Zelenina 2022 – Chalupa

Druhá část článku o pěstování zeleniny v roce 2022 se bude věnovat záhonům na chalupě. Pěstování na chalupě se už stalo nedílnou součástí našeho osevního plánu a s některými plodinami počítáme už jenom tam. Pro sezonu 2022 jsme využili všech 9 velkých záhonů a pár menších, kterým se ale už nedostalo tolik péče, co po minulé roky. I tentokrát nebudu psát samostatný článek o rajčatech, protože už pěstujeme podstatně méně odrůd a raději se jim budu věnovat v tomto článku o zelenině na chalupě.

Záhon č. 1
První ze tří okurkových záhonů na chalupě. Na rozdíl od zahrady jsme chtěli na chalupě pěstovat menší okurky, tzv. nakládačky. Nějaká semínka jsme měli ještě z minulého roku. Odrůdu „Vert petit de Paris“ a manželce donesla kolegyně z Ruska odrůdu „Čínské farmářské F1“. Po výsevu jsme výsevné místo zakryli krytem z uříznuté PET láhve. První klíčení dopadlo špatně, hlavně u odrůdy „Čínské farmářské F1“, kde nevyklíčilo nic. Objednal jsem na dobrasemena.cz nová semínka, všechno hybridy. Celkem tři odrůdy. Na tento záhon jsem vysel odrůdy „Blanka F1“ a „Viola F1“. Klíčení už bylo lepší, ale růst pak nic moc. Něco jsme i sklidili, ale v porovnání s úrodou na zahradě to bylo o dost slabší. Zase lepší než naše pokusy s okurkami doteď. Po výsevu nám ještě zbyla semínka „náhradních“ hybridů, tak je chci vysít i příští rok a uvidíme, jestli byl problém v odrůdě, nebo někde jinde.

Záhon č. 2
Náš druhý okurkový záhon, která dopadl podobně jako ten první. Jako první výsev byli zbytky semínek odrůdy „Delikates“. Vyklíčila semínka ve čtyřech hnízdech. Doséval jsem nově nakoupena semínka. Kromě dvou nových odrůd jako na záhon č. 1 ještě i třetí odrůdu „Aurea F1“, která se ukázala jako nejlepší odrůda okurky pro letošní sezonu, co se týká chalupy. Dobře rostla a hezky se pnula po opěrné konstrukci. Plísní odolávala nejdéle ze všech odrůd a rostliny zničil až mráz. Plodila taky moc dobré, hezké plody akorát pro nakládání. I u téhle odrůdy nám zůstalo dost semínek, takže ji určitě chci vysít i nadcházející sezonu.

Záhon č. 3
Pro třetí záhon jsme zvolili taky zástupce z rodiny tykvovitých, a to ačokču. Zkusili jsme vysít semínka z různých zdrojů, ale první klíčení bylo stejně problematické jako u okurek. Něco zlikvidovali i slimáci. Druhý výsev byl už v pohodě. Ačokča nezklamala. Dobře a bujně rostla a plodila hodně, jak je u ní pravidlem. Tuto sezonu jsme měli dost okurek, tak jsme je nemuseli nahrazovat ačokčou. Proto se jeden záhon ukázal jako opravdu moc ačokči. Navíc je její sklizeň o něco pracnější než u okurek, tak jsme je ke konci ani nesklízeli. Když přišel silnější mráz, který rostliny zlikvidoval, tak bylo vidět, jak moc plodů na rostlinách ještě zůstalo. Bylo mi toho líto, ale fakt už jsme nevěděli co s ní. Příští rok budeme ačokču samozřejmě zase pěstovat, ale už na o něco menším prostoru. Skvělá, nenáročná rostlina, která dává spoustu úrody.

Záhon č. 4
Záhon s cukrovým hráškem. Kromě osvědčené odrůdy „Oregon sugar pod“ z vlastních semínek jsme zkoušeli i nové odrůdy „Opal creek“ a „Oregon Giant“. Obě nové odrůdy jsem koupil na permaseminka.cz. Odrůdu „Oregon giant“ jsem chtěl zkusit už delší dobu, ale pořád měli vyprodaná semínka, takže až tento rok se povedlo. Všechny odrůdy vyklíčily dobře a i dobře rostly. Úrodu hrášku jsme měli větší než dostatečnou. Odrůda „Oregon sugar pod“ nezklamala ani letos. Byla to naše hlavní odrůda. Nová odrůda „Oregon giant“ je skoro kopií té předchozí. Prý je z ní vyšlechtěna. Jenom má o poznání větší lusky. Zpočátku to nebylo vidět a říkal jsem si, kde je ten rozdíl. Později to bylo viditelné více než dost. Nejméně spokojený jsem s odrůdou „Opal creek“. Zvolil jsem si ji i kvůli žluté barvě lusků. To splnila, ale jinak nic moc. Méně lusků na rostlině než předchozí odrůdy a o dost menší. Chuť taky nic moc v porovnání s dalšími dvěma odrůdami. Tuhle odrůdu už pěstovat nebudeme. Příští rok vysejeme odrůdy „Oregon sugar pod“ a „Oregon giant“ ze semínek, které jsme sklidili. Jenom nevím, jestli z toho nebude ve výsledku nějaký kříženec. To nám ale v podstatě ani nevadí.

Záhon č. 5
První fazolový záhon na chalupě. Vysévali jsme vlastní semínka odrůdy „Borlotto di Vigevano“. Klíčení dopadlo dobře, možná až moc. Rostliny rostly bujně, až byl později problém projít mezi záhony. Část rostlin dokonce prostor mezi záhony překlenula a pnula se na konstrukcích ve vedlejších záhonech. Někde jsem četl, že tyčkové (popínavé) fazole se mezi sebou nekříží. Z vlastní zkušenosti můžeme říct, že to takhle není. Vysévali jsme stejně vypadající zrna, ale sklízeli jsme všechno možné. Část rostlin produkovala lusky pro konzumaci za zelena, jiné pro sklizeň suchého zrna. Barva zrna byla od bílé, přes hnědou, až po skvrnitá zrna různých odstínů, typická pro odrůdu „Borlotto di Vigevano“. Protože jsem ale zapomněl na výsev keříčkové fazole pro sklizeň zelených lusků, tak nám sklizeň lusků u popínavé fazole vůbec nevadila. Část zrn různých barev jsme si uchovali jako osivo pro příští rok, tak jsem zvědavý, co z toho ve výsledku bude. Možná nějaká vlastní odrůda, přizpůsobená našim podmínkám.

Záhon č. 6
Náš druhý fazolový záhon, kde jsem se snažil vysít hlavně fazoli na zelené lusky (odrůdy „Neckarkonigin“ a „Neckargold“) a fazol šarlatový (Scarlet runner), semínka kterého se nám váleli ve skříní už nějaký ten rok. Klíčení dopadlo hodně špatně. Na celém záhon vyklíčila snad jedna rostlina. Spolu se semínky okurek jsem objednal i nová semínka fazolí. Odrůdy „Monte bello“, „Goldmarie“ a bílozrnou variantu fazolu šarlatového „White emergo“. Klíčení u druhých výsevů dopadlo o hodně lépe než první výsev. Hlavně u fazolu šarlatového, kde bylo rostlin až moc.

I když byl druhý výsev lepší než první, tak záhon v podstatě nesplnil to, co jsem od něho čekal, tedy produkci zelených lusků ke sklizni. Odrůda „Monte bello“, kterou jsem už zkoušel, zklamala i letos. Slabě rostla a sklizeň lusků byla slabá. Asi není vhodná do našich podmínek. O malinko lépe dopadla odrůda „Goldmarie“, ale nic, čím bych se chlubil. Fazol šarlatový rostl bujně a nasazoval hodně lusků. Některé měli možná až 30 cm na délku. Na zelenou sklizeň mi ale nepřišli moc vhodné. Jsou totiž hodně chlupaté a takové tužší. Pomalu dozrávali a obával jsem se, jestli vůbec něco stihne uzrát. Později, hlavně když přišlo deštivější období, se přidala plíseň. S tou moc problémy u popínavých odrůd fazole nemáme, ale tady u fazolu šarlatového to bylo hodně špatné. V podstatě každý větší lusk byl napadený. Možná za to může i vetší hustota porostu. Ale porost odrůdy „Borlotto di Vigevano“ na vedlejším záhonu byl ještě bujnější, a tam problémy s plísní nebyly skoro vůbec.
Sklidili jsme něco málo lusků, ale nic plně zralé se suchými zrny. Škoda, protože zrna jsou nádherná. Nezralá zrna jsme zamrazili. Příští rok bych chtěl zkusit tuto odrůdu ještě jednou ze semínek, co nám zbyla po výsevu tento rok. Bylo by dobré mít nějakou variantu fazole šarlatového, protože ten by se neměl křížit s jinými druhy fazole. Např. S fazolem obecným, který pěstujeme. Jedno, jestli popínavá, nebo keříčková forma.

Záhon č. 7
Záhon, kde jsme naplánovali a vysadili papriky. Sazenice jsme si předpěstovali vlastní. Jako hlavní odrůdu jsme vybrali žlutě zelenou „Slovakia“. Název další odrůdy nevím. Manželka koupila v Lidlu nějakou dlouhou oranžovou papriku která ji chutnala, tak jsme zkusili vzít semínka a vysít. U odrůdy z Lidlu bylo klíčení parádní, snad 100 %. Možná i kvůli zaručeně čerstvým semínkům. I růst sazenic v bytě byl parádní. U odrůdy „Slovakia“ bylo horší klíčení i růst sazenic, ale v době výsadby jsme měli dost sazenic na záhon. Po výsadbě na záhon rostly všechny rostliny v pohodě. Do doby, než je objevili slimáci. To byl v letošní sezoně největší problém u paprik. Rostliny se snažili zpátky obrůstat, nasazovat květy a plodit. Slimáci je ale nenechali v klidu. Něco jsme i sklidili, ale nic co by moc stálo za řeč.
Po výsadbě na záhon se ukázala jako o něco lepší odrůda „Slovakia“. To jsem i čekal, protože je to odrůda pro pěstování na pole. I když byly rostliny v době výsadby menší a slabší, kvetla i plodila první. Paprika z Lidlu sice rostla lépe, ale pozdě začala kvést a nasazovat plody. Asi je to nějaká odrůda do skleníku ve Španělsku a ne pro naše studenější podmínky.
Závěr u papriky je ten, že jsme se rozhodli ji zatím nepěstovat. Poslední dvě sezony nám je hodně likvidovali slimáci a v podstatě nestálo za to ji pěstovat. Do té doby, než tento problém nějak vyřešíme, se obejdeme bez vlastní papriky. Radši přidáme záhon rajčat navíc, které slimákům odolávají více.

Záhon č. 8
Náš první z rajčatových záhonů na chalupě. Po problémech s plísní minulé dvě sezony jsem si řekl že dost a zaměřil jsem se na plísní odolné odrůdy. Sice jsem „musel“ sáhnout po hybridních odrůdách, ale našly se i nehybridní. Nakonec to pro letošní sezonu vyšlo na 4 hybridy a 4 nehybridní odrůdy. Pro tento záhon jsem vybral odrůdy „Crimson crush F1“, „De Berao“, „Mountain magic F1“ a „Resibella“. Všechno odrůdy s o něco většími plody, které bych nezařadil pod cherry rajčata.
Výsledek na tomto záhonu byl takový smíšený. Odrůda „Crimson crush F1“ je jeden z prvních odolných hybridů, které jsem viděl prodávat. Četl jsem na ní celkem dobré hodnocení. U nás neuspěla. Rostliny byly vzrůstem spíše slabší. Tato odrůda měla asi největší plody, ale dozrávali hodně pomalu. Co se týká odolností vůči plísní, tak byla asi nejmenší ze všech pěstovaných odrůd (kromě té následující). U plodů taky začali uhnívat špičky (problémy s vápníkem) a celkově bylo hodně plodů znehodnoceno. Této odrůdě asi naše podmínky na chalupě moc nevyhovují.
Odrůda „De Berao“ je nehybridní a měla by mít částečnou odolnost vůči plísní. To na konci sezony nemůžu posoudit, protože si myslím, že jsme pěstovali něco jiného. Asi záměna semínek u prodejce. Jinak rostliny rostly hodně dobře. Plody začali nasazovat mezi prvními a byli i dost velké. Jenom tvarem vůbec nevypadali jako u odrůdy „De Berao“. Říkal jsem si ale, že to nevadí, protože nějakou odrůdu s většími kulatými plody jsem chtěl i tak. Jenomže pak přišlo deštivější období, s ním plísně a bylo hotovo. Ať to byla jakákoliv odrůda, tak určitě ne plísni odolná.
Odrůda „Mountain magic F1“ je další hybrid, u kterého jsem neměl nějaká větší očekávání. Byla to ale nejlepší odrůda na tomto záhonu. Plodila hodně, plody dozrávali celkem rychle a i odolnost vůči plísní byla dostatečná. Jenom má o něco menší plody než „klasické červené kulaté“ a chuťově to není žádný šampión. Ale jako hlavní spotřební rajče je v pohodě. Určitě lepší než běžná nabídka v supermarketech. Příští rok chci tuto odrůdu zkusit zase.
Z odrůdy „Resibella“ mám smíšené pocity. Do výsadby na záhon rostly sazenice hodně dobře. Byl to jeden z mých favoritů. Fandil jsem ji i kvůli tomu, že to není hybrid. Po výsadbě na záhon to už taková sláva nebyla. Rostliny spíše hnali do výšky a plodu moc nedělaly. Plody, i když menší velikosti, pomaleji dozrávali. Odolnost vůči plísni slušná. Plody chuťově něco jako předchozí odrůda. Neurazí, ale top to není. Na obranu této odrůdy můžu říct, že byla po výsadbě částečně poškozená od slimáků, co mohlo mít dost vliv na výsledek. Semínka mi ještě zbyla, tak chci tuto odrůdu zkusit i příští sezonu.

Záhon č. 9
Náš druhý rajčatový záhon na chalupě. Vybíral jsem na něj spíše odrůdy s menšími plody. Samozřejmě zase plísní odolné odrůdy „Cocktail crush F1“, „Dorada“, „Primabella“ a „Rubylicious F1“. Takže zase dvě hybridní a dvě nehybridní odrůdy.
Odrůda „Cocktail crush F1“ je vlastně variantou odrůdy „Crimson crush F1“ s o něco menšími plody. Tato odrůda v podstatě dopadla stejně, jako její příbuzný na předchozím záhonu. Jenom to poškození plodů nebylo možná tak velké. Moc plodů jsme ale u této odrůdy nesklidili. Pěstovat ji už nemám v plánu.
Odrůda „Dorada“ byla naše jediná odrůda ze žlutou barvou plodů (zbytek všechno červené plody). Nejsem nějaký velký fanoušek žlutých rajčat, ale tato odrůda příjemně překvapila. Bujný růst, hodně a brzy plodí a odolnost vůči plísní slušná. Chuťově je to taky to lepší, co jsme pěstovali. Manželka má ráda žluté rajčata a po tom, co jsme kvůli plísni museli vynechat pěstování oblíbené odrůdy „Goldkrone“, by tahle odrůda mohla být důstojnou náhradou. Určitě chceme pěstovat i další rok.
Odrůda „Primabella“ byla jedním z mých favoritů. Není to hybrid a z pár videí a článku jsem věděl, že by měla mít slušnou odolnost vůči plísní. První dojem nebyl úplně nejlepší. Ne úplně nejlepší klíčení a i růst sazenic byl slabší. Po výsadbě na záhon půlku rostlin dost poškodili slimáci. Takže jsem se obával, jak tato odrůda dopadne. Ale nakonec dopadla dobře. Nerostla sice tak bujně jako předchozí odrůda, ale nebylo to ani špatné. Plodů celkem dost, chuť lepší průměr. Odolností vůči plísni snad největší ze všech pěstovaných odrůd. Tady to vyšlo. Určitě chci tuto odrůdu zkusit i příští sezonu a pak uvidíme.
O odrůdě „Rubylicious F1“ jsem nevěděl skoro nic. Koupil jsem ji, protože byla mezi plísni odolnými a potřeboval jsem jednu odrůdu, abych doplnil počty odrůd na záhonu. Do výsadby na záhon nebyla tato odrůda nějak výrazná. Pak se ale rozjela fakt dost. Měla hodně výhonů, které jsem ani nestíhal likvidovat, takže pak ležely všude kolem. Co se týká násady plodů, tak asi nejvíc plodící odrůda že všech letos pěstovaných. Plody menší, cherry. Odolnost vůči plísní slušná. Chuťově spíše průměr. Problémem této odrůdy bylo zahnívání místa napojení stopky na plod a dost velký opad plodů. Taky jak jsem psal, tak chuť nic moc. Protože mi zbyla semínka, tak zkusím tuto odrůdu i příští sezonu. Jinak bych ji asi nepěstoval.

Na závěr ještě pár slov o rajčatech v roce 2022. Sazenice jsme si předpěstovali vlastní. Klíčení bylo v pohodě u všech odrůd. U hybridů pak byl celkem problém s citlivostí na zálivku. Neměl jsem v pěstebních nádobách odtokové otvory a hlavně odrůdy „Crimson crush F1“ a „Cocktail crush F1“ tím viditelně trpěli. Nehybridní odrůdy to zvládali celkem dobře, ale už musím konečně ty odtokové otvory udělat.
Jinak předpěstování sazenic dopadlo dobře. Měli jsme dost sazenic u všech odrůd a mohl jsem testovat. První půlka sezony vypadala tak, že jsem si myslel, že bylo zbytečné kupovat plísní odolné odrůdy. Pak přišli deště a byl jsem rád za to, co jsem nakoupil. Tady v podstatě vyloženě zklamala jenom odrůda „De Berao“, ale myslím si, že jsem pěstoval něco jiného. Takže sázka na plísní odolné odrůdy se vyplatila. Konečně jsme měli dost rajčat k jídlu a něco i na zpracování. V průběhu této sezony bylo vidět, že místo pro pěstování rajčat na chalupě nebylo úplně nejlepší. Poslední tři záhony jsou dost ve stínu okolních stromů a tak rajčata neměla tolik slunce, kolik by bylo potřeba. To se podepsalo na rychlosti dozrávání plodů i jejich chuti. Navíc když nadešli sklizně, tak bylo hodně deště, co bylo na chuti taky znát. Když budeme dělat nové záhony, tak bych měl na to myslet. Na zahradě by byly o dost lepší podmínky, ale tam se mi nechce stavět opory. Pěstujeme tam zatím divoká rajčata, která se tam osvědčují. Asi zkusím najít i nějaká odolnější keříková. Do budoucna uvidíme, jestli se aspoň částečně k pěstování tyčkových rajčat na zahradě vrátíme, nebo se budu pro ně snažit najít nějaké co nejvíc slunečné místo na chalupě. Taky to znamená, že jsme zatím odkázaní na pěstování spíše odrůd s menšími plody. Důvodem nejsou jenom menší nároky na slunce, ale i fakt, že většina plísní odolných odrůd má menší plody. Po letošní sezoně je jasné, že bez plísní odolných odrůd je to loterie a ta se nemusí vyplatit. Plísní odolné odrůdy ale pořád přibývají, takže budu hledat a zkoušet další, s preferencí nehybridních odrůd kvůli vlastním semínkům.

Druhým záhonem s rajčaty jsme ukončili velké záhony na chalupě. Máme tam ještě pár menších, ale ty nemám nějak oficiálně číslované, takže je popíšu nějak v pořadí, jak mně napadnou.

První malý záhon
Je hned vedle velkých záhonů a v podstatě je hodně experimentální. Zkoušel jsem tam pěstovat rebarboru, trvalou cibuli, nějaký přesazený mangold ze zahrady a ještě něco, už ani nevím co. Pro letošní sezonu jsme se tam rozhodli zkusit namnožit semínka u dvouleté zeleniny. Vysadili jsme přezimovanou mrkev a řepu. Mrkev i řepa obrazili dobře i květy měly. Jenom semínka nechtěla nějak dozrávat. Pak ještě přišlo chladnější a deštivé počasí, které tomu vůbec nepomáhalo. Nakonec jsme sklidili něco málo semínek u mrkve i řepy, ale velkou důvěru v tyto semínka nemám. Ještě že máme dost semínek ze zahrady, kde jsme s mrkví udělali to samé. Jenom u řepy budeme muset i tento rok zakoupit částečně nová semínka.
Problém pozemku na chalupě vidím v tom, že je tam hodně stínů a semínka i plody mají méně slunce, které potřebují pro plnou zralost. Musíme tomu přizpůsobit odrůdy a do budoucna to asi nějak pořešíme při „finálních“ úpravách pozemku. Zatím budeme semínka pěstovat spíše na zahradě.

Druhý malý záhon
Zde jsem vysadil sazenice barborky, které jsem dostal výměnou za vlastní sazenice kadeřávku. Barborka by měla být něco jako trvalá brokolice. Tuto sezonu jsme ji nechali zakořenit a trochu povyrůst. Dařilo se ji celkem dobře, až na malé škody od slimáků a asi i dřepčíků. Uvidíme, co bude v další sezoně. Už bychom se mohli dočkat první úrody.

Třetí malý záhon
Zde jsme zkoušeli další druh zeleniny (ovoce?) získaný z výměny. Dostali jsme pár sazenic mochyně dužnoplodé (fialová). Ta na rozdíl od mochyně peruánské by měla být vhodná spíše pro kuchyňské zpracování než na přímý konzum. Rostliny se chytly a rostly slušně. Dobře zaplodily a ani slimákům asi tak moc nechutnaly. Manželce celkem zachutnaly k přímému konzumu. Vařit, nebo nějak zpracovávat, jsme je nezkoušeli. Nějaká semínka jsme si vzali a mochyni chceme zkusit i další sezonu. Něco možná vyroste i ze samovýsevu, protože dost plodů opadalo a zůstalo na záhonu.

Čtvrtý malý záhon
Do tohohle záhonku jsme vyseli zbytky semínek hrachu odrůdu „Oscar“, která nám zbyli po výsevu na zahradě. Už od začátku měl být tento záhonek jako zdroj semínek pro další sezonu. To v podstatě vyšlo. Hrách rostl slušně a sklidili jsme dost suchých semen pro další výsev. Možná něco podobného zkusíme i další rok.

Pátý malý záhon
Na tomto záhonku stejně jako předchozí rok pěstujeme šťovík zahradní. Rostl dobře a i sklizeň byla slušná. Přemýšlíme o tom, že bychom pro šťovík udělali v příští sezoně nový záhonek. Zatím jsme si sklidili nějaká semínka a uvidíme.

Šestý malý záhon
Pokusný záhon s trvalým pórkem. U pórku jsem pořád čekal, kdy udělá ty další rostliny, jak bylo v popisu. Když začal kvést a pak pomalu odumírat, tak jsem to už vzdal. Najednou na konci sezony koukám, že u každého pórku jsou další dvě nové rostliny. Takže paráda. Vzali jsme si i semínka. Nové rostliny necháme přezimovat a na jaře je asi rozsadíme.
Na volnou část záhonu jsem pak ještě vysadil pár sazenic „klasického“ pórku odrůdy „Freezo“, které nám zůstaly v pařeništi. Pro výsadbu na jaře byly moc malé, tak jsem je nechal v pařeništi. Když jsem ho později čistil pro výsev zeleného hnojení, tak mi bylo líto pórek zlikvidovat. Uvidíme, jak se jim povede a možná budeme mít na jaře čerstvý pórek.

Neplánovaně jsme měli na chalupě ještě jeden záhon navíc s topinambury. Vyrostli na místě, kde jsme je pěstovali minulý rok. Ne nadarmo je topinambur pokládaný za invazní rostlinu. Když už rostliny vylezly, tak jsme je tam nechali a teď je pomalu sklízíme. Pokud něco vyleze i další sezonu (jako že asi ano), tak je asi už zlikvidujeme. Na zahradě máme topinamburů dost a blízko u jabloně není úplně nejlepší místo pro jejich pěstování.

Tímto končí moje povídání o naší zelenině v sezoně 2022. Už nám zůstává jenom těšit se na novou sezonu. Ještě předtím chci napsat článek o zhodnocení sezony a pak mně čeká ještě nezbytný článek o semínkách pro sezonu 2023. No mám co dělat.