Rok čtvrtý – 20. týden: Dýně na skládce

20. týden

Uplynulý prodloužený víkend by nejlépe vystihlo slovo „pestrý“. Aspoň jsem měl po víkendu pocit, že so toho událo hodně. Protože bylo před námi hodně práce, rozhodli jsme se zajet na zahradu v pátek i sobotu. Čekali nás hlavně výsevy teplomilné zeleniny, bylo potřeba připravit nějaké záhony a chtěli jsme něco udělat i na chalupě. Když jsem připravoval semínka pro tento týden a podíval se pak na tu hromadu pytlíků, jenom mně napadlo, že to moc neodpovídá mému předsevzetí trochu zvolnit. Abych ale dal alespoň jednu polehčující okolnost, tak část z toho jsou dýně, které se vysévají rychle a něco jsme nevyseli vůbec (změny plánů na místě).

Po minulo týdenním rozhodnutí pro změnu směru jsme museli trochu improvizovat. Původní plán pro rok 2020 byl na 44 záhonů. Čtrnáct z nich ale mělo být na ploše, která byla po zimě stále zakrytá silážní plachtou. Z toho čtyři záhony byli už celkem připravené, protože jsme na nich v roce 2019 pěstovali fazoli (i když s nic moc výsledkem). Další čtyři záhony byli jenom kompostovací pro brambory a zbylých šest plánovaných záhonů mělo být na ploše, kde se ještě nic nepěstovalo. Dohromady se tedy 10 záhonů nacházelo na ploše, kde by bylo potřeba vytyčit záhony a možná je i zrýt (nebo minimálně nakypřit). To je hodně práce, na kterou nám už teď nezbývá čas. Taky jsme ještě nevěděli, jak bude vypadat půda pod plachtou. Sice jedna část plochy je zakrytá půl roku a druhá rok, ale i tak to nemusí být úplně čisté. Ty čtyři záhony po fazoli jsme ale chtěli využít. Byli minimálně jednou ryté a tři z nich navíc s udělanou obrubou. Proto jsme z těchto čtyř záhonů sundali silážní plachtu a výsledek nebyl vůbec špatný. Pěšinky mezi záhony byly pokryté zbytky suché trávy, ale samotné záhony byli hezky čisté.

Na obrázku to možná nějak super nevypadá, ale my jsme za ten výsledek moc rádi. Odpadá hodně práce s přípravou záhonů. Jedinou práci, kterou jsem udělal bylo, že jsem je nakypřil vidlemi. Půda na záhonech už vypadá pěkně. Tak na 90 % záhonů jsem neměl problém kypřit na hloubku vidli, a to bez nějaké větší námahy. I z toho důvodu jsme se rozhodli pro výsev okurek na dva z těchto záhonů. Původně měly být na nových záhonech, které jsem dělal předchozí dva týdny. Tam je ale o poznání horší půda a okurky patří mezi zeleninu náročnější na živiny. Původně jsem pro rok 2020 plánoval na všech čtyřech záhonech po fazoli pěstovat dýně. Protože ale budeme mít méně záhonů, dýně budou jenom na dvou a na dva vysejeme okurky.

Pro rok 2020 jsem koupil několik nových odrůd okurek. K odrůdám „Dekan“ a „Vert petit de Paris“ přibyli ještě odrůdy „Piccolo di Parigi“, „Mezzo Lungo market-more“ a „Verde Foggiano“. U prvních dvou odrůd jsme si nechali po minulém roce vlastní semínka, i když u odrůdy „Vert petit de Paris“ to bylo z jedné okurky „až“ šest semínek. To od odrůdy „Dekan“ jsme získali z jedné okurky těch semínek snad 50. Semínka odrůdy „Vert petit de Paris“ jsme zakoupili v Lidlu a něco nám zůstalo ještě z původního balení. K tomu jsme měli těch šest vlastních semínek. U odrůdy „Piccolo di Parigi“ mám podezření, že je to stejná odrůda jako „Vert petit de Paris“, jenom s italským názvem. To jsem si při koupi nevšiml, nebo neuvědomil. Takže jsme měli hodně semínek v podstatě asi jedné odrůdy, proto jsme se rozhodli udělal jeden záhon jenom pro tuto odrůdu. Do druhého záhonu jsme vyseli zbylé tři odrůdy.

Původně jsme plánovali použít na jeden záhon drátěnou konstrukci, po které by se okurky mohli táhnout a my tak mohli pěstovat více rostlin. Nechtělo se nám ji ale moc stavět, a tak jsme okurky vyseli na oba záhony stejně. Do dvou řádku ve „hnízdech“ vzdálených od sebe asi 40 cm. Do každého hnízda jsme dali tři semínka. Před tím jsme jamku zalili a semínka pak zahrnuli suchou půdou. Mělo by to pomoct s klíčením, i kdyby příští týden nepršelo, jak je předpovídáno (teď už víme, že pršelo).

Jako další přišli na řadu fazole. Pro ty jsem měl velké plány. Dva záhony pro zelenou fazoli na lusky a čtyři záhony pro fazoli na suché zrno. Ty čtyři záhony ale měli být na ploše, kde byli v roce 2019 brambory v kompostovacích záhonech a které byli stále po plachtou. Proto jsme to nějak museli rozdělit na ten zbytek záhonů, co nám zůstal. První záhon pro keříkovou fazoli na zelené lusky byl jasný. Ten byl připravený už z minulého týdně a jeli jsme přesně podle plánu.
S fazolemi to nebylo v roce 2019 úplně nejlepší. U keříkové fazole na zelené lusky jsme sice měli hezkou úrodu, ale moc osiva se nám nepodařili uchovat. Pro nové výsevy nám zůstalo jenom 40 semínek odrůdy „Satelit“. Ono by to v podstatě pro naší osobní spotřebu bohatě stačilo, kdyby se zadařilo a všechna semínka vyklíčila. Těch 40 semínek je ale tak do 5-6 řádků. Na celý záhon je potřeba o dost více osiva. Proto jsem v Lidlu koupil semínka odrůd „Saxa“ a „Dublette witte“. To akorát vyšlo na jeden celý záhon a zbylo i na saturejku. Tu jsem se rozhodl vysít vždy jeden řádek jako předěl mezi jednotlivými odrůdami fazole. Saturejka a fazole by měli být dobrými společníky na zahradě i na talíři. Je možné je vysévat ve stejný čas a saturejku chceme pěstovat i tak, tak proč ne takto. Na obrázku je zahrnutý řádek mezi fazolemi právě jeden řádek saturejky. Fazole jsem stejně jako hrách vyséval přes plastovou trubku do zalitých řádků. Tento rok jsme fazoli nenamáčeli předem.

O hodně horší situace s osivem byla u keříkové fazole na suché zrno. Po roce 2019 nám zbyl jenom jeden koupený a nepoužitý pytlík se semeny odrůdy „Petra“. Jinak se žádné vlastní semínka nepodařilo získat. Všechno zničili buď hlodavci, nebo první mráz v září. Přes Vánoce nám ale obě naše mámy dali semínka fazolí. Nevíme sice odrůdy, ale to nevadí. Hlavně když se jim bude dařit. Fazole od jedné mámy jsem si pracovně nazval „Andělské“, protože se nejvíc podobají tomu, co je možné najít pod tímto názvem např. na Gengelu. Druhá odrůda (odrůdy) jsou bíle fazole různých velikostí. Sám jsem zvědavý, co z toho vyroste. Druhá máma nám dala pytlík fazolí, pro které jiný název jako mix ani nepřipadá do úvahy. Každých rokem tento mix vysévá a co sklidí, tak zase vysévá další rok. Zkusíme to tento rok i my, i když já jsem spíš zastáncem toho, že rád vím, co pěstuji. Pěstování mixu semen má ale taky něco do sebe. Větší variabilita snižuje riziko toho, že se nějaké konkrétní odrůdě nemusí dařit. Při setí mixů se obvykle něco uchytí, z toho pak uděláte výběr, který vysejete zase a tak dále. Nakonec z toho můžete dostat ideální mix rostlin pro vaši zahradu.

Protože jsme okurky vyseli na záhony původně určení pro dýně, tak nám zůstali záhony určené pro okurky. Tak jsme se rozhodli pro výsev fazolí na sklizeň suchého zrna. Na půlku prvního záhonu jsem vyséval nejdřív kupovanou odrůdu „Petra“ a na druhou půlku k ní „Andělskou“ fazoli. Druhý záhon jsem přemýšlel, že udělám pro tyčkovou fazoli a vyseju tam všechny tři odrůdy tyčkové fazole, co máme pro rok 2020. To jsme si říkali u okurek, že když jsme nepoužili tu drátěnou konstrukci tam, použijeme ji na fazole. Nakonec jsme ji ale nepoužili vůbec, protože jsem se rozhodl pro rok 2020 tyčkovou fazoli nevyséval na zahradě vůbec. Možná něco zkusím na chalupě. Ta keříková je prostě výnosnější a nepotřebuje budovat oporu. Když už jsem tedy na zahradě zavrhnul pěstování tyčkové fazole, vysel jsem na ten záhon keříkovou fazoli, a to mix bílých fazolí různých velikostí a par řádků i zbytek „Andělských“ fazolí.

Po dobu, co jsem se hrál s výsevem fazolí, tak manželka čistila další záhon, hned vedle toho prvního fazolového. Na ten jsem se rozhodl taky pro výsev fazolí, a to rovnou celý záhon mixu od mámy. Osiva bylo dost a když už mix, tak mix. Pro rok 2020 máme tedy celkem dost fazolových záhonů a když se zadaří, tak bychom mohli mít i dost fazole pro vlastní potřebu. Po fazolovém fiasku minulý rok by to už konečně mohlo i vyjít.

Dýně měli být pro rok 2020 další zeleninou s větším testem. Koupil jsem 9 odrůd a jako desátou jsme měli vlastní semínka neznáme odrůdy používané hlavně na kukuřično-dýňovou kaši. K tomu jsme měli ještě semínka tří odrůd melounů a mix semínek dýní různých odrůd posbíraných ani už nevím kde, takže pro rok 2020 byl plán pěstovat fakt hodně dýní. Se změnou směrování a redukci záhonů to ale dopadlo trochu jinak. Většina dýní měla totiž růst na místě, které je stále pod plachtou. Pro dýně nám tak zůstali jenom dva záhony. Protože jsme měli 10 známých odrůd, rozhodl jsem se pro výsev jednoho hnízda z každé odrůdy. Při rozestupu hnízd 1,6 m a délce záhonu 8 m to vychází akorát 5 hnízd na záhon. Do každého hnízda jsem dal tři semínka. Pro rok 2020 jsem zvolil odrůdy:

Hokkaido – klasická dýně v poslední době hodně známá i mezi lidmi, co se jinak o pěstování dýní nezajímají

Solor – v podstatě taky hokkaido, akorát jiná odrůda. Dýním hokkaido se u nás zatím moc nedaří, tak zkouším dvě nové odrůdy (pro nás) a úplně nová semínka. Po tomto roce se asi rozhodneme, jestli budeme hokkaido dýně zkoušet i nadále, nebo jestli dáme radši prostor jiným dýním

Minimusk – tuto odrůdu jsme zkoušeli už dva poslední roky. První rok nic, druhý rok vypadala slibně, ale zničili ji hlodavci, tak uvidíme, co bude teď. Menší odrůda muškátové dýně, která vypadá papírově moc dobře. Ještě to ověřit v praxi

Beja – platí pro ni prakticky to samé, jako pro předchozí odrůdu. Jenom má jiný tvar. Pro muškátové dýně celkem známý tvar „hrušky“, zatím co „Minimusk“ je mírně placatý ovál

Lunga di Napoli – větší odrůda muškátové dýně, kterou jsme dostali jako dárek při nákupu semínek na dobrasemena.cz. Sám bych si ji asi nevybral kvůli velikosti plodů, ale když ji už máme, tak ji taky zkusíme

Whangaparoa crown – papírově zajímavá odrůda ze stejné rodiny, jako např. hokkaido. Těm se ale vůbec nepodobá. Zaujala mně, chci ji zkusit, takže uvidíme po sklizni

Butternut – muškátová dýně ve tvaru hrušky. Prvním rokem se této odrůdě u nás celkem dařilo, akorát nestihla dozrát do úplné zralosti. Od té doby se ji u nás moc nedaří. Pro rok 2020 jsem koupil semínka až od tří prodejců, tak uvidíme. I proto ji počítám jako tři odrůdy

Dýně na kaši – dýně dobrovolník, která se nám objevila v roce 2018 v záhonu s paprikami. Dobře rostla i rodila a nechali jsme si vlastní semínka. I v roce 2019 jako jediná z dýní dala slušnou úrodu, takže jsme si zase nechali semínka. Protože se dýně v jedné rodině ochotně kříží a tato je navíc asi i z rodiny, ve které jsou cukety a patisony, je velká šance, že to bude nějaký kříženec všeho možného. Podává ale dobrý výsledek a všechny dýně jsou jedlé, tak proč ji nepěstovat

Na začátek a konec záhonů s dýněmi jsem vysel řádek lichořeřišnice. Měla by to být pro dýně dobrá společnost a pěstovat tuto jedlou kytku chci už hodně dlouho. Teď je k tomu příležitost.

Posledně jsem už psal, že s hráškem to není tak dobré, jak jsem si při prvním zběžném pohledu z jedné strany záhonu myslel. Jeden záhon je v pohodě, ale u toho druhé jsou tak dvě třetiny skoro prázdné. Nechceme to tak nechávat, jak se to stalo v minulém roce. Škoda místa, kde by mohlo něco růst, a navíc nechci někde nechávat holou půdu. Protože máme v pařeništi na chalupě relativně dost sazenic raných odrůd kapusty a zelí, rozhodli jsem se využít prázdné místo a vysadit mezi hrášek kapustu a zelí. Hrášku by to vadit nemělo a kapustě by to spíš mohlo prospět. Do doby, než kapusta trochu vyroste, tak hrášek bude asi i tak už sklizený. Myslím, že stejně to budeme dělat i do budoucna a snažit se tak využít záhony na maximum. Manželka vybrala z pařeniště něco přes 20 sazenic a zatím co jsem se já hrál se záhony na dýně, tak ona vysadila kapustu a zelí. Sazeničky vypadají dobře, počasí nám taky celkem přálo a následující deštivý týden by jim měl taky pomoct uchytit se.


Zvýšenou péčí jsme se rozhodli věnovat naším záhonům s jarní zeleninou. Manželka si vzala na starost záhon, kde jsme vysévali špenát a bob. Zatím co špenát vyklíčil dobře, u bobu je to horší. Na opakované výsevy snad ještě není pozdě a z jarních výsevů nám zbyl ještě pytlík semínek. Manželka záhon vyčistila a na prázdná místa vysela nová semínka bobu. Na obrázku je ale kousek záhonu, kde se klíčení vydařilo. Kdyby to tak bylo všude, bylo by to hodně veselejší.

Dalším záhonem, kde jsme se rozhodli pro opakované výsevy, byl záhon s petrželí, koprem a pastinákem. Zatím co pastinák vyklíčil relativně dobře, u kopru je výsledek tak na 50 %. Vysévali jsme po čtyři řádky z odrůd „Hanák“ a „Monarch“. U odrůdy „Monarch“ to vypadá dobře, ale u odrůdy „Hanák“ je tam jenom pár rostlinek. Nevím, jestli to bude semínky, nebo je v tom něco jiného. V každém případě jsme rádi aspoň za jednu odrůdu s dobrým výsledkem. Hlavně v porovnání s minulým rokem, kde z prvních výsevů kopru nebylo vůbec nic.


Petržel ale dopadla úplně nejhůř. I když jsme celkem podrobně zkoumali kousek záhonu, kde jsme ji vysévali, neobjevili jsme ani jednu rostlinku. Minulý rok bylo klíčení taky špatné, ale aspoň pár rostlin vylezlo. Vysévali jsme stejnou odrůdu jako minulý rok i od stejného prodejce. Těžko ale říct, jestli je to semínky. Petržel je zelenina celkem problematická, co se klíčení týká. Při nákupu nových semínek jsme chtěli zkusit jinou odrůdu a jiného prodejce. Semínka jsme koupili v OBI a zkusíme výsev hned dvou odrůd. Jedna bude stejně jako u prvních výsevů odrůda „Konika“, akorát od jiného prodejce. Druhá odrůda je „Alba“, co je taky petržel se stejným typem kořene jako „Konika“, tedy petržel vhodná do horších půd. Při dělání nových řádku jsme narazili na několik mravenišť, co je další z možných příčin neúspěchu u petržele. Petržel jsme vysévali do zalitých řádku a příští týden má být deštivý, tak snad by mohli být i dobré podmínky pro klíčení (ne jenom u petržele).

Popři výsevech letní zeleniny jsme na zahradě udělali i pár menších, ale více či méně potřebných prací. Při obhlídce zahrady jsme se zastavili u nového záhonu s jahodami. Po zimě nevypadaly nejlépe, a to jsem ještě hodně mírný. Koukali jsme, že tam těch jahod je najednou nějak víc a spontánně jsme se oba pustili do čištění záhonu. I když stále dost jahod chybí, už to nevypadá až tak tragicky a možná se i nějakých plodů letos dočkáme. Pár keříků už bylo ve květu. Později na prázdná místa dosadíme rostlinky, které se objeví na šlahounech už vysazených rostlin.


Šruchu zelnou jsem zkoušel vyséval minulý rok, ale po celkem úspěšném klíčení se mi sazenice podařil zlikvidovat na chalupě, kde asi nebyly pro ni úplně nejlepší podmínky. Pro rok 2020 jsem koupil nová semínka a rozhodl se ji nepředpěstovávat, ale vysévat rovnou na vybraná místa. Prý se dobře hodí i jako živý mulč mezi řádky jiné zeleniny, např. brukví. Já jsem se ji rozhodl vyzkoušet ve třech řádcích v česneku. Něco semínek ještě zbylo a později bych ji chtěl pěstovat i na vhodném místě na chalupě, kde by se mohla množit samovýsevem. Už jsem ji na pár videích takto viděl pěstovat.

Radost nám tento rok dělá listová zelenina. Pro rok 2020 jsme se salátům rozhodli zase věnovat samostatný záhon. Asi se nám za to odvděčili tím, že hezky rostou. Tedy s výjimkou odrůdy „Karminova“, která vůbec nevyklíčila. Odrůdy „Australiche gele“ (první obrázek) a „Dubagold“ (druhý obrázek) nám to ale bohatě vynahrazují. Tento týden byly už i ve sklizňové velikosti. Saláty vyséváme přímo na záhon celkem nahusto a sklizně pak děláme protrháváním „nadbytečných“ rostlin, nebo jenom seřezáním listů. Salát pak zase hezky obroste. Můžeme tak saláty sklízet o dost dříve než čekat, až udělají nějakou slušnou hlávku. Navíc často celou hlávku ani nepotřebujeme a natrháme si jenom tolik listů, kolik chceme. Velká hlávka salátu ale vypadá hezky, to nepopírám.


Kromě salátu byla tento týden úroda taková klasická jarní, i když je už květen. Do doby, než nastane období sklizně plodové zeleniny, jako jsou např. rajčata, cukety a okurky, hraje hlavní roli na zahradě listová zelenina (alespoň u nás). Naštěstí mám listovou zeleninu moc rád, tak si to po dlouhé zimě dost užívám. Spolu s ředkvičkami, u kterých už taky začínáme s rozumnější sklizní. Škoda toho špatného klíčení u odrůdy „Viola“. Příští týden ale už asi budeme dělat druhý výsev, který by mohl vyjít lépe. Kromě salátů, špenátu a ředkviček jsme konečně sklidili i nějakou roketu. Nakonec tam něco i vyklíčilo, a i když to není to co na chalupě, tak pro naší osobní spotřebu by to mohlo v pohodě stačit. Když doroste roketa i na chalupě, tak toho zase budeme mít až moc.

Vytrvalou cibuli různých odrůd zkouším pěstovat už snad třetím rokem. Už jsem vysadil cibulky, vyséval semínka a stále bez nějakého výsledku. Minulý rok jsem koupil nová semínka a zkoušel si předpěstovat sazeničky. Přesně jak to stálo v návodu, který byl na pytlíku se semínky. Ty jsem koupil na permaseminka.cz. Semínka vyklíčila celkem slušně, ale pro výsadbu na zahradu nám zbyly jenom čtyři sazeničky. Ty jsme vysadili na bylinkovou spirálu, kde ale postupem času zůstali jenom dvě rostlinky. V průběhu roku 2019 se jim moc nedařilo, ale přežívaly, tak jsem je nechal. Tento rok už ale začínají vypadat o hodně silnější a začínají jít do květu. Takže se asi konečně dočkáme i vlastní vytrvalé cibule. Rostliny v téhle velikosti už snad hlodavci nezničí, jak se tomu pravděpodobně stalo u zbytku sazenic. Bylinková spirála byla totiž jednu dobu kvalitně podtunelována.

Protože jsme měli prodloužený víkend, tak jsme konečně chtěli něco více udělat i na chalupě. Manželka si udělala radost. Ze supermarketu „zachránila“ pytlík jiřin, které vysadila mezi stromy na chalupě. Fotky ale nemám, protože jsem to nějak zapomněl vyfotit. Tak snad se kytky chytnou a vyfotím pak hezký výsledek.

Když to s dýněmi na zahradě úplně nevyšlo, rozhodl jsem si to trochu vynahradit na chalupě. Plán na výsev dýní na chalupě jsem měl už delší dobu, tak jsem se ho rozhodl konečně uskutečnit. Na horní půlce pozemku máme už celkem hezky vytvořené záhony. Na té dolní půlce už na záhony nezbývá čas. Navíc tam nějakou rozumnější práci komplikuje navážka zeminy, kterou provedla stavební firma, co měla vyčistit pozemek. Ještě teď jsem za to na ně naštvaný. V dolní půlce zahrady byla nádherná černá půda a teď je tam navezená jílovitá vrstva s větším obsahem kamenů, cihel, kořenů dřevin apod. Prostě něco, co se dá nazvat i stavební suť. Tak to může dopadnout, když si práce nepohlídáte osobně. Chvíli jsem se to snažil čistit, tedy svážet kameny a cihly na jedno místo, ale pak jsem se na to vybodnul. Je to moc a asi zatím i zbytečné práce. Rozhodl jsem se, že to budeme čistit průběžně s tím, jak budeme vytvářet plochy na pěstování. Pak to budeme čistit důkladně po menších kusech.

Od záměrů něco tam pěstovat jsem ale neustoupil. Nejlepší pro můj záměr vypadají dýně. Stačí je vysadit, nebo vysít na pár míst a pak jsou schopné pokrýt hodně velkou plochu. Vyčistím jenom místo výsevu a blízké okolí a zbytek zatím nechám tak. Vzal jsem tedy rýč a začal kopat po pozemku díry. Bylo to tak nějak náhodně. Snažil jsem se vybírat místa, kde to vypadalo trochu lépe a kde vůbec šlo vykopat díru rýčem a nebylo potřeba krompáč. Snažil jsem se dodržovat rozestupy mezi výsevními místy asi 2×2 m, co je přibližně doporučená spon pro bujněji rostoucí dýně. Děr jsem vykopal něco přes 20. Do desíti z nich jsem chtěl vysít stejných 10 odrůd jako na zahradě a do dalších semínka vodního melounu, cukrového melounu a pak mix různých semínek dýní, co jsme posbírali tak různě za pár let. Protože jsme výsevy dělali ne do záhonů, ale skoro náhodně po pozemku, vznikl trochu problém, jak identifikovat, co jsme kde vyseli. Z různých způsobů značení jsme zvolili kus větve, na které je barevný proužek látky. Kusy větví manželka nastrkala k dírám, a na větvě pak navázala barevné proužky. Já jsem si u každé vyseté odrůdy napsal barvu proužku látky. Takto by to mělo vydržet snad až do sklizně, kdy budeme posuzovat výsledek u jednotlivých odrůd dýní. Takže kromě testů na zahradě budeme mít i další test na chalupě.

Okolí některých výsevních míst jsem zamulčoval kartony, které se nám váleli už nějaký ten rok v kůlně na zahradě a zatím jsem se neodhodlal je někde použít. Tak teď už využití našli a my máme aspoň o trochu více místa v kůlně. Dával jsem je hlavně na místa, kde už poměrně bujně roste bršlice, svízel a kopřivy. Těmi byla porostlá celá spodní část pozemku, ale jak je tam teď navezená na části ta stavební suť, tak teď jsou to spíše ostrůvky bujného růstu střídané s holými místy. Kdybychom to tak nechali, tak příroda časem převládne a proroste i tou vrstvou sutě. K tomu ale asi ani nedojde, protože do té doby snad pozemek vyčistíme. Do té doby jsem ale rád i za ty kopřivy a bršlici, protože ta skvělá půda je tam i díky jejich bujnému porostu. A když tam roste tak bujně „plevel“, proč by tam stejně bujně nemohly růst i dýně. Tu hromadu cihel a kamenů v půdě jsem nakonec i využil, na zatížení kartonů kolen budoucích dýní.

Česnek kromě zahrady zkoušíme pěstovat taky na chalupě. Vzhledem k na pohled kvalitnější půdě a větší vlhkosti jsem si myslel, že se česneku bude dařit na chalupě lépe. Udělali jsme jenom dva malé testovací záhonky a na jaře jsem netrpělivě čekal, kdy česnek vyleze. Moc se mu ale nechtělo a začal se objevovat o dost později než na zahradě. Asi to bude způsobeno i tím, že jsem ho vysadil dost hluboko a taky tím, že kolem je dost stromů, které dělají stín. Proto se půda v záhonech nezahřívala tak rychle, jako na zahradě, kde žádný stín není. To jsou ale jenom moje dohady. K těmto důvodům se ale po tomto víkendu přidal i další, a to hlodavci. Ty nás snad pronásledují i na chalupu. Pár děr na chalupě jsem si všiml už minulý rok. Nějakou škodu nadělali i v pařeništi, ale jinak v porovnání se zahradou to není nic velkého. Proto mně překvapilo to, co jsem viděl tento týden v záhoncích s česnekem. Ty jsou trochu bokem u plotu, takže tam moc nechodím. Při výsevu dýní jsem ale hodil pohled k česneku a zaujalo mně to, že některý vypadá na dálku moc hezky. Tak jsem to šel prozkoumat a fakt jsem našel pár rostlin moc hezkého česneku.

Česnek v téhle velikosti jsme ještě neměli, a to je ještě jenom začátek května. Radost mi ale kazilo to, že těch rostlin bylo jenom pár a hodně česneku vůbec nevylezlo z půdy. Už od jara jsem přemýšlel, čím by to mohlo být (viz. dohady výše). Hlodavce jsem ale moc nepočítal, protože jsem se ještě nesetkal s tím, aby dělali nějaké větší škody v česneku. I když sem tam nějaká díra v záhonu byla, ale snad jsem ještě neviděl, aby hlodavci sežrali česnek. Na chalupě ho asi nesežrali taky, ale tedy s tunelováním se vyřádili hezky. Nevím, jestli to bude nějaká čerstvá práce, nebo to udělali dříve a objevilo se to teď, když se po deštích trochu slehla půda. Osobně tipuji, že to udělali buď ještě na podzim, nebo brzo zjara. Když totiž uděláme někde nový záhon, tak je to pro ně jako magnet a hned to musí prozkoumat. To je možná i případ záhonu s jahodami na zahradě. Ale zpátky k česneku. Myslím si, že to udělali už dříve i proto, že část česneku vůbec nevylezla. Takže možná při tom tunelování poškodili stroužky a ty už neměli podmínky na to, aby vylezli z půdy. Teď když zapršelo, tak se těžší půda už propadla a odhalila nadělané tunely. To je moje teorie a celkem i chci, aby to tak bylo. Je to lepší varianta, než že to udělali teď a budou v tom pokračovat v česneku, nebo někde jinde. Kromě pařeniště ale nejsou jinde na pozemku vidět nějaké škody (naštěstí).

Ze zachráněných meruněk ze zahrady nám zůstala ještě jedna, která měla nejvíc poškozené kořeny. Manželka ji dala do sklenice s vodou, kde byla doteď. Ve sklenici se jí asi moc líbí, protože ze všech meruněk, co přežily, je nejvíc zelená. Takže žije, i když nových kořenů si moc nevytvořila. Rozhodli jsme se ji ale už vysadit do půdy. Buď to zvládne, nebo ne.

Před časem jsem na chalupě vytvořil základ toho, co by mělo být v budoucnu plnohodnotný hmyzí hotel. Zatím je tam jenom pár „pokojů“, ale už se začínají plnit. Z toho mám celkem radost a doufám, že se tam bude včelkám líbit.

Tento víkend jsme se rozhodli odvést už všechny sazenice z bytu na chalupu. Sice mi bude po rajčatech smutno, ale snad to tak bude lepší. Sazenice by se měli trochu aklimatizovat před výsadbou do volné půdy a termín výsadby je už fakt za dveřmi. Času pro aklimatizaci tedy moc není, zvlášť, když to můžeme dělat jenom o víkendech. Podmínky na chalupě jsou sice celkem drsné, ale snad to ty sazenice zvládnout. Papriky a před týdnem přivezená rajčata to zvládají celkem v pohodě. Horší na tom je lilek, bazalka a ačokča, kterým nižší teplota a vyšší vlhkost asi až tak nesvědčí. Nějakou dobu to ale budou muset ještě vydržet. Kadeřávek taky vypadá, že by mu bylo o dost lépe ve volné půdě, ale ještě týden počkáme. Příští víkend se chystáme právě na výsadbu většiny brukvovité zeleniny. Na chalupu jsme vzali i nedávno vyseté zelí a kedlubny, které konečně po více jak týdnu začali klíčit. Zatím budou jenom na okně v chalupě, ale možná brzy už půjdou do pařeniště. Na obrázku je asi tak třetina sazenic, co na chalupě máme. Nestihl jsem je vyfotit venku, kde se otužovaly, tak je obrázek trochu tmavší. Byl už podvečer a v baráku je taky více tma. Příště možná udělám skupinové foto sazenic. Snad to stihnu ještě předtím, než se část z nich už konečně dočká výsadby do volné půdy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *