Rok čtvrtý – 33. týden: Schraňujeme semínka

33. týden

Největší práci (kosení) jsme měli za sebou, takže teď už by to měla být jenom „pohodička“. Práce za zahradě a chalupě je ale stále dost. Tou nejméně zajímavou je shrabání snad už suchého sena a přesunutí z více malých hromádek na pár větších. Původně jsem chtěl jenom jednu hromadu, ale vozit seno přes celý pozemek je časově i fyzicky náročnější. Proto jsem se rozhodl pro několik menších hromad. Asi to tak bude i lepší, protože zatím nevíme, kde budeme mít příští rok záhony s bramborami. Tak abychom to nevozili zbytečně daleko. Na nic jiného než mulčovací záhony pro brambory, seno zatím nepotřebujeme. Možná tak ještě nechat zkompostovat. Uvidíme příští rok, jak se seno slehne a kolik nám po zimě zůstane. Trávy ale bylo relativně dost, proto se nedostatku neobávám. K pohrabání nám zůstal ještě kus zahrady, ale to možná příště. Tento týden jsme udělali dost a více se nám nechtělo. I tak nás čekala ještě jiná, zajímavější práce.

Hrách jsme sklízeli už před nějakou dobou, ale na záhonu jsme si nechali ještě několik rostlin pro sklizeň suchých semínek na novou sadbu. Už minulý týden jsem si říkal, že je hrách dost suchý a bylo by ho potřeba sklidit. Tento týden už byl tak slehlý, až to vypadalo, že na záhonu nic není. Samozřejmě ale bylo, tak jsem vzal kolečko a posbíral rostliny hrachu z prvního záhonu, kde jsme pěstovali odrůdu „Oscar“. Spolu s ní tam měla být i odrůda „David“, ale ta špatně klíčila, tak nevím, jestli tam nějaké rostliny byly. Nemůžu to ale ani vyloučit. Proto je možné, že sklizená semínka jsou částečný mix obou odrůd.

Přemýšlel jsem, jak hrách co nejrychleji a nejúčinněji vyloupat. Nejčistší, ale i nejpracnější, by bylo hrách ručně vyloupat lusk po lusku. Tak jsem i začal. Pak jsem ale radši vzal rukavice a začal hrách v kolečku masakrovat. To znamená různě tlačit, promnul jsem suché rostliny mezi prsty apod. Suché rostliny z kolečka vyhodíte a na dně kolečka máte semínka. S nimi ale i kopu suchých zbytků, které je pak potřeba nějak odstranit. Ideálně přesít přes vhodné síto a vyfoukat ve větru. Síto nemáme a ani moc nefoukal vítr (to asi nikdy, když to potřebujete). Proto jsem vzal poklop od kbelíku na bioodpad a zahrál se na zlatokopa. Hrách jsem vysypal na poklop a krouživými pohyby se snažil dostat hrubé nečistoty na povrch. Chvíli to trvalo, ale celkem to šlo. Ještě by to chtělo vyfoukat menší nečistoty, ale nebyly k tomu vhodné podmínky, ani nářadí. Zkoušel jsem sypat hrách z plastové vaničky na poklop od kbelíku, ale semínka dost odskakují a sbírat je pak v trávě není nic zábavného. Chtělo by to spíš nějakou hlubší nádobu, ze které nebude hrách vyskakovat ven. V mládí jsme fazoli takto sypali do plechové vany na mytí. Už jenom něco takového najít a můžu to zkusit. Hrachu zatím nemáme moc, ale za chvíli budeme sklízet fazoli, tak do té doby něco najdu.

Na druhém záhoně jsme měli nechané rostliny odrůdy „Twinset“ a „Kudrnáč“. Odrůdu „Kudrnáč“ ale už pěstovat nechci, takže jsem ji ještě ani nesklízel. Hlavní důvod byl ale ten, že nám došli plastové vaničky a neměl jsme kde sklidit různé odrůdy odděleně. Tak jsem sklidil aspoň odrůdu „Twinset“, která byla u nás tento rok asi nejlepší. Nevím ale, proč jsme si u ní ponechali asi nejméně rostlin. Na osivo by to mělo stačit. Protože bylo rostlin méně, tak jsem lusky ručně vyloupal. Už se mi nechtělo hrát si na zlatokopa.

Doma jsme semínka hned šoupli do mrazáku. Už při sklizni bylo pár semínek děravých, tak aby nám zrnokaz neznehodnotil všechno osivo. Už se nám to stalo asi před dvěma lety u fazole. Dostal jsem přes Vánoce od mámy pytlík fazolí, který jsem dal do skříně a do jara na něj zapomněl. Pak se začali objevovat v bytě první broučci, až jsme objevili pytlík plný děravých fazolí a mrňavých brouků. Objev, který nepotěší.

Já jsem sklízel hrách a manželka se pustila do bobu. Velká část už byla zralá na sklizeň. protože jsme ale bob seli na dvakrát, tak ještě něco na záhonu zbylo. Na rozdíl ode mě manželka sklízela jenom lusky, a ne celé rostliny. Lusky bobu jsou ale o dost větší než ty hrachové a rostliny jsou stálé relativně vzpřímené, takže je lze sklízet po luscích. Pytel lusků pak manželka v klidu vyloupala u kůlny na lavičce. Byl jsem zvědavý, kolik toho bobu bude. Je ho méně, než bych chtěl, ale zase nejvíce od doby, co jsme bob začali pěstovat. Další rok zkusíme bob zase a uvidíme. Rád bych ho ale zkusil vysít hodně brzy, co možná nejdřív po rozmražení půdy. Měl by klíčit už při 1-2 stupních, takže asi ideální první plodina, spolu se špenátem. Asi je zase dáme na záhon spolu, jenom musíme špenát včas posekat, než půjde do květu. Ať zbytečně nekonkuruje už vzrostlému bobu. Po vyčištění a dovezení domů putoval bob stejně jako hrách do mrazáku.

Minulý týden jsem vyséval ředkve, vodnici a tuřín. Po týdnu už je viděl první rostlinky. Zatím hlavně u ředkví. Na vodnici a tuřín ještě asi musíme chvíli počkat. Hlavní období dřepčíků je snad za námi, takže by mladé rostlinky nemuselo nic ohrožovat. Když by to bylo špatné, tak pro příště záhon zakryjeme netkanou textilii. Teď to moc nešlo, protože na záhonu jsou velké kvetoucí slunečnice. Jak jsem se bál, jestli budou ředkve růst v jejich stínu, tak zatím to vypadá, že ve stínu slunečnic nejlépe vyklíčily.

Sklizeň byla i tento týden hlavně o tykvovitých. Jedna taška okurek a jedna taška cuket tvořili základ. Už nám doma došly brambory, tak manželka nějaké zase nadloubala. Brambory nevypadají vůbec špatně. Zatím nejlepší úroda, co jsme u brambor měli. Ještě sice nevíme, jaká bude celková sklizeň, protože sklízíme jenom z jednoho záhonu vždy tolik, co sníme. Je to velmi raná odrůda „Rosara“, kterou jsme i tak plánovali jíst v průběhu roku. Manželka zase vytáhla pár mrkví a musím říct, že jsem příjemně překvapen. Sice nebyly všechny úplně ukázkové, ale pár jich bylo tak tlustých, že jsem snad takové ještě neviděl. U nás tedy určitě. V pěstování mrkve se každým rokem zlepšujeme, co jsem rád. Povinně jsme sklidili pár zralých jahod a zelené fazolky. Jinak už manželka sklidila jenom trochu kvetoucí levandule pro kolegyni.

Poprvé jsme sklidili trochu ostružin. Z jednoho keře ani neočekáváme žádný zázrak, tak jsme měli na zahradě aspoň malou svačinku. Pokud jsou dost zralé, tak jsou fakt hodně sladké. Jinak jsou sice černé, ale ještě dost kyselé. Musí při sklizni skoro samé padnou do dlaně.

Po příjezdu na chalupu nás čekalo jedno menší nepříjemné překvapení. Po předchozím, na ovoce trochu chudém roce, to tento rok vypadá hodně dobře. Úroda jablek je slušná, možná až moc. To si odnesla jedna z jabloní, na které se ulomila plody snad nejvíc obsypaná větev. Jabloň jsme koupili spolu s chalupou a byla dost zanedbaná, resp. i ne moc dobře zapěstovaná. Trochu jsme ji za dva roky prořezali a dotvarovali. I tak to ale není úplně ideální. Moc jsme si ji tento rok nevšímali, a tak nás ani nenapadlo, že by se pod nějakou větev hodila opora. Nejsem si úplně jistý, co s tím. Zatím jsem rozhodnutý větev tam nechat, protože úplně ulomená není a možná stihnout jablka ještě dozrát. Primárně kvůli jablkům to ale nedělám. Kdybych si byl jistý, že stromu prospěje víc větev odříznout, tak to udělám bez ohledu na jablka.

Manželka si přivezla ze zahrady nějaké kytky, že je zkusí přesadit na chalupu. Co vím, tak se jednalo hlavně o afrikány a možná astry. Fotky jsem nedělal, možná příště. Protože už bylo trochu více hodin, radši jsem se vrhnul na průzkum rajčat. To mi zabere vždy dost času. Ale protože mně to baví, čas moc nevnímám a uteče hodně rychle.

Tento týden je už u rajčat trochu pokroku, protože začínají dozrávat. Sice ještě ne všechny, ale už jsem myslel, že se snad ani nedočkáme. Zpoždění po výsadbě z důvodu pozdního mrazu je vidět. Na konzum toho moc ještě nebylo, snad příští týden. Na prvním záhonu vypadá nejvíc zrale odrůda „Zlatava“. Nepříjemné je, že ty nejvíc zralé plody jsou prasklé. Větší z nich jenom mírně, ale ten menší je prasklý tak, že je vidět celý střed se semínky. Uvidíme, jak to bude vypadat u této odrůdy dále. Zatím dozrávají plody jenom u vylámané rostliny. Druhá je nevylámaná, protože tento rok chci otestovat i vliv množství olistění na praskání plodů. Odrůda „Zlatava“ ale není na tento test úplně nejlepší, protože moc vedlejších výhonů netvoří a není pořádně co vylamovat.

Další odrůdou na prvním záhonu, do které jsem vkládat větší naděje, je „Rosella“. Původně jsem myslel, že jde o větší rajče, pak jsem se dozvěděl, že to je cherry. Nevadí, kdyby se mu dařilo. Od začátku ale roste tak nějak zvláštně, a i plody nasazuje zvláštně. Spíše jednotlivě, ne jako většina jiných cherry odrůd v hroznech. Uvidíme co chuť, prý je skvělá.

Na druhém záhonu kromě odrůd „Toro F1“ a „Green tiger“, o kterých jsem už psal, začíná příjemně překvapovat odrůda „Purple Russian plum“. Lépe řečeno jenom jedna rostlina u této odrůdy, ta vylamovaná. Bez zásahu rostoucí rostlina tak dobře nevypadá. Celkem přemýšlím, že bych ji vylámal a pěstoval na jeden výhon. Druhá možnost je, že ji „obětuji“ (= nechám tak) z důvodu testování. Už teď ale vypadá, že tato odrůda lépe roste na jeden výhon. Ještě bych rád otestoval vliv množství olistění na praskání plodů.

Třetí záhon je v podstatě bez velké změny. Odrůda „Kellog’s breakfast“, která asi jako jediná má nějaké plody, tak vytvořila minimálně jeden další. Na čtvrtém záhonu jsem našel malé překvapení. Odrůda „Little sweethart“ začala konečně dělat nějaké plody. Našel jsem tři. Na to, že to má být něco jako cherry rajče, tak je to sice ubohost, ale možná aspoň ochutnáme. Rostlinu jsme trochu umravnili, když už začala plodit, a ustříhli jsme ji další výhony. I tak tam nebyl žádný plod a měla by to být rostlina pěstovaná na jeden výhon. I když si myslím, že tato odrůda se k tomu moc nehodí.

Jako na houpačce je to na čtvrtém záhonu s odrůdou „Azoychka“, a to už od výsevu. Chvíli na ní nadávám, že se ji nedaří, pak se zase divím, jak se ji začalo dařit a tak dokola. Na záhonu začala celkem brzy kvést, ale stejně jako jiné steakové odrůdy měla problémy s opylením. Najednou má pár slušně vyhlížejících plodů a dělá další. V hodnocení si k ní nejčastěji dávám otázník. Jsem hodně zvědavý, jak to s touto odrůdou bude dál. Ale snad když už vytvořila plody, tak bude něco i na ochutnání.

V pátém záhonu mě čekalo už jenom zklamání. Odrůda „Černý Krym“, která zatím jako jediná na tomto záhonu k něčemu byla, začala dělat přesně to co minulý rok. Jenom co je plod o trochu větší a vypadá, že bude dozrávat, tak hned začne hnít. Nevím, jestli je to plíseň, nebo něco jiného. První rok pěstování této odrůdy plody nehnili vůbec a byli jsme z ní nadšeni. Druhý rok jsme nesklidili ani jeden plod, protože všechny začali hnít před dozráním. Jediné plody, co jsme u této odrůdy ochutnali, byli utržené zelené před koncem sezony, které pak dozrávali v bytě. Škoda jinak chuťově skvělé odrůdy.

U barvou podobné odrůdy „Japanese black trifele“, kterou máme na stejném záhonu, to zatím vypadá tak, že se možná dočkáme jenom jednoho plodu. Jedna rostlina vytvořila relativně velký plod, ale je jenom jeden a zbytek květů usychá. Druhá rostlina pro změnu zatím nevytvořila plod žádný. Stejně jako u předchozí odrůdy, první rok pěstování jsme měli celkem dobrou zkušenost a chuťově to bylo jedno z nejlepších rajčat. Už druhý rok ale byl stejný problém jako u odrůdy „Černý Krym“ a tento rok vůbec nevím, co si mám o této odrůdě myslet.

Šestý záhon je hlavně pro manželku a než jsem se k němu dostal, tak mně k němu manželka přivolala. Při přesazování kytek si všimla, že něco oranžově svítí v záhonu se cherry rajčaty. U odrůdy „Sungold F1“ už vypadalo celkem zrale pár plodů. Manželka neodolala, jeden strhla a ochutnali jsme. Neměl jsem to ale dělat, protože rajče ještě pravděpodobně nebylo zralé. Usuzuji tak podle chuti. Naprosto fádní chuť jako u rajčat z obchodu. Přitom „Sungold F1“ je světově hodně oblíbená odrůda a dost často ji vidím v chuťových testech mezi prvními. Má být hodně sladká. Uvidíme příští týden, kdy si už snad pochutnáme na plně zralých rajčatech.

Na šestém záhonu pořád suprově vypadá i odrůda „Gardener’s delight“. Má trochu větší plody, než jsem u cherry rajčat zvyklý. Je to červené rajče, kde lze předpokládat vyváženější poměr cukrů a kyselinek. Proto by se tohle cherry mohlo stát i mým oblíbencem. Rozhodně roste a plodí dobře. Teď ještě otestovat chuť. Stejně jako u odrůdy „Purple russian plum“ to vypadá, že tato odrůda o dost lépe roste při pěstování na jeden výhon. Stejně tak mám nutkání druhou nevylámanou rostlinu vylámat a pěstovat na jeden výhon. Chci ale počkat aspoň na první plody u vylámané rostliny a otestovat, jestli budou praskat, resp. jestli bude mezi rostlinami rozdíl.

Na sedmém záhoně vypadá nejvíc zrale odrůda „Marmande“, u které se začíná vybarvovat první největší plod. Je to ale pomalejší odrůda, proto ji klidně může příští týden předběhnout např. taková „Hana“, nebo „Sibirsky skorospelyi“. Nechám se překvapit.

Osmý záhon je stále víceméně beze změny a jako největší producent vypadá jedna z rostlin odrůdy „Orbit“. Škoda, že druhá rostlina je o hodně slabší a má výrazně méně plodů. Na nějaké rychlé zrání to ale na tomto záhonu nevypadá. Jediná jiná barva, než zelená, jsou černé plody u odrůdy „Dwarf shadow boxing“, ale tady je černá barva známkou nezralosti. U malého testovacího záhonu žádná změna.

Takže rajčata pomalu dozrávají a zatím to vypadá, že cenu za rychlost vyhraje odrůda „Sungold F1“. I když je tedy fakt, že ten první plod, co jsme ochutnali, nebyl zrovna nejzralejší. Před námi je další horký týden, co by mohlo zrání rajčat ještě urychlit.

Na chalupě jsem taky minulý týden vyséval ředkve a klíčení je možná ještě lepší než na zahradě. To platí ale asi obecně pro skoro všechno, co pěstujeme na chalupě. Větší množství vláhy a méně vysychavá půda je znát.

Minulý týden jsem přesazoval rukolu a šťovík ze zahrady na chalupu. Rukola vypadá, že se nechytla a uschla. U té největší rostliny jsem to i předpokládal. Měla už hodně velký kořen, který jsem při vyndávání ze záhonu přesekl. K tomu měla bohaté olistění, co není dobrá kombinace. Uvidíme, jestli to zvládnout aspoň ty menší rostliny. Když tak zkusím další výsev.

U přesazeného šťovíku je ale situace jiná. Vypadá to, že se chytnul. Barva jeho listů je snad nejlepší, co jsem u něho zatím viděl po vysazení u nás do volné půdy.

Příště se už moc těším na rajčata a možná nějaké i ochutnáme. Kromě toho asi shrabeme zbytek sena a chystám se sbírat další semínka, minimálně ředkvičky. Pokud zůstane čas a vyjde počasí, tak možná uděláme i další (podzimní) výsevy „typické“ jarní zeleniny, jako jsou ředkvičky a špenát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *