Rok čvrtý – 28. týden: První sklizeň letní zeleniny

28. týden

Před námi byl další prodloužený víkend a s tím i možnost udělat víc potřebné práce. Toho jsme i využili a hezky si to rozdělili. V sobotu jsme si naplánovali zahradu a v neděli chalupu. Pondělí nám zůstalo na obnovu sil před dalším pracovním týdnem.

Po hodně intenzivní údržbě záhonů v pár předchozích týdnech jsou už záhony celkem v pohodě. Už to není takové, že bychom nevěděli, na který se dřív vrhnout. Teď největší odloženou prací zůstává kosení zahrady a péče o trvalou výsadbu (stromy a keře). Kosení jsem si vzal na starost já, zatím co se manželka rozhodla podívat na záhon s kedlubnami a cibulí, který jsme celkem dlouho obcházeli. Kedlubny jsme vyčistili už dříve a průběžně udržovali, ale cibule zarostla hodně. Protože ale letos máme cibule o něco více a na různých záhonech, tak to nebyla priorita. Na záhoně je hlavně cibule ze sazeniček z vlastního výsevu. Kromě toho je tam ještě pár řádků pokusného výsevu cibule a pórku. U přímých výsevů cibule nemáme zatím moc velké úspěchy, ale nechci to vzdávat. Stále bych raději pěstoval cibuli ze semínek než ze sazečky. Tento rok bylo klíčení z vlastních semínek celkem v pohodě, akorát jsme pak cibuli zanedbali a zarostla. Příští rok se na cibuli ze semne chci více zaměřit. I když cibule není zrovna má nejoblíbenější zelenina, tak pro jiné lidi to neplatí, a navíc nám na zahradě roste celkem dobře.

Manželka část záhonu s cibulí vyčistila a zjistili jsme, že tam sazeniček už moc nepřežilo. Slabé byly od začátku a plevel je prostě převálcoval. O dost lepší je to u přímých výsevů, které ale taky potřebovali vyčistit a přetrhat už před nějakou dobou. Podle toho, jak jsou rostliny bledé, tak jim asi nejvíc chybělo světlo. Nevím, jestli to rostliny stihnout tento rok dohnat. Asi se na ně příští týden zkusím podívat důkladněji a možná udělám nějakou údržbu. Minimálně z pórku by ještě něco mohlo být. Má dlouhou vegetační dobu a celkem dobře i přezimuje.

Do kosení se mi nějak extra moc nechtělo, hlavně po minulo týdenním trápení. Řekl jsem si ale, že pokosím aspoň kousek, jak to půjde. Kosilo se celkem dobře. Určitě lépe než minulý týden. Asi i proto, že jsem si vybral pro kosení úsek, který byl z větší části ve stínu. Součástí koseného úseku byla i část, kterou jsem si pracovně nazval „motýlí louka“. Poletovali tam desítky motýlů. Až mi bylo líto to posekat.


Květů nám ale na zahradě kvete v tomto období celkem dost, takže žádné slitování s motýlí loukou jsem neměl a celou ji posekal. Tím jsem dosekal celou část pře zeleninovými záhony. Tuto část louky jsem chtěl posekat i proto, že mám v plánu vedle kompostů udělat místo pro seno. Minulý rok jsme z posekané trávy udělali pás vedle zeleninových záhonů. Seno používáme hlavně pro záhony s bramborami. Říkal jsem si, že když už bude seno někde ležet, tak ať z toho aspoň něco bude. V pásu kolem záhonů jsme chtěli udělat záhon s kytkami. Sena v pásu bylo celkem dost, ale za rok se hodně slehlo a už i začíná prorůstat. Takže původní záměr moc nevyšel. Navíc jsem tak vytvořil dobrý úkryt pro hlodavce, protože kolem je vidět dost děr.

Proto se už s nějakým senem za účelem zamulčování louky pro záhony, nebo pásy kytek, vůbec nebudu obtěžovat. Radši použiji silážní plachtu, pod kterou se sice hlodavci taky můžou schovat, ale aspoň se to časem neslehne a neproroste. Seno navozím na jednu hromadu ke kompostu. Ideální by byl nějaký seník, aby seno nebylo v kontaktu s půdou a hlodavci to nemohli použít jako úkryt. Seník ale zatím není priorita stavět. Kdybychom seno využívali pro krmení zvířat, tak by to mělo smysl a vysokou prioritu. Ale jenom pro využití na mulč to musí počkat. Pokud vůbec nějaký seník budeme někdy chtít udělat.

Pozitivem sekání bylo i to, že jsem osvobodil keře kolem plotu. Právě z jižní strany od silnice rostou nejlépe, protože je tam asi nejlepší půda kolem plotu a nepálí tam tak děsně slunce. Původní moje představa byla ta, že nakoupím keře, vysadím je k plotu a za dva roky tam budeme mít živý plot. Možná někde jinde, ale u nás to rozhodně nebude. Keříky jsem vysadil před čtyřmi lety a až teď se začínají trochu rozrůstat. I to jenom některé druhy. Ve svých permakulturních začátcích jsem byl hodně „nakažený“ myšlenkou živého plotu z volně rostoucích divokých keřů. Nakoupil jsem hodně (přes 80) keřů lísek, svídy, kaliny, bezu, ptačího zobu, řešetláku, krušiny, růži a možná ještě něčeho dalšího. Keříky ale rozhodně nerostli tak, jak bych si představoval. Po prvním roce jsem už tušil, že se živého plotu asi tak brzy nedočkám. Některé keře to vzdali úplně. Hlavně u bezů si nejsem jistý, jestli se chytil aspoň jeden. Teď, ve čtvrtém roce, už vytahuji z míst, kde byli bezy, jenom zbytky uschlých tyček. Uschlo i dost keřů u jiných druhů. Jejich růstu nepomohla ani invaze hlodavců. Ti se kromě záhonů a ovocných dřevin nevyhýbají ani divokým keřům. Nejvíc to odnesly asi růže.

Nic moc s tím ale dělat asi nemůžu. I když je živý plot volně rostoucí a vzdálenost mezi rostlinami je dva a více metrů, tak dávat je do drátěných košů by bylo příliš pracné a nákladné. To můžeme udělat pro pár ovocných stromů. Divoké keře to musí zvládnout i bez toho. Taky by asi bylo dobré je občas zalít (aspoň ze začátku). Po vysazení na zahradu přišli suché roky, co jim v uchycení a růstu moc nepřidalo. První dva roky jsme ale neměli na zahradě studnu. I tak, zalévat více jak 80 divokých keřů bychom nedělali asi ani s funkční studnou. Je jich prostě moc. Dalším ne příliš příznivým faktorem je ne úplně nejúrodnější půda. To je fakt, se kterým taky moc neudělám a doplatili na to hlavně už zmiňované bezy. Bylo by sice hezké mít živý plot z keřů, co chci já. Už jsem ale zjistil, že takto to fungovat moc nebude. Pokud těm keřům nebudu moci (nebo chtít) dát nadstandardní servis (zálivka, kompost, ochrana proti hlodavcům), tak budu muset vysadit ty druhy keřů, co to zvládnout. Taky to bude chtít vysadit keře na správná místa a trochu udržovat prostor kolem nich. Myslím tím aspoň vysekat kolem trávu. Zatím nejlépe podmínky za zahradě zvládá asi ptačí zob. U jiných druhů keřů je to podle stanoviště. Z těch nové vysazených, jako náhrada za uhynulé, nevypadá špatně muchovník a arónie. Nejsou to úplně ty divoké druhy, co jsem tam původně chtěl, ale přežívají. Aspoň budeme mít my i ptáci nějaké bobule navíc. Tento rok se asi i díky deštivému období rozrostlo více keřů, z čeho mám radost. Snad se už lépe uchytí a my se dočkáme po letech i nějakého rádoby živého plotu. Ještě to ale bude chtít nahradit nějaké ztráty.

Kromě divokých keřů začali letos více obrážet i maliny. Ty máme na zahradě už třetím rokem. Po třech letech by z nich už měla být hezká houština, ale není tomu tak. Tipuji, že asi největší podíl na tom mají hlodavci, protože děr kolem mulče u malin bylo hodně. U malin střídavě vyráželi nové výhony a zase usychali. Už jsem to s nimi chtěl vzdát, nebo je zkusit na chalupě. Teď jsem ale koukal, že vyhnaly hodně mladých výhonů. Už ale byly celkem zarostlé, tak jsem se rozhodl posekat i kolem nich.

Příjemným zjištěním bylo, že z každé ze tří odrůd tam něco přežilo. Sice je to jenom pár mladých výhonů, ale když už je nechají hlodavci na pokoji a budou mít i dost vody (co teď mají), tak by se mohly rychle rozrůst. Některé už udělaly i výhony mimo místo vysazení, takže po zesílení výhonů je budu moct odkopnout a přesadit na jiné místo. Kromě jiného chci udělat pás malin i na chalupě, tak bych rád využil výhony ze zahrady. Tento rok je tlak od hlodavců viditelně menší, tak ještě dám malinám na zahradě šanci.

Podobná situace jako u malin je i u ostružin. Ze dvou vysazených odrůd jedna ani první rok na jaře neobrazila, ale ta druhá („Čačanská beztrnná“) se celkem snaží růst. Je to vzpřímená odrůda, takže jsme ji vysadili k malinám. Můžeme použít stejný způsob pěstování s vyvazováním výhonů do „V“. Ostružiny asi hlodavce zvládají líp než maliny, ale i tak jim průběžně uschlo hodně prutů. Když se jedná o prut plný plodů těsně před uzráním, tak to fakt nepotěší. Vysekal jsem i prostor kolem ostružin a vyřezal suché pruty. Na obrázku je ale ještě ostružina se suchými pruty. Plánuji ji taky trochu namnožit a rozšířit plochu pro pěstování na zahradě i chalupě. Je super, že tato odrůda nezabere moc místa, je beztrnná, a navíc nám plody moc chutnají.

Sekáním jsem strávil skoro celou sobotu. Aspoň manželka se věnovala záhonům. Kromě pletí cibule si jako hlavní cíl dne dala velkou sklizeň hrášku. Hrášek se na záhonech už celkem slehl a začíná usychat. I tak to ale bylo zatím jenom na sklizeň jednoho záhonu, kde byla velmi raná odrůda „Oscar“. Původně to vypadalo, že tam je jenom „Oscar“. Při pozdějším čištění jsem ale narazil i na lusky, které vypadali spíše jako odrůda „David“. O té jsem si myslel, že nevyklíčila. Sice jsem si udělal poznámku do sešita, kolik řádků čeho jsem vyséval, ale bylo mi to skoro k ničemu. Na začátku, když jsou rostliny ještě malé, to jde. Později ale, když jsou rostliny velké a propletené, to už je velmi obtížné. Zvlášť, když teď rostliny ještě polehaly. Mám poučení pro příště, že minimálně u hrášku bude vhodné buď výsev jedné odrůdy na jeden záhon. Nebo aspoň jednu odrůdu na jednu půlku záhonu a druhou odrůdu na druhou půlku záhonu, jak je to u druhého záhonu s hráškem. U toho prvního jsem to celkem divoce prokombinoval po pár řádcích a teď se v tom moc nevyznám.

První záhon neměl úplně nejlepší klíčení. Celkově to nebylo ani na půlku záhonu a nejvíc celistvě vypadala poslední třetina záhonu. I tak z něho manželka sklidila 3,5 kg zelených lusků. To po vyloupání dalo hezkých 1,1 kg zeleného hrášku, který jsme zamrazili pro pozdější použití. To ještě manželka část hrášku dala bokem pro kolegyni do práce, část snědla přímo na záhonu a část nechala jako osivo pro příští rok. Z jedné třetiny záhonu hrášku jsme tento rok sklidili asi dvakrát tolik, co minulý rok ze tří záhonů. To nás ještě jeden plný záhon čeká. Mohlo to být i lepší, ale nemůžu říct, že jsem nespokojený.

Máme tady červen a s ním pomalu nastává i doba pro sklizeň další plodiny, a to česneku. Necháváme si ho spíše na dobu naší dovolené koncem července, ale protože zkoušíme nové odrůdy, tak i čas sklizně se liší. Nejranější ze zkoušených odrůd je asi „Bjetin“, který se navíc při opožděné sklizni otevírá a pak je těžké ho vůbec najít. Proto jsem radši ty tři testovací rostliny „Bjetinu“ sklidil. Není to žádný zázrak, ale z nově testovaných odrůd dopadl mezi nejlepšími. Na chalupě patří rostliny odrůdy „Bjetin“ mezi největší, ale tam si na sklizeň ještě musíme trochu počkat. Zbytek odrůd budeme sklízet později. Budu je ale pozorovat, jestli nějaká nebude vyžadovat rychlejší sklizeň než koncem července.

Příjemné překvapení nám připravili cukety. Před týdnem už kvetly, ale tento týden jsme úrodu ještě nečekali. Plody nebyli úplně největší, ale kdybychom je nechali do dalšího týdne, tak budou asi už přerostlé. Prostě jedna z nevýhod toho, že jezdíme na zahradu jenom jednou týdně. I když byly cukety trochu menší, tak nám moc chutnaly. Ze tří pěstovaných odrůd na tomto záhonu jsme sklízeli plody zatím u odrůdy „Diamant F1“ a „Nefertiti“. Třetí odrůda „Black Beauty“ má sice největší rostliny, ale na plody vhodné ke sklízení si budeme muset ještě počkat. Podobně je to i na druhém záhonu, kde sice kulaté cukety už mají plody, ale pro správnou velikost si ještě týden počkáme. Patisony zatím nic.


U cuket máme ponaučení, že nemůžeme nechávat více rostlin na jednom místě. Semínka dobře vyklíčila a rostlinky byly hezké, že nám je bylo líto přetrhat. Teď tam máme houštinu, kde si rostliny navzájem překáží, a i sklizeň je o něco ztížená. Příští rok musíme být nelítostní a nadbytečné rostliny vytrháme, nebo přesadíme na jiné místo.

Kromě cuket už z tykvovitých začínají vytvářet plody i okurky. Rostliny sice nejsou nějak velké, ale už asi nastal jejich čas pro množení.

Záhony s fazolemi po vyčištění dobře prospívají a část jich už kvete. V jednom záhonu s vysetým mixem fazole navíc vyklíčilo ještě hodně semínek pohanky. Tu jsme na tento záhon vysévali ještě minulý rok, ale rozhodla se vyklíčit až teď. Při tahání plevele jsem ji na záhonu nechal. Fazole není až tak náročná, aby pro ni byla pohanka moc velkou konkurencí (doufám). Pohanka zatím kvete, čímž potěší včely a čmeláky. Možná ji necháme i uzrát a nasbíráme si semínka pro výsev zeleného hnojení.

Na dalším záhonu by měla být bílá fazole na suché zrno. Osivo ale bylo takové různé. Sice byly všechny fazolky bíle, ale různých velikostí. Asi se taky jedná o nějaký mix odrůd, nebo variabilitu jedné odrůdy. Je to vidět i na rostlinách. Některé jsou vzrůstech trochu jiné a kvetou dříve než zbytek. Záhon je na prvním obrázku dole vpravo. Vlevo je záhon, kde nám vůbec nevyklíčila kupovaná odrůda „Petra“. Ten zbytek co vyklíčil je „Andělská“ fazole, kterou bych rád pěstoval i nadále. Má hezké pravidelné zrno skvělé chuti. Tuto odrůdu mám rád ve fazolovém salátu.


Sklizeň byla tento týden taková vzorkovací. Hodně zeleniny jsme sklízeli tento rok poprvé. Kromě větší sklizně hrášku jsme sklidili první cukety a manželka vydloubala i nějaké brambory. Hned jsme měli večeři z vlastní zahrady. Dosklízeli jsme druhý výsev ředkvičky a teď už můžeme čekat na třetí vlnu. Zkusili jsme vytáhnout i pár mrkví. Tvarově je hezká, i když samozřejmě ještě může růst. Chuťově taky ještě není úplně zralá. Většinu kedluben máme větší odrůdy, které ještě zdaleka nedosáhli té velikosti, co by měli mít. Dva už ale byly prasklé, tak jsme je sklidili a máme aspoň něco navíc do salátů. Salát už sice pomalu jde do květu, ale ještě nějakou sklizeň dá. Kromě toho si manželka natrhala jeden svazek levandule, která právě kvete. Po dlouhé době převážně jarní zeleniny máme konečně už i něco navíc a doufám, že to takto bude pokračovat i nadále. Minimálně cukety bychom měli už sklízet pravidelně a rané brambory máme taky k dispozici, pokud budeme chtít.

V sobotu jsme už na chalupu nejeli, protože jsme si pro ni vyhradili celou neděli. Těšil jsem se na rajčata, že je pořádně prozkoumám. Plány mi mírně zkazilo zelené hnojení, tedy hlavně oves, protože hrách už moc nestojí. Nevím, jestli vyrostl nějaký nový oves, nebo se zvedl ten polámaný. Prostě když jsem se chtěl dostat k rajčatům, tak jsem zelené hnojení musel znovu posekat. Vysekával jsem to kososrpem a snad už naposledy v tomto roce. Na příští rok to už takto dělat nebudu. Je to moc práce „navíc“. Porost zeleného hnojení jsem úspěšně posekal a mohl se pustit do průzkumu.

Letos máme 40 odrůd, a i když bych byl rád za úspěch u každé z nich, tak to asi tak nebude. I když většina z nich už kvete, najde se ještě pár opozdilců, a to i mezi mými favority. Mám pár odrůd, u kterých si přeji úspěch. U toho zbytku je to skoro jako na houpačce. Některé, co dobře klíčili a rostli v bytě, teď zase moc nerostou, nebo opačně. K tomu mám ale hodnocení, abych posoudil, a hlavně si pamatoval výkon té které odrůdy po celou dobu pěstování. Plody má zatím jenom málo odrůd, ale teď by se to mělo měnit dost rychle, takže doufám, že příští týden to už bude lepší. Trochu mně trápí celkem špatné opylení u velkých steakových odrůd. Sice vytváří květy, ale ty usychají. Je to má nejoblíbenější skupina rajčat, tak snad se aspoň pár odrůd najde, kterým se bude dařit.

Ze všech rajčat zatím jednoznačně nejlépe vypadá malý testovací záhon se třemi rostlinami. Sazenice, co jsem tam vysadil, byly snad nejmenší ze všech, co jsme měli. Teď jsou zase pro změnu asi největší a určitě nejsilnější. I když nemají plody, tak hodně bohatě kvetou. Nechávám je zatím úplně bez nějakého zásahu, tak uvidíme, jak se jim povede dále. Zatím to ale vypadá, že z outsiderů se stanou šampióni. Kromě rajčat jsem na záhon vysadil i pár rostlin bazalky a ta taky vypadá, že se ji daří dobře. Určitě o dost líp než bazalce na velkém záhonu pro rajčata. Nevím, jestli je na malém záhonku o tolik lepší půda, nebo to zelené hnojení je moc velká konkurence a spíše škodí, než pomáhá.

Kromě rajčat má první plody i ačokča. Fotky nějakých zárodků jsem dával už před časem, ale teď by se už dalo i sklízet. První, největší plody, jsme se ale rozhodli nechat na semínka. Manželka je označila barevnou stuhou pro jistotu. Snad ponechání prvních plodů moc neovlivní nasazování dalších nových plodů. Vlastní semínka už ale nemáme a obávám se, aby pozdější plody stihli včas dozrát. Sezona u nás není moc dlouhá. Otestujeme a uvidíme.

Někdy těsně před zimou minulého roku jsem namísto zahrady jel jenom na chalupu, kde jsem taky na čerstvě zoranou plochu vyklopil obsah kýble s bioodpadem. Bylo tam i pár semínek ne úplně zralého bobu, který jsme sklidili na zahradě, ale pak nám chytil plíseň. Jaké bylo naše překvapení, když na jaře vyrazila na chodníčku mezi záhony nečekaná rostlina. Zprvu jsme si mysleli, že jde o dýni. Semínka muškátových dýní jsme do bioodpadu házeli taky. Později jsme ale viděli, že to dýně nebude a že nám vyrostl bob. Od začátku rostl o dost lépe než ty plánovaně vyseté na zahradě. Když začal kvést, tak se na něm objevilo hodně mšic. To jsme si mysleli, že už z něho nic nebude, protože to nevypadalo dobře. Najednou je ale bob úplně čistý bez mšic. Za poslední dva týdny vyrostl minimálně 30 cm a nasadil hezké velké lusky. Možná základ osiva bobu pro příští rok.


Denivky přesazené minulý týden ze zahrady vypadají dobře. Jedna, co měla už květný stvol, tak nasadila první květy. Radost mi sice trochu kalí to, že květy vypadají jako u „obyčejné“ denivky. Na trhu jsem kupoval jiný kultivar. Zase jsou to první květy, takže možná se ještě vybarví lépe. I kdyby ale zůstala taková, jako je, tak budu rád. Denivky se mi líbí, a kromě toho mají i jedlé květy. I kvůli tomu jsem si je původně naplánoval do zahrady.

Manželka se zase potěšila kvetoucími irisy, záhonek kterým udělala těsně u denivek mezi ovocnými stromy. Stejně jako mně u denivek, ji u irisů nepotěšilo, že kupovala cibule žlutých a modrých irisů a ve výsledku jsou všechny květy žluté. Do irisů se nerozumím, ale co jsem vyčetl, tak prý se to může u některého druhu irisu stát. Možná příště nějaký zakvete i na modro, nebo koupíme ještě cibule z jiného zdroje.

Bodláky na chalupě už seriózně začínají kvést. Měl jsem je v plánu vytrhat, ale je jich hodně a jde to na můj vkus pomalu. Kvůli dlouhému kořenu je stejně většinou nevytáhnu celé. Proto jsem se rozhodl je raději pokosit. Na chalupě jsem našel starou kosu. Sice byla rezavá a měla zubaté ostří, ale jinak vypadala celkem v pohodě. Nic lepšího jsem i tak neměl a na dužnaté stonky bodláků, bršlice a kopřiv to stačilo. Posekat jsem snad všechny bodláky kolem zeleninových záhonu a část s ovocnými stromy a kytkami. Aspoň je už pořádně vidět jedna z nově vysazených jabloní, která určitě ocení více světla.

Pak jsem ještě hledal bodláky po pozemku a vysekával je. Postupně jsem došel až ke druhé jabloni (asi letní), kde sice nebylo moc bodláků, ale zase byla jabloň hodně zarostlá bršlicí a kopřivami. Někde v té houštině měl být i vysazený křen. Rozhodl jsem se prostor kolem jabloně vyčistit. Mělo by to pomoct ne jenom jabloni, ale později i nám, když se budeme chtít dostat k jablíčkům. Křen jsme nenašli, ale moc jsme s tím ani nepočítali. Už před časem jsem ho zkoušel hledat a našel jsem jenom zbytky jedné rostliny okousané slimáky. Další zelenina, co jsme zanedbali. Zkusíme to později jinak a lépe.


Chvilku jsem ještě kosil i dále po pozemku. Částečně jsem ještě hledal bodláky a částečně jsem chtěl prosekat cestu ke kompostovací jámě na chalupě. Při kosení jsem objevil pár rostlin slunečnic, které jsem úplně náhodně vyséval po pozemku na jenom trochu vhodnější místa. Necháme je tam růst a možná se později i sami vysemení. Na té části pozemku sice plánujeme taky něco dělat, ale to ještě chvilku potrvá. Slunečnice je prvý dobrá na zlepšování půdy, tak ať si tam roste. Potěší nás, hmyz a asi i ptáky. Méně příjemným objevem byly dvě rostliny bolševníku, které se chystaly do květu. Pravděpodobně s bolševníkem jsem měl nemilou zkušenost minulý týden. Rány po poleptání jejich šťávou se mi pořádně nevyléčili doteď. Tuto rostlinu chci zlikvidovat co nejdříve. Zatím jsem bolševník jenom posekal a příští týden možná zkusím odstranit i kořeny.

Tento prodloužený víkend byl hlavně o kosení. To pro mě není úplně to pravé zahradničení, ale je potřeba to udělal. O sekání bude asi i pár dalších víkendů, ale aspoň už sklízíme i letní druhy zeleniny. Nejvíc se asi těším na rajčata, ale mám velkou radost i z jiné zeleniny. Tento rok zatím pěstitelsky nevypadá vůbec špatně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *