Rok pátý – 30. až 32. týden: Report z dovolené

30. – 32. týden

Už nějakou chvíli jsem nepřidal nový článek. Důvodem je dvoutýdenní dovolená, v průběhu které jsem neměl moc příležitost a v podstatě ani chuť něco psát. Zato jsem ale dost fotil, takže dnešní článek bude hlavně o fotkách. I tak jsme v podstatě nic tak zvláštního nedělali, kromě sklizení úrody. To je pro srpen typické, že nejvíc času zabere právě sklizeň a následně její zpracovávání.

Náš plán pro dovolenou byl jet první týden na Slovensko za rodiči a druhý týden strávit na chalupě. Omezení kvůli koroně nám náš plán narušily a museli jsme to prohodit. Skoro celý první týden jsme strávili na chalupě a až ten druhý týden jsme jeli na Slovensko. „Nucené“ prohození týdnu udělalo naší dovolenou ne úplně optimální. První týden skoro celý propršel a teploty se držely níž než je obvyklé v létě. To by nám na Slovensku tak nevadilo. Na chalupě to nebylo úplně ono. Omezovalo nás to v tom, co můžeme dělat. Naštěstí nám to nevadilo při naší hlavní naplánované činnosti na chalupě, a to vyklizení zbytku bordelu po předchozích majitelích. Minulý rok přes dovolenou jsme udělali větší půlku, tento rok zbytek. Takže chalupa je teoreticky připravena na rekonstrukci. To se ale pěstování přímo netýká, takže o tom psát nebudu.

V sobotu před dovolenou jsme jako obvykle jeli na zahradu. Protože jsme ale plánovali strávit větší část příštího týdne na chalupě, nic extra velkého jsme nedělali. Jenom jsme chtěli sklidit co půjde, dojít dřív domů a zpracovat úrodu. Stejně jako minulý týden jsme začali u cuket a okurek. Ani tento týden nebyla úroda špatná. Pro naší osobní spotřebu plně dostačující.

Další hezkou sklizní byly fazolky. Po ne úplně dobrém startu sezony, i z těch pár rostlin co máme, sklízíme dost fazolek pro naší spotřebu. Zatím většinu blanšírujeme a mrazíme.

Ve fazolovém záhonu jsme nesklízeli jenom fazolky. Konečně se dostalo i na saturejku. Zásoby doma pomalu docházejí, takže se nová úroda hodí. Saturejka už byla trochu přerostlá a začala mírně dřevnatět. Sklizeň proto byla spíše pět minut po dvanácté. Kupoval a vyséval jsem tři pytlíky, každý do jednoho řádku. Sklidili jsme jenom dva, protože i tak už jsme měli saturejky dost. Třetí řádek jsme nechali a možná sklidíme později semínka. Pro příští sezonu už asi budu vysévat jenom dva řádky. Záleží i na trvalé saturejce horské, jak se na bylinkové spirále rozroste. Investice do dvou pytlíku semínek z Lidlu za 6 Kč kus se i tak dost vyplatí. Za 12 Kč máme dost saturejky na celý rok.


Hned vedlejší záhon s rajčaty vypadá zatím slibně. Jenom se jim nějak nechce dozrávat. Dost se obávám, jestli to do plísně vůbec stihnou.

Brambory jsme dali od rajčat co nejdále. Až za čtyři záhony s fazolí a další čtyři s kukuřicí. Ono je to i tak asi málo, ale možná to je v podstatě jedno. Plíseň se prý šíří vzduchem a těch pár metrů je pro vítr nic. U rajčat se o úrodu celkem obávám. U brambor asi už nemusím. Přežily úvodní nápor od slimáků, mandelinek moc nebylo a jsou skoro po odkvětu. Manželka zalovila v mulči a nasbírala celkem hezkou hromádku brambor. Při pěstování v mulči je výhoda, že stačí strčit ruku, vytáhnout pár brambor a rostlina roste dále. Není potřeba nic kopat, ani tahat. K bramborám jsme ještě sklidili něco málo mrkve a řepy. Dokonce se našla i hlávka rané kapusty. Po řádění slimáků jsme nemysleli, že něco vůbec budeme mít. Jak tak koukáme na sklizeň, tak je jasné, co budeme vařit (boršč).

Další sklizeň nás čekala na chalupě. Tam to byl hlavně červený rybíz, na který jsme se už nějakou chvíli chystali. Úroda byla slušná i letos. Minulý rok jsme většinu zpracovali na džem, ze kterého nám stále ještě dost zůstalo. Náhradním řešením pro tento rok je většinu rybízu po sklizni zamrazit. Když nebude čerstvé ovoce, tak si ho budu postupně přidávat ráno do vloček. Na zkoušku jsem udělal i pár skleniček zavřeniny. Poprvé jsem o tom četl před pár lety na stránce ekozahrady.cz. Nedávno jsem viděl i jedno video na youtube na toto téma. Dokonce jsem někde četl, že tuto metodu používali hojně už naši předkové v době, kdy chladničky a mrazničky nebyly. Ovoce se má hned po sklizni vložit do čisté sklenice, uzavřít a dát do chladu. Nemá se ani mýt. My ničím nestříkáme a keře nejsou u frekventované silnice, tak to není problém. Ovoce časem ve sklenicích začne mírně kvasit, ale mělo by dost dlouho vydržet. Zatím jsem sklenice s rybízem dal do chladničky. Jenom nevím, jestli stihnout zakvasit, protože si je přidávám do vloček. Jednu skleničku si ale chci nechat jako pokusnou, jak dlouho vydrží. V době psání článku (cca 3 týdny po sklizni) ještě máme dvě skleničky a rybíz je už mírně zakvašený. Má takovou specifickou chuť, kterou je těžko popsat. Poslední skleničku nechám kvůli pokusu nedotčenou aspoň půl roku a budu reportovat výsledek.



Kromě okurek na zahradě jsme se dočkali prvních okurek i na chalupě. V podstatě plodí jenom ty čtyři rostliny, sazenice kterých jsem koupil ve farmářském krámku. Odrůdu nevím, ale oproti rostlinám na zahradě zatím celkem dobře odolávají plísni. Těch pár rostlin z přímého výsevu, co přežily řádění slimáků, ještě ani nekvetou.

Malou radost nám přinesla rajčata na chalupě. Začínají dozrávat první plody. Zatím jenom jeden plod u odrůdy „Bibi“, kterou jsem vysadil už s malým plodem a pár plodů u odrůdy „Sungold F1“, která se mi líbí čím dál víc. Na chalupě ale už začínají být u některých rostlin vidět první známky plísně, takže nevím, kolik rajčat stihneme sklidit.


Další týden nám začala dovolená a s ní i deště a relativně nízké teploty. Na chalupu jsme dorazili v úterý kolem poledne. Střídavě pršelo, takže toho moc nešlo dělat. Přestávky mezi přeháňkami jsem využil k tomu, že jsem prošel záhony s rajčaty a snažil se pečlivě odstranit většinu listů a plodů se známky plísně. Hodně blbá a depresivní práce. Některé odrůdy byly postižené více, některé jenom málo. Např. slibně vypadající odrůda „Banana legs“ (první obrázek) měla zatím jenom pár skvrn na listech. Naopak odrůda „Glacier“ (druhý obrázek), která vypadala od začátku hodně dobře a moc jsem se na ni těšil, byla postižená tak, že jsem rostliny včetně plodů úplně zlikvidoval.


Údržbou rajčat jsem strávil 2-3 hodiny a teď už vím, že to asi byla úplně zbytečná práce. Tehdy jsem se snažil udělat aspoň něco pro záchranu rajčat. Nechtěl jsem, aby se opakoval minulý rok, kde jsme skoro nic nesklidili a všechno zničila plíseň. Počasí tomu taky nepomáhalo, protože pořád pršelo a nebylo ani teplo a slunce. V takovém počasí nemůžu moc doufat, že budou rychle dozrávat nějaké plody. Ani už nevím, jestli jsme v ten den ještě něco venku dělali, nebo jenom uklízeli chalupu. Večer jsem ale vzal nůžky a vybral se na trestní výpravu na slimáky. Jak pršelo, tak jich bylo všude hojně. Nákup granulek byly asi vyhozené peníze, protože slimáků byly na pozemku stále stovky. Obcházel jsem záhony každé ráno a každý večer co jsme byli na chalupě a pokaždé jsem zabil kolem stovky slimáků. A to jsem procházel jenom záhony, tedy menší část pozemku. Když jsem šel mimo záhony např. do části kde je něco pokosené a je ještě po dešti, tak tam když se sehnete, už se nějaký čas nenarovnáte. Jenom stříháte, protože je to jeden slimák vedle druhého.

Další den (středa) ráno mírně zapršelo, ale pak ustalo. Rozhodli jsme se vyrazit podívat na zahradu. Něco sklidit a možná i udělat. Moc času jsme neměli, protože odpoledne nám měli přivézt kontejner na vyklizení chalupy. Bylo po dešti a na zahradě bylo slimáků snad více než na chalupě. Zatím co manželka sklízela, já jsem s nůžkami obcházel záhony a zabíjel slimáky. Musím říct, že manželka to stihla dříve než já. Na to, že jsem v průběhu dvou týdnů nasypal na záhony skoro 2 kg Ferramolu, bylo slimáků na zahradě prostě moc. Jenom na jedné rostlině dýně jich bylo asi 30. To je ta, kterou si asi více oblíbili. Když tohle vidíte, tak si říkáte, jestli mám vůbec vaše počínání smysl. Myslím tím nějaké ruční hubení slimáků. Myslím si, že tady musí nastoupit příroda a nastolit nějakou rozumnou rovnováhu. Do té doby se budeme muset smířit, že část úrody padne za oběť slimákům.

Kromě sklizně a zabíjení slimáků jsme na zahradě už jenom vypleli záhon s druhým výsevem mrkve. Odkládali jsme to už moc dlouho a pokud to zase odložíme, tak to lepší nebude. Záhon s mrkví vypadá velice dobře. Druhý výsev se vyplatil.

Odpoledne nám podle dohody přistavili ke chalupě kontejner, takže jsme vyklízeli půdu a zbytek bordelu, co tam ještě zůstal. Skončili jsme v podvečer a po chvilce oddychu jsem chtěl ještě něco udělat se záhony. V záhonech s okurkami moc rostlin není, tak jsem je chtěl vyplít a vysít tam zelené hnojení. Udělal jsem jenom jeden záhon, protože zase začalo pršet. Jako zelené hnojení jsem vysel ozimou řepku. Pro devět velkých záhonů je ideální, protože tam neplánujeme pěstovat nic ze stejné rodiny.

Další den (čtvrtek) jsme ještě vyklízeli chalupu. Rozhodl jsem se vytrhat i staré dřevěné obložení, když už tam máme kontejner. Skončili jsme později odpoledne a pak pro změnu zase pršelo. Podvečer po dešti jsem ještě vyběhl ven a posekal větší část pozemku. Hlavně budoucí výběh pro slepice, kde máme vysazené lísky, hlošiny a ořešák. Kopřivy a širokolistý plevel s neznámým názvem to už zase začali přerůstat. Na rozdíl od prvního kosení ještě neměli tak tuhé stonky, tak to šlo o hodně lépe. Posekané rostliny jsem zase nechal jenom tak ležet na pozemku, případně jsem je nahrnul jako mulč ke keříkům. Pozitivní je, že nám přežily všechny hlošiny. Po prvním sekání to vypadalo o dost hůř. Téměř úplně zastínění je pro ně vražedné. Jejich listy se začínají rozpadat a vypadají, jako by je něco žralo. To jsem si i myslel, ale ono to bude nedostatek světla. Stejně to bylo i u kalin, vysazených u plotu. Tam to ale jedna z nich asi nezvládla. Sice jsou stínomilné, ale úplně bez světla růst nemůžou. O něco lépe jsou na tom lísky, které ale už taky začínaly po přistínění strádat. Bude to chtít sekat častěji. Nejlépe vypadá ořešák, který je už dost velký na to, aby ho kopřivy jenom tak nepřerostly.




Původně jsme měli v plánu odjet z chalupy až v sobotu. V průběhu týdne jsme to změnili na pátek. Chalupu jsme už měli vyklizenou. Navíc stále pršelo a nešlo nic moc dělat. Taky jsme chtěli před cestou na Slovensko stihnout v klidu zpracovat úrodu. V pátek jsme chtěli dopoledne udělat ještě něco na chalupě, pak vyrazit na zahradu, sklidit co se dá a jet domů (do Prahy).

Vypleli jsme druhý záhon s okurkami a vyseli tam zelené hnojení. Zůstal ještě záhon s ačokčou, ale tam se mi moc nechtělo zasahovat. Na rozdíl od okurek je rostlin ačokči na záhonu celkem dost, takže není moc zbytečného prázdného místa. Vypadá to, že když okurky skončí, tak začne ačokča. Právě bohatě kvete. Vysévali jsme ji nadvakrát a později, takže je to v pohodě.

Nečistili jsme taky záhony s popínavou fazolí. Sice tam nebylo klíčení na 100 %, ale porost je celkem hustý. Dobrý vypadají fazole na zrno i fazole na lusky, u kterých jsme se dočkali první úrody. Není toho tolik jako u keříčkové verze, ale popínavé fazole jenom teď začínají.


Pohanka v pařeništi už kvetla, tak jsme se rozhodli ji posekat a vysít zelené hnojení. Někde jsem viděl pár videí, že farmáři vysévají plodiny přímo do ještě rostoucího zeleného hnojení, které pak posekají. To jsem chtěl zkusit taky. Do pohanky v pařeništi jsem rozhodil luskoobilní směs a manželka pohanku posekala. Ta vytvoří mulč, který by se měl relativně rychle rozložit. Do té doby by měli semínka druhé vlny zeleného hnojení (luskoobilní směs) vyklíčil.



Houby jsme už na chalupě zkusili pěstovat. Nevyšlo to, tak jsem koupil druhou sadbu. Ta stála celkem dlouho v chalupě, protože jsme na to zapomínali, nebo to nebyla priorita. Teď jsme si řekli, proč to nezkusit zase. Nemáme co ztratit, protože jinak bychom sadbu jenom vyhodili. V nějakých návodech na internetu jsem četl, že se má sadba spotřebovat do dvou týdnu po koupi. To jsme už určitě několikanásobně prošvihli. Na krabičce se sadbou je ale napsáno, že je datum spotřeby až koncem tohoto roku. Taky jsme nepoužili nové špalky, které by měli tak 3-4 měsíce po pokácení. Použili jsme ty samé špalky, které jsme použili i poprvé. Už v nich byli zářezy, které jsem jenom trochu rozšířil a začistil.

Na rozdíl od prvního pokusu jsme teď dali klacky naležato a zapustili je z půlky do půdy. Do zářezů jsme nasypali sadbu a zakryli tenkou igelitovou fólií. Moc si od toho neslibuji, ale nemáme co ztratit, tak proč to nezkusit. Tentokrát jsme udělali jenom dva špalky. Měli jsme sadbu dvou druhů hub, tak do každého špalku přišel jeden druh.



Před odjezdem z chalupy jsme ještě sklidili všechna rajčata, u kterých to vypadalo aspoň na náznak zrání a neměly viditelné napadení plísní. Stejně jsme to udělali minulý rok a moc to nevyšlo. Uvidíme, co teď.

Na zahradě jsme zase sklízeli. Já fazolky a manželka okurky, cukety, patisony a možná ještě něco. Už si to nepamatuji a nevím proč jsem si nedělal fotky. Fazolek bylo zase relativně, dost, na to, že jsme je sklízeli předtím ve středu. Sklizeň ze středy jsme snědli na chalupě. Tyhle fazolky jsme vezli do Prahy ke zpracování (blanšírování a mražení).

Před odjezdem do Prahy jsem si ještě prošel zbytek záhonů. Udělal jsem jenom pár fotek toho, co mně potěšilo. U studny nám hezky kvete levandule. I když by asi bylo potřeba kolem posekat, stejně to je paráda, kterou ocení i spousta včel a čmeláků, co léta kolem.

Na úplně opačném konci zeleninových záhonů mně potěšily ostružiny. Násada plodů vypadá slibně. Když se vrátíme ze Slovenska, tak by něco z toho mohlo být zralé.

Dalšího potěšení a dost i překvapení jsem se dočkal u bobu. Většinu lusků manželka sklidila už před časem kvůli slimákům, kteří je začali dost ničit. Teď procházím kolem záhonů a koukám, že jsou rostliny bobu zase obsypané lusky a je jich tam snad více než předtím. Že by to u bobu bylo stejné jako u fazolek, že čím více se sklízí, tím více plodí? Pokud by to tak bylo, je to super. To už se pak asi nebudu stěžovat na to, že úroda u bobu za moc nestojí.

Přes sobotu jsme zpracovali úrodu ze zahrady a v neděli vyrazili na Slovensko. Nebyli jsme tam už asi rok a půl a rovnou jsme se trefili do vrcholu rajčatové sezony. Místní už dělají protlak, lečo a nevím co ještě a stále je hodně rajčat. Jejich jediná stížnost je na to, že po deštích jim popraskalo pár rajčat. To se není co divit, když přijde vydatný déšť po delším suchu. Hlavně když se jedná o odrůdu „Tornádo F1“, která je zřejmě nejpěstovanější ne jenom v Čechách, ale i na Slovensku. U mojí mámy tvoří tato odrůda většinu porostu, u tchyně to taky není zrovna málo rostlin.

Na rozdíl od prvního týdne dovolené vyšlo počasí parádní. Každý den kolem 30 stupňů. Rajčata jsme si užili a dokonce jsme udělali i několik skleniček protlaku, který si odvezeme do Prahy. Když tak koukám na rajčata u jedné, nebo druhé mámy, tak jenom nevěřícně kroutím hlavou. Rostliny bez nějaké extra údržby jsou bez známky plísně a bohatě rodí. Asi dva metry vedle je porost brambor úplně černý, v podstatě už jenom pahýly. Nechápu. Na naší chalupě kolem rajčat běhám, vyvazuji, vylamuji a nakonec skoro nic nesklidím, protože všechno zlikviduje plíseň. A to máme brambory s krásně zelenou natí. Musím ale uznat, že na východě Slovenska jsou pro pěstování rajčat přece jenom lepší podmínky. Je to teplá nížina ve výšce 100 m n. m. Oproti naší zahradě i chalupě je to rozdíl skoro 400 m n. m.

Ze Slovenska jsme odjížděli v pátek, abychom ještě v sobotu stihli něco sklidit na naší zahradě a chalupě. Sebou jsme si vezli kromě protlaku i dva kbelíky rajčat. Je smutné, že to budou zřejmě jediná rajčata, které budeme letos mít.

V sobotu jsme ještě byli unaveni po celodenní cestě autem a navíc bylo dost horko, tak jsme zase hlavně sklízeli. A že bylo co. Jako první cukety, patisony a okurky. Okurek už moc není, ale vynahrazují to cukety a patisony. Jeden týden necháte malou cuketku a další týden z ní máte monstrum přes 3 kg. Myslím, že teď už se nemusíme obávat, jestli budeme mít dost cuket do salátu. Jenom ta jedna velká cuketa stačila na tři dávky (asi 15 skleniček cuketového leča).

Další „šílenosti“ jsou zelené fazolky. I u těch jsem se obával, jestli něco budeme mít. Rostlin je na záhonu sice asi jenom třetina z toho, co by mohlo být, ale skoro to nestíháme sklízet a využívat. Asi dost přehodnotím potřebu jednoho celého záhonu pro tuto plodinu. Tento rok zkoušíme několik odrůd. Nejlépe zatím vypadají odrůdy „Sonesta“ (první obrázek) a „Fleuret“ (druhý obrázek). Jedna se i díky barvě dobře sklízí a hodně dobrě plodí a druhá je zase důstojným nástupcem oblíbené odrůdy „Satelit“. Mimochodem, ten větší šedý kbelík má objem asi 9 l a ten menší zelený 5 l.



Velká sklizeň nás čekala i u mangoldu. S tím jsme i počítali a nechávali jsme si to po dovolené. Sklidit mangold není problém, ale později ho zpracovat je časově náročné. Na to, že jsem tuto zeleninu tento rok vůbec nezahrnul do osevního plánu, tak ji máme více než dost. Ne, že bych si stěžoval. Mangold je skvělá zelenina a odteď už bude u nás mít jisté místo na záhonu.

Něco málo jsme sklidili u ovoce. Podle očekávání dozrálo pár ostružin a nečekaně i pár jahod. Není toho moc, ale potěší to. Další jahody ještě kvetou a dozrávajících ostružin je taky o dost více.

To bylo to pozitivnější ze sobotní návštěvy zahrady. Asi nejvíc negativní je kompletní devastace porostu rajčat plísní. Ještě před dovolenou vypadaly rostliny v pohodě zelené. Jenom u jedné odrůdy ze sedmi bylo vidět nějaké poškození od plísně. Po týdnu je konec. Napadené jsou i plody. Našel jsem tři, které vypadali že by mohli dozrát a nemají známky plísně. To ale nic neznamená, protože ze skoro kbelíku rajčat sklizeného před týdnem z chalupy nezůstalo nic použitelného. Všechno jsem po návratu ze Slovenska vyhodil.


Trochu naděje vidím na druhém rajčatovém záhonu na zahradě, kde máme hlavně divoká rajčata. U těch zatím není vidět známky nějakého výrazného poškození. Zatím ale ještě nezrají a jejich plody jsou asi ve velikosti rybízu. Takže o nějako náhradě za „klasická“ rajčata nelze mluvit ani náhodou. Ty větší plody na fotce je odrůda „Šejk“. Dvě rostliny této odrůdy máme u divokých rajčat a zatím nevypadají tak poškozené, jako zbytek rostlin na druhém záhonu. Tak uvidíme, jestli z toho ještě něco bude.


Vypadá to, že nápor slimáků na chvíli polevil. Aspoň u některých záhonů a druhů zeleniny to tak vypadá. Dýně se začínají trochu rozrůstat. Ta, co měla být hokkaido a není (první obrázek) má už celkem dost plodů. Stále čekáme, co z toho bude, jestli se nějak vybarví, nebo ještě vyrostou, nebo něco jiného. Ta druhá dýně, která měla být taky hokkaido (druhý obrázek) se už konečně trochu vzpamatovala z řádění slimáků a začíná nasazovat plody. Ty už i vypadají jako hokkaido, i když rostlina roste spíše keřovitě, jako cukety. Má ale i nějaký ten šlahoun, takže to vypadá na nějaké divoké křížení.


Další zelenina, co se začíná vzpamatovávat po masakru slimáky, je zelí a kapusta. Až se nechce věřit, že by ještě něco z toho mohlo být, ale zelí začíná vytvářet celkem hezké hlávky. Snad to tak i vydrží. Pak bychom mohli mít celkem hezkou úrodu.

Dýně a brukvovitá zelenina mají od slimáků trochu klid, ale vypadá to, že si slimáci našli náhradu. První dva záhony, které jsme vyčistili a kde jsme vyseli jako zelené hnojení ozimou řepku, dostali pěkně zabrat. Hlavně ten první, kde je sežraný v podstatě celý jeden řádek. Někdy si říkáme, že je ten záhon nějak prokletý, protože se tam snad ničemu nedaří. Zase stále lepší když se slimáci realizují tady, než aby škodili někde jinde, např. u dýní. Možná kdybych zvolil hustější výsev, tak by ty škody nemusely být tak viditelné. Ale to jenom možná. Abych to nějak „napravil“, tak jsem vzal osivo a rozhodil ho jenom tak po povrchu záhonu. Když zaprší, tak by se měla semínka mírně zatlačil do půdy a mohla by klíčit. V přírodě se semínka taky jenom vysévají sami na povrch. Uvidíme tak za týden, nebo dva. Když to nebude fungovat, tak asi zase udělám nějaké řádky a další výsevy.


O hodně lépe než záhony s řepkou vypadají záhony s pohankou. Tam se sice slimáci taky realizují, ale škody nejsou moc velké. Stejně jako před týdnem na chalupě i tady pohanka už kvete. Na zahradě už výsev přímo do porostu zkoušet nechci. Vzal jsem kosu a posekal porost. Když se rostliny rozloží, tak uděláme další výsevy.


Před odjezdem na chalupu jsme ještě probrali a vyčistili sklizenou šalotku. Už vyschla, ale některé cibule začínají hnít. Proto ji bylo potřeba probrat. Vyčištěnou šalotku jsme zatím nechali v kůlně. Na zimu ji asi doneseme do bytu v Praze, stejně jako minulý rok. Část z ní použijeme jako sadbu pro příští sezonu, i když asi budu kupovat i novou sadbu.

Na chalupě jsme pokračovali se sklizní. Pár okurek a hlavně další fazolky. Nebylo jich ale tolik, jako na zahradě. Sklízeli se i o dost jednodušeji, protože většina z nich byla dost vysoko na konstrukci. Výnosnosti se zatím ty tyčkové keříkovým zdaleka nevyrovnají. Uvidíme, jak to bude po konci sezony. Tyčkové fazole začaly plodit o něco později a část těch keříkových už vypadá, že bude končit. To by mohlo změnit poměr sil.

O rajčatech na chalupě je už škoda mluvit. Všechny rostliny jsou po smrti. I ty odrůdy, co minulý rok plísní celkem odolávaly, tak tento rok dopadly úplně stejně jako zbytek. Ani jsem to nefotil. Příští týden rostliny zlikviduji a vyseji na záhony zelené hnojení.

Stále čekáme na sklizeň a papriky. Vysadili jsme ji do části zahrady, kde je více slimáků a je to vidět. Jen co se objeví nějaký plod, tak hned je ožraný a uhnije. Papriku jsem už celkem odepsal, ale možná nás ještě příjemně překvapí.

Zelené hnojení, co jsem vyséval k okurkám minulý týden, už hezky vyklíčilo. Stejně jako na zahradě trochu pozlobili slimáci, když sežrali část porostu. Není to nic hrozného a obdobně jako na zahradě jsem na povrch rozhodil další semínka jako náhradu.

Sklizně jsme měli za sebou a teď už „jenom“ zpracovat tu hromadu zeleniny, co jsme si dovezli domů. To nám zabralo v podstatě celou neděli. To je obvyklé pro srpen, kde jsou sklizně asi největší. Jeden den sklízíme a druhý den zpracováváme. Je to hodně práce a času, ale v zimě je pak příjemné otevřít mrazák a už jenom vyndávat připravené pytlíky se zeleninou.

Příště už snad bude klasický týdenní report. Předpokládám, že zase budeme dost sklízet, ale rád bych udělal i nějaké nové výsevy. Čas utíká a za chvíli už může být pozdě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *