Zelenina 2018

Celkově jsem měl v plánu 38 záhonů o rozměrech 8×1 m. Ne všechny byly na jaře připravené. Nějak jsem doufal, že to v průběhu roku doženeme, ale nepovedlo se. I tak jsme ale měli o dost více osázených záhonů než v roce 2017. Oproti původnímu návrhu, který jsem udělal v zimě, došlo k nějakým změnám. Možná jednou se to povede v reálu, tak jak jsem si to v zimě naplánoval. Zatím to ale tak nevypadá. Možná když budou už všechny záhony hotové, tak už to bude jiné. Jedinou konstantou je ale změna, takže …

Osazení záhonů:

Záhon č. 1 – rytý
Náš úplně první záhon, na kterém rostl první rok česnek a po sklizni byl přikrytý vrstvou hnoje a sena. V průběhu roku jsem se ale rozhodl, že z něho uděláme trvalý záhon, kde budeme samovýsevně pěstovat roketu, rukolu, šťovík a nějaké další bylinky. Na jaře jsme vyseli roketu z vlastních semínek, rukolu z kupovaných semínek, nějaký ten špenát a zahradní šťovík. Špenátu, rokety a rukoly vyklíčilo hodně, šťovíku ale jenom pár rostlin. Díky horku ale celkem rychle roketa, rukola a špenát vyráželi do květu. Sklizeň ale nebyla špatná, aspoň do doby velkých veder. Kvetoucí rokety bylo fakt hodně a bylo na ní taky hodně čmeláků.

To už ale nešlo co sklízet, takže jsme čekali na semínka a pak na ten samovýsev. Semínek jsme sklidili fakt hodně a už suché rostliny vytahali a vyhodili na kompost. Pak se nic nedělo do doby, než zase zapršelo. To jsme měli zase celý záhon zelený. Vyselo se toho dost, řekl bych až moc. I když jsme posbírali hodně semínek (jak se nám zdálo většinu), tak jich muselo vypadnou ještě více.

Pak bylo ale zase celkem sucho, takže to moc nerostlo a bylo tak akorát na sklizeň pro osobní použití. Takže jsme to zkusili a zase ten záhon zruším a příští rok tam bude zase jednoletá zelenina. Na to, že jsme „obětovali“ jeden záhon o ploše 8 m2, tak ta sklizeň nestála za to. Myslím si, že jsme těch velkých rostlin nechali až moc. Chtělo to většinu vytrhat, nebo sklidit a nechat jenom pár na samovýsev. Čmeláci si ale asi libovali. Možná to zkusím ještě jednou, ale na o hodně menší ploše, nebo někde mimo záhony (mezi stromy – jedlý les). „Obětovat“ jeden záhon na samovýsev rokety je fakt plýtvání prostorem.

Záhon č. 2 – kompostovací
V plánu byl kadeřávek a růžičková kapusta, ale nakonec to byl takový mix kadeřávku, kedluben a květáku. Sazeničky kedluben a květáku jsme měli zase z hobby marketu (tentokrát Hornbach), takže ani nevím odrůdy. Kedlubny jsem i nějaké sklidili, ale nebyla to žádná sláva. Květák ale zatím marná snaha. Prostě se mu u nás nedaří a příští rok ho asi úplně vypustíme z osevního plánu. Sazeničky kadeřávku jsme si zase předpěstovali sami a dařilo se mu celkem dobře, i když nedostatek vody byl znát. Je to ale vděčná zelenina. Roste dobře i v období, když už moc jiné zeleniny není. Používáme ho do čerstvých salátu, ale i v teplé kuchyni. Myslím si ale, že má o dost větší potenciál, když si na tuhle ne zrovna známou zeleninu více zvykneme. Určitě to bude zelenina, kterou budeme pěstovat i nadále. Jestli to bude i dobrá zelenina k prodeji, to se ještě uvidí.

Záhon č. 3 – kompostovací
V plánu byli brokolice, květák a kedlubny. Nakonec to byla směs brokolice a růžičkové kapusty. K tomu pár rostlin kadeřávku. Převážná část sazenic byla zase z Hornbachu, takže odrůdy neznámé. Brokolice i růžičková kapusta rostli celkem dobře a v podstatě tak potvrdili výsledky z minulého roku (osvědčili se). Nebylo to úplně taková paráda jako v roce 2017, ale byl moc suchý rok a přežili to bez zálivky, takže se moc stěžovat nemůžu. Růžičková kapusta byla v době sběru (listopad) dost napadena (kapustičky) nějakým škůdcem. Podle informací co jsem našel na internetu, tak to asi bude můra kapustová. Nevím, jestli je to odrůdou, nebo podmínkami ten rok, protože v roce 2017 jsme žádné napadení škůdcem nezaznamenali. Brokolice i růžičkové kapusty jsme si nakonec zmrazili celkem dost a došla nám až někdy začátkem února 2019. Plánujeme pěstovat i nadále.

Záhon č. 4 – kompostovací
V plánu bylo zelí a zelí jsme i vysadili. Většinu z první vlny sazeniček sežrali, nebo hodně poškodili pravděpodobně slimáci. Tak jsme vysadili ještě jednu várku, která byla do dalšího týdne taky dost poškozena, ale už to nebylo tak špatné. Nakonec jsme nějaké zelí i sklidili, ale nebyla to žádná sláva. Něco jsme snědli ještě jako čerstvé do salátů a naložili jsme i dvě 4 litrové sklenice zelí na kyselo. Na osmi metrový záhon celkem slabé. Příští rok to bude chtít nějakou ochranu. Asi na sazeničky aspoň dočasně natáhneme ochrannou síť

Záhon č. 5 – kompostovací, aneb brambory v seně
Na celý záhon jsme do sena „vysadili“ brambory, odrůdu Mariannka. Byla to doporučená odrůda kolegyně, tak jsem si říkal, že ji zkusíme. Ze všech tří odrůd co jsme měli, mi přišla nejslabší, jak růstem, tak i výnosem. Možná za to může suchý rok, možná to není vhodná odrůda pro pěstování v seně, nevím. Ničím mně nezaujala.

Záhon č. 6 – kompostovací, aneb brambory v seně
Na celý záhon jsme do sena „vysadili“ brambory, odrůdu Primavera. Je to jedna z odrůd, kterou jsem si vybral do užšího výběru. Úplný favorit to nebyl, ale to co bych chtěl, nebylo v tu dobu k sehnání. Nakonec to pro rok 2018 byla asi nejlepší naše odrůda brambor. Vyklíčili snad jako prví, hezky rostli a při sklizni měli největší plody (brambory). Naši radost kazilo jenom to, že se stejně jako nám líbili i myším, které jako na zlost nakousali hodně právě těch největších brambor. Podle manželky byla tato odrůda taky kuchyňsky nejlepší na zpracování. Pokud půjde sehnat sadba, tak zkusíme tuto odrůdu i další rok.

Záhon č. 7 – kompostovací, aneb brambory v seně
Na celý záhon jsme do sena „vysadili“ brambory, odrůdu Bella. Další z užšího výběru odrůd, i když ne favorit. Klíčení bylo snad nejlepší ze všech brambor a taky nať rostla snad nejbujněji. Sklizeň byla celkem dobrá, i když asi nižší než u Primavery. Spíše bylo více, ale menších brambor. Stejně jako u jiných brambor i tady řádili myší. S tím musíme do budoucna rozhodně něco udělat. Podle manželky se tato odrůda kuchyňsky spíše hodí na zahuštění polévek, nebo do těsta, než na opečení, nebo vaření. Uvidíme, jestli ji zkusíme i na další rok. Spíš ale záleží i na tom, jakou sadbu se nám podaří sehnat.

Záhon č. 8 – rytý
V plánu byla salátová (červená) řepa, ale nakonec to skončilo takovou skoro až polykulturou, ze které manželka dost šílela. Vyseli jsme vždy trojici (tři řádky) mrkev, cibule, mrkev a pak další trojice (mrkev, cibule, mrkev) až skoro do konce záhonu. Mezi každé dva řádky ještě přišla ředkvička, kterou jsem na otestování koupil několik odrůd. Kombinace mrkve a cibule se doporučuje jako vhodná kombinace zeleniny a měli by se navzájem chránit proti škůdcům. Chtěl jsem to zkusit, ale víckrát to už asi dělat nebudu. Je to komplikovanější vysévat a následně i sklízet. Radši přikryjeme záhon ochrannou sítí, kterou už budeme asi používat na všechny záhony, kde hrozí větší napadení škůdci. Na konec záhonu nám ještě zbylo trochu místo, tak jsme tam vyseli na zkoušku pastinák. Na tento záhon jsme ochrannou síť i použili a s výsledkem jsme spokojeni. Zelenina rostla lépe, záhon tak nevysychal a i poškození od škůdců bylo o dost menší, než na nechráněném záhoně.

Mrkev „Rondo“ – už ani nevím, kde jsem narazil na tuto odrůdu. Měla by být vhodná na rychlení a díky tvaru (skoro koule, jako ředkvička) by měla být vhodná i do méně kvalitních půd. Čekal jsem, že tato odrůda bude nějak dříve, když je to raná odrůda. Díky suchu ale bylo klíčení dost slabé a nakonec jsme ji sklízeli ve stejný čas, jako jiné odrůdy. No, možná pár mrkví jsme sklidili i dříve, ale hlavní sběr bylo rozhodně později. Mírné zklamání, ale asi ji ještě dáme šanci i příští rok. Chuťově nám celkem vyhovovala.

Mrkev „Flakesse 2“, „Roteriesen“ – tyto dvě odrůdy nepíšu jednotlivě, protože jsme prakticky dosévali zbytky semínek z roku 2017, a to dodatečně, když první várka semínek mrkve moc nevyklíčila. Růst i úroda průměr. Mrkev není zatím u nás žádný přeborník. Snad se to do budoucna s lepšící se kvalitou půdy taky zlepší.

Cibule „De Barletta“ – zbytky semínek z roku 2017. V roce 2017 se nedalo o nějaké úrodě moc mluvit. V roce  2018 to už bylo o hodně lepší. Jedná se o bílou cibuli s jemnější slupkou. Na rozdíl od „klasické“ cibule mi tato odrůda vysloveně voní. Její vůně je těžko popsatelná, něco jako mix kuchyňského koření. Nebránil bych se pěstování tyto odrůdy cibule i do budoucna, i když fanoušek cibule zrovna nejsem. Odrůda na skladování to ale není, takže buď sníst těsně po sklizni, nebo asi nějak zpracovat (např. naložit do nálevu).

Pastinák „KAMO“ – od doby, co jsem ochutnal pastinákovou polévku, tak chci pěstovat pastinák. V roce 2017 nevyklíčila snad ani jedna rostlina. V roce 2018 jsem koupil semínka doporučené odrůdy, a i když nebyla klíčivost nějak zvlášť velká, tak přece jenom několik rostlin bylo. To co vyklíčilo tak rostlo celkem dobře. Sklizené kořeny nic moc (co do velikosti), ale byli nádherně voňavé a polévka z nich nám chutnala. Rozhodně pastinák zkusíme i příští rok a snad ta úroda bude lepší.

Ředkvička „Saxa 2“ – osvědčená odrůda z roku 2017 (snad nejlepší), takže byla jednou z vybraných odrůd pro rok 2018. Zase nezklamala. Klíčení a růst v pohodě, chuť vyhovující, i když občas trochu pálivá. Nic hrozného to ale není. Semínka se dají koupit levně v Lidlu (6 Kč pytlík) a obchodně by to mohla být zajímavá odrůda. Výnos byl jeden z nejvyšších ze všech odrůd a je to klasická červená kulatá ředkvička, na kterou jsou lidi zvyklí. Plánujeme pěstovat i další rok.

Ředkvička „Eiszapfen“ – zbytek semínek z roku 2017, tak jsme ji taky vyzkoušeli. Podle mého hodnocení snad nejhorší naše odrůda ředkviček pro rok 2018. Klíčení a růst slabší, ale hlavně chuť byla taková nijaká. Jako kdyby to byla divoká a ne šlechtěná odrůda. Testované kusy pálili tak moc, že jsem je ani nedokázal sníst celé a radši jsem je hodil na kompost. Sklidili jsme je, ale používali jenom do salátů, kde po přelití zálivkou to už celkem šlo, nebo na tepelnou úpravu. Rozhodně neplánuji dále pěstovat, i když je to méně tradiční podlouhlá bíle zbarvená odrůda ředkvičky.

Ředkvička „Ester“ – co si pamatuji, tak dražší semínka a prý celoroční odrůda. Ničím nepřekvapila. Klíčení nic moc, růst celkem v pohodě, chuť průměr. Nic. Co bych si zapamatovat. Do budoucna s ní nepočítáme.

Ředkvička „Kvarta“ – v podstatě pro ni platí stejné, jako u odrůdy Ester.

Ředkvička „Viola“ – fialová celoroční ředkvička a můj osobní favorit. Klíčení a růst dobrý. Ani v horku moc nevybíhala do květu. Ředkvičky jsou po celou dobu pěstování křupavé a dost sladké. Žádné dřevnatění jsem nezaznamenal. Pálivost jenom mírná a jenom u některých plodů. Chuťově pro mě asi favorit mezi ředkvičkami. Jediné malé mínus je cena semínek. Pro rok 2019 jsem je nakoupil za 22 Kč pytlík. Pro porovnání odrůda Saxa 2 je za 6 Kč pytlík. Koupil jsem 5 pytlíků, takže to už je celkem rozdíl ve výsledné ceně. Asi to bude chtít do budoucna vlastní semínka, pokud budeme chtít tuto odrůdu i nadále pěstovat. Uvidíme, jak se to povede.

Ředkvička „Slovana“ – podlouhlé dvoubarevné (červená + bílá) ředkvičky. Růst celkem v pohodě a po prvním ochutnání to byl náš favorit. Chuť celkem sladká a ze všech ředkviček snad nejméně pálivá. Naše nadšení trochu opadlo, když začali ředkvičky růst rychleji (zapršelo) a velikost ředkviček už trochu přesáhla tu, ve které je normálně sbíráme. Pak to už s tou chutí taková sláva nebyla. Na prodej tuto odrůdu asi pěstovat nebudeme, protože zřejmě vyžaduje být na zahradě častěji a sklízet ji právě v tu nejvhodnější dobu. To zatím dodržet nemůžeme.

Záhon č. 9 – rytý
Podle plánu měli být na tomto záhoně saláty. Tak nějak jsem už plánoval, že by to mohl být záhon, na kterém by se pěstovalo na prodej. Saláty jsou hodně oblíbená zelenina k prodeji (v Kanadě a Americe určitě). Zase to ale nedopadlo podle plánu a na záhoně nakonec skončila kombinace cibule, petržele a ředkviček. Na rozdíl od záhonu č. 8 jsem to už tak šíleně nekombinoval a v podstatě to byla půlka záhonu petržele prokládaná ředkvičkou v meziřádcích a druhá půlka záhonu byla cibule.

Petržel „Halblange“ – zbytek semínek z roku 2017. Klíčení i růst celkem v pohodě, úroda nic špičkového, ale o dost lepší než v roce 2017. Na testování petržele jsem se zatím nezaměřoval, takže nic bližšího napsat nemůžu. Petržel jíme celkem dost, takže vždy nějakou vysejeme a sklidíme. V některém z příštích let se tomu budu věnovat více. Taky půda na zahradě by už mohla být po pár letech o dost lepší pro pěstování kořenové zeleniny.

Petržel „Ruská“ – nejmenuje se Ruská, ale pytlíky se semínky jsou z Ruska, takže je to pracovní název. Klasická petržel, pro kterou platí v podstatě to, co pro „Halblange“, i když asi to bylo s růstem i výnosem o něco lepší u ruské verze.

Ředkvička „Rampouch“ – zástupce delších ředkviček bílé barvy. Klíčení i růst lepší průměr a chuťově to taky nebylo špatné. Určitě o hodně lepší jako předchozí dlouhá bílá ředkvička „Eiszapfen“. Možná kdyby někdo vysloveně chtěl podlouhlé bílé ředkvičky, tak bych ji i pěstoval, jinak mám ale jiné favority.

Ředkvička „Blanka“ – bílá kulatá ředkvička. Takhle zpětně si o ní nevybavuji skoro nic, takže asi mně ničím nezaujala (pozitivně, ani negativně). Mám jiné favority.

Cibule „Všetana“ – v OBI koupená sadba (sazečka). Musím říct, že to bylo jedno z překvapení roku 2018. Zatím co v roce 2017 jsme sklidili jenom o něco větší cibulky, než jsme na jaře zasadili, tak v roce 2018 to byl podstatný rozdíl. Hodně cibulí bylo ve velikosti pěsti, nebo i více a snad ani nejmenší nebyla tak malá, jako největší cibule v roce 2017. Nevím, jestli to bylo odrůdou, nebo něčím jiným. Cibule nejsou zrovna moje oblíbená zelenina, takže moc pozornosti jí nevěnuji. Asi se ale na cibuli více zaměřím v budoucnu, protože je po ní celkem poptávka. Finančně to zase ale takové terno není. V každém případě ale hezká úroda cibule v roce 2018 potěšila (i navzdory dlouhému suchu).

Záhon č. 10 – rytý
Podle plánu to měl být druhý záhon se saláty. Nakonec to byl záhon hlavně se salátovou červenou) řepou a asi na 2-3 m jsme ještě dali poprvé na zkoušku tuříny.

Červená řepa „Bona“ – jedna z mnou favorizovaných odrůd. Klasická kulatá řepa. Klíčení i růst celkem v pohodě, i když to dlouhé sucho bylo znát. Vždy když nakonec trochu zapršelo, tak vyhnala rychle pár nových lístků a citelně povyrostla. Sklizeň červené řepy byla v roce 2018 o dost lepší než v roce 2017. Možná jsme ji sklízeli o trochu dřív, než by bylo vhodné, ale myší začali řádit trochu více. Radši jsme to tedy sklidili, než nechat velkou část sežrat myším. Tato odrůda nezklamala a klidně bych ji pěstoval i nadále.

Červená řepa „Kahira“ – další favorit mezi salátovými řepami. Na rozdíl od odrůdy „Bona“ je tato odrůda více zploštěná. Takový malý létající talíř. Klíčení i růst asi stejný jako Bona. Když jsme řepu sklízeli, tak jsem si říkal, že je Kahira o dost lepší než Bona. Po ukončení sklizně to ale už tak jednoznačné nebylo. Kahira měla asi více a větších bulviček, ale hodně jich mělo celkem velký kořen. Takové kónické prodloužení bulvy, ze kterého se při čištění dost uřízlo. Naproti tomu Bona měla většinou malý, tenký kořínek a pěknou kulatou bulvičku. Pokud bych si měl vybrat jednu z těchto dvou odrůd, tak nevím. Zkusím asi příští rok zase obě (možná také pár dalších) a uvidíme. Nezklamala ale ani jedna z nich, takže v podstatě každá z těchto odrůd je (aspoň pro mě) dobrá volba.

Tuřín „Magres“ – s tuřínem jsem jako se zeleninou moc nepočítal. Při procházení nabídky semen na internetu mně ale tuřín zaujal, jako perspektivní, tak trochu zapomenutá zelenina. Vzhledem je to něco jako salátová řepa, se kterou sdílel záhon. Je to ale úplně jiná rodina, co bylo vidět s nástupem dřepčíků. Zatím co salátová řepa zůstala prakticky netknutá, tak tuřín, jako zástupce brukví dostal celkem zabrat. K tomu se přidalo i to dlouhé sucho, takže nakonec jsme byli rádi, že jsme něco sklidili. Zkoušeli jsme z tuřínu udělat polévku a taky ho upéct spolu s jinou zeleninou (červená řepa, brambory) v troubě. Chuťově to asi náš favorit nebude, ale propadák to taky není. Je to prostě taková pro nás trochu nezvyklá chuť. Bulvy po sklizni taky celkem rychle sesychaly, i když nevím proč. Podle informaci na internetu nemá tuřín rád sucho, co bylo tento rok skoro neustále, tak možná proto. Tuřín asi nebude hvězdou naší zahrady, ale do budoucna mu ještě chci dát šanci. Podle informací na internetu je to hodně zdravá zelenina, mně celkem i chutnala (manželce moc ne), akorát bude chtít vylepšit pěstování a pak uskladnění. Zkusím do budoucna a budu referovat.

Záhon č. 11 – rytý
V plánu byly fazole a konečně aspoň něco vyšlo, protože nakonec na něm i fazole byly. Proti původně plánovaným 2 odrůdám jich ale bylo 5.

Fazole „Wasch Beste von Allen“ – zůstatek semínek z roku 2017, takže jsem ji chtěl ještě pořádně otestovat v roce 2018. Růst ani výnos nic moc, spíš podprůměr. Do budoucna s ní nepočítám.

Fazole „Petronila (Petra)“ – jediná keříková fazole na zrno, které sadbu jsem koupil. Ze široké nabídky fazolí v e-shopu se mi líbila nejvíc. Růst i výnos slušný, plánujeme ji pěstovat i v dalším roce.

Fazole „Andělské“ – jedna z odrůd darovaných tchýní. Podle informací na internetu to nejspíš vypadá na jednu z variant takzvané andělské fazole. Prostě bílá fazole s tmavou skvrnou ve tvaru nějaké postavy. Zrníčka fazole jsou trochu větší, ale zase ne úplně velké, jako např. pnoucí fazol šarlatový. Růst i výnos slušný, jeden z nejlepších výsledků. Plánujeme pěstovat i nadále.

Fazole malé žluté – další odrůda darovaná tchýní. Zrníčka jsou fakt dost malé a žluté. Růst i výnos průměrný. Můj favorit to není, ale minimálně ještě další rok ji zkusíme. Manželka si ji oblíbila do některých jídel.

Fazole malé černé – další odrůda darovaná tchýní. Zrníčka asi ještě menší jako u předchozí fazole. Růst a výnos průměrný. Zrn je sice hodně, ale protože jsou hodně malá, tak výnos v kilogramech až tak velký není. Zkusíme ji ale i v roce 2019. Tuhle fazoli když manželka vaří, tak říká, že dělá čarodějnický kotlík. Nejčastěji jí dáváme do guláše a tyto černé fazolky obarví i zbytek obsahu hrnce dočerna. Vypadá to dost divně, proto čarodějnický kotlík.

Záhon č. 12 – rytý
V plánu byly taky fazole, ale tentokrát ne na zrno, ale pro sklizeň lusků za zelena. Plán byl víceméně dodržen, ale překvapení bylo, že v těch pytlíčcích co jsem koupil, moc semínek nebylo. Namísto celého záhonu jsme měli najednou jenom půlku. Tak jsem aspoň na zbytek záhonu dal hrách. Na hrách ale bylo už dost pozdě, navíc do toho kvalitní horko, takže úroda hrachu skoro žádná. Ani to nebudu více rozepisovat. U fazole jsem vybral dvě odrůdy, které se mi z nabídky e-shopu zdáli nejlepší.

Fazole „Gusty“ – klíčení, růst i výnos celkem slušný. Rozhodně o dost lepší, než naše pokusy s fazolí (keříkovou) na lusky v roce 2017. Dost jsme zmrazili. Slušná odrůda, kterou zkusíme i další rok.

Fazole „Satelit“ – klíčení, růst a výnos stejně slušný jako u odrůdy „Gusty“. Odrůda „Satelit“ má oproti odrůdě „Gusty“ o něco menší lusky (tenčí), ale je jich o dost více. Taky semínka jsou menší, ale je jich více. Celkový výnos byl možná ještě lepší, než u předchozí odrůdy. Pokud bych si měl vybrat jednu z těch dvou odrůd, tak si vyberu právě odrůdu „Satelit“. Výnos super a kvůli vyššímu počtu semen v lusku ani nemusíte obětovat moc lusků na sadbu. Podle informací na internetu je u této fazole možné získat dvě úrody za rok. Sice tomu na naší zahradě v našich podmínkách moc šancí nedávám, ale příští rok to zkusíme a uvidíme. Pokud by se to povedlo, tak je to další důvod si zvolit tuto odrůdu. Jinak obě odrůdy jsou chuťově skvělé a ani jedna nemá v sobě tu tuhou strunu v lusku, takže čištění a uskladnění je tak jednodušší. Rozhodně doporučuji.

Záhon 13 – rytý
V plánu byl bob a ten jsem nakonec na záhon dal. Byli to ještě semínka nakoupené v roce 2017 v Lidlu, odrůda „Hangdown“. Nikdy předtím jsem bob nepěstoval, takže jsem nevěděl, co z toho bude. Dodržel jsem doporučený spon 60×60 a protože na záhonu jsem nic jiného neplánoval, tak jsem záhon ještě zamulčoval slámou. To v tom následujícím horku bylo nakonec celkem dobrý nápad. Klíčení bobu nic moc, tak jsem to pak ještě doséval. Manželka mi stále říkala, že ten spon je moc velký a dodatečně ji musím dát za pravdu. Pohled na 8m záhon, kde roste pár bobů, mi fakt neustále říkalo, že je to plýtvání místem. Rostlinky nerostli špatně, ale úroda tedy žádný zázrak nebyl. Sklidili jsme na sadbu pro příští rok a něco málo se i uvařilo. Chuťově mi bob přišel o dost výraznější jako fazole. Skoro si troufám říct, že to dost připomínalo maso. Manželce to moc chutnalo, a to luštěniny moc nemusí. Pěstování bobu chci nadále zkoušet, ale jinak. Ten doporučený spon je fakt moc velký a asi to dám k něčemu jinému na záhon. Např. se k bobu jako dobrý soused doporučuje špenát, tak to možná zkombinuji.

Záhon č. 14 – kompostovací
V plánu byl celer, pórek a kedlubny, co bylo v podstatě i dodrženo. První sazenice celeru, pórku a kedluben jsme kupovali v Hornbachu (v OBI nebyly). Tam neměli u většiny sazenic ani druh zeleniny, ne to ještě odrůdy. Takže nevím, co za odrůdy jsme koupili. Nějaké kedlubny jsme si i předpěstovaly, takže pár jich nastoupilo v druhé vlně, po sklizni těch prvních. Později jsme ještě na volné místo po kedlubnách vysadili pár sazenic mangoldu, které se nám v kompostovacím záhonu osvědčil.

Celer – celer máme rádi (bulvy i řapíky), rád bych ho pěstoval i předpěstoval, ale stále se nějak nedaří. V roce 2017 jsme zkoušeli celer pěstovat v kompostovacích záhonech. Dařilo se mu celkem dobře a sklidili jsme aspoň hodně zelené hmoty, když už ne kořeny. V roce 2018 jsme taky zasadili sazeničky do kompostovacího záhonu, ale už to taková sláva nebyla. Rostlinky moc nerostli. Nevím, co to bylo za odrůdu (odrůdy). Část rostlin později vypadala na řapíkatý a část na bulvový celer. Sklizeň moc nestála za řeč, zase pocit plýtvání místem. Asi by to taky chtělo už pěstovat v zemi. Ten mix slámy a sena přehazovaný z místa na místo 2 roky už asi taky nebude mít moc živin. Rád bych na další sezonu vlastní sazenice, ale moc se nedaří je předpěstovat, tak uvidíme.

Pórek – pórek jsme zkoušeli pěstovat prvním rokem. Odrůda neznámá, zasazení v seně a troše kompostu. Růst byl celkem slušný, vzhledem na podmínky. Rostliny jsme sklidili až na podzim, když se do nich pustili myši. Nemyslel jsem si, že myší budou jíst pórek, ale stalo se. Sklizeň byla průměrná, ale myslím, že vzhledem na podmínky a první zkušenost s touto zeleninou to nebylo špatné. Zkoušel jsem i předpěstovat sazeničky. Vyklíčilo jich hodně, ale nějak jsme na ně zapomněli, pak bylo sucho, pak jiná práce, až to tak i zůstalo. Příští rok asi zkusím něco předpěstovat doma. Pórek bych rád i dále pěstoval, ale ještě předtím si dám klasické studium odrůd. V nabídce je jich fakt dost.

Kedlubny – v první vlně jsme vysadili sazenice z Hornbachu, které jsme postupně sklízeli. Nebyl to žádný zázrak, ale ani vysloveně propadák. Mezitím jsme si předpěstovali vlastní sazenice ještě ze semínek roku 2017. Měly to být obří odrůdy kedluben. Nechali jsme je na záhoně dostatečně dlouho, ale zase až tak obří nenarostli. Bylo ale sucho a zalévat jsme moc nemohli. Nakonec jsme je sklidili ve „standardní“ velikosti. Dobré ale je, že nebyly vůbec dřevnaté. Příští rok chci konečně jenom vlastní sazenice jak raných, tak pozdních obřích kedluben.

Mangold – po úspěchu s mangoldem v kompostovacích záhonech v roce 2017 jsme to zkusili i v roce 2018, když se uvolnilo místo po kedlubnách. Sazeničky zase rostly dobře, i když sucho bylo znát a už neměly tolik listové hmoty, jako před rokem. Zase je ale objevily myši a u jedné rostliny komplet sežraly kořen, takže na záhoně zůstala ležet jenom chcíplá růžice listů. Zbytek jsme radši sklidili a zmrazili. Příští rok už budeme pěstovat jenom v půdě, tak uvidíme, jak se bude mangoldu dařit. Je to hodně využitelná zelenina s dobrými výnosy. Jenom musíme něco udělat s hlodavci, a to nejen kvůli mangoldu.

Záhon č. 15 (kompostovací)
V plánu byli patisony a cukety (kulaté). Plán byl víceméně i dodržen, ale … V roce 2017 jsme si nasbírali z patisonu, cuket a dýní vlastní semínka. V té době jsem ještě nevěděl, že skoro všechny tykvovité co jsme na zahradě měli, se mezi sebou rádi kříží. Jsou takové tři velké rodiny. Tykev obecná, která je nejvíc problematická, protože tu patří cukety (podlouhlé i kulaté), patisony i např. špagetová dýně. Pak je tykev velkoplodá, kde patří např. oblíbené hokkaido a nakonec tykev muškátová, která se už taky začíná celkem pěstovat. Zástupci v rámci jedné rodiny se mezi sebou navzájem kříží (např. patison s cuketou). U tykve velkoplodé a muškátové by problém nebyl. Prostě si vybereme z každé rodiny jednu oblíbenou odrůdu a v pohodě. U rodiny tykve obecné ale jsou patisony, které jsme si oblíbili v roce 2017, v roce 2017 oblíbená špagetová dýně, obecně oblíbená cuketa a v neposlední řadě kulaté cukety, které nás taky příjemně překvapily v roce 2017. Jak ale tohle pěstovat na jedné zahradě, abychom dostali to, co chceme? No jedině tak, že budeme neustále kupovat semínka, protože doporučenou izolační vzdálenost se nám nepodaří dodržet. Pokud bych si měl zvolit jednoho zástupce této rodiny, tak by to byla klasická podlouhlá cuketa, kvůli své univerzálnosti. Zatím ale tuto volbu dělat nebudu.

Nebudu popisovat jednotlivé odrůdy, protože to nemá smysl. Vyrostlo totiž všechno možné, co se týče tvarů i barev. Jíst se to samozřejmě dalo, hodně jsme i zpracovali, ale prostě to nebylo ono. Po slibném začátku ale přišlo hodně horké léto, kde už moc cuket nerostlo. Voda prostě chyběla i tady. Byli jsme rádi, že jsme si udělali zásobu cuketového salátu na zimu již dříve. Přes léto byla úroda hodně slabá. Na podzim když zapršelo, to začalo být zase hodně slibné, ale pak přišel trochu nečekaně v září fakt hodně silný mráz a cukety byly spálené až na kořen.

Příští rok to zase zkusíme z kupovaných semínek a později se rozhodneme, jak to uděláme, když budeme chtít vlastní. Z výběru jsme akorát vyřadili špagetovou dýní. Sice nás nadchla v roce 2017, protože jí bylo hodně a brzy. V podstatě jsme jí ale používali jako cuketu (velmi mladé kusy). Později starší a vetší dýně s typickou špagetovou dužinou nám už až tak nechutnaly. Špagetová dýně zabere o dost více místa než cuketa a rozhodně má v přepočtu na m2 menší výnosnost. Pěstovat proto špagetovou dýní s využitím jako cuketu moc nedává smysl.

Záhon č. 16 – kompostovací
V plánu byly cukety a to bylo taky dodrženo. Kromě vlastních semínek jsme zkusili i cuketu „Diamant F1“. Tyto semínka mi zbyly ještě z roku 2017. Růst i výnos celkem slušný, jak by se od hybrida dalo očekávat. Jinak pro záhon č. 16 víceméně platí to, co pro záhon č. 15.

Záhon č. 17-19 – kompostovací
Na všechny tři záhony byla plánovaná rajčata a plán byl taky dodržen. Protože ale rajčat bylo hodně odrůd, popíšu je v samostatném článku.

Záhon č. 20 – rytý
V plánu byla kombinace mrkve, cibule a ředkvičky, ale nakonec to skončilo jako salátový záhon, kde byl na části špenát. Salátu jsme měli hodně druhů, hlavně díky zbytku semínek z roku 2017. U špenátu jsem taky chtěl otestovat další odrůdy, kromě již osvědčené odrůdy Matador. Záhon jsme oseli na jaře. Později, když bude víc horko, jsem ho chtěl zakrýt stínící tkaninou (stíní na 50%). Duben byl ale suchý, takže hodně semínek nevyklíčilo. Na asi 6 m2 záhonu bylo rostlinek asi tak na 1 m2. U špenátu to bylo kupodivu o dost lepší. Pak jsem ještě doséval na prázdná místa v podstatě od každé odrůdy co jsme měli. Napodruhé to už bylo s klíčením o hodně lepší a nakonec jsme měli salátů tolik, že jsme nevěděli co s nimi. Původní plán byl, použít je jako jednu z hlavních rostlin pro prodej. Zjistili jsme ale, že lidé v našem okolí moc saláty nechtějí, a když se nechali umluvit, tak jenom v malém množství. Asi ne každý jí salát ve velkém, tak jako my. Naproti tomu o špenát je poměrně velký zájem, hodně víc než o saláty. To mně dost udivuje, ale ok, dokážu se přizpůsobit. Z obchodního hlediska je pro mě výhodnější pěstovat špenát, než salát. Tahle zkušenost mě dokonce tak ovlivnila, že jsem se nakonec rozhodl, že v příštím roce nebudeme mít zvlášť záhon pro saláty. Zkusíme je zkombinovat s rajčaty. Nejdřív saláty, pak později dosadím sazenice rajčat. Když rajčata povyrostou, tak saláty sklidím úplně. Uvidíme, jak to bude fungovat. Špenátu asi naopak vysejeme celý záhon, když je o něm takový zájem. Později, když budu chtít pěstovat na prodej ve větším, tak tohle bude chtít zase upravit, ale zatím pro nás fakt není potřeba jeden záhon salátu.

Dubáček zelený + červený – osvědčená odrůda listového salátu, kterou jsme se rozhodli pěstovat i v roce 2018. Koupil jsem semínka zelené i červené varianty. Ta zelená vyklíčila o dost lépe než červená, a taky trochu líp rostla. Dubáček se se nám zase osvědčil a vypadá to, že ho budeme pěstovat i nadále.

Salát „Australiche Gele“ – odrůda s jemnou strukturou listů, která mi moc chutnala. I v horku a při nedostatku vody nebyli listy tak „kožovité“, jako u jiných salátů. Manželce moc nechutná, ale asi dám tomu druhu salátu ještě šanci v dalších letech a trochu více se na něho zaměřím.

Salát římský – mám rád Ceasar salát, takže jsem chtěl zkusit dopěstovat vlastní římský salát. Zatím se mu u nás moc nedařilo. Asi to ještě zkusím v budoucnu. Zatím se spíše zaměřuji na listové saláty, které sekáme několikrát do roka, než sklizeň celých hlávek.

Saláty „Kagranner Sommer 2“, „Great Lakes 659”, “4 sezóny” – píšu je všechny najednou, protože jsme vysévali zbytky z roku 2017 a bez nějakého velkého plánování. Žádná z těchto odrůd nebyla tak výrazná, aby mně zaujala. Nemusí to ale být chyba odrůdy, ale mnou neposkytnuté vhodné podmínky na pěstování. Salátům jsem se zatím blíž nevěnoval, takže velký test a výběr té nejvhodnější odrůdy mně ještě jenom čeká.

Špenát „Matador“ – osvědčená odrůda roku 2017. Navzdory suchu i v roce 2018 nezklamala. Později sice vyrazila do květu, ale sklizeň byla slušná. Semínek jsme si pak nasbírali tolik, že máme klidně na několik let vystaráno, pokud bychom chtěli. Nebo je můžeme použít jako zelené hnojení.

Špenát „Monores“ – podle informací na internetu osvědčená odrůda. I v horkém létě moc do květu nešla, nebo o dost méně, než jiné odrůdy. Listové růžice tvoří hezké, větší než Matador. Svojí pověstí tato odrůda dostála, my si nasbírali dost semínek na další rok, takže doufáme, že to bude zase dobré.

Špenát „America“ – u nás se mu dařilo nejhůř ze všech špenátů. Skoro ihned šel do květu. K dobru má alespoň to, že i když šel do květu, tak stále bylo celkem co sklízet. Odrůdám Matador a Monores se ale rovnat nemůže, aspoň ne v našich podmínkách. S jeho pěstováním již nepočítáme.

Záhon č. 21 – kompostovací
V plánu byla kombinace mrkve, cibule a petržele. Záhon jsme ale nestihli připravit (zrýt) a stejně jsme neměli kde dát dýně, tak jsem tam udělal kompostovací záhon a vyseli jsme dýně. V roce 2017 jsme měli s dýněmi na kupičkách hnoje skvělé zkušenosti. V roce 2018 to už tak skvěle nedopadlo. Asi za to může i už dva roky používaný mix slámy, sena a hnoje a taky hodně suché léto. Více u jednotlivých odrůd.

Tykev olejná – manželka má ráda dýňová semínka, tak jsem se rozhodl vyzkoušet odrůdu, která má semínka bez slupky. Semínka vyklíčila v pohodě a ze všech dýní nejlépe rostla. Vytvořila pár plodů střední velikosti, ze kterých jsme sklidili semínka. Jsou bezslupková, ale manželka z nich nějako extra nadšená není a já taky ne. Tato odrůda zabere moc místa a kvůli semínkům nám nestojí za to. Dužinu jsme moc nevyužili. Do budoucna s tímto druhem dýně už nepočítáme.

Tykev „Mini Musk“ – chtěl jsem zkusit nové odrůdy dýní. Na internetu jsem našel hodně zajímavých odrůd. Minimusk je jednou z nich. Hodně jsem se na tuto dýní těšil, ale semínka ani nevyklíčila a to jsem je vyséval po čase podruhé. Nevím kde je chyba, jestli v semínkách, nebo v podmínkách na zahradě. Pár semínek mi asi ještě zbylo, tak to ještě zkusím v roce 2019.

Hokkaido „Blue Kuri“ – zelená odrůda hokkaida. V roce 2017 jsme pěstovali klasické oranžové hokkaido, tak jsem chtěl zkusit i něco jiného. Klíčení i růst byl v pohodě a na rostlině bylo i pár plodů. Dýně jsme upekli v troubě s jinou zeleninou. Polévku jsme z této dýně myslím nedělali. Chuťově nás moc nenadchla. Přišla nám až moc sladká a také moc aromatická. Někomu to ale může vyhovovat. My tu odrůdu už asi pěstovat nebudeme a zkusíme zase nějakou jinou.

Záhon č. 22 – kompostovací
Jako u záhonu č. 21 byla v plánu kořenová zelenina, skončilo to taky úplně stejně, to znamená kompostovací záhon a dýně.

Tykev Hokkaido – klasické oranžově zbarvené hokkaido. Semínka jsme měli vlastní z roku 2017. Klíčení a růst v pohodě. Plodů bylo méně a taky menší velikosti. Velikost plodů je pro nás tak akorát. Jedna dýně na jedno použití. Jenom těch plodů by to chtělo více, protože rostlina zabírá celkem dost místa, tak aby z toho taky něco bylo. Do budoucna asi vyzkouším různé odrůdy hokkaida a snad najdu nějakou, které se bude u nás dařit a bude mít i nějakou slušnější úrodu.

Tykev „Beja“ – odrůda muškátové dýně, které mně zaujala při procházení nabídky na internetu. Doufal jsem, že by tato odrůda mohla být vhodnější do našich klimatických podmínek. Zjevně není, protože rostliny sice vyklíčili, ale téměř nerostli. Květy ani nenasadili, takže další nová odrůda, která u nás selhala.

Tykev „Thelma Sanders“ – třetí z nových odrůd dýní, které jsem koupil na e-shopu a třetí selhání. Semínka vyklíčila, ale rostliny dorostli asi tak 50 cm do délky, po květech ani známka. Asi to budu zkoušet dál, když se podmínky na zahradě (hlavně půda) ještě trochu zlepší.

Záhon č. 23 – kompostovací
V plánu byli topinambury, ale ty ještě nemáme doteď. V roce 2017 to nebyla priorita a v roce 2018 taky moc ne a už jsem ani nesehnal sadbu. Nakonec zůstal záhon prázdný (kopa sena).

Záhon č. 24 – kompostovací
V plánu byl mangold a šťovík. Stejně jako u záhonu č. 23 to ale nedopadlo. Nakonec jsem tam aspoň na zkoušku napíchal do sena česnek. Chtěl jsem zkusit, jak poroste v seně. Nedopadlo to špatně. Nějaký česnek vyrostl, a kdybych tomu věnoval více péče, tak to mohlo být ještě lepší. Do budoucna ale neplánuji pěstovat česnek v seně. Tohle byl jenom pokus, jak to půjde.

Záhon č. 25 – rytý
V plánu byl hrách a to bylo i dodrženo. Po zkušenostech z roku 2017 jsme se shodli na tom, že hrachu potřebujeme více, minimálně jeden záhon. Taky jsem koupil více odrůd na zkoušku. Čerstvý hrášek je hodně oblíbený a žádaný, takže možná ještě budeme plochu pro pěstování rozšiřovat. Možná by bylo dobrý taky udělat nějakou oporu. Uvidíme další rok.

Hrášek „Oregon Sugar Pod“ – semínka ještě z roku 2017, kdy jsme je snad ani nevyseli. Klíčení a růst takový průměrný. Je to ale jediná odrůda cukrového hrachu, kterou máme, takže to asi zkusíme i příští rok. Jenom to možná bude chtít nějakou oporu. Je to celkem vzrůstná odrůda.

Hrášek „Kelvedom Wonder“ – odrůda, kterou jsme zkoušeli již v roce 2017. Klíčení i růst celkem dobrý, výnosy průměrné. Zatím to plánujeme pěstovat nadále. Do budoucna uvidíme, jestli to nenahradíme nějakou vhodnější odrůdou.

Hrášek „David“ – pro mě asi nejlepší odrůda hrášku v roce 2018 u nás. Klíčení i růst dobrý. Lusky byly semeny úplně narvané. Výnosnost dobrá. Jednoznačná odrůda pro další rok.

Hrášek „Oskar“ – asi druhá nejlepší odrůda hrachu v roce 2018 u nás. Stejně jako u odrůdy David dobré klíčení a růst. Výnos mi přijde o něco menší než u odrůdy David, ale stále hodně dobré. Další z odrůd, která postupuje do dalšího roku.

Hrášek „Twinset“ – nově testovaná odrůda a největší zklamání. Nevím, v čem byl problém, ale tato odrůda hodně špatně klíčila. O výnosu nemá moc cenu ani mluvit. Zůstali nám ještě semínka, takže ji zkusíme a uvidíme v dalším roce, jestli to byla jenom „náhoda“, nebo tato odrůda má u nás nějaký problém.

Záhon č. 26 – rytý
V plánu byly popínavé fazole, ale skončilo to jinak. V podstatě se nám už moc nechtělo dělat další opěrnou konstrukci, a jak jsme pak zjistili, tak jsme v podstatě neměli ani dost osiva na další záhon. Vyseli jsme tam takovou všehochuť toho, na co nezbylo místo jinde.

Ačokča – pěstovali jsme ji poprvé, ale očekávání byla velká. Semínka jsem koupil od nějaké paní, co inzerovala na Facebooku. První co mně zarazilo, byl tvar semínek. Vypadali jako kus dřevěného uhlí. Vyklíčila ale skoro všechna. Na záhon jsme udělali i opěrnou konstrukci, takové dřevěné trojnožky s výpletem z provazu, po kterých by se měla rostlina plazit. Byl to nově udělaný záhon a půda nic moc. Navíc k tomu to suché léto, takže rostliny moc nerostli. Nakonec jsme se ale pár plodů dočkali, něco ochutnali a máme i semínka na další rok. Pak, když na podzim zapršelo, tak se ačokča konečně rozjela a nasadila hodně plodů. O to větší byl pak náš smutek, když přišel v září fakt tuhý mráz a všechny rostliny včetně plodů spálil. Dívat se na ty desítky zničených plodů nebylo nic příjemného. Tak snad to bude příští rok lepší. Chuťově nám ačokča vyhovuje a je tady příslib celkem vysokého množství plodů, které lze různě využít.

Mangold „Rhubar Chard“ – osvědčená odrůda mangoldu, kterou jsme pěstovali už v roce 2017. Listy se dají využít např. na saláty a řapíky zapéct v troubě. Na rozdíl od roku 2017 mangold lépe rostl i ve volné půdě. Rozhodně ho budeme pěstovat i nadále. Variabilně využitelná zelenina a je o ní i zájem.

Mangold „Perpetual spinach – Gator“ – odrůda mangoldu, kterou jsem plánoval jako náhradu za špenát v měsících, ve kterých je na špenát moc horko. Vzhledově je podobný spíše salátu, nebo i tomu špenátu, než „klasickému“ mangoldu. Měli jsme ho jenom pár řádků, ale celkem se osvědčil. Rostl dobře a i sklizeň byla navzdory suchu celkem slušná. Určitě tento druh mangoldu ještě zkusíme i další rok.

Brutnák – semínka jsem zakoupil už v roce 2017, ale vysel jsem je na zkoušku až v roce 2018. Rostliny byly moc hezké a byl to ráj pro včely a čmeláky. Lituji jenom, že jsem neochutnal mladé listy. Prý se dají přidávat do salátu. Brutnák by měla být dobrá rostlina k brukvím, tak jsem ji i plánoval a tak ji chci i další rok vysadit.

Bazalka – bazalka by se měla v našich podmínkách předpěstovat a na zahradu dávat už sazenice. Místo na předpěstování jsme neměli, zato poloprázdný záhon a pytlíky se třemi druhy semínek ano. Tak jsme je na zkoušku vyseli. Bylo sucho, klíčení slabé, ale pár rostlin na záhoně bylo. Růst ale nic moc a myslím si, že nakonec jsme ani nic nesklidili. Zase další rostlina, která na své využití na naší zahradě jenom čeká. Tak snad příští rok to už bude lepší.

Stévie – semínka zakoupená v roce 2017, ale vyzkoušeno až v roce 2018. Pytlík stojí 35 Kč a je tam 10 semínek velikosti ani ne špendlíkové hlavičky. Nevím, jestli vůbec něco vyklíčilo, ale nic co pak vyrostlo na tom místě, ji nepřipomínalo. Zkusíme ji ještě příští rok, a když zase nic nebude, tak už to asi zkoušet nebudu. Zase tak důležitá rostlina to pro mě není.

Záhon č. 27 – rytý
V plánu byla popínavá fazole a tam nakonec i byla. Ze zbylého pletiva ze stavby oplocení jsme udělali opěrnou konstrukci a po celé délce ke každému drátu vysadili jedno semínko fazole. Celkově jsme zkoušeli tři odrůdy popínavé fazole.

Fazole „Borlotto di Vigevano“ – z těch odrůd tyčkových fazolí na zrno, co jsem si nastudoval, mně nejvíce zaujala tato. Klíčení i růst byl v pohodě a úroda taky nebyla špatná. Odrůda rozhodně nezklamala a budeme ji pěstovat i v dalším roce.

Fazole „Neckarkönigin“ – odrůda tyčkové fazole na zelené lusky, kterou jsme pěstovali už v roce 2017. Byli jsme s ní spokojeni a ani v roce 2018 nezklamala. Dobré klíčení i růst a dlouhé lusky (snad i přes 20 cm). Na rozdíl od keříkových fazolí se i lépe sklízí. Vzhledem k velikosti se nádoba na sklizeň plní rychleji a víc to motivuje ke sběru. Jedinou nevýhodou je, že lusky obsahují po jedné straně tvrdou strunu, kterou je lepší před zpracováním z lusku oddělit. Tuhle odrůdu plánujeme pěstovat i další rok.

Fazole „Meraviglia di Venezia“ – odrůda popínavé fazole, které má zploštěné lusky. Na papíře vypadala dobře, v reálu to už bylo o dost horší. Klíčení a růst nic moc. Sice se ji nakonec podařilo nasadit květy, ale nevím, jestli vytvořila aspoň jeden plod. Jednoznačně zklamání a v dalším roce už tuto odrůdu neplánujeme.

Záhon č. 28 – rytý
V plánu byly bylinky a plán byl i dodržen. S odstupem času si ale myslím, že to bylo tak trochu plýtvání prostorem a raději budu ty bylinky kombinovat na jiné záhony se zeleninou. Osévat celý záhon bylinkami budeme jenom v tom případě, že budeme mít pro ně větší odbyt. Byla to ale celkem dobrá zkušenost.

Anýz – semínka ještě z roku 2017, ale vyzkoušena až v roce 2018. Nevím, jestli něco vyklíčilo a jestli za to mohlo sucho, nebo stáří semínek, nebo něco jiného. Možná to ještě budu zkoušet, ale priorita to není.

Kerblík – v roce 2017 skoro nic nevyklíčilo a růst byl velice slabý. V roce 2018 to nebylo jiné. Nevím čím to je, protože to prý roste jako plevel. Asi to ještě zkusím i další rok, a když nic, tak se na to vybodnu definitivně.

Koriandr – osvědčená, i když až ne tak oblíbená, rostlina z roku 2017. I v roce 2018 rostla hodně dobře, akorát vzhledem k suchu rychle vyrazila do květu. Nepamatuji si, jestli jsme něco sklízeli, protože jsme měli hodně nasušeno ještě z roku 2017. Do budoucna asi ještě budeme pěstovat, ale v menším. V České republice to zatím s koriandrem moc růžově nevidím, na rozdíl od Kanady a Ameriky, kde to je zajímavá plodina na prodej.

Saturejka – jednoletá rostlina, v bylinkové spirále máme trvalou saturejku horskou. Klíčení i růst hodně dobrý. Manželka si ji celkem oblíbila, hodně jsme ji nasušili a používali. Plánujeme pěstovat i nadále v nějakém rozumném množství.

Majoránka – vyklíčilo jenom pár semínek a růst taky nic moc. Něco jsme nasušili. Zkusíme ještě další rok a uvidíme. Měla by to být dobrá rostlina do společnosti skoro všech druhů zeleniny, takže to asi rozhodíme střídavě na různé záhony.

Kopr „Lidl“ – neznámá odrůda zakoupena v Lidlu. Zkoušeli jsme ji i v roce 2017 a nebylo to špatné. V roce 2018 to už ale byla asi nejslabší odrůda ze čtyř odrůd kopru, co jsme zkoušeli. Do budoucna už tuto odrůdu asi pěstovat nebudeme.

Kopr „Hanák“ – jedna z odrůd koupených na e-shopu. Osvědčila se a budeme ji zkoušet i v roce 2019.

<strong>Kopr „Monarch“ – další z odrůd koupených na e-shopu. Osvědčila se a budeme ji zkoušet i v roce 2019.

Kopr „Mamut“ – poslední z odrůd koupených na e-shopu. Tahle se moc neosvědčila, takže neplánujeme dále pěstovat. Test odrůd kopru nebyl nic moc, spíše jenom takové zhodnocení na místě, co si necháme dále. Není to ale pro nás priorita a asi každá odrůda co jsme pěstovali, by byla vyhovující. Vybrali jsme ale dvě.

Lichořeřišnice – semínka taky z roku 2017 a vyzkoušená až v roce 2018. Vyklíčila i rostla celkem dobře, hlavně když zapršelo. Zatím jsme ji ale nezkoušeli jíst. Její bujný růst ukončil až silný mráz v září. V budoucnu bych ji rád zkusil pěstovat také pod ovocnými stromy a zkusím taky ještě pár rostlin i na záhony se zeleninou.

Záhon č. 29-30 – rytý
V plánu byl česnek a plán byl dodržen. Sázení česneku je od začátku práce manželky a já osobně jsem už ztratil přehled o odrůdách, co pěstujeme. Pokusím se to do budoucna napravit. Ke třem odrůdám koupeným na začátku v roce 2018 přibyly ještě dvě francouzské odrůdy. Viděl jsem je v OBI a zlákalo mne je zkusit. Nakonec nedopadli až tak špatně. Manželka je chce ponechat i pro další rok, takže dám na ni.

Záhony na česnek jsme hezky vyčistili před sázením koncem roku 2017 a po zasazení ještě navrch nasypali vrstvu listí. Skoro celý rok byli záhony celkem čisté, česnek vyklíčil a rostl v pohodě. Pak ale přišlo sucho a česneku to taky moc nesvědčilo. Části česneku, hlavně nepaličáku, uschla vrchní část a pak z každého stroužku česneku co zůstal v zemi, vyrazila nová rostlina. Takže část úrody byla už znehodnocena. U paličáku jsem zase „zapomněl“ vylomit květné stvoly, takže to sice nedopadlo jako u nepaličáku, ale úroda byla znatelně menší. Chtěl jsem zkusit nechat pár květních stvolů na zkoušky, jak česnek poroste. Proč jsem ale nenechal jenom část a zbytek nevylomil, to nevím vysvětlit. Zatemnění mysli, nebo něco. Tak mám poučení pro příští rok. I tak ale úroda nebyla až tak špatná. Něco jsme rozdali, zůstalo na sadbu a pro nás bohatě na kuchyňské použití.

Jak bylo v roce 2018 hodně sucho o horko, tak jsme si neuvědomili, že by bylo dobré asi ten česnek sklidit dříve. Sklízel jsem ho jako obvykle v půlce července a už bylo vidět, že je to celkem pozdě. Tak půlku už jsem musel vybírat lopatkou a i tak se stalo, že se mi některé stroužky ztratily.

Po česneku byli volné záhony, takže byla možnost trochu experimentovat. Na jeden záhon jsme vyseli už osvědčenou černou ředkev a k tomu jsem přidal dlouhou bílou ředkev typu „Daikon“ a taky fenykl hlíznatý, semínka kterého jsem koupil ještě v roce 2017. Všechno jsme vysévali namokro (do zalitých řádků). I tak jsem ale byl na pochybách, co všechno vyklíčí, protože to bylo v půlce léta. Asi nejlépe vyklíčili a rostli „Daikon“ ředkve, bylo i pár černých ředkví. Fenykl ale nevyklíčil vůbec. Možná to bylo suchem, možná semínkama, protože semínka fenyklu jsou prý hodně citlivá a měla by se vysévat tak půl roku po sběru. No aspoň jsem to zkusil. Další rok koupím semínka čerstvá a uvidíme. Daikony nám zachutnali a taky by měli částečně plnit funkci biologické orby, takže příští rok to zkusíme zase. Taky doufám, že se bude lépe dařit černé ředkvi, protože v roce 2018 úroda nic moc.

Do druhého záhonu po česneku jsme zkusili asijskou listovou zeleninu. Konkrétně mibunu, mizunu, jedlou chryzantému „Maiko“, čínskou hořčici „Komatsuna“ (zelená) a čínskou hořčici „Red Giant“ (červená). Semínka hlavně u mibuny, mizuny a komatsuny vyklíčila hodně rychle i v tom horku (asi 3-4 dny). Hned se ale do nich pustili dřepčíci a i ty malé rostlinky slušně poškodili. Nějak jsem si neuvědomil, že i tahle zelenina patří mezi brukve, oblíbený to cíl dřepčíků. Když pak na podzim zapršelo, tak dřepčíci zmizeli a rostliny začali celkem dobře růst. Jednoznačně nejlepší růst měla čínská hořčice (zelená verze), pak asi mibuna. Listové hmoty bylo hodně a to v době, když už moc listové zeleniny nebylo. Zkusili jsme z toho udělat salát, ale moc dobře to nedopadlo. Mibuna a mizuna ještě ujdou, ale čínská hořčice, hlavně v červené verzi, má už tu chuť hodně intenzivní, až pálivou. Bude lepší to dávat jenom na ochucení do „klasických“ salátů, nebo možná na vaření. Tepelnou úpravu jsme ale nezkoušeli. Pro další rok zkusíme pěstovat zase a zkusím to i nabídnout lidem, jestli by byl zájem. Jinak asi budu pěstovat jenom něco málo rostlin na dochucení salátů a možná objevíme i jiné způsoby přípravy. Potenciál ale tato zelenina má, protože se pěstuje v období, když už nic moc jiného není. Vydržela v podstatě až do mrazů, ale zimu už nepřežila, tak jako např. kadeřávek, nebo růžičková kapusta.

Záhon č. 31 – rytý
V plánu byla paprika a bazalka. Nakonec to skončilo jenom paprikou. Sadbu papriky jsme si dopěstovali sami. Odrůdy jsme zvolili jako minulý rok (California wonder, Feher, De Cayenne) a k nim jsme přidali dvě vybrané odrůdy z e-shopu (Granova, Rubinova), které by měly být vhodné pro polní pěstování.

O přípravě sazenic a problémech s tím spojenými jsem psal už v článku „Jaro 2018“. Sazenic nakonec nebylo tak moc, jak jsem plánoval (jenom 2 záhony namísto 3). Sazenice byly různých velikostí, podle toho, jak se dokázali prosadit, ale rozhodně byly větší, než v roce 2017. V květnu už bylo celkem teplo a 15. 5. vycházelo na úterý, tak jsme se rozhodli vysadit je na zahradu víkend předtím. Pak ale přišel týden, kdy v noci klesaly teploty k nule, a přes den bylo přes 20. To se v bytě pod akvarijním světlem hýčkaným paprikám moc nelíbilo a když jsme přijeli další víkend na zahradu, tak moc nedobře nevypadaly. Mysleli jsme si, že jsou všechny chcíplé, tak manželka koupila na trhu nějaké sazenice paprik a dosadili jsme je namísto těch, co vypadaly, že už to mají definitivně za sebou. Nakonec část našich sazenic přežila a vyrazila nové listy. To zpoždění už ale bylo hodně velké, k tomu pak sucho v létě, takže paprik moc nebylo. Něco málo jsme ale sklidili. Takže i když jsme měli lepší sazenice jako v roce 2017, tak ve výsledku to dopadlo ještě hůř. Snad bude příští rok lepší. Odrůdy zkusíme stejné jako v roce 2018. Se sazenicemi ale počkám (s vysetím i přesazením na zahradu).

Záhon č. 32
Nestihli jsme ho připravit, takže v roce 2018 nic.

Záhon č. 33 – kompostovací
V plánu byly papriky a lilek a plán byl v podstatě dodržen. Svozil jsem seno, slámu a hnůj z několika záhonů, které se nacházeli na těch místech, a udělal jeden kompostovací záhon na papriky. Jinak to pak bylo obdobné jako u záhonu č. 31. V tom kompostovacím ale přežilo více paprik z původních sazenic.

O lilku škoda mluvit, protože ten ani nenasadil květy. Příští rok zkusím jinou odrůdu, a když ani ta nebude uspokojivá, tak asi lilek úplně ze svých plánů vynechám. Na tomto záhoně nám vyrostla jako dobrovolník nějaká dýně. Odrůdu nevím, ale bude to něco z rodiny tykve obecné. Rostla celkem v pohodě, měla taky pár plodů a manželka je použila jako přísadu do kukuřičné kaše. Dýně tu kukuřičnou kaši hezky zjemní a už ji ani jinak nechceme.

Místo na další záhony jsem blbě vyměřil, takže jedna strana byla kratší než druhá. Proto nevycházely mezery mezi záhony. Byli to kompostovací záhony, takže jsem je chtěl přerovnat. Blbě jsem ale naměřil i poslední záhon v řadě, kde byly jahody, které tam chci ještě nějakou dobu nechat (jsou tam první rok). Proto jsem jenom zrušil záhony v tom místě a udělal jeden větší, na který jsme dali okurky, říkejme mu třeba záhon č. 35.

Záhon č. 35 – kompostovací
V plánu byly okurky a plán byl dodržen. S okurkami to v roce 2018 bylo hodně špatné. Měli jsme ještě vlastní semínka, ale ve verzi, která už je asi pro pěstování nepoužitelná. Před asi 20 lety jsme je pěstovali na poli s hodně dobrými výsledky, ale od té doby se možná nějak překřížili, takže dnes už to není to, na co v dobrém vzpomínám. Semínka jsme vysévali do jamek v kompostovacím záhonu, které byly vyplněné kompostem. První várku semínek asi rozhrabali ptáci, nebo něco jiného. V každém případě z toho nic nebylo. Druhá várka semínek už vyklíčila, ale část sežrali slimáci. Z toho co zůstalo taky žádná sláva, protože asi i díky velkému suchu rostliny moc nerostli. Měli jsme sice několik plodů, ale byla to loterie. Některé byly tak hořké, že to nešlo jíst. To jsme zkonstatovali, že potřebujeme jiná semínka. Nakonec, když se po dešti na konci léta okurky trochu rozjeli, tak přišel v září silný mráz a bylo hotovo. Takže rok 2018 z hlediska okurek hodně mizerný. Snad to bude v dalším roce s novými semínky lepší.

Záhon č. 38 – kompostovací
V plánu bylo, že poslední 2 záhony budou jahody a budou to záhony na několik let. Nakonec jsme vysadili jahody jenom na jeden záhon a ten druhý zůstal neosazený. Jahody jsme sadili do kompostovacího záhonu do jamek vyplněných kompostem. Dlouho jsem váhal nad výběrem odrůdy. Jako první jsem vybral odrůdu Korona, která mi přišla taková nejuniverzálnější pro naše podmínky. Další odrůdy ve výběru, Karmen a Rumba, vyzkoušíme možná v budoucnu

Jahody se chytly hezky a pár plodů jsme sklidili. Na nějaké zpracování to nebylo, ale k snědku to stačilo. Pak už bylo moc horko a plody usychali už na rostlině. Když zase na podzim zapršelo, tak zase začali kvést. Prostě na počasí bláznivý rok. Ještě asi 2 roky je necháme na tom záhoně, jak jsou, ale už pro ně připravujeme nové místo, které bude mimo zeleninové záhony. Chci zkusit pěstování jahod ve společnosti jetele, tak uvidíme, jak to poroste. Pěstuje to tak jeden (o kterém vím) chlap v Americe a prý mu to funguje. Mít trvalý fungující záhon na jahody by nebylo špatné. Samozřejmě to ale chci nejdříve vyzkoušet v menším měřítku.

Zbytek místa vyčleněný na záhony zůstal zatím jenom jako louka. V plánu byl skleník, ale ten asi ani do budoucna nebude a radši přidám ještě pár obyčejných záhonů a dotáhnu až do konce druhou řadu. Takže konečný počet záhonu by měl být 44. Ve finální podobě to ale vidím až tak za 2-3 roky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *