Rok třetí – 39. týden: Nová plocha pro pěstování

39. týden

Sobotní návštěvu zahrady tentokrát narušil déšť hned z rána, tak jsem se rozhodl zajet na zahradu až v neděli. Aspoň jsme ještě přes sobotu zpracovali zbytek zeleniny (mrkev a červenou řepu) z minulého týdne a mohl jsem tak zbytky vyvést hned na zahradu na kompost. Počasí v neděli vypadalo dobře, ale ten podzim už je vidět i cítit. Byl jsem zvědavý, jak vypadá zelenina, po tom co přešla minulý týden mrazem. Po příjezdu na zahradu jsem zjistil, že jsem se minule těšil předčasně. I když to poškození mrazem nevypadalo až tak špatně, tak většina zeleniny se z toho nevzpamatovala. Nejvíc mně to mrzí asi u fazole, protože ta už asi nedozraje.

Většina listů je už suchá, ale našel jsem ještě pár zelených, takže malý plamínek naděje tam ještě je. Už mi ani tak nejde o sklizeň, ale chci, aby ještě pár plodů uzrálo a bylo tak víc fazolek na sadbu pro příští rok. Pokud už nic nebude, tak další rok bude jako hlavní cíl namnožit novou sadbu. Tato fazole ale plodí fakt hojně. Už jeden keřík bohatě stačí pro sadbu na příští rok a v podstatě i ty semínka, co se nám zatím podařilo získat, by stačili pro naší osobní spotřebu celkem v pohodě. Protože většina keříků fazolí je asi mrtvá, tak jsem sklidil, co šlo a na poslední sklizeň to nebylo špatné. Horší je to u popínavých fazolí na suché zrno, kde to dozrávání je hodně pomalé. Něco na sadbu máme, ale na jídlo toho moc není. Asi to necháme ještě jeden týden a pak to sklidíme ne úplně zralé a zamrazíme to. Jíst se dají i ne úplně suché zrna.

U cuket to minulý týden vypadalo taky ještě trošku nadějně, ale tento týden vypadají o dost hůř, s výjimkou patisonů. Ty stále kvetou a plodí, i když to už nejsou nějak extra velké plody. S patisony to ale tento rok celkově není žádná sláva. Ani zdaleka to není tak bohatá sklizeň, kterou jsme měli u patisonů první rok pěstování. Něco málo se ale sklízí a v této velikosti slouží patisony jako náhrada za okurky při zavařování.

U keříčkových rajčat je to tento týden stejně špatné jako u fazolí. Minulý týden zmrzlé listy jsou už tento týden suché. Odrůda „Siberian“ se ještě trochu snaží, ale už je asi pozdě i na tuto chladu odolnou odrůdu. U tyčkových rajčat jsou násady plodů stále vysoké, ale dozrávat se jim moc nechce. Zase jsem sklidil všechno, co mělo aspoň náznak zrání a snad ještě něco doma dojde. Nechci je ale odstraňovat ze záhonu, protože samotné rostliny nevypadají špatně, a kdyby se zase oteplilo, tak kdo ví.

Stejně jako rajčata jsou na tom papriky. Většina rostlin vypadá vcelku mrazem netknutá, s výjimkou odrůdy „De Cayenne“ (chilli), kde je to už asi fakt konec. Na rostlinách je celkem dost plodů a i když už asi moc červených paprik nebude, tak u papriky je výhoda, že se v pohodě dají sbírat a použít i ty zelené. Hlavně pokud je chcete zpracovat do nějakých salátů. Snažil jsem se sklidit všechny nepoškozené plody a nebylo jich málo. S další produkcí už moc nepočítáme, ale když něco bude, tak o to lépe. Rostliny rostou, tak je zatím nechci odstraňovat.

Jediné, čemu se na zahradě v této době daří hodně dobře, jsou různé brukve. Teď už je netrápí dřepčíci a vody asi mají taky dost. Část brokolice už sice vykvetla, ale z toho zbytku stále sklízíme růžičky květů. Tento týden to byla minimálně třetí, nebo možná i čtvrtá sklizeň. Na to, jak to vypadalo v létě, je to hodně dobré.

Kapusty máme jenom pár rostlin, ale o to větší radost se nám snaží dělat. Dobře obrůstá i po seříznutí u kořene. Je to vidět i na fotce u jedné rostliny. Před zimou pak máme ještě jednu sklizeň, zamrazíme a přes zimu to dáváme hlavně do těstovin. Zelí už hezky vytváří hlávky. Nebude ho tak moc, jak bych chtěl, ale něco na kysané zelí bude.


Hořčice, kterou tento rok používám jako zelené hnojení, je taky brukev a taky se ji daří stejně dobře jako zbytku brukví, nebo možná ještě o něco lépe. Do ředkví, které nevyklíčily úplně na 100%, jsem doséval právě hořčici a ten porost je teď tak bujný, že v tom tu ředkev pomalu ani není vidět. A to ta ředkev taky není žádný drobek. Jsem docela rád, že se hořčici na těch záhonech daří, protože ta půda potřebuje zlepšit snad nejvíc ze všech záhonů.

Záhon snad s nejhorší půdou jsem před dvěma týdny nakypřil, přidal kompost a vysel hořčici jako zelené hnojení. Z jara tam vyklíčilo jenom pár ředkviček a rokety, na druhý setí pro změnu nevyklíčilo nic. Jsem tedy celkem rád, že tentokrát to zvládla aspoň hořčice. Zatím to klíčení není na 100%, ale možná ještě něco vyleze. Pokud se jí bude dařit tak, jako na těch záhonech s ředkví, tak to bude paráda.

Jako hlavní úkol pro tento víkend jsem chtěl udělat novou plochu pro pěstování. Ona tak úplně nová není, protože jsme tam tento rok pěstovali brambory, ale nejsou to klasické záhony. Po bramborech zůstali čtyři rozhrabané kompostovací záhony s celkem zarostlou plochou mezi tím. Nenapadlo nám nic lepšího s tím udělat, než že tu plochu přikryjeme fólií a necháme do dalšího roku vyhnít. Ještě před přikrytím jsem ty záhony rozhrabal co možná nejvíc rovnoměrně pro celé ploše. Za ten víc jak půlrok co to bude přikryté, by se to mělo úplně rozložit.

Po rozhrabání to vypadalo celkem brutálně. Všechno je to ale organická hmota, která může obohatit půdu. Tu novou plochu jsem chtěl propojit s již z jara přikrytou plochou, která se už celkem hezky čistí. Za dalšího půl roku už by to mělo být úplně v pohodě. Ono to na té fotce moc nevypadá, ale ve skutečnosti je to velký rozdíl oproti louce, kterou máme pokrytou většinu zahrady. Protože na naší zahradě foukají větry hlavně od západu, chtěl jsem fólii pro novou plochu založit pod fólii ze starší plochy. Mělo by to lépe odolávat větru.

Novou plochu jsem stejně jako tu starší zakrýval silážní plachtou. Použil jsem tu větší z minulého roku. Sice má pár děr, ale svému účelu poslouží. Zatím vypadá vystouplá, ale po chvilce tráva slehne. Na té starší ploše to taky tak bylo. Hlavně teď na podzim už tráva moc neporoste, ne že by jí to pod to plachtou moc pomohlo. Pokud vše půjde dobře, tak tu plachtu sundáme až někdy koncem dubna příštího roku. Obávám se jenom toho, že budou nějaké silnější větry, které tu plachtu strhnou a odnesou někde jinde po zahradě, tak jak se to už stalo na jaře. Na hrany plachty jsem sice naskládal celkem dost cihel, které jsme dovezli z chalupy, ale když se vítr opře do plochy o rozloze 200 m2, tak je to fakt síla.

Na vyčištěnou plochu asi v příštím roce vyseju dýně, hodně dýní. Dýně by mohli celou plochu celkem dobře zakrýt a připravit tak místo na něco jiného pro další sezonu. Nebo další možností je zkusit na nové ploše kombinaci „Tři sestry“, tedy kukuřici, dýně a fazoli jako polykulturu. Už o tom přemýšlím delší dobu, ale nějak se zatím nezadařilo. Teď by k tomu byla ideální příležitost. Možná ještě lepší by bylo vzdát se pěstování nějaké zeleniny pro další minimálně rok a novou plochu osít nějakým zelením hnojením. Takže uvidíme, jak se nakonec rozhodnu, ale další rok bych už konečně byl rád za nějakou slušnější úrodu dýní a asi se mi nebude chtít čekat minimálně další rok, než tam budeme něco pěstovat.

Úroda tento týden nebyla tak velká jako ten minulý, ale zase nemůžu říct, že by toho bylo málo. I tak jsem nesklidil všechno, co by teoreticky sklidit šlo, protože co pak s tím. Např. ředkve a vodnice je víc, než stačíme spotřebovat. Už nám s tím ale začínají pomáhat hlodavci. Jak ubývá zeleniny na zahradě, tak už nepohrdnou ani ředkví. Všimněte si na obrázku okousané ředkve. Z vrchu to není vidět, dokonce má ředkev i zelené listy, ale odspodu je udělaný tunel a ředkve minimálně do půlky snězené. Stejně tak to dělají i u řepy. Ředkví ale zatím máme dost, tak to není tak citelné, jako to bylo např. u dýní. Příští týden možná sklidíme i tu řepu a pak se uvidí. I když se mi to nelíbí, tak pěstitelská sezona pomalu končí a už zůstává jenom připravit zahradu na zimu. Skleníky zatím nemáme a kromě brukví a špenátu toho už moc neporoste.

Po cestě ze zahrady jsem se ještě zastavil na chalupě, abych vyzvedl vajíčka od souseda a vyměnil nějakou zeleninu. Na chalupě už začal masakr, co mně dost potěšilo, protože na návrh pěstebních ploch na chalupě se moc těším. Masochisticky si to ale nechávám až na dobu, kdy bude pozemek vyčištěný. Zatím jsou odstraněny nálety a rozebraná část kůlny. Zůstává odbagrování kopečku po lesíku a zboření a odvezení zbytku kůlny. Pak už udělat plot, navrhnout pěstební plochy a de se sázet. I když už nebude na zahradě co dělat, tak bude aspoň chalupa. Těším se moc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *