Rok šestý – 25. a 26. týden: Report z dovolené

25. – 26. týden

Po delší pauze než obvykle, přidávám další článek. Důvodem pauzy byla dovolená, v průběhu které nebyly moc podmínky na psaní. Zase jsme část dovolené strávili na chalupě i zahradě, kde jsem nadělal spoustu fotek (možná až moc). Takže tento článek bude popisem toho, co se událo v průběhu pár dní, co jsme byli na chalupě a pár dalších návštěv zahrady. Snad si ještě na všechno vzpomenu.

V sobotu před prvním týdnem dovolené jsme vyrazili na zahradu. Hlavním cílem byla sklizeň hrášku minimálně na jednom záhonu a zbytek podle potřeby. Počasí nám nějak moc nepřálo, protože nám práci přerušovaly přeháňky. Proto je i část fotek v dost mizerné kvalitě, za co se předem omluvám. Přijde mi ale, že lepší horší fotky než žádné.

Takže jsme se hned po příjezdu na zahradu pustili do práce. Rostliny hrášku jsme vytahali, naložili na kolečko a odvezli k lavičce, kde z nich manželka začala sklízet lusky. Nechali jsme jenom malou část rostlin jako osivo na další sezonu.

Zatím co se manželka hrála s hráškem, já jsem dočistil záhon od plevelu. Po hrášku jsme chtěli vysít mrkev pro uskladnění přes zimu, tak jsme potřebovali čistý záhon. Plevel už byl dost vzrostlý, tak to bylo dost práce, u které jsem si říkal, že do budoucna to musíme pořešit nějak jinak. Kromě toho, že je to dost časově i fyzicky náročné, mi vadilo, že ze záhonu odnášíme pryč hodně organické hmoty a tím i živin. To je úkol do budoucna. Teď byl potřeba čistý záhon pro mrkev. Na výsev jsem si nechal osvědčenou poloranou odrůdu „Katrin“ a z permasemínek jsme měli na zkoušku tvarově zajímavou odrůdu „Parmex“. Semínek této odrůdy bylo dost málo, tak jsem je vysel na malý kousek prvního mrkvového záhonu, kde z různých důvodů (horší klíčení, slimáci) moc mrkve nezbylo. Odrůdu „Katrin“ jsem vysel do celého záhonu po hrášku. Po výsevu jsme záhon přikryli netkanou textilii, abychom pomohli klíčení (záhon tak nevysychá). Sice ten den poprchávalo, ale jak to bude pár dalších dní, než mrkev vyklíčí, jsem nevěděl. Teď po dovolené, když píšu článek, tak už vím, že mrkev začíná klíčit. Jenom doufám, že mladé rostlinky nezlikvidují slimáci, tak jak to udělali u prvního mrkvového záhonu.

Po sklizni hrášku, výsevu mrkve a obědě, jsme se rozhodli, že se už do dalších větších prací pouštět nebudeme. Hrášku bylo hodně a bylo ho potřeba ještě vyloupat. Taky jsme počítali s tím, že hned v pondělí pojedeme na chalupu. Tam jsme plánovali zůstat pár dní a měli jsme v plánu dodělat nějaké práce na zahradě i chalupě, na které doteď nezbyl čas.

Takže jsme se rozhodli jenom udělat průzkum zahrady, jaký je stav. Nebýt slimáků, tak by to byl asi zatím náš nejlepší rok. Pomalu se připravujeme na sklizeň plodové zeleniny. Okurky na zahradě už kvetou a na cuketách jsou první plody. Ty jsme měli v plánu sklidit v průběhu dovolené (za pár dní).

Brambory máme letos pomalejší, a to jsem myslel, že jsem na ně dal málo mulče. Zatím co jedny ještě ani nevylezli, tak další už se chystají kvést. Jsou to ty, kde je nejmíň mulče a asi je to i nejranější odrůda. Nejlepší je rostlina brambory, která vyrostla na místě, kde jsme měli brambory minulý rok. Teď máme to místo přikryté silážní plachtou. Brambora si ale našla skulinku a vesele tam roste. Nějaká zapomenutá, nebo vyhozená. Sám jsem zvědavý, co tam najdeme v době sklizně.

Největší a nejpříjemnější objev jsme nenašli na záhonech, ale kousek od naší kůlny. Byl jím nádherný exemplář ježka. Toho jsem chtěl na zahradu přilákat od začátku. Postavil jsem mu i „domeček“, ale našeho prvního ježka na zahradě jsme viděli až teď. Snad se u nás zabydlí a pomůže nám se slimáky.

Před odjezdem do Prahy jsme už jenom udělali mini sklizeň. Ke sklizni by toho bylo o dost více, ale protože jsme od pondělí plánovali být na chalupě, nechtěli jsme sklízet moc zeleniny. V Praze by nám byla v ničemu, a i tak ji můžeme podle potřeby sklidit v průběhu dovolené. Takže jsme nasbírali jenom zbytky jahod (asi polední regulérní sklizeň letos) a zralé bobule muchovníku. Není toho moc, ale na snídani do vloček bude stačit.

Pak jsme už vyrazili rovnou do Prahy a čekalo nás loupání hrášku. To nám dalo dost zabrat. Jenom dobře, že jsme vyrazili domů o něco dříve. Nakonec jsem toho hrachu měl už plné zuby. Ale v zimě bude příjemné jenom tak šáhnout do mrazáku a udělat si něco dobrého. S úrodou z prvního hráškového záhonu jsme plně spokojeni. O to víc, že u druhého záhonu to taková sláva nebude.

V pondělí jsme podle plánu vyrazili kolem poledne na chalupu. I když bylo počasí přímo tropické, rozhodl jsem se pokosit aspoň část pozemku na chalupě. Odpoledne už byl na části pozemku stín, tak by to mohlo jít. Později se ukázalo, že jsem s kosením udělal dobře. Večer začala bouřka a pršet vydrželo skoro až do poledne dalšího dne. Máme my to štěstí u dovolené na chalupě. Pokaždé nám většinu času proprší. No ale po dešti jsem se zase pustil do kosení a dorazil zbytek. Pozitivem je kromě jiného to, že se nám pak vždy zdá pozemek o něco větší. Taky jsme potřebovali mít pokoseno kvůli dalším pracím, které jsme plánovali. Vysvobodil jsem menší jabloně, které skoro už nebylo v pleveli ani vidět a u jedné jabloně jsem z posekané trávy udělal hradbu z mulče. Ať z toho kosení i ten stromek něco má (kromě více světla).

Měli jsme pokoseno, tak jsme se mohli pustit do stavby slepičího výběhu, který jsme plánovali nějakou dobu, jenom bylo vždy něco důležitějšího. Taky jsem už před nějakým časem koupil sloupkový rychlobeton a bál jsem se, aby nám ve vlhké chalupě neztvrdl. Chtěli jsme aspoň postavit sloupky a zabetonovat branku. Vrtačku potřebnou při montáži vzpěr jsme neměli, a tak jsme ani neplánovali natáhnout pletivo. Ale aspoň sloupky a branka budou fajn, protože při příštím kosení budu vědět, kde je překážka. Tohle nebyla práce, kterou bychom nutně museli udělat, protože slepice ještě asi nějaký ten rok mít nebudeme. Prostě jsme si chtěli udělat radost a zase trochu rozčlenit pozemek do „definitivního“ stavu. Práce šla celkem v pohodě, i ten beton byl ještě použitelný, takže všechno dobrý. Sice mám pocit, že by ten výběh mohl být o něco větší, ale pozemek není zas tak velký a slepic neplánujeme mít nějak moc. Podél budoucího plotu jsme ještě natáhli kusy silážní plachty a na podzim tam plánujeme vysadit ovocné keře. Ty přeneseme ze zahrady, kde se jim moc nedaří. Silážní plachty by do podzimu mohli malinko připravit plochu pro výsadby keřů.

Zbytek dne jsme mezi přeháňkami dělali něco menšího. Proběhli jsme záhony, co máme na chalupě, občas něco vytrhli, a kromě jiného vyčistili záhon, kde jsme dělali druhý výsev tyčkové fazole. Druhý výsev vyklíčil dobře, akorát nebylo rostliny moc vidět. Tak jsme jim trochu pomohli a vytrhaný plevel by měl dodat i nějaké živiny. Jedná se o ten záhon ve středu na fotce. Fazole pro pravé straně záhonu je keříčková, kterou jsem zkušebně vysel ještě před druhým výsevem tyčkových odrůd. Nevypadá špatně a sám jsme zvědavý, co z toho bude.

Jednou z prací, na které nezbyl čas, bylo i pařeniště. Potřebné sazenice jsme si tam dopěstovali a ten zbytek posloužil jako svačinka pro slimáky. Stále jsem čekal, že cibule a pórek ještě o něco povyrostou a pak je přesadím. Cibule vypadala ještě nějak slušně, ale pórek skoro nerostl. I tak jsem se rozhodl ho přesadit, pařeniště vyčistit a vysít zelené hnojení. Pórek jsem přesadil do pokusného záhonku k trvalému pórku, kde bylo prázdné místo. Cibuli jsme nechali v pařeništi. Manželka ji chce sklidit jako sazečku pro příští rok. Děláme to poprvé, tak uvidíme, jak to dopadne. Na vyčištěnou plochu pařeniště jsem rozhodil semínka pohanky a zapravil do půdy hráběmi. Když bude kvést, tak ji chci posekat a vysít tam ještě luskoobilní směs a pak zase na zimu zakrýt. Zlepšovat půdu mám v plánu i v pařeništi.

Další plánovanou prací byla sklizeň cukrového hrášku, ale to jsme nechali až na další den, který měl být i náš poslední dovolenkový na chalupě. Následující den jsme už plánovali jet na dovolenou na Slovensko. Sklizeň hrášku nám málem nevyšla, protože už od rána pršelo. Sklízeli jsme v pauzách mezi přeháňkami a půlku času v pláštěnkách.

Tento rok pěstujeme tři odrůdy cukrového hrášku. Naší starou „Oregon sugard pod“ z vlastních semínek a pak na zkoušku pár rostlin „Oregon giant“ a „Opal creek“ z permaseminek. Odrůdu „Opal creek“ jsem vybral kvůli celkem dobrému popisu a žluté barvě lusků. Moc nás neoslovila. Lusky jsou relativně malé, asi půlka toho, co další odrůdy, moc sladké nejsou a taky nám přišli dost tuhé. Bylo jich ale celkem dost a rostliny byly ze všech tří odrůd asi nejvyšší. Odrůdu „Oregon giant“ jsem chtěl hlavně kvůli prý hodně velkým luskům. Fakt je ten, že v době sklizně jsme skoro neviděli rozdíl ve velikosti lusků mezi touto odrůdou a odrůdou „Oregon sugar pod“. I velikost rostlin byla víceméně stejná. Až o další týden, kdy jsme se vrátili z dovolené, tak bylo rozdíl ve velikosti lusků dost vidět. Necháme si semínka a uvidíme další rok. Naše už osvědčená odrůda „Oregon sugar pod“ dopadla dobře i tuto sezonu. Část lusků jsme nechali kvůli osivu pro další sezonu. Na fotkách dole jsou v pořadí „Opal creek“, „Oregon giant“, „Oregon sugar pod“ a nakonec celková sklizeň. Příště možná udělám nějaké lepší fotky, aby bylo vidět rozdíl ve velikosti lusků.

Po sklizni hrášku jsme ještě v chalupě lusky zbavili tuhých strun. Čekali jsme na konec deště, který se ale moc nekonal. Původně jsme měli ještě jet na zahradu a sklidit dřeňový hrášek z druhého záhonu, ale vzhledem k počasí jsme to odložili na dobu po dovolené. Věděli jsme, že už bude asi pozdě, ale co se dá dělat. U dřeňového hrášku to ale až tak nevadí. I kdyby byl úplně suchý, tak můžeme udělat hrachovou kaši.

Další den jsme jeli na Slovensko a bylo to, jako kdybychom přijeli do jiného světa. Celý týden tam byly teploty 35-39 stupňů a prý už více jak dva měsíce nepršelo. Pohled na zahrádky moc radostný nebyl. Po dobu pobytu jsme si natrhali skoro 20 kg višní, které manželka zavařila a vezli jsme je zpátky do Prahy. To jsme se vrátili zase do jiného světa, protože v Praze bylo výrazně chladněji a zase pršelo.

Vrátili jsme se v pátek a v sobotu vyrazili na zahradu a chalupu. Zkontrolovat stav a sklidit co je potřeba. Čekali jsme okurky, cukety a mangold, co se i potvrdilo. Chtěli jsme konečně sklidit druhý záhon s hráškem a zbytek se uvidí. Úplně první, co mně po příjezdu na zahradu zaujalo, byli květy. Při celkovém pohledu od auta byly po pozemku vidět skupinky květů různých barev. Při bližším pohledu to bylo ještě lepší, protože květy byly doslova posety motýli, včelami, čmeláky a spoustou dalšího hmyzu. Prostě radost pohledět. Vyfotil jsme levanduli, kde se to hmyzem jenom hemžilo, ale podobně vypadala každá skupinka květů. Tohle je něco, co dokáže rychle zvednout náladu.

Tak jsme se pokochali a bylo potřeba pracovat. Jako první jsme se pustili do hrášku. U toho jsme zase vytrhali celé rostliny a manželka pak sklízela lusky v klidu na lavičce. Oproti úrodě z prvního záhonu to bylo o dost slabší, ale i tak nějaký ten pytlík na zamrazení byl.

To, co jsme neměli na hrášku, tak nám příroda nadělila na pleveli. Toho jsme měli na záhonu slušnou úrodu. Vytrhávat se mi to nechtělo. Ne jenom kvůli časové i fyzické náročnosti, ale odstranili bychom ze záhonu i spoustu organického materiálu. Proto jsem se rozhodl, že budu brát plevele jako zelené hnojení. Pokosil jsem celý záhon a zakryli jsme ho plachtou. Později (tak za měsíc) tam plánuji výsev ředkví. Uvidíme, co do té doby plachta udělá a jak pak bude záhon vypadat. Teoreticky by s tím mohli pomoct i slimáci, kteří by prý měli mít rádi rozkládající se hmotu. Když už nám většinu času škodí, tak by mohli jednou i pomoct. To, co dělám, je pokus a v podstatě nouzové řešení. Do budoucna bych raději více toho hrášku a pak by ani tolik plevele nebylo.

Když jsme chystali plachtu na zakrytí plevele, tak jsme odkryli poslední zakrytý záhon v první řadě. Měl jsem v plánu tam vysít zelené hnojení a konečně se na něho dostalo. Po odkrytí byl čistý, takže stačilo jenom udělat řádky a vysít zelené hnojení. Rozhodl jsem se raději vysévat do řádků, a ne jenom tak rozhodit semínka po povrchu a zapravit hráběmi. Neměl jsem totiž na zahradě moc semínek pohanky, kterou jsem chtěl použít pro první výsev. Navíc mi přišlo, že semínka uskladněná v kůlně částečně poškodily myší. Proto jsem kromě pohanky vysel i zbytky svazenky, které se taky váleli v kůlně už delší dobu. Pohanka i svazenka jsou rychlé rostliny a pak bychom mohli stihnout druhou vlnu zeleného hnojení. Ještě si nejsem jistý, jestli to bude hořčice, ozimá řepka, nebo luskoobilní směs.

Zahrada se za týden změnila, a ne všechno úplně k lepšímu. Květy a hmyz potěšil, ale pak při obhlídce záhonu nám náladu trochu zkazily slimáci. Občas zaškodí tak nárazově, že to člověka až překvapí. Před časem jsem přidával fotky fazolí, které z části vypadaly hodně dobře, z části jako kdyby napadené nějakou nemocí. Ty horší částí se pomalu obnovují, tak slimáci zaškodili u těch hezkých rostlin. Ty dva řádky nové pokusné odrůdy, ze kterých jsem se tak těšil, skoro úplně zlikvidovali. Snad sklidím aspoň dost osiva pro příští sezonu.

Další na ráně byla brukvovitá zelenina. Té jsme se taky těšili, protože doteď vypadala hodně dobře. Abych ale slimákům úplně nekřivdil, tady to vypadá na kombinovanou práci slimáků, dřepčíků a možná ještě housenek běláska. Já se prostě nepoučím, a i když každý rok říkám, že mám přikrývat záhony, tak jsem to doteď neudělal. Celkem nás překvapují dost viditelné škody od dřepčíků, kteří nezvyknou v tak vlhkém počasí moc škodit. Uvidíme, jak to bude s brukvovitou zeleninou dále. Minulý rok to taky vypadalo dost špatně, a nakonec jsme měli i nějaké sklizně. Nejhůř zatím vypadá kadeřávek a růžičková kapusta. Kadeřávku jsme vysadili o dost více, než je potřeba, tak snad by mohl posloužit jako určitá past pro slimáky a ochránit tak zbytek zeleniny. Relativně dobře vypadá i pozdní zelí, které asi slimákům kvůli tužším listům moc nechutná. Trochu překvapení jsou kedlubny, které slimáci nepoškodili skoro vůbec. To minulý rok je devastovali kvalitně. Takže zatím jediný problém u kedluben je ten, že při tom množství srážek, co je, dost praskají.

Abych nebyl jenom negativní, tak na zahradě bylo i dost z čeho se radovat. Sklizeň okurek i cuket byla slušná. Dobře se rozrůstají dýně. Hlavně mám radost z odrůdy „Sweet meat Oregon homeastead“, u které bych po minulo sezónním fiasku rád ochutnal plody.

Slibně vypadá cibule i šalotka o pár záhonů vedle a taky divoká rajčata. Ty keříky, co přežili masakr po výsadbě, rostou bujně a už nasadili plody. Dokonce to vypadá na nějakou slušnou velikost a ne to, co jsme pěstovali doteď.

Při obhlídce záhonů jsme kromě jiného zjistili, že nám nějak začal mizet česnek z části záhonu. Pak jsme si uvědomili, že je to jiná odrůda než je na zbytku záhonu a asi by bylo vhodné česnek sklidit. Podrobnější průzkum totiž odhalil, že česnek zatím nezmizel, jenom se už pomalu ztratila ta část nad zemí. Česnek jsme sklidili a úroda nevypadá špatně. Je to jenom pár rostlin odrůdy „Záhorský 2“, kterou máme z minulého roku jako pokus. Jestli ji budeme pěstovat i nadále, ještě uvidíme po sklizni zbytku česneku.

Kromě česneku jsme udělali větší sklizeň i u jiné zeleniny. Už jsme po dovolené, takže můžeme. Kromě cuket a okurek to bylo i dost mangoldu. Ten se snaží slimáci žrát taky, ale je ho naštěstí tolik, že něco zůstane i nám. Prodejné to moc není, ale nám děravé listy nevadí. Sklidil jsme i popraskané kedlubny a manželka vytáhla nějakou mrkev, šalotku, pár prvních řep, petrželku a kopr, protože plánovala nakládat okurky.

Na chalupě jsme už toho moc nedělali. Chtěli jsme jet dříve zpátky do Prahy, protože nás ještě čekala nějaká práce. Minimálně vyloupat zbytek hrášku a měli jsme ke zpracování okurky a cukety. Manželka akorát vysadila na květinový záhon pivoňky, co jsme si dovezli ze Slovenska a já jsem se byl pokochat rajčaty. Přitom jsem provedl i menší údržbu. Vyvázal je podle potřeby a vylámal nějaké výhony. Tento rok nevylamuji všechno, ale ani nenechávám všechno. Dělám to tak nějak podle citu. Jak se mi zdá, že rostlina chce růst. Moc bujné je ale nechávat nemůžu, protože spon 70 cm, na který jsem rostliny sázel, nic moc. Rajčata nevypadají špatně. Až na dvě rostliny, co dost poškodili slimáci. Všechny rostliny kvetou a minimálně polovina má nasazené i nějaké plody. Vyfotil jsem jednu asi nejhezčí. Nejsem si ale jistý, co to je za odrůdu. Podle mých poznámek by to měla být odrůda De Berao, co je rajče spíše na kuchyňskou úpravu. Podle popisu a fotek na internetu by to mělo být rajče s pozdější plodností a plody protáhlého tvaru bez žeber. Něco jako vejce. U nás vypadají plody spíše placatě a mírně vidět žebra. Taky je asi nejrychlejší, ještě před cherry odrůdami. Takže to s popisem na internetu moc nesedí a spíše se necháme překvapit, co z toho bude.

Jinak se celkem dobře daří i zbytku zeleniny na chalupě. Okurky jsou o něco pomalejší než na zahradě, ale začínají kvést. Tyčková fazole taky, tedy aspoň ta z prvního výsevu. Rostliny už dorostly více jak po konec opory. Plodit začíná mochyně, na které je vidět hezké lampióny. Paprika plodí taky, i když ji slimáci nenechávají na pokoji ani tento rok. Rychlejší je odrůda „Slovakia“, která byla ze začátku dost pomalejší. Odrůda se semínek z Lildu teď začíná kvést. Asi to bude něco spíše do skleníku. Do konce sezony je ale ještě dost času, tak uvidíme.

Zraje nám i dost ovoce. Rybíz by už šel sklízet, ale necháme si ho na další týden. Manželka natrhala jenom jednu mísu černého rybízu. Trochu zamrazit a sníst. Na keříkové višní máme první úrodu. Po ochutnávce jsme vyhodnotili, že jsou plody chutnější jako většina klasických višní kyselek, ale odrůda „Favorit“, co máme na zahradě, mi i tak chutnala víc. Škoda že i ptákům, kteří ji sklidili před námi. S višněmi taky ještě počkáme do dalšího týdne, pokud nám je ptáci nesežerou. Mohly by být ještě o něco málo zralejší.

Po menší sklizni česneku na zahradě jsme udělali o něco větší sklizeň na chalupě. Zase ne moc, protože pro tento rok jsem vysadil jenom po jednom řádku od každé odrůdy. Rozhodli jsme se pro sklizeň jenom u odrůdy „Bjetin“, která je dost rychlá a obvyklá doba pro sklizeň je začátek července. Úroda slušná a česnek vypadá více zdravě než před rokem. Trochu jsem se obával jak to dopadne, protože před rokem bylo pár rostlin napadeno háďátkem. Tento rok jsem zatím nenašel ani jednu napadenou rostlinu.

Tak jsme snad u konce mého reportu z dovolené. Fotek je hodně, hodně jsme toho i udělali. Hlavně jsem rád, že se udělali práce, na které jinak nebyl čas. Teď už to bude hlavně o sklízení a zpracování úrody. Což je radost, ale taky u dost zeleniny a ovoce ta nejpracnější část pěstování. Příští týden asi sklidíme zbytek česneku na zahradě a pak nás čeká sklizeň rybízu na chalupě. Kromě toho bych rád i něco pokosil na zahradě, ale stejně jako minulý rok to pořád odkládám. Taky nám už konečně schválili opravu chalupy, tak se to budeme snažit do naší činnosti na pozemcích nějak zakomponovat. Rekonstrukce ale s pěstováním přímo nesouvisí, tak o tom asi moc psát nebudu. Jenom to odebere dost z našeho času pro zahradu. Děláme to ale proto, aby to do budoucna bylo lepší a jednodušší.