Jaro 2017

Zima byla dlouhá. Já natěšený na zahradu, jsem se nemohl dočkat, než budu moci vyrazit a něco konečně udělat. I v únoru ale bylo na zahradě ještě skoro 20 cm sněhu. Když sníh konečně slezl, tak první práce, které se objevila, bylo čištění stodoly od sena a slámy u chlapa ze sousední vesnice. Na podzim jsme toho stačili navozit jenom trochu, takže největší záběr nás čekal na jaře. Nebyla to práce, kterou bych chtěl kdoví jak dělat, ale byl to materiál na záhony jenom za odvoz, tak jsem to nechtěl odmítat. Ono taky jsem měl větší chuť dělat kompostovací záhony, než vzít rýč a udělat klasické ryté záhony.

Takže jsem pár sobot strávil nahazováním sena na valník. Vzhledem k tomu, že to seno (sláma) leželo ve stodole nějaký ten rok, tak práce fakt nic moc. Seno slehlé, že moc nabírat nešlo, prachu taky hodně. Když jsem se večer sprchoval, tak ze mě stékala fakt černá voda. K tomu jsem si nechal navozit pár valníků koňského hnoje a myslel jsem si, kolik že materiálu na záhony mám připraveno. Ono to opticky taky tak vypadalo, ale když se začali dělat záhony, tak ten materiál mizel rychleji, než by mi bylo milé.

Přes zimu taky padlo pár kůlů v oplocení, ale díky jednomu chlapovi z vesnice jsme kůly zase postavili a drželi lépe než původně. To oplocení jsem radši prošel pak celé a u kůlů, které nevypadali moc přesvědčivě, jsem ještě pro jistotu zatloukl jistící kolík a obtočil to celé drátem. Stále doufám, že keře vyrostou dost rychle na to, aby pak to oplocení zpevnili i v případě, že kůly už moc nebudou plnit svou funkci.

Kolem velikonoc začal vyrážet ze země na podzim vysazený česnek. Radost z toho byla veliká.

Jinak byla skoro celá zahrada žlutá. Pampelišky kvetly naplno. Taky jsem toho využil, nasbíral květy a doma jsme zkusili udělat pampeliškový med. No moc to nevyšlo, ale snad někdy příště to bude lepší. Nádherně kvetly třešně, které jsou tam původní. Taky jsem si to vyfotil. Má radost ale netrvala dlouho. Další týden přišel mráz, a když jsem přijel v sobotu na zahradu, tak namísto bílých květů byla třešeň plná hnědých květů.

Obešel jsem všechny stromky a keře, které jsem na podzim vysadil. Vypadalo to, že všechny zimu přežili v pohodě a začali rašit. Ze stromků vysazených na podzim kvetla o velikonocích třešeň Karešova. V následujícím týdnu ale květy umrzli, stejně jako na velké původní třešni. Pak už to se stromkem bylo jenom horší a skončilo to tak, že jsem ho na podzim měnil. Ten stromek nebyl jediný a nakonec jsem měnil stromků a keříků více. Ten mráz byl fakt krutý a pocítili ho na velké částí České republiky. Na mé zahradě a v okolí to znamenalo, že ten rok nebylo žádné ovoce, a to ani v alejích u cest.

Více jak na stromky jsem se ale na jaře soustředil na zeleninové záhony. Semínek bylo nakoupeno až moc, tak aby je bylo ještě kde použít. Snažil jsem se vytvořit dvě řady záhonů, ale celkem mi to komplikovali ty hromady sena a hnoje. Takže nakonec jsem ty záhony dělal nějako mezi těmi hromadami, jak to šlo. Hodně bylo kompostovacích záhonů, některé ale bylo potřeba udělat klasicky rýčem (mrkev, ředkvičky, cibule, saláty, …).

Ty kompostovací mě bavili o dost více. Na jaře, když už začala rašit tráva, nebyla žádná slast vytvářet ryté záhony. Na rozdíl od záhonů zrytých na podzim, se drny na jaře už nerozkládali a tráva vesele prorůstala. Taky udělat řádky pro semínka bylo obtížnější. Kdybych to dělal podruhé, tak bych si nechal na podzim poorat celou plochu na zeleninové záhony a pak je jenom vyformoval do tvaru a rozměrů, jaké chci. V té době jsem ale ještě byl na vlně, že žádná orba nepřichází v úvahu. Holt, někdy je ta srážka s realitou potřebná. Orba by ale byla potřebná jenom jednou. Pak už se ty záhony dají celkem dobře udržovat.

Na jaře 2017 jsme sklidili naší první zeleninu. I když jsme první sázeli česnek, tak první úrodou byly ředkvičky. Naše radost byla převeliká. Už dlouho jsme si nevypěstovali vlastníma rukama nic. Taky ta chuť u vlastních, čerstvě sklizených ředkviček je něco, na co se rychle a ochotně zvyká. Další zelenina, jako špenát, roketa a jarní cibulka, následovala a my jsme se začali učit jíst to, co nám právě roste na zahradě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *