Rok pátý – 33. týden: Podzimní výsevy

33. týden

Trochu se nám poslední týden ochladilo. Doufám, že je to pouze krátkodobá záležitost, protože už jsme tuto sezonu měli chladné jaro a sezona mi i tak připadá hodně krátká. Zatím ještě nejsem psychicky připravený na její další případné zkrácení. Sobota nám ale vyšla celkem hezky. Po předchozích týdnech, kdy jsme hlavně sklízeli, jsem měl tentokrát vyloženě chuť už něco dělat se záhony. Kromě mé chuti je v podstatě i vhodná doba na podzimní výsevy u některých druhů zeleniny. Poslední dvě sezony jsme měli právě z podzimních výsevů lepší výsledky než u těch jarních. Připravil jsem si hodně semínek (jako obvykle) a vyrazili jsme směr zahrada. Cestou na zahradu nějak došla řeč na houby, z čeho vzešel plán podívat se do lesa co roste. Máme to po cestě na zahradu a menší zdržení si dovolit můžeme. Už kousek od parkoviště jsme měli první úlovky. Začátek tedy vypadal slibně. Později to už tak dobré nebylo, ale stejně jsme se asi po hodině chození lesem vrátily s kbelíkem plným hub. Byly to hlavně holubinky, které asi moc houbařů nesbírá. Dobře pro nás a doplnění našich houbových zásob.

Po menším zdržení v lese jsme dorazili na zahradu a hned se pustili do práce. Proběhlo obvyklé rozdělení činnosti. Manželka jde sklízet, já dělat něco jiného. Úplně jako první jsme si ale udělali prohlídku záhonu a skončili jsme u ovoce. Zase dozrálo dost ostružin a pár jahod, takže sklizeň jsme zahájili tam. Je to celkem nevýhoda docházet na zahradu jenom jednou týdně. Vidíte, že ovoce ještě není úplně zralé a ideální na sklizeň, ale když ho necháte ještě o týden déle, tak už to bude moc dlouho. U jahod navíc nám ty nejhezčí plody okusují slimáci. Vědí, co je dobré a na rozdíl od nás si můžou pár dní počkat. Ale nevadí. Jsme rádi i za to co je.
Když už jsme byli u ostružin, tak jsme se zaběhli podívat na naší letní jabloň odrůdy „Průsvitné letní“. Je to naše jediná jabloň na zahradě, která už v minulosti zaplodila. Tento rok jsem na ní viděl jenom jeden plod, který by už mohl být zralý ke sklizni. U stromu jsme zjistili, že to jedno jablko ještě zralé není. Pozitivní na tom ale bylo, že jsme na stromku našli další dva plody. Jsem se posledně nějak blbě koukal. Ty už zralé byli, tak jsme je sklidili. Jedno jablko bylo prasklé, proto jsme ho snědli hned na místě. Chutnalo skvěle, i když jsou letní odrůdy vhodnější spíše na zpracování v kuchyni než na přímý konzum. Jedno jablíčko jsme si vezli domů, a to poslední sklidíme asi příští týden.


Po sklizni ovoce jsme se už pustili do práce každý sám. Manželka pokračovala sklizní zeleniny. Jako obvykle u zeleniny začala cuketami, patisony a okurkami. Relativně dobře se sklízí a za chvilku toho máte hodně. Okurky už končí, takže úroda nic moc. Cuket je tak akorát pro nás a patisonů skoro až moc. Což nevadí, protože pro náš účel (cuketové lečo) poslouží stejně dobře jako cukety.

Po sklizni tykvovité zeleniny pokračovala manželka s fazolkami. I tento týden se urodilo. Nebylo toho tolik, jako před týdnem, ale jeden menší, asi 5 l kbelík, naplnila. Vypadá to, že keříkové fazole na lusky už budou pomalu končit. Nějak extra nám to nevadí, protože jsme už zpracovali dost úrody a víc možná ani nepotřebujeme. Když ale bude víc, tak se tomu bránit nebudeme. Aspoň nebudeme muset vymýšlet co přes víkend uvařit. Zahrada to vymyslí za nás. Část sklizně fazolek jsme snědli hned v sobotu na večeři a byly skvělé.
Zkontrolovali jsme i keříkovou fazoli na lusky, jestli náhodou už nejsou suché lusky. Nechci, aby se opakovala situace z minulého roku, kdy jsme kvůli opožděné sklizni o velkou část úrody přišli. Když jsme byli na dovolené na Slovensku, tak máma už dost suchých lusků sklidila. Proto jsem tak trochu doufal, že bude něco i u nás. Rozdíl u podmínek pro pěstování je ale značný a u nás zatím žádné suché lusky nejsou. Pár keříků vypadá nadějně, ale ještě tak týden nebo dva potřebují. Násada lusků vypadá hodně dobře. Doufejme, že nám počasí dopřeje hezkou sklizeň.


Manželka sklízela a já jsem se pustil do přípravy záhonu pro podzimní výsevy. Vybral jsem druhý záhon po hrášku. Na jeden jsme před časem vyseli ředkve. Na ten druhý nám nezbyl čas, tak jsme ho nechali na příště, že tam vysejeme zelené hnojení. To příště trvalo několik týdnů, tak nám záhon za tu dobu hezky zarostl. Na jedné straně nám to přidalo hodně práce s jeho čištěním, na druhé straně je to lepší, než kdyby tam zůstala holá půda. I „plevely“ jsou pro půdu lepší než nic a slouží jako zelené hnojení. V tomto případě hlavně jitrocel, který mi nějak nevadí, protože se dobře likviduje a má moc hezké kořeny pro budování půdy. Na záhonu ale bylo i dost pýru, co už mi vadí dost.

U tohoto záhonu nemáme udělané ohraničení ze střešních tašek, tak pýr vesele prorůstal z cestiček mezi záhony. Tomu snad už bude konec, protože jsme cestičky přikryli silážní plachtou, pod kterou neporoste ani pýr. Ještě nějakou dobu budeme na rozhraní záhonů a silážní plachty vytrhávat zbytky plevelů, ale časem snad pýr kapituluje a zbavíme se ho tam nadobro.
Příroda ví, co dělá a v půdě většinou roste to, co půda potřebuje. Ne vždy to ale musí být v souladu s tím, co potřebujeme my. Já jsem teď potřeboval záhon na výsev ředkviček, salátu a asijské listové zeleniny. Takže všechen plevel šel pryč. Vidlemi jsem nakypřil záhon. Na tomto záhonu zatím není úplně nejlepší půda. Je trochu slehlá a ubitá. Nakypření vidlemi by mělo pomoct a současně to hodně ulehčí odplevelování. Pro tento záhon by se asi více hodilo zelené hnojení, ale chci udělat podzimní výsevy tzv. jarní zeleniny a jiný vhodný záhon zatím nemáme. Obecně se jedná o na živiny méně náročnou zeleninu, takže by to mohlo být v pohodě. Listová zelenina navíc poslouží jako zelené hnojení. Sice ji neplánujeme posekat a nechat tam, ale díky velké listové ploše by mohlo proběhnout hodně fotosyntézy a tím i vyživení půdních organismů.
Čištění záhonu zabralo tolik času, že manželka už sklidila to, co chtěla a přišla mi pomoct. Spolu jsme už záhon rychle dočistili a mohl jsem konečně vysévat. Vyséval jsem namokro do zalitých řádků, protože bylo pár dní bez deště, a ne moc kvalitní půda na záhonu byla dost suchá. To možná nebylo potřeba, protože už další den dost pršelo. Měli jsme ale plný sud vody, tak proč si to „nepojistit“.
Většinu výsevů na záhoně tvořily ředkvičky. Chtěl jsem dosít semínka, co zbyla z jarních výsevů. Už je radši nebudu nechávat a skladovat nevím jak dlouho, protože pak na to často doplatíme horším klíčením. Na poslední asi třetinu záhonu jsem vysel salát a asijskou listovou zeleninu. U té mi zbyla semínka ještě z minulého roku a déle je skladovat nechci. Nejsem si vůbec jistý, že tuhle zeleninu ještě budeme pěstovat. Je spíše na ochucení než jako hlavní složka salátu. V asijské kuchyni se asi používá hodně, ale u nás jsme zatím pro ni nenašli využití. O dost víc z listové zeleniny využíváme mangold. Záhon jsme po výsevech přikryli netkanou textilii. Máme s tím dobré zkušenosti. Holá půda tak nevysychá a celkem to dokáže ochránit i před škůdci.

Ředkve na vedlejším záhonu už vypadají hodně dobře. Ještě před týdnem to byly takové částečně okousané chudinky. Se mi skoro ani nechtělo věřit, že přes týden tak vyrostly. Škoda jenom, že na jedné části záhonu nevyklíčilo vůbec nic. Měla tam být bílá vodnice. Vzhledem k tomu, že tam není ani jedna rostlina, myslím si, že byla špatná semínka. Kupoval jsem je na podzim minulého roku, takže by neměla být stará. Ale kdo ví. Nestalo se mi poprvé, že jsem koupil nový pytlík semínek a nevyklíčilo vůbec nic. Nechtěl jsem nechávat na záhonu prázdné místo a semínka ředkví jsem už neměl, tak jsem tam aspoň vysel řepku jako zelené hnojení. Alespoň je ze stejné rodiny jako ředkve.

V posledním článku jsem dával obrázek dvou záhonů se zeleným hnojením. Jeden byl sežraný více jako druhý. Tento týden je rozdíl viditelný ještě více. Stejně jako ředkve, i řepka přes týden hodně vyrostla. Pokud jsem ještě doufal, že se škoda srovná a řepka doroste, tak teď už si to nemyslím. Semínka, co jsem minulý týden rozházel na záhon, ještě nevyklíčila a nejsem si jistý, jestli vůbec na povrchu záhonu vyklíčí. Proto jsem vzal vidle a záhon nakypřil. Pak jsem na něj rozházel semínka řepky, a protože mi nevyšlo na celý záhon, tak i luskoobilnou směs. Nevadí to, protože obecně čím větší pestrost, tím lépe. Příští rok na tom záhonu plánujeme pěstovat jenom zelené hnojení, takže tam v podstatě můžeme vysít cokoliv. Po výsevu jsem povrch záhonu uhrabal. Po nakypření vidlemi měl záhon zvrásněný povrch, do kterého semínka zapadla. Rozhrabáním se semínka jemně zapravila do půdy. Snad druhý výsev dopadne lépe než ten první. Zlepšovat půdu na záhonu chceme a s holou půdou to nepůjde.

Zatím co jsem vyséval zelené hnojení, manželka udělala ještě nějaké menší sklizně. Vypadá to, že slimáci na chvíli nechali brokolici na pokoji, tak se začala pořádně rozrůstat. Moc růžiček nemá, ale lepší je sklidit co je než nechat slimákům. Snad se do konce sezony ještě nějakých sklizní dočkáme. Co máme zkušenosti s brokolicí z minulých let, tak když se rozjede, je skoro k nezastavení a klidně lze udělat i čtyři sklizně za sezonu.


Manželka sklidila zase i nějaké brambory, kterým už pomalu odumírá nať. Nejvíc u rané odrůdy „Rosara“. Tu ale i tak máme hlavně pro sběr a jídlo v průběhu sezonu. Primárně na uskladnění máme jiné odrůdy. Takže i kdybychom snědli všechny rané brambory (kromě pár nechaných na sadbu), tak je to úplně v pohodě. K tomu jsou určené. To ale určitě nehrozí, protože manželka zatím úplně sklidila jenom tři keříky z celkových čtyřiceti.

Když máte brambory, tak přinejhorším máte základ pro jídlo, nebo klidně i celé jídlo. Naše zahrada samozřejmě nabízí více. Teď už klidně děláme i celá jídla jenom z našich surovin. Tedy s výjimkou pár ingrediencí, které si nedopěstuje (olej, sůl, ocet, …). Vhodná ke sklizni je např, řepa, ze které se dá vymyslet dost jídel, nebo mrkev, kterou sklízíme pravidelně každý týden. A každým týdnem je hezčí a hezčí. Pěstujeme bezorebně bez rytí a máme mrkev, o které se mi prvním rokem mohlo jenom zdát. A to jsme první rok záhon pro mrkev poctivě zryli na hloubku rýče. Sklizeň za moc nestála. Teď už pár let neryjeme a mrkev máme stále hezčí. Platí to i při jinou zeleninu s dlouhým kořenem, jako je pastinák, nebo ředkve typu daikon. Občas se mně někdo snaží přesvědčit, že musím nechat pozemek zorat, jinak že nejde pěstovat pořádnou zeleninu. Co mu mám na to říct? Ať se přijde podívat, jak to u nás roste i bez orby. Zatím mu musí stačit obrázky.

Samozřejmě ne všemu se daří dobře každý rok. Už druhý rok máme problém s rajčaty, lépe řečeno s plísní. Není to jenom náš problém. Vím, že plíseň je obecným problémem. Jenom jsme si to do minulé sezony moc nechtěli připustit, protože jsme problém s plísní neměli. Stříkat rajčata odmítám. To si je už rovnou můžu kupovat v obchodě a nebudu si ničit půdu. Spíš půjdu cestou prevence a pěstováním plísní odolných odrůd. pro příští rok už mám plán. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím jenom odepisujeme ztráty. Rajčata jsem odepsal už minulý týden, když jsem po dovolené viděl ten masakr. K mému překvapení přes týden ještě hodně rajčat stihlo uzrát. Je to ale k ničemu, protože 99 % zralých plodů je i tak napadeno plísní. Je smutné se na to koukat, ale nic s tím nenadělám. Rajčata asi ani nebudu odstraňovat. Nechám je tam, zakryji plachtou a nechám je rozložit se. Ať z nich bude aspoň něco. Minulý rok na záhonu i tak neplánujeme nic pěstovat, možná kromě zeleného hnojení.

Na chalupě jsem měl v plánu se postarat o záhony s rajčaty. Tam je nechci nechávat rozložit se na záhonech. Chci je odstranit a vysít tam zelené hnojení. Na zahradě jsme se ale zdrželi o něco déle a neměli chuť na větší práce na chalupě. Chtěli jsme jenom sklidit co je potřeba a jet domů do Prahy.

Okurky na zahradě už to pomalu mají za sebou. Na chalupě ale jenom teď pořádně začínají. Nevím, co za sazenice jsem koupil ve farmářském krámku. Musím se poptat na odrůdu, protože vypadají, že lépe odolávají plísni. Rostliny okurek z přímého výsevu už stejně jako na zahradě začínají odumírat. Koupené sazenice se zatím drží a hezky nasazují plody. Ty čtyři rostliny by možná pro naší osobní spotřebu i stačily.

Ještě o trochu více zpožděné jsou rostliny ačokči. Není se co divit, protože jsme je vysévali pozdě a napodruhé. Minulý týden bylo vidět hodně květů, tento týden jsou občas vidět už i malé plody. Stejně jako jiné tykvovité, i ačokča roste hodně rychle, tak příští týden už možná budeme sklízet první plody. Pokud nepřijde nějaký mráz, tak po konci okurek budeme sklízet ačokču. Není to sice 100 % náhrada okurek, ale lepší než nic. My ačokču máme rádi a už se těšíme na sklizeň.

Obdobně jako u okurek je to i u fazolí. Fazole na lusky na zahradě pomalu končí a na chalupě se teprve začínají rozjíždět. Hlavně odrůda „Neckarkönigin“, která počtem lusků začíná konkurovat i keříkovým odrůdám. Velikostí lusků je hravě překonává. Skvělá univerzální fazole, kterou pro zpestření přidáváme i do cuketového leča. Navíc se o hodně lépe sklízí než keříkové odrůdy. Jenom prostě nevypadá na talíři tak lákavě, jako tenké lusky s kulatým průměrem. Když ale potřebujete „hmotu“, tak chcete odrůdy, které se lépe sklízí a mají velké plody.

Na naší letní jabloni začali padat první jablka, takže sklizeň je skoro tady. I ty spadané jsme posbírali, protože mi bylo líto je tam nechat. Sice je většina jablek červivá, nebo nějak poškozená, ale po ořezání poškozených míst jsou to skvělá jablka do koláče. Tam i většina posbíraných jablek skončila. Letní jablka dlouho skladovat nejdou, proto většina z nich skončí usušená, nebo v koláči. V sezoně máme každý týden jablkový koláč. Ne, že bych si stěžoval. Na fotce níže je úroda z chalupy, kterou jsme sklidili za tu chvíli, co jsme tam byli. Pak jsme hned jeli zpátky domů, protože nás ještě čekalo zpracování časti úrody. Minimálně jsme měli houby, o které se bylo potřeba postarat.

Příští týden si asi aktivity na chalupě a zahradě vyměníme. Nejdřív pojedeme na chalupu a pořádně se postaráme o záhony. Na zahradu pojedeme jenom na rychlou sklizeň. Zatím tam není nic takového, co by vyžadovalo naši větší pozornost. Tedy kromě kosení, ale do toho se mi při stavu louky už ani moc nechce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *