Zelenina 2019 – 2. část

Druhá část článku o zkušenostech s pěstováním zeleniny na naší zahradě v roce 2019.

Záhon č. 8
První z našich cuketových záhonů, na který jsme se rozhodli dát „klasické“ cukety podlouhlého tvaru. Zkoušeli jsme dvě odrůdy. Nehybridní „Nefertiti“ a hybridní „Diamant F1“. Na záhony s brukvemi a tykvovitými jsem se snažil dát kompost. Na tento s cuketami ale už nezbylo, tak jsem tam dal aspoň tenkou vrstvu listí. Jinak byl tento záhon první rok jako ne kompostovací, jenom nakypřený vidlemi. Nebyl ani nijak vyhnojený. Trochu jsem se obával, jak v něm cukety porostou. Klíčení bylo celkem dobré. Pak ale záhon začali tunelovat hlodavci a přidalo se k tomu sucho, co cuketám moc nesvědčilo. Když jsem cukety zaléval, tak kolem kořenů cuket byli takové tunely, že se půda v místě zálivky propadla. To určitě nesvědčilo kořenům cuket a bylo to vidět i na růstu. Úroda byla celkem slabá. Trochu lepší úroda i růst byl u hybridní odrůdy „Diamant“. Bylo to ale možná i kvůli tomu, že na druhé straně záhonu, kde byla odrůda „Nefertiti“, bylo více tunelů od hlodavců. S úrodou cuket v roce 2019 spokojený nejsem, ale nebyla to ani tragédie, jako u některých jiných plodin. Určitě tu máme prostor pro další roky na tom zapracovat.

V záhonech s cuketami jsem vyséval ve dvou řadách (po bocích záhonu) slunečnici. Více se o slunečnicích rozepíšu u záhonu č. 10.

Záhon č. 9
Okurky jsme se v roce 2019 rozhodli pěstovat na konstrukci jako popínavé. Využili jsme starou konstrukci z fazolí, pro které jsme udělali nové konstrukce. Záhon byl stejně jako u cuket předtím kompostovací, teď jenom nakypřený vidlemi a navrch záhonu jsem dal tenkou vrstvu listí. K okurkám jsem se rozhodl dát i pár rostlin ačokči. Semínka jsme měli vlastní z roku 2018. V roce 2019 jsem doufal v lepší výsledek, ale dopadlo to ještě hůř. Klíčení ani nebylo tak špatné, ale pak stejně jako u cuket kombinace sucha a tunely od hlodavců udělali své. Ačokča ze začátku skoro vůbec nerostla. Pak, když už konečně začala růst a kvést, tak bylo pozdě a já čekal jenom na mrazy a zda do té doby stihne udělat plody a dozrát.

Ačokča sice pár plodů vytvořila, ale už nestihla pořádně dozrát. První mrazíky v září ji spolehlivě zlikvidovali. Stihl jsem jenom ochutnat dva největší plody a potvrdit si, že ačokča mi chutná a budu ji zkoušet pěstovat i nadále. Bude to chtít ale vychytat pěstování a věnovat jí asi trochu více péče než doteď. Možná bude potřeba i dopěstovat sazeničky a až ty vysadit do volné půdy. Je to teplomilná rostliny a asi má delší vegetační dobu, než je v naších pěstitelských podmínkách umožněno. Pár semínek z roku 2018 jsem si nechal jako zálohu, tak uvidíme, jak se ji povede v roce 2020. Asi ji ale zkusím samostatně na nějaké konstrukci na chalupě.

Pro rok 2019 jsem koupil nová semínka okurek. Těch naších starých „ukrajinských“ nám po sezoně zůstalo asi 5. I tak jsme si s manželkou řekli, že by to chtělo zkusit něco jiného, protože kromě toho že nám naše stará odrůda moc neroste, tak má navíc ještě nahořklou chuť. Hledat jsem nehybridní odrůdy okurek, a nakonec jsem si vybral na stránkách permasemínka.cz ukrajinskou odrůdu „Dekan“. Na jaře při obhlídce stojanu se semínky v Lidlu jsem uviděl ještě další odrůdy okurek, ze kterých jsem si vybral taky nehybridní (snad) odrůdu „Vert Petit de Paris“.

Okurkám se v roce 2019 celkem i dařilo. Trápili je sice stejné problémy, jako cukety a ačokču (sucho, tunely od hlodavců), ale i tak jsme měli zatím nejlepší úrodu okurek v historii našeho pěstování. Na rozdávání, nebo prodej, to nebylo, ale pro nás k jídlu i na zpracování něco málo ano. Chtělo by to ale asi více zalévat. Okurky sice bohatě kvetly, ale plodů moc nenasazovaly. Až koncem srpna a v září, když bylo více srážek. Pak se jich ale chytla plíseň a začali žloutnout. To už jsme věděli, že okurková sezona asi definitivně končí. Celkovou zkázu jenom dokonal v září mráz. Co se týká plísně, tak odrůda „Dekan“ byla napadena o poznání méně než ta francouzská nakládačka. Příští rok zkusíme zase obě tyto odrůdy a koupil jsem i tři další. Všechny by měly být nehybridní, takže v roce 2020 budeme mít takový menší test okurek.

Záhon č. 10
Druhý záhon s cuketami, tentokrát kulatými, a tady byli navíc i patisony. Na tento záhon, jsem na rozdíl od záhonu č. 8 navezl vrstvu kompostu. Bylo to znát, protože patisony a cukety na tomto záhoně rostli o poznání lépe než jenom na záhoně pokrytém listím.

Z kulatých cuket jsme pěstovali naši osvědčenou odrůdu „De nice a fruit rond“ a zkoušeli jsme i nově zakoupenou odrůdu „Tondo di Piacenza. Osvědčená odrůda zase nezklamala, a i když nebyly úplně super podmínky, tak jsme se dočkali slušné úrody. U nově zakoupené a testované odrůdy to už bylo horší. Hůř klíčila i rostla, plody byli o dost menší, a i pomalu dozrávali. Pro příští rok si ponecháme jenom odrůdu „De nice a fruit rond“.

U patisonů jsme pěstovali naši oblíbenou a odzkoušenou odrůdu „Sunburst F1“. Semínka jsem zase koupil v Lidlu, ale tento rok to bylo nějaké divné. Nevím, jestli to bylo půdou, počasím, nebo semínky, ale tentokrát nebyly plody tak hezké a pravidelné jako při prvním pěstování v roce 2017. Jako kdyby ty semínka byli nějak pokřížené, což se mi u originálního hybridního osiva moc nezdá, ale chybička se může vloudit. Do budoucna asi nadále zůstaneme u této odrůdy patisonů.

V záhonech s cuketami a patisony jsem stejně jako u záhonu č. 8 vyséval ve dvou řadách (po bocích záhonu) slunečnici. Jednalo se o mix odrůd v pytlíku zakoupeném v Lidlu. Byl to takový experiment na přilákání opylovačů a pro zlepšení půdy. Opylovačů poletovalo kolem slunečnic hodně a snad to prospělo i těm cuketám a okurkám ve vedlejším záhonu. Takže tady byl experiment úspěšný. Z hlediska zlepšení půdy je to snad taky dobrý. Slunečnice jsme nechaly na záhonu i přes zimu, tak by jejich kořeny měli pomoct půdě na maximum. Na jaře jenom uřízneme stonky a kořeny necháme i nadále v půdě. Jednu, neplánovanou funkci ještě slunečnice měly. Posloužily jako živá krmítka pro ptáky. Nevím, kolik semínek vůbec dozrálo, protože mi přišlo, že ptáci je vyzobali všechny snad ještě dřív, než byli suchá.

Slunečnice byly v roce 2019 experiment. Nedopadlo to úplně špatně, ale asi je už do záhonů s cuketami dávat nebudeme. Obavy manželky, že se budou cukety hůř sklízet se tak úplně nenaplnily, ale je fakt, že to bylo komplikovanější. Ne jenom kvůli samotným rostlinám slunečnic, ale i kvůli spoustě opylovačů, kteří kolem poletovali. Slunečnice chci pěstovat i nadále, ale spíše je vyseju někde do květinových pásů a mezi dýně.

Záhon č. 11
Až doteď jsme pěstovali brokolici a květák spolu na jednom záhoně. Každý rok to vypadalo tak, že brokolice byla parádní a u květáku jsme byli rádi, pokud jsme vůbec něco sklidili. Pro rok 2019 jsme se rozhodli, že zatím nebudeme květák pěstovat a brokolici jsme tak věnovali celý záhon. Stejně jako u mnoha jiných druhů zeleniny jsme i brokolici pěstovali poprvé v půdě. Na záhon jsem ale navezl menší vrstvu kompostu, takže nějaké dodatečné živiny by tam mohly být.

Plánovali jsme vlastní sazeničky. Ještě z roku 2017 nám zůstala semínka hybridní brokolice odrůdy „Premium“. Vyseli jsme je do mini fóliovníku spolu s jinou brukvovitou zeleninou. Sazeničky se ale nepovedli, takže manželka koupila sazenice na farmářských trzích. Odrůdy samozřejmě neznámé. Brokolice rostla celkem v pohodě, ale v létě, když bylo sucho a horko, tak byly rostliny hodně poškozené od dřepčíků. Už jsme si mysleli, že z nich nic nebude, ale pak útok dřepčíků povolil, přišlo více srážek a brokolice se nádherně obnovily. Dokonce jsme měli asi pět sklizní. Určitě o dost lepší výsledek, než jsme čekali. Brokolice ani v roce 2019 nezklamala a potvrdila tak své stálé místo na naší zahradě. Jenom se budeme příští rok zase snažit o vlastní sazeničky a možná nějakou ochranu před dřepčíky (netkaná textilie).

Záhon č. 12
Kadeřávek a růžičkovou kapustu taky od začátku pěstujeme spolu. Mají podobné nároky na pěstování a vegetační dobu. Doteď to ale bylo tak, že jsme měli více rostlin kadeřávku než růžičkové kapusty. To už jsme zjistili, že kadeřávku fakt tolik nepotřebujeme, ale růžičkové kapusty bychom rádi i více. Pro rok 2019 jsme proto omezili kadeřávek na 6 rostlin a zbytek záhonu zůstal růžičkové kapustě. Záhon byl stejně jako u brokolice mírně vylepšený (snad) vrstvou kompostu.

Chtěli jsme vlastní sazenice, takže jsme do mini fóliovníku na jaře vyseli vlastní semínka červeného kadeřávku nasbírané v roce 2018. Pro růžičkovou kapustu jsem koupil semínka odrůd „Gröniger“ a „Dolores F1“. Ze sazenic nakonec nic nebylo, takže je manželka koupila na farmářských trzích. O kadeřávek asi moc zájem není, protože dostala více sazenic, než za kolik platila. Nevím, jestli to nebylo stejně i u růžičkové kapusty. Tyto druhy zeleniny rozhodně nejsou žádné superstar, jako např. rajčata. U zakoupených sazenic odrůdy nevíme. Rostliny rostly ze začátku celkem dobře. Pak v létě stejně jako u brokolice bylo hodně škod od dřepčíků. Růžičková kapusta ale byla mohutnější jako brokolice, tak to nebylo moc vidět a asi to celkově snášela lépe. Ale i když ty rostliny nevypadaly až tak poškozené, tak jsme ve velkou úrodu moc nedoufali. Sklizní jsem ale později měli několik a po zimě asi ještě bude, takže v podstatě spokojenost. Jenom ty kapustičky byly trochu menší, než jsme zvyklí. Možná to bude podmínkami, možná odrůdou.

S kadeřávkem máme od prvního roku hodně dobré zkušenosti. Pěstovali jsme ho ale stále na kompostovacím záhonu. Rostliny byly hezké, velké a úroda více než bohatá. Škoda jenom, že v Česku to je zatím nedoceněná zelenina a není o ní takový zájem, jak by si zasloužila. My jsme si ji oblíbili a máme pro ni stále větší využití. I tak ale pro osobní spotřebu stačí jenom pár rostlin. Plánoval jsem 6, ale manželka dostala na trhu více sazenic (asi 8-9) a bylo líto nám je vyhodit. Odrůdy nevíme, jenom to, že půlka byla červená a půlka zelená. Nevím, jestli to bylo odrůdami, nebo menším množstvím živin v půdě, ale v roce 2019 nebyly rostliny kadeřávku tak mohutné, jak jsme byli zvyklí z předešlých let. Půda se ale stále buduje, začínáme používat zelené hnojení, takže snad to do budoucna bude lepší. Pro rok 2020 plánuji zase jenom pár rostlin kadeřávku, protože to navrhuji jenom pro naši spotřebu.

Záhon č. 13
Zelí jsme zatím pěstovali se střídavými úspěchy. I když jsme doteď zelí pěstovali v kompostovacích záhonech, tak zatím jsme neměli nějakou extra sklizeň. V roce 2019 jsme pro zelí vyčlenili jeden záhon, kde v roce 2019 rostli boby. Záhon byl pokrytý jenom tenkou vrstvou slámy. Půda pod slámou byla tak měkká, že ji nebylo potřeba ani kypřit. Proto sem tam už nedával kompost, ani něco jiného. Předpěstování sazeniček stejně jako u jiných brukví nedopadlo dobře, takže zase manželka koupila sazeničky na trhu. První vlnu zelí jsme sázeli asi někdy v dubnu (už nevím přesně). Zastihl je ale ještě nějaký pozdní mrazík, takže jsme o většinu sazenic přišli. Koupili a vysadili jsme druhou vlnu, které se už dařilo o poznání lépe (neumrzla). V létě to bylo stejně jako u jiných brukví špatné s dřepčíky. Sklizeň ale nebyla špatná. Naložili jsme do hrnce asi 5 litrů kysaného zelí. Zatím nejlepší pěstitelský výsledek u nás, co se týká zelí. I když přiznám, že v porovnání s tím, co se běžně nabízí v obchodech, by neobstálo. Je ale naše vlastní, takže my jsme spokojeni.

Sice jsem plánoval záhon jenom čistě pro zelí, ale manželka koupila i pár sazenic kapusty. Nikde jinde v plánu jsem ji neměl, tak jsme to dali taky na záhon se zelím. Vývoj byl úplně ten samý, jako u zelí, akorát sklizní jsme měli více. Pokud ji uříznete a necháte v zemi kořen, tak po čas obroste. Celkem se nám to takhle osvědčilo pěstovat. Příští rok asi taky zkusíme pár rostlin kapusty. Používáme to do salátů, nebo i na vaření k těstovinám.

Záhon č. 14
Červená řepa je další druh zeleniny, který má u nás už asi nastálo minimálně jeden záhon. Celkem dost ji využíváme do jídla a na trhu po ní začala stoupat poptávka. V roce 2018 se nám celkem osvědčili odrůdy „Bona“ a „Kahira“, tak jsem se je rozhodl vysadit i v roce 2019. K nim jsem přikoupil hybridní odrůdu „Boldor F1“, která vypadala zajímavě na papíře a navíc se lišila i žlutou barvu (namísto už klasické červené). K těmto odrůdám jsem ještě na jaře přikoupil semínka v Lidlu nabízených odrůd „Cylindra“ a „Rote Kugel 2“. Hned při výsevech bylo první zklamání u hybridní odrůdy „Boldor“. V pytlíku bylo tak málo semínek, že jsem je vysel jenom do dvou řádků. Sice by tam mělo být 60 ks, ale to bych je musel vysévat po jednom, co by byla celkem piplačka. Navíc nemám zaručené, že by byla tak dobrá klíčivost, aby pak ty řádky nebyly prázdné. Celkem drahá sranda za více než 20 Kč za pytlík semínek. Pro porovnání semínka červené řepy z Lidlu jsou za 6 Kč pytlík a vysel jsem z něho 9 řádků.

Řepa vyklíčila celkem dobře a i rostla dobře. Možná proto, že jsme ji seli až na konci dubna, a pak přišel na srážky hodně dobrý květen.

Ze začátku nebyly mezi jednotlivými odrůdami vidět nějak moc rozdíly. Později bylo ale vidět o něco lepší růst u odrůd z Lidlu „Cylindra“ a „Rote Kugel 2“, semínka kterých byli nejlevnější. Zklamáním byla zase odrůda „Boldor“, která nějak moc dobře ani nerostla. V suchým měsících v létě bylo na řepě znát, že by to chtělo více vody. Pár krát jsme ji i zalili. Sklízeli jsme ji trochu předčasně, protože se do ní pustili hlodavci. Sice ně nějak extra, ale škody už bylo dost vidět a nechtěli jsme riskovat, že nám sežerou více, jako u jiných druhů zeleniny. Sklizeň nebyla špatná, ale mohlo to být samozřejmě o dost více. Dost řepy jsme ale sklízeli i průběžně, pro své použití, i na prodej. Uvidíme příští rok, jak se řepě povede. Zatím jsou výsledky rok od roku lepší.

Pokud má nějak vyhodnotit odrůdy, tak v podstatě kromě hybridní odrůdy „Boldor“ nelze říct, že by nějaká odrůda vysloveně zklamala. I odrůda „Boldor“ kdyby neměla tak nevýhodný poměr cena / výkon (semínek), tak by to bylo v pohodě, protože chuťově je fajn. Jinak nám subjektivně (protože jsme to nijak neměřili) přijde, že nejlépe se dařilo řepám z Lidlu a asi úplně nejlepší byla odrůda „Cylindra“. Semínka řepy jako jedné z mála nemám pro příští rok zakoupená, protože čekám na jarní nabídku v Lidlu. K tomu možná dokoupím i nějakou jinou odrůdu na zkoušku. Semenařit řepu ale zatím asi nebudeme a nemám důvod utrácet víc za semínka, kdy rozdíly v růstu jsou minimální, nebo ještě ty levnější odrůdy rostou lépe.

Záhon č. 15
Záhon č. 15 jsme měli až do roku 2019 jako kompostovací. Byl na něm ale těžký hnůj skoro bez slámy a se spoustou bordelu, takže po odstranění zbytku hnoje to nevypadalo nějako moc dobře. Suchá písčitá půda se spečenými (od slunce) zbytky hnoje. Protože jsem naplánoval na tento záhon papriky a lilek, chtěl jsem záhon nějak vylepšit. Navozil jsem tam několik koleček našeho kompostu a pak to celé nakypřil vidlemi, aby se kompost mírně promíchal s půdou. Půdu jsem ale neobracel. Sazeničky paprik jsme měli vlastní. Sice je od začátku provázeli nějak problémy, ale na zahradu jsme je sázeli celkem hezké. První problém byl s klíčením. Vyséval jsem je koncem února do minipařeništi a umístil na parapet. V bytě bylo už asi nějak tepleji, tak jsem stáhnul radiátor. To ale byla chyba, protože papriky potřebují ke klíčení vyšší teplotu, a tak toho moc nevyklíčilo. Neuvědomil jsem si, že venku je ještě dost chladno a od skla u okna to ještě dost chladí. Bylo to vidět i u klíčení, kdy semínka v minipařeništi blíže dovnitř místnosti vyklíčila lépe. Přidal jsem na radiátoru, otočil minipařeniště a hned to bylo lepší.

Vyséval jsem odrůdy paprik „Granova“, „Rubinova“, „California Wonder“, „Feher“, „De Cayenne“ (chilli) a neznámou odrůdu červené papriky, které se u nás dařilo nejlépe v roce 2018. Nevím, čím to bylo, ale odrůdy „California Wonder“a „Feher“ nevyklíčili snad vůbec ani jedno semínko. Semínka jsem kupoval v roce 2017 a v roce 2017 i 2018 nebyli s klíčením problémy. Nevím, jestli ty semínka za rok tak zestárla, nebo byl problémem výsevní substrát, se kterým jsem tedy nebyl spokojený. Koupili jsme nějaký nový druh v OBI a přišel mi dost špatný (strukturou). Zbytek odrůd ale nějak vyklíčil a namísto těch, co nevyklíčili, jsme zase zkusili experiment. Manželka koupila v Lidlu k jídlu nějaké oranžové papriky, které ji chutnali. Vyndala semínka a že je mám vysít. Tak jsem to zkusil a vyklíčili celkem dobře.

Papriky rostly na parapetu v pohodě. Pak jsme ale měli problém s nedostatkem místa v bytě, tak jsme sazenice odvezli na chalupu. Podmínky tam nebyly ideální (moc chladno), ale papriky to ustály a po půlce května byly připravené pro výsadbu na zahradu. Stále ale nemáme moc možností, jak sazenice otužovat, takže po přesazení na záhon utrpěli papriky dost šok. Už jsem si myslel, že jsme o ně přišli, tak jako v roce 2018, ale pak se vzchopily a už nebyl problém. Růst byl dobrý už všech odrůd, co jsme vysadili. I z počátku nejmenší a nejslabší sazenice chilli „De Cayenne“ se po chvilce na záhonu dobře chytly.

V roce 2019 se nám ale poprvé stalo, že se navzájem opylily nepálivé odrůdy s pálivou odrůdou. Nejprve jsme to zjistili, když manželka strhla na oběd pár paprik z jednoho keříku a část z nich byla pálivá, část ne. Už jsem o tom četl, ale ještě jsme to u nás na zahradě nezaznamenali. Na tohle si budeme muset do budoucna dát pozor, protože při sběru a následném zpracování papriky to dělá problémy. Pokud nepoužíváte při zpracování rukavice, tak to dokáže hodně nepříjemně podráždit kůži a taky když děláte zavařeniny, tak nevíte, která jsou pálivé a která ne. Nevadí nám mírná pálivost, i proto pěstujeme chilli. To si ale dáváme podle toho, jak moc to chceme pálivé. Když ale pálí celé jídlo, tak to pro nás není úplně to pravé. Příští rok asi budeme papriky pěstovat na zahradě a těch pár keříků chilli dáme na chalupu. Tento rok jsme měli asi 6 rostlin chilli a bylo nám to až moc. Část jsme rozdali a něco nasušili. Pro příští rok zůstaneme i nadále u osvědčené odrůdy „De Cayenne“. Její pálivost je pro nás tak akorát. K tomu ještě možná přidám pár rostlin feferonek, semínka kterých jsme si nechali z rostlin pěstovaných ještě v roce 2018. Teď jenom vymyslet, jak je vysadit, aby se vzájemně neopylovaly s odrůdou „De Cayenne“.

Jak už jsem psal, tak všechny odrůdy rostly dobře. Nejdřív asi začali dozrávat plody neznáme červené odrůdy. V roce 2019 rostla tato odrůda taky dobře, ale už to nebyl takový jednoznačný favorit. Hodně z těchto paprik byly pálivé, takže jsme si ani nenechávali semínka na další pěstování.

Asi nejlepší výsledek podala v roce 2019 odrůda papriky „Granova“. V roce 2018 nic moc, ale v tomto roce to dost vynahradila. Rostliny i plody byly hezké a bylo jich i celkem dost. O trochu horší výsledek (ale pořád hodně dobrý) měla odrůda „Rubinova“. Za ten horší výsledek ale asi může i to, že po špatném klíčení jsme si nechali jenom čtyři rostliny. Ze všech paprik byly jednoznačně nejvyšší, až tak, že potřebovali oporu. Jak odrůda „Granova“, tak i „Rubinova“ jsou papriky určené pro polní pěstování (i proto jsem si je vybral). V roce 2019 se osvědčily a zkusíme je pěstovat i v roce 2020. Vzali jsme si z nich i vlastní semínka. Jenom doufám, že se nějak nepřekřížily. Jinak bychom si museli vybrat a pěstovat jenom jednu odrůdu. Na obrázku níže je odrůda „Granova“.

U paprik jsme taky první rok testovali pěstování rostlin v párech. Do minipařeniště jsme vyseli dva semínka vedle sebe a do truhlíku a pak i na pole jsme přesazovali páry rostlin. Bylo to doporučení od prodejce na trhu, tak jsme to chtěli vyzkoušet. Mělo by to zvyšovat stabilitu rostlin a snad i zvýšit výnos. U některých odrůd se nám to osvědčilo, u jiných ne. Např. u odrůdy „Rubinova“ byla vždy jedna rostlina z páru dvakrát větši, než ta druhá. Nevím, jestli se i kvůli tomu tak moc nevytáhla, že potřebovala oporu. U této odrůdy se to moc neosvědčilo. U neznáme červené odrůdy a u odrůdy „Granova“ se to naopak osvědčilo. Rostliny v párech rostly rovnoměrně a i rovnoměrně plodily. U neznáme oranžové odrůdy z Lidlu to bylo také rozporuplné. I když byly rostliny v párech, tak hodně polehávaly. Úroda ale byla celkem vyrovnaná, i když plody hodně pomalu vyzrávali. To mohlo být ale způsobeno i odrůdou, která je pro nás neznámá. Celkově tedy zkušenost asi pozitivní a příští rok to zkusíme znovu.

Spolu s paprikami jsme v minipařeništi i na zahradě pěstovali lilek. S lilkem zatím nemáme nějak moc dobré výsledky. V roce 2017 jsme měli pár rostlin, rostliny kvetly, ale nevím, jestli jsme měli nějaký plod. V roce 2018 jsme neměli lilky žádné, protože sazenice nepřežily šok po přesazení na zahradu. Už v té době jsem ale přemýšlel, co s lilkem, jako teplomilnou plodinou s dlouhou vegetační dobou. Skleník nemáme a skoro asi ani mít nebudeme. Lilek asi nikdy v našich podmínkách nebude tržní plodinou, ale pár rostlin pro vlastní použití bychom si rádi dopěstovali. Proto mně potěšilo, že jsem v nabídce semínek objevil odrůdu „Český raný“. To znělo slibně.

Semínka vyklíčila celkem dobře. Zpočátku měly rostlinky slabší růst, ale zakrátko byly už dost mohutné. Jejich fotek z jara jsme tady dával celkem dost. Nakvétat začali už na okně v truhlíku. Po přesazení na záhon mi nepřišli ani tak poškozené jako papriky. Měli jsme jenom čtyři rostliny, ale všechny rostly celkem dobře (stejně jako papriky). Taky mi přišlo, že dobře zvládají i ta velká horka a sucha v létě.

Plody začali nasazovat celkem brzo, takže to vypadalo nadějně a tento rok jsme se konečně dočkali i plodů. Nebylo nám ale úplně jasné, kdy budou plody úplně zralé. Tmavé byli od začátku. Pak ale začali dostávat takový zlatavý odstín. Strhli jsme je ale prakticky až v době, kdy začali hrozit mrazíky (září). Plodů nebylo moc a byli menší, než jsme zvyklí ze supermarketu, ale pro nás to je úspěch. Semínka z toho největšího a nejhezčího plodu jsme si nechali jako osivo pro další rok. Snad budou dostatečně zralá a klíčení bude v pořádku. V roce 2020 zase zkusíme vysadit pár rostlin pro osobní spotřebu.

Záhon č. 16
Počáteční stav záhonu č. 16 byl stejný, jako to bylo u záhonu č. 15. Doteď kompostovací a pod ním písčitá-kamenitá půda se spečenou vrstvou těžkého hnoje. Záhon jsem neryl, jenom nakypřil vidlemi. Jako první plodinu jsem naplánoval špenát. Ten jsme vysévali v půlce března. Asi půl na půl záhonu to byly odrůdy „Matador“ a „Monores“. Obě odrůdy osvědčené z předchozích let. Klíčení bylo hodně špatné. Na celém záhonu o ploše 8 m2 byly možná tak 3 rostliny. Myslel jsem si, že je to suchem a tak jsem počkal na déšť, protože studna ještě nebyla funkční. Když ani týden po deštích se na záhonu nic neobjevilo, tak jsem věděl, že plán mít na jaře jeden záhon špenátu tento rok nevyjde. Semínka jsme měli vlastní a v roce 2018 klíčila dobře, takže tam jsem problém neviděl. Problémem byla spíš půda v záhonu.

Záhon jsme pak nechali být až do půlky května, kdy jsme vysévali druhou plánovanou plodinu, kterou byl mangold. S mangoldem jsme zatím neměli moc zkušenosti, i když jsme ho pěstovali v podstatě už od začátku. Zatím to bylo jenom pár rostlin. Poptávka po něm byla, tak jsem pro rok 2019 naplánoval celý záhon. Co jsme ale věděli z minulých let, že mangold má rád hodně výživnou půdu. Ta na vybraném záhonu nebyla, takže jsem tam navozil vrstvu kompostu a ještě jednou ho nakypřil vidlemi, aby se to trochu přemíchalo s půdou. Až do toho jsme vysévali semínka. Pro rok 2019 jsem vybral odrůdy „Gator (perpetual spinach)“, „Rhubarb chard“ a „Lucullus“.

Záhon jsme hned po osetí zakryli netkanou textilii. Klíčení nebylo úplně super, odhadem asi tak 60 % záhonu, ale oproti špenátu to byl velký pokrok. To co vyklíčilo, rostlo dobře.

Odrůdu „Lucullus“ jsme na rozdíl od dalších dvou odrůd pěstovali poprvé. Měla by mít větší listy a bílé řapíky. Větší listy sedí, ale moc bíle řapíky u nás neměla. To ale nevadí, protože spíše využíváme listy. Tato odrůda mi přišla nejlepší, když jsme měli velké přebytky mangoldu, které jsme blanšírovali. Díky velkým listům se v hrnci nerozpadá a dobře se „loví“. Chuťově je taky fajn. Taková univerzální odrůda. Kdybych si měl zvolit jedinou odrůdu mangoldu, tak asi tuto.

Odrůdu „Rhubarb chard“ pěstujeme od začátku a první rok byla i jediná. Ze tří pěstovaných odrůd je asi nejvíc dekorativní. Tmavě červené řapíky a tmavě zelené listy s červeným žilkováním. Ze všech tří odrůd měla taky největší řapíky a pokud máte u mangoldu rádi právě řapíky, tak tohle je dobrá odrůda. Klíčení ale bylo nejslabší ze všech tří odrůd, i když to bylo o hodně lepší než v předchozích letech. Tato odrůda taky jako první vybíhala do květu. Za celou sezonu jsme ale i z této odrůdy sklidili celkem dost úrody. Její listy hezky barevně doplňovali salátové směsi. Tato odrůda je díky své barvě taky obchodně zajímavá.

Odrůdu „Gator“ jsme si vybrali jako náhradu za salát a špenát v letním období. Tato odrůda není tak mohutná jako předchozí dvě a má o hodně menší řapíky. Zato má ale hodně listové hmoty. Sklízí se dobře, protože jenom chytneme celou růžici listů a nožem uřízneme. Listy jiných řapíků vylamujeme. Tato odrůda je fakt parádní náhradou za salát a špenát. I v horkém a suchém létě rostla celkem dobře a ani moc nevybíhala do květu. Oproti jiným úrodám má pro mě jednu nevýhodu. Kvůli menším listům a způsobu sklizně se při blanšírování hůř v hrnci loví. Pokud ji ale chcete používat jenom čerstvou na saláty, tak je to paráda. Nebo to chce zvolit jinou techniku blanšírování. Zase ale u něho není potřeba uřezávat řapíky, co je výhoda a úspora času.

Mangold byl u nás v roce 2019 asi zelenina roku. V hlavní sezoně jsme každý týden sklízeli několik kilo listové hmoty. I kvůli tomu jsme ho začali blanšírovat a dělat zásoby na zimu. Hodně jsme ho taky jedli, a to až někdy do listopadu jako čerstvý salát. Rozhodně budeme mangold pěstovat i nadále, i když možná v menším množství. Pokud pro něj nenajdeme dobrý odbyt, to mu pak zase klidně dáme jeden celý záhon, nebo možná i víc. Skvělá zelenina, která si určitě zaslouží pozornost.

Pokračování příště …