Rok čtvrtý – 25. týden: Osvobozujeme rajčata

25. týden

Tento týden jsme si řekli, že se už musíme věnovat více i chalupě, a tak jsme netradičně vyrazili nejdřív na zahradu. Zbylo nám tam ještě pár sazenic kedluben v sadbovači, které jsme už kvůli dešti nestihli vysadit minulý týden. Jedná se o opakovaný výsev kedluben odrůdy „Azur“. První výsev jsme zkoušeli v sadbovači brzo na jaře, ale v bytě to nebylo ono. Klíčení bylo celkem v pohodě, ale růst byl v teplém bytě moc rychlý a sazenice byly vytáhlé. Navíc nebyly aklimatizované na venkovní podmínky a po výsadbě na zahradu všechny sazenice kromě jedné uhynuly. I ta ale nevypadá nějak extra dobře a pochybuji, že z ní něco budeme sklízet.

Další várku semínek jsem vyséval až v době, kdy poměr světla a tepla měl být příznivější. Klíčení ale bylo nějak pomalé. První semínko vyklíčilo asi po týdnu a zbytek do dvou týdnů. Po vyklíčení prvního semínka jsem sadbovač přemístil pod umělé osvětlení (na parapetu byli rajčata) a nechal ho tam více jak dva týdny. Rostlinky se ale i tak moc vytáhly. Pak jsme sadbovač přemístili na chalupu, kde to asi taky nebylo úplně ono a rostliny se vytáhly ještě více. Nebylo to tak špatné jako u první várky sazenic této odrůdy, ale rozhodně to taky nebylo nic, co bych si představoval jako hezké sazenice. V porovnání se sazenicemi kedluben z pařeniště jsou to fakt mrzáci. Nejsem si jistý, jestli je to podmínkami pěstování, nebo odrůdou. Odrůda „Azur“ by měla být raná a vhodná na rychlení. I proto jsem semínka vyséval celkem brzo. Ještě to příští rok zkusím v pařeništi a uvidíme, jestli se tato odrůda pro nás nehodí, nebo to bylo podmínkami při pěstování (byt).

Po příjezdu na zahradu jsem dočistil kus záhonu, kde špatně vyklíčila fazole, udělal jamky a kedlubny vysadil. Oproti sazenicím kedluben z pařeniště na chalupě byly dost malé a slabé, ale v podstatě nemáme co ztratit. V sadbovačí je už nemá smysl držet a po výsadbě na záhon z nich ještě něco být může. O moc déle jsme se na zahradě zdržoval nechtěli, ale ještě jsem vyklopil na kompost bioodpad a neodpustil jsem si rychlou prohlídku záhonů. Po delších deštích se na pár dní oteplilo a bylo na co koukat.

Z práce jsem zase začal vozit kávovou sedlinu, která by se jinak jenom vyhodila do koše. Minimálně co můžu udělat, je hodit to na kompost. Pro tentokrát jsem se ale rozhodl ji rozhodit kolem kapusty vysazené minulý týden. Je to zelenina trochu náročnější na výživu a při chudé půdě, která na záhonu je, by to mohlo trochu pomoct. Kávová sedlina by měla být bohatá na dusík, co je pro růst rostlin dost důležitý prvek. Navíc by vrstva sedliny kolem rostlin měla působit odpuzujícím způsobem na slimáky. S těmi zatím moc problémy na zahradě nemáme, ale efekt navíc se hodí. Názory na použití kávové sedliny se někdy mírně liší, ale většinou převládá ten pozitivní. Z těch negativních účinků, které by mohla kávová sedlina způsobit, je nejdůležitější asi možnost potlačení růstu rostlin. Proto ji někteří doporučují raději kompostovat. Já to testuji teprve krátce, takže uvidíme, jaké budou zkušenosti. Minulý rok jsem to u brukvovité zeleniny taky chvíli zkoušel a žádných negativních účinků jsem si nevšiml.

Když už jsem byl u záhonů s brukvovitými, tak jsem zkontroloval, jak jsou na tom experimentální záhony. Záhon s kadeřávkem a růžičkovou kapustou je z těch dvou záhonů takový „divočejší“. Kromě zbytku špenátu tam roste všehochuť divokých rostlin. Rostliny brukví je zatím těžko posuzovat, ale kadeřávek, který ze začátku nevypadal úplně nejlépe, už vypadá moc hezky. Určitě mu prospěli i deště a teď pár dní teplejšího počasí. Jenom to asi časem bude chtít trochu výživy navíc. V tom záhonu moc jetele jako podpora není a asi je tento záhon dalším kandidátem na přídavek kávové sedliny. Možná udělám experiment a dám sedlinu jenom k některým rostlinám, jestli bude vidět rozdíl. Udělat nějaký hodnověrný test je ale dost těžké, protože podmínky i na jednom záhonu se můžou měnit doslova po centimetrech. Už to mám odpozorované u jiných záhonů a jiné zeleniny.

O něco lépe vypadá další experimentální záhon, který je skoro celý pokrytý bílým plazivým jetelem. Z jetele vykukuje zelí, které vypadá podle mě celkem dobře. Na nějaké větší závěry je ale ještě brzo. Samozřejmě bych byl rád, kdyby tento experiment vyšel.

Minulý týden jsme vyčistili záhon s řepou, který nevypadal moc dobře. Pročištění mu ale pomohlo a vypadá to, že se ujala i většina sazenic, které jsme donesli z chalupy. Stále to ale není to, co bych si u řepy tak dlouho po výsevu představoval.

Záhon s česnekem svítil oranžově už do daleka. Kytka (stále nevím název), kterou jsme původně vysévali na jedno místo ve směsi proti slimákům, se už tak nějak sama vysévá a šíří po zahradě. Libí se nám a vypadá to, že neškodí. Tak se ji snažíme nechávat tam, kde se objeví. Teď to vyšlo hlavně na záhon s česnekem. Ten v poslední době pozoruji, jak roste a jestli ještě nedělá květní stvoly. Česneku paličáků tam sice moc nemáme, ale jednou z odrůd je i „Bjetin“, u které je výslovně uvedeno, že se musí květní stvoly odstranit, jinak dojde k podstatnému snížení výnosu. Květních stvolů jsem pár našel a vylomil. Měli jsme tak nečekanou, ale příjemnou a chutnou přísadu do dýňového rizota. Jinak česnek celkově nevypadá špatně, ale velikosti jako na chalupě nedosahuje ani náhodou. Tento rok ho pěstujeme už na trochu lepším záhoně jako po minulé roky a asi lepších výsledků nedosáhneme do té doby, než se ještě víc zlepší úrodnost půdy na zahradě. Musím ale přiznat i to, že by to chtělo česnek čistit trochu častěji, než se dělo doteď. To si dám jako závazek do budoucna.


U cibule jsem údržbu taky zanedbali. Sice to není moje oblíbená zelenina, ale nezaslouží si to a do budoucna to bude chtít zlepšit. I tak ale vypadá lépe než minulý rok. Těžko říct, jestli to bude odrůdou „Všetana“, která se nám osvědčila před dvěma lety, nebo to bude podstatně lepšími klimatickými podmínkami než v minulém roce. V každém případě to letos vypadá na lepší sklizeň než minulý rok a pokud to půjde, tak u této odrůdy zůstaneme i do budoucna.

Minulý rok jsme pěstovali na záhonech s brukvovitou zeleninou brutnák. Rostl hezky a dlouho kvetl, takže se na něm dlouho hostili včely a čmeláci. Semínka jsem si ale nenasbíral a v obchodě jsem je tento rok neviděl. Proto mně celkem potěšilo, že se brutnák vysel sám a tento rok se objevil na stejných záhonech, konkrétně letos mezi cibulí. Budu tak mít možnost si tentokrát už semínka nasbírat a uchovat pro další použití. Rád bych něco vysel i na chalupě a možná to dáme na místa, kde se bude dále množit samovýsevem a nebude nám to vadit. Kromě toho, že dlouho kvete a poskytuje tak pastvu pro hmyz, vypadá hezky a mladě listy se dají i jíst. Chutnají i voní po okurkách, i když jsou mírně chlupaté. Pár listů přidaných do salátů může vylepšit chuť. Zvlášť v období, kdy ještě okurky moc nejsou.

Podobně jako cibule vypadá i šalotka. Jak jsem ale párkrát psal o pokusné výsadbě šalotky na podzim a pochvaloval si to, tak už to není tak super. I když na jaře vysazená šalotka dlouho neklíčila, tak teď už dohnala co do velikosti tu z podzimní výsadby. U podzimní výsadby je navíc ten problém, že snad všechna šalotka jde do květu, co není úplně dobře. Bylo by super dělat výsadbu šalotky na podzim, kdy je i méně práce, ale pokud dalším rokem vykvete, tak je to k ničemu. Příští rok asi zkusíme výsadbu hned brzo na jaře, po rozmrznutí půdy.

Posledně jsem psal o kvetoucím hrachu, ale zapomněl jsem přidat fotku vyvíjejících se lusků, tak to teď napravuji. Hrách vypadá tento rok dobře. Snad se už nic nestane a dočkáme se i slušné sklizně. Lusky už mají všechny tři odrůdy, co vyklíčili, i když je trochu vidět rozdíl v ranosti. Velmi raná odrůda „Oscar“ má asi nejvíc vyvinuté lusky. Středně pozdní odrůdy „Kudrnáč“ a „Twinset“ ale už taky mají hodně lusků. Škoda snad nulového klíčení u odrůdy „David“, která byla doteď mým favoritem a dobou zrání je někdy mezi velmi ranou odrůdou „Oscar“ a středně pozdními odrůdami „Kudrnáč“ a „Twinset“.

Zkontroloval jsem i záhon s lilky a paprikami. Ty dostaly asi hodně zabrat tím zákeřným pozdním mrazem. Nevypadají moc dobře, i když lilek který skoro nemá pořádné listy už kvete. Měl jsem podezření i na negativní vliv zeleného hnojení, ale stejně špatně vypadají i lilky na chalupě a ty kolem sebe žádné zelené hnojení nemají. Možná za ne moc dobrý stav lilků a paprik může i počasí. Přece jenom, je to teplomilná zelenina a teplých dnů v poslední době až tak moc nebylo. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, ale moc pozitivně to zatím nevidím.

Brambory byly mrazem taky dost poškozené, ale utekl týden a už to na nich ani nejde poznat. Dorostly i ty, co byly ještě před týdnem malé a dost poškozené. Záhony vypadají zatím nejlépe od doby, co jsme s pěstováním začali. Nechci ale jásat předčasně, protože brambory ještě ani nekvetou. Očekávání ale máme velká.


Stejně parádně jak brambory vypadají i cukety. Skoro bych napsal, že rostou jako z vody, ale ono to asi tak i je. Platí to aspoň pro jeden záhon, protože u toho druhého nebylo moc dobré klíčení. Každým týdnem rostliny vypadají lépe a už teď se těšíme na sklizeň.


Dýně jsou na tom podobně jako cukety. Jeden záhon vyklíčil skoro na 100 % a druhý zase ani ne na 50 %. Dýně už mají i pravé listy a kdyby vydrželo to co tam je, tak by mohla být i nějaká úroda. Po minulém roce, která byla, co se týká dýní katastrofická, by to bylo super. Když už nevyšly dýně na chalupě, tak aspoň zahrada by mohla zabodovat.

U okurek, jako dalšího zástupce rodiny tykvovitých to vypadá hodně podobně jako u cuket a dýní. Taky dva záhony a taky jeden s dobrým klíčením a druhý nic moc. To už začíná být podezřelé. Záhon s okurkami bude potřeba trochu vyčistit, aby bylo jasné, co je okurka a co ne. Pomalu ale jistě se na okurkách začínají tvořit pravé listy a trochu se rozrůstají. S teplým počasím by se mohly rozjet o hodně lépe. Uvidíme příštích pár týdnů.

Bob jsme vysévali spolu se špenátem brzo na jaře. Zatím co u špenátu bylo klíčení hodně slušné, tak u bobu to bylo něco málo přes 50 %. Protože bobu bychom rádi sklidili více a uchovali si vlastní osivo, udělala manželka ještě jeden výsev na místa, kde nic nevyklíčilo. Druhý výsev se povedl, a tak máme celkem plný záhon bobů. Zatím co špenát už je definitivně sklizený a zůstalo jenom pár rostlin na nové osivo, tak na bob budeme muset ještě nějakou tu chvíli počkat.


Zatím co jinde je sezona jahod v plném proudu, tak u nás se jenom teď tvoří plody a některé se pomalu snaží i vybarvovat. Vyšší poloha a drsnější podmínky jsou znát. To ale nevadí, protože aspoň budeme mít jahody v době, kdy už možná jinde nebudou. Do budoucna se silnějšími keříky se to možná ještě změní. Jahody jsme vysadili koncem léta minulého roku a po zimě to vypadalo, že tam skoro žádné jahody nejsou. Takže v podstatě jsme zatím rádi i za tohle. Uvidíme, jak se jim povede dále, ale už teď si připravujeme další plochu pro pěstování jahod jak na zahradě, tak i na chalupě.

Plánovaný trvalkový pás kolem záhonů zatím moc jako trvalkový nevypadá. Těch trvalek tam je jenom pár a spíše je tvořený kytkami, co se sami vysévají. Pro většinu trvalek je tam zatím asi ještě moc slabá půda, nebo je zničí hlodavci. Jsme ale rádi, že tam aspoň něco přežívá. Kromě kusu pásu s chrpami je to hlavně už celkem velký pás hvozdíků. Těm se u nás celkem daří od prvního roku, kde ještě neměli květy a nevěděli jsme ani pořádně, co za listí nám v tom páse roste. Byli jsme ale rádi že tam vůbec něco roste a druhým rokem to už bylo něco jiného, když hvozdíky rozkvetli. Od té doby je manželka různě rozsazuje z míst, kde jsou moc nahusto. Oni se nám odvděčují hezkým kvetením na zahradě a ještě se dá nařezat hezká kytice i do vázy. Nakonec to možná skončí i tak, že celý plánovaný trvalkový pás bude tvořen hlavně hvozdíky. Ne že by mi to nějako moc vadilo. Na obrázku je pás hvozdíků s orličkami v popředí. To jsou snad jediné trvalky, kterým se tam celkem dobře daří.

Sklizeň na zahradě byla tento týden skoro až blesková. Zatím co jsem vysadil kedlubny a fotil záhony, tak manželka sklidila saláty, něco málo cibulové natě a taky ředkvičky z druhého setí. Na rozdíl od prvního setí už celkem dobře vyklíčila i odrůda „Viola“. Na obrázku je záhon už trochu sklizený, ale ještě tam něco zůstalo. Bude ho ale potřeba už vyčistit a možná uděláme další výsev ředkvičky, i když možná jenom u odrůdy „Viola“, která by měla být celoroční. Na odrůdu „Saxa 2“ asi už bude přece jenom moc horko.

Sice jsem se zase moc rozkecal (rozepsal), ale na zahradě jsme fakt nestrávili moc času. Více jsem fotil a prohlížel záhony, než něco dělal. Ne že by tam nebyla práce a bylo i nutkání se k těm záhonům sehnout a něco udělat. Musel jsem být ale na sebe tvrdý. To tak jdete po zahradě, občas se ohnete sem, pak zase tam a dvě hodiny utečou ani nevíte jak. Na chalupě mně ale čekali rajčata, takže jsem radši na zahradě nic nezačínal dělat a vyrazili jsme na chalupu. Kromě toho, že tam čekala spousta práce, tak podle předpovědi počasí měli přijít po poledni silné deště. Abychom vůbec něco stihli udělat.

Po příjezdu na chalupu jsem se hned pustil do stavění opor pro rajčata. Nejdřív jsem ale rajčata musel v té džungli zeleného hnojené najít. Původně jsem myslel, že jenom mírně odhrnu zelené hnojení kolem rajčete, dám k němu kůl a zbytek zeleného hnojení nechám tak. Moc to ale nešlo, protože za poslední dva týdny ten hrách a oves vyrostl hodně vysoko a rajčata pod tím ani nešla najít. Tak jsem začal to zelené hnojení lámat, nebo ušlapávat (mimo záhony). Všechna rajčata jsem úspěšně našel, i když jsem dost smutný z toho, že se jich pár zlomilo. Z malé části za to může moje neopatrnost, ale z větší částí asi moc bujné zelené hnojení, které ty rostliny rajčat doslova zavalilo. To mám za to, že jsem to vyvazování rajčat tak dlouho odkládal. Máme ale od každé odrůdy rajčat minimálně po dva kusy, takže i kdyby byly poškozené rostliny už odepsané nadobro, tak stále je nějaká v záloze. Navíc rajče dokáže zakořenit i po zlomení, jak jsme se přesvědčili u dvou rostlin zlomených při výsadbě. Prostě jsme strčili ulomený konec tak hluboko do půdy, jak to šlo a rostlina si vytvořila nové kořeny. Není to pro tu rostlinu ideální, ale lepší než ji odepsat celkově. Navíc rostliny zlomené při výsadbě jsou sice menší, ale jedna už i jde do květu, stejně jako většina rajčat, co na chalupě máme.

Jako oporu pro rajčata jsem dělal obyčejné dřevěné kůly, které jsme minulé roky používali k rajčatům na zahradě. Jsou to ty nejlevnější stavební latě z OBI a zatím posloužili dobře. Původně jsem měl v plánu stavět na chalupě pro rajčata různé konstrukce, ale bylo potřeba dělat něco jinde, takže jsem sáhl po tom, co máme k dispozici. I tak by se ty kůly jenom váleli na zahradě bez nějakého užitku. Takto poslouží ještě minimálně jeden rok a příště ještě uvidíme, jaké opory nakonec uděláme.

Nejdřív jsem k rajčatům postavil opory a až pak jsem je vylamoval a vyvazoval. Vylamoval jsem ale jenom část, protože v poslední době narážím na různé pohledy ohledně vylamování rajčat. Od přístupu vylomit nemilosrdně všechno a pěstovat jenom na jeden výhon, až po přístup vysadit rajče k opoře a nechat ho svému osudu. Osobně jsem se rozhodl vyzkoušet oba přístupy. Protože máme od každé odrůdy dva kusy rostlin, rozhodl jsem se jednu rostlinu nevylamovat a druhou vylamovat a pěstovat na jeden výhon. To ale platí jenom pro tzv. tyčková (indeterminantní) rajčata. Ty keříková (determinantní) rajčata samozřejmě vylamovat nebudu vůbec. Chtěl jsem ty rostliny vylamovat na střídačku, jak jsou vysazena na záhoně. Pak jsem ale radši zvolil přístup, že jsem rostlinu pořádně prohlídnul a vyhodnotil, jestli ji budu vylamovat, nebo ne. Už teď vím, že nemůžu jednoznačně říct, jestli vylamovat nebo ne. I při relativně malé velikosti rajčat se mi u některých odrůd jeví, že je dobré je nevylamovat a naopak. Vyzkouším a vyhodnotím jako už tradičně v samostatném článku o rajčatech.

Oporu jsem dal i ku keříkovým rajčatům a taky jsem je vyvázal. Nechci je nechal válet se jenom tak po povrchu půdy, i když je tam to zelené hnojení. Kromě lepšího přehledu o rostlině by to mohlo pomoct s prvními mrazíky v září, kde byly minulý rok nejvíc poškozené keříkové rostliny, co se jenom tak válely po půdě. U těch tyčkových vysoce vyvázaných snad nebyla žádná pozorovatelná škoda. Na obrázku je rajče odrůdy „Marmande“, které už začíná kvést. Tento rok jsem se tuto odrůdu rozhodl pěstovat jako keříkovou a nevylamovat ji vůbec. Rostliny jsou jedny z nejhezčích. Tuto odrůdu pěstujeme od prvního roku a zatím nezklamala.

Kůly jsem dal ke všem tyčkovým rajčatům, ale na jeden záhon keříkových už nezbylo. To ale nevadí, protože máme v záloze ještě kovové spirály, které jsme zkoušeli prvním rokem. Pro menší rajčata to v pohodě stačí. Část nám jich ze zahrady ukradli, ale zůstalo nám jich 14, co přesně stačilo na poslední záhon s deseti keříkovými rajčaty a menší záhon se třemi pokusnými rostlinami. Na spirály jsem rostliny už nevyvazoval, jenom pokud už rostlina byla dost vzrostlá, tak jsem ji jemně natočil na spirálu. Uvidíme, jak to bude u těch keříkových rajčat fungovat. Jestli nebudou na ty spirály moc bujné, když je nebudu vylamovat. V případě potřeby je stále mohu vyvázat, nebo doplnit konstrukci a pár krátkých tyček, co nám zbyly ze starého oplocení pozemku.

Zatím co jsem se hrál s rajčaty, tak manželka čistila ty menší záhonky s naťovou petrželí a velký záhon pro trvalky, ve kterém zatím roste různá zelenina. Záslužná, i kdy nevděčná činnost, kde strávíte hodně času a máte pocit, že nic není vidět. Což samozřejmě není pravda, protože rozdíl vidět je, a hlavně se nám to vrátí v podobě hezčí zeleniny. Vyčistila taky prostor mezi stromy, kde jsou různé kytky, mezi jinými i jiřiny zachráněné ze supermarketu. Z devíti vysazených vyrostlo osm rostlin, co není špatné. Slíbil jsem dát obrázek, ale počkám si až začnou kvést.

Kromě záhonů vyčistila manželka i prostor kolem rybízů, které už nebylo skoro ani vidět. Porost bršlice, kopřiv a svízele je už do výše pasu. U rybízu už to vyčištění je vidět rozhodně. Keře jsou doslova obsypané plody a vyčištění okolí jim pomůže v lepším zrání. Některé, jak je vidět na obrázku, se už začínají vybarvovat.


Brambory jsou hezké ne jenom na zahradě, ale i na „vyvýšených“ záhonech na chalupě. Aby ještě ne, když rostou v čistém kompostu a mají dost vláhy. Už je to na dosypání dalšího materiálu. Použijeme posekanou bršlici a kopřivu. To ale až další týden, protože teď už na to nezůstal čas. Priorita byli rajčata.

Kromě brambor nás potěšila i ačokča, která sice po mrazu měla poškozené spodní listy, ale ty asi shodila a vyhnala nové výhony. Na vrchních výhonech se pro změnu už začínají tvořit první plody. Zatím jsou sice maličké, ale rostou hodně rychle, takže první sklizeň bude možná brzy.

Když už jsem kontroloval česnek na zahradě, udělal jsem to i na chalupě, kde jsou česnekové záhonky v obležení zelené hradby tvořené bršlici a kopřivou. Něco z toho nalezlo i do záhonů a taky jsem se chtěl podívat na květní stvoly u odrůdy „Bjetin“, která je na chalupě asi nejhezčím česnekem. Okolí záhonů jsem začal čistit kososrpem, ale dělat to v košili s krátkým rukávem, když je kolem do pasu kopřiv není úplně nejlepší nápad. Tak jsem toho nechal a asi tak metr kolem záhonů jsem prostě ušlapal. Kalhoty na rozdíl od košile mám dlouhé. Pak jsem záhony dočistil ručně. Bylo tam něco málo kopřiv a dost svízele, kterého je bujně hned za plotem. Jeden záhon, kde jsou hlavně nové testovací odrůdy, je ještě jakž tak plný. I když růst u jednotlivých odrůd je dost nevyrovnaný. Otázkou je, kolik z toho jde na vrub odrůdy a kolik na vrub hlodavců, kteří záhon hodně vytunelovali. Na další sadbu ale prostě použijeme to, čemu se dařilo nejlíp. Něco si z těch osm nových odrůd vybrat „musím“. Zatím to vypadá na „Bjetin“ a ještě něco, což jsem fakt nepředpokládal po zkušenostech s touto odrůdou na zahradě. Na druhém záhonu bylo kromě pár rostlin nových odrůd vysazený hlavně zbytek našeho starého česneku ze zahrady. Tady je ale výsledek více než žalostný. Celkově jsou tam asi tři rostliny, které vypadají hůř než ty na zahradě. Asi to ještě zkusíme příští rok, ale jinak. Už mám plán.

Celková sklizeň obsahovala kromě už klasické listové zeleniny a ředkviček i něco navíc. Na zahradě nám šťovík moc neroste. Máme tam pár rostlin, ale spíše živoří, než rostou. Za tři roky jsme ho sklízeli možná jednou. To na chalupě jsme vyseli jeden malý záhonek šťovíku a už jsme z něho sklidili jeden plný pytel listů. Další relativně velkou sklizní byla meduňka, které jeden trs nám roste vedle chalupy bez naší zásluhy. Trs už byl dost velký, tak ho manželka sklidila a po vysušení budeme mít menší zásobu meduňky na čaj. Taky jsme sklidili něco málo rokety. Ne ze samostatného záhonu, který jsme pro ni vyčlenili, ale ze záhonu pro trvalky, kde jsem ji vysel víceméně kvůli oddělení pastináku od petržele. I když jí je tam málo, tak je moc hezká. Škoda že nevyšel ten samostatný záhonek. Možná další výsev bude lepší. Nebo to necháme na samovýsevy, jak to bylo původně plánováno.

Jsem moc rád, že se konečně dostalo i na rajčata, i když to znamenalo trochu zanedbat zahradu. Rajčata jsou ale pro mě hodně velká vášeň. Teď když už jsou hezky vysazené, vyvázané a jsou i vidět, se z nimi můžu kdykoliv „pomazlit“. Materiálu na pozorování a testování mám více než dost. Příště už asi zase dáme více času zahradě. Je tam pár záhonu, kde včera bylo pozdě. Je to pro mě ale i ponaučení, že takhle už ne a příští rok to musíme změnit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *