Vyhodnocení roku 2019

Rok 2019 byl už naším třetím celým rokem pěstování na zahradě. I když se ne všechno povedlo tak, jak jsme chtěli, tak jsme se zase posunuli kousek kupředu. Níže uvádím přehled toho, co se v roce 2019 z mého pohledu povedlo a co se nepovedlo.

Co se povedlo:

Studna – konečně se podařilo dokončit studnu. Domlouvání trvalo přes dva měsíce, samotná realizace (osazení šachty a čerpadla) necelé dva dny. Na napájení čerpadla používáme benzínovou centrálu. Je to sice otrava s vožením na chalupu, ale nechat to tam nemůžeme. Aspoň jsme si pořídili 200 litrový sud na vodu, do kterého si načerpáme vodu do zásoby. Sice ani těch 200 litrů není pro zahradu naší velikosti nějak moc, ale je to lepší než nemít vodu vůbec. Určitě neplánuji zahradu zalévat permanentně, i když to bude znamenat o něco menší úrodu. Důležité je, že studnu máme a jsem moc rád, že už nemusím každý víkend vozit vodu z Prahy v kanystrech.

Chalupa – v půlce roku 2019 jsme se už konečně rozhoupali a nechali vyčistit pozemek na chalupě od zbytků baráků a náletů. Něco (dost) to stálo a nejsme úplně spokojeni s tím, jak to dodavatelská firma provedla. Důležité ale je, že ty hlavní práce, na které bychom nestačili sami, jsou už udělané. Ke konci roku se nám povedlo se sousedem domluvit na orbě kusu pozemku jako přípravu pro pěstování v roce 2020. Stejně jako na zahradě v prvním roce pěstování, i na chalupě byl první vysazenou zeleninou česnek. Taky jsme na chalupě k jedné původní jabloni vysadili další tři. Pěstování na chalupě se pomalu rozjíždí a mám z toho velkou radost. Nemůžu se dočkat začátku sezóny 2020.

Přechod na pěstování v půdě – rok 2019 byl přelomový i v tom, že jsme už kompletně (až na dýně a brambory) přešli od kompostovacích záhonů k pěstování v půdě. Možná to na první pohled nevypadá jako velký krok, ale pro nás byl. Neměli jsme klasicky orbou připravenou plochu s vytvořenými záhony. Podstatná našich záhonů nebyla zrytá vůbec a asi už ani nebude. I tak to ale dopadlo dobře. Kdyby nebylo trochu nečekané invaze hlodavců (o tom více dále), tak by to byl hodně úspěšný rok. Kompostovací záhony už dále neplánujeme, s výjimkou brambor, které chceme nadále pěstovat v seně (slámě). Teď už to bude chtít jenom šetrné obrábění půdy a věřím tomu, že půda nás za to odmění stále lepší a lepší úrodnosti.

Zelené hnojení – v roce 2019 jsme poprvé pořádně začali zkoušet zelené hnojení. Na čtyřech záhonech to byla hořčice a na třech dalších luskoobilní směs. Na nějaké velké hodnocení je zatím moc brzo, ale zatím to vypadá dobře. Hořčice i luskoobilní směs rostli dobře a vyklíčili i tam, kde jinak byli problémy s klíčením u plánované zeleniny. Důležité pro budování půdy je, aby po co nejdelší část roku byli v půdě živé kořeny, co bylo splněno. Ještě musím do budoucna vhodně naplánovat zelené hnojení do rotace zeleniny na záhonech a bude to super. Na příští rok (2020) plánuji vysévat zelené hnojení tam kde to půjde už hned zjara, po roztání půdy.

Mangold a ředkve – dva asi nejproduktivnější druhy zeleniny v roce 2019. Doteď jsme je nepěstovali s velkým úspěchem, ale v roce 2019 to bylo příjemné překvapení. Mangoldu jsme měli tolik, že ke konci jsme ho už ani nesklízeli. Celkem dost jsme prodali, hodně jsme blanšírovali a mrazili a dost jsme snědli přímo jako hlavní složku zeleninových salátů. Parádní zelenina, kterou budeme pěstovat i nadále. Několikahodinové stání u sporáku a blanšírování byla sice otrava, ale teď když šáhneme do mrazničky po pytlík s mangoldem a uděláme si něco dobrého, tak si řeknu, že to za to stálo.

Ředkve jsme vysévali jako druhou vlnu zeleniny na záhony po jarní zelenině (ředkvičky, roketa, špenát). Neočekával jsme nějaký extra výsledek, protože doteď nebyla úroda nijak velká. Spíše to bylo jenom pár kusů na ochutnání. Rok 2019 ale byl úplně jiný a ředkve jsme měli tolik, že jsme nakonec většinu sklizně nakrájeli a nakvasili. Dělali jsme to poprvé a hned se kvašená ředkev stala naší oblíbenou potravinou. Určitě to chceme zkusit pěstovat i do budoucna. Navíc je to skvělá možnost, jak využít záhony po první vlně zeleniny, pokud tam nechceme dávat zelené hnojení.

Zásoby na zimu – poslední dva roky (2018 a 2019) nebyli na počasí zrovna ideální, i tak ale máme každý rok více a více zeleniny. Kromě pěstování je důležitou činnosti i zpracování úrody. Je toho stále víc a víc a ve hlavní sezoně je to i hodně náročné a únavné. Jeden den sklízíte a druhý den to zpracováváte. V zimních měsících je ale příjemné šáhnout do spíže, nebo do mrazáku a udělat si jídlo z vlastních surovin. V roce 2019 jsme si už dokonce kvůli množství zeleniny pořídili novou mrazničku, a i ta už byla na konci sezony plná. Stále více vaříme z vlastních surovin a méně toho nakupujeme v obchodech. V tomto trendu chceme pokračovat i nadále, akorát bych rád namísto mražení více sušil a zavařoval.

Co se nepovedlo:

Rajčata – nebylo to sice úplné selhání, ale nedopadlo to ani podle mých představ. Skoro přesně se opakovala situace z roku 2018. Nejdřív sucho a pak v září mráz. Některé odrůdy, do kterých jsem vkládal naděje, tak vysloveně zklamaly. Sice jsme i při nižším počtu rostlin jako v roce 2018, sklidili více úrody, ale stále mi přijde, že ta sklizeň je na počet rostlin moc malá. Některé odrůdy ale příjemně překvapily a kdybychom měli jenom tyto odrůdy, tak by ta úroda byla o hodně větší. V roce 2020 zkusíme pěstovat rajčata na chalupě, kde ta půda vypadá trochu lepší a je tam více vlhko. Uvidíme, jak se jim povede v jiných podmínkách. Věřím, že to bude lepší. Plánuji pěstovat 36 odrůd a doufám, že z toho počtu už pro nás do budoucna vyberu „ty pravé odrůdy“.

Hlodavci – největší zkáza v roce 2019. Bylo to fakt špatné. Přítomnost hlodavců jsme pozorovali už od prvního roku pěstování, ale stále to bylo nějak v normě. Něco sežrali, ale nebylo to tak brutální, jako v roce 2019. Měli u nás hodně úkrytů (kompostovací záhony) a hojnost potravy, tak se asi nekontrolovatelně namnožili. Tohle už nebylo o pár dírách a několika okousaných bramborách. Děr bylo na zahradě stovky a ztráty u některých druhů zeleniny i 90 %. Nejhorší to bylo zjara a začátkem léta, pak se to trochu uklidnilo. Zkoušeli jsme různé plašiče, na zahradu pravidelně chodí nějaká kočka, postavil jsme hadník, ale všechno vypadalo jako neúčinné, nebo nedostatečné. Nakonec jsem šáhnul po parafinových blocích, i když taky s nic moc účinkem. Dával jsem je do skleniček blízko některých děr. Děr ale bylo po zahradě stovky, tak jsem vybral ty, které vypadali jako čerstvé, nebo kde to vypadalo na větší aktivitu hlodavců. Např. u jedné višně byla sežraná návnada tři, nebo čtyřikrát po sobě. Celkově mi to ale nepřišlo nijak extra účinné. Pak, když už jsem to ani nečekal, jsem objevil na zahradě známky toho, že jsou tam užovky. Při dosypávání skruže u studny jsem našel v kupce písku vajíčka a u jednoho záhonu jsem našel svlečenou kůži. V té chvíli jsem posbíral všechny položené návnady a rozhodl se to nechat přece jenom na přírodě. Možná zafungoval hadník, možná si užovky našli jiné oblíbené místo na zahradě, tak doufám, že tam zůstanou a s hlodavci pomůžou. Nějaká kočka (nebo kočky) tam chodí stále, co vidíme podle stop a trusu. Taky už až na brambory likvidujeme kompostovací záhony. V roce 2019 jsme měnili tři stromy, u kterých jsme věděli najisto, že mají okousané kořeny a uhynuli. Další nové už preventivně vysazujeme do drátěných košů. Doufám, že kombinací preventivních opatření a podporou přirozených predátorů se nám podaří zredukovat počet hlodavců aspoň na přijatelnou úroveň. Občasně nějakou okousanou bramboru, nebo mrkev přežiju. Abychom ale sklízeli méně zeleniny, než kolik vysadíme, tak to fakt ne. Uvidíme v roce 2020.

Prodej zeleniny – stále se nedaří rozjet prodej zeleniny ve větším. Hned ze začátku roku 2019 to zkazilo hodně špatné klíčení z dubnových výsevů. Měl jsem domluveno poskytnout nějaké vzorky potenciálnímu odběrateli a neměl jsem skoro co nabídnout. Pak to i tak padlo, ale špatný start dost zamrzí, hlavně když jsem si to tak dlouho plánoval. Nějakou zeleninu jsem v průběhu roku 2019 prodal, hlavně mangold a špenát. Bylo toho o hodně více než v roce 2018, ale samozřejmě o hodně méně, než bych si představoval. Stále víc si uvědomuji, že návštěva zahrady jednou týdně je pro pěstování k prodeji prostě málo. Těžko se s tím smiřuju, ale zatím s tím moc udělat nemůžu. Pomalu si ale budujeme zázemí na chalupě, zlepšujeme půdu na zahradě a časem to určitě půjde. Stále to mám jako jeden z hlavních cílů a rozhodně to nevzdávám. Pro rok 2020 jsem ale záhony naplánoval s důrazem na naší osobní spotřebu a prodávat budeme jednom přebytky. Chci odzkoušet pěstování na chalupě a pro rok 2021 bych už rád navrhoval záhony na zahradě primárně pro prodej zeleniny.

Vlastní sazenice brukvovité zeleniny – vlastní sazenice chceme mít každý rok a stále se to nedaří. V bytě by to asi šlo, ale tam mám omezené místo, a to už tradičně zabírají sazenice paprik a rajčat. Když si mám vybrat, tak radši si předpěstuji vlastní sazenice rajčat a odrůd, jaké chci než vlastní sazenice brukví. Ne, že by nebyli mezi odrůdami brukvovité zeleniny rozdíly, ale rajčata jsou pro mě zajímavější. Navíc, sazenice brukvovité zeleniny se dají levně koupit na farmářských trzích, nebo v hobby marketech. V roce 2019 jsme zkusili předpěstování sazeniček brukvovité zeleniny v mini fóliovníku, který jsme koupili v Lidlu snad ještě v prvním roce pěstování. Vyčistili jsme kousek půdy v trvalkovém pásů, vyseli semínka a postavili nad tím fóliovník. Bylo to začátkem dubna, a i tuhle zeleninu postihl stejný problém, jako u jiných dubnových výsevů. Klíčení bylo hodně slabé, a i ty co vyklíčilo, tak moc nerostlo. Plocha mezi sazeničkami taky dost zarostla merlíkem, že ty sazeničky ani nebylo vidět. Stále jsme neměli vodu, takže jsme to ani nemohli pořádně zalévat. Ani nevím, jestli by to stačilo zalít jednou týdně. Půda v tom trvalkovém pásů byla hodně suchá. Pak bylo hodně práce jinde, tak jsme se na ty sazeničky už úplně vybodli. Trochu příjemné překvapení bylo, když jsme pak při dalším čištění místa, kde byly sazeničky, našli několik celkem hezkých rostlinek, které jsem pak přesadil na jiné místo do záhonu po batátech. Kdyby nám to vyšlo u všech sazenic, tak by to byla paráda. V roce 2020 na tom zase zapracujeme, ale jinak.

Co bych dělal (budu dělat) jinak:

Vlastní sazeničky – kromě vlastních rajčat a paprik bychom si rádi předpěstovali i sazeničky další zeleniny, hlavně brukvovité. V podstatě nejvíc nás omezuje nedostatek místa, kde by to šlo realizovat. V bytě je místo tak akorát na ty papriky a rajčata, i to jsem už papriky dával v roce 2019 na chalupu, aby bylo místo na rajčata. Paprikám se na chalupě asi až tak moc nelíbilo, ale zvládli to. O hodně lépe se tam dařilo sazeničkám pórku a celeru. Na chalupě v baráku je chladno a vlhko, tak to omezuje ty teplomilnější sazeničky. Zase to ale můžeme využít pro ty druhy zeleniny, které to zvládnou, nebo jim to nevadí. Navíc v tom chladnějším a vlhkém prostředí není ani potřeba tolik zalévat, co je ideální při návštěvě chalupy jednou týdně.

Při čistění pozemku na chalupě jsem v polozbořené kůlně, která se měla odstranit, objevil stará okna. Sice zaprášená a rámy nevypadají nejlépe, ale chtěl bych je použít na vytvoření několika pařenišť, kde by to nemuselo vadit. Skla samozřejmě umyju, ale s rámy si práci přidělávat nebudu. Z kůlny máme i pár trámů a několik prken, takže z toho udělám spodní rám pro pařeniště a navrch to zakryju starými okny. Do toho bych rád vyséval semínka hlavně brukvovité zeleniny. Ta by měla zvládnout i trochu drsnější podmínky, než např. rajčata, a my tak ušetříme místo v bytě i sadbovače. Tohle je plán, uvidíme, jak to dopadne ve skutečnosti.

Ochrana stromků a keřů – tohle jsem hrubě podcenil. Ještě před tím, než jsme koupili zahradu, jsem četl o způsobech ochrany stromků před zvěří. Většinou se ale jednalo o ochranu proti srnkám, nebo zajícům. Pozemek jsme oplotili, proto jsem o ochraně proti srnkám a zajícům už neuvažoval. Nepočítal jsem ale s hlodavci, kteří se začali na naši zahradu pomalu stěhovat už první zimu po zakoupení zahrady. Asi jsme jim k tomu dost pomohli, když jsme na podzim navozili na zahradu hodně slámy, sena a hnoje. Byl jsem skoro v euforii z toho, že konečně máme zahradu a chtěl jsem vysadil co nejvíce stromů, nejraději hned. O nějaké ochraně stromů jsem ani moc neuvažoval a při tom počtu vysazených stromů a keřů by to asi ani moc nešlo. Ochranu dřevin jsem ignoroval i po tom, co jsme zjistili, že hlodavci poškodili, nebo zničili pár stromů a keřů. Jejich výměnu jsme dělali stále bez ochrany. Změna nastala až v roce 2019, kde už bylo hlodavců fakt moc, a i ty škody na dřevinách nebyly zanedbatelné. To už jsme si řekli, že s tím musíme něco dělat. Koupil jsem králičí pletivo a stromy, co jsme nahrazovali na podzim roku 2019, už jsme sázeli do drátěných košů. I nové stromky na chalupě jsme vysadili do drátěných košů. Tam to možná není potřeba, ale po zkušenostech, co máme, tak radši chceme být připraveni. Už nechci vytahovat ze země stromky bez kořenů, které do té doby celkem v pohodě tři roky rostli na zahradě. Takže odteď už všechny stromky sázíme do drátěných košů. U keřů nevím, ale taky bych je nejraději sázel s ochranou. Když to budeme dělat nějak rozumně, vždy po pár kusech, tak by to neměl být problém.

Testování zeleniny a vedení záznamů – tohle si píšu mezi úkoly každým rokem, a i když došlo ke zlepšení, tak stále je to daleko od toho, jak bych si to představoval. Bude to chtít více vědecký přístup a o hodně více měření a pečlivého zapisování. Při návštěvě zahrady jednou týdně je té práce ale tolik, že na to často zapomínám a pak je už pozdě. V zimních měsících je sice času o dost více a můžu dopsat i různé vyhodnocovací a testovací články, ale některé úkony (např. měření) je potřeba dělat v konkrétním čase na zahradě. V zimě to už nemůžu dohnat a pak mi chybí data na pořádné vyhodnocení. Pozitivní je ale to, že ty záhony vyžadují stále méně práce, a tak bude více času i na pořádné testování a vedení záznamů. Určitě se o to pokusím a po dalším roku to zase bude o kousek lepší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *