Rok čtvrtý – 37. týden: Sklízíme brambory

37. týden

Po pár minulých víkendech, které z hlediska počasí za moc nestáli, to tentokrát vyšlo parádně. Na tento víkend jsme si naplánovali sklizeň brambor, takže příznivé počasí jsme jenom uvítali. Pro sklizeň brambor jsme se rozhodli i kvůli tomu, že posledních pár týdnů bylo dost vlhkých a obávali jsme se, aby brambory nezačali hnít. Zvlášť po tom, co jsem je kvůli zelenání přikryl senem, které dost dobře drží vlhkost. To bylo i vidět, když jsem po příjezdu na zahradu začal seno ze záhonů svážet pryč. Bylo vlhké a jak jsme trávu sekali pozdě, tak to bylo seno včetně semínek, které začali v příznivých podmínkách klíčit. Ještě tak týden až dva a měli bychom na záhonech nový porost.

Seno jsem ze záhonů postahoval a povozil na hromadu vedle na louku. Zatím co jsem já vozil seno, tam manželka sklidila cukety a pár okurek k obědu. I tak jsme chtěli počkat, než povrch záhonu po odstranění sena trochu proschne, co netrvalo nijak zvlášť dlouho. Při odstraňování sena ze záhonů se částečně potvrdili mé obavy, že hlodavci budou pokládat zakrytí záhonů senem jako pozvánku, aby to tam zašli prozkoumat. Naštěstí to ale vypadalo, že vlezli jenom do jednoho záhonu a zatím nestihli udělat moc škod. Tunely ale stihli udělat kvalitní.

Po odkrytí záhonů jsme začali ručně vyhrabávat brambory. Šlo to lehce, protože na záhonech už zůstal v podstatě jenom celkem kvalitně vypadající kompost. Při prohrabování záhonů jsme byli hodně rádi, že jsme na spodek záhonů dali králičí pletivo. Všechny čtyři záhony pro brambory byli pod pletivem opravdu hodně podtunelované. Nemít pletivo, tak se asi žádných brambor nedočkáme ani tento rok. Menší část brambor vyrostla i pod pletivem. Těžko říct kolik, protože je možná sežrali hlodavci. Pár brambor jsme ale zpod pletiva vyndali. Nejdřív jsme začali sklízet velmi ranou odrůdu „Rosara“, ze které už manželka sklízela i v průběhu roku. Brambory celkem hezké a chutnají nám. Při sklizni to vypadalo, že jsou brambory po celém záhonu a spíše jednotlivě než více v jednom hnízdě. To naopak u odrůdy „Esmee“ jsme vyhrabávali brambory vždy v hnízdech po více kusech. Bylo jich na jednom místě víc, ale zase tam bylo dost menších.

Odrůdu „Rosara“ jsme zkoušeli už podruhé, ale minulý rok nám většinu sežrali hlodavci, takže tento rok byla v podstatě pořádná premiéra. S odrůdou jsme spokojeni. Rostla dobře, brambory jsou hezké a chuťově nám taky vyhovuje. Jako velmi ranou odrůdu jsme měli v plánu ji sklízet k jídlu v průběhu roku, a to se i povedlo. Pokud vydrží sadba, tak ji rádi zkusíme i další rok.

Odrůda „Esmee“ měla u nás tento rok premiéru a byla to spíše taková nouzovka. Když jsem objednával sadbu, tak z mnou favorizovaných odrůd už bylo všechno vyprodáno. Z toho, co ostalo, tak papírově nejlíp vypadala právě odrůda „Esmee“. Oproti odrůdě „Rosara“ měla tato odrůda více menších brambor. Celková sklizeň ale byla hodně podobná. Odrůda „Esmee“ je určená ke dlouhodobějšímu skladování, tak uvidíme, jak dlouho vydrží. Uvítal bych více větších brambor, ale to možná nebude jenom odrůdou, ale i způsobem pěstování. Ne všechny odrůdy se asi hodí pro pěstování v mulči. Nebo za to mohlo poměrně malé zakrytí, kdy už jsme nestihli na brambory nahrnout další vrstvu mulče. U odrůdy „Esmee“ jsem si všiml ještě jeden nedostatek. Asi tak 10 % plodů bylo mírně strupovitých. Samotné brambory této odrůdy jsme ještě nejedli, takže chuťově nemůžeme posoudit. Jestli budeme tuto odrůdu pěstovat i další rok ještě nevím. Asi to závisí na tom, jak se osvědčí chalupa pro skladování a jakou sadbu pro příští rok seženu.

Celkově jsme se sklizní brambor tento rok spokojení. Po minulém katastrofálním roce je to značný pokrok. Kdyby ale nebylo drátěnky pod záhony, tak asi dopadneme stejně špatně jako minulý rok. Tento rok ale byl asi i celkově na brambory dobrý. Brambory chceme i nadále pěstovat v mulči, i když celkový výnos asi bude menší než při pěstování v půdě. Protože ale chceme pěstovat bezorebně, jiné možnosti neznám. Myslím si ale, že pro nás je úroda brambor dostačující a prodávat je v plánu nemáme. Odhadem jsme tento rok sklidili tak 50-100 kg. Přesně to nevím, protože se mi to už po sklizni nechtělo vyndávat z přepravek a vážit. Hodně malé a poškozené brambory jsme házeli do kbelíku a sousedovi na chalupě je dali jako krmivo pro drůbež.

Přemýšlel jsem už o plánu na osazení záhonů pro příští rok a mám hotový i první návrh. Na záhony po bramborách mi příští rok nejlépe vychází dýně. Normálně se dýně pokládají za náročnější plodinu na živiny a po bramborách bych je na záhon nedával. V tomto případě je to ale trochu jinak. Brambory jsem dával do skoro rozložené směsi slámy, sena a hnoje. Po sklizni brambor zůstal na záhonech dobře vypadající kompost. Brambory si nějaké živiny určitě vzaly, ale škoda ten kompost nevyužít. A nejlépe mi pro rotaci záhonů vychází dýně.

Po sklizni brambor nás napadlo vybrat ze záhonů drátěnku, co jsme u jednoho záhonu i udělali. Nešlo to moc dobře, když je na drátěnce tak 10 cm vrstva kompostu. Až když jsme drátěnku vyndali, tak mně napadlo, že ji tam klidně můžeme nechat. Ve spodní řadě záhonů i tak plánujeme pěstovat jenom dýně, kukuřici, brambory a fazoli. Ničemu z toho by drátěnka neměla vadit a aspoň ochrání i ostatní plodiny zespodu. Jenom budeme potřebovat více králičího pletiva, abychom postupně pokryli celou řadu záhonů.

Brambory byly vyndané, záhony čisté a plány na další rok už máme. Proto jsme to využili a záhony hned oseli zeleným hnojením. Jako hnojivo před dýněmi jsem zvolil luskoobilní směs (hrách, peluška, oves). Do mrazů by mohla udělat celkem slušnou hmotu a obohatit kompost i půdu. Taky nechci nechat čtyři záhony s kompostem jenom tak odkryté a nic jiného tam dávat už v plánu nemáme. Zelené hnojení jsme vysévali do 3-4 řádků, ne jako předtím jenom rozhozením na záhon. O moc víc práce s tím není, asi se použije i méně osiva a je lepší kontrola nad hloubkou výsevu. Na čtyři záhony jsme použili dva 500 g pytlíky se semínky. Abych pomalu objednával další a nejlépe větší balení.

Sklizeň brambor nám dala trochu zabrat, tak jsme se už nechtěli pouštět do něčeho většího. Část fazole na záhonech ale byla už celkem suchá, tak jsem se rozhodl, že nasbírám osivo na příští rok a hned udělám první selekci. Osivo pro tento rok jsme měli domácí, ale nejspíše nějaké mixy (v jednom případě určitě). Část fazole je už suchá, část ještě zelená. Taky se liší velikostí lusků i zrn. Někdy to ale může být i jedná odrůda, jenom má velkou variabilitu. V našem případě to ale minimálně v jednom případě nebude.

Ještě před sběrem fazolí jsem se rozhodl nasbírat trochu semínek pohanky. Tu jsme vysévali na záhon jako zelené hnojení před dvěma lety. Pohanka se rozhodla vyklíčit tento rok ve fazoli. Nechali jsme ji tam, i když víckrát to asi dělat nebudu. Když už vykvetla a jsou tam i semínka, rozhodl jsem se udělat zásobu do budoucna. Tento rok výsevy nestihneme, ale příští rok bych zkusil jako zelené hnojení i pohanku.

Vzhledem k tomu, že naše sezona je kratší a jsme rádi, když fazole vůbec dozraje a uschne, rozhodl jsem se první selekci udělat na ranost. Sbíral jsem lusky, které už vypadali zralé a suché. Částečně jsem dělal i selekci na velikost, protože jsem samozřejmě vybíral hezčí a větší lusky. Doma jsem lusky vyloupal a na nějakou dobu hodil do mrazáku, jako prevenci proti zrnokazovi. Z toho pak při výsevu vyberu ty nejlépe vypadající zrna. Příští rok udělám znovu selekci a další roky zase. Časem bychom měli pěstovat „odrůdy“, které jsou pro naše podmínky nejlépe přizpůsobené a mají vlastnosti, které od nich chci (na které jsem selektoval).

Protože pěstujeme a zkoušíme více odrůd fazole na jednom záhonu, je vhodné nějak je oddělit. Pro tento rok jsem se rozhodl mezi jednotlivé odrůdy vysít saturejku. Podle toho, co jsem si načetl, tak se k sobě hodí na talíři i na záhonu. Koupil jsem rovnou čtyři pytlíky. Na pytlíku je napsáno, že je pro jeden běžný metr (šířka našeho záhonu). To se mi zdálo málo a fazolí jsme taky měli více odrůd, proto ty čtyři pytlíky. Saturejka vyklíčila a rostla parádně, ale sklízeli jsme ji jenom jednou. Už jsme totiž na jaře sklidili trvalou saturejku horskou rostoucí na bylinkové spirále a bylo ji celkem dost. Spolu s jednou sklizní jednoleté saturejky ve fazolích, máme pro vlastní spotřebu zásobu více než bohatou. Saturejka rostla nerušeně a v současné době jsou z ní na záhonech bohatě kvetoucí houštiny. Snad to využije aspoň hmyz.

Tento týden jsem si nemohl odpustit prohlídku rajčat na zahradě. Minulý týden pršelo, tak mně to moc ani nenapadlo. Část záhonu s rajčaty už vypadá jako pěkná houština. Byly tam čtyři rostliny, ale postupně ještě vyklíčilo několik dalších. Z větší části jsou to asi divoká rajčata, ale kolik jich je nevím a zjišťovat to ani nechci. Houština je to už kvalitní.

Divokých rajčat je nejvíc asi na sousedním záhonů ve fazoli. Kompletně okupují i prostor mezi záhony, takže ani jsem nezkoušel projít a k fazolím se dostávám z druhé strany. Jako jediná rajčata na zahradě už dozrávají. Zatím jsme viděli a ochutnali žluté divoké. Chuť stejná, jako si ji pamatujeme z roku 2018, kdy jsme je pěstovali. Rok si počkali v kompostu a vyklíčili tento rok. Je sice hezké, že se jim daří a plodí, ale asi to nebude stačit, abychom je pěstovali pravidelně. Jejich chuť není žádný zázrak a sbírat ty malé bobule je utrpení. Mám ale nutkání si nechat aspoň semínka. Možná jednou, co kdyby …

Na zbytek rajčat ze zahrady si ještě nějaký čas musíme počkat. Dá se to pochopit, když jsou ze samovýsevu. Snad vydrží počasí a nepřijde nějaký časný mráz. Násady plodů vypadají slušně a rostliny zatím vypadají celkem zdravě. Odstranil jsem jenom skoro odumřelé spodní listy, které už opadávají při doteku. V podstatě jsem si nějaké skvrny na listech všiml až doma, když jsem připravoval fotky pro další článek. V porovnání s masakrem u rajčat na chalupě to nic není a doufám, že to tak i zůstane. Rádi bychom něco sklidili.

Ze zahrady jsme ještě vyrazili na chalupu, i když žádné velké plány jsme tam už neměli. Minimálně vezmeme vajíčka od souseda. Dívat se na záhony s rajčaty ani nechci, protože akorát dostanu depresi. Musím je co nejdřív odstranit a záhony vyčistit pro podzimní výsevy zeleného hnojení. Plíseň už dostihla i poslední odolávající rajčata odrůd „Dwarf shadow boxing“ a „Indigo apple“. Rostliny ani nevypadají moc napadené, ale hodně to to vidět u plodů. Zase jsme sklidili, co nevypadalo napadené o mohlo by v bytě uzrát. S rajčaty na chalupě je pro tento rok definitivně konec. Největší zklamání letošního roku.

Podíval jsem se i pod letní jabloň, ale jablka tam už nebyla. Obral jsem zbytek, co zůstal na stromě, ať z toho ještě něco bude. Sklidili jsme něco málo ačokči a manželka nařezala mangold, který asi doma zamrazíme. Nějakou závěrečnou fotku sklizně pro tento víkend jsem nedělal. Nechtělo se mi to v bytě vyndávat z tašek, a ještě jsem měl trochu depresi z rajčat na chalupě. Zase jsem si ale domů přivezli pár kilo ovoce a zeleniny. Tašku cuket, tašku jablek, pár kilo mrkve, velký svazek mangoldu a nějaké drobnosti. Příště bychom rádi vyčistili pár záhonů a vyseli zelené hnojení. Zima se blíží rychleji, než bychom chtěli, tak ať to stihne ještě trochu vyrůst.