Rok čtvrtý – 31. a 32. týden: Dovolenkový speciál

31. a 32. týden

Před námi byla dovolená a s ní i plány, kolik toho na zahradě a chalupě uděláme. Ze dvou týdnu jsme jeden chtěli strávit na chalupě, co nakonec i celkem vyšlo. Předpověď počasí na příští dva týdny byla taková, že jiný dovolenkář by se asi zaradoval. Já jsem z výhledu dvou týdnu, kdy teploty budou kolem třicítky, až tak velkou radost neměl. Pro slunění na pláží je to možná fajn, ale pro práci na zahradě nic moc.

Protože jsme část dovolené strávili na chalupě, kde jsem ani neměl počítač, tak jsem se rozhodl spojit reporty z dvou týdnu do jednoho. Udělali jsme toho celkem dost, a i fotek jsem udělal hodně. Posnažím se ale mírnit v mém spisovatelském nadšení, aby měl článek ještě nějakou rozumnou délku. Protože část činností jsme dělali na přeskáčku, tak to nebude chronologicky úplně přesně.

Jednou z nejnáročnějších činností, která nás čekala, bylo kosení. Stále nám zůstala celkem velká plocha louky a měl jsem v plánu ji pokosit do konce dovolené celou. Nejdřív jsem pokosil pás v jižní částí pozemku, čímž jsme měli pokosenou celou jižní stranu pozemku kolem plotu. Kromě keřů v živém plotu a pět samostatných keřů rakytníků tam zatím nic zajímavého není (plány ale již máme).


Rakytníků máme, lépe řečeno měli jsme, pět keřů. Čtyři samičí keře, každý jiné odrůdy a jeden samčí kvůli opylení. Stejně jako u většiny jiných keřů a stromů se i u nich vyskytl problém s hlodavci. Asi u každého keře jsem viděl díry a následně začali dva keře růst výrazně pomaleji a začaly jim usychat větvě. To trvalo po dobu tří let. Přímo do jedné z děr jsem dal i elektronický odpuzovač, ale ne že by to mělo nějaký vliv na aktivitu hlodavců. Tento rok jsem si při kosení všiml, že jeden keř rakytníku to už vzdal úplně a ze země jsem ho vytáhnul suchý a bez kořenů. Zbytek se nějak drží, i když ten druhý slabý keř nevypadá úplně nejlépe. Víc jak půlka větví je uschlá, ale i navzdory tomu se snaží plodit. Nejsem ještě úplně rozhodnutý, co s ním udělám. Ten uschlý budeme asi nahrazovat, i když by nám možná stačili i dva dobře plodící keře.

Následně jsem pokračoval v kosení zbytku zatím volné louky, ale na úplně poslední úsek, který nám zůstal (ještě hodně velký), jsem uvítal pomoc manželky s křovinořezem. Namísto struny nasadila nůž a už to jelo. Musím říct, že se ve dvojici kosilo o hodně lépe. Kromě toho, že to samozřejmě rychleji ubývalo, tak to mělo i psychologický efekt. Když jsem dokosil svůj pruh a zvedl hlavu, tak jsem už neviděl vedle nepokosený pruh louky, ale další posekaný pás. Zvlášť v tom horku, co přes dovolenou panovalo, to byla vítaná psychologický vzpruha. Už jsem moc ani nedoufal, že kosení do konce dovolené zvládneme, ale díky pomoci manželky se to povedlo doslova na poslední chvíli. V poslední den dovolené.

Poslední úsek jsme kosili i kolem východní strany plotu, která je asi nejdrsnějším místem na zahradě. Minulý rok tak moc nerostla ani tráva. Tento rok je to ale malinko lepší a více vody je vidět i na keřích v živém plotě. Živý plot sice bude potřebovat na pár místech doplnit, ale celkově vypadají keříky o hodně lépe, než jsem si do té doby myslel. Snad už jim dají pokoj i hlodavci, vytvoří si pořádný kořenový systém a konečně vytvoří aspoň náznak živého plotu.

První uschlé keře jsem později nahrazoval muchovníky a aróniemi. První rok se drželi dobře. Po druhém roce to zatím vypadá tak, že se muchovníkům daří o dost lépe než aróniím. Jeden keřík dokonce vytvořil i nějaké plody. Zatím ještě nejsou zralé, ale plánuji je ochutnat. Když už neměl tento rok žádné plody roubovaný muchovník, tak možná ochutnáme aspoň plody „divokého“.

Při obsekávání keřů kolem plotu jsem si všiml, že jsme zase po delší době měli na zahradě nezvanou návštěvu. V jednom místě bylo rozstříhané pletivo. Horní a spodní drát byl ale ponechaný, takže to nebylo až tak moc vidět. Ani nevíme, kdy k tomu došlo, protože do té části zahrady moc nechodíme. Zámek na kůlně ale tentokrát vylomený nebyl, takže nevíme, co tam kdo hledal. Jestli byl někdo jenom zvědavý, nebo zvuk křovinořezu ozývající se ze zahrady někoho zaujal. Jak jsem ale psal, do kůlny se nikdo nedobýval a nevypadá to, že by na zahradě něco chybělo. Nic moc s tím ale dělat nemůžeme, tak to snad takto i zůstane.

Jako další větší práci jsme měli sklizeň cibulové zeleniny. Už se stalo pravidlem, že si sklizeň necháváme právě na dovolenou. I když by tedy šlo sklízet i o něco dříve, a hlavně u česneku je to často i pozdě. Celkově jsme sklízeli po jednom záhonu česneku, cibule a šalotky. Poprvé jsme měli jenom jeden záhon česneku. Bylo to hlavně z důvodu obnovy sadby a testování nových odrůd. Paradoxně asi nejlíp dopadla naše stará odrůda, kterou pěstujeme od prvního roku a nejsme si jistý jejím názvem. Konečně jsme se tento rok dočkali lepší úrody a některé cibule svou velikostí dosahovali rozměry originální sadby. Lepší půda v záhonu, více vláhy a péče je znát.

Ještě před rokem by nám asi jeden záhon česneku pro vlastní spotřebu stačil v pohodě. Pamatuji si, že před pár lety jsme snad česnek nepoužívali vůbec, nebo jenom minimálně. Jak jsme ho ale začali pěstovat, tak pomalu, ale jistě začala stoupat i jeho spotřeba u nás. Tento rok jsme vyhodnotili, že jeden záhon nám už stačit nebude. Příští rok plánujeme na zahradě dva záhony česneku převážně z naší sadby a z testovací sadby nových odrůd, které se u nás tento rok osvědčili. Další česnek plánujeme i chalupě. Tam jsem objednat novou sadbu, protože vlastní sadba na chalupě moc nevyšla. Když jsme na zahradě ze sklizně oddělili česnek na sadbu pro příští rok, tak jsme zhodnotili, že nám toho moc ke konzumu nezbylo a nevím, jestli budeme mít pro sebe česneku do další sklizně dost. Na obrázku se česnek suší v kůlně. Napravo je sadba, nalevo ke konzumu. Není toho moc …

Cibuli máme s roční pauzou zase celkem hezkou. Osobně cibuli k jídlu moc nemusím, spíš když už, tak nazeleno. Samozřejmě mám ale radost z toho, že se povedla. Nějakou malou část si necháme a zbytek asi vyměním za něco pro mě zajímavější, tak jak jsem to udělal snad poslední dva roky. Odrůdu „Všetana“ jsme pěstovali už podruhé a podruhé se povedla, tak u ní už asi zůstaneme. Jenom bych rád dotáhnul její pěstování na další úroveň a buď si dopěstoval vlastní sazečku, nebo ještě lépe by bylo vylepšit pěstování ze semínek. To se nám stále moc nedaří, a i když tento rok bylo klíčení o dost lepší než předchozí roky, větších cibulí jsme se nedočkali.

Dobré by bylo cibuli po sklizni nechat na záhonu pár dní oschnout. To je ale pro nás celkem problematické, když tam nejsme a nemůžeme „hlídat“. Sklidili jsme ji do přepravky a pak po dobu co jsme byli na zahradě, jsme cibuli sušili ve stínu na netkané textilii, kterou jinak používáme na zakrytí záhonů.

Šalotka mi přijde jako taková chudší příbuzná cibule, i když si to nezaslouží. Šalotky z jarní výsadby jsme měli stejně jako cibule jeden záhon. Sklizeň ale byla o hodně menší, protože šalotka má o dost menší cibule, i když je jich více. Výsledek ale dost zkresluje to, že manželka šalotku průběžně sklízela na zeleno kvůli nati. To je u šalotky celkem výhoda oproti cibuli, že nemusíme omezovat hlavní rostlinu odebíráním natě, ale stačí sklidit extra cibuli šalotky, která vyrostla u té „hlavní“. Pro mě je výhodou u šalotky i to, že je oproti cibuli o dost lehčí si obstarat vlastní sadbu. Stačí si nechat dost sklizených cibulí pro další rok. Další rok ji samozřejmě budeme pěstovat zase.

Cibuli i šalotku jsme venku sušili jeden den po tom, co jsme ji sklidili. To samozřejmě nestačí, a i když je v kůlně sucho a dost teplo, tak to chtělo náš zásah. Hlavně u cibule, která byla v přepravce dost nahusto, začínala nahnívat nať. Proto ji další týden manželka očistila a bez natě snad už bude v přepravce dostatečné proudění vzduchu, aby dobře doschla. Stejně tak očistila i šalotku. Cibule zůstanou v kůlně pravděpodobně až do doby, než ukončíme sezonu, nebo je za něco vyměním.

Nějakou cibuli jsme vysadili i na chalupě. Nebylo ji moc, spíše jenom sazečka, co zbyla ze zahrady. Vysadili jsme ji asi dva, nebo tři týdny později než tu na zahradě a sklízeli ve stejnou dobu. Velikostí sice cibuli na zahradě nepřekoná, ale zase nevypadá ani nijak špatně. Pro hlavní sklizeň ale asi zůstaneme u pěstování cibule na zahradě, kde se ji celkem daří.

Cibuli a česnek jsme sklidili a zůstali tak (skoro) prázdné záhony. Po minulé roky jsme po česneku něco vysévali, obvykle ředkve, nebo asijskou listovou zeleninu. Tento rok jsme to udělali podobně. Do záhonu po cibuli jsme vyseli několik odrůd ředkví, vodnici a tuřín. Po sklizené cibuli zůstalo na záhonu ještě pár slunečnic ze samovýsevu. Ptáci očividně nevyzobali všechna semínka. Slunečnice mám rád z více důvodu a jedním z nich je i to, že je to dobrá rostlina pro opylovače. I proto jsme je na záhonu nechali i po sklizni cibule. Posuďte sami, jestli byste měli to srdce těm malým roztomilým chlupatým tvorečkům vzít jejich hračku.

Příští rok už ale chci být nekompromisní a likvidovat všechno, co vyroste na záhoně samo. Hůř než slunečnice, to dopadlo s brutnákem v záhonu se šalotkou. Tam to vypadalo spíše na záhon brutnáku, než záhon šalotky. Podobně jsme si nechali „zaplevelit“ kytkami část záhonu s česnekem, kterému se to asi moc nelíbilo. Sice je nám líto likvidovat samovýsevy, ale pak si musíme vybrat, co je pro nás důležitější. Jestli to, co tam cíleně vysadíme, nebo různé samovýsevy. Je ale fakt, že je to často úroda „zdarma“.

Asijskou listovou zeleninu jsem vyséval do prvního záhonu, kde nevyšel experiment s česnekem a šalotkou. Vyčistil jsem část až po kvetoucí šalotku a vysel hořčici, mibunu, mizunu a jedlou chryzantému. Tento rok snad v rozumném množství. Syrové se to moc jíst nedá, ale chci zkusit tepelnou úpravu. V asijské kuchyni je to prý hojně využívaná surovina, tak proč to nezkusit a možná si jí i oblíbíme.

Další výsevy ředkví jsem udělal na chalupě, kde nám zdivočela roketa v malém záhonu. Vyklíčila dobře, ale pak moc nerostla. Později šla všechna do květu. Chtěl jsem ji sice pěstovat samovýsevně, ale ne z tak špatných rostlin. Proto jsem všechny rostliny ze záhonu vytrhal a na jejich místo vysel vodnici. Ředkve jsem vysel do devátého velkého záhonu, kde jsem už odstranil kvetoucí saláty.

V záhonu se šalotkou zůstalo hodně rostlin brutnáku a stále se objevují další. Nechtěl jsem je likvidovat a chci si nechat i semínka, proto jsem na volné místo vysel jako zelené hnojení svazenku. Na hořčici s řepkou, nebo luskoobilní směs, mi to přišlo moc brzy. Mohli bychom ale stihnou svazenku (nebo pohanku) a pak ještě další vlnu zeleného hnojení, co přežije i slabší mrazíky. Uvidíme, jestli to vyjde, protože svazenka má prý stejné potíže s klíčením jako mrkev a je citlivá na přísušek.

Když manželka před časem okopávala záhon s česnekem, tak jsem na zkoušku asi do tří meziřádků vysel jako zelený mulč šruchu zelnou. Tu jsem zkoušel předpěstovat už minulý rok, ale všechny sazeničky na chalupě uhynuly. Tento rok jsem zkusil přímý výsev na pár míst. Vyklíčila snad ale jenom v česneku. Rád bych ji do budoucna vysel někde, kde by se množila samovýsevem. V česneku to byl pokus a jsem rád, že vyšel. Chtěl jsem ji aspoň ochutnat. Nechutná špatně (pro mě), a navíc podle literatury obsahuje omega 3 a 6 nenasycené mastné kyseliny, které se jinak v rostlinné stravě moc nenachází. O to více je pro mě zajímavá a určitě zkusím na vhodném místě vytvořit její trvalý porost.

Když už jsem psal výše o okopávání, tak tento rok jsem se poprvé seriózně zamyslel nad tématem, který jsem se snažil až doteď tak trochu vytěsnit. Tím tématem je odplevelování záhonů. Ze začátku jsem byl silně inspirován „klasickými“ permakulturními metodami, kde něco jako problém zvaný plevel neexistuje. Taky jsem si myslel, že bude stačit mulčovat a bude to v pohodě. Jenomže i více jak půlmetrový mulč se slehne a plevel dokáže růst i v mulči. Na nemulčovaných záhonech jsme obvykle jenom záhon na začátku pořádně vyčistili a pak už jsme ho až do sklizně neřešili. Obvykle jsme měli hodně práce jinde, takže i tak nezbyl čas. Ono to ale bylo na výsledku vidět a úrody byly nižší, než by mohly. Problém se samozřejmě zvětšil tím, že jsme úplně přešli od kompostovacích záhonů k pěstování ve volné půdě. Stále jsem si ale nechtěl připustit, že něco jako odplevelování bude zřejmě pravidelnou součástí našeho pěstování. Dokonce jsem si koupil i elektrické nůžky na trávu, že budu plevel v záhonech jenom stříhat a nevytrhávat. Moc dlouho mi to nevydrželo a ustřižený plevel neustále dorůstal. Až v průběhu tohoto roku jsem si uvědomil (když jsme pracně ručně průběžně čistili záhony a bylo to na nich dost vidět), že odplevelování budu muset brát v úvahu. Začal jsem se tématem více zabývat, studovat videa i články a pro začátek si koupil první nástroj pro „boj“ s plevelem. Je to motyčka v trochu jiném provedení, než hodně lidí tady zná. Koupil jsem ji v OBI, kde jsem ji viděl asi poprvé.

Vyzkoušel jsem ji na zahradě a hned jsem byl nadšený. Celkem lehce jsem s ní vyčistil několik záhonů, které by mi jinak ručně trvaly o hodně déle, a ještě bych si u toho ničil záda. Celkem v pohodě s ní šel posekat i tužší plevel mezi záhony. Akorát že tohle asi není moc vhodné dělat, protože jsem na ostří udělat dva zuby (asi náraz na kámen). Motyčka se hodí spíše na menší plevele v záhonech. Mám v plánu s motyčkou procházet záhony pravidelně a průběžně je čistit. Rád bych ale i tak omezil potřebu odplevelování na maximum, a proto budu v maximální míře využívat zakrývání záhonů silážní plachtou a zelené hnojení. Jediná věc mně mrzí, že jsem se k tomuto tématu nedostal dříve (spíše si to dřív nepřipustil), nepořídil si motyčku dřív a zbytečně se trápil ručním pletím. Do budoucna si asi pořídím nějakou lepší motyčku než tuhle startovní z OBI za 220 Kč. K tomu asi dokoupím i nějakou těžší motyku na hrubší práce. S vhodnými nástroji je to přece jen o něčem jiném.

Na záhon s paprikami a lilkem už ani motyčka nestačí. Už jsem ho sekal snad třikrát a zelené hnojení stále obráží.

Stále se mi to nechce s paprikami vzdát. Ony to taky nevzdávají. Proto jsem zase vzal elektrické nůžky a zelené hnojení posekal. I kdyby z paprik nic nebylo, tak aspoň budujeme půdu. Ono rostliny paprik nevypadají špatně, jenom kdyby to bylo dva týdny po výsadbě na záhon a ne teď … Hodně je ale na začátku zpomalil pozdní mráz a zelené hnojení mimo kontrolu.


Lilek vypadá jenom o malinko hůř než papriky a má už i nové listy. Obávám se ale, že i když je raný, nic z něco už nebude. To dvě pokusné rostliny lilku na chalupě (druhé foto) vypadají o poznání líp a jeden plod by se dal už i sklidit. Tento rok můžeme klidně sklidit všechno, protože semínka z tak podtržených rostlin si uchovávat ani nechci.


Konečně i u nás začíná „okurková sezona“. Pomalu rok po roku se v pěstování okurek zlepšujeme. Tento rok to zatím vypadá na naší nejlepší sklizeň, i když část semínek vůbec nevyklíčila. Příští rok zkusíme okurky pro změnu na chalupě. Přece jenom jim tam dokážeme zajistit více vláhy než na zahradě.

Kromě okurek tento rok vypadá mnohem lepší i pro dýně (tedy aspoň část). Je pro mě trochu překvapení, že dýně hokkaido, kterým se u nás zatím moc nedařilo, tento rok rostou hodně dobře. Asi to fakt chtělo pořádná semínka, nebo jsme našli odrůdy, kterým se u nás daří. Když jsem je vyséval, tak jsem si říkal, že 1,6 m bude určitě stačit. Při výsevu to vypadalo jako hodně daleko od sebe. Teď to ale vypadá, že i 2 m by bylo málo. Příští rok ty 2 metry zkusím určitě a pak uvidíme. S dýněmi zatím zůstáváme na zahradě, protože na chalupě moc není místo a je tam hodně slimáků. Na zahradě je ale potřeba dost zapracovat na kvalitě půdy, co ale budeme dělat tak jako tak.


U fazolí podobně jako u dýni je tento rok o hodně lepší než předchozí. Neplatí to ale pro keříkové fazole na lusky, kde klíčení nedopadlo vůbec dobře. I tak ale z pár rostlin sklízíme relativně dost lusků, které máme aspoň k okamžité spotřebě, když už ne na zamražení. Na večeři z čerstvých fazolek ale nic špatného není, spíše naopak. Krabička vlastních fazolových lusků, k tomu vlastní brambory a máme celou večeři z vlastní zahrady. Při sklizni lusků jsem přemýšlel i o tom, jak úžasně produktivní dokáže tahle zelenina při pravidelné sklizni být (podobně jako cukety).

U keříkové fazole na zrno se lusky tvoří taky a taky je jich hodně. U nich ale se sklizní čekáme až do úplného konce, než budou plně zralé a suché. Pak sklidím rovnou celé rostliny a vymlátím je i s lusky. Je to o dost méně pracné, než sbírat jednotlivé lusky a čistit je. Když si ale někdo chce hrát …


Rajčatům ze samovýsevu se stále daří dobře. Slíbil jsem fotky s plody, tak tady jsou. Každá z rostlin vypadá trochu jinak, tak jsem fakt zvědavý, co z toho bude. Zatím to ještě moc poznat nejde, i když násady plodů už rostliny mají.


Dokonce i rostlina rajčete, co jsem našel ve vedlejším záhonu s fazolí se má k světu. Když jsem přesazoval ty čtyři rostliny na druhém záhonu, tak mi drobná rostlinka mezi fazolemi přišla moc malá na přesazení a nechal jsem ji tam. Pokud to zvládne, fajn, pokud ne, tak se nic neděje. Zvládla to moc dobře, přerostla fazole a je skoro největší rostlinou z rajčat na zahradě. Už má i násadu plodů.

Při procházení kolem záhonů s bramborami jsem si všiml nepříjemné věci. Bylo vidět pár hlíz brambor, jak vykukují z kompostu. To není moc dobré, protože brambory dozrávající na slunci zelenají a hromadí se v nich jedovatý solanin. Zelené brambory se ke konzumaci nedoporučují, takže se nám v podstatě obnažením hlíz snižuje sklizeň. Moje teorie je ta, že jak už odumírá nať, tak se povrch záhonu dost obnažuje. Tím se vystavuje podobně jako jiná holá půda erozi. Když zaprší, nebo fouká vítr, tak se může kompost smývat a brambory které nejsou moc hluboko, se dostanou k povrchu. Je to dost i naše chyba, že jsme nezakryli brambory v průběhu růstu další vrstvou mulče. Máme poučení do budoucna. Zatím jsem zelené brambory aspoň posbíral. Na jídlo nejsou, ale podle manželky se dají použít na sadbu, tak to zkusíme. Záhony jsem pak pro jistotu ještě zakryl vrstvou sena, které by měla zabránit větrné i vodní erozi a měla by chránit brambory i před přímým slunečním světlem. Něco, co jsem měl udělat o hodně dříve, tak to dělám nouzově teď. Jestli to pomůže, tak uvidíme. Sklízet je ale ještě nechceme. V mulči jim asi bude ještě chvíli líp než na chalupě. I když v chladu a vlhku. Jenom doufám, že navožení sena na záhony nevezmou hlodavci jako pozvánku, protože snad pod každou kupou sena, co jsem rozdělával, už byli udělané tunely. Vypadá to, že kupy materiálu jsou pro hlodavce jako magnet. I proto nemůžeme mít kompostovací záhony.


Stále nám kvetou a plodí jahody. Konkrétně to jsou „stále plodící“ odrůdy „Aromas“ a „Anabel“. Zatím je to ale tak spíš z 90% „Anabel“ a z 10% „Aromas“. Odrůda „Aromas“ mne ani manželce nějak extra nechutná. Odrůda „Anabel“ je ale něco úplně jiného. Doteď jsem na jahody moc nebyl a když se manželce podařilo do mě natlačil tak 2-3 jahody ročně, tak je to moc. Do okamžiku, než jsem ochutnal odrůdu „Anabel“. Možná jsem stále nenašel moje perfektní rajče, ale našel jsem pro mě perfektní jahodu. Nemám rád u ovoce, nebo zeleniny jednoduchou chuť. Něco, kde řeknu jenom, je to sladké, nebo je to kyselé apod. Dost lidí hodnotí např. rajčata podle toho, jak jsou sladké. Já chci něco jiného. Něco, kde nemůžu jedním slovem říct verdikt. Tohle přesně je jahoda „Anabel“. Je to „klasická“ jahoda, ale je tam i chuť lesních jahod. Trochu mi připomíná maliny, je sladká, ale zároveň je tam i něco jiného. Těžko se to vysvětluje slovy. Je to prostě jahoda, po které jsem si jahody zamiloval. Navíc u nás dobře roste i plodí. Co víc si přát? Při nejbližší příležitosti rozšíříme plochu pro pěstování jahod a už víme, kterou odrůdu tam budeme pěstovat. Další odrůdou, která se nám osvědčila, je „Karmen“. Tyto dvě odrůdy chceme zkusit pěstovat i na chalupě ve dvou menších záhoncích.


Kromě jahod to vypadá nadějně i u ostružin. Jedna hustě plody obsypaná větev už vypadá těsně před dozráním. Doufám, že nedopadne jako pár dalších před ní, které byly taky plné plodů, ale uschly před tím, než stihli uzrát. Jedná se o beztrnou, vzpřímeně rostoucí odrůdu „Čačanská beztrná“, která nám chutná. Musí se ale sklízet úplně zralá, když jde sebrat z větvě úplně lehce. Taky ji máme v plánu rozšířit na větší plochu. Zatím máme jenom jeden zkušební keř.

Při přípravě prvního záhonu pro asijskou listovou zeleninu jsem narazil i na několik rostlin rukoly. Vyséval jsem ji na zahradu různě už vícekrát, ale s ne moc dobrým výsledkem. Moc listové hmoty nedělala a spíše šla hned do květu. Až tento rok se najednou začala více rozrůstat. Jedna z rostlin byla fakt dost velká a bylo mi ji líto jenom tak zničit. Rozhodl jsem se ji přemístil na chalupu někde pod stromy. Je to trvalka, tak pokud se chytne, může tam nerušeně růst. Kromě jedné velké rostliny jsem vykopal i pár menších a ze stejného záhonu jsem vybral i červeně žilkovaný šťovík. Vysadil jsem ho tam asi už před třemi lety a občas jsem si myslel, že už ani není. Prostě spíše chcípal, než rostl. Asi mu podmínky na zahradě moc nevyhovují, tak mu ještě dám šanci na chalupě. Jeho zahradní zelený příbuzný tam roste dobře, tak možná to vyjde.

Naše sklizeň po prvním týdnu byla hlavně o zelenině z rodiny tykvovitých. Manželka sklidila hodně cuket, takže dělala zase cuketový salát. Bylo i něco málo okurek, které šli taky do skleniček. Kromě toho jsme sklidili už jenom fazolové lusky, protože je to skoro „nutnost“ a navíc to podpoří další sklizeň fazolek. Pár mrkví navíc je jenom pro následné použití v kuchyni.

Druhý týden dovolené jsme strávili skoro celý na chalupě. Začátek, resp. první dva dny byli hodně pracovně intenzivní. Objednali jsme si kontejner, protože jsme chtěli vyklidit bordel, který jsme koupili spolu s chalupou. Je neuvěřitelné, kolik toho dokáží někteří lidé nastřádat. Dovezli nám kontejner o objemu 15 m3. Říkal jsem si, k čemu tak velký, ale po dvou dnech byl skoro plný. A to jsme vyklidili jenom spodní místnosti. Ještě zůstal prostor pod střechou, ale na to jsem už neměl síly a ještě méně chuť. Nechtěl jsem celou dovolenou strávit vyklízením chalupy. Venku bylo taky dost práce, která mně baví přece jenom o něco více. Taky tam byli rajčata, kterým jsem se mohl pořádně věnovat. O tom ale až za chvíli.

V den, který jsem si vyčlenil na záhony na chalupě jsem jenom tak vyběhl ven s kosou, že něco pročistím. Nakonec jsem pokosil většinu pozemku. Asi mi byla zahrada málo … Kosilo se ale dobře, protože jsem začal dříve ráno a než bylo slunce výš, tak jsem se dostal do dolní částí pozemku, která je dopoledne ve stínu velkých stromů, co rostou po straně plotu od potoka. Zatím co mimo stín byla teplota možná kolem třicítky, tak já jsem si užíval teploty snad o 10 stupňů nižší. Stromy dělají hodně. Ochladit se ke mně zašla i manželka, která na sluníčku před chalupou zkrášlovala naše dočasné obydlí. Natírala starší zachovalý nábytek, co jsme si ponechali z původního vybavení chalupy.

Kosil jsem starou kosou, co jsem našel v chalupě. Je rezavá a chtělo by ji naklepat. Jinak vypadá na kvalitní kosu. Uchycení čepele je ale tak rezavé, že ji bez zničení násady asi nesundám. Ani jsem to nezkoušel a na to co jsem kosil to ani potřeba nebylo. Jednalo se hlavně o bršlici (ta šla parádně) a kopřivy, které by chtělo sekat dřív, než mají skoro jako prst tlustý stonek. Místy to bylo prokládané skoro už suchým svízelem přítulou. Ten byl pěkně hnusný a plný lepivých kuliček, kterých jsem byl plný, když jsem přítulu stahoval z plotu. Ten by chtělo určitě sekat dřív.

Po posekání celé plochy dolní části pozemku mi manželka pomohla vybudovat nové místo na kompost na chalupě. Použili jsme staré trubky ze starého oplocení a dřevěné části původního plotu. Plánoval jsem kóji na kompost menší, ale dopadlo to jinak. To ale nevadí, protože různých kompostovatelných zbytků bude po pozemku dost a možná se nakonec z kóje na kompost stane i hadník. Nějaké hlodavce máme i na chalupě, tak proč ne.

Hned první den co jsme byli na chalupě nám dovezli objednanou rozkládací pohovku, takže nám už nic nebránilo strávit na chalupě pár dní. Manželka uklidila a zařídila jednu místnost tak, že vypadá hodně dobře obyvatelně. V létě určitě, v zimě ale už moc ne. Na to je barák moc starý, chladný a vlhký. Vlhkost jsme částečně odstranili intenzivním větráním a chladu jsme si pro změnu užívali. Zatím co venku byly teploty přes třicet, vevnitř bylo odhadem kolem příjemných dvacet. Skoro idylka, až na komáry v noci. Od toho jsme si v Praze už odvykli.

Po pracovně hodně intenzivních prvních dnech jsem si konečně mohl dopřát i menší relax a věnovat se rajčatům. Ne, že by se situace nějak extrémně změnila oproti minulému týdnu, ale mohl jsem je pozorovat déle a častěji. Moc překvapení se ale nekonalo. Stále asi půlka rajčat nenasadila plody (hlavně steakové odrůdy) a ještě nemáme žádné rajčata, co by se blížila k zralosti.

Na prvním záhoně už konečně začala vytvářet plody i odrůda „Indigo apple“, která doteď sice bohatě kvetla, ale jinak nic. Násada plodů je hezká, stejně jako u malého testovacího záhonu, kde máme taky stejnou odrůdu. Tam začaly rostliny vytvářet plody dřív a je to vidět na jejich velikosti. Pro porovnání první obrázek je první záhon a druhý obrázek je malý testovací záhon. I když úplně fér to srovnání není, protože rajčata na malém záhonu jsou focena více zblízka.


Asi nejlépe vypadající odrůdou na prvním záhonu je „Zlatava“, která nasazuje plody přesně tak, jak bych si přál. Jeden hezký vijan za druhým.

Na druhém záhonu se žádné překvapení zatím nekoná a nejlépe stále vypadá hybridní odrůda „Toro“. Plody nasazuje dobře vylamovaná i nevylamovaná rostlina. Pro porovnání je první fotka rostlina vylamovaná a pěstovaná na jeden výhon. Druhá fotka je rostlina bez mého zásahu do růstu.


Třetí záhon se steakovými rajčaty se změnil ze záhonu favoritů na záhon zklamání. Většina rostlin sice bujně roste a hodně kvete, ale plody žádné. Asi jediná odrůda co vypadá trochu nadějně je „Kellog‘s breakfast“. Nebo jsem popletl pořadí na záhonu a je to „Mortgage lifter“. To uvidíme po dozrání plodů. Zatím jsou tam dva a snad je i ochutnáme.

Čtvrtý záhon je skoro obdoba třetího. Taky hlavně steakové odrůdy, a taky hodně špatné nasazování plodů. Za zmínku stojí jenom odrůda „Soldaki“, která má dva plody. Papírově je to ale asi odrůda s nejdelší vegetační dobou, tak uvidíme, jak stihnou uzrát.

Na stejném záhonu je i odrůda „Little sweethart“, která by měla mít plody ve velikosti cherry rajčete, ale s dužinou jako steakové. Zaujala mně a chtěl jsem ji zkusit. Stejně jako steaková rajčata bujně roste a hodně kvete. Plody ale zatím žádné. Tahle odrůda si ode mě vyslouží akorát tak cenu za nejhůře zvladatelné rajče, co jsme zatím pěstovali. Tady je snad potřeba vyvazovat každý výhon (a že jich dokáže vytvořit), nebo ji nechat růst jako divoké rajče. Kdyby byly rostliny plné chutných plodů, tak bych s tím dokázal žít. Takhle ale fakt ne. Na fotce to až tak brutálně nevypadá, ale skutečnost je o dost horší.

Už se budu opakovat, ale pátý záhon je skoro kopie třetího a čtvrtého záhonu. Taky hlavně steaková rajčata se špatným nasazováním plodů. Příjemným překvapením je odrůda „Černý Krym“. Po ne moc dobrém výsledku minulý rok jsem ji už skoro odepsal, ale dal jsme ji ještě šanci. Na každé rostlině je už pár plodů a vypadají, tak jak si tuto odrůdu pamatuji z prvního roku, co jsme je pěstovali. Trochu se obávám plísně, která už postihla i tuto odrůdu, stejně jako většinu jiných. Snad stihnou nějaké plody dozrát.

Šestý záhon s cherry rajčaty je bez větších změn. Příjemné je, že druhá rostlina odrůdy „Sungold“, co jsem zlomil nedlouho po výsadbě, už hezky obrostla a bohatě kvete. Uvidíme, jak si povede jako nevylamovaná rostlina. Fotky této odrůdy jsem už ale dával, stejně tak jako druhé hodně dobře vypadající odrůdy „Gardener‘s delight“. Tento týden je řada na odrůdě „Black cherry“. Je to jedna z našich nejstarších odrůd. Manželka koupila sazenice na trhu první rok pěstování a semínka jsme si nechávali každý rok. Došlo ale asi k moc úzké selekci a rostliny z našich semínek tento rok až tak dobře nevypadají. Dostali jsme ale jako dárek i nová semínka stejné odrůdy a jedna rostliny z těchto semínek je parádně vitální a celkem hezky nasazuje plody. Pokud si tuto odrůdu ponecháme (jako že asi ano), tak to bude chtít ji ozdravit.

Na sedmém záhonu je kromě mé srdcovky odrůdy „Marmande“ i pár dalších zajímavých rostlin. Hodně dobře vypadá odrůda „Hana“. Už od semínka mají obě rostliny celkem vyrovnaný růst a hodně podobné mají i násady plodů. Jedná se determinantní odrůdu, do růstu které skoro vůbec nezasahuji. Násadou plodů patří mezi nejlepší odrůdy co tento rok pěstujeme. Determinantní odrůda je ale něco jiného jako indeterminantní, takže na celkové hodnocení si samozřejmě ještě počkám.

Další pro mě zajímavou odrůdou na sedmém záhonu je „Sibirsky skorospelyi“. Odrůda by měla být odolnější vůči chladu a měla by být raná. S ranosti to zatím moc nevypadá. Poměrně pozdě začala nasazovat plody, resp. opylení není nejlepší. Teď už ale vypadá celkem schopně a jsem zvědavý na celkový výsledek. Jak měla problémy s opylením, tak pro změnu jsou zase některé plody výsledkem opylení více květu spolu, tak jak je tomu i na obrázku u jednoho plodu. Na obrázku vlevo je jeden trojitý plod.

Na osmém záhonu stále vypadá jako nejlepší producent jedna z rostlin odrůdy „Orbit“, foto které jsem myslím dával posledně. Kromě této odrůdy ale tento týden příjemně překvapila odrůda „Šejk“, u které hlavně jedna rostlina má dobře vypadající násadu celkem velkých plodů.

Dobře vypadající odrůdou je i „Dwarf shadow boxing“. Jedna rostlina je sice i něco slabší, ale ta druhá se vzrůstem i násadou plodů blíží rostlině stejné odrůdy vysazené na malém testovacím záhonu. Pro porovnání na prvním obrázku rostlina z osmého záhonu, na druhém obrázku rostlina z malého záhonu. Na osmém záhonu má opticky více plodů. Na tom malém jsou zase plody o něco větší. Je to taky odrůda s barevně zatím nejzajímavějšími plody. Jsou skoro úplně černé. Po dozrání by se to ale mělo změnit.


O rajčatech bych mohl psát ještě dlouho, ale musím se mírnit. Už i tak je článek moc dlouhý a radši si to nechám na speciál článek o rajčatech.

V průběhu pobytu na chalupě jsme zajížděli i na zahradu a něco sklízeli. Výsledná sklizeň za druhý týden je proto o něco bohatší než obvykle. Asi jsme sklidili o něco víc, než kdybychom zajeli na zahradu jenom na jeden den. Zase bylo dost cuket a okurek. Okurky si tento rok užíváme, protože máme konečně nějakou slušnější sklizeň. Většina jich je už ve skleničkách, stejně jako cukety. Cuketového salátu už máme obvyklou roční zásobu, takže cukety s dalších sklizní asi ve většině usušíme. Zase jsem sklidil fazolové lusky, takže jsme měli další večeři z naší zahrady. Sklidil jsem i skoro celý třetí výsev ředkviček. Jak už jsem psal asi minule, tak jsem je vysel moc málo, takže ani sklizeň není nic moc. Zanedlouho ale budeme dělat podzimní výsevy. Kedlubny manželka sklidila jenom ty poškozené. I tak je jich dost. Saláty jsem už ze záhonů odstranil, protože šli do květu. Namísto nich začínáme sklízet mangold. Není to úplně náhrada za saláty, ale lepší než nic. U salátu taky plánuji podzimní výsevy. Manželka sklidila i šťovík z malého záhonu (už asi potřetí). Na rozdíl od zahrady se mu na chalupě daří. Všechen šťovík je už v mrazáku, i když jsme si přes dovolenou na chalupě udělali i hustou šťovíkovou polévku. Konečně uzrálo i dost ačokči na větší sklizeň. Chceme ji zkusit zavařit nakyselo jako okurky. Plody rostou celkem rychle, asi jako okurky. Sklízeli jsme je průběžně celý týden a skladovali v lednici aby vydrželi. Na chalupě máme stejně jako u šťovíku jeden malý záhon i pro naťovou petržel. Tu se manželka taky rozhodla sklidit a zamrazit. Do sbírky mi už chybí rajčata, ale snad se i těch brzy dočkám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *