Rok třetí – 13. týden: Neplánovaná sklizeň jarní zeleniny

13. týden

Začala další nádherná sobota a s ní i čas vyrazit na zahradu. Ještě předtím jsme ale chtěli zajet na chalupu a odvézt tam batáty. Ty velké květináče s batáty už zabírali v bytě moc místa a já jsem plánoval v neděli přesadit sazenice paprik do truhlíků. Na ty by už nezůstalo místo na parapetu. Vypadá to, že batáty mají radši mírnější zálivku, tak snad vydrží na chalupě týden bez zalévání. Vzali jsme sebou i nějaká semínka, že uděláme další záhony s jarní zeleninou (ředkvičky, jarní cibulka, špenát, roketa).

Na chalupě jsme vyložili batáty hezky na okno do předsíně, a když už jsme tam byli, tak jsme naložili do auta další střešní tašky na ohraničení záhonů, a také úlomky cihel, na zatížení netkané textilie na záhonech. Máme toho na chalupě hodně, tak jsem rád, že se něco z toho využije a nemusí se vyhodit jako odpad.

Manželka přesadila jeden trs sněženek na místo, kde by se nemělo nic moc dělat, takže by nám nějaké sněženky měly zůstat, i když na zemní práce nastoupí později těžká technika. Jeden velký trs taky vzala na zahradu, kde ho vysadila k plotu pod šeřík. Když se chytne, tak budeme mít sněženky ne jenom na chalupě, ale i na zahradě. Sněženky odkvetly, takže už není půlka pozemku u chalupy bílá. Bílou barvu ale vystřídala fialová, protože teď zase kvetou fialky. Další hezká podívaná. Na několika místech jsou i kosatce, které manželka taky plánuje zachránit před tím, že začneme něco dělat na pozemku.

Na zahradě jsme primárně plánovali osít zbývající dva záhony určené pro jarní zeleninu. Minulý týden jsem oséval první, který jsem předtím klasicky zryl. Povrch záhonu už byl po rytí trochu tvrdší a musel jsem rozbíjet škraloup. Naproti tomu ty další dva záhony byli jenom nakypřené vidlemi a srovnané hráběmi. Půda na jejich povrchu byla jemná a kyprá. To mně, jako fanouška bezorebních metod, docela potěšilo. Řádky se dělali lehce. Použil jsem na to staré nářadí, které jsem našel na chalupě. Původně to byl asi čistič spár, teď ale sešlý věkem a dost rezavý posloužil jako řádkovač. Dělá do povrchu půdy rýhy a přijde mi méně invazivní, jako malá motyčka, kterou jsme řádky dělali doteď. Hned mám z toho lepší pocit, když vím, že půdu narušuji jenom minimálně. Možná by to ještě chtělo na konec řádkovače něco natáhnout, aby byl mírně širší a já tak nemusel procházet tu rýhu vícekrát. Ale i bez toho je to v pohodě.

Na záhonech jsem zase udělal takový mix jarní zeleniny. Nejvíc asi ředkviček, pak jarní cibulka a na zbytek špenát a roketu. Na ten třetí jsem dosel všechny ředkvičky, co zbyly z minulého roku. Tedy i ty, které jsme nevybral do dalšího roku. Celkem to vypadá jako menší ředkvičkový test, ale když už mám semínka, tak je mi líto je vyhodit. Seli jsme do mokrých řádků, tak snad to pomůže klíčení. Nakonec jsme to ještě přikryli netkanou textilii. Jednu jenom přímo položili na záhon, druhou natáhli na oblouky. To se nám v roce 2018 osvědčilo. Zelenina lépe klíčí a záhon tak nevysychá. Taky by to mělo snížit poškození ředkviček od škůdců.

Protože už mně nebavilo, vkuse vyměřovat záhony, kde to pokaždé dopadlo trochu jinak, tak jsem nadělal malé kolíky, vyměřili jsme s manželkou rohy záhonů ještě jednou a do vyměřených rohů jsem natloukl ty dřevěné kolíky. Snad už je nebude potřeba více vyměřovat. Jenom natáhnu provázek na kolíky a mám obrys záhonu. Později chci udělat kolem záhonů obrubu ze starých střešních tašek, ale to nějaký čas potrvá. Do té doby aspoň budeme mít pořádně vyznačené záhony.

Na záhonech, kde byl minulý rok česnek (ty pokryté listím), nějaký česnek zase vyrostl. Rok 2018 byl suchý a při sklizni nám dost stroužku zůstalo v zemi. Zatím na těch záhonech nic nemáme (v plánu je fazole), ale chceme je ještě tak na měsíc přikrýt. Možná to zlikviduje část plevel, který se zatím na záhonech usadil. Když ne, tak aspoň bude půda trochu lépe zpracovatelná. Nechtěli jsme ale ten česnek jenom tak nechat, tak ho manželka sklidila, že ho použijeme v kuchyni. Na dalším záhonu přezimoval špenát, takže manželka sklidila taky něco špenátu a plán na nedělní jídlo byl hotov. Jarní česnek vypadal fakt dobře a v kombinaci se špenátem a zahuštěn jedním batátem z toho byl skvělý jarní krém.

Tato sobota byla taková spíš relaxační, než těžce pracovní. Nazval jsem si ji sobotou radosti. Nedělali jsme žádné těžší práce, ale zase práce jsme udělali celkem dost. Počasí bylo příjemné, pocit z dobře vykonané práce taky, tak jsem se nakonec dne vybral na důkladnější obhlídku zahrady. Ze začátku jsem to dělal každý týden, ale později už jsem se radši hned dal do práce, které bylo a je stále hodně. Tuto sobotu jsem si ale řekl, že si udělám radost. Teď na jaře je to zvlášť radostné, když všechno začíná pučet a růst. Sice oproti Praze je zpoždění tak 2-3 týdny, ale jaro je konečně i tady. Obcházel jsem stromky a keře a těšil se, jak většina toho hezky obráží.

Jako snad první kvete dřín moc hezkými žlutými květy. Zatím je jenom maličký keřík, ale když trochu vyroste, tak to bude velká paráda.

Na zahradě máme zatím dva myrobalány už třetím rokem. První dva roky nic moc růst, i proto, že jsem pro ně nevybral moc dobré místo. Tento rok ale už jeden ze stromků, odrůda „Star of Hollywood“ vytváří květy a vypadá to, že to bude paráda. Když pokvete a vydrží do dalšího týdne, tak udělám fotku.

Po suchu v roce 2018 jsem s obavami sledoval i rebarboru, kterou jsme vysadili v dvou exemplářích mezi dvě naše višně. Jedna rebarbora vypadala v minulém roce tak, že jsem myslel, že odešla už nadobro. Potěšilo mne ale, že jsem pro obhlídce zahrady našel obě. Na obrázku je ta větší. Snad se jím bude v tomto roce dařit lépe a konečně ochutnám rebarborový koláč. Později bych chtěl počet rostlin zvýšit, ale chce to fakt jiné místo. Něco více vlhké, méně na slunci a s lepší půdou.

V minulém roce jsem zkusil vysadit na pár místech sazeničky medvědího česneku. Místa jsem vybíral co nejvíc chráněná a s lepší půdou. I tak jsem se ale obával toho, jak se chytnou. Proto mě potěšilo, že se medvědí česnek chytnul a vyrostl snad na všech místech, kde jsem ho vysadil. Necháme ho zesílit a příští rok možná i pár lístků sklidíme. Ale i kdyby ne, tak nám zase možná nějaký klasický česnek při sklizni uteče a bude mít jarní česnek i příští jaro.

Šťovík máme na zahradě i divoký. Máme ho na pár místech po pozemku, i na pásu budoucích trvalek. Už jsme ho sklízeli a jedli. Není špatný a je to jídlo zdarma. Chtěli jsme ale zkusit i šťovík zahradní. Manželce donesla její kamarádka dva pytlíky semínek zahradního šťovíku, který jsme seli minulý rok (2018) na jaře. Vyklíčilo asi jenom pět rostlinek a celý rok dost živořili. Zimu ale přežil šťovík v pohodě a teď na jaře vypadá fakt dobře a vypadá to, že budeme už něco sklízet. Chutnali jsme ho a chuť má fakt skvělou. Přijde mi chutnější jako ten divoký šťovík co máme na zahradě a navíc má o dost více listové hmoty. Plánujeme ho více namnožit a později možná zkusíme i prodávat.

O česneku nezmaru jsem už psal v některém z předešlých článků. Zatím ho ještě necháváme na těch záhonech, kde ještě nic nedáváme, ale další týden už ho asi sklidíme a budeme mít další várku jarního česneku pro skvělý jarní krém. Špenátu po zimě je taky ještě dost. Manželka mně ale upozornila na další ukázku životaschopnosti česneku. U provizorního stolku, kde minulý rok čistila česnek, hodila jenom tak na zem pár stroužků, které byli nějak poškozené, nebo napadené. Ty stroužky tam zůstali a ne jenom že přečkali celé to období, ale byli schopné i zakořenit a začít růst. Všimněte si, že česnek ani není v půdě. Leží jenom na povrchu a kořínky které vyhnal se chytli v půdě. To mu ale nebrání v tom, aby začal růst. Asi ho pokusně necháme, co bude schopen ještě vytvořit.

V sobotu večer po návratu ze zahrady jsem odkládal zeleninu do lednice a vzpomněl jsem si na krabičku se semínky vytrvalého špenátu, který je v lednici už měsíc. Tak když už jsem si vzpomněl, tak se podívám, jak je na tom. Byl jsem překvapen a i potěšen, že špenát konečně vyklíčit. Akorát jsem si vynadal, proč jsem se do lednice nepodíval ráno, předtím, než jsme jeli na zahradu. Na pytlíku se semínky je napsáno, že když většina semínek v lednici vyklíčí, tak je potřeba je dát na okno do studené místnosti. To máme na chalupě, ale v bytě už moc ne. Tak jsem ten špenát aspoň vyndal z lednice, dal ho na okno a snad vydrží do dalšího týdne, než ho vezmeme na chalupu.

V neděli jsem měl v plánu hlavně přesadit papriky a vysít rajčata. S paprikami je to ale tento rok komplikované. U některých odrůd hodně špatné klíčení a růst taky nic moc. Všechny sazeničky na přesazení nebyly, a pokud je dále nechám v minipařeništi, tak nebudu mít dost místa na parapetu. Zvlášť, když jsem tam ještě chtěl dát i rajčata. Nakonec jsem vybral ty nejsilnější sazeničky a přesadil je po 2×6 kusech do truhlíku. Po zkušenostech z minulého roku víc dávat nechci. Nejhezčí sazeničky mají odrůdy „Granova“ a pak odrůda, kterou jsme pracovně nazvali „Paprika červená“. Možná omylem přidané semínko do jiného pytlíku, ze kterého vyrostla sazenička, které se u nás dobře dařilo. Sazeničky ze semínek této rostliny vypadají tento rok nejlépe ze všech paprik. U této odrůdy také lépe rostou u sebe dvě sazeničky, jak jsem psal minule o našem pokusu s vyséváním paprik. U některých odrůd je ale vidět, že to pro ně asi není nejlepší způsob pěstování a vždy je jedna sazenička o dost menší, než ta druhá. Podrobnější report napíšu asi na konci sezony v samostatném článku.

U odrůdy „Rubinova“ jsem vybral jenom čtyři největší sazeničky a zbytek jsem vyhodil. Byly takové malé a nechtěl jsem je déle nechávat. Sazeničky odrůdy „California wonder“ jsme vyhodil rovno všechny. Ty si snad nebyly schopné vytvořit za měsíc ani pravé listy. Tím tuto odrůdu vyřazuju z našeho seznamu pěstovaných odrůd. Ke čtyřem sazeničkám Rubinovy jsem ještě přihodil čtyři nejhezčí sazeničky lilku. Zbytek truhlíku osadím další týden dalšími čtyřmi sazeničkami papriky „De Cayenne“. Vyséval jsem si nanovo a chci ji dát ještě týden v minipařeništi. Pokud bude sazeniček paprik na záhon málo, tak zbytek doplním rajčaty, nebo bazalkou, kterou plánuji pěstovat právě s paprikami. Sazeničky pokusné oranžové papriky taky ještě nechám týden v minipařeništi. Po dvou týdnech ale vypadají dost dobře. Rozhodně lépe, než např. California, nebo i většina sazeniček Rubinovy.

Protože už na parapetu nebylo po dvou truhlících s paprikami moc místa, tak jsem se rozhodl vysít rajčata na prázdné místo v minipařeništích, ze kterých jsem vyndal sazeničky paprik. Příští týden vyndám zbytek paprik a vyseji bazalku. Vzhledem k omezenému místu pro setí rajčat jsem se musel zamyslet, jak a kolik sazeniček budu mít. Při plánování jsem si uvědomil, že i když jsem snížil počet odrůd z 22 na 15, tak je to stále moc. V roce 2019 jsem pro rajčata vyčlenil jenom dva záhony, takže mi to vychází tak po 3 rostliny od jedné odrůdy, co se mi zdá nedostatečné. Na testování možná ok, ale jinak bych asi radši více rostlin od jedné odrůdy a méně odrůd, i když to hrozně láká zkoušet více. Další možností je zvětšit plochu pro pěstování rajčat. Uvidíme další roky, ale spíš budu redukovat odrůdy na nějaký rozumný počet a k tomu otestuju ročně jednu až dvě další odrůdy.

Na rozdíl od předchozích let, jsem do jedné buňky minipařeniště dával namísto dvou semínek čtyři. Potřebuju z každé buňky minimálně dvě sazenice a na 100 % klíčivost se spoléhat nebudu. Když něco zbude, tak to rozdám, nebo šoupnu do jiných záhonů, kde bude místo. Příští týden asi vezmeme na chalupu kromě vytrvalého špenátu taky sazeničky pórku, vytrvalé cibule a šruchy. V bytě totiž už došlo místo, a to ještě chci přesazovat sazeničky celeru. To ale až příští týden v neděli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *