Poučení 2020

Rok 2020 byl už naším čtvrtým celým rokem pěstování na zahradě a prvním rokem pěstování na chalupě. Plány byli velké, ale jako obvykle ne všechno vyšlo. Podle předpovědí jsme očekávali další suchý rok, dokonce prý měl být ještě sušší než ty dva předchozí. Skončilo to ale úplně opačně, a i to hodně ovlivnilo výsledek našeho snažení v roce 2020. I když všechno nevyšlo podle našich představ, tak jsme se zase posunuli kupředu a celkově to byl zatím nejlepší rok našeho pěstování. Níže uvádím přehled toho, co se v roce 2020 z mého pohledu povedlo a co se nepovedlo.

Co se povedlo:
Vlastní sazenice – vlastní semínka i sazenice jsou jedním z mých cílů už od začátku pěstování. V minulém roce jsme k tomu byli tak trochu i donuceni. Kvůli koronaviru byli dost dlouho uzavřené naše obvyklé zdroje sazenic a nebyli jsme si jisti, jestli vůbec nějaké sazenice budou. Nakonec to ani nebylo potřeba, protože jsme si všechny potřebné sazenice dopěstovali sami. Kromě už klasických vlastních sazenic paprik a rajčat, to tento rok byly i sazenice brukvovité zeleniny, které jsme doteď většinou koupili. V obchodech stojí pár korun, i když obvykle nemáte ponětí, co za odrůdu pěstujete. Hodně pěstitelům to asi stačí. Trend vlastních sazenic chceme zachovat i nadále. V době psaní článku je situace stejná jako před rokem a těžko říct, jaké sazenice a jestli vůbec budou k prodeji. Semínka pro příští sezonu už mám všechny, takže jenom počkat na vhodné počasí, sehnat půdu pro výsevy a můžeme začít s prvními výsevy.

Pařeniště – tento bod souvisí dost těsně z předchozím. Pařeniště jsem totiž postavil hlavně za účelem předpěstování vlastních sazenic. Do pařeniště jsme vysévali semínka brukvovité zeleniny, sazenice kterých jsme doteď hlavně kupovali. Kedlubny, brokolice, růžičková kapusta, zelí. Úplně nejlépe v klíčení i růstu dopadly kedlubny, kterých jsme měli nadbytek. Kromě toho, že jsme je strkali všude, kde bylo trochu místa, dost sazenic jsme i rozdali. Nejhůř vyšla brokolice a částečně zelí. Kromě slabšího klíčení na tom dost velký podíl mají i hlodavci, kteří si udělali tunel do pařeniště zespodu. Část rostlin podryli a část ušlapali. Ze začátku roku jsem s tím moc udělat nemohl. Na podzim jsem pařeniště předělal a naspod dal králičí pletivo. To by snad mělo hlodavcům zabránit v jejich záškodnické činnosti. Pár rostlin jsme nechali v pařeništi až do konce sezony, ale nebylo to ono. Sazenice byly sice parádní, ale velkým rostlinám se moc nedařilo. Kromě jedné rostliny růžičkové kapusty, ze které jsme i něco sklidili, to moc rostlin do nějaké úrody nedotáhlo. Takže zatím zůstaneme hlavně u předpěstování sazenic a uvidíme, jestli pařeniště použijeme i k produkci zeleniny.


Brambory – po roce 2019, který co se týká brambor, byl katastrofální, to tentokrát vyšlo. Velký podíl na tom mělo asi i králičí pletivo, které jsme natáhli na plochu záhonů pod kompost a brambory. Jinak by nám asi hlodavci stejně jako v roce předtím sežrali podstatnou část úrody. Bramborám hodně vyšlo i počasí. Pršelo akorát v době, kdy to brambory potřebovali. Ke konci už sice začala trochu řádit mandelinka, ale nebylo to nic hrozného. Brambory měly i tak po odkvětu, takže už jsme se začali těšit na úrodu. Brambory jsme sklízeli trochu dříve, než jsem plánoval, ale počasí bylo takové všelijaké a nechtěli jsme o část úrody přijít. Úroda je uskladněná na chalupě a vypadá to, že bychom pro příští sezonu mohli mít i vlastní sadbu brambor.


Dýně – další plodina za neúspěch které můžou v roce 2019 hlavně hlodavci. Pro rok 2020 jsem koupil více odrůd pro testování, rozdělil je na dva záhony a doufal v nejlepší. Klíčení nebylo úplně nejlepší, ale aspoň jeden záhon vypadal slušně. S příchodem deštivého období a dýně hezky rozjely a objevili se první plody. Vypadalo to slibně. Hlavně na jednom záhonu, kde dominovaly dýně typu hokkaido. Druhý záhon s muškátovými dýněmi moc nevyšel. Ono ani půda na záhonech nebyla úplně nejúrodnější a hnojiva nepoužíváme. Sklizeň byla hodně slušná. Kromě toho, že jsme si zajistili úrodu dýní na zimu, dost z nich jsme i prodali, vyměnili, nebo darovali. Příjemné je i zjištění, že pokud je „normální“ rok a dýně rostou tak, jak mají, není potřeba moc rostlin. Moje původní představa byla, že budeme jenom pro sebe potřebovat několik záhonů dýní. Pro příští rok jsem jich naplánoval šest. Po sklizni jsem plány přehodnotil a zatím zůstaneme u dvou záhonů. Pokud bychom je chtěli jenom pro naší osobní spotřebu, tak by asi stačil jenom jeden záhon. O dýně je celkem i zájem, takže do budoucna uvidíme, kolik dýní budeme pěstovat. Kromě toho, dýně u mě patří mezi nejoblíbenější zeleninu a odrůd je hodně, takže je i co testovat. To je pak jeden záhon málo.


Pěstování na chalupě – na chalupě jsme pěstovali prvním rokem a očekávání jsme měl velká. Možná až moc. Ne všechno vyšlo podle představ, hlavně u rajčat ne. Celkově to ale byl další a velký krok vpřed. Svá očekávání jsem trochu zkorigoval, a kromě zahrady se budeme učit pěstovat i na chalupě za jiných podmínek. Budeme zkoušet, co kde lépe roste, a že rozdíly byli i dost velké. Na chalupě obecně lépe dopadlo klíčení. Pozemek je relativně vlhký a bylo to znát u obtížněji klíčící zeleniny, jako je např. mrkev. Šťovík oproti zahradě byl na chalupě skoro ukázkový. Bude nás to ale stát ještě hodně času a práce, než dostaneme pozemek na chalupě do podoby, ve které ho chceme mít. Už teď, na začátku pěstování, nám toho dává hodně. Kromě zeleniny to byla v roce 2020 i spousta ovoce. Vysadili jsme nové stromy a keře a připravujeme nové plochy pro pěstování. Je se na co těšit.


Sušené ovoce – sušit ovoce jsme začali hlavně s pořízením chalupy, kdy jsme měli přebytek jablek. V roce 2019 ovoce ale až tak moc nebylo a zásoby sušeného ovoce nám vydrželi asi do půlky února. Rok 2020 byl na ovoce hodně dobrý. Naše dvě jabloně na chalupě bohatě zaplodily a hrušek ze zahrady bylo taky dost. Sušili jsme ve velkém a už před sklizní jablek z druhé jabloně jsme měli několikanásobně větší zásobu sušeného ovoce než rok předtím. Dokonce si myslím, že jsme to se sušením možná i trochu přehnali. Vůbec poprvé za dobu asi 10 let, jsme měli nedoplatek na elektřinu. Není se co divit, kdy ve špičce u nás sušička pracovala skoro nepřetržitě. Takže jsme si to sušené ovoce vlastně i zaplatili. Ale aspoň je naše a víme, jak jsme ho pěstovali. Jak byl rok 2020 na ovoce bohatý, snažil jsem se co nejvíc jíst čerstvé ovoce a sušené nechávat na dobu, když to čerstvé nebude. Skutečnost je ale taková, že je začátek února a my ještě stále máme vlastní uskladněná jablka. Ze sušeného ovoce jsem zatím snědl asi tak šestinu a nová sezona je skoro tady. To sice přeháním, protože do prvního ovoce je to stále ještě pár měsíců, ale oproti roku předtím jsme na tom o hodně lépe. Myslím si, že zásoby sušeného ovoce nám vydrží o dost déle. To nemusí být naškodu, protože zatím nevíme, jaký bude rok 2021, co se týká ovoce. Pokud bude stejně dobrý jako ten minulý, budeme přemýšlet, jak jinak kromě sušení využít bohatou úrodu. Možná bude příležitost i něco prodat. Už bych ale nerad doplácel na elektřinu kvůli sušenému ovoci, které i tak nestihneme sníst.

Zásoby na zimu – protože byl rok 2020 zatím nejlepší, co se týká pěstování, i naše zásoby jsou zatím asi největší, co jsme měli. Oba mrazáky plné, skříň pro zavařeniny taky plná a k tomu několik sklenic sušeného ovoce a dýně v bytě všude, kde je trochu místa. Ne, že bych si stěžoval. Je to parádní pocit mít tolik vlastního jídla. Něco, co bych si před pár lety asi nedokázal představit a jenom jsem o tom snil. Navíc se v pěstování a zpracování úrody stále zlepšujeme, takže lze očekávat, že i podíl vlastních potravin k těm kupovaným stále poroste. Přebytek úrody někdy „nutí“ i ke hledání dalších způsobu využití. Nacházíme tak nové oblíbené recepty, aby je další rok možná vytlačili ty nové. Tohle jsou příjemné starosti a budu jenom rád, když to tak bude i do budoucna.

Skladování na chalupě – chalupu jsme pro skladování ve většími rozsahu použili poprvé. Zatím pro to nebyl ani důvod, protože v roce 2019 moc ovoce nebylo a klíčové plodiny, jako např. brambory, taky ne. V roce 2020 to už bylo jiné a chtěli jsme otestovat, jak ovoce a zelenina vydrží zimu na chalupě. Zatím, ke konci ledna, to vypadá moc dobře. Ovoce už sice končí, ale s tím jsme počítali. Brambory vypadají úplně v pohodě a vypadá to, že nebude problém s vlastní sadbou. Na chalupě máme uskladněné i kedlubny, které snášejí zimu nad očekávání dobře. Nekazí se, spíše zkoušejí zase obrůstat novými listy. Mrkev skladujeme jenom v kovovém hrnci. Nepoužíváme piliny, nebo písek, jak se mrkev obvykle doporučuje skladovat. Evidentně je vlhké a chladné prostředí pro skladování většiny plodin vyhovující. Jenom tam už nemůžeme skladovat dýně, a to ani dočasně. Jak jsme jich měli poslední sezonu hodně, tak jsme část z nich dočasně uložili na chalupě. Když jsme je přenesli do teplého bytu, tak dýně dočasně umístěné na chalupě se začínají kazit dříve. Chalupu plánujeme využít jako skladovací prostor pro ovoce a zeleninu i do budoucna. Zatím, po první pokusné zimě, to vypadá dobře.


Co se nepovedlo:
Rajčata – s rajčaty jsem měl v roce 2020 velké plány. Na chalupě jsem pro ně udělal devět nových záhonů a naplánoval 36 odrůd. Nakonec jsem skončil u 40 odrůd a využil jsem jenom 8 velkých a jeden malý záhon. I tak to bylo víc jak 80 rostlin. To by už mělo dát slušnou úrodu, ale nestalo se. Jednak jsem doplatil na své experimentování ve velkém a taky nás v poslední sezoně zaskočila dost drsná plíseň, se kterou jsme doteď moc zkušeností neměli. Moc zralých rajčat jsme nesklidili a hodně odrůd jsme ani nestačili ochutnat. Dost drsné poučení. Do budoucna jsem se rozhodl změnit přístup a jít více na „jistotu“. Testování nových odrůd je sice hodně lákavé, ale chci i slušnou úrodu. Proto většinu pěstovaných rostlin budou tvořit osvědčené odrůdy a menší část bude testovací. Rok 2020 byl dost vlhký a pozemek na chalupě, do kterého jsem vkládal velké naděje, se ukázal spíše jako nevýhoda. Paradoxně nejlépe dopadla rajčata na zahradě, kde jsme je cíleně nevysévali a kromě prvního přesazení u čtyř rostlin ani nijak nestarali. Nastávající sezonu plánuji část rajčat na chalupu a část na zahradu. Uvidíme jaký bude rok a jestli budeme do budoucna rajčata pěstovat jenom na chalupě, jenom na zahradě, nebo na obou pozemcích vybrané odrůdy.

Fazole – v roce 2019 to bylo s fazolí hodně špatné. Byl to jeden z největších neúspěchů a neměli jsme dost semínek ani na vlastní sadbu pro rok 2020. Sehnali jsme si novou sadbu a po většinu roku vypadala fazole dobře. Kromě špatného klíčení na půlce jednoho záhonu. Úroda vypadala slibně, ale čekal jsem moc dlouho na sklizeň, až bylo pozdě. Na podzim začalo pršet a už nepřestalo. Měl jsem na výběr, buď sklidil vlhkou fazoli a zkusit ji dosušit, nebo ji nechat na zahradě shnít. Zkusil jsem první možnost a něco fazolí se podařilo zachránit. Většina ale byla plesnivá a akorát na vyhození. Byla to první větší zkušenost s fazolí na zahradě. Předtím jsme něco málo sklízeli, ale spíše se jednalo o neúspěšné pěstování. S fazolí mám zkušenosti, protože jsme ji pěstovali, když jsem ještě bydlel na vesnici. Sklizeň a čištění fazolí byla moje práce. Jenom jsem si neuvědomil, že předtím jsme fazole pěstovali na pozemku o 300 m n. m. nižším. Asi budeme muset fazole sklízet průběžně a snažit se vybírat odrůdy a selektovat na ranost. Předpěstování sazenic u tak velkého množství rostlin nepřichází v úvahu.


Nové záhony – část zahrady jsme měli přikrytou silážní plachtou a měl jsem v plánu tam v roce 2020 udělat 10 nových záhonů. Jednalo se hlavně o záhony pro kukuřici, dýně, fazole a chtěl jsem zkusit i polykulturu nazvanou tři sestry. Nic z toho se nekonalo. Všechno to jsou plodiny, které se vysévají přibližně ve stejnou dobu. Právě v tu dobu jsme ale měli tolik práce, že jsme nestíhali pečovat ani o už udělané a oseté, nebo osázené záhony. Ten tlak byl skoro až depresivní, takže jsem se rozhodl zařadit zpátečku a nové záhony jsme se rozhodli nedělat. Kvůli tomu jsme ale zase improvizovali a osázení, hlavně u druhé řady záhonů se výrazně změnilo. Nedopadlo to ale špatně, kromě trochu blbého pocitu, že jsem nedodržel plán. Myslím ale, že jsem udělal dobře. Neustále přidávat nové a nové záhony už nešlo. Musíme trochu změnit přístup.

Co bych dělal (budu dělat) jinak:
Méně je někdy více – tohle je asi nejdůležitější poučení z roku 2020. Snažil jsem se toho dělat moc, až mně to tento rok dohnalo a začalo se to negativně projevovat. Plány mám velké a rád bych je uskutečnil co nejdříve. Něco ale moc urychlit nejde. Když máme na zahradu jenom jeden den v týdnu, tak prostě nejde stále přidávat nové a nové záhony. I když se snažíme pěstovat trochu jinak, než je dnes obvyklé, většina záhonů úplně bez péče být nemůže. Nebo může, ale výsledek pak tomu odpovídá. Kromě toho, že mám špatný pocit z toho že nestíhám, mně už začíná štvát, že jsou některé záhony jenom na poloviční, nebo menší produkci, než by mohli být. Proto jsem se rozhodl, že do doby, než budeme stíhat péči o záhony, které už máme vytvořené teď, nebudu vytvářet nové záhony. Radši méně záhonů se vší potřebnou péčí, než hodně a se slabým výsledkem. Snad budu i klidnější. I když pocit, že bych mohl udělat více, tam bude stále.

Testování zeleniny a vedení záznamů – tohle asi zůstane v mých úkolech a plánech na zlepšení ještě nějakou dobu. Snad se to ale se změnou přístupu zlepší. V roce 2020 jsem už dělal celkem dost záznamů o rajčatech, ale na zbytek zeleniny moc času nezbylo. Stále bylo něco důležitější, co bylo potřeba udělat. Na záznamy pak často nezůstala síla a ani chuť. Rajčata jsou vášeň, tak tam se vedení záznamů neobávám ani tento rok. Zase budu testovat a zapisovat. U toho zbytku to snad bude příští sezonu jiné.

One thought on “Poučení 2020

  • 18.04.2021, 18:49 ()
    Permalink

    Díky moc za zajímavé početní, čtu vás velmi ráda.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *