Recepty ze zahrady
Americký pěstitel Jules Dervaes řekl, že to nejradikálnější, co můžete v dnešní době udělat, je pěstovat si vlastní jídlo. Také svou zahradu nazval „Cesta ke svobodě“. S jeho tvrzením bych asi mohl souhlasit, protože jdu podobnou cestou. Před léty mně začal současný socio-ekonomický systém štvát natolik, že jsem se z něho snažil vymanit. Jednou z charakteristik současného systému je potřeba vydělat si nějaké peníze, abyste si za ně mohli koupit základní životní potřeby, kromě jiného i jídlo. Pokud si začnete jídlo pěstovat sami, tak potřeba vydělat peníze se o něco sníží a vy tak nemusíte vydělávat tak moc a můžete dělat jiné činnosti. Např. něco, co vás baví více, než trávit někde 8 hodin denně 5 dní v týdnu, abyste měli na základní životní potřeby. Současný systém je ale založený hlavně na vydělávání a následném utrácení peněz. Bez toho by nemohl moc fungovat. Takže když dočasně (nebo trvale) vystoupíte z křeččího kolečka, např. tím, že si budete pěstovat vlastní jídlo, je to opravdu jedna z nejradikálnějších věcí, co můžete udělat. Není k tomu potřeba mnoho. Nedůležitější je začít. I o tom je tento blog, který už nějaký čas píšu. Nechci už ale dále filozofovat, protože to nemá být účelem tohoto článku. Radši přejdu k praxi.
Když už se rozhodnete něco začít pěstovat, tak možná budete za nějakou chvíli řešit, co s vypěstovaným jídlem. Zahrada není jako supermarket, kde přijdete a vezmete si co a kolik chcete. Doma to pak hned sníte, nebo hodíte na chvilku do chladničky. Na zahradu sice taky můžete zajít jako do supermarketu, ale máte tam jenom to a v takovém množství, co si vysadíte (neplatí to na 100 %, protože něco se vyseje i samo). „Nakupování“ na zahradě je ale aspoň pro mě o hodně příjemnější. Navíc více, jak ta zelenina byla vypěstována a v sezoně ji máte zaručeně čerstvou. Sezóna ale v našich podmínkách netrvá po celý rok a co dělat v měsících, kdy není co sklízet a nechcete nakupovat v supermarketu? Odpovědí jsou různé způsoby uchovávání vlastní produkce, jako je např. mražení, sušení, nakládání, kvašení a nevím co ještě. Kdo to myslí s pěstováním vlastního jídla vážně, tak to dříve, nebo později začne řešit. A mnozí mi asi dají za pravdu, že zpracování vlastní produkce je často o hodně náročnější činnosti než její vypěstování.
Vegetační doba (v podstatě čas od vyklíčení do sklizně) je u zeleniny různá. U některé je to 30 dní i méně, u jiné to může být více jak 100 dní. Pokud si vhodně naplánujete záhony, tak můžete průběžně sklízet po celou sezónu. Teoreticky duben až listopad, nebo i trochu déle, když se použijí vhodná opatření. I tak má ale zelenina zpravidla nějaké omezené období sklizně, kde, pokud to všechno nestíháte sníst (nebo rozdat / prodat), tak to musíte nějak zpracovat. Jinak se vám to zkazí, a to by byla asi škoda. Pak z toho máte maximálně tak kompost, který není špatný, ale kvůli tomu asi zeleninu nepěstujete.
Zpracování a konzervace zeleniny jsou nedílnou součástí pěstování. Akorát jsme na to v době supermarketů a permanentní nabídky „čerstvých“ potravin trochu pozapomněli. Je ale super to teď zase objevovat. Jak už jsem psal, tak zpracování zeleniny a ovoce dá hodně zabrat. Když se pak ale díváte do spíže plné vlastních potravin, tak je to fakt dobrý pocit. S tím souvisí i změna stravovacích návyků, kde se spíše snažíte jíst to, co vám roste na zahradě, nebo máte uloženo ve spíži než to, na co vám padne oko v supermarketu. Chvilku to ale trvá, než si na to „zvyknete“.
Jeden z druhů zeleniny, který dokáže plodit v krátkém časovém úseku hodně, je cuketa. Pokud ji sklízíte průběžně (co byste měli), tak neustále nasazuje další a další plody. Nejlepší jsou ty ve velikosti větší okurky. Měkké a šťavnaté, není potřeba je loupat, ani vybírat semínka. Je fajn si dát čerstvou cuketu, grilovanou, obalenou v cestičku a osmaženou, nebo klidně i syrovou do salátu. Pro takovou „normální“ spotřebu snad stačí i jeden keřík. Když těch rostlin máte více, tak přijde na pořad dne otázka, co s nimi. V sezóně je cuket obvykle tolik, že je už ani nechcete jíst a už to od vás nechtějí brát ani známí. Pokud je neprodáváte, tak je ještě možnost je dát zvířatům (slepice, prasata), nebo zpracovat a sníst později.
Manželka hledala na internetu různé recepty, až našla jeden, co ji vyhovuje z hlediska přípravy a mně zase vyhovuje z hlediska chuti. Kromě cuket, jako základu, jsou druhou hlavní složkou papriky. Té dokáže být v sezoně taky hodně a je dobře ji nějak zpracovat, protože moc dlouho nevydrží.
Lečo z cukety.
Dole uvedené suroviny jsou pro jednu „dávku“. Množství potřebných surovin si můžete upravit podle množství cuket a paprik které budete mít k dispozici. Jednoduše při dvojnásobném množství zeleniny všechno vynásobíte x2, atd.
Takže co budeme potřebovat:
1 kg cuket
500 g papriky
7 stroužků česneku
200 g rajčatového protlaku
3 ks bobkového listu
50 ml oleje (používáme slunečnicový)
6 ks (kuličky) černého koření
4 ks (kuličky) nového koření
50 ml octu
2 polévkové lžíce cukru
0,5 polévkové lžíce soli
300 ml vody
Jak vidíte, je to hlavně o cuketě a paprice a k tomu nějaké to koření. My ještě dáváme navíc syrové chilli papričky (protože máme vlastní) a někdy přidáme zelené fazolové lusky, např. když máme méně papriky, nebo máme hodně lusků v době, kdy děláme cuketové lečo.
Podle originálního receptu se cukety i paprika mají nakrájet na kostičky. Nám se více osvědčilo cukety nastrouhat na nudličky pomocí ručního kuchyňského struhadla na zeleninu. Při větším množství cuket je to méně pracně a mně pak výsledný salát (lečo) i více chutná. Je takové jemnější. Přidáme sůl, cukr, olej, rajčatový přetlak a vodu.
Vše vaříme 15 minut a pak přidáme koření. Zamícháme a vaříme dalších 15 minut. Celkově tedy vaříme 30 minut. V průběhu celého vaření je potřeba občas směs zamíchat, aby se lečo nepřipálilo. 5 minut před koncem vaření přidáme roztlačený česnek.
Po vypnutí sporáku a odstavení přidáme do směsi ocet, zamícháme a lečo vyložíme do sterilizovaných sklenic. Z jedné „dávky“ podle množství surovin uvedeného výše je 5-6 sklenic o objemu 400 ml.
Sklenice uzavřeme víčkem a necháme vychladnout zakryté pod dekou.
Jak sami vidíte, není to nic extra složitého na přípravu. Lečo lze pak použít jako „klasické“ lečo. Já si to dávám s pohankou. Ani to neohřívám, jenom to vyklopím k uvařené pohance a zamíchám. Dával jsem to chutnat pár lidem a všem chutnalo. Někteří se mně ptali, jestli se to dá použít jako základ pod maso (asi při dušení). To nevím protože maso nejím a takhle jsem to nepřipravoval. Ale asi by se to dalo použít i tak. Množství leča si udělejte podle svého uvážení a spotřeby. Já to jím obvykle jednou týdně jednu skleničku, takže ročně uděláme tak 35-40 sklenic (v létě jíme spíše čerstvou zeleninu). Potřebné množství pro vás zjistíte nejlépe sami.
Lečo z okurek.
Je hodně podobné jako předchozí recept, akorát využívá jako základ jiného zástupce rodiny tykvovitých. Pokud tedy budete mít hodně okurek a nebudete je chtít už nakládat, tohle je další možnost. Postup přípravy na rozdíl od cuketového leča nemáme nafocený, takže bude akorát text a pak výsledný produkt. Kromě okurek lze jako surovinu použít i lilek. Buď jako přímá náhrada za okurky, nebo v nějakém poměru, podle toho, kolik máte které zeleniny. My používáme poměr 50:50. Aspoň máme rozumné využití pro náš lilek, který taky není na moc dlouhé skladování a najednou ho nesníme. Níže uvedený je ale originální recept.
Suroviny:
3 kg okurek (nakrájet na kostičky)
1 kg rajčat
4 ks velké červené papriky (asi by mohla být i jiná barva, ale kvůli omáčce se hodí červená)
1 ks chilli papričky
100 g česneku
Všechny suroviny uvedené výše (kromě okurek) nameleme na mlýnku. Výsledkem by měla být něco jako omáčka, ale měli by tam být i malé kousky zeleniny. Pokud použijete dírky, přes které melete maso na karbanátky, tak to bude v pohodě.
Přidáte další suroviny:
200 ml oleje (používáme slunečnicový)
100 ml octu
100 ml cukru
2 polévkové lžíce soli
Do výsledné směsi přidámě na kostičky nakrájené okurky, zamícháme a přivedeme do varu. Pak za občasného míchání vaříme ještě 20 minut. Po uvaření vyložíme lečo do sterilizovaných sklenic, uzavřeme víčkem a necháme vychladnout pod dekou.
Na rozdíl od cuketového leča, které jím jako hlavní jídlo, používáme okurkové lečo spíše jako přílohu (salát) k jiným jídlům. Např. nám hodně chutná s dýňovo-kukuřičnou kaší a pečenými houbami (manželka někdy maso), nebo se hodí k bramborám. Lečo není potřeba ohřívat, spíše to ani moc nechutná (aspoň nám), když se to ohřeje.
Na závěr ještě tip, pokud byste měli moc papriky a nevěděli co s ní. Můžete si ji naložit do skleniček a pak používat podle potřeby při vaření, nebo např. I na chlebíčky. My to kromě chlebíčků používáme i do „mexické“ fazolové směsi. Klidně ale experimentujte podle své úvahy.
Nálev:
1 litr vody
200 ml octu
100 ml oleje
500 g cukru
Nálev přivedete do varu, hodíte do něho očištěnou papriku a vaříte ještě 3 minuty. Papriku pak vyndáte z nálevu, naložíte do sterilizovaných sklenic a sklenice dolijete nálevem. Sklenice uzavřete a necháte vychladnout pod dekou.
Dobrou chuť !
