Rok šestý – 27. a 28. týden: Okurková sezona

27. – 28. týden

Poslední dva týdny byli, co se týká naší aktivity na zahradě a chalupě, hodně podobné. Proto jsem se rozhodl nepsat dvakrát skoro to samé, ale sloučit to do jednoho článku. Začalo období větších sklizní a následného zpracování úrody, tak jsme hlavně sklízeli a pak zpracovávali sklizenou zeleninu a ovoce.

První týden jsme měli v plánu sklizeň česneku na zahradě, a pak sklizeň rybízu na chalupě. U česneku i rybízu to bylo tak akorát v termínu. Protože ale nastalo i období sklizně okurek a cuket, užili jsme si i toho dost. U cuket to bylo 9 kg plodů a u okurek jsme sklidili jeden 9 litrový kbelík. Okurky jsme nevážili, ale je to zatím naše nejlepší sklizeň od začátku pěstování. Vypadá to, že sázka na hybridní odrůdy se vyplatila.

U česneku jsme jednu malou sklizeň udělali už minulý týden. Teď jsme pokračovali se sklizní hlavní odrůdy „Anton“, které se u nás na zahradě nejvíc daří. Nezklamala ani tento rok a už se suší v kůlně až do doby podzimní výsadby.


Současně se sklizní česneku jsme vytahali ze záhonu plevel a uložili ho na záhon. Za chvilku se rozloží a pak do záhonu vysejeme zelené hnojení. Zatím jsem se ještě nerozhodl jaké, ale určitě záhon nenechám do další sezony jenom tak.

Na zahradě sice máme více keřů rybízu než na chalupě, ale ani pár let po výsadbě se u nich nedá mluvit o nějaké úrodě. Maximálně pár bobulí na ochutnání. Trochu lépe jsou na tom angrešty, kde se dá mini sklizeň aspoň vyfotit. Ze tří odrůd mi zatím chutnají dva. Ta třetí je trochu kyselejší, ale možná nebyla jenom úplně nejvhodnější doba ke sklizni. Stejně jako u rybízu, máme i angrešty v plánu přesunout na chalupu. Snad se s přesunem do jiného prostředí zlepší i úroda. Na obrázku níže je ve kbelíku s angreštem i pár asijských (tzv. nashi) hrušek. Manželka udělala menší probírku, aby měl ne moc velký stromek sílu vyživit pár plodů. Zralé ještě nejsou, ale možná s nimi něco vymyslíme.


Celková sklizeň na zahradě pro tento týden byla slušná. Hlavně díky cuketám a okurkám. Kromě toho jsme ještě sklidili zeleninu, kterou pak využijeme pro zpracování cuket do různých salátů. Něco málo cibule, petržel, mrkev a ze záhonu s brukvovitou zeleninou jsem „zachránil“ pár kedluben a brokolici.

Další větší sklizeň nás čekala na chalupě. Vytáhli jsme si židličky, posadili se keřům rybízu a hezky obírali jednu větev po druhé. Šlo to rychleji, než jsem předpokládal. Úroda celkem slušná. Pro nás dost a něco i rozdáme. Po minulém roce, kdy jsme nedělali džem, si zase uděláme nějaké zásoby. To se týká hlavně červeného rybízu. Ten černý zamrazíme a později použijeme do koláčů.

Po kontrole zbytků česneku na chalupě jsme vyhodnotili, že by bylo dobré sklidit aspoň ruský nepaličák, co jsme i udělali. Úroda z jednoho řádku záhonu není nic světoborného, ale je to zase o něco lepší než minulý rok a o hodně lepší než první rok. Příští rok tuto odrůdu vysadíme zase a uvidíme. Není to nejlepší odrůda, co pěstujeme na chalupě, ale větší genetická variabilita toho, co pěstujeme, se někdy hodí. U ruského nepaličáků jsme se setkali s něčím, co jsme předtím viděli u francouzských odrůd česneku. V místě stonků nejčastěji těsně nad cibulí se vytvořilo zduřené místo s pacibulkami. Bylo to skoro u každé rostliny. Tyhle pacibulky jsme už zkoušeli v minulosti vysadit, ale bez většího úspěchu. Teď když máme nové pacibulky, tak to vyzkoušíme na podzim zase.


Zatím co na zahradě už sklízíme okurky ve velkém, na chalupě na to ještě jenom čekáme. U okurek z prvního výsevu se objevují první plody. Ty z druhého výsevu zatím ještě ani nekvetou. Moc nám to nevadí, protože ze zahrady máme okurek dost. Možná pak, když už budou okurky na zahradě končit, tak začneme sklízet ty z chalupy. Podobná situace je taky u ačokči. Zatím se jenom začínají rostliny rozrůstat. Bohatě kvetou a občas je vidět i nějaký malinký plod. Na focení jsou zatím moc malé.


Neplánovanou sklizeň jsem udělal nedaleko jabloně, kde se ze samovýsevu objevily dvě rostliny slézu kučeravého. Minulý rok jsme ho tam pěstovali v několika rostlinách. Za celou dobu jsme nic nesklidili a ani ho zatím neplánovali pěstovat. Příroda se rozhodla jinak. Tak jsem si řekl, že teď už musíme aspoň ochutnat. Otrhal jsem dost listů, ze kterých pak manželka udělala polévku. Chutnala nám, takže když už budeme mít vhodné podmínky, tak bych rád pěstoval i ten sléz. Zatím se možná budeme spoléhat na samovýsev. I když nějaká semínka si asi vezmu i tak. Podobná situace je u topinamburů, které jsme je taky neplánovali pěstovat tento rok na chalupě. Jenomže na nadarmo se topinambur považuje za invazní rostlinu. Pár hlíz zůstalo po sklizni v půdě a vyklíčili skoro hned vedle slézu, jako dalšího dobrovolníka. Necháváme je tak, úplně bez péče a později je zřejmě sklidíme.


Posledně jsem slíbil přidat porovnání cukrového hrášku, tak tady je. Vzal jsem jeden z těch větších lusků odrůdy „Oregon sugar pod“ a nějaký větší lusk odrůdy „Oregon giant“. Teď už je rozdíl vidět dobře. Máme v plánu si nechat osivo a příští rok vysít více „obřího“ hrášku. Když se mu bude zase dařit, mohl by být naší hlavní odrůdou. Jenom si nejsem jistý, jestli mezitím nedojde k nějakému křížení s odrůdou „Oregon sugard pod“, ze které byl údajně i vyšlechtěný.

V sobotu jsme sklízeli, v neděli jsme měli druhou směnu při zpracování toho, co jsme dovezli. To je právě v tomto období nejnáročnější. Ale i když je to únavné, tak pohled na to, jak se zase hromadí zásoby na zimu, je příjemný.

Druhý týden byl hodně podobný tomu předchozímu. Akorát že okurek a cuket jsme sklidili ještě o dost více. Okurek bylo do 20 litrového kbelíku a cuket už ne 9 kg, ale rovnou 16 kg. Další změnou oproti předchozímu týdnu bylo, že jsme byli s manželkou oba čerstvě po nemoci a neměli jsme chuť, ani sílu dělat nějaké velké práce. Kromě sklizní je asi největší a pořád odkládanou prací kosení zahrady. Pak ještě dočišťujeme záhony po celkových sklizních zeleniny, nebo jenom tak operativně, jak je potřeba.

Tento týden jsme se rozhodli odkrýt a zkontrolovat záhon s druhým výsevem mrkve. Ochranná textilie už byla dost nadzvednutá, ale nedělal jsem si naděje, že to bude mrkví. Mrkve bylo po odkrytí vidět poměrně málo. Zato divokého amarantu a merlíku bylo jako na roční sklizeň. Akorát nejvyšší čas s tím něco dělat. Záhon jsme vypleli a plevel naskládali mezi řádky s mrkví. Ještě týden počkáme, jestli nevyklíčí více mrkve a pak možná budeme dosévat. Semínka pro jistotu koupím už týden dopředu. Obávám se, že moc úspěšného klíčení se už nedočkáme. Od doby výsevu pořádně nepršelo, něco mají asi na svědomí i slimáci a výsev jsem nedělal zrovna hustý. To je jak naschvál. Když to vyseji hustě, tak vyklíčí všechno. Když zvolím výsev tak akorát, tak je klíčení slabé. Nechci ale předbíhat. Uvidíme příští týden.

Další záhon, který jsme pročistili, byl jeden záhon s brukvovitou zeleninou. Konkrétně růžičková kapusta a kadeřávek. Když jsme začali s pletím, tak jsme středem záhonu objevili i celer. Na ten jsem už skoro zapomněl, jak ho není moc vidět. Takže stejně jako u mrkve posloužil plevel jako mulč. Kadeřávek se po masakru od slimáků (a asi i housenic bělásků) začíná vzpamatovávat a celer začíná dělat bulvičky. Trochu jsme pleli i vedle v záhonu se zelím. Tam máme taky nějaký celer, ale na rozdíl od kadeřávkového záhonu to nebyl úplně nejlepší nápad s výsadbou mezi zelí. Rostliny jsou při výsadbě celkem malé a zdá se, že je na záhonu dost místa. Teď už se ale zelí dost rozrostlo a povětšinou je celer úplně zakrytý. Uvidíme, jak to bude dále zvládat. Hlavní zeleninou na záhonu je ale zelí a tomu se zase daří dobře a začíná pomalu tvořit hlávky.


Z ovoce nás tento týden čekala na zahradě sklizeň letní jabloně odrůdy „Průsvitné letní“. Jsme se po šesti letech dočkali něčeho, co se už dá nazvat úrodou. Asi půlka jablek by možná ještě pár dní potřebovala, ale další týden je už nechávat nechceme. To, že jablka zrají, jsme objevili ne jenom my, ale i další obyvatelé naší zahrady. Jako např. zlatohlávci na fotce níže. Naštěstí jim nějak hodně zachutnalo jedno jablko a do dalších se moc nepouštěli. To u hmyzu, nebo zvířat, nebývá tak úplně zvykem a často ochutnají většinu plodů. Tady byli ohleduplní, tak se i rádi podělíme. Pro naši potřebu máme jablek dost.


Když už jsme byli v části zahrady s ovocnými stromy, tak jsme si prošli i další stromy, co je nového. Kromě jedné letní jabloně moc jiných jablek vidět není. Viděl jsem dva jablka u odrůdy „Panenské české“ a jedno jablko u „Koženáče“. Oba stromy jsou na nižších podnožích. U vysokokmenů zatím nic.

Z dalších stromů vypadá slibně jeřáb moravský sladkoplodý, který už máme v druhé verzi. Ta první nepřežila různou kombinaci nepříznivých vlivů. Tento druhý strom, vysazený pro jistotu do drátěného koše, vypadá dobře a má celkem bohatou násadu plodů. Možná budeme letos i něco zpracovávat. Kousek vedle vysazené rakytníky vypadají taky dobře. Jedna odrůda bude pomalu zralá a ta druhá bude o něco později. Plodů má hodně, ale ještě zelené. To nám nevadí, protože aspoň zrají postupně a nemusíme tak všechno sklízet najednou. Z menšího ovoce vypadá slibně ještě ostružina. Plody je obsypaná hojně a už by to chtělo i zajistit nějaké potomstvo. Rád bych ji pěstoval na chalupě a na zahradě taky ještě nějaké místo pro ni máme. Hlavně když přesuneme maliny pryč, tak zbytek konstrukce můžu sloužit ostružině. Té se na rozdíl od malin na zahradě celkem daří.



Samozřejmě jsme prošli i záhony se zeleninou. Až na výjimky to vypadá slibně. Dost se těším na dýně odrůdy „Sweet meat Oregon Homestead“. Je to taky možná jediná odrůda, od které se letos dočkáme plodů. Jinak se rozrůstají i jiné odrůdy, ale zatím je to dost slabé.

Fazole vypadají letos tak různě. Částečně zničené, částečně vypadají skvěle a dělají první lusky. Teď už by to mělo jít relativně rychle. Snad nám i vyjde počasí. Teď by ještě mohlo zapršet, ale pak by se hodilo zase trochu více sluníčka a méně srážek.


Jak už jsem psal, sklizeň okurek a cuket byla tento týden rekordní. Kromě toho jsme měli i kbelík letních jablek a manželka sklidila zase něco málo zeleniny, co použijeme pro zpracování okurek a cuket. Po menší pauze jsme zase sklidili trochu mangoldu a vyřezal jsem ze záhonu jednu hlávku rané kapusty. Minulý týden jsme dělali salát z rané kapusty a byl skvělý. Raději si to tento týden zopakujeme než riskovat, že si na ní pochutnají slimáci.

Na chalupě jsme sklízeli naše první okurky. Nebylo jich zdaleka tolik co na zahradě, ale to nám vůbec nevadilo. Okurek jsme měli dost. Více nám vadilo, že okurky z chalupy jsou dost hořké. Zatím plodí jenom nehybridní odrůdy. Nevím, jestli to bude tím, nebo je jiný důvod. Hybridy na zahradě ale hořké nejsou. Uvidíme, když začnou plodit hybridy na chalupě.

Sklidili jsme zbytek česneku na chalupě, co ještě zůstal v půdě. Konkrétně to byla odrůda „Vekan“. Sice jsme ji sklízeli jako poslední, ale nebude zrovna pozdní. Spíše to vypadalo, že jsme měli sklízet o týden dříve (začala se už rozevírat). Úroda nebyla špatná, i když i tato odrůda nebude č. 1 na chalupě (tou je odrůda „Bjetin“). Nicméně jsme celkem spokojeni a česnek se už suší na půdě.

Fazole na chalupě už taky začínají tvořit lusky. Nejvíc odrůda „Borlotto di Vigevano“ z prvního výsevu. Vysel jsem ji na celý záhon, ale nějak se k ní propašovala jiná odrůda (jedna rostlina). Vypadá to na fazoli pro sklizeň zelených lusků. Nevím, jak se tam dostala, protože jsem přesvědčený, že do toho záhonu jsem vyséval jenom jednu odrůdu. Ještě mně napadlo zkřížení s jinou odrůdou, nebo nějaký zásah přírody (hmyz, zvířata). Tak trochu neplánovaně sklízíme zelené lusky na chalupě. Zatím jenom jednu hrst, ale i to se počítá. Bylo to do jednoho jídla. Na druhém záhonu se u fazolí taky začínají vytvářet lusky, ale nějakou chvíli ještě potrvá, než půjdou sklízet.


I další neděle byla náročná, co se týká zpracování úrody. Hlavně tedy pro manželku, já jenom asistuji při čištění a strouhání zeleniny. Výsledkem je další hromádka skleniček plných dobrot. Už zase začínáme mít problém, že nám dochází úložné prostory. A to sezona ještě zdaleka nekončí. Příští týden to zase vidíme na hodně okurek a cuket, které už asi budu muset začít nabízet k prodeji, nebo je rozdáme. Doma se nám to začíná kopit a zpracovat to všechno nestíháme a v podstatě tolik ani nepotřebujeme.