Rok čtvrtý – 26. týden: Údržba záhonů (nikdy) nekončí

26. týden

Počasí si s námi hezky zahrává. V poslední době hodně prší. Ne že bych nebyl rád, ale když jezdíme na zahradu jenom jednou týdně, tak to dokáže zkomplikovat naše plány. V sobotu jsme vstali do upršeného rána a ani předpověď na celý den nevypadala lépe. Tak jsme to radši vzdali a rozhodli se vyrazit na zahradu v neděli, kde byla přece jenom příznivější předpověď. Když jsem se v neděli ráno probudil a uslyšel jsem dešťové kapky na parapetu, tak jsem si v duchu hezky zanadával. Naštěstí se to ale celkem brzy změnilo, a tak nám nic nebránilo vyrazit do světa.

Po příjezdu na zahradu jsme zkonstatovali, že už máme na pozemku pořádnou džungli. Jak jsem si ještě v dubnu myslel, že tento rok nebude co sekat, tak teď tam máme trávu do výše pasu. Sekání by sice bylo potřeba, ale větší prioritou pro nás jsou stále záhony. Přece jenom bychom rádi nějakou slušnější sklizeň a záhonů vyžadujících naší okamžitou pozornost je stále více než dost.

Jako obvykle po příjezdu na zahradu jsem nejdříve šel vysypat bioodpad na kompostovací hromadu. Něž jsem to udělal a umyl kbelík, tak koukám, že manželka se už pustila do čištění prvního záhonu. A to prvního doslova. První v ten den, první v pořadí i první, který jsme na zahradě vůbec udělali. Tento rok jsem tento záhon manželce nechal jako pokusný, ale v podstatě jsem tam jenom testovali výsadbu česneku z malých cibulek a šalotku z podzimního výsevu. Ani jedno nedopadlo moc dobře, ale o tom až za chvíli. Kromě cibulové zeleniny jsme tam vysévali s různou úspěšností i nějaké bylinky. Posledně na volné místo po řeřiše to byla naťová petržel. U té jsme si už před časem všimli, že už celkem dobře vyklíčila. Nějak jsem ale ten záhon obcházeli a odkládali jeho vyčištění na neurčito. Já bych ho asi obcházel ještě dlouho, možná až do konce sezony. Když se už ale manželka rozhodla ho začít čistit, tak jsem se přidal. Nejdřív jsme vyčistili petrželku.

Zatím vypadá dobře. I když si to nepřeji, tak ji velkou životnost nedávám. Při tahání plevele jsme totiž objevovali jeden tunel za druhým. Takto nám hlodavci přes zimu po prvním roce zlikvidovali celý úsek s hezkou naťovou petrželí v pásu pro trvalky. Protože jsme se tomu záhonu už dlouho nevěnovali, tak nevím, jak staré jsou ty tunely. Nic moc s tím ale udělat nemůžeme. Už jsme si ale udělali jeden malý záhonek s naťovou petrželí na chalupě, tak bez petrželky nezůstaneme. Příští rok první záhon asi i tak předěláme a vrátíme do rotace. Experimentovat budu asi jenom na chalupě, kde ty testy nebudou moc narušovat hlodavci.

Hned vedle nové petrželky máme na záhonu i zbytky staré petrželky. Není ji tam moc, ale přece, tak jsme vyčistili i tu a hned vedle i již hodně vykvetlou šalotku. Zbytek záhonu už je jenom pokusný česnek. Jedná se asi hlavně o francouzské odrůdy, u kterých v hodně případech došlo ke zduření stonku pár centimetrů nad hlavní cibulí, kde se vytvořilo pár menších cibulek. Někde jsem četl, že se ty cibulky dají normálně vysadit, tak jsme to zkusili. Zjara to bylo v pohodě. Česnek vyklíčil stejně jako každý jiný. Pak ale moc nerostl, tak jsem si říkal, že možná to časem dožene. Jenomže k tomu již nedošlo. Záhon hodně zarostl, my jsme o obcházeli a česnek už ani nebylo vidět.

Moc se mi do čištění zbytků prvního záhonu nechtělo. Když jsme už ale začali petrželkou, tak to bylo takové, že ještě kousek k šalotce, pak ještě kousek, až jsme nakonec vypleli celý záhon. S česnekem to dopadlo právě tak špatně, jak jsem předpokládal. Moc ho na tom záhonu není, a navíc je dost slabý. Asi za to hodně může i to, že jsme ho nechali zarůst. Víckrát to ale už zkoušet asi nebudeme. Taky už ani nemáme v plánu pěstovat francouzské odrůdy a u jiných jsem to zduření stonky nepozoroval. Česnek je na delší povídání. O tom se ale rozepíšu až v článku o zelenině na konci roku.

Mrkev jsem po roční pauze zase pěstovali k kombinací s ředkvičkou. Chtěl jsem vyzkoušet novou odrůdu „Cherry belle“, u které se píše, že je vhodná na svazkování. Nevím proč jsem z toho nabyl dojmu, že půjde o menší odrůdu ředkviček (možná i kvůli názvu). Ta vhodnost na svazkování se bude spíše týkat doby zrání, kdy tato odrůda zraje skoro najednou. Velikostí ale byla minimálně stejná jako zbytek pěstovaných odrůd. Zase moc nevyšel můj plán na využití prostoru mezi řádky mrkve. Řádky jsem dal i trochu více od sebe, takže jsem dostal ve výsledku od manželky ještě vynadáno, že máme málo mrkve. Ono to tak po vyčištění záhonu a při ne úplně nejlepším klíčení u mrkve i vypadá.

Zas tak tragické to snad ale nebude. Aspoň není potřeba moc jednotit. Doufá, že po vyčištění se mrkev více rozjede. Klíčení bylo u všech odrůd lepší než 50 % (odhadem), ale samozřejmě mohlo být i lepší. Zase jsou to ale ty nešťastné dubnové výsevy, kdy následně schytáme suchý měsíc. Růst vypadá různě. Některé mrkve ale vypadají už celkem hezky. Jako naschvál většinou tam, kde jich je nakupeno nejvíc a možná bude potřeba ještě něco přetrhat.

Protože mrkve nikdy není dost (hlavně pro mě), tak jsme se rozhodli pro další výsevy tam, kde to půjde. Po vyčištění se uvolnilo místo na pár záhonech. Pro letní výsevy jiné zeleniny je ještě trochu brzo a mrkev by to ještě v pohodě měla zvládnout.

Manželka sklidila skoro celý záhon s ředkvičkami. Minulý týden tam ještě nic „nebylo“ a najednou jsou tam ředkvičky velké skoro jako menší řepa. Za předchozí deštivý týden se nacucali vody nad míru. Vypadají prodejně moc hezky a lidi chtějí velkou zeleninu. Stačí se podívat na farmářské trhy, které jsou plné zeleniny jako na steroidech. Spíše je to ale všechno naducané vodou na maximum. Prodejně je to sice fajn (hlavně pro prodejce), ale trochu to odnáší chuť. Když se ale počasí takto vyvine, tak co dělat. Jedině sklidit a postupně sníst. Déle je nechávat na záhonu asi už nemá smysl. Pař ředkviček tam zůstalo do dalšího týdne, ale hlavní sklizeň už máme za sebou.

Protože se ale ředkviček nechci jenom tak lehce vzdát, tak jsem udělal další dosev do řádků, které byli víceméně sklizené. Tentokrát ale už jenom odrůdu „Viola“, která by měla být celoroční. Odrůda „Saxa 2“ je spíš na jaře a podzim. V horku moc rychle vybíhá do květu. Na zbytek uvolněného místa na záhonu jsem vysel mrkev odrůdy „Karotina“.

V záhonu s ředkvičkami jsem jako jarní zeleninu vyséval i polníček. Ten nám minulý rok vůbec nevyšel a byl jsem zvědavý, jak si povede letos. Začátek tedy nic moc, na to, že to má být jarní zelenina. Až teď, když už jsme skoro všechny ředkvičky už sklidili a roketa je dávno v květu, tak máme slušnou úrodu polníčku. Popravdě nevím, čím to je. Možná to bude chtít ho vyséval samostatně, nebo ho nezakrývat. Měl by se taky množit samovýsevem, takže možná ho zkusím vysít někde, kde by to takto šlo. Nejspíš ale někde na chalupě. Na zahradě jsou k tomu mimo záhony moc drsné podmínky.

Z minulého týdne nám zůstali na vyčištění, kromě jiného, záhony s fazolí na suché zrno. Na rozdíl od fazole na lusky vyklíčily celkem dobře. Kromě kupované odrůdy „Petra“, osivo které mi zůstalo z minulého roku a nevyklíčila asi ani jedna. Zatím mi není jasný důvod. Namísto fazole tam ale byla slušná úroda merlíku. Ten jsme vyčistili z tohoto i dalšího fazolového záhonu. Minulý rok tam byl kompostovací záhon pro dýně, takže tam zůstalo něco kompostu a merlíku se to určitě líbilo.

Při čištění záhonů a protahování merlíku jsme udělali celkem příjemný objev. Mezi merlíkem si hezky rostlo i pár sazenic rajčat. Ty jsem tento rok neplánoval na zahradě pěstovat vůbec. Vůbec nevím, jak se tam ty rajčata dostala. Možná že nějaké semínko zůstalo na starých rostlinách, které jsem po odstranění z jejich záhonů hodili právě na ten kompostovací. Vůbec nevím odrůdy, ani nic bližšího, takže se necháme překvapit.

Rajčata vyrostla skoro na jednom místě, tak jsem je radši rozsadil na začátek záhonů. Po dva na každou stranu. Zbytek volného místa na záhonu jsem osel mrkví. Další mrkev se hodí a nevím co jiného tam teď dosít. Když jsme čistili záhon s mrkví, tak jsem tam taky objevil samovýsevy rajčat a jednu malou rostlinu i v záhonu s ředkvičkami. U těchto dvou záhonů se to dá i pochopit, protože tam byli rajčata minulým rokem a několik špatných plodů jsme nechali na záhonu. Dvě malé rostlinky jsme objevili i ve druhém záhonu s fazolí, ale byli o dost menší jako rajčata na prvním fazolovém záhonu a nechtěl jsem je přesázet. Uvidíme, jestli z nich vůbec něco bude. Je mi ale líto je jenom tak vytrhnout. Ze samovýsevu jsou často ty nejlepší rostliny.

Jak jsem tahal merlík z fazolí, tak najednou cítím nějakou známou vůní. Za chvílí přemýšlím nad tím, že ten plevel tady roste nějak moc pravidelně. Až pak mi to došlo. Úplně jsem zapomněl na to, že jsme mezi fazoli vysel saturejku. Vždy jeden řádek, jako oddělení odrůd. Takže jsem s merlíkem vytahal i skoro půl řádku saturejky, než jsem přešel z automatiky za normální myšlení. Samozřejmě mně to mrzí, ale už s tím nic nenadělám. Aspoň že se to stalo jenom u jednoho záhonu. U těch dalších jsem si už dal pozor. Saturejku vysévám mezi fazoli poprvé a na rozdíl od fazole i dobře vyklíčila a roste. Byla by ji škoda jenom tak vytrhat. Příště musím více myslet, než začnu tahat plevel.

Při kontrole jahod jsme se dočkali menšího překvapení. Minulý týden to ještě moc na sklizeň nevypadalo, ale tento týden tam najednou bylo „hodně“ červených jahod. Už se do nich pustili i slimáci, i když nějak extra velké škody zatím nestihli způsobit. Manželka zralé jahody sklidila. Nebylo jich nějak moc, ale chuťově byli fajn, a hlavně jsou naše. Stále je to největší sklizeň jahod, co jsme zatím měli.

Kromě klasické sklizně listové zeleniny, ředkviček a teď už i jahod si manželka pravidelně už pár týdnu řeže i nějaké květy do vázy. K již kvetoucím hvozdíkům a chrpám se tento týden přidali k hledíky. Kytky moc nefotím, ale tento týden jsem neodolal.

Po deštivém ránu jsme nakonec měli hezký den. Na zahradě jsme udělali kus práce a více se nám už nechtělo začínat. Stále ale ještě zůstávalo do večera dost času, tak jsme vyrazili na chalupu o něco dříve, že tam uděláme o trochu více práce než obvykle (s výjimkou minulého týdne). Já jsem se samozřejmě hodně těšil na rajčata, které jsem si minulý deštivý týden neužil až tak, jak bych chtěl. To ale moc nedopadlo ani tento týden. Minule jsem zelené hnojení kolem rajčat trochu ušlapal a polámal, ale ne že by mu to moc vadilo. Byla tam skoro stejná džungle jako předtím. Vzal jsem tedy kososrp a opřel se do toho pořádně. I když mi bylo celkem líto kvetoucího hrášku, kolem kterého kroužilo spousta čmeláků, tak rajčata jsou přednější. Chtěl jsem ještě rajčata pořádné prohlídnout, něco vylomit apod., ale sekáním jsem strávil moc času a chtěl jsem udělat ještě další práce na chalupě. Příští týden už snad nebudu muset usměrňovat zelené hnojení a budu si moct rajčata pořádně prostudovat.

Něco jsem si ale přece jenom u rajčat všiml. Např. obě rostliny odrůdy „Indigo apple“ se zbarvili hodně tmavě, skoro do fialové. Nejsem si úplně jistý, čím to je. Jestli je to adaptace na podmínky na zahradě, nebo nějaká nemoc, nebo něco jiného. Rajčata se vybarvují do tmavší barvy, když mají hodně světla. To by byla ta lepší varianta. Ale hodně tmavě se zbarvili i lilky po přesazení na zahradu a teď skoro chcípají, takže nevím. Jsou to jediné dvě rostliny a jenom tato odrůda, které se tak vybarvily. Jinak mají rostliny po delším deštivém počasí listy spíše do žluté. Na obrázku to není moc vidět, ale ve skutečnosti jsou rostliny fakt hodně tmavé.

Hodně rajčat kvete. Asi nejvíce u odrůd „Azoychka“ (první obrázek) a „Green tiger“ (druhý obrázek). Odrůdu „Azoychka“ jsem koupil, protože se mi líbil název, stejně jako před časem u odrůdy „Goldkrone“. Je to větší steakové rajče žluté barvy. Na začátku moc nenadchlo. Klíčení bylo hodně špatné a dělal jsem i další výsev. Taky růst v sadbovači byl hodně slabý a rajčata se v podstatě rozjela až po přesazení do větší nádoby, kdy dohnala i zbytek dobře rostoucích odrůd. Z outsidera se tak najednou stal jeden z favoritů. Uvidíme ale až na konci sezóny. Odrůda „Green tiger“ celkem dobře klíčila i rostla. Nebylo to úplně nejlepší, ale fandil jsem ji, protože je to jeden z mých favoritů. Přijde mi, že roste dost keřovitě a tvoří hodně odnoží. Jednu rostlinu jsem tak nechal a druhou vylámal. Uvidíme později, která poroste lépe.


Rajčata sice kvetou, ale jak dlouho prší, tak asi je trochu problém s opylením. Všiml jsem si to u odrůdy „Brandywine“, která má jedny z nejhezčích rostlin. Taky kvete, ale jeden květ se pořádně nevyvinul, usychá a vypadal, že brzo upadne. Proto jsem preventivně zatřásl s každou kvetoucí rostlinou. Rajčata jsou samoopylovací a opylují se prý hlavně větrem. Když není moc větru, tak prý pomůže s nimi zatřást. Mělo by to pomoct lepšímu opylení květů a tím i vyšší úrodě. Viděl jsem video jednoho Američana, který pomocí hlavy elektrického zubního kartáčku rozvibroval každý květ na rajčeti kvůli lepšími opylení. Asi je to taky možnost, pokud to chcete dělat. Mít ale hodně rostlin, tak to strávíte vibrováním květů půl dne. Já radši jenom při pravidelné obhlídce rajčat preventivně zatřesu rostlinou a víc dělat nebudu. I tak jsem tam jenom jednou týdně, tak si rajčata budou muset poradit i bez nás.

Celkem překvapilo (i když jsem s tím vlastně počítal) dodatečně zahrabané rajče na malém pokusném záhonku. I když není rostlina moc vysoká, tak má rozhodně nejtlustší stonek a bohaté olistění. Taky už začíná vytvářet květy. Na to, jaký to byl na začátku mrzáček, tak se hezky vyšvihl. Měla by to být odrůda „Indigo apple“, ale nejsem si jistý. Na rozdíl od již výše zmiňovaných rostlin této odrůdy, které se zbarvily tmavě, tak tato rostlina až tak tmavá není. Necháme se překvapit, když zaplodí.

Spolu s touto rostlinou jsou tam i další dvě. Jedna rostlina by měla být odrůda „Dwarf shadow boxing“, u druhé si nejsem jistý. Všechny tři rostliny na malém záhonku jsou ale moc hezké, silné a s bohatým olistěním. Přijdou mi v lepší formě, než rostliny na velkých záhonech mezi zeleným hnojením. Nevím, jestli za to může holá půda malého záhonu (méně vlhkosti, méně soupeření o živiny), nebo něco jiného. Tipuji to na větší vzdušnost u menšího záhonu a tím pádem menší vlhkost. Přece jenom, poslední dobu bylo té vlhkosti až moc. Uvidíme, jak si povede zbytek rajčat teď, kdy jsem to zelené hnojení už posekal a taky má v příštích dnech už méně pršet. To by zase rostliny ve velkých záhonech mohli těžit z pokryté půdy a zbytků kořenů od zeleného hnojení.

Já jsem se hrál s rajčaty a manželka zase s posledním velkým záhonem, kde jsme vyseli pokusně zbytky semínek převážně jarní zeleniny. Všemu se v celku daří, i když jsme tomu záhonu nevěnovali moc péče a spíš se jenom sklízelo. Menší údržbu to už ale chtělo a po zásahu manželky už záhon vypadá o hodně lépe. Zelenina tak může nasadit plné síly a ještě hezky dorůst do sklizně. Na obrázku je jenom malá část s cibulí a řepou. Chtěl jsem spíše detail, než celý záhon. Ten ale vypadá podobně, jenom je tam více druhů zeleniny. Možná vyfotím celý příště.

Minulý týden jsem na dva malé záhonky vysel mrkev a červenou řepu. Po týdnu jsou už vidět první klíčící rostlinky. Tohle na zahradě asi nehrozí, i kdyby vyšlo počasí parádně. Je tam o hodně sušší půda, na kterou je klíčící mrkev dost citlivá. Na chalupě co jsem si všiml, tak půda snad nebyla suchá nikdy. Jak je pozemek dost vlhký, tak ani ten povrch úplně nevyschne, i když je úplně holý. Pro klíčení problematické zeleniny jako mrkev a petržel asi ideální.


Na chalupě nám roste hodně bodláků. Vypadá to na nějaký druh pcháče, z čeho moc radost nemám. Kromě toho, že není snadné se ho zbavit a v dospělosti jsou to hodně velké rostliny, tak prý z kořenů vylučuje látku, která potlačuje růst jiných rostlin. Vskutku „ideální“ rostlina pro každý obhospodařovaný pozemek. Náš pozemek byl řadu let neobhospodařovaný, takže se tam všechno mohlo šířit prakticky libovolně. Navíc při zemních pracích na jaře došlo k rozdrobení kořenů pcháče a tím ještě většímu namnožení pcháče. Kromě semen se totiž výborně množí i oddenky, které můžou být dlouhé i dva metry. Radost tohle likvidovat. I z měkké půdy jakou máme na chalupě se málokdy podaří vytrhnout celý kořen, takže rostlina zase obroste. Je to boj na hodně dlouhou dobu. Při procházení pozemku se snažím likvidovat co nejmenší rostliny hned, jak na ně narazím, ale ne vždy to jde. Těch mimo zeleninové záhony jsme si nevšímali, až z nich najednou byl skoro les a už jsme nenašli ani jednu z nově vysazených jabloní. Proto jsem se rozhodl zbytek času na chalupě věnovat vytahování bodláků a snažil se probojovat k jabloni. Tam jsem se dostal, ale bodláky jsem zdaleka nevytahal všechny. Budu pokračovat další týden a i ty další a snad se to časem podaří když už ne zlikvidovat, tak aspoň dostal nějak pod kontrolu.

Sklizeň byla zase listovo ředkvičková. Jako bonus navíc máme něco málo vlastních jahod. Úplně jsme sklidili ne jenom ředkvičky na zahradě, ale i zbytek dlouhých ředkviček na chalupě. Slimáci jim už hodně ožrali listy a taky už ředkvičky začali dřevnatět. Jak je pěstujeme bez zakrytí, tak kromě poškození listů od slimáků jsou mírně poškozené i kořeny asi květilkou zelnou. Teď jsme na chalupě ředkvičky jenom zkoušeli, ale pro seriózní pěstování je bude chtít asi zakrýt. To by mělo pomoct i proti případným dřepčíkům, i když tento rok díky to díky vlhkému počasí není problém (zatím). Příště nás zase čeká údržba záhonů (jak jinak) a možná že začnu i sekat zahradu. To ale uvidíme až na místě podle aktuální situace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *