysel semínka pro chalupu. Všechno by to měli být plísni odolné (nebo odolnější) odrůdy, tak uvidíme. Přesně půlka z nich jsou hybridy a druhá půlka nehybridní. Byl bych moc rád, kdyby uspěly hlavně ty nehybridní odrůdy, protože u rajčat chci vlastní semínka. To, co bylo v zakoupených pytlících, je skoro výsměch. Hlavně u hybridů je to doslova pár semínek. Další věc je zbytečná spousta odpadů. Když máte v klasickém velkém pytlíku šest semínek, tak mi to přijde jako velké plýtvání. Ale obal prodává, tak se to asi jenom tak lehce nezmění. Když ale budu mít vlastní semínka, tak to vůbec nebudu muset řešit.

Na zahradu jsem naplánoval divoká rajčata, která by taky měla být více odolná plísni. Všechno jsou to nehybridní odrůdy, takže i tady budu rád, když uspějí. Divoká rajčata sice nepatří mezi moje nejoblíbenější, ale raději divoká rajčata než žádná. Mám naplánovaný jenom jeden záhon pro osm rostlin (čtyři odrůdy po dvou rostlinách). Celkem jsem přemýšlel, jestli je vůbec vysévat do sadbovače. Pak jsem to udělal, protože raději mít využitou jenom třetinu sadbovače, než mít výsevy ve čtyřech nádobách, které ve výsledku zaberou více místa. Divoká rajčata jsem dával zvlášť i z toho důvodu, že prý potřebují pro klíčení střídání teplot (den / noc), takže mít je samostatně je jediný rozumný způsob, jak to udělat. Jenom je nesmím zapomínat přenášet na noc do chladnější místnosti. Naštěstí i v našem bytě o rozloze 40 m2 se takové místo najde. Na pytlících bylo taky napsáno, že se má vysévat více semínek, protože hůře klíčí. Přitom je na pytlíku napsán i údaj o testu klíčivosti a je tam 99 %. Tak nevím, co si o tom mám myslet. Pro jistotu jsem ale vysel 4x více semínek, než potřebujeme rostlin. U „klasických“ rajčat taky vysévám dvojnásobek semínek.

Tak to byl náš trochu extrémní víkend. Už dlouho jsme nevysévali, když venku sněžilo. Ale zase kalendářně je už nejvyšší čas. Snad ten další víkend bude lepší, protože začínáme být mírně ve skluzu. Tato sezona bude asi pocitově o hodně kratší, než bych si přál.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *