Rok šestý – 44.-45. týden: Konec sezony?
44. – 45. týden
Po výsadbě česneku nás už do konce sezony čekali jenom nějaké menší sklizně a chtěl jsem ještě kosit a mulčovat záhony. Následující týden po výsadbě česneku vyšel, co se týká počasí, moc hezky. Jako hlavní úkol jsme si dali sklidit zbytek ředkví a měl jsem v plánu přemístit seno z louky na záhony. Když už se má přes zimu rozkládat, ať to bude aspoň někde, kde se nám to víc hodí. Taky tím zakryjeme záhony na zimu a nebudeme dávat silážní plachtu.
Manželka se hned pustila do sklizně ředkví a já jsem se chystal na to seno. Předtím jsem ještě šel obhlídnout záhony, kde jsem to seno chtěl navozit. Tam jsem zjistil, že kromě plánovaných ředkví by bylo dobré sklidit ještě růžičkovou kapustu, brokolici a celer. Kadeřávku a mangoldu by bylo taky hodně, ale už nevíme, co s tím a v mrazáku není místo. Když už jsem byl u záhonů s kadeřávkem, tak jsem aspoň vytahal celer, který se tam chudák krčil ve stínu. Výsadba mezi brukvovitou zeleninu nebyl nejlepší nápad. Celer byl skoro úplně zakrytý velkými listy kadeřávku a zelí. Možná i kvůli tomu je sklizeň spíše symbolická. Na to, že je to bulvový celer, tak neměl skoro žádné bulvy. Snad využijeme aspoň listy. Takže se není moc čím chlubit, ale v porovnání s předchozími pokusy o pěstování celeru je to i tak úspěch.
Pak jsem už šel vozit seno na záhony. vybral jsem ty, kde bude mulč ze sena asi nejvíc prospěšný. Tedy záhony, kde nevyšlo zelené hnojení, nebo na kterých už nic neroste a nechci, aby byli přes zimu holé. Celkově to vyšlo na pět záhonů, i když někde bych si uměl představit i silnější vrstvu. Možná příští rok, protože tento rok jsme to ještě nestíhali sekat. Zakryl jsem i záhony, kde manželka sklidila ředkve. K obohacení půdy tak poslouží nať od ředkví, která zůstala na záhonu a taky to, co se z navezeného mulče do jara rozloží.
Manželka po sklizni ředkví pokračovala dále k růžičkové kapustě, brokolici, mrkvi a pastináku. Prostě to vzala jeden záhon za druhým a sklidila v podstatě zbytek úrody pro letošní sezonu. Tedy kromě toho, co ještě zůstává na záhonech, jako jsou topinambury, kadeřávek a růžičková kapusta. U té sklidila jenom nejlépe rozvinuté růžičky. Zbytek zůstane na jaro. I tak toho bylo dost, stejně jako ředkví, které příjemně překvapily. Po ne úplně nejlepším klíčení a masakru od slimáků jsme pořád sklidili jednu velkou tašku (možná tak 10 kg) hezkých ředkví a vodnice. Většina z nich je už těch vykvašená a pár vodnic jsme si nechali ke přímé konzumaci. Dokonce když sklízela ředkve, tak tam objevila pár hezkých rostlin špenátu ze samovýsevu, který byl na záhonu před ředkvemi. Měli jsme tak příjemné překvapení a podobě jednoho pytlíku špenátu a současně inspiraci pro jídlo na večeři. Dalším příjemným překvapením bylo znovu obrostlé zelí. Po předchozí hlavní sklizní hlávky ještě vytvořili dost hezkých mladých listů, které můžeme zužitkovat. Ne vždy je potřeba likvidovat zbytky rostlin po hlavní sklizni. Někdy to naopak ani není žádoucí.
Měli jsme ještě v plánu přesadit maliny. Mně se do toho ale moc nechtělo, protože maliny byly pořád zelené a bylo na nich i pár zralých plodů. Současně ale bylo i nádherné počasí a radost být venku a něco dělat. Tak jsem si řekl, že to využiji a aspoň vyčistím okolí malin. Bylo totiž značné zarostlé trávou a maliny by se přesazovaly asi pěkně blbě. Při čištění malin jsem ještě vyprodukoval čtyři kolečka trávy, kterou jsem použil na domulčování záhonu po ředkvích. Příjemných zjištěním bylo, že ostružiny, rostoucí hned vedle malin, které jsem taky vyčistil, vyprodukovaly potomstvo v počtu dvou nových rostlin. Tak dlouho jsem se chystal na rozmnožení ostružiníku, že se o to postaral sám. Jednu novou rostlinu přesadím na stejný záhon, jenom kousek vedle na místo malin. Druhou rostlinku daruji. Později bych rád ostružiny i na chalupě, ale to má ještě čas, protože tam nemáme připravené místo. U ostružiny jsem i ostříhal odplozené pruty a ponechal jenom ty nově vyrostlé, co budou plodit příští rok. Maliny mám v plánu ostříhat po výsadbě.
Na chalupu jsme už v podstatě ani nepotřebovali jet a moc se nám nechtělo. Bylo pozdě a byli jsme unaveni po dni práce na zahradě. Bylo ale potřeba uložit sklizenou zeleninu na chalupu. Kromě toho, co povezeme do Prahy na další zpracování. Takže jsme se na chalupě v podstatě jenom otočili a nic zvláštního tam nedělali. Ani ten plánovaný a neustále odkládaný plot. Zbytek práce jsme si nechali na další týden.
Další víkend nezačal pro nás úplně nejlíp. V porovnání s nádherným počasím předchozí týden to byl pravý opak. Dokonce bylo v Praze i trochu sněhu. Měli jsme ale domluveno něco na chalupě se sousedem a taky jsme chtěli vyklopit na kompost nastřádané zbytky zeleniny. Tak jsme si řekli, že pojedeme a uvidíme, co půjde dělat. Jak jsme se blížili k zahradě, tak sněhu pořád přibývalo a na zahradě ho bylo už pár čísel. To jsem si řekl, že jenom vyklopím kompost a pojedeme na chalupu. Manželka ale vzala rýč a šla zkusit vykopat maliny. Půda ještě nebyla zmrzlá, tak to šlo v pohodě. V pohodě byla i jejich výsadba na záhon po dýních. Výsadbové jámy jsme pro jistotu hojně zalily zbytky vody, co nám na zahradě zbyla. I tak jsme při odjezdu plánovali vylít ze sudu zbytky vody, aby přes zimu nepraskl. Po výsadbě jsem podle plánu zakrátil všechny pruty. Celkově jsme vysadili pět rostlin. Všechno nové pruty, které se objevili tento rok. Ty staré jsme nechali na původním místě. Ještě si nejsme jistý, co s nimi uděláme. Ale kdybychom zvládali čistit jejich okolí, tak by se i tam mohly rozrůstat.
Když už jsme byli u toho přesazování, tak jsem se rozhodl vykopat i rybízy, které jsme měli v plánu přemístit na chalupu. Kbelíky jsme si vezli v autě, protože jsme to měli tento týden v plánu. Jenom nám vzhledem k počasí zpočátku chyběla motivace a chtěl jsem to nechat na jaře. Celkově jsme vykopali šest keříků rybízu. Dva černé, dva červené a dva bílé. Na zahradě rostli hodně špatně, co se ani nedivím, když jsem viděl jejich kořeny. Až na pár výjimek je totiž skoro neměli. Asi hlavně práce hlodavců, ale možná i nevhodné stanoviště.
Keříky jsme vykopali, tak jsme vyrazili na chalupu je vysadit. Když jsem si myslel, že na zahradě je hodně sněhu, tak na chalupě ho bylo ještě o něco víc. Navíc začalo sněžit a v podstatě nepřestalo až do našeho odjezdu zpátky do Prahy. Naopak padal ještě více hustě. Keříky jsme ale už měli vykopané, tak jejich výsadba byla skoro povinností. Odkryli jsme silážní plachtu z plánovaného místa výsadby a keříky vysadili. Dva černé rybízy přišli do řady rybízu, co tam už máme a zbytek jsme vysadili ke budoucímu plotu výběhu pro slepice.
Když už jsem byl v tom přesazování, tak jsem ještě před odjezdem přesadil jednu svídu, co nám zbyla na místě, odkud jsme svídy přesazovali minulý rok. Malý zapomenutý proutek přes rok vyrostl více jak dva metry. Proto měl i slušné kořeny a z půdy jsem ho vyrval doslova barbarsky. Snad se chytne. Ale i kdyby ne, tak tam kde rostla, jsme tu svídu nechat nechtěli. Teď skončila jako součást živého plotu u jiných svíd přesazených minulý rok. Ten dlouhý prut jsem ji samozřejmě ustřihl, protože kořeny tomu ani náhodou neodpovídali.
Po výsadbě keříků jsme se chystali zpátky do Prahy a zhodnotili, že letošní sezóna pro nás asi skončila. Ještě jsme sice měli v plánu něco dělat, ale pokud bude průběh počasí pokračovat, tak asi už ani nic dělat nepůjde. Proto je i tohle asi poslední pravidelný příspěvek letošní sezony. Na chalupu budeme ještě jezdit po zásoby a možná i něco málo uděláme, ale další pravidelné reporty si nechám pro příští sezonu. Do té doby nás čekají ještě shrnovací a vyhodnocovací články, které mám v plánu do začátku další sezony napsat.
