Zelenina 2019 – 3. část

Třetí část článku o zkušenostech s pěstováním zeleniny na naší zahradě v roce 2019.

Záhon č. 17-19
Všechny tři záhony byli až doteď jako kompostovací. Pro rok 2019 jsem je naplánoval pro jarní zeleninu (ředkvičky, jarní cibulka, špenát, roketa, polníček). Tři záhony i kvůli tomu, že jsem plánoval i nějaký ten prodej ve větším. To se tedy moc nepovedlo. Hlavním důvodem je asi slabé klíčení. Záhony jsem vyséval koncem března a pak přišel suchý duben. Taky půda na těch záhonech nebyla úplně nejlepší. Přes zimu byli záhony přikryté silážní plachtou. To je sice hezky vyčistilo, ale taky tam neproniklo moc vody. Půda byla měkká, ale dost suchá. Jeden záhon z těch tří jsem normálně zryl s otáčením půdy, další dva jenom nakypřil vidlemi. Přišlo mi zbytečné je rýt, když bylo tak měkko. Všechny tři záhony jsme po výsevu přikryli netkanou textilii. Mělo by to pomoct klíčení (méně vysychá půda) a taky se škůdci na ředkvičkách a roketě. Textilie se celkem osvědčila, akorát v těch letních měsících pod ní už asi bylo moc horko, tak jsme ji sundali.

Nejlíp vypadal záhon, který jsem zryl. Nejsem si ale jistý, že to bylo způsobeno rytím. Přišlo mi, že je na něm o trochu lepší půda a taky jsme ho oseli o týden dřív než další dva, co mohlo způsobit ten rozdíl.

Nejlépe vyklíčila ředkvička a roketa. O něco hůř špenát a úplně nejhůř polníček a už tradičně cibule. U ředkvičky jsme vyseli hlavně odrůdy „Saxa 2“ a „Viola“, které se nám osvědčili v roce 2018. Něco málo bylo dalších odrůd, semínka kterých nám ještě zůstali z minulého roku. Byly to odrůdy „Eiszapfen“, „Slávia“ a „Ester“. Jejich výkon byl ale tak slabý, že to ani nestojí z řeč. Naštěstí naše dvě osvědčené odrůdy nezklamaly. I když jsme neměli nějakou extra velkou sklizeň, tak pro naši osobní spotřebu to bylo dost a něco jsme i prodali. Naše top odrůda je asi „Viola“. Fialové ředkvička s menší pálivostí, která je křupavá a sladká, i když trochu přeroste. Dobře zvládá i vyšší teploty a má být celoroční. To jsme zatím nezkoušeli, ale měli jsme ji v podstatě celý rok s výnimkou asi dvou letních měsíců. Druhá naše odrůda „Saxa 2“ je spíše jarní. Dobře klíčila i rychle rostla. Je možná o nějaký ten den, nebo i týden rychlejší než „Viola“. Přijde nám ale o trochu více pálivá a trochu rychleji vybíhá do květu. Nic tragického to ale není. V její prospěch mluví to, že semínka kupujeme v Lidlu za 6 Kč pytlík. Do dalšího roku asi zase vysejeme tuhle osvědčenou dvojkombinaci.

Roketu jsme vysévali z vlastních semínek nasbíraných asi ještě v roce 2017 a taky z kupovaných semínek. Později jsem zjistil, že se nejedná o roketu, ale o rukolu. Rukola je trvalka a kvete žlutě. Roketa je jednoletá a kvete bíle. Roketa z našich semínek vyklíčila celkem dobře a dobře i rostla. Jak jsme ale měli záhony hodně dlouho zakryté netkanou textilii, tak nám dost přerostla. Bylo ji tolik, že jsme to moc nestíhali sklízet a později všechna vykvetla. Snad ale aspoň trochu zlepšila půdu. S rukolou jsme zatím moc dobré zkušenosti neměli. První rostliny jsme koupil ještě v roce 2017 už jako vzrostlé rostliny v květináčích a vysadili jsme je do pásu trvalek. Moc dobře ale nerostla a hodně rychlo šla do květu. V tom pásu jsme ji nechali, ale spíše než zajímavost, než aby z ní byla nějaká seriózní sklizeň. Zkoušel jsem i pár výsevů, ale klíčení nebylo moc dobré, a pak stejná zkušenost jako s tou první rukolou. Málo listové hmoty a spíše šla hned do květu. Proto mně překvapilo, jak dobře si vedla rukola tentokrát. Jednalo se o obchodně zajímavou odrůdu „Wild Rocket“ s hluboce vykrajovanými listy. Sklízeli jsme ji prakticky každý týden a pokaždé znovu obrostla. Nešla ani brzo do květu, v podstatě až v létě, kde jsem taky zjistil, že to není roketa, ale rukola. Těch pár řádků nám v pohodě stačilo pro osobní spotřebu a ještě jsme celkem dost prodali. Pro další rok nám těch pár řádku bude i stačit. Později se uvidí. Roketa i rukola by mohla být obchodně zajímavá zelenina.

Špenát moc dobře nevyklíčil a v podstatě to bylo hlavně pro naší osobní spotřebu. Stále to bylo ale lepší, než záhon č. 16, speciálně na špenát vyčleněný. S jarní cibulkou to bylo hodně špatné. Nevím proč, ale zatím se nám nedaří pěstovat cibuli ze semínek. Klíčení je hodně slabé a i rostliny rostou celkem slabě. Pokud ale cibuli necháme na záhonu přes zimu, tak další rok roste o hodně lépe. Vyséval jsem odrůdu „Rossa di Firenze“, která papírově vypadala dobře, ale vyklíčilo jenom pár rostlin. V podstatě nic, co by stálo za nějaký větší rozbor. Pro příští rok přemýšlím, že bych zkusil cibuli vysít doma do nějaké vhodné nádoby a na zahradu přesazoval až sazeničky. Problém je nedostatek místa v bytě, ale asi to aspoň zkusím. Manželka nasbírala celkem dost semínek cibule, kterou jsme pěstovali ze semínek v roce 2018 a která u nás přezimovala. V roce 2019 jsme ji sklízeli a ještě máme z ní semínka. Odrůdou si nejsem úplně jistý, ale mohla by to být odrůda „Fredy“, což je naťová svazková cibule, která by pro tento účel měla být vhodná. Více o cibuli napíšu u záhonu č. 20.

V létě už všechny tři záhony byli zralé k předělání. Většina ředkvičky byla sklizena a ten zbytek šel do květu. Roketa a rukola na tom byli stejně. Proto jsme se rozhodli pro výsev druhé vlny zeleniny. Chtěl jsem na záhonech zachovat stejný druh zeleniny (brukve), takže jsme tam vyseli ředkve a asijskou listovou zeleninu. Na záhon č. 19 kombinaci vodnice (odrůda „Primera F1“), tuřínu (úplně bílý a červenobílý) a salátové čekanky (odrůda „Di Bruxelles“). Ani podzimní klíčení nebylo moc dobré. Vodnice a tuříny vyklíčili tak nějak střídavě. Některý řádek celý, některý vůbec. Čekanka ale například nevyklíčila snad vůbec. Když jsem viděl, že je klíčení tak slabé, rozhodl jsem se na prázdná místa dosít další brukev, a to hořčici. Ne za účelem sklizně, ale jako zelené hnojení. Nechtěl jsem mít holou půdu na záhonech. Hořčice vyklíčila hodně dobře a svůj účel splnila.

Růst vodnice a tuřínu byl hodně dobrý. Rostliny měly bujné listy a i bulvy byly větší, než jsme měli předchozí roky. I tento záhon brzy našli hlodavci, ale škody nebyly nějak dramatické. Sklízeli jsme průběžně pro naší potřebu a něco málo i na prodej. S výsledkem pro rok 2019 jsme celkem spokojeni.

Na záhon č. 18 jsme vyseli jako druhou vlnu ředkve. Jednalo se o černou ředkev odrůdy „Panther“, ředkev typu daikon odrůdy „Japana F1“ a bílou kulatou ředkev odrůdy „Acord“. Na pár zbylých řádků v záhoně jsem vysel endivii. Klíčení u ředkví bylo podobné jako u záhonu č. 19 s vodnicí a tuřínem. Taky jsem prázdná místa osel hořčicí. Ředkvím se dařilo dobře. Jako první dorostla do sklizňové velikosti bílá kulatá ředkev odrůdy „Acord“. Pro mně byla asi ze všech pěstovaných ředkví nejchutnější.

Ředkví typu daikon moc nebylo. Příjemné překvapení ale bylo, že i v záhonu, který nebyl nikdy rytý a jenom nakypřený vidlemi, dokázali udělat hezké kořeny. Něco jsme sklidili, něco nám sežrali hlodavci, kterým tyto ředkve asi moc chutnali. Nejlepší byla úroda u černé ředkve. Vyklíčila dobře a některé bulvy byly hodně velké. Když to porovnám s předchozími roky, kdy jsme sklízeli černé ředkve pomalu ve velikosti ředkviček, tak je to polepšení o stovky procent. Celkově byly tuříny a ředkve příjemným překvapením roku 2019. Sklízeli jsem jich dost průběžně, něco jsme prodali, i když nejsou zatím obchodně tak zajímavé jako ředkvičky a konečná sklizeň taky nebyla špatná. Jejich výhodou je i to, že se dají celkem dobře skladovat přes zimu. Na zimu jsme uskladnili na chalupě hlavně černé ředkve. Bílé ředkve a tuříny jsme očistili, nakrájeli a nechali fermentovat. Teď máme nový oblíbený druh jídla – fermentované ředkve. Dají se použít i na různé zimní saláty, např. nastrouhané černé ředkve v kombinaci s mrkví, akorát je dobré z nich sundat slupku. Ta je víc pálivá. Příští rok je jednoznačně zkusíme pěstovat zase. Je to hodně vděčná zelenina.

Na záhon č. 17 jsem vysel asijskou listovou zeleninu. Mibunu, mizunu a poprvé i Pak-choi ve variantě zelené a bílé. Tento záhon dopadl úplně tragicky. Nevím, jestli vůbec něco z toho co jsem vysel vyklíčilo. Spíše provokativně vyklíčila hodně opožděně ve středu záhonu jedna ředkvička, ještě z jarních výsevů. Chvilku jsem počkal, jestli přece jenom něco nebude a když ani po podzimních deštích nebyly žádné známky růstu, tak jsem na celý záhon vysel hořčici jako zelené hnojení. Ta už vyklíčila celkem slušně a do zimy stihla i trochu vyrůst. Snad tomu záhonu pomůže natolik, aby to příští rok bylo s klíčením lepší. Ta půda potřebuje hodně zlepšit.

Záhon č. 20
Pro rok 2019 jsme se rozhodli věnovat cibuli jeden celý záhon. V roce 2018 jsme měli dobré zkušenosti s odrůdou „Všetana“. Chtěl jsem koupit sadbu i pro rok 2019, ale začátkem dubna už byla vyprodána. Koupil jsem proto sazečku co zbyla, odrůdy „Birnförmige“ a „Karmen“. Při koupi sazečky cibule mně ale zaujala i šalotka. Něco jsem si o ní přečetl a vypadala zajímavě. Měla by se dát sázet hned po rozmrznutí půdy, nebo i na podzim, jako česnek. Vysadí se jedna cibulka, kolen které se vytvoří větší počet dalších. Sadba byla dost drahá, kolem 60 Kč za pár cibulí, ale u šalotky by se měla dát celkem dobře pěstovat vlastní sadba, tak jsem koupil obě nabízené odrůdy, žlutou „Golden Gourmet“ a červenou „Red Sun“. Když jsem cibuli „Všetana“ nestihl koupit jako sazečku, tak jsem koupil aspoň semínka. Dokoupil jsem ještě semínka odrůdy „Tosca“, u které se mi líbil popis s vzhled (takový váleček) a z minulých let nám ještě zbyly tři pytlíky cibule „Sttutgarter“.

Cibule ze sazečky rostla klasicky celkem dobře a cibule ze semínek rostla taky klasicky hodně špatně. Možná za to může i suchý a horký duben, na začátku kterého jsme dělali výsevy, ale s cibulí ze semínek máme zatím hodně špatné zkušenosti. Prostě neklíčí skoro vůbec. Něco málo se i objevilo, ale to jsme sklidili ve velikosti sazečky, že to vysadíme příští rok. Situaci zachránila aspoň cibule ze sazečky, se kterou máme dobré zkušenosti. Záhon nevypadal na první pohled špatně.

I když se cibuli celkem i dařilo, už brzo jsme viděli, že tak dobrá sklizeň jako v roce 2018 to nebude. Půda v záhonu taky nebyla nejlepší a bude to chtít ještě zlepšovat, aby dosáhla té kvality, jako ty záhony, kde jsme pěstovali cibuli v roce 2018. Asi to bude i odrůdou. Odrůda „Birnförmige“ byla pro nás úplně neznámá. Ani na internetu jsem o ní v podstatě nic nenašel. Koupil jsem ale co v obchodě zůstalo, protože nějakou cibuli jsme pěstovat chtěli. Červenou odrůdu „Karmen“ jsme už minulé roky pěstovali, ale nebyla to žádná sláva. Cibule byly spíše menší a nejinak tomu bylo i v roce 2019. Více už tuto odrůdu asi pěstovat nebudeme. U odrůdy „Birnförmige“ to nakonec nebylo až tak špatné. Sklizeň byla sice menší, ale cibule byly celkem hezké, protáhlého tvaru. Pro naší osobní spotřebu to bohatě stačí. Uvidíme příští rok. Zkusím sehnat odrůdu „Všetana“, nebo zlepšíme pěstování ze semínek a budeme mít vlastní sazečku. Taky chci zkusit vysévat semínka už v bytě a na zahradu dávat sazeničky. Příští rok to rozhodně na jaře zkusíme.

U šalotky bylo vzhledem k malému množství sadby hlavním plánem její namnožení. Obě odrůdy šalotky rostli celkem dobře a i když po sklizni nebyly cibule nějak extra velké, tak se cíl snad podařilo splnit. Sadbu pro příští rok máme. Něco jsme i pokusně vysadili na podzim, jak jsem psal u záhonu č. 1 a zbytek vysadíme na jaře. Šalotce jsme věnovali pro rok 2020 celý záhon, tak snad nezklame.

Záhon č. 21-22
Záhony č. 21 a 22 byly pro rok 2019 takové pokusné. Na youtube jsem viděl video, jak jeden chlap z Irska pěstuje saláty a špenát jako živý mulč a do toho sází dýně, cukety, rajčata, okurky apod. Chtěl jsem to taky zkusit, protože se aspoň z jara využije záhon do doby, než se tam v květnu vysadí rajčata. Oba záhony byly v roce 2018 jako kompostovací pro dýně. Byli to ale v podstatě už jenom takové zbytky hnoje s bordelem, ve kterých se dýním ani moc nedařilo. Po odstranění mulče nevypadala půda moc dobře, tak jsem tam navozil vrstvu kompostu a nakypřil záhony vidlemi. Do toho jsme vysévali špenát a saláty. Výsevy jsme prováděli až koncem dubna, co je už dost pozdě, ale asi jsme měli hodně práce s jinými záhony.

U špenátu jsme vyseli naše osvědčené odrůdy „Matador“ a „Monores“. Po neúspěchu se špenátem na samostatném záhonu, a nic moc úspěchem na záhonech s jarní zeleninou, jsem byl celkem skeptický. Špenát ale vyklíčil moc hezky a i dobře rostl. V podstatě skoro celá naše jarní sklizeň špenátu byla z těchto pokusných záhonů. V létě šel špenát do květu, ale to jsme už moc neřešili, protože jsme měli dost mangoldu. Semínka jsem chtěl sklízet, ale pak jsem na to zapomněl. Máme ale dost semínek ještě z roku 2017 a 2018.

Pro saláty jsem nevyčlenil samostatný záhon a počítal jsme s nimi jenom na těchto kombinovaných záhonech. Semínka salátu jsem pro rok 2019 nekupoval žádná, protože nám ještě zbylo celkem dost z předchozích let, takže jsem je chtěl použít. Byly to odrůdy „Salát římský“, „Merveille des quatre saisons“, „Great Lakes 659“, „Kagraner Sommer 2“. Všechno zakoupené v roce 2017 v Lidlu. Klíčení bylo celkem fajn, i když u některých odrůd výrazně lepší. Asi nejlíp se dařilo římskému salátu, kterého jsme sklízeli i nejvíc. Salát rostl v pohodě a i po seřezání zase obrážel. V létě to už ale nedával. Část ho uschla a část šla do květu. I tak ale celková sklizeň nebyla špatná. Pro příští rok zase budeme pěstovat saláty v kombinaci s něčím jiným. Zatím o něj moc zájem není a pro nás ho stačí celkem málo. Rád bych ho ale v budoucnu pěstovat a prodával o hodně více.

Mezi už celkem vzrostlé saláty a špenáty jsme koncem května vysadili rajčata. Rostli celkem dobře, ale tady se o nich nebudu rozepisovat, protože pro ně už jako obvykle napíšu samostatný článek.

Záhon č. 23-24
Náš jediný kompostovací záhon v roce 2019. Zatím tam byli v podstatě nevyužité kompostovací záhony, na které už nezbyl čas. Pro rok 2019 jsem se rozhodl udělat ze dvou záhonů jeden velký, tím že jsem je spojil a navozil tam skoro všechny zbytky hnoje a slámy z celé zahrady. Dělal jsem to to podzim roku 2018 a do jara 2019 se to celkem slehlo, ale i tak to byl dost velký záhon. Plánovali jsme tam vysít dýně. Měli jsme zbytky semínek ještě z roku 2018 odrůd „Beja“, „Mini musk“, dva pytlíky muškátových dýní tvaru hrušky od dvou výrobců (SEMO a Moravia) a pak naše semínka odrůdy „Hokkaido“ a taky naše semínka neznámé dýně, která v roce 2018 vyrostla v záhonu s paprikami. K tomu nám ještě zbyly semínka z roku 2017, které jsme do roku 2019 nevyseli. Jednalo se o vodní meloun, odrůdy „Sugar baby“ a „Crimson Sweet“ a cukrový meloun odrůdy „Charentais“. Semínka jsme vysévali až celkem pozdě ke konci května, a to byla asi chyba.

Klíčení nebylo úplně nejlepší, ale s tím bych se dokázal ještě smířit, protože rostlin na záhon bylo dost. Když ale trochu vyrostly, tak tam začali řádit hlodavci. Ráno ještě vidíte parádní rostlinu dýně a podvečer už její listy zplihle leží na záhonu a dýně má sežraný kořen jako kdyby ho uřízli nožem. Hned začátkem léta jsme tak přišli asi o půlku rostlin. Ta druhá půlka rostla celkem dobře. Nejlépe se dařilo naší neznámé dýní z paprikového záhonu. V roce 2019 sice dělala spíše keřík, než by se táhla, ale hlavně že rostla. Celkem brzy vytvořila i plody, které byli stále hezčí.


Nejhůř asi rostla dýně „Hokkaido“, která sice dělala celkem hezké šlahouny, ale plodů moc netvořila. S touto odrůdou máme slabé výsledky už od začátku. Plodů má málo a jsou celkem malé. Uvidíme v příštím roce. Koupil jsem nová semínka dvou typů „Hokkaida“, tak snad to bude lepší. V roce 2019 jsme se nedočkali ani jednoho plodu, protože i když rostlina nakonec pár menších plodů vytvořila, hlodavci ji užrali kořen a bylo po dýních.

O trochu lépe se dařilo muškátovým dýním. V roce 2018 moc nerostly, ale chtěl jsem jim dát ještě jednu šanci. Taky nám zbyly semínka, tak proč je nevyužít. Zpočátku slabší růst, ale pak se rozjeli a vytvořili i pár plodů. Pak je ale postihl stejný osud jako většinu dýní. Kořeny jim sežrali hlodavci. Pár plodů se nám ale podařili sklidit, i když ještě nebyly řádné zralé. Pro zpracování a zmražení to nevadilo. Na obrázku je dýně odrůdy „Beja“.

Melouny jsme pěstovali prvním rokem a moc jsem od nich ani nečekal. Semínka jsme ale měli ještě z roku 2017, tak proč je nezkusit. Klíčení bylo slušné a růst taky nebyl špatný. Kontrolovat jsme je průběžně. Kvetly hezky, ale plody jsem neviděl. Až pak jednou koukám a tam jeden hezký malý meloun. Radost byla veliká. Pár týdnu jsme ho ještě nechali uzrávat, ale pak zase zaúřadovali hlodavci, takže jsme ho sklidili. Celkově jsme sklidili jeden větší a ještě dva menší. Není to moc, ale jsou to první naše melouny, takže jsem rád i tak. U cukrového melounu to nevyšlo. Sice kvetl hezky, ale plod snad neměl žádný. Nebo na něho byla moc krátká sezóna.

Po celkem klidné druhé půlce léta, co se týká hlodavců, přišla druh vlna masakru, kde sežrali kořeny skoro všem dýním, co zbyly. Takže jsme sklidili co šlo. Ono by toho už i tak moc nebylo, protože asi týden na to přišel první podzimní mráz, který dýně spolehlivě zlikvidovat. Úroda dýní nebyla v roce 2019 taková, jak jsem doufal, ale něco jsme si namrazili a něco i snědli. Pro tok 2020 mám v plánu vysadit o hodně víc dýní na zahradu i chalupu, ale už do volné půdy a ne do kompostovacího záhonu. Snad ty škody od hlodavců už nebudou tak velké a při větším počtu rostlin nám i více dýní zůstane.

Záhon č. 25
Záhon č. 5 jsme měli v roce 2019 v podstatě jako pokusný. Na jaře jsme se rozhodli zkusit pěstovat batáty, takže manželka koupila v supermarketu hlízy. Do půlky jsme je ponořili do sklenice s vodou, kde pustili do vody kořínky a nahoře výhonky. Ty, když byly dost velké, jsme ulomili a přesadili do květináčů. Batáty rostli hodně dobře, ale pak jsme v bytě potřebovali místo pro rajčata a batáty šli na chalupu. To jim moc nepřispělo a většina jich umrzla. Zůstali nám dva pro vysazení na zahradu. Jeden se nechytl, nebo ho hned ze začátku sežrali hlodavci. Ten druhý ale vypadal hezky a doufali jsme, že možná už přežije. Nepřežil to. Asi týden na to ho sežrali hlodavci. Takže testování batátů v roce 2019 moc nevyšlo. Asi to ale zkusíme zase v roce 2020.

Když jsme čistili trvalkový pás, tak v místě bývalého mini foliovníku, kde jsme zkoušeli pěstovat vlastní sazeničky brukvovité zeleniny (neúspěšně), jsme objevili pár přeživších rostlin kedluben a růžičkové kapusty. Nevypadaly nějak extra, ale bylo mi je líto vyhodit. Když přežili tak dlouho v trochu extrémních podmínkách, tak něco na nich bude. Po batátech zůstalo na záhonu hodně prázdného místa. Tak jsem se rozhodl to využít a přesadit ty kedlubny a růžičkovou kapustu tam. Myslím, že jsem je po přesazení ani nezalil a moc jsem nedoufal, že se chytnout. Hodně mně ale překvapily, protože ne jenom že se chytly, ale rostly úplně parádně. O dost lépe, než kedlubny a růžičková kapusta, sazenice kterých jsme koupili na trhu. O dost méně taky trpěli od dřepčíků. Nakonec jsme z nich měli i celkem slušnou úrodu. I proto si chci předpěstovat vlastní sazeničky. Vybírám si je do určitých podmínek a vím co pěstuji. Tohle konkrétně byly kedlubny odrůd „Azur“ a „Superschmeltz“. U růžičkové kapusty si nejsem jistý, které rostliny přežili. Kupovat a vyséval jsem odrůdy „Groniger“ a „Dolores F1“. Příští rok zkusím u kedluben ty samé odrůdy a u růžičkové kapusty ještě uvidím.

Na zbytek pokusného záhonu jsme vyseli bob. Už ne ve sponu 60×60 jako v roce 2018, ale o něco rozumnějším asi 20×30. Klíčení bylo dobré i rostliny byly hezké, ale pak se jim nějak nedařilo. Asi určitý podíl na tom měli i hlodavci, kteří vesele v záhonu tunelovali. Hned vedle byl velký kompostovací záhon s dýněmi, kde měli hlodavci asi základnu, takže to neměli daleko. Něco bobů jsme i sklidili, ale nic, co by stálo za nějaký delší komentář. Příští rok zkusíme boby zase, ale asi jim dáme samostatný záhon.

Záhon č. 26-28
Tři záhony s česnekem, který jsme vysadili na podzim roku 2018. Zase to byli nové záhony, čerstvě udělané. Použili jsem vlastní sadbu, z původně tří odrůd, zakoupených ještě v roce 2016. Jednalo se o odrůdy „Bjetin“, „Japo 2“ a třetí už nevím. V roce 2017 jsme přikoupili dvě francouzské odrůdy „Mesidrome“, „Germidour“ a na podzim 2018 jsem koupil ještě na zkoušku odrůdu „Karel IV.“. Klíčení bylo dobře i  počáteční růst. Zhoršovat se to začalo až v suchých měsících červen a pak v červenci, kdy jsem už česnek sklízeli. Česneku žloutli špičky listů, co je prý znakem nedostatku živin. Jednalo se o nový záhon s ještě ne moc dobrou půdou, takže je to možné.

Sklizeň byla o hodně slabší, než bych si přál. Česnek by měl být jednou z dobrých obchodních plodin. Zatím to ale tak nevypadá. Cibule jsou dost malé a výnos ze záhonu nic moc. Z části to připisuji suchu a ne moc kvalitní půdě, zčásti to možná bude nevhodnou odrůdou a zčásti asi i naší nezkušenosti s pěstováním česneku. Po nás budeme mít česneku samozřejmě dostatek, něco jsme i rozdali, nebo prodali, ale taky nám česnek zabral tři záhony.

Protože se nám za poslední tři roky pěstování sadba pomíchala, rozhodl jsem se začít s pěstováním skoro od začátku. Koupil jsem zkušební krabičku s osmi odrůdami. Od každé je jenom jedna cibule, ale to na vyzkoušení stačí. Které odrůdy se nám osvědčí, tak ty si dále namnožíme. Podle výsledku pěstování se pak i rozhodnu, jestli budeme česnek pěstovat jako zeleninu pro prodej, nebo jenom pro sebe, případně pro úzký okruh známých. Více o tom, které odrůdy jsem koupil a vysadil, je popsáno v podzimním článku „Konec sezóny“.

Záhon č. 29-30
Fazole mám rád a jejich spotřeba u nás je relativně vysoká. Proto bych byl rád v zásobách fazole soběstačný. I proto jsem pro rok 2019 naplánoval pro fazoli více záhonů. Dva z nich jsem vyhradil pro keříkovou fazoli na suché zrno. Většinu sadby jsme měli vlastní z roku 2018. Od tchýně osvědčené odrůdy, názvy kterých sice nevím, ale pracovně jsem si jich nazval „Malá žlutá“, „Malá černá“, „Andělská“. K nim jsem dokoupil bílou odrůdu „Petra“, která dobře vypadala „na papíře“. Klíčení nebylo špatné i počáteční růst. Vypadalo to na dobrý rok, co se týká fazolí. Pak se ale do záhonů pustili hlodavci a hezké rostliny začali uvadat, protože měli sežrané kořeny. Pár se jich ještě bylo schopno vzpamatovat, ale žádná už nestihla dozrát. Ne jenom že jsme neměli žádnou úrodu, ale nesklidili jsme nic ani jako sadbu na příští rok.

Takže v roce 2020 začínáme s keříkovými fazole pro suché zrno nanovo. Vzdát to ale nehodlám, protože pro samozásobení je suchá fazole hodně důležitá a navíc mi moc chutná. Protože nejím maso, tak je pro mě taky důležitý zdrojem živin. Po zkušenostech z roku 2019 bych keříkovou fazoli pro suché zrno preferoval před popínavými odrůdami. Fazole na suché zrno je nejlépe sklízet najednou a hned je zpracovat. Já to dělám tak, že sklidím celé suché keříky, ty nacpu do pytle a vymlátím. Vymlácené rostliny pak z pytle vyndám a už jenom vysypu celkem čisté zrno. Je to o hodně rychlejší a méně pracné, než to čistit lusk po lusku. U popínavých odrůd to moc dobře nejde, protože se sbírají vetšinou jenom lusky a plodí spíše průběžně, než najednou. Taky je potřeba stavět konstrukci, což je nevýhoda. Keříkové fazole by měli mít taky vyšší výnos na jednotku plochy. Tohle ale ještě musím otestovat.

Záhon č. 31
Záhon č. 31 jsme vyčlenili popínavým fazolím. Půl na půl jsme vyseli odrůdu „Neckarkönigin“ pro sklizeň zelených lusků a odrůdu „Borlotto di Vigevano“ pro sklizeň suchého zrna. Sadbu odrůdy „Neckarkönigin“ jsme měli vlastní. Původní semínka jsem koupil ještě v roce 2017 v Lidlu. Odrůda se nám osvědčila, takže ji od té doby pěstujeme. Nezklamala ani v roce 2019, i když ji taky postihla epidemie hlodavců, jako i jiné fazole. Vyklíčila rostla dobře a celkem brzo začala i plodit. Lusky má o dost větší, než naše keříkové fazole na lusky a o hodně lépe se sbírá. Akorát je potřeba postavit konstrukci, aby se měli fazole po čem táhnout. U popínavých fazolí pro sklizeň zelených lusků se to ale asi vyplatí. Dozrávají i sklízejí se průběžně, co je u sklizně z konstrukce méně pracné, než z keříků. Keříkové fazole mají sice o hodně více plodů na jedné rostlině, popínavé fazole ale zase mají větší lusky. Celkově bude úroda asi vyšší u keříkových fazolí, ale pracnost ručního sběru je značná. Živit bych se tím moc nechtěl, pokud by se to nedalo nějako rozumně automatizovat, nebo jinak vychytat. Do budoucna asi budeme pěstovat keříkovou i popínavou variantu, ale ohledně prodeje si ještě nejsem jistý.

Sadbu odrůdy „Borlotto di Vigevano“ jsme měli ve dvou variantách. Hnědě-strakaté zrna a fialově-strakaté zrna. Více se nám líbili fialové zrna, tak jsme jim věnovali celý záhon. Ty hnědé jsme vyseli na druhou půlku záhonu č. 31. Fialové zrna se nám sice líbili víc, ale hnědě lépe klíčili a rostliny byla taky hezčí. Lusků bylo hodně, ale dozrávali celkem pomalu. Celkem jsme se obávali, jestli stihnou do prvního mrazu dozrát. Všechny nedozráli, ale pro sadbu na příští rok to stačilo a ještě máme i něco k jídlu. Bylo sucho a dost škod udělali hlodavci, ale i tak mi přijde, že výnos z popínavých fazolí je nic moc. Mají ale o dost větší zrna než keříková verze. Do budoucna nevím, jestli je budeme pěstovat nějak ve větším. Možná jako součást polykultury „Tři sestry“, kterou chci zkusit příští rok.

Záhon č. 32
Tento záhon jsme celý oseli fialovou verzí odrůdy fazolí „Borlotto di Vigevano“. Klíčení nebylo špatná a růst taky ne, ale bylo to slabší než u hnědé verze. Oproti hnědé verzi měli lusky o dost méně zrn, často jenom jedno velké. Takže výnos byl nic moc. Navíc hodně zrn bylo prasklých, co tuto fialovou variantu ještě více znehodnocuje. Zrno je sice hezké, když se povede, ale problém je, že těch povedených je hodně málo. Jinak u této fazole byli stejné problémy jako u hnědé varianty (sucho, hlodavci). Do budoucna s fialovou verzi odrůdy „Borlotto di Vigevano“ již nepočítáme.

Záhon č. 33-36
Poslední čtyři regulérní záhony jsme vyčlenil bramborám. Zase jsme zkoušeli pěstování v seně. V OBI jsem koupil sadbu brambor odrůd „Rosara“, „Dalí“ a „Princess“. Z každé z nich jsme udělali jeden záhon a na poslední záhon přišel mix všech odrůd. V podstatě to co zbylo po výsadbě do třech předchozích záhonů. Růst byl zpočátku pomalejší, ale pak už celkem v pohodě. Poprvé se nám u brambor stalo, že se objevili mandelinky. Nebylo jich moc s nenadělali nějak extra škody. Něco jsme posbírali ručně, ale moc jsme to neřešili. Nevím, jestli se k nám dostali se sadbou brambor, nebo ji příčina jiná. Uvidíme další rok. Jako škůdce nás mandelinka netrápila, na rozdíl od hlodavců. Ti objevili brambory hodně rychle a sklidili je v podstatě namísto nás. Ze čtyř záhonů jsme sklidili dva deseti litrové kbelíky brambor. Takže prakticky ani ne tolik, kolik jsme vysadili. To jsem si plánoval tentokrát nechal vlastní sadbu brambor, když už máme tu chalupu. Tak možná příští rok. Doufejme, že už to nebude s hlodavci tak špatné. Nechci brambory pěstovat jenom pro ně.

Pokud to někdo dočetl až sem, tak sám vidí, že u některé zeleniny to bylo hodně radosti, u jiné to zase bylo spíše k pláči. Nejhorší na tom pro mě je, že klíčové plodiny pro samozásobení, jako dýně, fazole a brambory dopadli úplně nejhůř. Na tohle se do budoucna zaměříme. Snad budu o zelenině v roce 2020 psát jenom jako o úspěchu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *