Rok třetí – 38. týden: Kbelíková sklizeň

38. týden

Jak se blížil víkend, tak jsem pečlivěji sledoval předpovědi počasí, hlavně tedy teploty. Až konečně v noci z pátku na sobotu hlásili i ty přízemní mrazíky. Být na zahradě, tak bych možná i něco přikryl. Takto jsme se jenom nechali překvapit, jaké škody po příjezdu na zahradu zjistíme. Předtím jsme ale ještě zajeli na chalupu, kde jsme chtěli obrat jablka. Masakr na chalupě začne možná už příští týden, tak jsme to chtěli mít sklizeno. Rok 2019 není ani zdaleka na jablka tak bohatý, jako byl rok 2018, ale aspoň jeden 10 litrový kýbl jsme naplnili. Odrůdu nevím, ale jablka nám chutnají. Snad jedinou jejich nevýhodou je ale to, že nejdou skladovat moc dlouho. To ale nevadí, protože většinu z nich i tak usušíme.

Cestou z chalupy na zahradu jsme s manželkou hodili řeč na téma houby a nějak to skončilo tím, že jsme za chvíli kráčeli po lese s kbelíkem v ruce. Zpočátku to moc slavně nevypadalo, pak to vypadalo aspoň na čestný úspěch a nakonec jsme odcházeli z lesa s plným kbelíkem hub. Na rozdíl od naší poslední výpravy na houby to tentokrát nebylo hlavně o holubinkách. Těch jsme našli jenom pár. Bohatě je ale zastoupili hříbky a našli jsme i pár bedlí. Houby byly hezky zdravé a všechny skončily večer v sušičce.

Sobota ráno nevypadala na to, že byl v noci nějaký mráz. Na chalupě a v lese to taky tak nevypadalo. Spíše to v sobotu vypadalo na moc hezký den. Po příjezdu na zahradu jsme ale zjistili, že září ani tento rok nezklamalo, co se týká prvního podzimního mrazu. Nebylo to tak špatné, jako začátek září 2018, kdy vymrzlo všechno teplomilné až ke kořenu, ale nějaké škody byly.

Nejvíc to asi odnesli dýně. Ty zažívají hodně náročný rok. Nejdřív moc neklíčili, pak bylo hodně sucho, takže moc nerostly. U půlky z nich sežrali kořeny hlodavci, a když už zapršelo a dýně začali konečně růst a plodit, tak už bylo pozdě. U těch dýní co přežily tohle všechno, bylo pár plodů, které bychom rádi sklidili. Ono to po tom mrazu už i tak bylo nutné, protože rostliny samotné jsou definitivně mrtvé.

Plodům taky moc nesvědčí, když přimrznou. O dost to snižuje dobu, po kterou se dají uskladnit. Tyhle popínavé dýně jsou určené hlavně pro uskladnění a konzumaci v zimním období. To se tento rok nepovedlo. Nesklidili jsme v podstatě žádné hokkaido a z těch muškátových nestihl plně dozrát ani jeden plod. Sklidili jsme v podstatě jenom pokříženou cuketo dýní, která ale na dlouhodobé uskladnění moc není, a pak něco, co nám vyrostlo samo na kompostu. Typově je to podobné tykvi obecné. Všechny sklizené dýně asi čeká stejný osud. Naporcujeme je a zamrazíme pro pozdější použití. Příští rok to bude chtít se více zaměřit na uskladnitelné dýně, abychom měli konečně přes zimu vlastní dýně.

Cukety dopadli o něco lépe. Možná za to může lépe chráněná poloha a možná k tomu přispěli i ty slunečnice. Plody jsme obrali všechny, co šli a jestli z nich tento rok ještě něco bude, je otázka. Nějaká naděje ale stále je, protože cukety nevypadají až tak úplně zničené jako dýně a taky dokáží rychle dorůst do sklizňové velikosti. Semínka si z nich i tak kvůli křížení nepotřebujeme brát. Mimochodem, na obrázku s cuketami je i jedna slunečnice. Všimněte si, že je úplně vyzobaná. Semínka u slunečnic ještě nestihla ani neřádně uzrát a už je sežrali ptáci. Zase až tak moc nám to nevadí a snad se nám za tenhle servis odvděčí pojídáním škodlivého hmyzu na zahradě. Další rok můžu zase v Lidlu za pár korun koupit nová semínka. Sice jsem chtěl semínka uchovat a zkusit pěstovat mladou naklíčenou slunečnici (anglicky tzv. microgreens), ale vzhledem k tomu, že jsme na zahradě jednou týdně, to asi i tak nemá cenu. Možná někdy v budoucnu.

Poslední záhon brambor, který zůstal, samozřejmě taky dostal ránu mrazem. Brambory jsou import z oblastí, kde je přece jenom o něco tepleji. Takže i když samotné plody v tom seně vydrží dost, na nať to už bylo moc. I tak jsme ty brambory měli v plánu sklízet tento týden, takže nám fakt, že umrzla nať, až tak nevadil. Zase na druhou stranu, na tom posledním záhonu rostla ta nať nejlépe, takže kdyby nebylo mrazu, možná by bylo víc a větších brambor. Sklízeli jsme to ale spíše kvůli hlodavcům, než kvůli počasí. Sklizeň byla mírně větší, jako z těch předchozích záhonů, ale zdaleka ne to, co by mělo být. Tam, kde se hlodavci zatím nedostali, se našlo i pár větších brambor, ale jinak to bylo spíše všechno drobné a dohromady ani ne jeden plný kbelík.

Co se týká mrazů, tak nejvíc jsem se obával, co to udělá s fazolí. Zelených fazolek jsme sice sklidili relativně dost, ale zralých lusků pro získání sadby na příští rok tam moc nebylo. Na první pohled porost fazolí moc povzbudivě nevypadal. Při podrobnějším pohledu to ale už nebylo tak špatné. Umrzly hlavně konce rostlin (listy), ale rostliny jako takové vypadaly celkem v pohodě. Co se týká plodů, tak přimrzlé byli hlavně plody, které se nacházeli po krajích rostlin. Plody schované ve středu rostliny v listí vypadali nepoškozené. Něco jsme i sklidili. Nebylo to takové množství, jako před týdnem, ale i tak potěší. Dokonce tam bylo i pár už suchých plodů, takže pár semínek na sadbu už máme.

Na rostlinách zůstalo i celkem dost ještě malých plodů, takže to asi nebyla poslední sklizeň. Fazole taky stále kvetou, i když nevím, jestli z toho ještě něco bude. Podle popisu u odrůdy (Satelit) tyto fazole plodí až do mrazů. První mráz přežili celkem v pohodě, takže možná budou pokračovat v plození až do doby skutečných mrazů. Řádek fazolí, co jsme nechali na sadbu, to přežil celkem v pohodě a vypadá to, že ještě stihne uzrát.

U popínavých fazolí jsem myslel, že to bude lepší, než u keříkových. Opak byl ale pravdou. Tyčková odrůda na zelené fazolky už tento rok asi definitivně doplodila. Sklidili jsme bídné zbytky, co tam zůstali a přitom i několik zralých luskl, takže něco na sadbu pro příští rok bude. Tyčková odrůda pro sklizeň suchého zrna dopadla o něco lépe. I když zralých plodů bylo jenom pár a těch nezralých naopak ještě hodně, tak rostliny i plody nevypadají mrazem moc poškozené. Sadba na příští rok bude určitě, co se týče velikosti úrody pro konzumaci, tak to ještě uvidíme.

Rajčata jsou další teplomilná plodina, kterou by mohli mrazy poškodit. U rajčat jsme už něco sklidili, zralé plody pro semínka na příští rok jsem si taky uchoval, takže jsem mráz moc neřešil. Rostliny jsou sice hodně obsypané zelenými plody a byl bych rád, kdyby ještě dozráli, ale nic moc pro to udělat nemůžu. Mráz nejvíce poškodil podle očekávání keříková rajčata, které jsem nechal jenom tak válet se po zemi. Stejně jako u fazole ale byli poškozené hlavně konce rostlin. Mrazem poškozené plody byly snad jenom u odrůdy „Šejk“.

Tyčkové odrůdy dopadly o poznání lépe, jako kdyby ani žádný mráz nebyl. Jenom těch zralejších plodů bylo minimum. Násady plodů jsou ale stále hezké. Snad z toho i co nejvíc ještě uzraje. Pro ukázku jsem nafotil jenom dvě rostliny, ale obdobně vypadá i zbytek.


Sklizeň rajčat byla tento týden o poznání menší, což je pochopitelné. Celý týden bylo o dost chladněji než předtím. Pár hezčích kousků se ale našlo. Nejdříve jsem sklidil všechno, co mělo jen trochu náznak toho, že začíná dozrávat. Doma to hodíme ho papírového pytle, který uzavřeme a necháme rajčata dozrávat. Později jsme ale těch rajčat sklidili ještě o dost více. Ono totiž hodně plodů, i když ještě vypadali hodně zeleně, při úplně malém dotyku padala na zem. Zvlášť to bylo vidět u odrůdy „Black cherry“, kde jsem takhle obral skoro všechny plody. Zbytek plodů co držel dobře, jsem zatím nechal. Následující týden by měl být ještě teplejší, tak možná něco uzraje. Na obrázku jsou jenom plody sklizené na první pokus. To větší množství zelených rajčat bude až na obrázku celé úrody.

Manželka se rozhodla, že sklidí zbytky mrkve a taky pastinák. Nebylo to z důvodu zralosti, ale hlodavci se zase začali zajímat o kořenovou zeleninu, tak aby nám pak ještě něco zbylo. Pastinák zraje dlouho, ještě jsme ho nesklízeli a krém z něj mi moc chutná. I když by mu slušelo být ještě nějaký čas pod zemí (klidně vydrží i celou zimu), tak hlodavcům ho rozhodně nenecháme. Takže mrkev a pastinák máme sklizené a přibyl nám další kbelík s úrodou.

Za tu dobu co manželka sklízela mrkev a pastinák, jsem se já hrál se zeleným hnojením. Hořčice na bývalém záhonu s cibulí už bohatě kvetla, a proto jsem se rozhodl ji posekat. Zelené hnojení jsem ještě moc nepěstoval a nemám s tím zkušenosti, ale četl jsem, že by se měl porost zeleného hnojení „zničit“ v momentě, kdy začíná kvést. Rostliny by určitě neměly vytvořit plody, protože zeleným hnojením chceme do půdy něco přidat, ne to s ní odebrat. Sice mi bylo líto posekat tak hezky kvetoucí porost, ale byl založen k tomu účelu, takže žádné slitování mít nemůžu.

Přemýšlel jsem, jak to nejlépe posekat. Farmáři, co používají zelené hnojení, to dělají několika způsoby. Je možné ty rostliny prostě do půdy zaorat. Protože se snažím pěstovat bezorebně, tak tohle nepřipadá v úvahu. Rostliny se můžou nechat zničit mrazem. Ten malý mráz co teď byl, ale asi na nich neměl žádný velký vliv. Na to, abych čekal do velkých mrazů, už asi není čas. Další možností je rostliny uválet tak, aby se zlomili stonky a rostliny uhynuly. Vetší farmáři k tomu ale používají odpovídající techniku. Dá se to i v malém, zašlapovat to prknem. Nechci ale po záhonech šlapat, takže jsem to taky zavrhnul. Někteří farmáři ničí porost zeleného hnojení chemicky herbicidy. Tohle ale nepřipadá v úvahu už vůbec. Zůstala možnost porost rostlin prostě posekat. Kosou se tam ale moc nedostanu. Zkoušel jsem kososrp a tím to taky moc nešlo. Nakonec jsem to posekal elektrickými nůžkami, které jsem primárně koupil na plevel. Šlo to dobře a za chvíli měl záhon s hořčicí nový, slušivý sestřih.

Zůstali ještě tři záhony po česneku, porostlé zeleným hnojením. Na první pohled tak 90% porostu tvořil hrách a něco málo bylo žito. Tady jsem pro změnu zvolil radši kososrp. Stonky hrachu jsem celkem jemné a v tom hustém porostu bylo potřeba drsnější práce s kososrpem, než jemnější práce s elektrickými nůžkami. Jestli mi bylo líto posekat porost hořčice, tak u hrachu mi to bylo líto dvojnásobně. Kdybychom měli tak hezký porost konzumního hrachu, tak bych snad skákal nadšením. No ale vyséval jsem to za tím účelem, takže masakr proběhl. Snad to té půdě pomůže.

Když jsme dopoledne přijeli na zahradu, tak první dojem byl, že to vypadá dost tragicky. Jak jsme ale začali sklízet a pomalu se to začalo kopit, tak najednou jsme měli tolik úrody, že jsme to málem nenacpali do auta. Stěžovat se tedy rozhodně nemůžeme, i navzdory všem nepříznivým okolnostem, které se na zahradě dějí (sucho, hlodavci, mráz). Pěstovat vlastní zeleninu a ovoce se prostě aspoň pro nás vyplatí. Nejde jenom o množství úrody, ale i o ten pocit, když si sami něco vypěstujete. To za peníze v obchodě nekoupíte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *