Rok třetí – 44. týden: Poslední sklizeň

44. týden

Vypadá to, že hezké sluneční víkendy jsou už definitivně za námi. Sobotní ráno začalo deštěm, takže jsme se rozhodli na zahradu nevyjet. V neděli to nevypadalo za oknem o moc lépe, ale aspoň nepršelo. Protože času, kde se něco na zahradě ještě dá dělat, není nazbyt, rozhodli jsme se vyrazit na zahradu a něco udělat. Překvapivě to venku v terénu bylo pocitově lepší než v bytě za oknem. Původně jsme měli na víkend velké plány, ale nakonec budeme rádi, když aspoň něco uděláme.

Jak tak sleduju vývoj počasí, tak mi přijde, že je pomalu čas na sázení česneku. Zdá se mi to ale ještě trochu brzo, protože předchozí roky jsme česnek sázeli až koncem listopadu, nebo začátkem prosince. Hlavně to chce stihnout před zámrazem půdy, protože pak už to půjde blbě. Pro rok 2020 jsme se rozhodli jenom pro jeden záhon s česnekem. Nechali jsme si jenom jednu odrůdu z těch předchozích, ale koupil jsem na zkoušku i sadbu dalších 8 odrůd, které ale chci otestovat na chalupě. Hlavní záhon pro česnek i testovací záhon na chalupě jsem ale zatím odložil na později.

Náš úplně první záhon, který jsme na zahradě měli, byl právě záhon pro česnek (podzim 2016). V roce 2017 jsem tam experimentoval s trvalým porostem rokety. Nevyšlo to ale tak, jak bych si přál, takže v roce 2018 byl z trvalého záhonu takový hybrid. Na jednom konci je pár rostlin šťovíku, zbytek záhonu jsme chtěli osázet různými bylinkami (trvalé i roční). Na jaře jsme skoro na celý záhon vyseli kopr. O kopru jsem už párkrát psal. Prostě jenom zopakuju, že nevyklíčila ani jedna rostlina. Chvilku jsem to tak nechal a pak vysel pažitku, koriandr, naťovou petržel a řeřichu. Výsledek skoro u všeho stejně bídný, jako u kopru. Více napíšu v souhrnném článku o zelenině. Podstatné je, že jsme pak ponechali ten záhon svému osudu a dělali jsme něco jiného. Až teď na podzim na něho přišla řada. Je ale fakt, že na první pohled ten záhon už jako záhon ani nevypadá.

Záhon sice vypadá na první pohled hrozně, ale ani ne za půl hodiny byl vyčištěný. Důležitější je půda, která na něm je, a ta vypadá dobře. S tímto záhonem nepočítám do plánované rotace záhonů a v plánu bylo, že tam příští rok zase zkusíme nějakou kombinaci trvalých a jednoletých bylinek. Dopadlo to ale jinak. Já si rád všechno dopředu plánuji. Manželka naopak chce někdy jenom tak experimentovat. Tak mně napadlo, že ji „dám“ ten první záhon, nebudu ji do toho kecat a ať si tam zkouší co chce.

Při čištění záhonu jsem si snad poprvé všiml, že i bobovité „plevele“ mají na kořenech hezké hlízky, které obsahují bakterie schopné vázat vzdušní dusík a dodávat ho do půdy. Popis celého procesu je celkem složitý. Důležité je ale vědět, jak se to dá využít na zahradě. Bobovité rostliny jsou celkem známe kvůli své schopnosti vázat dusík v půdě pomocí hlízkových bakterií a často se i pěstují právě za tímto účelem jako předplodina. Celá problematika fixování dusíků v půdě je ale trochu složitější. Vypadá to, že záleží i na skladbě rostlin a nestačí jenom samotné bobovité rostliny. Nebudu to podrobně rozvádět, protože to ještě ani sám nechápu úplně do hloubky, ale určitě se k této témě ještě vrátím. Chci k tomu dodat jenom to, že i když jsme ten záhon v roce 2019 moc nevyužívali, tak to neznamená, že se s ním nic nedělo, nebo že úplně zbytečně ležel ladem. Za tu dobu se tam usídlily rostliny, které půdě na záhonu pomohli. Kromě bobovitých rostlin, jako jetel a vikev, tam rostli i trávy, které by právě měli pomoct s fixací dusíku. Pro někoho brutálně zaplevelený záhon, pro nás to ale znamená zlepšení půdy na záhonu, čemu odpovídá i její struktura. Prostě na půdě roste vždy to, co ta půda potřebuje.

V roce 2019 jsme poprvé zkoušeli pěstovat šalotku. Celkem se jí i dařilo. Protože je ale sadba celkem drahá, tak jsme se rozhodli si celou sklizeň ponechat jako sadbu na další rok. U šalotky mně zaujalo, že by měla zvládat i hodně nízké teploty a že by měla jít sázet i na podzim, stejně jako česnek. O této možnosti jsme s manželkou už nějakou chvíli diskutovali a říkali jsme si, že pár řádku asi zkusíme vysadit letos na podzim. Nebylo ale jasné, kolik toho přesně bude a kde. Pak jsme se ale nějak shodli na tom, že to můžeme zkusit v tom prvním záhonu, který bude takový zkušební. Do vyčištěného záhonu manželka udělala pár řádku a vysadili jsme tam na zkoušku šalotku. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Pár kusů šalotky už máme nějaký čas vysazeno v bylinkové spirále. Manželka je sázela skoro hned po první sklizni. Skoro všechny cibule už vyklíčily, hezky rostou a nevypadá, že by jim nějak mrazy ublížili. Pokud to vydrží a vyjde to i na tom záhoně, tam bychom mohli mít hodně brzy na jaře čerstvou naťovou cibulku.

Rok 2019 nevyšel u česneku tak, jak bychom si přáli. Pro rok 2020 jsem se rozhodl udělat radikální změnu. Ze všech pěstovaných odrůd jsme ponechali jenom jednu. Podle popisu odrůd na stránce p. Kozáka https://www.cesnek.cz/odruda-anton je to pravděpodobně odrůda „Anton“. Fialový, celkem velký nepaličák. Rostl dobře a měl i největší sklizeň. Štve mně, že nevím přesně, o jakou odrůdu jde. I proto jsem koupil těch dalších 8 na testování. Abychom ale měli v dalším roce aspoň nějaký česnek, rozhodli jsme se nechat si aspoň jednu odrůdu. Po testování vypadne možná i tento česnek. Nechci ale předbíhat. Z těch dalších odrůd, co jsme měli si nenecháme nic. Buď jsem to rozdal, nebo to sníme.

U dvou francouzských odrůd „Germidour“ a „Messidrome“ se vyskytovala vada, že se u stonku nad hlavní cibulí udělala ještě jakoby jedna menší cibule, která taky obsahuje stroužky, i když velmi malé. Četl jsem, že se dají použít normálně k výsadbě, tak jsme se rozhodli to vyzkoušet. Francouzské česneky ale neplánujeme do budoucna pěstovat. Sice mají větší cibule, ale celková sklizeň nic moc a podle chuťového testu nejsou tak dobré, jako české odrůdy (tohle je samozřejmě dost subjektivní). Chceme ale zkusit vysadit ty malé stroužky z „druhé cibule“ jako experiment. Původně jsem to chtěl vysadit někde ke stromům, ne na záhon. Manželka se ale rozhodla, že to vysadí na první (pokusný) záhon, spolu se šalotkou. Tak ok. Je to lepší, než by na zimu zůstala více jak půlka záhonu prázdná. Toho česneku nevypadalo že je moc, ale jak je drobný, tak nakonec to vyšlo až do konce záhonů.

Poslední dva roky jsem záhony s česnekem zasypával na zimu listím. Tentokrát listí už nemáme a zpod stromů po zahradě to sbírat nebudu a ani nechci. Naše seno se na to taky moc nehodí a vlastní slámu nemáme. Zůstal nám tam ale ještě kompostovací záhon po dýních, kde je taková zpola rozložená směs slámy, sena a hnoje. Vidlemi jsem vybral dvě kolečka toho lepšího a udělal na právě osázeném záhoně tenkou vrstvu mulče. Do jara by to mělo vydržet.

Zatím, co jsem já mulčoval záhon, tak manželka sklízela zbytky zelí a kapusty. Na zahradě je vidět, že už přešla silnějším mrazem. I když jsme to zelí nechávali s tím, že možná ještě trochu vyroste, tak by se to už asi nepovedlo. Zpracujeme to i v této podobě. Kromě zelí bylo zase i celkem dost růžičkové kapusty. Ta by měla vydržet v pohodě až do jara, ale když jsou kapustičky vhodné ke sklizni, tak proč je tam nechávat. Kedlubny vypadají, že jim mrazy moc nedělají. Ale už ani moc nerostou. Tato asi poslední sklizeň kedluben je (stejně jako pár předchozích sklizní) z rostlin, co vyrostly na ponechaných kořenech sklizených kedluben.

Sklidili jsme i hlíznatý fenykl. Minulý týden byl ještě v pohodě, ale tento týden byl už zmrzlý. Tento rok nám poprvé vyklíčil a poprvé jsme i něco sklidili. Takže je to pro nás nová zkušenost a je dobré vědět, že slabší mrazíky fenykl celkem zvládá, ale silnější mráz už ne. Sklidili jsme taky úplně poslední ředkve. Nejsem si úplně jistý, jak by zvládali silnější mrazy. V nejhorším by posloužili jako zelené hnojení. Ředkev olejná se tak i pěstuje. Pokud seženu semínka, tak bych ji taky zkusil, protože má hodně dlouhé kořeny a používá se i k biologické orbě (zlepšení půdy). Jinak byla sklizeň zase hlavně o brukvích a asi to byla celkově poslední „normální“ sklizeň na zahradě. Ještě tam je trocha špenátu a možná by se dalo sklidit i trochu mangoldu, ale jinak už nás nic většího nečeká. Samozřejmě tam ještě na zimu zůstávají kadeřávek a růžičková kapusta, ale moc je už sklízet asi nebudeme. Kromě toho, že by nám měli poskytnout nějakou první jarní sklizeň, tak živé rostliny je to nejlepší, co pomůže půdě v zimě (a ne jenom v zimě).

Ze zahrady jsme jeli ještě na chalupu. Kromě vajíček od souseda jsem se chtěl podívat, jak nám dodavatelská firma dočistila pozemek. No na jednotku to není, ale aspoň zmizelo to, s čím bychom si sami moc neporadili. Příští týden už by měla firma na pletiva dovést plot, takže přes víkend nás asi čeká stavba plotu. Po postavení plotu nám už pak nic nebrání budovat další pěstitelské plochy i na chalupě. Sice už toho do zimy moc nestihneme, ale aspoň ten česnek chci vysadit. Pokud by se fakt hodně zadařilo, tak možná i nějaký ten strom, nebo keř by mohl být. Slíbil jsem si ale, že nechci nic uspěchat, takže už na to radši nebudu moc tlačit a pak později litovat. Vidím tam ale velký potenciál. Hlavně teď, když už je skoro vyčištěný pozemek a můžeme hezky vidět celou plochu. Hned se zdá i trochu větší, ale to jenom do okamžiku, než začneme sázet. Pak se zase začne zmenšovat. Na obrázku níže je asi tak půlka pozemku na chalupě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *