Rok čtvrtý – 48. týden: Předělávka pařeniště

48. týden

Tento týden jsme měli zakrývat zahradu, ale protože jsem nakonec jel jenom sám, tak jsem zase tak nějak improvizoval. Silážní plachty o rozměru 10 x 20 m se v jednom člověku natahují fakt blbě, hlavně když do toho ještě fouká. Snad to vyjde příští týden. Na zahradu jsem tento týden nejel vůbec a namísto toho jsem si vymyslel náhradní program na chalupě.

Už přes týden jsem kontroloval nabídku zahradnictví, protože bych rád tento rok vysadil ještě nějaké stromky na chalupě. Na zahradě se ovocným stromům zatím moc nedaří, proto chci aspoň nějaký základ i na chalupě. Minulý rok jsme vysadili tři nové jabloně a tento rok na jaře přesadili meruňky ze zahrady. Jak jsem psal v některém z jarních článků, tak měli od hlodavců dost poškozené kořeny. Ze začátku to vypadalo, že všechny meruňky přežily a chytly se. Teď ke konci roku je ale vidět, že i když se všechny snažily o nějaký růst a měly i listy, tak to do konce roku ustály jenom dvě. Jedna vypadá hodně dobře, ta druhá ne tak moc, ale snad se to zlepší.

Na místo uhynulých meruněk jsem plánoval vysadit nějakou náhradu. Ne další meruňky, protože v našich podmínkách (vyšší nadmořská výška, nižší teploty) by to klasické roubované stromky asi neustáli. Už před časem mně ale zaujala keřová višeň odrůdy „Carmine Jewell“. Jedná se o křížence třešně obecné s třešní křovitou. Vyšlechtili ji v Kanadě na University of Saskatchewan a měla by snášet dost drsné podmínky. Podle informační cedule připojené ke stromku až do – 43 stupňů. Navíc má dorůst výšky jenom kolem 2 m a plody by měli být sladší než „klasické“ višně. U třešní a višní taky může být problém, že jsou cizoprašné a potřebují opylovače. Odrůda „Carmine Jewell“ by měla být samoprašná. I když i u samoprašných odrůd (ovoce i zelenina) se doporučuje víc odrůd kvůli lepšímu opylení a tím i větší úrodě. Není to ale nutné a pokud není místo, tak samoprašné odrůdy jsou řešením.

Původně jsem přemýšlel, že koupím dva keře višně odrůdy „Carmine Jewell“. Situace se ale za pár let, co jsem tuto „novou“ višeň poprvé v obchodě uviděl, změnila. V nabídce zahradnictví měli i další odrůdu keřové višně pod názvem „Kerr’s cherry“. Kromě popisu od zahradnictví, co ji nabízí, jsem moc jiných informací nenašel. Prý je to nová odrůda z Kanady se stejnými „super“ vlastnostmi jako odrůda „Carmine Jewell“. Zapátral jsem i na stránkách University of Saskatchewan která keřové višně (kromě jiného) šlechtí, a tam jsem taky žádné informace o této odrůdě nenašel. Je ale možné, že je to jenom obchodní název zvolený obchodníkem. První, kdo začal se šlechtěním keřových višní na University of Saskatchewan, byl Dr. Les Kerr. V roce 1999 uvedli první odrůdu keřové višně, právě „Carmine Jewell“. Od té doby u nich přibylo ještě pár dalších odrůd, ale žádná se nejmenuje „Kerr’s cherry“. Takže těžko říct, co obchodník vlastně nabízí.

Koupil jsem i ořešák odrůdy „Mars“. Stejnou odrůdu jsem vysadil už na zahradě. Tam se mu ale stejně jako většině ovocných stromů moc nedaří. Proto jsem se rozhodl jeden stromek vysadit i na chalupě, a to do plánovaného výběhu pro slepice (hezky na střed výběhu). Odrůda „Mars“ je samoprašná, co je pro nás asi nutnost. Pozemek na chalupě není nafukovací a jeden ořešák je maximum, co tam můžu dát. Pokud tam tedy chci i jiné druhy ovocných stromů. Kromě višní a ořešáku jsem byl na sebe tvrdý a už nic dalšího nekoupil.

Po špatných zkušenostech s hlodavci na zahradě, se snažíme nové ovocné stromky vysadit do drátěného koše, kvůli ochraně kořenů. Protože se jednalo jenom o tři stromky, tak jsem se rozhodl vysadit je do drátěných košů, i když se jedná o chalupu. Tak zatím nějak velké problémy s hlodavci nemáme. Je ale vidět, že jsou aktivní, protože občas narazím na noru. Největší škody nám zatím způsobili na začátku tohoto roku v záhonech s česnekem, který vytunelovali kvalitně. Višně jsem chtěl vysadit právě v blízkosti bývalých záhonů s česnekem, takže drátěné koše budou jako pojistka. Ořešák jsem vysadil v úplně jiné části zahrady, kde později plánujeme výběh pro slepice. Původně jsem ve výběhu pro slepice plánoval vysadit jenom lísky. Se slepicemi by měli fungovat dobře. Když jsem ale zvážil, že v naších podmínkách nebude úroda u lísek asi nic moc a že se ořešáku na zahradě moc nedaří, rozhodl jsem se jeden vysadit i na chalupě. Lísek jsem se ale i tak nevzdal. Vysadím je podél plotu a na střed výběhu přijde ořešák. Ten poskytne slepicím ochranu i stín a nám ořechy. Z jednoho stromu by mělo být o dost více plodů než ze všech lísek dohromady. Uvidíme, jak se mu povede, protože ořešák má sice rád více vody, ale na chalupě máme vody možná až moc. Hladina podzemní vody je v hloubce asi 1,5 m. Pro lísky by to ale mělo být ideální, i proto jsem se rozhodl pro jejich výsadbu na chalupu (někdy v budoucnu).

Příprava drátěných košů i samotná výsadba mi dali dost zabrat (fyzicky i časově). Počasí taky nebylo úplně nejpřívětivější. Ráno bylo auto pokryté ledovou krustou a o moc se neoteplilo ani v průběhu dne. Naštěstí půda zmrzlá nebyla a šlo kopat celkem v pohodě. Kvůli drátěným košům jsem ale kopal díry o dost větší, než dělám obvykle. Podle dosavadních zkušeností je ale lepší udělal méně a pořádně, než hodně a polovičně. I proto se už při nakupování v zahradnictvích snažím krotit. Nabídka je bohatá a ono je hodně jednoduché nakoupit velký počet stromků a keřů. Problém je ale je vysadit. Tyhle dvě višně a ořešák mi zabrali včetně upletení košů a výsadby přes čtyři hodiny času. To jsem pak byl rád, že jsem odolal a nekoupil toho víc.

Višně mají už nějakou korunu, ořešák jsem koupil jako špičák. Jedna višeň je roubovaná, druhá vypadá, že ne. Podle toho, co jsem našel o pěstování, se nechají růst volně jako keře, moc se neřežou, jenom prosvětlují. Proto si nejsem jistý ani prvním jarním řezem. Nepoměr mezi korunou a kořeny je ale značný, hlavně u prostokořenné odrůdy. Druhá odrůda byla už jenom ve květináči, tak tam bych možná nemusel řez dělat vůbec. To ještě uvidím. U ořešáku bude potřeba udělat tvarovací řez, ale nevím, jestli to bude první rok. Špičák zatím není moc dlouhý a nevím, jestli založit korunu tak nízko, aby vyšlo i na dost větví, nebo raději ještě rok počkat, než stromek trochu vyroste.

Jinak jsem hodně zvědavý na ty višně. Donedávna to nebylo moje oblíbené ovoce. U nás se moc nepěstovali a ty co jsem ochutnal, byly hodně trpké. Před rokem jsme ale ochutnali první úrodu z naší višně odrůdy „Favorit“, kterou máme vysazenou na zahradě a višně nám chutnaly moc. Ještě o dost víc než třešně. Tento rok už ale žádné plody nebyli a celkově se stromkům na zahradě moc nedaří. Přemýšlel jsem o stejné odrůdě i na chalupu, ale pak jsem objevil keřové višně a rozhodl jsem se pro ně. Mají být odolné, prostorově nenáročné, samoprašné a sladší než „klasické“ višně. Uvidíme asi tak za tři roky, kdy by měly začít plodit.

S výsadbou stromků jsem skončil kolem 14,00 hod a přemýšlel co dál. Teď už se stmívá o dost dříve, takže nějakou extra velkou práci jsem rozdělával nechtěl. Tou větší prací jsem myslel hlavně předělání pařeniště, které jsem dlouho odkládal. Pak jsem si ale řekl, že aspoň začnu a když tak zbytek dokončím příští týden.

Pařeniště nám celkem dobře posloužilo zjara, kdy jsme v něm předpěstovali sazeničky brukvovité zeleniny (kedlubny, růžičková kapusta, zelí). Sazeničkám se dařilo celkem dobře, akorát že pařeniště navštívili hlodavci, kteří část sazeniček poničili. Tomu bych rád do budoucna zamezil, proto jsem se rozhodl s tím něco dělat a pod pařeniště umístit zábranu. Ještě před předěláním pařeniště jsem ale sklidil nějakou zeleninu, co tam zůstala. Sazeniček jsme měli moc a pár jsme jich v pařeništi nechali. I když rostly skoro v čistém kompostu, tak se jim nedařilo nějak extra dobře. Z těch pár kedluben, co tam zůstali, jsem sklidil jednu. Zbytek neměl vyvinutou bulvu. Celkem dobře vypadala jedna rostlina růžičkové kapusty, ze které jsem sklidil menší pytlík kapustiček. Zbytek rostlin jsem vytahal spolu s plevelem a vyhodil na kompost.

Vrchní vrstvu pařeniště stále tvořil kompost. Ten jsem přendal do kolečka. Pak jsem pařeniště zvedl a dal bokem. Půdu na ploše pařeniště jsem vykopal do hloubky asi jednoho rýče a taky dal bokem. Spodek jámy jsem vystlal kartony. Normálně bych to asi nedělal, ale akorát nám tento týden dovezli sloupky a pletivo pro slepičí výběh. Řidič přepravní společnosti mi kromě materiálu složil na pozemek i kartony a další obalový materiál, který k tomu patřil. Igelity vyhodím, ale kartony jsem chtěl využít. tak se využití našlo hned ve stejný týden při přestavbě pařeniště. Při kopání jámy jsem se snažil vybrat kromě kamenů i zbytky plevelů, ale stále by mohlo něco prorůst zespodu. Když tam dám kartony, tak by tomu mělo být aspoň na nějaký čas zamezeno (než se karton rozloží).

Na spodní stranu bednění pařeniště jsem natáhl králičí pletivo a hřebíky uchytil k bednění.

Pařeniště jsem pak vrátil zpátky na místo do vyhloubené jámy, přímo na kartony. Takže spodek tvoří kartony, na tom je králičí pletivo a kolem je bednění pařeniště. Mělo by to zabránit jak pronikání hlodavců, tak prorůstání plevele. Po usazení pařeniště na místo, jsem naházel zpátky odtěženou půdu a kompost. Dělal jsem to po vrstvách a vždy hezky urovnal hráběmi. Nechtěl jsem už dávat kompost zpátky na povrch. Lepší mi přišlo ho promíchat s půdou. Povrch pak možná ještě přikryje napadané listí, co by bylo super. Pařeniště je osazené o něco hlouběji, než bylo původně, ale to by mělo být spíše plus. Mohlo by tam jít o trochu více světla, hlavně po stranách těsně u bednění.

Fotku hotového pařeniště dát nemůžu, protože jsem přecenil baterku v mobilu a při 3 % mi už nechtěl mobil dovolit udělat ani jednu fotku, tak mám jenom fotky po usazení bednění před vrácením půdy zpátky.


Jsem moc rád, že jsem pařeniště předělal teď. Minulý týden jsem si už myslel, že to nechám na začátek, příštího roku (sezony). Jenomže každá práce, která se udělá teď, se nebude muset udělat na jaře, kdy je jí nejvíc. Taky nevím, jak to bude s počasím a co nám dovolí udělat. Rád bych na chalupu jezdil tak dlouho, jak to půjde. Klidně i bez přestávky před další sezonou. Na zahradě už nám v podstatě stačí jenom zakrýt záhony silážní plachtou. Na chalupě je ale práce hodně, hlavně s čištěním plochy od větví a kamenů. To je sice práce ne úplně nejzábavnější, ale je potřeba ji udělat. Nejlepší doba je právě tehdy, kdy není žádná jiná důležitější práce. Kromě toho bych rád ještě vysadil nějaké stromky. Lákají mně lísky, ale zase záleží na počasí. Výsadbu lze dělat v podstatě tak dlouho, dokud není zmrzlá půda.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *