Chalupa
Zahradu jsem od začátku plánoval tak, že bych na ní chtěl jednou bydlet, i když ten pozemek k tomu určený není. Ze začátku jsem chtěl ale hlavně pěstovat, bydlení jsem chtěl řešit později. Jak ale šel čas, tak jsem zjistil, že bez pořádného zázemí se pořádné pěstování rozjíždí těžko. Taky nemáme místo, kde bychom mohli skladovat některé druhy zeleniny přes zimu. Proto jsem začal vyvíjet vyšší aktivitu ohledně bydlení a zkoumal možnosti.
Na pozemku, kde je zahrada, to zatím nebylo a není s nějakým bydlením moc reálné. Starosta obce je zkrátka zásadně proti tomu. Protože tam nebydlím a ani moc neznám místní, tak na nějaké dlouhodobější působení a přesvědčování nemám chuť. Protože ale v obci jsou v územním plánu určené plochy pro bydlení, kde jsou zatím jenom nějaké nevyužité pozemky, nebo pole, začal jsem se o to zajímat. Asi naivně jsem si myslel, že když to tedy je už v územním plánu jako plocha určená k bydlení, tak to bude nějak předpřipravené. Realita je ale taková, že vesnice nevlastní žádné pozemky, kde by se dalo bydlet. Ty pozemky, v územním plánu určené k bydlení, patří soukromým vlastníkům a starosta ani neví, jestli to vůbec budou chtít prodat. Někteří vlastnící pozemků navíc nejsou místní a jediný kontakt na ně je poštovní adresa v katastru. Takže by to chtělo napsat jim dopisy, jestli by vůbec byli ochotni jednat o prodeji pozemků a pak by se uvidělo dál. Do toho se mi ale vůbec nechtělo. Dopisy, jestli nechci prodat svůj pozemek, dostávám asi jednou za půl roku a spíš mně naštvou, než co jiného. Asi za to může i fakt, že zahradu fakt prodávat nechci a cena, kterou mi nabízejí, je směšná. Prostě to vypadá na nějaké spekulanty s pozemky. Touhle cestou tedy ne.
V okolí moc lidí neznám a ti co znám, zase nevědí o pozemku k prodeji. Naproti naší zahradě sice jeden pozemek na prodej je, ale za cenu 2,6 mil. To je fakt mimo. Taky se prodává už více jak 2 roky a jediné co se mění, je plachta realitky na oplocení. Celkem vtipné, když se jednou za půl roku změní realitka, vždy tam naběhne někdo s traktůrkem, poseká trávu a zase se půl roku nic neděje. Pak se situace opakuje. Takže tady nic, i když by to bylo z hlediska polohy ideální. Nedám ale tolik peněz za pozemek na vesnici, i když je velký.
Protože jsem od domorodců žádný tip nedostal, začal jsem prohlížet inzeráty, co se nabízí v okolí v nějaké rozumné vzdálenosti. Pár zajímavých pozemků se i našlo, tak jsem začal jednat. U těchto pozemků to už ale není nějakých 30 Kč za metr, jak u zahrady, ale tak 400 Kč za metr a více. I když některé tedy vypadali hůř než naše zahrada. Stačí ale, aby na pozemku byla možnost bydlet, i když výhledově, a už se ceny hezky šplhají nahoru. Nakonec jsme si vybrali inzerát, kde se prodávalo 6 pozemků jako celek, z toho dva pozemky byli stavební. Na jednom ze stavebních pozemků je i barák, na těch dalších zbytky baráků, které bude potřeba odstranit. Ten barák je asi 150 let starý, takže žádný zázrak a při prodeji to bylo bráno spíš jako zátěž, než bonus. Celková cena za celek byla 660 000 Kč, což bylo ještě v akceptovatelném a dosažitelném rozsahu. V tomto případě už totiž nešlo o platbu v hotovosti jako u zahrady, ale financování přes banku. Sice se mi nechtělo si vzít další půjčku, ale po zvážení všech okolností a plánů do budoucna jsme se do toho rozhodli jít.
Pak následovalo klasické kolečko dohadování, čekání na vyřízení papíru, problémy na katastru apod., až asi po půl roce jsme se stali vlastníky dalších pozemků. Tentokrát jsme našli nemovitost na serveru bezrealitky.cz, i když jsem z počátku jednal ne přímo s majitelem, ale osobou, kterou on pověřil jednáním. Probíhalo to ale ve fér rovině a nenastali žádné „neočekávané komplikace“ jako při nákupu zahrady přes realitku.
Nový pozemek (soubor pozemků) je cca 15 minut jízdy autem od zahrady a časově skoro stejně na dojezd do Prahy, jako je to ze zahrady. Radši bych něco blíž k zahradě, ale nic lepšího jsme nesehnali. Pozemek má 1600 m2, co je celkem hezké a pro mě to navíc znamená další plochu na pěstování. Z mého pěstitelského pohledu je velké pozitivum to, že se na tom pozemku hodně dlouhou dobu nic nedělo a půda tam vypadá fakt hodně kvalitní. Černá jako uhel a hezky kyprá. Tak tam asi hodně let jenom nerušené rostli různé rostliny a padalo listí ze stromů, co jsou kolem.
Z hlediska stavitelského to už ale na první pohled taková sláva není. Na pozemku je hodně náletů a některé mají už i pár metrů do výšky a někdy i šířky.
K tomu torza několika stavení, částečně zarostlá různým porostem, a pak samozřejmě hlavní barák, u kterého nevím, jestli by ho bylo lepší zbourat, nebo rekonstruovat. Taky je na pozemku dost různého „bordelu“, který tam někdo navozil. Bude to chtít dost práce a financí to vyčistit do použitelné podoby. S tím jsme ale počítali už v době, když jsme pozemek kupovali. Vždy říkám, že se musím na pozemek dívat pohledem ne co tam momentálně je, ale co by tam mohlo být. A potenciál je velký.
Hlavní stavění, říkáme mu chalupa, je asi 150 let starý barák ještě z kamene. V nouzi nejvyšší by se v tom asi bydlet dalo, ale v standardu, který byl běžný tak před 100 lety, ne teď. Ale je to aspoň nějaké zázemí, kde se dá přepsat a uložit si věci. Kromě jiného tam můžeme skladovat i ovoce a zeleninu. Zatím to máme v plánu uklidit do použitelnější podoby a časem se rozhodneme, co s barákem. Chci si zavolat někoho na rekonstrukce, ať to posoudí, jestli to má vůbec cenu opravovat.
Další možností pro bydlení na pozemku je využit druhého stavebního pozemku na opačné straně, kde jsou momentálně torza starých baráků. Vyčistit to a pak by se tam dal dotáhnout mobilheim, nebo možná i postavit něco menšího a levnějšího, když bude rekonstrukce chalupy moc nákladná. Chalupu pak dočasně využijeme pro skladování.
Na pozemku se taky nachází dost různého stavebního materiálu, který bychom rádi co nejvíce využili. Jedná se hlavně o cihly, kameny, staré střešní tašky, různé kusy dřeva apod. Cihly asi využiji na pozemku při budování záhonů. Z části kamenů chce manželka udělat na pozemku chodníky, zbytek se asi vyveze. Pro staré střešní tašky jsme vymysleli využití jako ohraničení záhonů na zahradě. Vždy když zajedeme autem na chalupu, tak něco naložíme a odvezeme na zahradu. Původně jsme plánovali použít na ohraničení záhonů cihly, ale když máme zdarma staré střešní tašky, tak radši využijeme ty.
To co nevyužijeme, asi bude potřeba vyvézt pryč, co nebude zdarma. Pak bude potřeba pozemek i nějak srovnat. Sice se mi do toho moc nechce, nejen kvůli penězům, ale taky nechci, aby bagr rozjezdil tu nádhernou půdu, která na pozemku je. Asi ale není zbytí, protože dělat to ručně by bylo dost šílené a některé kusy kamene by asi i tak ručně nešly. Zatím mám domluveno vysekání náletů a pak zkusím sehnat ten bagr, nejlépe v kombinaci s vyklizením toho, co na pozemku už nechci. Vidím to tak na léto 2019, protože do té doby je ještě hodně práce na zahradě.
Kromě těch nepříjemnějších věcí jsme s pozemkem získali i pár příjemnějších. Teď mluvím hlavně o porostu, který si chceme nechat. Z ovocných stromů je tam jedna vzrostlá jabloň, která v roce 2018 fakt hezky plodila. Až tak, že se některé větve ulomili. Odrůdu nevím, ale je to na nějaké zakrslejší podnoži a dost zanedbaný strom, proto to moc nezvládal. Jablka nám chutnají, akorát nevydrží moc dlouho na skladě. Hodně jsme jich nasušili a byli skvělé. Uvidíme další roky. Na pozemku je ještě jeden myrobalán, ale z toho jsme zatím úrodu neochutnali. Z ovocných keřů jsou tam tři rybízy, ale jaké, to uvidíme v roce 2019, když zaplodí. Kromě stromů a keřů tam stále objevujeme nějaké rostliny, které nás celkem potěší. Z jara 2019 to bylo hodně sněženek, které teď (březen a duben 2019) vystřídali fialky. Kvetou narcisy, kosatce, vyrážejí pivoňky. Našli jsme i pažitku a šalvěj. Uvidíme, čím dalším nás pozemek překvapí. Doufám, že už jenom pozitivně.
Zatím máme hodně práce na zahradě se setím a sázením, takže na chalupu moc času nezbývá. Zajedeme tam akorát pro další střešní tašky, případně jiný materiál na zahradu a momentálně (duben 2019) tam máme i sazeničky zeleniny, které se už nevešli v bytě na parapet. Takže chodíme zalévat. Když už bude zahrada osázena, tak můžeme začít s chalupou. V roce 2019 bych tam už rád něco pěstoval. Nejdřív ale musíme ten pozemek uklidit a taky udělat plot.
Dokonce jsem si ještě nedělal ani návrh pozemku. V hlavě ale mám plán, že když už máme chalupu s celkem slušným pozemkem (co se týká rozlohy), tak tu zeleninu, která potřebuje více péče a tu k okamžité spotřebě, budeme pěstovat právě na chalupě. Na zahradu zůstane zelenina pro pozdější uskladnění, která déle roste, např. brambory, dýně, fazole, kukuřice. Na zbytku záhonů bych rád pěstoval zeleninu pro prodej. Taky jsem upustil od plánu postavení skleníku na zahradě právě z důvodu, že jsme koupili chalupu a skleník plánujeme postavit tam. Chci minimálně jeden skleník na předpěstování sazeniček a možná časem přibudou i další na pěstování choulostivější zeleniny.
Stromy a keře už moc neplánuji sázet. Možná pár nějakých teplomilnějších druhů, jako je broskvoň, meruňka, tomel, muďoul, fíkovník. Lískové keře jsem se taky rozhodl že vysadím na chalupě. Na zahradě je na ně zatím moc sucho a na chalupě je využiju v rámci plánovaného výběhu pro slepice. Kombinace slepic a lískových keřů se doporučuje z důvodu, že slepice prý vyzobávají škůdce na lískách, kteří přezimují ve spadaném listí. Plánuji to zkusit. Možná do toho výběhu pro slepice dám také pár jiných keřů, jako např. hlošinu okoličnatou. Něco, co by si mohli slepice nazobat i sami. My budeme mít ovoce i tak dost. Jinak plánuji hlavně tu zeleninu k okamžité spotřebě a taky kytky. Ať si manželka taky udělá radost.
Když bude mít pozemek uklizený a budeme pomalu pěstovat, tak časem bychom buď začali rekonstrukci chalupy, nebo zkusili postavit něco vlastního, nebo jenom koupili něco mobilního. Uvidíme, co bude jak vycházet. Nechci na nás nabalovat nějako další půjčku, takže žádná vila to nebude. To bych ale ani nechtěl, protože čím dál více tíhnu k minimalismu a čím menší barák, tím méně starostí. Tohle je ale záležitost několika let, takže do té doby se to ještě může změnit.
