Rok třetí – 41. týden: Podzimní pohoda

41. týden

Po dvou, co se týká počasí, ne moc vydařených víkendech, jsme se tentokrát dočkali nádherného slunečního dne. Byla přímo radost vyrazit na zahradu. Taky tam už není tolik práce, takže to bylo hodně o pohodě a relaxu.

Tento víkend jsme se rozhodli sklidit pórek. Sice by tato odrůda (De Carentan 2) měla vydržet i zimu, ale více už asi nevyroste, a ještě by se do něho mohli pustit myši. Aspoň tedy minulý rok nám myši žrali i pórek. Tento rok jsme měli poprvé vlastní sazenice pórku. I když to dlouho byly jenom takové nitě, a to i několik týdnu po vysazení na záhon, nakonec je z toho celkem hezký pórek. Určitě z něho mám lepší pocit než z kupovaných sazenic.

Při vyndávání ze země měn překvapil hodně velký kořenový systém. Což je ale dobře, protože to pomůže půdě. Cibulovité rostliny jsou prý dobré pro vytváření půdy. Náš pórek by asi mohl být dobrým příkladem. Zvlášť u jednoho pórku to bylo dobře vidět, když v jeho hustém kořenovém systému se hostili žížaly. Takhle vzniká dobrá půda.

V záhonu s pórkem jsme měli i celer. Taky z vlastních sazenic, ale ani zdaleka v tak dobré kondici jako pórek. Sice je to první celer, který jsme na zahradě dopěstovali od vlastních sazenic až po sklizeň, ale s výsledkem rozhodně nejsem spokojený. Celeru se u nás zatím moc nedaří, nebo ho neumíme pěstovat. Další rok asi vysadíme jenom pár rostlin, nebo možná vůbec nic, protože to spíše vypadá jako plýtvání místem. Možná ještě zkusím pár rostlin na chalupě, kde je předpoklad o trochu lepší půdy.

Minulý týden jsme měli v plánu sklidit konstrukci po fazolích, ale počasí nás vyhnalo pryč. Tento týden nám v tom ale už nic nebránilo, a tak jsme složili ne jenom konstrukce pro tyčkové fazole, ale i podpůrnou konstrukci, kterou jsme tento rok používali pro okurky. Když už na záhonech „nepřekáželi“ operně konstrukce, tak jsme rozvinuli zbytek fólie z přikryté plochy a zakryli jsme i záhony po fazolích. Vyšlo to přesně až k záhonům se zeleným hnojením, kde byl předtím česnek. Kdybych si to takto předtím plánoval, tak to tak hezky nevyjde.

Záhony se zeleným hnojením i tak zakrývat nechci. Na těch záhonech je luskoobilní směs, nejdřív dominoval hrách, ale po tom, co jsem to posekal ve stádiu kvetení, tak se začalo objevovat více rostlin z travnaté složky (oves). Hrách a peluška taky znovu obrůstá, tak to nechám tak dlouho, jak to půjde a asi to zastaví až mráz. Čím déle to bude trvat, tím lépe (asi) pro půdu. Příští rok do těch záhonu asi vysadíme brambory, tak by mohli být pro tom zeleném hnojení dobře připravené.

Z druhé vlny zeleniny vysévané v létě se stále nejlépe daří ředkvím a vodnici. Minulý rok jsme je zkoušeli poprvé a sklidili jsme snad jenom 2-3 ředkve typu daikon a asi dvě vodnice. Tento rok je to několikanásobně lepší. Ředkví máme tolik, že v podstatě nevíme, co s nimi. Jíst to nestíháme ani náhodou. Před časem jsme ale udělali fermentované ředkve a celkem nám zachutnali, takže asi budeme přebytky ředkví zpracovávat tímto způsobem. Rozhodně je to druh zeleniny, ze kterého mám tento rok radost. Spolu s hořčicí, kterou jsem doséval na tyto záhony jako zelené hnojení, vytvořili hezký hustý porost.

V průběhu roku jsme koupili i něco málo ovoce, hlavně to, co nesklidíme na zahradě, nebo chalupě. Ovoce jsem kupoval na farmářských trzích a trochu v tom byl i kalkul, protože jsem chtěl uchovat pecky z těch plodů, co nám budou chutnat. Jednalo se hlavně o broskve a meruňky. Přes Vánoce 2018, když jsme byli na svátky na Slovensku, jsem si natrhal v rodné vesnici plody mišpule. Stromů tam bylo vícero a plody byli tak akorát zralé. Mišpule se chystám vysadit na zahradu už od začátku, kdy jsem zahradu plánoval. Nějak jsem se k tomu ale nedostal. Vždy bylo něco důležitějšího. Ono taky stromky mišpule nejsou zrovna běžný sortiment, který koupíte na každém rohu (na rozdíl např. od jabloní). Tak jsem si ze sklizených plodů mišpule vzal pár pecek a čekal jsem až doteď na jejich vysazení. Stromy, co rostou v rodné vesnici vyrostli taky z pecek a jsou v pohodě.

V trvalkovém záhonu jsme vyčistili snad poslední neosazené místo a vyseli do něho všechny pecky, co jsme nasbírali. Nečekám, že ze všech pecek budeme mít malé stromky, ale něco by přece jenom mohlo být. Nic nás to nestojí a když se to nepovede, tak se nic neděje. Před dvěma lety jsme takto vysévali pecky meruněk dovezených až někde od černého moře a dnes jsou z nich celkem hezké stromečky. Možná už tento rok je přesadíme z trvalkového záhonu na trvalé místo. V sázení stromů z pecek asi budeme i nadále pokračovat, hlavně co se týká broskví, meruněk a možná mirabelek do živého plotu. Těch už tam taky pár roste z podzimního výsevu.

V sobotu byl vskutku moc hezký den. Kromě nás to zřejmě hodně vyhovovalo i hmyzu. Viděl jsem poletovat pár hezkých červených vážek a spoustu dalšího hmyzu. Co nás ale nejvíc překvapilo, byla doslova invaze berušek. Nejvíc se jich rojilo kolem kůlny. Byli to různé druhy, od klasických sedmitečných, až po úplně černé, jenom se dvěma červenými skvrnami. Z berušek máme samozřejmě radost, ale chvilkami byly až otravné, když se nám u oběda cpali doslova všude. Snažili jsme se udělal nějakou hezkou ilustrativní fotku. Moc to ale nešlo, protože ty berušky byly skoro permanentně v pohybu. Tak aspoň jedna fotka, která zdaleka nevystihuje to, co se dělo v naší kůlně.

Sklizeň byla tento týden spíše symbolická. Kromě už zmíněné sklizně pórku a celeru jsme sklidili zbytky bobu, který ale ani nestojí moc za řeč a pak ještě kopr, který po prvním seřezání hezky obrostl a zase to bylo na slušnou sklizeň. Pro naši spotřebu by mělo být kopru více než dost. Šlo by sklízet o dost více zeleniny, ale nějak nebyla potřeba. Všeho, co se dalo ještě na zahradě sklízet máme zatím doma dost a je potřeba to sníst. Ona ta zelenina na zahradě ještě nějakou chvíli vydrží. Doma bychom to museli zpracovat, což zatím nechceme.

I když byl moc hezký den, tak jsme ze zahrady odjížděli dříve než obvykle. Na chalupě už proběhl masakr a bylo tam potřeba připravit pozemek na stavbu oplocení. Více možná napíšu příště a dodám i fotky. Zahrada zůstala po naší návštěvě už taková trochu smutnější. Zmizely podpůrné konstrukce na fazole a okurky, takže je méně členitá a taky je skoro jedna celá strana pod fólií. Postupně dosklízíme i záhony na druhé straně a asi taky většinu z nich přikryjeme. Silážní plachty se nám celkem osvědčili a už jsem objednal další, aby jí bylo dost i na zbytek záhonů.