Rok čtvrtý – 10. a 11. týden: První výsevy

10. a 11. týden

Plány na víkend desátého týdne jsem měl velké. Sobota první výsevy na zahradě, v neděli první výsevy doma za oknem. Sobota ale vůbec nevyšla podle plánu, když snad na většině území napadl sníh a sníh s deštěm střídavě padal i v průběhu celého dne. Marně jsem ráno vyhlížel z okna a pěstoval si ještě plamínek naděje, že se to za „chvíli“ zlepší. To se ale nestalo, takže zůstal ještě plán na neděli. To naopak bylo venku nádherně, jako naschvál. Chvilku jsem přemýšlel, že bych vyrazil na zahradu, ale pak jsem to radši neudělal a věnoval se původnímu plánu, tedy prvním výsevům zeleniny doma.

Jednalo se hlavně o papriky a lilek, které už tradičně vysévám koncem února. K tomu jsem ještě chtěl zkusit cibuli z vlastních semínek, pórek a kedlubny. V OBI jsem koupil pytel výsevního substrátu, minipařeniště jsem použil naše staré, v roce 2017 zakoupené v Lidlu. Semínka paprik jsme měli většinou naše vlastní. Za poslední dva roky se nám vyselektovaly odrůdy „Granova“ a „Rubinova“, které jsou určené pro polní pěstování a osvědčily se nám. Semínka odrůdy „Rubinova“ jsme měli jenom vlastní, nechané z roku 2019. U odrůdy „Granova“ jsme měli jak vlastní semínka, tak nám zůstali ještě i nějaké z původního pytlíku, takže jsme se rozhodli vysít semínka z obou zdrojů.

Minipařeniště jsem naplnil výsevním substrátem z OBI. Ten je celkem lehký a vzdušný, takže jsem pařeniště naplnil až po okraj, párkrát ho zvedl a hodil na podložku, aby se substrát trochu slehl. Asi tak 0,5 až 1 cm od vrchu, co je ideální.

Pak jsem do každé buňky pařeniště položil na povrch tři semínka. V roce 2019 jsme zkoušeli pěstovat papriky v párech, jako kdyby dvě rostliny rostoucí z jednoho místa. Důvod je ten, že rostliny paprik by se měly vzájemně podepírat a taky úroda by mohla být trochu vyšší než u jedné rostliny. Výsledek nebyl úplně přesvědčivý, ale rozhodli jsme se to zkusit i v roce 2020. Vyséval jsem tři semínka přibližně na střed buňky, protože nepočítám se 100 % klíčivostí. Pokud vyklíčí všechny tři semínka, tak tu nejhůř vypadající rostlinu vystřihnu pryč. Pokud vyklíčí jednom jedno semínko, tak tu rostlinu budeme pěstovat samostatně. Po problémech s klíčením paprik v roce 2019 radši vysévám více. Semínek máme nechaných celkem dost, tak proč ne. Kdybychom měli nějaké rostliny paprik navíc, tak je v nejhorším někomu darujeme.

Semínka jsem už pak jenom mírně posypal výsevním substrátem, uhladil povrch a pořádně zalil. K zalévání používám plastovou láhev s víčkem, do kterého jsou hřebíkem vyražené otvory. Po stlačení láhve je proud vody tak akorát. Tímhle způsobem zalévám i později malé rostliny do té doby, než trochu zesílí s snesou i silnější proud vody přímo z láhve bez víčka. Na závěr už jenom zakrytí minipařeniště plastovým krytem pro udržení vlhkosti výsevního substrátu a označení výsevů odpovídajícím způsobem. V mém případě plastové cedulky, které pak po sundání krytu píchnu do pařeniště k rostlinám.

U lilku se nám v roce 2019 celkem osvědčila odrůda „Český raný“, tak jsme si nechali vlastní semínka. Rostlin lilku ale až tak moc nepotřebujeme, takže jsem vysel jenom část minipařeniště a na zbytek (8 buněk), jsem vysel semínka feferonek. Ty jsme pěstovali v roce 2018 z koupených sazenic a nechali jsme si semínka. V roce 2019 jsem je ale nevyséval. Stejně jako v roce 2017 a 2018 jsme pěstovali osvědčenou odrůdu pálivé papriky „De Cayenne“. Úroda byla v roce 2019 slušná a máme dost nasušených papriček minimálně na rok dopředu, tak jsme se rozhodli v roce 2020 pro zkušební výsev feferonek. Odrůdu nevím, protože sazenice byly koupené na farmářském trhu. Postup výsevu byl úplně stejný, jako u paprik.

Kromě „povinných“ paprik a lilku jsem chtěl zkusit předpěstování cibule. S tou máme u přímých výsevů na záhony celkem špatné zkušenosti. Klíčení je hodně slabé a rostlinky ani moc nerostou. V roce 2019 jsme si nechali z pěstované cibule vlastní semínka. Ta cibule přezimovala z roku 2018, v roce 2019 vykvetla a vytvořila semínka. Původní výsev byl taky ze semínek, ale v roce 2018 cibule moc nerostla. V roce 2019 ale rostla parádně. Odrůdu (odrůdy) až úplně nevím. Asi by to mohla být odrůda „Fredy“, co je spíše naťová cibule. Uvidíme po pěstování v roce 2020. Možná to bude i mix více odrůd. Semínka jsem nevyséval do minipařeniště, ale do plastové vaničky od mrkve. Po vyklíčení a zesílení je přesadíme na záhon. Nechci ty sazeničky držet ve vaničce nějak extra dlouho. Jde mi jenom o otestování klíčení a zkusit předpěstovat sazeničky. Vaničku jsem vložil do plastového pytlíku pro udržení vlhkosti.

Další vysévanou zeleninou byl pórek. Ten jsme zkoušeli předpěstovat již v roce 2019 a i když sazeničky nebyly úplně nejsinější, tak pórek rostl na záhoně celkem dobře, a i úroda nebyla špatná. Odrůdu jsem vyséval stejnou jako v roce 2019, tedy v Lidlu zakoupenou odrůdu „De Carentan 2“. V roce 2019 jsem pórek vyséval do plastové vaničky, jako teď cibuli, a pak je přesazoval do minipařeniště. Pro rok 2020 jsem se rozhodl je vyséval přímo do minipařeniště a možná je pak přetřídím a nechám v pařeništi jenom pár těch nejsilnějších.

Celer jsem původně neplánoval vysévat vůbec, ale při revizi semínek jsem našel otevřené pytlíky ještě z roku 2017, měli jsme ještě místo na parapetu, tak proč ne. Semínka jsem vyséval do plastových vaniček. Do jedné bulvovou odrůdu „Maxim“ a do druhé řapíkatou odrůdu „Helios“. Vaničky jsem stejně jako u cibule vložil do plastových pytlíku pro udržení vlhkosti výsevního substrátu. S předpěstováním sazeniček celeru zatím velké úspěchy nemáme a ani teď moc nedoufám, ale chci to aspoň zkusit. Do jednoho minipařeniště jsem vysel i kedlubny, odrůdu „Azur“. Chci tak trošku urychlit pěstování kedluben, a i jejich první sklizeň na zahradě.

Všechny výsevy jsem nakonec umístil na parapet do obýváku a hezky radiátorem přitopil. V roce 2019 jsme měli problémy s klíčením u paprik právě kvůli nižší teplotě (aspoň si to myslím), takže jsem to nechtěl podcenit. Papriky potřebují ke klíčení teplotu kolem 25 stupňů. Ideální by bylo dát je přímo na topení, ale tam se to nevejde. Snad bude stačit parapet a topení vytočené naplno. Ideální by byli topné kabely, ale to možná do budoucna.

Jedenáctý týden byl skoro kopie toho předchozího, akorát v sobotu namísto sněhu od rána pršelo. Já připravený vyrazit, ale stále jsem čekal, až déšť ustane. No neustal. Takže jsme se rozhodli, že pojedeme na zahradu v neděli, kde už předpověď počasí vypadala podstatně lépe. V neděli jsem už žádné výsevy neplánoval a návštěvu zahrady jsem si další týden už nechtěl nechat ujít. V neděli ale počasí vyšlo parádně, a tak jsme vyrazili na zahradu udělat první výsevy roku 2020 i tam. V plánu byla hlavně jarní zelenina, tedy ředkvičky, roketa, špenát, polníček, bob a šalotka.

Na rozdíl od roku 2019, kde jsem velkoryse naplánoval pro jarní zeleninu tři záhony, jsem pro rok 2020 naplánoval jenom jeden. Přesně podle plánu, že v roce 2020 testujeme pěstování na chalupě a na zahradu plánujeme a vysazujeme hlavně zeleninu pro vlastní spotřebu. Taky jsme se rozhodli neosít celý záhon najednou, ale ředkvičku vysévat postupně v blocích kvůli průběžné sklizni. Na záhon jsem k ředkvičce naplánoval ještě další brukvovitou zeleninu, a to roketu a kedlubny. Přidal jsem k nim i polníček, jako další jarní zeleninu na zkoušku. Ty kedlubny asi nebudou nejlepší volba, protože záhon chceme zakrýt ochrannou textilii a u kedluben budeme vysazovat až sazenice. Asi ale pak dáme ochrannou textilii na oblouky a uvidíme. Zatím vyséváme jenom ředkvičky, roketu a polníček, kedlubny budeme řešit pak.

U ředkviček jsem koupil osvědčené odrůdy „Saxa 2“ a „Viola“. U rokety jsme vysévali jenom jednu odrůdu, tvarově zajímavou „Wild rocket“ s hluboce vykrajovanými listy. Zato ale od svou prodejců, takže otestuji dva zdroje semínek. Doufám, že to dopadne lépe než na podzim 2019, kde jsem vyséval stejná semínka, ale nevyklíčilo snad vůbec nic. Polníčku se u nás v roce 2019 nedařilo, ale to lze připsat na vrub i špatným záhonům. Uvidíme v roce 2020.

Pro výsevy jsem použil záhon, kde byli v roce 2019 rajčata, v kombinaci se špenátem a salátem. Záhon nebyl rytý, jenom nakypřený vidlemi a byl tam navezen kompost. Ten se v průběhu roku 2019 celkem rozložil, takže by mohl být v roce 2020 vhodný i na ty ředkvičky a roketu. Záhon jsme vyčistili, udělali řádky a vyseli střídavě ředkvičky a roketu. Na rozdíl od předchozích let jsme vysévali nasucho. Jinak se snažíme vysévat do zalitých řádku, abychom podpořili klíčení. Zatím je ale jaro celkem bohaté na srážky, tak jsme od dodatečného zalévání upustili. Záhon jsme přikryli netkanou textilii. Ta by měla výsevy ochránit před případným chladnějším počasím, záhon by neměl tak vysychat, a taky to později omezí poškození ředkviček a rokety od dřepčíků a jiných škůdců.

Bob jsem doteď vyséval později, koncem dubna, nebo až v květnu. Nechal jsem se zmást obrázkovým návodem na pytlíku, kde je doporučovaná doba výsevu až v květnu. Teď jsem si ale přečetl i popis na pytlíku, kde se zase píše, že bob je hodně odolný vůči chladu a může se vysévat hned v únoru po rozmrznutí půdy. Takže v roce 2020 to chceme zkusit vysít hodně brzo. Celkem si myslím, že to bude lepší, protože při těch pozdějších výsevech bob moc nestíhal dozrát. Vysévali jsme odrůdu bobu „Hangdown“ zakoupenou v Lidlu. Podle tabulky doporučených kombinací rostlin, se k bobu hodí špenát. Tato kombinace mi plně vyhovuje, protože pokud je bob chladu odolná zelenina, kterou lze vysévat brzo, tak pro špenát to platí dvojnásob. Odrůda „Matador“, kterou pěstujeme už od roku 2017, je ke chladu fakt odolná a podle našich zkušeností u nás i dobře přezimuje. Kombinace bobu a špenátu je dobrá i kvůli tomu, že špenát roste celkem rychle a do doby, než bob povyroste, tak bude tvořit hezký živý mulč. Špenát je prý taky náročnější na množství dusíku v půdě, s čím by zase mohl pomoct bob, který jako bobovitá rostlina dokáže vázat v půdě vzdušní dusík. Vypadá to jako ideální kombinace a zbývá to ještě otestovat.

Bob a špenát jsme vysévali na záhon, kde bylo na podzim vyseta hořčice jako zelené hnojení. Po hořčici zůstalo ještě celkem dost zbytků. Na obrázku níže je to dobře vidět na vedlejším záhonu. Zbytky hořčice jsem posekal srpem. Snažil jsem se to dělat tak, aby zůstali kořeny v zemi. Úplně se to nedařilo, ale aspoň něco zůstalo. Do budoucna by to asi chtělo zkusit něco jiného, např. strunovou sekačku. Myslím si ale, že to zelené hnojení se osvědčilo, protože půda na záhonu vypadá už celkem dobře a toho, co nazýváme plevel, na záhonu moc nebylo. Takže zase vyčištění záhonu, udělání řádků a výsev. Střídavě bob a špenát, aby špenát vytvořil mezi bobem živý mulč.


Hotový záhon jsme taky přikryli ochrannou textilii, i když pro bob a špenát to asi ani potřeba není. Zase to ale bude ten záhon chránit před nadměrným vysycháním a větrnou erozí. U těch ochranných textilii jsem narazil na jeden problém. Použitou textilii jsme měli uloženou přes zimu v kůlně, do které se nastěhovali na zimu i nějaké myši. Část textilie byla hodně poškozena. Štěstí v neštěstí ale bylo, že textilie byla okousaná jenom z jedné strany. Protože textilie má délku 10 m a záhon jenom 8 m, tak to skoro vyšlo tak, že ta poškozená část šla celá srolovat a moc poškozené textilie na záhon nevyšlo. Pro příští rok máme poučení, že musíme tu textilii lépe uložit. Sice ještě máme dvě nové role o celkové délce 200 m, ale dokud lze používat i tu starší, tak je škoda to nechat zničit od myší.

Jako další záhon jsme měli v plánu vysadit šalotku. Tu podle popisu lze sázet taky hodně brzo, klidně v únoru po rozmrznutí půdy. Část jsme zkusili vysadit už na podzim, ale zatím nevylezla. Ten zbytek jsme nechali pro jarní výsev. V roce 2019 jsme pěstovali odrůdy „Golden Gourmet“ a „Red Sun“. Celou sklizeň jsme si nechali jako sadbu pro rok 2020. Při sklizni se ale cibule pomíchali, takže jsme teď na jaře sázeli v podstatě mix. To snad ale nevadí. To, čemu se bude dařit nejlépe, použijeme v dalším roce jako sadbu a tak dále. Ponechaná sklizeň z roku 2019 nám skoro stačila jako sadba pro rok 2020 na celý záhon. Zůstali jenom tři volné řádky, kde asi ještě něco vysejeme. Pravděpodobně další cibuli, ze sazečky, nebo ze semínek.

Na obrázku se šalotkou si můžete všimnout i chrpy, která se u nás už dost množí ze samovýsevů. Tohle byl předtím záhon se zelím a chrpa tam v pohodě rostla. Snažili jsme se na záhonech zachovat co nejvíc kytek, které se množí samovýsevem. Kromě toho, že ten záhon ozvláštní a líbí se nám, tak by druhová pestrost rostlin na záhonech měla pomoct i proti škůdcům, kteří se orientují hlavně podle čichu. Více pachů na záhoně je může zmást a výrazně tak snížit škody na úrodě.

Více výsevů jsme na zahradě nedělali, protože jsme ještě chtěli něco udělat na chalupě. Před odchodem jsem ještě zkontroloval záhon s česnekem. Na chalupě už byl první venku před dvěma týdny, tak jsem očekával nějaký pokrok i na zahradě. Popravdě byl pokrok o trochu menší, než jsem očekával, ale asi to bude trochu drsnějšími podmínkami na zahradě. Nebo taky ne, a ještě je moc brzo. Nejlépe zatím vypadá naše stará neznámá odrůda. Vyklíčené rostliny jsem nepočítal, ale je tam skoro 100 % toho, co jsme dali do země. Horší to je u nově koupených odrůd, ze kterých většina ještě nevylezla ze země. Stejně jako na chalupě, nejlépe zatím vypadá neznámá odrůda ruského nepaličáku. Zbytek těžko říct. Utěšuji se tím, že jsem je dával dost hluboko, zatím co naší starou odrůdu sadila manželka o něco mělčeji. Snad se brzo dočkáme i těch nových odrůd, jinak bych byl dost zklamaný. Vkládal jsem do nich velké naděje.

Když už jsme byli na zahradě, tak jsme i něco sklidili. Doma už došly zásoby listové zeleniny, tak jsme nasbírali něco málo špenátu a trochu více kadeřávku. Špenát by šel i tak pryč, protože to byli zbytky ze samovýsevu na záhonu, kde jsme tento týden vysévali ředkvičky. Kadeřávek po zimě vypadá hodně dobře a do doby, než budeme potřebovat udělat místo na záhonu, ještě pár sklizní uděláme. Přijde mi, že po zimě má chutnější listy, jako kdyby takové křehčí. Ale možná mám ten pocit i kvůli tomu, že jsem přes zimu listovou zeleninu nejedl a teď po zimě chutná první jarní zelenina obzvlášť chutně. Největším překvapením ale byla růžičková kapusta. Něco jsme sklidili při první návštěvě zahrady v roce 2020. Od té doby ale asi díky příznivému počasí a dostatku srážek něco povyrostla, a hlavně dala moc dobrou úrodu. Manželka se šla podívat, jestli tam něco bude, a nakonec se to pomalu nevešlo ani do 25 litrového pytle, který si na sklizeň vzala. Pytel rozhodně nebyl dělaný na takovou hmotnost, tak se utrhli uši a kapustičky nakonec skončili v plastovém kýblu, ve kterém vozíme na kompost zbytky z kuchyně. Ten kýbl má objem přes 20 litrů.

Když jsme pak doma kapustičky zvážili, tak nám vyšlo něco málo přes 4,7 kg. To už je slušná sklizeň. Je to snad více, než co jsme zatím od růžičkové kapusty dopěstovali od začátku našeho pěstování (souhrnně). Navíc jsou kapustičky hezké velké, zdravé a téměř nepoškozené. Doma jsme je ale ještě očistili od poškozených listů, něco jsme použili na večeři, něco odložili do chladničky a zbytek jsme nacpali do uzavíratelných pytlíku a nechali zamrazit. Bylo to sedm hezký nacpaných pytlíků.

Po sklizni a obědě jsem rychle vyrazili na chalupu, kde je taky celkem dost práce. Vzhledem k pokročilé odpolední hodině jsme se rozhodli aspoň pro výsev brukvovité zeleniny do připraveného pařeniště. Každým rokem se snažíme předpěstovat si vlastní sazeničky, ale zatím to moc nevychází. Tohle je další pokus. V OBI jsem koupil pytel kompostu, abych tu půdu v pařeništi trochu pro začátek vylepšil. Kdybych to připravil na podzim, tak bych možná ten kompost ani nekupovat, ale teď to radši ještě zkusím takhle. Kompost jsem vysypal do pařeniště, manželka to rozhrnula, udělala řádky a vysévali jsme. Původně jsme plánoval výsevy kedluben, růžičkové kapusty, jarní kapusty, brokolice, zelí a kadeřávku. Kadeřávek jsme nakonec vynechali, když jsme si na pytlíku pročetl, že klíčí při 20 stupních a měl by se předpěstovat vevnitř. Možná to zkusíme vysít do pařeniště trochu později, nebo to fakt zkusím doma na parapetu. Měl jsem to vysít rovnou doma namísto těch kedluben, kterým to teplo v bytě asi moc nesvědčí. Zase máme poučení do budoucna.

Výsevy jsme pořádně zalili a pařeniště zase zakryli okny. Už jsem umyl i skla, takže to jednak vypadá lépe a taky by to mělo propouštět více světla. Jak jsem psal už minule v článku o pařeništi, tak ty okna úplně nedosedají na rám. Manželka našla na chalupě staré hadry, které jsme dali na rám tam, kde jsou největší mezery. Hadry jsme k rámu upevnili hřebíky. Uvidíme, jak to zafunguje. Pokud by to nestačilo, tak asi udělám namísto oken nějaký vhodný rám, který vyplníme průsvitnou fólií. Sice bych rád využil i ty okna, hlavní ale je, aby pařeniště fungovalo tak, jak má.

Více jsme už tento týden nestihli. Byla neděle a chtěli jsme dojet dřív zpátky do Prahy. Na chalupě jsme ale zjistili i celkem nepříjemnou věc. Strana pozemku, kde jsme nestihli na podzim dodělat plot, vypadá podstatně hůř, než jsme mysleli. Za tu zimu se různé provizorní oplocení skoro znefunkčnilo. Je tam tolik děr, že sousedovic slepice si k nám chodí, jak se jim zlíbí. Tomu musíme co nejdřív zabránit, protože chci už i na chalupě dělat nějaké výsevy. Dokud tam ale budou mít slepice volný přístup, tak je skoro zbytečné to dělat. Proto asi další týden namísto výsevů budeme dodělávat plot. Zahrada se tak sice o týden zpozdí, ale je to něco, co je potřeba udělat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *