Rok desátý – 13.6.2026: Údržba záhonů a kosení na chalupě

13.6.2026

Poslední dva týdny byly pracovně dost plodné. Po deštích skoro vše začalo raketově růst a viděl jsem, že to při jedné návštěvě pozemků týdně stíhat nebudeme. Proto jsem se rozhodl zajet na pozemky přes týden a začít pořádně kosit. Hlavně na chalupě, kterou jsme zase trochu zanedbávali. První týden ve čtvrtek jsem proto vyrazil rovnou na chalupu. Nejdříve jsem křovinořezem posekal část pozemku kolem starého baráku, kde je hlavně tráva a křovinořezem to šlo relativně dobře. I když jak byla tráva dost bujná, tak už měl dost problémy. Po vybití akumulátorů jsem pokračoval v sekání kosou. To hlavně v dolní části pozemku, kde jsou bujné porosty kopřivy a bršlice. Začal jsem rušil cestičky mezi provizorními záhony, kde teď máme už jenom česnek. Byly pořád zakryté silážní plachtou a vadilo mi to i při kosení záhonů, kde letos nic nepěstujeme. Později bych rád tyto „klasické“ záhony zrušil úplně a udělal v této části pozemku pár syntropic řád. Nějaký základ tam už je v podobě náletů, které tam cíleně nechávám.

Takže jsem zrušil cestičky, posekal nepoužívané záhony a pustil se do kosení částí zahrady kolem záhonů. Tam máme několik relativně nových ovocných stromů, které už vypadají celkem dobře. Tento rok všechny kvetly, ale plodů jsem moc neviděl. Akorát na broskvoni jsem našel dva plody. Na asijské hrušni a slivoni jsem ještě před týdnem viděl po jenom plodu, ale teď už jsem je nenašel. Kromě stromků se nám tam konečně začíná rozrůstat i rebarbora. Tento rok vypadá rozhodně lépe než ty roky předešlé. Příští rok bychom možná mohli začít ji množit dělením.
Posekaný porost jsem nahrabal kolem stromů jako mulč a extra výživu. Není potřeba to někam vozit, a i tak zatím nemáme záhony, kde by se to dalo využít. Možná časem. Ale pro ty stromky by to mělo být prospěšné a pro mě to znamená méně práce, takže využít to na místě je ideální.

Na víc kosení jsem ten den už neměl síly a ani času, tak jsem to nechal na sobotu, nebo to aspoň bylo v plánu.

V sobotu jsme jeli nejdřív na zahradu. Měl jsem v plánu tam chvíli sekat, udělat nějakou údržbu záhonů a pak jet na chalupu pokračovat v kosení. Ale jako úplně první, co jsem na zahradě udělal, jsem prošel brambory a zkontroloval, jestli nezačala aktivita mandelinek. Po deštích se brambory začaly objevovat ve větším, tak by bylo dobré to včas podchytit, abychom nedopadli jako minulý rok, kde nám mandelinky brambory zničili skoro úplně. Pár mandelinek jsem našel, a i trochu vajíček. Ty jsem zlikvidoval a dal si závazek, že teď to musím procházet pokaždé, když na zahradu pojedu.

Pak jsem se už pustil do kosení další plochy mezi syntropic řadami. Už jenom křovinořezem. Porost vypadá z dálky celkem vzrostlý, ale když to posekám, tak tam skoro nic není. Nahrabu to na řady po stranách, aby to nezůstalo na ploše, ale chtělo by to víc biomasy. Snad časem, když se rozjedou řady, tak to bude i v tom meziřadí lepší a bude víc co sekat. Po vysekání jedné plochy jsem ještě sekal na jiné částí zahrady, dokud držely akumulátory. To jsem už kosení pro ten den ukončil a pustil se do úpravy záhonů.

Nejdřív jsem se šel podívat na záhon, kde jsme vysévali petržel, pastinák, saláty, a ještě dost dalšího. Jediné, co bylo na záhonu dost vidět, byl salát. Ten letos roste hodně dobře, ale teď už jde do květu, takže pomalu končí. Jinak zbytek záhonu vypadal, jako bychom tam měli zelené hnojení. Šel jsem do toho porostu hledat pastinák a petržel. U pastináku jsem pár rostlinek objevil a trochu to mezi nimi vyčistil. To samé u kopru, kde to vypadalo ještě o malinko lépe. Nejhůř dopadla petržel, kde jsem objevil snad tři rostliny. Proto jsem jenom zakrátil porost kolem a zbytek nechal tak, jak to je. Lepší, aby na záhoně rostlo aspoň něco než vůbec nic. Půdě to prospěje daleko víc.

Další záhon byl ten s mrkví. Byl ještě přikrytý, takže trochu překvapení. Po sundání netkané textilie to vypadalo jako záhon s bujným porostem zeleného hnojení. Při bližším pohledu bylo vidět i mrkev, hlavně dříve vysetou odrůdu „Katrin“. Později vysetou mrkev nebylo přes bujný porost vidět vůbec (ale byla tam). Plít jsem to samozřejmě nechtěl a asi by to ani nešlo. S plevelem bych vytahal i tu menší mrkev. Tak jsem porost kolem mrkve jenom zkracoval a dával to jako mulč mezi řádky mrkve. Jak jsem to tak dělal, tak jsem přemýšlel o našem způsobu pěstování a o tom, co, proč a jak děláme. Pak mně napadlo, že možná ten plevel v mrkvi není problém a možná to ty menší mrkvi může i prospívat. Tím, že chrání ty menší a citlivější rostlinky před přímým sluncem. Něco jako vrchní vrstvy v jedlém lese, nebo syntropic řadách. U syntropic systému se dělá údržba tak (ne jenom), že se ta vrchní vrstva stromů zakrátí. Porost pod tím tak dostane více světla a současně i růstový impulz. To jsem se snažil nasimulovat i tady. Vzal jsem nůžky na trávu, kterými dělám údržbu záhonů, a zakrátil ten porost nad mrkví tak, že zůstal jenom stonek. Tu vrchní olistěnou část jsem naskládal mezi řádky. Jak to bude fungovat, uvidíme. Čistit ten záhon komplet ale rozhodně nebudu.

Manželka se v sobotu rozhodla, že udělá záhon s řepou. Tedy že ji vyjednotí a vypleje. Tohle je každoročně její práce a raději se ji do toho nemontují, protože se tam asi nesejdeme. Na můj vkus je to moc pracné a dělal bych to jinak. Takže to nechávám na ní. Mořila se s tím po většinu dne, ale řepa je vyjednocena a vyčištěna. V ideálním případě by se do sklizně na záhon už nemuselo šahat.

Nakonec nám práce na zahradě zabrali více časů a sil, než jsem si myslel a plánoval, takže jsme na chalupu už ani nejeli. Jenom jsme sklidili, co šlo, a jeli zpátky do Prahy. Tento týden bylo pořád hodně listové zeleniny, měli jsme letos poprvé trochu více jahod, manželka vytřídila nějakou lepší řepu z jednocení a nařezala i bylinky.

Další týden jsem zase jeden den jel sám, s cílem posekat toho co nejvíc. Tentokrát jsem nejdřív jel na zahradu, kde jsem chtěl sekat křovinořezem a taky jsem chtěl projít brambory. To jsem udělal po příjezdu jako první. Procházel jsem kolem brambor a hledal brouky. Občas jsem zkontroloval i listy zespodu, jestli tam nejsou vajíčka. Hlavně u těch rostlin, kde bylo vidět, že jsou trochu okousané. Když jsem na nějaké rostlině našel mandelinky, tak jsem tu rostlinu zkontroloval celou a někdy i rostliny v sousedství. Podle mé zkušenosti je asi 90% šance, že pokud najdu na nějaké rostlině brouka, tak jsou tam i vajíčka.
Našel jsem pár brouků i vajíček a zlikvidoval je. Před odjezdem ze zahrady jsem brambory prošel ještě jednou, ale to už jsem koukal hlavně po broucích. Listy jsem kontroloval jenom tam, kde jsem našel brouky. Rostliny brambor jsou po deštích moc hezké, hlavně velmi raná odrůda „Rosara“, kde jsem dokonce našel rostlinu, která se chystá kvést. Byla by škoda je nechat zlikvidovat, proto budu prohlídky brambor dělat i nadále. Snad to bude stačit, protože jinak nevím, co s tím dělat. Stříkat to nechci a každý den tam taky být nemůžu.

Po kontrole brambor jsem se pustil do sekání další plochy mezi dvěma syntropic řadami. Ještě zbývají dva. Pak už je jenom volná plocha, část které jsem minulý rok ještě posekal, ale zbytek je divočina. Po sekání jsem zbytky porostu zhrabal na syntropic řady. No, moc toho nebylo, stejně jako u předešlých ploch. Ale aspoň už budou ty plochy pravidelně sekané a časem by se ten porost měl zlepšit. Je to už vidět po stranách syntropic řad, kde je porost vyšší a bujnější.

Odpoledne jsem jel na chalupu. S kosením jsem pokračoval v částí pozemku mezi novým barákem a plotem výběhu, u kterého máme vysazenou řadu rybízů a angreštů. Naštěstí už jsou keříky trochu větší, ale i tak byl porost dost bujný a chtělo by to je osvobodit. Zatím trochu nevýhoda tam je, že mezi keříky máme pořád nataženou silážní plachtu. Tu bych rád letos odstranil, aby to bylo možné mulčovat i mezi keříky posekaným porostem. Ten tam je bujný stejně jako i jinde v dolní části zahrady.
Ovocné keře vypadají dobře. Zase jsem si řekl, jak je dobré, že jsme je přesadili ze zahrady. Donesli jsme malé proutky, u kterých jsem si nebyl jistý, jestli to zvládnou a teď jsou hezky obsypané plody. Dokonce už jsou vzrostlé tak, že si tam ptáci udělali hnízdo. Objevil jsem ho při kosení a bylo v něm i vajíčko. Snad jsem to moc nevyrušil a ptáci se vrátí.
V částí, kde už nemáme silážní plachtu, jsem pokosený porost nahrnul do řady ke keříkům. Vytvářím tam taky takovou jakoby syntropic řadu. Pokosil jsem skoro všechno, co stálo v cestě, kromě pár bodláků. Ty jsem tam nechal, protože byli obsypané mšicemi. Raději ať budou na bodlácích, než aby se přesunuli na rybízy, nebo angrešty. Takhle využívám i jiné „plevele“.

Nakonec jsem se s kosením přesunul do slepičího výběhu, který už spíše začíná připomínat slepičí les. Všechno, co jsme tam vysadili, tak je už u hodně vyšší, než jsem já. Je to dobrý pocit se pod tím procházet. Protože jsem kosení trochu zanedbal, tak ten porost tam byl už hodně bujný a bršlice, která se obvykle kosí ze všeho nejlépe, si začala lehat, takže kosení bylo trochu těžší. Při tom objemu porostu jsem měl co dělat, abych utáhl kosu. No ale nějak jsem to posekal. Jenom jsem už neměl síly to ještě hrabat, nebo někam přesouvat, tak jsem to nechal na sobotu.

V sobotu jsme nejdřív jeli na chalupu. Na programu bylo zase kosení a údržba záhonů. Po příjezdu (a před odjezdem) jsem si zase prošel brambory a zlikvidovat nějaké mandelinky. Pak jsem šel pokosit plochu mezi dvěma posledními syntropic řadami. Kromě toho jsem ještě chtěl dosekat vrchní část pozemku nad záhony. To se povedlo, a protože jsem měl ještě nabité akumulátory, tak jsem začal sekat dále, po straně řady záhonů až k ostružinám. Tam dostal křovinořez pořádně zabrat, protože jsem sekal plochu, kde jsem se minulý rok nedostal. Pěkně hustý porost, spousta suché trávy a dost mravenišť. Sekal jsem až do úplného vybití akumulátorů a povedlo se mi dostat až k ostružinám, co je dále, než jsem doufal.

Po kosení jsem chtěl ještě něco shrabat, protože do oběda nějaký čas zůstal. Začal jsem u syntropic řad čerstvě pokoseným porostem a pak jsem vyhodnotil, že je nejvyšší čas shrabat i to, co jsem pokosit před týdnem, je to suché a po deštích tím začíná prorůstat nová tráva. Řekl bych, že bych nejvyšší čas. Seno z této části pozemku asi použijeme na prodloužení už vytvořených synropic řad. Jak moc, to uvidíme podle materiálu, který budeme mít k dispozici. Tím si asi pro příští rok i vytváříme záhony pro brambory.

Zatím co jsem sekal porost a hrabal seno, tak manželka dělala údržbu záhonů. Sundala kryty z výsevů okurek a brukvovité zeleniny. Letošní výsledek dobrý není. Moc toho nevyklíčilo. U okurek asi tři výsevná místa, u brukvovité zeleniny tak střídavě. Uvidíme časem, když rostliny trochu vyrostou. Nevím, čím si vysvětlit to špatné klíčení. Semínky, nebo nevhodným časem výsevu, nebo půdou, nebo nevím. Budu o tom přemýšlet a asi to bude chtít do budoucna nějakou změnu.

Pár deštivých dní zahradě rozhodně pomohlo, i když pro ty jarní výsevy je už asi pozdě. To, co jsme vysévali cíleně, tak někdy nevyklíčilo, naopak se objevuje čím dál více samovýsevů. Poslední plocha, kterou jsme měli dlouho zakrytou silážní plachtou pomalu zarůstá vším možným. Celkem dlouho jsme tam sypali zbytky z kuchyně, abychom „nakrmili“ půdu. Někdy v době, kdy jsme dělali jarní výsevy, jsme udělali několik řádků a vyseli tam zbytky starých semínek. Takový mix, co nám každý rok zůstávali a už jsem nevěděl co s nimi. Takhle jsme je nasypali na tu plochu a pokud něco vyklíčí, tak ok. Pokud ne, tak nic se neděje. Dlouho se i nic nedělo, až teď po pár deštivých dnech se toho začíná objevovat celkem dost. Nějaké okurky, řepa, dost slunečnic a několik dýní. Mezitím jsme viděli semenáčky nějakých stromků, i ovocných. Tak se necháme překvapit, jak se to bude dále vyvíjet. Později by to plocha měla být součástí syntropic řad, ale tento rok to asi ještě necháme tak, jak to je.

Radost nám udělala jabloň, resp. rouby, které tam manželka aplikovala. Dlouho to vypadalo, že se nechytl ani jeden. Pak začal obrážet první a teď i druhý. Vypadá to, že jeden přeživší roub je z odrůdy „Antonovka“ a druhý ze zimní odrůdy jabloně, co jsme koupili s chalupou. Odrůdu nevíme, ale moc nám chutnají a rádi bychom odrůdu zachovali. Další radost nám dělají papriky, které začínají nasazovat plody a jahody, které dlouho vypadaly hodně slabě, ale teď mají celkem slušnou násadu plodů.

Práce by na zahradě bylo ještě dost, ale tento týden jsme chtěli jet i na chalupu. Před odjezdem jsem pro potěšení oka udělal dvě fotky. Jedná je od růží, které máme vysazené v řadě na začátku zeleninových záhonů. Nádherně kvetou i voní. Kromě nás si je jako asi každý rok vychutnávají i zlatohlávci. Ti je sice asi žerou, ale dopřejme jim to. Růží pořád zůstane dost i pro nás a líbí se mi na ně dívat. Druhá fotka je z naší bylinkové spirály, kde to začíná naplno kvést. Zatím hlavně šalvěj, ale do květu se chystá i levandule a zbytek bylinek. Kolem lítá spousta hmyzu. Prostě paráda.

Na chalupě jsem měl v plánu pokračovat v kosení. Ale taky bylo potřeba pohrabat to už pokosené, protože porost na chalupě se rozkládá celkem rychle. Tak jsem raději začal hrabat. Většinu jsem se snažil nahrnout ke stromkům a keřům. Aby je nebylo potřeba daleko přenášet. Ve výběhu jsem se snažil co nejvíc nahrabat pod ořešák, který je tam jako hlavní produkční strom. Zbytek k lískám a něco ke hlošinám. Ořešáků se daří dost dobře a tento rok jsme se poprvé dočkali násady ořechů. Ve hlošinách a lískách jsme našli nějaké ptačí hnízda a v jednom dokonce mládě. Ale moc jsme se to snažili nerušit, a proto jsem to i nefotil. Jinak, ten keř hlošiny, co jsme se snažili na podzim srovnat, vypadá dobře. Už se mu neválí listy po zemi a roste víceméně žádoucím směrem.

Po pohrabání a přeházení všeho jsem už měl celkem dost a do ničeho většího se mi nechtělo. Jenom jsme zkontrolovali vyvýšené záhony. Tam nám radost udělali rajčata, které hezky rostou a bylo potřeba k nim dát už opory. U všech rostlin jsem odstranil výhony a nechal jenom jeden, nebo dva hlavní. Nepotěšily nás okurky a fazole. Protože pod krytem z PET láhve vyklíčily hezky, tak jsem kryty odstranil. Tento týden jsou okurky v podstatě sežrané. Nevím, jestli by jim ty kryty pomohly, protože fazole vedle kryty pořád měly a jsou dost požrané taky. Asi to bude chtít u těchto, vůči slimákům citlivějším rostlinám, předpěstovat sazenice. A k tomu možná ještě nějaký ochranný límec. Ve vyvýšeném záhonu nejde moc slimáky udolat množstvím, protože se tam moc rostlin nevejde. Asi tomu nepomohla i ta vrstva mulče, co jsem na záhon naskládal, ale těžko říct. Možná by to slimáci sežrali i tak. Příště asi předpěstujeme sazenice, nebo necháme ty kryty déle, nebo vymyslíme nějakou lepší ochranu.

Manželka chtěla nasbírat květy bezu, tak oběhla bezy podél plotu. Při stavění plotu jsme je vysekali až k zemi, ale teď už mají zase pár metrů a velkou násadu květů a poději i plodů. Takže je z čeho vybírat. Kromě toho prošla záhony s česnekem, který až teď začal dělat květní výhony. Zase jsme trefili dobu, kdy jsou výhony ještě mladé a křehké, takže jsme kromě bezu měli i hezkou hromádku česnekových výhonků. Část z nich jsme už snědli a byly skvělé.

Poslední dva týdny byly hlavně o kosení, ale to je v tomto období roku „normální“. Hlavně teď po deštích to začíná nanovo růst, takže když posekáme celé pozemky, asi můžeme začít nanovo. Ale nestěžuji si, protože potřebujeme hodně organické hmoty. Je to naše jediné hnojivo, samozřejmě kromě samotné fotosyntézy rostlin. V příštích týdnech bude asi naše aktivita hodně podobná, tak uvidíme, kdy zase udělám další článek. Taky nechci pořád psát o tom samém.