Rok desátý – 9.5.2026: Poslední jarní výsevy

9.5.2026

Máme za sebou dva prodloužené víkendy a dá se říct, že jsme je celkem využili. Dokončili jsme jarní výsevy, a ještě udělali dost práce i na chalupě. První týden jsme měli v plánu výsev řepy a výsadbu brambor. Nejdřív jsme jeli na chalupu pro sadbové brambory. Část jsme měli vlastní, co nám zbylo z minulého roku, odrůdy „Rosara“ a „Adéla“. Protože brambor minulý rok moc nebylo, tak manželka koupila navíc nějaké brambory, které nám chuťově vyhovují a chceme je zkusit. Odrůdu nevím, protože to koupila ze stánku na ulici a tam to nevěděli. V podstatě je to ale celkem jedno. Důležité je, jak se ji bude u nás dařit.

Po příjezdu na zahradu jsme začali s přípravou záhonu pro řepu. Už podruhé jsme pro řepu vybrali záhon, kde jsme po celý předešlý rok házeli různé zbytky. Asi před měsícem jsme záhon ještě přikryli silážní plachtou, protože tam byl celkem bujný porost. Ten měsíc stačil na to, že po sundání plachty to vypadalo dost dobře, i když to tak na první pohled vypadat nemusí. Když jsem ještě ze záhonu odvozil zbytky mulče, tak už k dočištění skoro nic nezbylo. Půda tam po roku odpočinku a přidávání organiky vypadá fakt dobře.

Vzhledem k tomu, že se nám nějak zkřížila semínka řepy a mangoldu, tak jsme se pro letošní sezonu rozhodli koupit a vysít osvědčené odrůdy „Cylindra“ a „Rote kugel“. Na zkoušku jsem koupil ještě semínka žluté (oranžové?) odrůdy „Golden eye“. Kupovaných semínek nevyšlo na celý záhon, tak jsme zbytek záhonu doseli vlastními semínky, která jsme nasbírali minulý rok.

Jako další následovala výsadba brambor. Ty jsme plánovali vysadit do syntropic řad. Hlavně do té první, kde je nejvíc mulče. Výsadbu jsme dělali stejným způsobem, jako posledních pár let. Manželka dělala dřevěným kůlem do mulče díry, do kterých jsem vkládal brambory a pak jenom jemně díry zahrnul mulčem. Aby to neměly brambory z mulče moc těžké prorazit.

Výsadbu jsme dělali po bocích syntropic řad, kde jsme z mulče udělali větší valy. Středem by měli růst stromy. Zatím je tam těch stromů jenom pár. Hlavně ty původní, co jsme tam vysadili ještě prvním rokem a pak něco náletových dřevin, které tam mají plnit pomocnou funkci. Kromě toho jsme tam před časem vysadili 100 řízků japonského topole. Zatím moc nerostou, protože je hodně sucho a asi si nejdřív musí vytvořit nějaké kořeny. Průběžně je kontrolujeme. Část z nich už je hezky narašená, část to asi nezvládne. Nějaké ztráty jsou asi normální, protože podmínky tam nemáme ideální. Pokud ale přežije i jenom část, tak si další sadbu už můžeme namnožit sami. Nebo na další rok zase koupíme řízky. To se rozhodneme v průběhu roku.

Kromě stromů máme ještě v syntropic řadách pár keřů, v prvním i dvě rostliny bylinek na zkoušku a pak na kusu prvního záhonu pokusný česnek. Ten vypadá celkem slušně, v podstatě asi stejně, jako na těch „klasických“ záhonech.

Po výsadbě brambor jsme v podstatě měli plán splněný. Chtěli jsme ale ještě udělat aspoň výsadbu topinambur do nového záhonu. Na celkovou sklizeň jsme už neměli chuť ani síly, ale vykopat pár hlíz a znovu je vysadit jinam, bychom ještě zvládli.
Pro výsadbu topinambur jsme vybrali takový průměrný záhon, který jsme ani nijak nepřipravovali. Jenom jsme rýčem udělali rýhu do půdy, do té vložili hlízku a rýhu zase „zavřeli“. Tak jsme to dělali už párkrát a funguje to celkem dobře. Byl už nejvyšší čas, protože topinambury začali nanovo růst na starém místě. Chtělo by to dělal dřív. Říkám si to každým rokem a pokaždé máme něco jiného, důležitějšího. Snad se pro příště zlepšíme.

Tohle jaro, jako snad poslední tři roky, je zase hodně suché. Výsevy, co jsme dělali doteď, tak sice část vyklíčila, ale moc to neroste. Platí to hlavně pro typickou jarní zeleninu, jako ředkvičky a špenát. V téhle době bychom už měli sklízet a zatím to jenom vylezlo z půdy. Je to dost depresivní a zase (pokolikáté už?) si říkám, jestli má smysl dělat jarní výsevy ředkviček a špenátu. Jako smysl to má, ale asi ne v našich podmínkách na zahradě. Přitom první roky jsme měli ředkviček a špenátu tolik, že jsme to prodávali. Stačila menší změna počasí a už je problém. Ředkvičky jsme tento rok zapomněli i přikrýt a zase jsme na to doplatili. Sucho svědčí dřepčíkům a ti dokážou mladé ředkvičky zlikvidovat spolehlivě. To se asi stalo i tento rok. Takže v podstatě ani není co fotit. Z celého pokusného záhonu asi nejlépe vypadá bob, který vyklíčil slušně. Manželka sice záhon zalila, ale chtělo by to už konečně pořádný déšť.

Další den jsme jeli na chalupu. Původně jsme měli v plánu stavět vyvýšený záhon, ale upřednostnili jsme dokončení okapů na starém baráku. Odkládáme to už hodně dlouho a kdybychom je nedodělali teď, tak výstavbou vyvýšených záhonů bychom si to značně zkomplikovali. Ty jsme totiž chtěli udělat hned u zdi baráku. Takže jsme celý den dělali okapy a není moc o čem psát. Aspoň to už máme hotové. Pozitivem je, že teď můžeme sbírat dešťovou vodu daleko efektivněji. Doteď jsme měli sud na vodu pod přesahem střechy. S novými okapy může být sud rovnou pod svodem. Jenom by to už chtělo větší nádobu na dešťovou vodu. Náš 200 l sud bude asi zoufale nedostatečný.

Před dalším prodlouženým víkendem nám přes týden hezky zapršelo, tak to bylo hned veselejší. Předchozí suché období to ani zdaleka nevykompenzuje, ale jsme rádi aspoň za to. I tak jsme ale první den nejdřív jeli na chalupu pro elektrocentrálu. Potřebovali jsme doplnit sud na zahradě, a taky jsme chtěli dělat výsevy namokro.

Plánem na pátek bylo dokončit jarní výsevy, konkrétně fazole, okurky, cukety a dýně. Začali jsme výsevem fazolí. Osivo máme vlastní a pro lepší klíčení jsme si ho namočili do vody už v Praze. Než dojedeme na zahradu a připravíme záhon, tak fazole hezky nasáknou vodou. Pro výsev jsme původně vybrali záhon, kde jsme minule vyseli hrášek. Takže náhradní řešení byl výsev do záhonu původně určeného pro hrášek. Ale nakonec jsme pro fazolový záhon vybrali jeden záhon určený pro rajčata. Přišel nám pro výsev asi nejvíc vhodný. To znamená, že jeho vyčištění nám přišlo jako nejméně pracné. Kolem jsou dva záhony, kde později máme v plánu výsadbu rajčat. Pro jistotu jsme je do té doby zakryli. Do budoucna bych se bez toho rád obešel, ale zatím to používáme k usnadnění práce. Pořád je asi lepší zakrýt záhon na měsíc plachtou, pod kterou se rozloží většina porostu, než to pracně čistit a pak tu biomasu odnést někde jinde.

Po vyčištění záhonu byl už následný výsev poměrně jednoduchý. Udělat řádky a rozhodit fazoli. Jenom kvůli tomu, že je fazole mokrá, tak se blbě vysévá jakoby ve velkém. Spíše to chce házet po jednom semínku. To mi nevadí, protože je výsev přesnější. Jenom to déle trvá a je to náročnější na záda.

Kousek od fazolového záhonu máme pokusný záhon. Tam jsem v této době už měl v plánu pomalu sklízet ředkvičky a špenát. Jak jsem psal o kousek výše, tak to kvůli průběhu počasí nedopadlo. Po sklizni jarní zeleniny byl v plánu výsev další, více teplomilné zeleniny. Tento rok chci zkusit něco, co jsme ještě nepěstovali. Koupil jsem semínka okri, edamame a tatsoi. Protože ředkvičky tam skoro nejsou, manželka udělala na jejich místě řádky. Ale dělala je jakoby mezi řádky ředkviček. Takže když tam ještě nějaká ředkvička zůstala, bude mít šanci dorůst. Při výsevu a následném zahrnutí semínek jsem pár ředkviček i objevil. Od každého druhu zeleniny jsme vyseli jenom pár řádků na zkoušku. Ono tam popravdě v těch sáčcích moc semínek nebylo. Vyzkoušíme a uvidíme. Kdyby něco vypadalo perspektivně, tak si později můžeme osivo namnožit. U edamame a okri by to asi nebyl žádný problém.

Jako další větší výsev nás čekali okurky. Pro ně jsme vybrali předposlední záhon v první řadě, hned vedle malin. Minulý rok jsme tam měly brambory a po nich zelené hnojení, zbytky kterého jsou ještě na záhonu. Při přípravě záhonu jsme se s manželkou rozcházeli v tom, jak budeme dělat výsevy. Manželka chtěla záhon vyčistit, já ne. Ten porost nevypadal nějak zvlášť problematicky a rád bych byl, aby půda nezůstávala holá a aby v ní bylo co nejvíc živých kořenů. Nakonec jsme to vyřešili tak, že si manželka vyčistila polovinu záhonu a já jsem tu „svou“ nechal tak, jak to bylo. Pak jsme v záhonu udělali jamky, do každé přisypali lopatku kompostu, zalili je a vyseli okurky. Každé výsevní místo jsme zakryli krytem z PET láhve. Takové miniskleníky. Manželka pak ještě vytrhaný porost naházela zpátky na záhon jako mulč. Moje strana zůstala s rostoucím porostem. Uvidíme, jestli bude nějaký podstatný rozdíl.
Tento rok jsme semínka okurek pro zahradu nekupovali. Manželka dostala od kolegyně dva sáčky semínek odrůdy „Fénix“. Jsou to semínka odněkud z Ruska. Musím ocenit množství semínek v balení. Vyseli jsme celý záhon, a ještě nám více než polovina semínek z prvního sáčku zůstala. Ten druhý jsme ani neotevřeli.
Středem okurkového záhonu udělala manželka jeden řádek, kde jsme vyseli mangold. Část kupovaných a část vlastních semínek. Záhon pro mangold jsme nějak zapomněli naplánovat a jinde se nám výsev nehodil. U okurek by to mohlo fungovat.

Po výsevu okurek nám ještě zůstalo vysít cukety a dýně. Tam to bylo jednodušší, protože nebylo potřeba dělat tolik děr. Záhony jsme vybrali dva ve druhé (spodní) řadě. Minulý rok tam byly brambory a pak jsme tam vyseli zelené hnojení. I proto jsme zvolili tyto dva záhony. Protože na záhonech ve druhé řadě je obecně trochu horší půda, tak jsme se stejně jako u okurek rozhodli přidat do výsevních děr něco kompostu. U okurek jsme dávali po jedné lopatce do každé jamky. U cuket a dýní jsem dával kompost rovnou lopatou, kterou jsem kopal i díry. Pak jsme díry dobře zalili, vyseli semínka a přidali kryty. Na dýně rozpůlené kanystry, na cukety částečně kanystry a zbytek PET láhve. Kanystrů dost nemáme. Jinak jsme záhony vůbec nepřipravovali. Nechtěl jsem narušovat porost a půdu. I tak je tam hlavně hluchavka nachová, která v době, kdy budou cukety trochu větší, tak už asi nebude.
Co se týká vysévaných odrůd, tak u cuket jsme koupili semínka odrůd „Black beauty“ a „Goldena“. Časem bych měl rád vlastní semínka. U dýní jsme semínka nekupovali. Pro výsev jsme využili semínka odrůd „Buttercup“ a „South Anna“, které jsme si nasbírali ještě po sezoně 2024. Minulý rok se jim moc nedařilo, tak uvidíme, co letos. Podle toho se rozhodneme, co za dýně budeme pěstovat dále.

Po výsevu cuket a dýní jsme měli hlavní úkol splněný a v podstatě i ukončené jarní výsevy. Něco málo asi ještě vysejeme na chalupě, ale jinak do letních výsevů máme hotovo.
Už se nám nic moc nechtělo dělat, ale pořád bylo potřeba něco udělat s topinamburama. Před týdnem jsme vysadili část topinambur do nového záhonu, ten zbytek byl pořád v půdě. Rozhodli jsme se je vykopat a odvést na chalupu, kde by měly nějakou chvíli vydržet. Začali jsme se záhonem, kde byly topinambury fialové barvy. U těch je obvykle úroda malinko menší než u bílé varianty, ale hlízy mají hezčí tvar (jsou více kulaté). Fialové topinambury celkem překvapily. Úroda je slušná. Pak jsme se přesunuli na záhon, kde jsou bílé topinambury a tam to bylo zase o hodně slabší, než jsem čekal. První sklizně, co jsme u topinambur dělali, tak byly právě na záhoně s bílými hlízami a z prvních rostlin bylo několik kilogramů hlíz (z každé rostliny). Pak se začali objevovat v záhonu díry od hlodavců. Zatím nevím, co je udělalo, protože na myši mi přijdou ty tunely fakt moc velké. Na hraboše taky, tak doufám, že nemáme na zahradě zase hryzce.
Nejdřív byly díry jenom pod jednou rostlinou, teď při sklizni to snad bylo pod každou rostlinou. Navíc mi přijde, že bílé topinambury klíčí o dost dříve než ty fialové, tak už bylo vidět na záhonu hodně mladých rostlinek ve skupinkách. Zkusili jsme vykopat asi jedno, nebo dva místa, kde by měly být hlízy, ale skoro nic jsme nenašli. Byli to spíše zbytky a hodně malé hlízy. Topinambur ale dokáže vyklíčit v podstatě i jenom ze slupek. Proto asi tak velké množství nových rostlin pohromadě. Zbytek jsme už ani nekopali a nechali to tak. Topinambur mám pro sebe více než dost a ty nové vyklíčené rostliny ať si rostou. Poslouží jako zelené hnojení.
Největší obavy mám z hlodavců. Ty tunely tam jsou fakt děsivé a hlodavci asi za dva měsíce dokázali zlikvidovat hlízy skoro z jednoho záhonu. Už minulou sezonu jsme přišli o dost kořenové zeleniny. Hlavně petržel byla úplně zlikvidovaná. Pokud to nějak nedostaneme pod kontrolu, tak to dopadne špatně. Jenom zatím nevím, co s tím dělat. Hadník máme a snad ještě nějaká užovka by na zahradě být měla. Párkrát jsme tam viděli i nějakou kočku a po obloze vidíme kroužit dravce. Ale asi to nestačí. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet v průběhu sezony a podle toho se zařídíme.

Jak přes týden zapršelo, tak to na zahradě vypadá o malinko lépe. Konečně začala klíčit cibule a šalotka. Pod plachtou, kterou máme zakryté výsevy kořenové zeleniny, už taky začíná být něco vidět. Na to se podíváme příští týden, kdy začneme s údržbou záhonů. Zatím jsme rádi i za tu cibuli. Dobře vypadá česnek. Hlavně první dva záhony, kde máme větší paličák. Ty další dva záhony s nepaličákem tak dobře nevypadají, ale tam to bude spíše ne tak kvalitní půdou. Zkusíme na tom přes sezonu trochu zapracovat.

Před odjezdem ze zahrady jsem si jako obvykle prošel pozemek a podíval se, jak jsou na tom stromy. Hlavně mně zajímalo, jestli se u třešní a slivoní ještě nezačali tvořit plody. Nic jsem nenašel, tak doufám, že se jenom zatím nic nevytvořilo a nějakých plodů se letos dočkáme. Jsou to už dost velké stromy, tak by bylo načase. Pokud ovšem květy zase nevymrzli. Pro potěšení jsem si vyfotil aspoň jeden šeřík. Ty teď začínají kvést. Kdyby to někoho zajímalo, tak je to odrůda „Beauty of Moscow“. Příští týden toho možná bude kvést více, tak udělám fotky. Není to zelenina, ani ovoce, ale aspoň oko to potěší.

Další den jsme jeli na chalupu, kde jsme už konečně měli v plánu udělat vyvýšené záhony. Trochu času máme, protože na výsadbu rajčat je u náš ještě čas, ale je lépe být připravený. Taky to bylo něco, na co jsem se těšil.
Nad tím, z čeho budeme dělat vyvýšené záhony, přemýšlíme už hodně dlouho. To se týká hlavně těch budoucích velkých, které budou na ploše mezi starým a novým barákem. Ty záhony, co jsme se chystali realizovat tuto sobotu, dlouho ani nebyli v plánu. Napadlo nás to jako „nouzové“ řešení, jak vytvořit na chalupě vhodnou pěstební plochu.
Na chalupě máme celkem dost „odpadního“ dřeva po bourání střechy. Něco z toho je použitelné lépe, něco méně, nebo vůbec. Takže byla představa, že využijeme něco z toho. Manželku ale napadlo, že by šly využít staré dveře od hospodářské části starého baráku. Jsou to spíše taková velká dvoukřídlová vrata. Střechu na této části baráku jsme už nechali zbořit a zdi stojí jenom kvůli tomu, že pro nás nejsou teď prioritou. Takže ty vrata jsou tam už k ničemu a skvěle se využijí právě na vyvýšený záhon.
Jedno křídlo vrat mělo přibližně 2×1 m. My jsme každé křídlo rozřízli na polovinu, takže jsme dostali čtyři bočnice o rozměrech 2×0,5 m. Akorát pro dva záhony. Pro ty kratší strany jsme se rozhodli použít prkna, které nám zbyly ze starého krovu.
Nejraději bych měl oba tyto záhony na přední straně baráku, ale nevešly se tam, takže jeden bude vepředu a druhý jsme udělali vzadu. První konstrukce nám trvala trochu déle, protože jsme přemýšleli, jak to přesně uděláme. Druhá už byla relativně rychlá.

Když jsme dodělali základní konstrukci, tak jsme si mysleli, že to nejhorší máme za sebou. Opak byl pravdou. Naplnění záhonu bylo horší. Naházet na spodek dřevo a pak drny, bylo ještě v pohodě, ale u plnění zeminou jsem už pěkně nadával. Máme tam sice velkou hromadu zeminy z kopání základů, ale je v ní tolik kamenů a zbytku cihel, že to bylo potřeba vkuse probírat. Neříkajíc o tom, že to ani pořádně nešlo na lopatu nabírat. Jsem vážně přemýšlel o tom, že si nechám dovést auto tříděné zahradní zeminy. No ale nakonec jsme to nějak naplnili. Ne úplně do plna, protože jako poslední vrstvu chceme dát kompost. Ta zemina z bagrován není moc dobrá, proto chceme poslední vrstvu úrodnější. Pro plodovou zeleninu, kterou tam máme v plánu pěstovat, se to hodí. Použijeme částečně vlastní kompost ze zahrady a něco kompostu asi koupíme. Poslední vrstvu doplníme asi příští týden.

Druhý vyvýšený záhon by se skvěle hodil taky na přední stranu baráku, hned vedle toho prvního. Jenomže tam není dost místa, pokud se chceme dostávat nějak normálně do chalupy. Přemýšleli jsme, kde bych ho mohli postavit a manželka vymyslela, že by to mohlo být na konci syntropic řady. Tam zatím nemáme nic vysazeno a je tam jenom složený organický materiál. Ten jsme srovnali tak, aby šla postavit konstrukce záhonu a za „chvíli“ jsme měli hotovo. Ten druhý záhon nebudeme hned plnit, tak jako ten první. Nějaká organika tam je a zbytek tam budeme doplňovat v průběhu roku. Kuchyňský odpad, který jsme doteď sypali na jednu hromadu, skonči v tomto záhonu a prokládat to budeme zbytky trávy, větví, a asi tam hodíme i pár lopat zeminy. Takto asi budeme postupovat i u dalších budoucích záhonů, protože materiálu na jejich naplnění je potřeba fakt dost.

Po deštích to začalo pořádně růst i na chalupě. Hlavně na spodní části pozemku, kde je hodně bršlice a kopřiv. Příští týden budu možná trochu kosit. Zatím jsem aspoň prošel ovocné keře a obsekal porost bršlice kolem. Hlavně u angreštů, které jsou zatím menší. Zimolezy a rybízy jsou už dost velké, aby v pohodě zvládli i vyšší porost.
Snad všechny angrešty už mají viditelné plody a je na nich vidět, že jim přesun ze zahrady výrazně prospěl. Už se těším ochutnávky plodů. Snad nás ptáci nepředběhnou.

Ty dva prodloužené víkendy byli skvělé, protože jsme udělali všechno, co jsme chtěli, a i něco málo navíc. Kdyby to takhle šlo každý týden, tak by to byla paráda. Teď už máme výsevy za sebou a čeká nás údržba záhonů a pak výsadba rajčat a paprik. Kromě toho by bylo dobrý začat kosit. Rád bych tento rok dokosil celou plochu zahrady. Úplně hrotit to ale nebudu. Postačí, když stihnu pokosit mezi již vytvořenými syntropic řadami a něco málo navíc pro mulčování záhonů. Takže práce jako obvykle pořád dost a nuda asi nehrozí.