Zelenina 2019 – 1. část

Článek o zelenině jsem kvůli rozsáhlosti rozdělil do více částí. Tohle je první část. pokračování budou následovat.

Se zeleninou to bylo v roce 2019 takové různé. To, co vypadalo ze začátku slibně, tak často nedopadlo dobře a naopak. Počasí bylo o trochu příznivější jako v roce 2018, ale i tak ty delší období sucha byli na zahradě znát. Nejvíc nás tento rok potrápili hlodavci, kteří způsobili hodně škod. Jinak ale můžeme být asi spokojeni. I navzdory ne úplně ideálnímu počasí a velkým škodám od hlodavců, jsme celkově sklidili více zeleniny než v předešlých letech. Píšu celkově, protože u některých druhů zeleniny to bylo podstatně méně, u jiných zase podstatně více.

Pro rok 2019 jsem měl v plánu 36 záhonů o rozměrech 8×1 m. Záhon s jahodami už do plánu nepočítám, protože jsme se rozhodli pro jeho zrušení v tomto roce. Oproti předchozím rokům byla největší změna v tom, že jsme skoro kompletně přešli od kompostovacích záhonů k pěstování v půdě. Kompostovací záhon zůstal jenom pro dýně a brambory jsme pěstovali zase v seně. Trochu jsem se obával přechodu od kompostovacích záhonů k volné půdě, ale nedopadlo to tak špatně. Mé obavy se potvrdily jenom u zeleniny, kde jsem to tak nějak i předpokládal.

Na zahradě pěstujeme zeleninu už tři celé roky. Za tu dobu je znát zlepšení půdy, co je vidět i na zelenině, která je na tom dost závislá (hlavně kořenová zelenina). Z toho mám pochopitelně radost. Poprvé jsme tento rok pořádně zkusili zelené hnojení. I když na nějaké velké závěry je to moc krátký čas, tak zatím jsem s tím spokojený. V příštích letech bude chtít odladit akorát střídání zeleného hnojení a „klasické“ zeleniny. Rád bych, aby na záhonech stále něco rostlo, resp. aby tam byly permanentně živé kořeny v zemi.

Co se moc nepovedlo, byli dubnové výsevy. V dubnu jsme vysévali hodně zeleniny, např. mrkev, petržel, pastinák, brukvovitou zeleninu na sazeničky, hrášek, kopr, tuřín …. Nevím, jestli to bylo suchým a horkých dubnem, nebo semínky, ale hodně semínek vůbec nevyklíčilo. U některé zeleniny to bylo snad i 100 %. Něco jsme dosévali, ale někdy se ani opakované výsevy nezdařili. Asi to byla kombinace více faktorů. Sucho, hlodavci, semínka, ne moc dobrá půda na některých záhonech. Uvidíme v roce 2020. Minimálně o tu zálivku by to mohlo být lepší a doufám, že už to ani s hlodavci nebude tak špatné.

Další, co se moc nepovedlo, a ještě to asi chvíli nebude, je rozběhnout ve větším prodej zeleniny. Dojíždění na zahradu jenom jeden den v týdnu je pro seriózní pěstování zeleniny k prodeji prostě málo. I proto jsem se rozhodl pro rok 2020 udělat návrh záhonů primárně pro naši spotřebu, s prodejem případných přebytků. Pořádně otestujeme pěstování zeleniny na chalupě a dalším rokem bych už rád navrhoval záhony na zahradě primárně pro prodej zeleniny. Zeleniny jsme tento rok prodali zase o něco více jako předchozí roky, takže nějaký postup tady je, ale rozhodně ne takový, jak bych chtěl. Uvidíme příští rok. Cíl mám jasný a pomalu se k němu snad blížím, jenom to nebude tak rychlé, jak bych chtěl.

Teď už k samotnému osazení záhonů a komentáře k jednotlivým druhům a odrůdám pěstované zeleniny.

Záhon č. 1
Náš úplně první záhon je tak nějak už mimo klasickou rotaci. Po experimentech v roce 2018 jsme se rozhodli, že v roce 2019 v něm budeme pěstovat hlavně bylinky. Z předchozího osazení zbyl na záhonu akorát šťovík, kromě zeleného zahradního šťovíku jsem na jaře koupil a vysadil i červeně žilkovaný šťovík (anglicky french sorrel). Ten se ale v suchém období ztratil úplně ze záhonu, až jsem myslel že je po něm. Na podzim po větších deštích se zase objevil. Sám jsem zvědavý, jak se mu bude dařit dále.

Jak jsem psal, tak do záhonu jsme chtěli dát hlavně bylinky. Ty mají různé výsevní období. Některé až květen. Tak jsme to chtěli využít a do té doby tam pěstovat kopr. Ten jsme vyseli na jaře z vlastních semínek (odrůdy „Monarch“ a „Hanák“), které jsme nasbírali v roce 2018. Asi nebyla zralá semínka, protože nevyklíčila ani jedna rostlina. Dělali jsme i opakované setí, ale zase bez výsledku. Později jsem pak doséval do toho záhonu pažitku, naťovou petržel, anýz, koriandr, rukolu a řeřichu. Pažitka i vyklíčila, ale pak se „ztratila“. Anýz a koriandr snad nevyklíčili vůbec. Rukola tam nějaká byla, ale spíš šla do květu, než aby dělala nějakou slušnou listovou hmotu. Lépe vyklíčila naťová petržel, která je tam v pár řádcích a úplně nejlépe řeřicha. Tu jsem vyséval prakticky jenom proto, že jsem nechtěl už déle skladovat semínka, které jsem koupil ještě někdy na začátku roku 2017. Takže řeřicha hezky vyklíčila, rostla, ale nějak jsme jim tam nechali, až vykvetla, udělala semínka a pak uschla. Nic jsme z ní nesklízeli, ani neochutnali. Na obrázku je těsně po vyklíčení.

Dál jsme se o ten záhon už nestarali a nechali jsem ho zarůst (plevelem). Bylo dost práce jinde a nějak jsme ani nevěděli, co s ním. Na řadu přišel až na podzim, když tam manželka chtěla otestovat pěstování česneku z cibulek, které se udělali nad klasickou cibulí ve zduřené části stonku. Taky jsme chtěli otestovat výsadbu cibule šalotky na podzim. Měl to být jenom test, ale nakonec toho osiva bylo na celý zbytek záhonu. Protože manželka chtěla různě experimentovat, a ne vždy se shodneme na osázení záhonů, tak jsem se rozhodl, že ji záhon č. 1 „dám“ na hraní (testování) a vůbec už s ním nebudu počítat do rotace, ani plánovat, co tam vysadím. V budoucnu se to může změnit, ale zatím takto.

Záhon č. 2
Pro tento záhon byl plán úplně jednoduchý. Celý záhon jsme oseli mrkví. Mrkve se u nás spotřebuje celkem dost a rád bych už měl i co největší vlastní zásobu. Po minulé roky byla naše pěstovaná mrkev nic moc. Půda na zahradě ještě není na pěstování mrkve úplně to pravé. I proto jsem vybral pro rok 2019 jeden z nejlepších záhonů, co se týká kvality půdy. Záhon je hezky ohraničený střešními taškami a šlo na něho dobře umístit i netkanou textilií. Ta se nám už osvědčila v minulém roce jako ochrana proti škůdcům i proti nadměrnému vysychání půdy. Mrkev je na přísušek dost citlivá a počasí bylo tento rok pro dubnové výsevy (tedy i mrkev) hodně nepříznivě. Celý duben bylo hodně sucho a teplo. My jsme ještě neměli zprovozněnou studnu, takže ani zalévat moc nešlo. Možná ale i díky netkané textilii nebylo klíčení zase až tak špatné. Rozhodně to bylo lepší, než v roce 2018.

Záhon s mrkví jsme nechali zakrytý až do léta. V těch největších vedrech jsme ho odkryli, protože mi přišlo, že se pod tou netkanou textilii ty rostliny skoro vaří. Později jsme záhon zase přikryli. Asi i díky textilii nebyly ani škody od hmyzu moc velké (něco málo se našlo). Ze škůdců byli, jako skoro u všeho tento rok nejhorší hlodavci. I kvůli nim jsme museli sklízet mrkev o trochu dřív, než jsme měli v plánu. Sklidili jsme méně, než bych si přál, ale zase to byla nejlepší sklizeň mrkve, kterou jsme doteď měli. I tento rok ale skončila všechna mrkev zpracována v mrazáku. Do budoucna bych ale rád sklidil i mrkev pro zimní uskladnění na chalupě. Příští rok zase zkusíme jeden záhon s mrkví a zase budeme pěstovat pod ochrannou textilií.

V roce 2019 jsme pěstovali odrůdy „Rondo“, „Katrin“, „Olympus“, „Rote Riesen 2“, „Jeanette F1“, „Karnavit F1“. Odrůdu „Rondo“ jsme testovali v roce 2018 a jedné mrkvi se povedlo vykvést ještě prvním rokem, takže jsme zkusili nasbírat semínka a vysít je. Bylo toho jenom na jeden řádek a výsledek nic moc. Byla to ale první mrkev z vlastních semínek, takže i tak dobrý. Ty hybridní odrůdy (F1) byly ve výsevních páscích, takže měli mezi sebou trochu větší vzdálenosti a asi i díky tomu byly trochu větší. Celkově ale nijak zvlášť nevyčnívaly. Nejvíc oseto a nejvíc sklizeno jsme měli mrkve odrůdy „Katrin“. Vybral jsem ji z důvodu, že je to typ „Chantenay“ s kónickým kořenem a je vhodná i do horších půd. Pro příští rok jsem taky zvolil tuto odrůdu. Později možná zkusím i něco jiného. Na pořádný test mrkve se zatím jenom chystám.

Záhon č. 3
Další ze záhonů s lepší kvalitou půdy jsme taky využili hlavně pro kořenovou zeleninu. Skoro půlku záhonu jsme oseli kořenovou petrželí (odrůdy „Olomoucká dlouhá“ a „Konika“). Stejně jako u mrkve jsme záhon přikryli ochrannou textilii, ale klíčení bylo i tak hodně špatné. Skoro z půlky záhonu vyklíčilo asi 5 semínek. Těch pár rostlin rostlo celkem v pohodě, ale o nějaké úrodě petržele se v roce 2019 nedá mluvit.

Jako další plodinu jsme na asi třetinu záhonu vyseli pastinák, odrůdu „Kamo“. V roce 2018 jsme s touto odrůdou měli celkem dobrou zkušenost. Obával jsem se úspěšnosti klíčení, zvlášť když jsem viděl, jak špatně na tom je petržel. Pastinák ale příjemně překvapil a vyklíčil celkem dobře.

Rostl taky celkem dobře, ale asi ještě více než mrkev trpěl v létě pod textilií horkem, tak jsme ho pak už odkryli úplně. Pastinák má relativně dlouhé vegetační dobu (přes 200 dní), takže jsme se sklizní nespěchali. Měl by v pohodě přečkat na záhoně i zimu. Ke sklizni nás předčasně, stejně jako u mrkve, donutili hlodavci, kteří ho začali požírat. Sklizeň, i když trochu předčasná, nebyla špatná a na zimu máme menší zásobu pastináku. O hodně, hodně lepší než v minulých letech a doufám, že do budoucna to bude ještě lepší.

Protože podle tabulky pro kombinaci rostlin na záhonech se pastinák s jinými miříkovitými (mrkev, petržel, celer, …) moc nemusí, rozhodl jsem se záhon mezi petrželi a pastinákem předělit další plodinou. Zvolil jsem tuřín (odrůda „Brora“), s pěstováním kterého jsme měli v roce 2018 celkem dobrou zkušenost. V roce 2019 byla s tuřínem ale zkušenost ta, že nevyklíčili snad ani jedno semínko. Nebo i něco vyklíčilo, ale pod tou textilií to nějak odumřelo. Prostě byl výsledek ten, že po odkrytí textilie nebyl na záhonu vidět ani jeden tuřín. Nevím, co byl problém, jestli semínka, nebo něco jiného.

V létě jsme se rozhodli to prázdné místo využít pro celkově už třetí výsev kopru. První dva výsevy z vlastních semínek byly neúspěšné. Až potřetí z kupovaných semínek (odrůda „Oliver“) to vyšlo. Kopr hezky vyklíčil a do konce roku jsme měli z něho tři sklizně. Část jsme nesklízeli a nechali vykvést. Možná se podaří i nějaký samovýsev. Protože jsme ho ale vysévali později, tak se nemůžu úplně spolehnout na zralost semínek. Příští rok semínka kopru koupíme a vysejeme dřív. Snad to bude s klíčením už lepší.

Záhon č. 4
Snad od prvního roku pěstujeme na jednom záhonu kombinaci celer + kedlubny + pórek. Nejinak tomu bylo i tento rok. V minulém roce jsme tuto kombinaci pěstovali ještě na kompostovacím záhonu a moc se nepovedla. Horké a suché léto bylo moc i na kompostovací záhon. Taky tam asi nebylo moc živin. Celer k ničemu, kedlubny taky nic moc a pórků jsme sklidili jenom pár kusů. V roce 2019 jsme tuto trojkombinaci pěstovali v půdě. Sazenice jsme si chtěli předpěstovat sami, ale nakonec to nevyšlo úplně podle plánu.

Asi nejlepší výsledek s předpěstováním sazenic byl u pórku. Semínka vyklíčila dobře, ale rostlinky se celkem dost vytáhli. Nicméně stále rostli a později jsme je kvůli nedostatku místa v bytě přemístili na chalupu. Chladnější prostředí na chalupě jim nevadilo (spíš naopak) a v květnu jsme měli sazenice schopné výsadby na zahradu. Nebyly sice tak hezké jako ty v zahradnictvích a hobby marketech, ale byly naše. Na zahradě rostli ze začátku trochu pomaleji, ale pak se chytly a bylo to v pohodě. Sklizeň taky nebyla špatná. Další plodina, u které jsme měli v roce 2019 doteď nejlepší sklizeň.

U celeru jsme taky zkoušeli vlastní sazeničky. Stejně jako pórek jsme je nechali na chalupě, kde jim chladnější podmínky nevadily. Sazeničky ale byly dost slabé, takové nitě. Bylo ale možné je vysadit na zahradu. Tam ale už moc nerostly a sklizeň nestojí vůbec za řeč. Sice je to nejdál, kde jsem se s pěstováním vlastních sazenic celeru dostali, ale zatím mi to přijde jako plýtvání místem na záhonech. Koukal jsem nějaký videa o pěstování celeru a prý potřebuje hodně vody, aby byl záhon v podstatě celou dobu vlhký. To na zahradě zajistit nedokážeme, protože i když už máme studnu, tak při návštěvě zahrady jednou týdně nepřipadá pravidelná zálivka v úvahu. Možná zkusíme v roce 2020 pár sazenic na chalupě, kde je více vlhko. Do budoucna se uvidí. Rád bych měl vlastní celer, ale zatím se nedaří.

Pro kedlubny jsme chtěli vlastní sazenice taky. Udělali jsme na zahradě malý fóliovník, do kterého jsme vyseli na jaře semínka brukvovité zeleniny. Kromě několika odrůd kedluben to byli ještě kadeřávek, růžičková kapusta, brokolice a květák. Stejně jako u většiny dalších dubnových výsevů bylo hodně špatné klíčení. Chvilku jsme zkoušeli i zalévat, ale pak jsme to vzdali a nechali to vlastnímu osudu. Celá plocha pro sazeničky později zarostla merlíkem.

Sazeničky kedluben jsme tedy vlastní neměli, takže zase hobby market. Odrůdy zase nevíme, protože podle hobbymarketu je to asi jedno a zbytečná práce to nějak označovat. Po vysazení na záhon ale rostly kedlubny celkem dobře a sklizeň nebyla špatná. Jenom mi ty kedlubny přišli menší. Může to být odrůdou, nebo suchem. Kedlubny ale nezklamaly ani v roce 2019 a je to jedna z plodin, které se u nás od začátku pěstování dobře daří a bude u nás asi stále mít pevné místo. V souvislosti s kedlubnami jsme v tomto roce učinili menší, ale potěšující „objev“. Protože se snažíme pěstovat bezorebně a kořeny nechávat v zemi, tak jsme při sklizni kedlubny jenom uřízli u země a kořeny nechali v záhonu. Jaké bylo naše překvapení, když byl záhon pro čase zase pokrytý malými kedlubnami. Kolem jednoho uříznutého kořene vyrostlo klidně i pět nových menších rostlin. Sazeničky zdarma, ze kterých většina dorostla i do sklizňové velikosti. Příští rok to zkusíme takto znovu a můžeme kedlubny sklízet průběžně celý rok.

Záhon č. 5–6
Hrášku vyčleňujeme každým rokem více místa. Po jednom celém záhonu v roce 2018 jsme se rozhodli mít v roce 2019 záhony s hráškem dva. Měl jsem ještě hodně originálního osiva, co mi zbylo z roku 2018, odrůdy „David“, „Oscar“ a „Twinset“. První dvě odrůdy měly v roce 2018 dobré výsledky. „Twinset“ moc ne, ale chtěl jsem mu dát ještě šanci. Papírově vypadá dobře. K tomu jsme měli ještě vlastní semínka odrůdy „Kelvedom Wonder“, kterou jsme pěstovali v roce 2017 a zbytek semínek odrůdy „Oregon sugar pod“, zakoupené v Lidlu ještě v roce 2017.

Vybrané záhony ještě nebyli nikdy ryté. Předtím tam byly kompostovací záhony. Pro hrášek jsem je taky neryl, jenom jsem vidlemi nakypřil půdu, udělali jsme řádky a oseli záhon. Nevím, jestli to bylo způsobem přípravy záhonu, nebo semínky, suchem, nebo hlodavci, ale klíčení bylo hodně špatné. Z originálního osiva z roku 2018 nevyklíčilo asi tak 90% (ze všech tří odrůd). U vlastního osiva to bylo trochu lepší, asi tak 50%.

Později jsme ještě dosévali hrášek, co nám zbyl, ale bez nějakého lepšího výsledku. Začátkem léta, kdy byl tlak od hlodavců největší, tak bylo v záhonu s hráškem vidět hodně děr a i to, co vyklíčilo a doteď rostlo začínalo usychat, protože hlodavci okusovali kořeny. Proto jsme se rozhodli pro celkovou sklizeň hrášku, i když ještě k tomu nebyl vhodný čas. Samozřejmě jsme sklízeli nazeleno, protože jsem ani nedoufal, že nějaký hrášek dozraje až do fáze, že by se dali sklízet suchá zrna.

Výsledkem sklizně bylo asi půl kila zeleného vyloupaného hrášku a k tomu asi 300 g lusků, hlavně od cukrového hrášku. Hodně slabá sklizeň ze dvou záhonů (16 m2). Navíc jsme neměli ani osivo pro další rok. Stále to ale s hráškem nechci vzdávat. Pro rok 2020 jsem naplánoval pro hrášek tři záhony a koupil jsem nové osivo. Zase jsou to tři stejné odrůdy jako v roce 2018 a 2019 a k nim jsem se rozhodl vyzkoušet i odrůdu čtvrtou, „Kudrnáč“. Možná vyseju i něco na chalupě, abych otestoval, jak se bude hrášku dařit tam. O pěstování hrášku na prodej ještě nejsem rozhodnutý (spíš ne), ale kdybychom se ho rozhodli pěstovat jenom pro sebe, tak nám asi „pár“ rostlin na chalupě bude stačit (když se mu tam bude dařit).

Protože jsme měli po hrášku brzy volné záhony, rozhodli jsme se je ještě nějak smysluplně využít. Jako druhou vlnu zeleniny jsme záhon č. 5 oseli kombinací ředkvičky, rukoly a špenátu. Ředkvičky jsme vysévali jenom osvědčenou odrůdu „Viola“ a nezklamala ani tentokrát. U špenátu jsme vysévali odrůdy „Matador“ a „Monores“. Obe odrůdy podaly celkem dobrý výsledek. Na kousku záhonu jsem zkusil rukolu „Wild Rocket“. Použil jsem osivo ze dvou různých zdrojů, ale nevím, jestli vyklíčilo vůbec nějaké semínko. Je to divné, protože jak ředkvičky, tak špenát vyklíčili hodně dobře a počasí taky bylo celkem příznivé (dost srážek). Záhon jsem zase neryl, jenom nakypřil vidlemi. Po hodně špatném výsledku s hráškem to tentokrát až na tu rukolu dopadlo dobře. Sklizní ředkviček i špenátu jsme měli několik. V podstatě tento druhý výsev jarní zeleniny dopadl o dost lépe než první výsev na jiných záhonech na jaře. K tomu se ale dostaneme později.

Záhon č. 6 jsme podruhé oseli asijskou listovou zeleninou, konkrétně čínskou listovou hořčicí odrůdy „Red Giant“ a jedlou chryzantémou odrůdy „Maiko“. Ne, že bychom potřebovali tolik asijské listové zeleniny, ale měli jsme semínka a prázdný záhon, takže proč ne. U hořčice bylo klíčení špatné. Použil jsem jeden pytlík asi na tři čtvrtiny záhonu a výsledkem byly asi tři rostliny. Ty byly ale moc hezké a věrné jménu odrůdy „Red Giant (Rudý obr)“. Pro naši spotřebu to bylo více než dost, protože do salátu mi bohatě stačí jeden list. Asi by to šlo použít i na vaření, ale to jsme zatím nezkoušeli. Na nedostatek hořčice se tedy stěžovat nemůžu, štve mne ale to špatné klíčení. Zase nevím, jestli je to záhonem, nebo semínky. V roce 2018 jsme zkoušeli vysévat červenou hořčici taky a výsledek byl stejně špatný. Možná mají ty semínka tak slabou klíčivost. V roce 2020 asi vyseju hořčice jenom pár řádků. Nepotřebujeme jí moc a na prodej to zatím není. Je to ještě moc neznámá a specifická zelenina. Uvidíme ale, jak to bude s klíčením další rok.

S chryzantémou to dopadlo, co se týká klíčení, o dost lépe než s hořčicí. I na té čtvrtině záhonu bylo o dost více rostlin než u hořčice na zbytku záhonu. Pro spotřebu chryzantémy na jídlo platí víceméně to samé, jako u hořčice. Pro naše použití ji stačí hodně málo, takže jsme využili fakt jenom minimum toho, co vyrostlo. Pokud pro chryzantému nenajdu komerční využití, tak nám bude stačit bohatě jeden řádek s pár rostlinami.

Záhon č. 7
Sedmý záhon jsem v roce 2019 vyčlenil keříkovým fazolím pro sklizeň zelených lusků. V roce 2018 se nám osvědčily obě testované odrůdy „Gusty“ a „Satelit“. Hodně vysoká sklizeň a skvělá chuť fazolek. Záhon jsme oseli půl na půl každou z odrůd. I tady to ale bylo s klíčením horší. Zatím co odrůda „Satelit“ vyklíčila celkem dobře a pokrývala svou půlku záhonu téměř souvisle, tak u odrůdy „Gusty“ jsme měli asi tak čtyři rostliny. Takže jsme měli půlku záhonu skoro prázdnou. Mám podezření, že v tomto případě zaúřadovali hlodavci, protože podobné to bylo na stejných půlkách záhonů u hrášku, které byli hned vedle. Ty fazole, co vyklíčily, rostly celkem dobře. U odrůdy „Gusty“ jsou lusky o dost větší a je jich méně. Protože rostlin moc nebylo, rozhodli jsme se je nesklízet a nechat si je na sadbu pro příští rok. Nakonec to ale nedopadlo, protože přišel v září mráz a bylo po fazolích. Semínka nestihla uzrát.

Odrůda „Satelit“ je ze dvou pěstovaných keříkových odrůd můj favorit. V roce 2019 se co se týká úrody dost povedla. I když má menší lusky, tak jich má fakt hodně, klidně i desítky na jedné rostlině. Navíc je to jeden z druhů zeleniny, který potřebuje pravidelně sklízet, aby nasazoval další plody. Dá se říct, že čím víc sklízíte, tím víc plodí. V hlavním sklizňovém období jsme se každý týden snažili obrat co nejvíce lusků a každý další týden to vypadalo, jako kdybychom před týdnem nic nesklidili. Fakt, co se týká úrody, tak paráda. Jedinou nevýhodou je pracnější sklizeň. Kvůli menším luskům jsme na kolenech, nebo ohnuti, o dost delší dobu. Tuto odrůdu bych asi nechtěl pěstovat a sklízet pro prodej, ale v menším pro samozásobení je to parádní odrůda. Naše nadšení v roce 2019 zkazilo jenom to, že vzhledem k slabšímu startu (sucho, hlodavci) dozrávali fazole dost pomalu a blížilo se riziko prvních mrazíků. Snažili jsme se průběžně nechávat dozrát některé lusky a nechali jsme jeden celý řádek pro osivo. Naše obavy se potvrdili, protože klasicky v září přišel mráz a bylo po fazolích. Z toho ponechaného řádku už skoro nic nebylo, ale nějaké vlastní osivo pro příští rok mít budeme. Hlavním cílem pro rok 2020 bude asi namnožit si dostatek osiva do budoucna a rozhodnout se, v jakém množství budeme dále tuto odrůdu pěstovat.

Protože jsme měli po neúspěchu fazolí odrůdy „Gusty“ volnou půlku záhonu, rozhodl jsem se to taky využít pro druhou vlnu zeleniny. Vybral jsme hlíznatý fenykl, který jsme zkoušeli i v roce 2018, ale bez výsledku. V roce 2018 nám nevyklíčilo snad ani jedno semínko. Přisuzoval jsem to i starším semínkám, která by měli být u fenyklu na to dost citlivé. V roce 2019 nebyl ten výsledek o moc lepší. Dočkali jsme se asi pěti rostlin, kterým se dařilo tak různě. Asi tři vypadali celkem nadějně a začali tvořit i hezkou hlíznatou část. První mrazíky ustáli bez problému. Pak jsme ale asi čekali moc dlouho a ty další mrazy už moc nezvládli. Sklidili jsme je přimrzlé, část z nich spotřebovali a část se vyhodila, protože zmrzlé už nevydrželi dlouho skladovat ani v lednici. Příští rok je chci zkusit zase a uvidíme, jak to dopadne. Fenykl nám celkem chutná a rád bych si dopěstoval vlastní. Asi taky jenom pro vlastní spotřebu, než přijdeme na to, jak ho pěstovat efektivněji.

Pokračování příště …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *