Rok čtvrtý – 29. týden: V hlavní roli hrášek a cukety

29. týden

Další týden a další kosení. Skoro by se dalo říct, že to bylo jako přes kopírák. S tím rozdílem, že jsme na rozdíl od předchozího týdne vyjeli z Prahy jenom jednou, a to v neděli. Sobota zase počasím moc nevyšla. I když by se možná v mírném dešti a při zamračené obloze sekalo dobře, raději jsme to odložili na neděli. Jezdit v neděli na zahradu ale už začíná být komplikované. Blíží se totiž období větších sklizní. Když jedeme na zahradu v sobotu, tak máme ještě sobotu večer a celý den v neděli na zpracování sklizně. Když jedeme na zahradu v neděli a sklízíme v neděli, tak pak musíme zpracovávat sklizeň přes týden po večerech. To není úplně ideální. Samozřejmě kdybychom tam bydleli, tak je to jiné.

Měl jsem v plánu pokračovat v sekání dál kolem záhonů. Po malinách a ostružinách přišel na řadu zbytek ovocných keřů. Ty jsem už před týdnem, nebo dvěma prošel, a moc mě nepotěšilo, co jsem objevil. Všeho všudy byly na jednom keříku angreštu dvě bobule a na jednom rybízu asi tři bobulky. Takhle si ovocné keře, které jsou na zahradě už třetím rokem, fakt nepředstavuji. Jako příčinu nejvíc podezírám hlodavce. Půda na zahradě sice není moc úrodná, ale při sázení jsem každému keříku přidal do výsadbové jámy dost kompostu. První dva roky po výsadbě moc nepršelo, ale tento rok si nemůžou keříky stěžovat. Na růstu to ale není vidět. Dokonce i keře zimolezu kamčatského, které minulý rok plodili, tak tento rok nic, ani jedna bobulka. Ještě ale nejsem na 100 % rozhodnutý, jestli je vykopu a zasadím zpátky na zahradě do drátěných košů, nebo je vykopu a dovezu na chalupu. Jediný keřík, u kterého vidím tento rok nějaký výraznější přírůstek, je muchovník. Taky jsme se ale u něho tento rok nedočkali plodů. Na obrázku je to první keř v řadě.

Kosilo se celkem dobře, takže když jsem obsekal keře, rozhodl jsem se ještě chvilku pokračovat směrem k ořešáku. Pak jsem si řekl, že dojdu až k ořešáku. Aspoň si ho trochu lépe prohlídnu. Ořešák, stejně jako ovocné keře, není zrovna ukázkou toho, jak by to mělo růst. Vysadil jsem ho jako špičák hned první rok, jak jsme koupili zahradu. Hned na další rok zjara když obrazil jsem si všiml, že mu asi uschl vrchol. V podstatě stejně jako u většiny jabloní. Další růst nebyl zrovna bujný a nové větve střídavě rostly a usychaly. Přemýšlel jsem, že ho nějak prořežu, ale zatím jsem se k tomu neodhodlal. Ořešák se na rozdíl např. od jabloní řeže až někdy v létě. To na to většinou zapomenu, hlavně když je zarostlý někde v trávě a je spousta jiné práce. Minulý rok začal vyhánět nové silné výhony spíše zespoda, ale stále nad místem roubování. Původně jsem to chtěl uříznout. Tento rok po narašení ale koukám, že ořešáku už uschl kromě jednoho výhonu, který asi bude nový terminál, v podstatě celý vršek. Nevím, co to ořešák předvádí, ale asi ho takto nechám, protože v podstatě nevím, co s ním. I u ořešáku mi přijde, že by měl po čtyřech letech na zahradě vypadat jinak. Je to roubovaný stromek, tak by prý po pěti letech už měl začat plodit. U toho našeho ale o tom silně pochybuji. Nevím, co je příčinou slabého růstu. Jestli taky hlodavci, málo výživná půda, sucho, nebo něco jiného. Taky nevím, jestli by pomohlo vykopat stromek a vysadit ho do drátěného koše. U malých ovocných keřů bych s tím moc neváhal. Tohle je ale už minimálně pětiletý stromek, i když na to nevypadá. Rozhodnu se asi až na podzim, když skončí vegetační doba.

V kosení jsem pokračoval i po posekání kolem ořešáku. Zase jsem si říkal, že ještě kousek dám. Bylo těsně před časem oběda a začínat něco jiného na tu „chvíli“ se mi nechtělo. Za ořešákem jsem se dostal do části, kterou jsem snad ani minulý rok neposekal. Chvílemi to šlo lépe, chvílemi hůř, až jsem to nakonec dosekal až k bylinkové spirále a kompletně tak obsekal zeleninové záhony.

Když jsem zakládal bylinkovou spirálu, tak jsem zprvu pochyboval o tom, že to kamenné monstrum bude později nějak zarostlé bylinkami. Teď, asi tři roky po vybudování spirály, je to pořádná houština. I když jsem některé původně plánované bylinky doteď nesehnal a nevysadil, tak to, co tam je už po nějakou dobu, okupuje i jejich místo. Bylinky jsem se snažil řadit na spirále podle velikosti a podmínek které rostliny vyžadují. Do zadní části jsem vysadil např. rozmarýn a levanduli a do přední částí dole mateřídoušku. Aspoň jsem si to zpočátku myslel. Rostliny ale rostly stále více a více a teď je z nich hustý a vysoký porost, který dost stíní tomu, co je za ním. Navíc rostliny ani nevypadají jako mateřídouška, ale jako Yzop lékařský, který roste na druhé straně spirály nahoře. Něco takového nepotěší. Nevím, jestli mi prodali omylem jiné rostliny, nebo to byl úmysl / nevědomost. Nestalo se mi to ale poprvé. Určitým pozitivem je, že jsou rostliny hojně navštěvované hmyzem, hlavně čmeláky a včelami. Do budoucna s tím ale asi něco uděláme (možná přesun na chalupu). Pro trvalou cibuli za hustým a vysokým porostem to určitě není úplně nejlepší.

V zadní části bylinkové spirály je menší jezírko, jak se na řádnou bylinkovou spirálu patři. Od začátku bylo provizorní. Jenom napuštěná voda s vhozeným klackem pro záchranu hmyzu, co padne do jezírka. Stále mám v plánu osadit jezírko nějakými vodními rostlinami, ale nějak jsem se k tomu zatím nedostal. Do zadní části spirály jsem vysadil mátu a meduňku. Snad všude o obou bylinkách píší, že je to plevel a je potřeba si dát pozor na šíření do okolí. Proto jsem prostor pro meduňku a mátu oddělil plastovými pásy zahrabanými do půdy. První dva roky to ale vůbec nevypadalo, že tam máme nějaké skoro invazní rostliny. Do velké míry se o to ale postarali asi i hlodavci, kteří si z bylinkové spirály vyplněné roštím a senem udělali asi ideální sídlo. Až někdy v půlce minulého roku se začala rozrůstat meduňka. Máta začala růst v podstatě až když jsem přesadil její zbytky do jedné tvárnice v konstrukce spirály. Asi ji to omezené místo s ne příliš dobrou půdou vyhovuje více než spodek spirály s kompostem. Nebo je tam o něco více světla. Jak se máta a meduňka rozrostly, tak už najednou jezírko nepůsobí tak opuštěně a provizorně. Hlavně tedy teď, v letním období. Dokonce mezi meduňkou proráží i pár kosatců, kterých vodní varianty jsem chtěl i do jezírka. Zatím jezírko určitě využívá hmyz a možná i nějaký bezobratlý. To bylo jeho hlavním účelem. Časem by to ale chtělo i tak něčím osadit, už jenom kvůli lepšímu fungování jezírka. Dám si to na seznam toho, co je potřeba dodělat, ale priorita to asi nebude.

Manželka pokračovala v hlavním úkolu již od předchozího týdne, a to sklizni hrášku. Tentokrát už dočista, s výjimkou několika rostlin ponechaných na osivo pro příští rok. Rostliny vytahala, naložila do kolečka, odvezla k lavičce a tam v klidu otrhala lusky. Hrách už byl v různých stádiích zralosti, a zatímco některé lusky byli zelené se sotva vytvořeným zrnem, další už byly žluté a částečně už uschlé. V tomto případě nám to bylo celkem jedno, protože jsme je nechtěli k přímému konzumu čerstvé, ale k loupání a zamražení. Pro vylupování jsou právě ještě o dost lepší už částečně uschlé žluté lusky, protože to jde o hodně rychleji než se trápit s tuhým zeleným luskem. Když máte jenom pár lusků k mlsání, tak asi radši oceníte ty mladé zelené. Pokud ale máte vyloupat celou sklizenou úrodu, tak chcete, aby to šlo lehce a rychle.

Ke sklizni zůstal po minulém týdnu ještě jeden záhon, který byl skoro přesně na půlky rozdělen mezi odrůdy „Kudrnáč“ a „Twinset“. Odrůda „Kudrnáč“ měla u nás tento rok premiéru a chtěl jsem ji vyzkoušet hlavně kvůli tomu, že mne zaujal vzhled rostliny. Namísto vrchních lístků má jakési úpony, kterými se zachytávají rostliny mezi sebou. Mělo by to zlepšit stabilitu porostu. Pokud to ale mám nějak vyhodnotit, tak nevím. U všech odrůd to byla houština, bez ohledu na kudrlinky. Akorát tedy až na konci, zatímco si jiné odrůdy polehaly, tak kudrnáč zůstal stále jakž tak stát. Vzhledem k tomu, že to bylo už i tak před sklizní, je to asi jedno. Odrůdu „Twinset“ jsme pěstovali už třetím rokem a první dva roky to bylo tak slabé, že jsem pomýšlel o jejím úplném vyřazení z pěstování. Tento rok to ale pro změnu byla nejlépe klíčící odrůda a rostla stejně dobře, jako ten zbytek. Když porovnám výnosy, tak je odrůda „Twinset“ jasným vítězem mezi všemi sklizenými odrůdami. Záhon s odrůdami „Kundrnáč“ a „Twinset“ byl rozdělený na půlky, ale zatím co u odrůdy „Kundrnáč“ jsme měli 2,5 kg lusků, u odrůdy „Twinset“ to bylo až 6,2 kg lusků. Někde mezi nimi je odrůda „Oscar“, ze které jsme sklidili něco ke 4 kg lusků. Je ale možné, že část byla odrůda „David“. U té by mohl být potenciálně vysoký výnos kvůli luskům doslova narvanými zrnem, ale hodně špatně vyklíčila. Nevím, jestli ji budeme chtít ještě zkoušet, protože typ lusku hodně narvaný zrny se o dost hůř loupe. Myslím si, že s úrodou hrášku můžeme být tento rok spokojeni. I když nevyklíčila asi půlka jednoho záhonu.

Na místa, kde nevyklíčil hrášek, jsme vysadili ranou kapustu. Ta roste celkem slušně, ale tento rok je nějak moc poškozená. Tohle od dřepčíků není. Spíše to vypadá na slimáky, nebo housenky běláska. Už jsem si několikrát říkal, že je potřeba záhony s brukvemi zakrývat, ale stále to nedělám. Jako omluvu si tentokrát můžu uvést, že tento rok jsme brukvovitou zeleninu vysadili hodně provizorně. Nejdřív ranou kapustu mezi hrášek, pak zelí, kadeřávek a růžičkovou kapustu do experimentálních (v podstatě nepřipravených) záhonů. Tento rok jsem přípravu záhonů pro zelí a spol. nějak zanedbal. Nejdřív bylo dost času, a pak už zase bylo pozdě. Takže příští rok jinak a lépe.

O dost lépe vypadají kedlubny. Asi škůdcům jejich listy nechutnají až tak, jako je tomu např. u zelí. Když jsem je vysazoval, tak jsem si říkal, jestli nejsou moc daleko od sebe. Teď si zase říkám, jestli nejdou moc nahusto. Obe odrůdy jsou většího typu, a kromě větší bulvy mají i o něco větší olistění. Sklizňově je zatím na tom lépe fialová odrůda „Delikates“, kterou už od minulého týdně sklízíme. U bíle odrůdy „Superschmeltz“ se zatím jenom začíná vytvářet zduřené místo nad kořenem mezi listy. Je to ale pozdní, obří odrůda, tak uvidíme. Fakt jsem zvědavý, na jakou velikost v našich podmínkách vyroste.


Zbytek záhonu s kedlubnami patří cibuli. Už jsem psal, že manželka cibulovou půlku minule vyčistila. Já jsem tento týden jenom zkontroloval stav porostu. Z cibule vysazené z předpěstovaných sazeniček tam moc nezůstalo. Z první výsadby moc nezůstalo. Druhá vypadala, že se celkem chytla, ale pak přišli deště a nechali jsme ji zaplevelit. Plevel asi mladé a slabé rostlinky udusil. Podstatně lépe dopadla cibule vysévaná přímo na záhon. Rostlin je tam dost, i když hodně rozdílné velikosti. Přemýšlel jsem o tom, že ji trochu přetrhám, ale radši jsem to nechal. Asi to bude typ svazkové cibule spíše na nať a ta může být hustěji. Kromě toho ty rostliny nejsou pro nás tak důležité a čas věnovaný jejich protrhávání můžu efektivněji využit někde jinde. Vedle cibule jsem pokusně vyséval i pórek, ale toho tam zůstalo jenom pár rostlin. Nic, co by stálo za pozornost. U pórku jsem chtěl otestovat, jak poroste z přímého výsevu. Že bychom možná do budoucna pěstovali jenom z přímého výsevu bez předpěstování. Pro seriózní test by se ale chtělo o výsev lépe starat.

To pórek na druhém, pro něj určeném záhoně, roste o poznání lépe. Předpěstované sazeničky nebyly zpočátku o moc větší než u cibule, ale hlavně po vyčištění záhonů a deštích hodně vyrostly. U cibulové zeleniny asi bude dost důležité pokusit se udržet povrch záhonu pokud možno bezplevelný. Teď už by to možná zase chtělo trochu záhon s pórkem přečistit. Důležité ale je, že pórek výrazně přerůstá plevele a nenechá se zastínit, jak tomu bylo u výsevů cibule, listy které jsou hodně světlé doteď.

Vedle záhonu s pórkem máme záhony s cibulí a šalotkou. Na obou záhonech roste brutnák, nad kterým jsem se tady rozplýval minulý týden. Tento týden jsem kontroloval cibuli, která vypadá moc dobře a najednou vidím na záhonu uschlé rostliny brutnáku. To jsem hned věděl, co je příčinou. Rostliny šly samozřejmě lehce vyndat z půdy, protože měli ukousnutý kořen. Nevím, jestli to ti hlodavci dělají schválně, aby mně naštvali. Vždy, když už si myslím, že je od nich celkem klid, tak udělají něco takového. Zase ale lepší, když sežerou brutnák, než by dělali škody jinde. Jak jsem ale minulý týden psal o tom, že naštve, když vám uschne výhon u ostružiny plně obsypaný plody, tak tento týden přijdu k ostružině a je to tam. Minulý týden hezký výhon plný plodů těsně před uzráním a tento týden už je suchý. Nevím si to vysvětlit jinak než jako práci hlodavců. Jak to ale dokáží udělat tak, že uschne jenom ten jeden výhon, je mi záhadou. Potěšilo mně aspoň to, že manželka při hrabání sena zahlídla hada. Než jsem ale doběhl s telefonem abych ho vyfotil, tak byl pryč. Hlavní ale je, že hadi u nás jsou. Možná je nižší aktivita hlodavců tento rok i jejich zásluha.

Na záhonu s paprikami to asi vypadá na nekonečný příběh se sekáním zeleného hnojení. Hořčice už moc neobrůstá, ale trochu se objevuje řepka a stejně jako na zahradě hlavně oves. To si ani moc nepamatuji, že bych tam oves vyséval. Tento týden se záhon ještě bez posekání obejde, ale příště už asi budou úřadovat elektrické nůžky na trávu. Papriky se snaží, co to jde a pár z nich kvete. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme i nějakého plodu. Nic extra ale nečekám a semínka z tak málo kvalitních rostlin bychom si ani tak nenechávali.


Kromě hrášku nás (trochu nečekaně) čekala větší sklizeň i u cuket. Tedy počítali jsme s tím, že jich bude dost, ale ne až tak moc. Jenom čistě protáhlých cuket z jednoho záhonu bylo 12 kg. K tomu ještě tři kulaté cukety. Máme radost, ale přemýšlíme, jak to do příštího týdne zpracujeme. Protože další týden je možné očekávat zase něco podobného. Cuketa je jedna ze zelenin, která plodí tím víc, čím více se sklízí. Asi kromě už tradičního cuketového salátu zkusíme poprvé cukety i usušit.

Kořenová petržel z prvního výsevu nevyšla. Nevyklíčilo snad ani jedno semínko. Není mi jasný důvod. U tak špatného klíčení ale podezírám semínka. Zkusili jsme druhý výsev, tentokrát semínka z jiného zdroje. Jednu odrůdu („Konika“) jsme zvolili stejnou jako u prvního výsevu. Druhou odrůdu „Alba“ jsme zvolili, protože to byla jediná další, která měla kónický kořen určený do horších půd. Klíčení bylo podruhé už celkem dobré, odhadem tak 80 %. O trochu lepší mi to přijde u odrůdy „Alba“ (klíčení i růst). Asi poslední dva týdny jsme na záhon s petrželí koukali a říkali si, že by petržel potřebovala trochu přečistit a přetrhat. Dostali jsem se k tomu teď a udělali jsme jedno u druhé. Kromě relativně čistých řádků máme i svazek petrželky na vaření.



U ředkviček jsme dělali už třetí výsevy, ale tentokrát to moc nevyšlo. Napadlo mně (asi blbě), že udělám výsev na větší vzdálenosti, aby měli ředkvičky více prostoru. Takže jsem udělal výsev poctivě na 10 cm po jednom semínku. Nevím, proč jsem nepomyslel na to, že se nemusí povést 100 % klíčení. Navíc jsme záhon už před nějakým časem odkryli a nechali tak. Období trvalejších dešťů ale už asi pominulo a začali trochu úřadovat dřepčíci. Takže i to, co vyklíčilo, je poškozené. Třetí sklizeň ředkviček už asi moc nebude a podzimní výsevy budeme dělat až někdy v srpnu. Na část záhonu po ředkvičce jsem vyséval mrkev, ale tam zatím nejsou žádné známky klíčení. Zbytek záhonů je už dost divočina. Polníček se dlouho držel, ale už jde to květu. Přemýšlím, jestli ho mám nechat, nebo vytrhat. Vzhledem k tomu, že jsem vysel skoro všechna semínka, tak asi nechám semínka dozrát. Hned vedle polníčku je už nějaký čas bujně v květu roketa a ředkvičky. Ty ředkvičky jsou ještě zbytky po sklizni z prvního výsevu, na které jsme tak trochu pozapomněli. Ředkvičky už mají částečně vytvořené lusky se semeny. Lusky by se dali sklidit a sníst. Nechutnají špatně. Rozhodli jsme se ale zkusit si nechat od ředkviček vlastní semínka.

Saturejku jsem vyséval do záhonů s fazolemi pro oddělení jednotlivých odrůd fazole. Doporučený výsev je celý pytlík na 1 m, co je akorát šířka záhonů. Celkově jsem vysel tři řádky saturejky a kromě té, co jsem omylem vytrhal s plevelem, tak roste dobře a bujně. Tak jsem na ni tento týden koukal a říkám si, že asi by to chtělo ji i sklidit. Tím jsem „pověřil“ manželku, která má v tom celkem praxi. Saturejku (vytrvalou) máme sice i na bylinkové spirále, ale když už je ke sklizni i jinde, tak proč to nevyužít. Doma se usuší a nějakou chvíli vydrží.


Rajčata ze samovýsevu rostou stále lépe. Už všechny kvetou a stonek mají tak silný, že jim to může závidět minimálně půlka rajčat na chalupě. Na rozdíl od rajčat na chalupě nemá žádné ještě plody, ale to se dá pochopit, když jsou ze samovýsevu. Na fotce není moc vidět, jak silné jsou sazenice. Příště zkusím udělat lepší fotku a možná už i s plody.

Kolem brambor jsem tento týden jenom prošel. Minule týden jsem sbíral mandelinky, ale tento týden jsem to při pohledu na záhony vzdal předem. Mandelinek tam bylo tolik, že kdybych je chtěl ručně posbírat, trvalo by to určitě několik hodin. Nejsem si ani jistý, že by to byl efektivně strávený čas. Brambory jsou asi už po odkvětu a nať začíná polehávat, hlavně u rané odrůdy „Rosara“. Snad to je známka ukončení růstu a přípravy ke sklizni, a ne nějaká nemoc. To už můžou mandelinky nať žrát, jak chtějí, a já raději využiji čas jinak.

Manželka zase nadloubala nějaké brambory k okamžité spotřebě. Když už máme hodně cuket, tak budeme mít zase cukety s bramborem. I tento týden jsme vytáhli pár mrkví. Vypadají o hodně větší než ty z minulého týdne. Akorát nevím, jestli tak stačily vyrůst za jeden týden, nebo se nám zrovna podařilo vytáhnout ty větší.

Dýně a okurky se už začínají roztahovat po okolí. Okurky kvetly už minulý týden a bylo vidět i náznaky plodů. Teď už jenom čekat na první sklizeň. Dýně začínají kvést teď. Stále je jeden záhon lepší, jak u dýní, tak i okurek. Budu ale rád, i když se povede jenom jeden záhon.


Na chalupu jsme přijeli později. To ale až tak nevadilo, protože moc neodkladné práce nás tam nečekalo, a hlavně jsem si chtěl projít a prozkoumat rajčata. Pozitivním zjištěním je, že stále více jich už má nějakou násadu plodů. S některými je to ale jako na houpačce. Jeden týden v pohodě a ten druhý skoro na odpis.

V prvním záhonu žádný překvapení nenastalo. Trochu lepší plody má zatím jenom odrůda „Zlatava“. Zbytek odrůd je možná pozdější, nebo se jim nedaří. Většina z nich ale kvete. Na druhém záhonu je to o trochu lepší, i těch plodů je tam víc. Asi celkem podle očekávání zatím nejlépe vypadá hybridní odrůda „Toro“. Hybridní rajčata pěstujeme poprvé. Chtěl jsem je zkusit hlavně pro porovnání, jak velký bude rozdíl mezi hybridními a nehybridními odrůdami.

Na třetím a čtvrtém záhoně se žádné velké překvapení nekonalo. Na obou záhonech jsou steaková rajčata a některá z nich už mají konečně i plody. U jednoho z mých favoritů, odrůdy „Hillbilly“ jedna rostlina vypadá dost špatně a nevím, jestli neuhyne. Ta druhá ale naopak patří k nejbujněji rostoucím rostlinám rajčat, co na chalupě máme. Konkrétně u této rostliny jsem se rozhodl vůbec nevylamovat výhony. Těch má celkem dost a přijde mi, že oproti jiným odrůdám jsou skoro rovnocenné k hlavnímu výhonu. Na každém z výhonů se začíná tvořit bohatá násada květů. Pokud tohle všechno zaplodí, tak nevím, jak tu rostlinu zvládneme vyvázat. Asi to bude chtít udělat drátěný koš, protože u jedné tyčky to nezvládneme.

Pátý záhon s našimi „starými“ odrůdami je nic moc. Mírně překvapení je u odrůdy „Černý Krym“, která se po celkem slabém růstu v nádobě, po přesazení do volné půdy dost rozjela a už začíná tvořit i plody. U šestého záhonu s cherry rajčaty si zatím nejsem jistý výsledkem. Odrůda „Black cherry“ vypadá tak napůl. Půlka rostlin v pohodě, druhá nic moc. Další naše už pěstovaná odrůda „Goldkrone“ vypadá s cherry rajčat nejhůř už od klíčení. Asi došlo při semenaření k nějaké blbé selekci a budeme muset sehnat nová semínka. Skvělé vypadá pro nás nová odrůda „Gardener‘s delight“. Bujný růst v sadbovači i ve volné půdě a dobře začíná nasazovat plody. Dalším dobře vypadajícím cherry rajčetem je druhý pěstovaný hybrid, „Sungold“. Hodně ve světě známá a pěstovaná odrůda. U nás se ji daří zatím dobře. Jako jedna z prvních odrůd začala nasazovat plody. Ještě uvidíme, jak si obstojí v praskání plodů, protože tohle je snad jediná výtka, kterou k ní pěstitelé mají. Jenom škoda, že jsem jednu rostlinu zlomil a už to asi nedožene.

V sedmém záhonu je to tak na 50% úspěch. Odrůdy jako „Hana“ a „Marmande“ rostou dobře. I další z mých favoritů „Sibirsky skorospelyi“ se celkem snaží, ale zbylé dvě odrůdy jsou jedny z nejhorších. Odrůda „Marmande“ asi jako první vytvořila plod. Teď, když už má plodů více odrůd, tak si zase drží prvenství v zatím největším plodu.

Osmý záhon je skoro celý o odrůdách, které chci primárně pro další zpracování. Nejlépe se už od klíčení daří odrůdě „Orbit“, která už má i dobrou násadu plodů. Vzhledem plodů podobné odrůdy „Denár“ a „Šejk“ za ní o hodně zaostávají. Odrůda „Siberian“, jako příjemné překvapení z minulého roku, se zatím drží tak nějak ve středu.

Menší testovací záhon se třemi rostlinami stále vypadá asi nejlépe. Dvě rostliny zatím ještě nenasadili plody, ale mají hodně květů. Jedná se pravděpodobně o odrůdu „Indigo apple“, od které máme dvě rostliny taky v prvním záhonu. Tam taky ještě nekvetou. Podle údajů na internetu je doba pro dozrání plodů asi 75 dní, co je spíše takový střed. Máme i pomalejší odrůdy a už mají plody. Ale možná nás tato odrůda ještě příjemně překvapí. Poslední rostlina na záhonku je „Dwarf shadow boxing“, od které máme dvě rostliny i na osmém záhonu. Tam ale nejsou tak hezky vitální, jako je tato. Kromě bujného růstu už i nasazuje první plody a asi jako u úplně první odrůdy už má plod i nějakou jinou barvu kromě zelené. Zelený plod má mírně fialový nádech, co je barva běžná u nezralých plodů tmavých odrůd.

První plody u ačokčí jsme si označili a nechali na semínka. Tento týden už ale dorostli i další a malinko jsme sklízeli. Zatím to není nic velkého, ale i tak potěší. Už by to mělo být stále lepší a lepší. Ačokča bohatě kvete a má i velkou násadu malých plodů. Jenom už pro ni začíná být malá i víc jak 3 m dlouhá opora. První plody máme k přímému konzumu, ale možná při větší úrodě zkusíme i nějako zpracování. Měli by se dát nakládat jako okurky.

Rybíz je tento týden zralý, ale už jsme neměli čas a ani chuť na velkou sklizeň. Možná příští týden. Manželka sklidila jen něco málo do krabičky na pořádné ochutnání.

Tak už nám začalo období velkých sklizní, a hlavně pak následného zpracování. To je někdy ještě obtížnější a časově náročnější část pěstování si vlastního jídla. Před námi (možná příští týden) je sklizeň cibule, česneku a šalotky. Čeká nás ale i dovolená, takže toho náležitě využijeme a snad zbyde čas i na ten relax, ke kterému se nemůžu nějak dokopat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *