Rok třetí – 33. týden: Týden v znamení mangoldu

33. týden

Tentokrát jsem se vybral na zahradu sám (manželka nemocná) a později než obvykle. Původně jsme měli spolu naplánováno něco jiného, ale když to nevyšlo, tak jsem si řekl, že aspoň něco sklidím. Uplynulý týden dost pršelo, co bylo na zahradě dost vidět. Celá jako kdyby obživla. I tráva začala zase růst. Většina zeleniny vypadala o dost lépe, i když dlouhé období sucha se na ní nenávratně podepsalo a už to nepůjde vrátit. Já jsem se v podstatě hned dal do sběru úrody. Většinou to dělá manželka a já dělám něco jiného (např. záhony). Teď jsem ale byl hlavním sběračem já a navíc začalo zase trochu poprchávat, tak nebylo na co čekat. Vzal jsem nádoby na zeleninu a začalo klasické kolečko posledních pár týdnu – okurky, cukety, fazole, paprika, rajčata, mangold.

Okurek moc nebylo (až mi to bylo divné), ale zase bylo celkem dost malých plodů a květů. Tak snad příští týden to bude lepší. Jednu jsem namátkově ochutnal a už ani nebyla nahořklá. Takže ta hořkost asi bude jenom nedostatkem vody. Cuket taky moc nebylo. Tento rok nám moc nerostou. Hodně malých plodů stejně jako u okurek. Fazolových lusků bylo asi stejně jako minulý týden. Pokud bychom to chtěli hned sníst, tak by to bylo tak na dva až třikrát. Zůstali nám ale ještě ty z minulého týdne, tak to spolu zamrazíme na pozdější použití. Nějak jsme se ještě pořádně nenaučili jíst fazolové lusky přímo čerstvé.

Už jsem vícekrát psal, že papriky vypadají tento rok dobře. Po celkem problematickém klíčení, bujném růstu sazenic, a pak šoku po přesazení na zahradu, máme tento rok poprvé papriky, u kterých se dá uvažovat o sklizni. Deštivý týden je na nich hodně vidět a už ani nebylo moc plodů, které by měli hnědé skvrny. Sklízel jsem jenom ty papriky, u kterých se přece jenom nějaké poškození našlo a pár chilli, které už byly červené. Zbytek paprik necháme pořádně dozrát. Část paprik už začíná červenat (neznámá červená odrůda).

Hodně dobře vypadá taky odrůda „Granova“. Od počátku (klíčení) nic moc, ale teď překvapila celkem vysokou násadou hezkých plodů. Spolu s neznámou červenou odrůdou tento rok nejlepší výsledek.

Záhon s mangoldem jsem přeskočil a pustil se do rajčat. První, čeho jsem si všiml, byli popraskané plody u odrůdy „Býčí srdce“ (je hned na kraji). Nerovnoměrná zálivka si vybrala u rajčat svoji daň. Nejhůř dopadli velké steakové odrůdy jako „Byčí srdce“, „Japanese black trifele“, „Černý Krym“ (asi v tomto pořadí). Cherry rajčata nebyla postižená vůbec, ten zbytek jenom trochu. Pozitivem bylo to, že stejně jako u papriky, téměř úplně zmizely hnědé skvrny a zahnívající špičky plodů i u rajčat. Vypadá to na potvrzení toho, že problém s nedostatkem volné přístupného vápníku v půdě výrazně zhoršuje dlouhé horké počasí bez srážek. Možná s tím půjde do budoucna pracovat. Rajčat nebylo moc, tak akorát pro nás. Velikostně zase nic moc. Tímto způsobem pěstovat rajčata na prodej nepůjde. I tak by to ale chtělo o něco větší sklizeň, ať je něco i na zpracování (sušení a protlak). Sezóna ještě nekončí a teď po deštích by to mohlo být o něco lepší.

Po obědě jsem se pustil do sklizně největší. Čekal mně záhon s mangoldem, který po deštivém týdnu vypadal dost bujně. Minule jsme moc nesklízeli, že to necháme na tento týden a budeme ve velkém blanšírovat. Sklidil jsem jenom trochu na salát, a prakticky jsem se toho ani nedotkl, protože jsme měli ještě dávku z předchozího týdne. Je toho prostě moc na přímý konzum. Pro ilustraci tři fotky mangoldu z tohoto týdně. Na první je odrůda „Lucullus“, která by měla tvořit bíle řapíky. Ty moc netvoří, ale listové hmoty má hodně. Na druhé fotce je odrůda „Gator“, tzv. špenátový mangold, který pěstujeme hlavně jako náhradu za špenát. Na třetí je odrůda „Rhubarb chard“, který má jednoznačně nejlepší řapíky, ale taky skoro všechny rostliny už vyrazili do květu.



Sklizeň byla vydatná. Tento týden jsem sklidil, co šlo, protože jsem plánoval blanšírovat ve velkém. Bylo toho 4,5 kg a ještě 0,5 kg jsme měli doma, co jsme nespotřebovali. Ono to na první pohled tak nevypadá, ale je to fakt hodně mangoldu.

U těch větších odrůd „Luculus“ a „Rhubarb chard“ jsem vylamoval listy s řapíky ručně po jednom. Chtěl jsem nechat střed, aby ještě obrazil. Sklizeň mangoldu tento rok ještě rozhodně nekončí. U špenátového mangoldu jsem se s tím ale nepáral, chytl celý trs a nožem uřízl. Už jsme to tento rok takto udělali několikrát a mangold obvykle po týdnu ani nevypadá, že byl sklízen. I když to na první pohled vypadá jako po masakru.

Pro naší spotřebu je jeden záhon mangoldu až moc, a to ještě nevyklíčil úplně na 100 %. Část i prodáváme a teď už i ve velkém mrazíme. Ze začátku to vypadalo, že ani moc nezamrazíme, jak se po blanšírování ten objem dost zmenšil. Po tomto týdnu si to ale už nemyslím. Pytlíky s mrazeným mangoldem nenápadně, ale jistě, přibývají a nám pomalu začíná docházet místo v mrazáku. Asi ten nákup mrazicího boxu co jsme plánovali, bude dřív, než jsme si mysleli. Ne že bych si stěžoval, že máme moc vlastního jídla. Na obrázku je výsledek posledního blanšírování mangoldu. Byla to sranda na více jako dvě hodiny. Stojí to ale za to. Řapíky odděluji a později používáme samotné do polévky (krém).

Stejně jako minulý týden, i tentokrát jsem nasbíral něco spadaných hrušek. Už byly i o něco větší než minule. Než to nechat shnít pod stromem, radši to usušíme. Přes týden dorazila objednaná sušička a v neděli se už vesele sušilo. Je to oproti sušení v troubě o dost lepší. Manipulace s ovocem i výsledek sušení.

Po sklizni jsem prošel záhony, jak se zelenině daří. Co mi radost neudělalo, je záhon s mrkví, který je úplně děravý (hlodavci) a nevím, jestli ještě nějakou mrkev sklidíme. Stejně, i když v menším měřítku, to začíná vypadat i u pastináku. Ten je ale ještě moc malý, aby šel sklízet. Snad nám něco zbude, protože od začátku se mu daří dobře a byla by to moc škoda. Co mi radost ale udělalo, je kopr. Jak jsem psal minulý týden, tak je skoro vhodný ke sklizni. Ještě mu ale týden dáme a teď po deštích by se mohl ještě o dost vytáhnout.

Záhon s druhou vlnou jarní zeleniny, který jsme vysévali minulý týden, už vyklíčil. Déšť udělal své. Zatím je nejvíc vidět ředkvičky, které jsem i vyfotil. Objevovat se začíná ale i špenát a roketa. Klíčení vypadá dobře, a pokud se nic nestane, tak bychom mohli mít do měsíce první sklizeň.


Ředkve a vodnice za týden celkem dost narostly. Sice ještě není vidět, že by tvořili bulvičky, ale listovou hmotu mají hezkou. Škoda toho slabšího klíčení. Chtěl jsem počkat do toho týdne, jestli ještě něco přeci jenom nevyklíčí, ale zázrak se nestal. Uskutečnil jsem tak svůj plán a na volná místa vysel hořci jako zelené hnojení. Nechci mít tak velkou část záhonu úplně holou. Odkryl jsem i záhon, kde jsem vyséval Pak Choi, mibunu a mizunu. Tam je to s klíčením ještě horší než u ředkví. Viděl jsem tam možná tak pět hodně malých rostlinek, které začali klíčit. Protože je ale po deštích a klíčení jenom začalo, dám tomu ještě týden. Kdyby nic, tak zase doseji zelené hnojení. Tentokrát jsem vyséval hořčici do řádků. Je to sice pracnější, ale ten výsev je „jistější“ a výhodou je i o dost menší spotřeba osiva. Půda na těch třech záhonech je fakt špatná. Ten těžký hnůj v kombinaci s ne moc dobrou původní půdou je asi pro většinu zeleniny smrtelný. První záhon jsem normálně zryl (otočil půdu), tak tam je to trochu lepší. I půda byla trochu vlhká. Na zbylých dvou záhonech jsem jenom vidlemi nakypřil a ten spečený hnůj zůstal na povrchu. Povrch záhonu tak tvoří něco jako prach, který i po deštích zůstal skoro úplně suchý. Asi to bude chtít na jaře taky otočit, ať se ta vrchní vrstva přemíchá se zbytkem. Ještě uvidíme, jakou práci odvede zelené hnojení. Tyto záhony jsou také jednoznačným kandidátem na přidání kompostu.

Záhon s okurkami už zase zarůstal merlíkem a amarantem. Elektrickými nůžkami jsem to elegantně zkrátil, aby měli okurky více prostoru a světla. I ta jedna hezká rostlina ačokči to určitě ocení. Už začíná i kvést, takže snad se dočkáme i plodů. Na fotce je ještě neupravený záhon.

Brukvovitá zelenina se pomalu vzpamatovává. Nejvíc je to asi vidět na kapustě, která už i vypadá jako kapusta (první fotka). Taky brokolice už začíná vytvářet květy (plody). Minulý rok o tomto čase už jsme měli minimálně jednu, možná i dvě sklizně za sebou. Co se ale dá dělat. Při tom, jak bylo sucho a jak ji zmasakrovali dřepčíci, můžu být rád, že ještě vůbec něco je.


Minulý týden jsem fotil dýni a její malé plody. Tento týden jsou plody o dost větší, že skoro jdou sklízet. Tvarem a velikostí jsou asi stejné, jako byla mateřská rostlina minulý rok. Co se hodně liší, je tvar samotné rostliny. Ta vypadá jako přerostlý keřík patisonů. Kdyby si rostlina tento tvar zachovala, tak se zlobit nebudu. Těžko ale říct, jak bude vypadat příští rok, když si necháme a vysadíme semínka z tohoto roku. Jediné je jisté, že to bude nějaká dýně. Jinak je to ale otevřené. Zase ale můžeme být příjemně překvapeni.

Jak bylo týden deštivo, tak se asi dost objevili houby. Soudím tak podle počtu aut, které stáli u lesů po cestě na zahradu. Na samotní zahradě jsem to zaregistroval hned na místě, kde parkuji auto. Vypadá to na žampióny a skoro jsem jich přejel. U nás je ale odborníkem na houby manželka, která byla doma, takže jsem je nechal tak. Možná příští týden se na to podívá.

Zahradu jsem moc nepřecházel, ale další úlovek jsem našel hned u zeleninových záhonů. Už od prvního roku nacházíme na zahradě pýchavky. Manželka to jíst nechce, ale mně chutnají. Jediný problém s nimi je ten, že na ně musíte narazit v ten správný čas. Jinak už budou moc měkké, vodnaté a vevnitř hnědé. To byl případ i této krasavice, která vypadala na první pohled dobře. Na dotyk ale už byla měkká a po rozlomení byla uvnitř hnědá.

Už minulý týden jsme chutnali první ostružiny z našeho zatím jediného keře. I když hodně velká část hlavní větve s plody uschla, tak stále ještě pár plodů na ochutnání zůstalo a další ještě dozrávají. Pozitivem je určitě velikost plodů. Chuť je zatím taková mírně nevýrazná. Snad se to časem zlepší. Jsou to první plody, tak nesmím být zase až moc náročný.


Po delší době jsem udělal i fotky bylinkové spirály. Doba největší slávy už uplynula, protože většině rostlin už končí kvetení, ale i tak jsou květy hodně navštěvované hmyzem. Dokonce po deštích zase obrazil tymián, který uschnul už více jak před měsícem. Ty prázdné místa s nacpanými tyčkami jsou tvárnice, kde manželka podruhé vysadila cibuli šalotku. Cibule zatím nevyklíčila, ale byli deště, takže uvidíme příští týden.


Na závěr ještě přikládám fotku celé sklizně tento týden. Klasicky je nejvíc mangoldu, který hrál tento týden fakt tu největší roli. Ten zbytek je něco málo ke přilepšení na nadcházející týden. Stále ještě čekáme na ty větší sklizně, které doufám přijdou po těch deštích, které byli a v podstatě stále tak trochu trvají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *