Rok třetí – 32. týden: Konečně déšť

32. týden

Na zahradu mám v týdnu obvykle jenom jeden den, tak se to snažím co nejvíce si „užít“. Po delším suchu přišel konečně déšť a ten asi nejintenzivnější vyšel na sobotu. Jsme rádi, že prší, protože zahrada vodu potřebuje, ale trochu nám to stěžuje naší práci. Přece jenom, není moc příjemné pracovat v dešti. Nezalekneme se ale „trochy“ vody a snažíme se udělat aspoň to, co půjde. Protože jsme ve výsledku proseděli skoro půl dne v autě, tak tento report bude trochu stručnější než obvykle.

Naše první cesta vedla na chalupu. I když mělo v sobotu pršet, tak jsme chtěli vyzvednout centrálu a dočerpat na zahradě vodu do sudu a kanystrů. Taky jsme si měli vyzvednout pravidelnou dodávku vajíček od souseda. Při příjezdu na chalupu už začalo mírně pršet, takže jsme rychle naložili centrálu do auta a vyrazili na zahradu. Neodpustil jsem si ale aspoň dvě fotky. Poprvé jsme viděli kvést ibišek, který už na chalupě byl při koupi. Líbí se nám, ale je hodně blízko lesíku, který chceme odstranit. Tak uvidíme, jestli se nám ho podaří zachovat. Určitě bych ho rád zakomponoval do návrhu budoucí zahrady na chalupě.


Po příjezdu na zahradu stále pršelo. Chvíli jsme čekali, ale pak když trochu polevilo, jsme vyrazili na rychlou obhlídku co je nového a přitom udělali sklizeň plodové zeleniny. Bylo to hodně podobné jako minulý týden. Něco rajčat, okurky, zelené fazolky a taky paprika. Nedostatek vody je znát. Rajčata jsou o dost menší, než by měli být, okurky zase mírně nahořklé. Pro osobní spotřebu by to ale mělo být dostačující.

U papriky se taky začíná objevovat stejný problém jako u rajčat. Hnědé fleky a pak hniloba. Je to stejně jako u rajčat způsobeno nedostatkem vápníku. Tento stav ještě zhoršuje horké počasí, které v poslední době pociťujeme všichni. On ten záhon s paprikami není nic moc. Minulý rok na tom místě byl ještě kompostovací záhon s tím těžkým hnojem, který nám způsobil problémy i na jiných záhonech. Záhon jsem překopal, rozhodili jsme granule koňského hnoje a navezl jsem něco kompostu. Půda ale jako taková ještě není moc úrodná a nějaký čas potrvá (pár let), než se to zlepší. Obecně taky máme na zahradě kyselejší půdu. Snad časem to bude lepší, ale asi přesuneme pěstování rajčat, paprik a okurek na chalupu. Pěstování na chalupě ještě vyzkoušeno nemám, ale půda tam na pohled vypadá o dost lépe a je tam více vody. Vzhledem k nemožnosti pravidelné zálivky není tato zelenina i tak moc prodejná, takže pro naši osobní potřebu by měla stačit produkce na chalupě.

Patisony tento rok nejedou tak, jak jsme zvyklí, ale tento týden jsme už pár sklidili a tak jsme měli večeři skoro celou ze zahrady. Patisony obalené v cestičku a osmažené a k tomu okurkovo-rajčatový salát. Zase jsem si po dlouhé době připomněl, proč pěstujeme patisony. Obalený a usmaženy nemá mezi cuketami konkurenci. Škoda že je tato odrůda hybrid. Asi začnu časem zkoušet i jiné nehybridní odrůdy. Do té doby se ale musíme rozhodnout, co z rodiny tykve obecné budeme pěstovat, protože to křížení co může nastat je úplně nepředvídatelné.

V záhoně s dýněmi nám ještě nějaké rostliny zbyly (po nájezdu hlodavců). Jedna z nich by měla být potomek dýně, která nám minulý rok vyrostla jako dobrovolník v záhonu s paprikami. Bylo to něco z rodiny tykve obecné. Slupka byla hodně tvrdá, ale dužinu jsme si oblíbili jako přídavek do kukuřičné kaše. Semínka jsme si nechali a zkusili tento rok vysadit. Minulý rok to byla klasická plazivá dýně s většími kulatými plody. Tento rok je těžké říct, co to je. Roste spíše jako keřík (cuketa, patison), i když o dost mohutněji. Plody vypadají asi nejvíc jako kulaté cukety a stejně tak i rostou blízko u středu rostliny. Zatím jsou ještě malé, takže nevíme, jak chutnají. Je to další dobrá ukázka toho, že nelze moc pěstovat dýně z vlastních semínek, pokud chcete mít na zahradě více odrůd z jedné rodiny. Ono to tedy pěstovat lze, akorát přesně nevíte, co vám z těch semínek příští rok vyroste. Dýně jsou ale všechny jedlé, takže to pro někoho nemusí být problém. Já si ale rád plánuji, co, jak a proč pěstovat a rád vím, co pěstuji, takže pro mě to problém je.


Další dýní, která na záhoně přežívá, je meloun. Ze tří rostlinek zůstala jenom jedna, tak ale aspoň nějaká radost při té bídě. Koukal jsem, jak si vede, jestli už začala tvořit nějaké plody a najednou mně překvapil jeden relativně už velký plod. Tedy není to jako meloun v obchodech, ale čekal jsem maximálně tak nějaký zárodek plodu. Melouny pěstujeme na naší zahradě poprvé tento rok, i když semínka jsem koupil už v roce 2017. Tento rok jsem si říkal, že už konečně musím aspoň zkusit, jak se melounům u nás povede. Tohle je náš úplně první plod melounu a máme z něho radost.

S tykvovitými rostlinami je to tento rok takové různé. Po dvou chudých letech 2017 a 2018 konečně sklízíme nějaké okurky. Kulaté cukety jsou celkem v pohodě, takový standard a patisony se pomalu rozjíždí. Dýně vypadaly na začátku slibně, ale většinu nám zničili hlodavci. U cuket doufáme, že ten hlavní sběr nás ještě jenom čeká. Stále je to s tím plozením takové opatrné. Občas nějaká cuketa, kterou hned sníme. Na cuketový salát potřebujeme více plodů najednou. Vlastní cukety sice ještě nemáme, ale salát jsme už v pátek dělali. Manželčina kolegyně z práce jí donesla několik už hodně přerostlých cuket z vlastní zahrady. Na „klasické“ zpracování asi už moc velké, ale na cuketový salát v pohodě. Manželka koupila papriku a dali jsme se do práce. Alespoň česnek jsme ale měli vlastní. Výsledkem je 20 skleniček cuketového salátu. Při mé obvyklé spotřebě jedné skleničky týdně je to zásoba skoro na půl roku. Ještě by to ale chtělo udělat aspoň jednu takovou várku, lépe dvě. Snad to už bude i z našich cuket i papriky.

Střídavě pršelo celý den a my jsme se snažili v těch pauzách i něco udělat. Hrabání a svážení sena nebyl nejlepší nápad. V první pauze bez deště jsme rychle načerpali vodu do sudu a kanystrů. Nechceme nechat centrálu zbytečně moknout. Pak jsem se rozhodl udělat alespoň jeden záhon, a to druhý výsev pro ředkvičky, špenát a roketu. Ze semínek ředkviček nám sice zůstala celoroční odrůda „Viola“, ale nějak se mi ji nechtělo v těch horkých dnech vysévat. O špenátu a roketě ani nemluvě. Záhon byl už trochu vlhký a mělo ještě pršet, co je celkem dobré pro výsev, nebo sázení. Vyčistil jsem druhý záhon s hráškem (bývalý) a vyséval zase už za mírného deště. Plán byl ale splněn. Teď, když při výsevu zapršelo, tak by to mohlo i celkem dobře vyklíčit. Na tom záhonu sice v půdě pěstujeme první rok, i proto jsem tam dal nejdřív hrášek, ale půda tam nevypadá špatně. Určitě lépe, než na těch záhonech, co jsme měli ředkvičky a špenát na jaře. Ředkvičku jsem ještě v druhé vlně nevyséval, tak jsem sám zvědavý, jak se jí povede.

Když už mluvím o jarních záhonech s ředkvičkami, tak tento týden jsme z nich sundali ochrannou textilii. Asi před měsícem jsme tam vysévali vodnici a ředkev. Po textilii se to zelenalo celkem slibně. Po odkrytí to už taková sláva nebyla. Ty rostliny co vyklíčili, tak vypadají dobře. Problém ale je, že jich vyklíčilo dost málo. Uvidíme teď po deštích, jestli se to nezlepší. Je fakt, že půda na těch záhonech není moc dobrá. Asi nejlepší pomoc pro ni bude to, když tam bude něco růst a svými kořeny tu půdu vylepší. Do té doby to budeme muset nějak „přetrpět“ a neočekávat od těch záhonů moc. Nejlepší by bylo dát tam zelené hnojení, ale tento rok to už asi nestihneme.

Minulý týden jsem vyséval na bývalý záhon s cibulí jako zelené hnojení hořčici. Překvapilo mě, že tento týden už vyklíčila, a to celkem hezky. Je ale vidět, že budu muset změnit techniku setí zeleného hnojení. Zatím jsem to dělal tak, že jsem semena rozhodil na záhon a pak to hráběmi uhrabal, aby na záhoně pokud možno nebyly viditelná žádná semínka. Po týdnu je ale vidět hodně semínek na povrchu záhonu. Zvlášť viditelné to je u záhonů po česneku, kde jsem vyséval luskoobilné směsi a na povrchu záhonu je vidět hodně semínek hrachu. To se pak není co divit, že toho moc nevyklíčilo. Možná ještě teď po deštích se to zlepší, ale asi to bude chtít dělat normálně řádky jak na zeleninu. Secí stroj zatím nemáme.

Po dobu, co jsem dělal záhon pro ředkvičky, tak si manželka udělala novou květinovou zahrádku. I když ve skutečnosti je to jenom kus trvalkového pásu kolen zeleninových záhonu, tak pokud se kytky chytnou, bude to vypadat hodně dobře. Před časem jsme na to místo sázeli vlčí bob a astry. Vlčí bob nějak chutná našim hlodavcům. Vysévali jsme ho několikrát a pokaždé když nějaká rostlina vyklíčila a začala růst, tak byla za chvíli sežraná. Ne jinak dopadli i velké rostliny, které jsem tam vysadili. Pár malých rostlinek, které nedávno vyklíčili, tam ještě je, ale jak dlouho přežijí, to si netroufám tipovat. Astry vypadají, že zatím přežívají. Na volné místo manželka vysadila mix různých kytek, co posbírala po záhonech, kde jsou celkem nahusto. Už teď se těším, až to všechno bude kvést.


Minulý týden jsem psal o ubohém stavu brukvovité zeleniny v tomto roce. Tento týden jsem udělal fotku vlastních sazenic, které jsme si zkoušeli dopěstovat. Udělali jsme si mini-fóliovník, ale bez pravidelné zálivky v suchém dubnu to s klíčením nebyla žádná sláva. Pak jsme to nechali vlastnímu osudu, kde to dost zarostlo „plevelem“ a ještě to přeryli hlodavci. Při čistění místa pro vysazení kytek tam bylo ještě pár rostlin. Taková všehochuť toho co přežilo. Bylo mi líto to vyhodit, tak jsem ty rostliny vysadil do pokusného záhonu s batáty a bobem. Tam se hezky chytly a začali růst. Celkem dlouho se toho ani nechytali dřepčíci. Až později to našli i tam. Když ale porovnám škody na těch hlavních záhonech s brukvovitou zeleninou a na těch našich sazenicích, tak ty naše rostliny byly poškozené minimálně. Po minulé roky jsme měli vlastní sazenice růžičkové kapusty a kadeřávku a úroda byla celkem dobrá. Tento rok máme všechno kupované sazenice a nevím, jestli vůbec něco sklidíme. I proto chci pěstovat vlastní sazenice. Na odrůdě záleží. Ty prodávané můžou být super produktivní, ale pokud nepřežijí bez zálivky a chemické ochrany, tak jsou mi k ničemu. Ty naše vlastní nezaléváme, nepoužíváme žádnou chemickou ochranu a poškození od dřepčíků je minimální.

Na pokusném záhonu máme vysazené i boby. Minulý rok jsme je pěstovali poprvé a celkem nám zachutnali. Akorát jsme se shodli na tom, že doporučovaný spon 60×60 cm je moc. V roce 2019 jsme se rozhodli je pěstovat na zkoušku s o dost menšími rozestupy. Boby vypadají dobře a další rok jim asi dáme zase celý záhon, nebo klidně i více. Spolu s fazolí, dýněmi a brambory to může být jedna z našich hlavních energetických plodin.


Úroda ovoce tento rok nebude tak parádní jako v roce 2018, ale aspoň něco sklidíme. Na hrušce rostoucí u plotu naší zahrady jsem viděl celkem dost plodů. O sklizni jsem nějak ještě nepřemýšlel, ale tento týden jsem si všiml, že už začínají padat. Zralé ještě víceméně nejsou, ale nechceme je nechat jenom tak shnít na zemi. Minulý rok jsme je sbírali a nakládali i sušili. Naložených jich máme ještě hodně, ale sušené už jsou dávno pryč. Proto budeme tentokrát jenom sušit. Manželka nasbírala 2,5 kg hrušek. V neděli jsem je čistil. Byly dost červivé, ale i tak jich je celkem dost a už v neděli jsme je sušili v troubě. Protože předpokládáme do budoucna sušit zeleninu a ovoce ve velkém, objednal jsem i sušičku ovoce. Sušené ovoce je celkem drahá záležitost, a to hlavně pokud jde o „BIO“ produkci. Naše spotřeba je dost vysoká, hlavně u mě každé ráno do vloček, tak bych byl rád v tomto soběstačný. Myslím, že ovoce budeme mít na to dost, jenom je potřeba ho nasušit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *