Zelenina 2020 – 2. část

Druhá část článku o zkušenostech s pěstováním zeleniny na naší zahradě v roce 2020.

Záhon č. 15
První z našich cuketových záhonů, na který jsme se rozhodli dát „klasické“ cukety protáhleho tvaru. Pěstovali jsme už nám známe odrůdy „Black Beauty“, „Diamant F1“ a „Nefertiti“. Minulý rok se nám cukety moc nepovedly, tak jsem chtěl stejné odrůdy otestovat zase. V tomto roce nezklamala ani jedna z odrůd. Odrůda „Black Beauty“ měla nejvitálnější rostliny a dala hodně slušnou úrodu. Odrůda „Diamant F1“, jak je vidět z názvu, je hybrid. Hybridním odrůdám se snažím z důvodu semenaření vyhýbat. Protože ale zatím i tak pěstujeme více odrůd a ty se mezi sebou můžou lehce křížit, klidně budu pěstovat i hybridní odrůdu, pokud za to bude stát. I odrůda „Diamant F1“ dala slušnou úrodu a byla asi o týden rychlejší v dozrávání plodů, než zbylé dva odrůdy. Semínka se dají (bylo možné) koupit v Lidlu za rozumnou cenu, takže určitě to nebude špatná volba. Odrůda „Nefertiti“ dala taky celkem dobrou úrodu, měla ale trochu menší rostliny. To ale někdy nemusí být nevýhoda, spíše naopak. Pokud bych si měl vybrat jenom jednu odrůdu, tak by to asi byla „Black Beauty“. Parádní mohutné rostliny se spoustou plodů. Zbylé dvě odrůdy vyšli asi tak nastejno.

Tento rok byl ale co se týká cuket parádní. Z jednoho záhonu jsme pro osobní spotřebu měli více než dost. Manželka udělala zásoby cuketového salátu na celý rok, něco jsme i rozdali a poprvé jsme přebytky cuket zkusili usušit. Dopadlo to dobře a dokonce jsme je při sušení ochucovali i bylinkami a kořením. Pak si je můžete dát namísto bramborových lupínků. Každý, kdo sušené cukety vyzkoušel, byl nadšený. Padl tip i na komerční využití (prodej). Když jsem to ale propočítal, tak by cena za sušené cukety byla moc vysoká. Asi tak 300 Kč za 100 g sušených cuket, aby se nám to vyplatilo vyrábět a prodávat. Cukety totiž obsahují hodně vody, takže sušením ztratí značně na hmotnosti. To se pak víc vyplatí je prodávat čerstvé.

Myslím si, že velký podíl na úspěchu u cuket má i výběr záhonu s kvalitní půdou. Předchozí rok jsme záhon obohatili kompostem, tak toho cukety využily. Příští rok asi zase vysejeme všechny tři pěstované odrůdy. Zůstali nám semínka, tak proč ne. Je to i určitá pojistka. Kdyby jedna odrůda selhala, tak ji jiná může nahradit. Časem bych ale asi rád měl vlastní semínka a pak se budou odrůdy redukovat.

Záhon č. 16
Náš druhý cuketový záhon v roce 2020, nebo lépe řečeno cuketo-patisonový. Semínka patisonů jsem koupil hned prvním rokem pěstování a byli jsme z nich nadšeni. To jsme ale pěstovali v kompostovacím záhonu, který byl tvořený skoro čistým koňským hnojem. Poslední dva roky se ale patisony moc nepovedli. Tento rok to už zase bylo malinko lepší, i když tak velkých a silných rostlin jako v prvním roce jsme se nedočkali. Druhý cuketový záhon měl taky v porovnání s tím prvním na pohled méně úrodnou půdu. To mělo možná vliv i na klíčení, které nebylo úplně takové, jako bychom si přáli. Tak jako po jiné roky, i tentokrát jsme pěstovali odrůdu „Sunburst F1“. Hybrid koupený v Lidlu. Přemýšlel jsem i o jiných odrůdách, ale zatím jsem se k tomu neodhodlal. Spíše jsem už několikrát přemýšlel i o tom, že patison z pěstování úplně vypustím. Manželka si ale patisony oblíbila, takže je pěstujeme nadále. Je fakt, že na smažení v obalu nám chutná o dost víc než cuketa. Semínka patisonů nám ještě zůstali, tak je budeme pěstovat i další rok, a pak se uvidí.

Kulaté cukety taky pěstujeme už od prvního roku a taky máme semínka z Lidlu. Rostou u nás celkem dobře a naučili jsme se je využívat. Po minulé roky jsme si v cuketové sezoně každý týden dělali zapečené plněné cukety. Tady je kulatá cuketa zatím bez konkurence. Cukety nezklamali ani tento rok, i když klíčení nebylo nejlepší. Ze tří hnízd semínek vyšlo jenom jedno se dvěma rostlinami. Pro naší osobní spotřebu ale stačili i dvě rostliny. Nějak jsme tento rok dělali plněných cuket méně a jedli jsme něco jiného. Pěstovali jsme odrůdu „De nice a fruit rond“ a příští rok ji plánujeme pěstovat zase.

Další cuketou na záhonu byla odrůda „Romanesco“. Klasická protáhlá cuketa, která je prý skvělá na sušení. To jsme otestovat nemohli, protože nevyklíčilo ani jedno semínko. Když se delší dobu po výsevu nic nedělo, tak manželka zkusila rozhrabat půdu v místě výsevu. Semínka měla nějaký náznak klíčení, tak jsme je zahrabali zpátky. To ale bylo všechno, čeho jsme se u cuket „Romanesco“ tento rok dočkali. Odrůda vypadá papírově zajímavě, tak ji možná ještě někdy v budoucnu zkusím.

Protože druhý záhon s cuketami měl špatné klíčení, tak jsme prázdné místo chtěli využít a nastrkali jsme tam přebytečné sazenice brukví. Moc se jim ale nedařilo, asi i kvůli ne moc úrodně půdě. Jednalo se hlavně o druhou vlnu kedluben odrůdy „Azur“, o které jsem už psal. Dopadla úplně stejně špatně jako první vlna. Nic jsme nesklidili. Ale aspoň jsme to zkusili a část záhonu nezůstala úplně nevyužitá. Lépe dopadla kapusta, sazeniček které jsme měli taky víc, než jsme potřebovali. U kapusty i nějaká sklizeň byla.

Záhon č. 17
Náš první záhon s fazolí pro rok 2020. Po minulém roce, kdy fazole dopadli katastrofálně, jsem si hodně přál, aby to bylo lepší. Fazole jsou jedna ze základních potravin, pokud jde o samozásobení, a taky mám fazole moc rád k jídlu. Po minulém roce nám ale nezůstalo žádné osivo. Hodně fazolí jsme si přivezli od jedné i druhé mámy. Do záhonu č. 17 jsem se rozhodl pro výsev fazolí od mojí mámy. Ona nějaké odrůdy neřeší a pravidelně každým rokem vysévá mix semínek, které sklidila předchozí rok. Z toho zase sklidí úrodu a další rok vysévá zase mix. Takže je osivo hodně pestré barevně, tvarem i velikostí. I když je fakt, že některá barvy převládají. Výhodu toho způsobu vidím v tom, že si můžete takto vyselektovat tu nejlepší fazoli pro vaše podmínky. Je to mix různých odrůd, takže je menší riziko ztráty úrody, pokud nějaká odrůda selže. Nevýhodou je, že v podstatě nevíte, co pěstujete. Ano, jsou to fazole, ale jaká odrůda, těžko říct. Navíc se fazole můžou mezi sebou křížit, aby to bylo ještě složitější. Je to ale zajímavé a je zábava zkoušet, co po výsevu sklidíte. Pokud si pěstujete fazoli jenom pro sebe a nemáte v plánu semínka prodávat, tak vás i tak nějaká čistota odrůdy zajímat nemusí. Hlavně že se fazolím daří.

Klíčení u toho záhonu vyšlo celkem dobře. Růst taky nebyl špatný, i když slabší, než u jiných odrůd. Je ale fakt, že to byl i jeden ze záhonů s nejméně úrodnou půdou. Fazoli jsme tam vysévali záměrně za účelem zlepšení půdy. Růst asi ovlivnil i můj zřejmě chybný úsudek, že na záhonu mezi fazolí ponechám pohanku, která tam vyklíčila se zpožděním jednoho roku. Pohanka je super jako zelené hnojení, ale ve fazoli to možná byla zbyteční konkurence. Příště už bych pohanku včas posekal. Fazole ale jinak v pohodě a ze všech letos pěstovaných odrůd začali nejrychleji dozrávat. Jak je to ale mix, tak to dozrávání bylo hodně nepravidelné. Tady jsem udělal chybu, že jsem fazole nesklízel průběžně, ale čekal, až většina dozraje a uschne. Sklidil jsem jenom pár lusků jako osivo pro další rok. Se zbytkem jsem čekal, až bylo pozdě a přišlo deštivé období. Výsledkem bylo, že většina lusků zplesnivěla přímo na záhonu, nebo následně po sklizni a při pokusu o usušení. Draze zaplacena zkušenost. Aspoň že jsem sklidil dost osiva pro příští rok, protože chci zase vysít jeden záhon jako mix fazolí.


Záhon č. 18
Další záhon byl taky plánovaný a uskutečněný jako fazolový, akorát to nebyly fazole na zrno, ale pro sklizeň zelených lusků. Fazole pro sklizeň lusků vyšli minulý rok o dost lépe než fazole na zrno. Nestihli jsme si ale uchovat dost osiva pro tento rok, tak jsem koupil i další odrůdy na zkoušku. Kromě námi už pěstované a oblíbené odrůdy „Satelit“, které semínka jsme si uchovali, jsem koupil v Lidlu odrůdy „Dubbele Witte“ a „Saxa“. U odrůdy „Satelit“ jsme měli 46 semínek. Šest semínek jsem dal kolegyni v práci, která chtěla tuto odrůdu vyzkoušet. Všech šest semínek jí vyklíčilo. Já jsem vysel zbylých 40 semínek na zahradu a vyklíčilo jedno. Je to ke vzteku a vůbec nevím, co se stalo. U zbylých dvou odrůd bylo klíčení malinko lepší, ale i tak vyklíčilo maximálně tak 10 % semínek. Uznávám, že půda na zvolením záhonu nepatří úplně k nejlepším, ale i tak bych očekával něco víc. Minulý rok se nám to stalo u hrachu (na jiném záhonu), tento rok u fazole na lusky. Kromě klíčení nebyl nijak zázračný ani růst. Něco málo lusků jsme sklidili, ale nic co by stálo za řeč. Proto ani nemůžu moc hodnotit dvě nové odrůdy. Akorát že měli větší a tužší lusky než odrůda „Satelit“. Blbé na tom je, že už nemáme osivo oblíbené odrůdy a nesehnal jsem ho ani na internetu v obchodem se semínky. Možná bude záchranou kolegyně, u které se fazolím dařilo. Taky jsem už koupil pár nových odrůd pro vyzkoušení.

Protože nám na záhonu zůstalo dost místa, tak jsme tam jako i na pár jiných záhonů, vysadili sazenice brukví. Konkrétně tady to bylo pozdní zelí odrůdy „Pourovo pozdní“. Byl to už druhý výsev, když nám část sazenic z prvního výsevu v pařeništi poničili hlodavci. Druhý výsev jsem udělal doma v bytě do minipařeniště. Sazeničky se nepovedli úplně nejlépe. Hodně dlouho trvalo, než vyklíčili a i když měli umělé osvětlení, tak se trochu vytahovali. Po výsadbě na zahradu se ale celkem chytli a něco málo jsme i sklidili. Záhon s málo úrodnou půdou nebyl pro zelí úplně to pravé, ale nechtěli jsme ho nechat prázdný. Jiný záhon jsme i tak připravený neměli.

Saturejku pěstujeme už taky pár let a celkem jsme se ji naučili využívat v kuchyni. Na bylinkové spirále máme trvalou Saturejku horskou, ale chtěl jsem pěstovat i jednoletou saturejku. Prý se hodí pro pěstování spolu s fazolí a v kuchyni je to taky dobrá kombinace. Saturejka by měla mírnit nadýmání od luštěnin. Koupil jsem v Lidlu pár pytlíku, že je vyseji vždy po jednom řádku mezi jednotlivé odrůdy fazole. Na rozdíl od fazolí vyklíčila saturejka hodně dobře, akorát už neměla co oddělovat, protože fazolí na záhonu moc nezbylo. Saturejky jsme měli tolik, že jsme ji ani všechnu nesklidili a nechali ji jenom tak růst. Hezky kvetla a ani nevím, jestli udělala semena. Moc jsme si ji pak nevšímali, protože jsme dělali něco jiného. Příští rok asi zase zkusím výsev fazolí a saturejky spolu na jednou záhonu.


Záhon č. 19
Pro záhon č. 19 jsme si naplánovali tak trochu experiment. Bob i špenát už pár let pěstujeme, ale zatím nikdy spolu. Podle tabulek s vhodnými kombinacemi zeleniny, by to měli být vhodní partneři na záhonu, což jsem se rozhodl vyzkoušet. Se špenátem už máme delší dobu dobré zkušenosti, ale s bobem zatím víceméně experimentujeme. První rok jsem se držel informací na pytlíku se semínky. Vyséval jsem do sponu asi 60×60 cm a výsev jsem provedl někdy začátkem května, podobně jako u fazolí. Výsledkem bylo pár rostlin na záhoně a slabá úroda. Další rok jsem se proto rozhodl pro hustější výsevy a bylo to o něco lepší. Pak jsem někde četl, nebo viděl video, že bob lze vyséval hodně brzo, prakticky po rozmrznutí půdy. U špenátu je to stejné. I proto jsem se rozhodl pro tuto kombinaci. Jako hlavní plodina bob a do mezi-řádků špenát. Špenát je taky trochu náročnější na výživu (dusík), s čím by bob mohl pomoct. Jako bobovitá rostlina by měl vázat vzdušní dusík a pomocí kořenových hlízek jej vylučovat do půdy.

Teoreticky to tedy dobrá kombinace byla. Prakticky to tak úplně nevyšlo. Klíčení u špenátu bylo celkem dobré, ale u bobu moc ne. Dělali jsme i druhé výsevy bobu, které už dopadli celkem dobře. Špenát ale asi byl moc nahusto a měli jsme ho sklízet častěji. Největší chybu jsem ale podle mě udělal, když jsem špenát nechal na záhonu po tom, co začal jít do květu. Právě v období tvorby semen čerpají rostliny nejvíc živin z půdy. Hustý porost kvetoucího špenátu asi bobu moc nepomohl. Příště chci špenát posekat hned, jak začne jít do květu. To pak zůstane pro bob více místa na záhonu a ubude konkurence. Ono by to akorát časově mohlo vyjít, že sklidíme všechen špenát, než rostliny bobu trochu více povyrostou. Vyzkouším příští rok a uvidíme. Zatím jsem z bobu trochu rozpačitý. Jeho výnosy nejsou ani zdaleka takové, jak bych čekal. Ale zatím jsme bob nepěstovali v „ideálních“ podmínkách, takže nechci to s ním vzdát. Pěstovali jsme odrůdu bobu „Hangdown“ a odrůdu špenátu „Matador“, které budeme pěstovat i další rok.


Záhon č. 20
Pro dvacátý záhon jsme naplánovali hlavně kořenovou zeleninu, konkrétně petržel a pastinák. Protože se podle tabulek pro kombinaci zeleniny pastinák nemusí s jinou kořenovou zeleninou, zvolil jsem jako bariéru pro jejich rozdělení kopr. Ten by neměl vadit pastináku, ani petrželi. Zeleninu na záhon jsme vysévali na konci třetího týdne v březnu, takže jsme se s klíčením trefili tak nějak do suchého dubna. U petržele máme celkem problémy s klíčením snad každý rok. Tento rok nebyl výnimkou. Z prvního výsevu nevyklíčilo snad ani jedno semínko. Vysévali jsme odrůdu „Konika“. Semínka jsem koupil na dobrasemena.cz. To jsem si říkal, že je něco špatně. Čekali jsme až do začátku května, kdy jsme provedli druhý výsev. Pro jistotu jsem koupil nová semínka. V OBI měli stejnou odrůdu „Konika“, ale od jiného prodejce (Moravoseed) a odrůdu „Alba“ (taky Moravoseed). Napodruhé bylo klíčení parádní. Takže nevím, jestli byl problém v semínkách, nebo někde jinde. Příští rok zkusím výsev z více zdrojů. Semínka z prvního zdroje nám ale nevyklíčili ani na chalupě, v jiných podmínkách.

Petržel od začátku rostla dobře, ale pak mám podezření, že ji napadla nějaká listová choroba. Mohlo to ale být i nedostatkem výživy. Kombinace pozdního výsevu a ne moc dobrého růstu znamenala, že ani úroda nebyla nějak velká. Byla ale větší, než jsem očekával. Pro naší osobní potřebu dostačující.

Pastinák dopadl o hodně lépe než petržel. Klíčení i růst byl slušný. Mimochodem semínka odrůdy „Kamo“, kterou pěstujeme už asi třetím rokem, máme od stejného prodejce, jako petržel (dobrasemena.cz). Později jsem pastinák i přetrhal, takže zůstala jenom jedna rostlina asi na 20 cm v řádku. Porost vypadal dobře. Trochu světlejší listy přičítám méně úrodné půdě na záhonu. Sklizeň pastináku byla nejhezčí, co jsme zatím měli. Hezké velké kořeny, největší měl skoro půl kila. Když to porovnám s prvním rokem, co jsme zkoušeli pastinák, tak půl kila měla celá naše úroda. Tento rok můžeme být spokojeni a příští rok pěstujeme pastinák zase, stejnou odrůdu. Zatím pastináku necháme půlku záhonu, ale přemýšlím, že možná bychom do budoucna mohli zkusit i celý záhon. Kromě skvělé polévky jsme zkoušeli pastinák i zapéct v troubě s jinou zeleninou a moc mi chutná. Dá se z něho udělat i kaše (zatím jsme nezkoušeli), takže využití pro větší úrodu by se asi našlo. Do budoucna bych taky rád zkusil pastinák přezimovat na záhonu.

Kopr dopadl tak nějak mezi petrželí a pastinákem. Klíčení slabé, ale ne tak hrozné jako první vlna u petržele. Růst byl slabý a moc zelené hmoty jsme nesklidili. Nevím, jestli to bylo nějakou nemocí, nebo méně úrodnou půdou na záhonu. Nebo něčím jiným. Druhé výsevy jsme už nezkoušeli, jenom jsme na podzim posbírali semínka pro příští rok. Pěstovali jsme odrůdy „Hanák“ a „Monarch“. Je zbytečné je hodnotit, protože tento rok dopadly obě odrůdy špatně. Minulý rok ale byly v pohodě, takže je příští rok zkusíme zase.

Záhon č. 21
Další záhon s kořenovou zeleninou. Jako hlavní zeleninu jsem naplánoval mrkev, jako menší experiment výsev ředkviček do mezi-řádků. Experiment zpočátku nevypadal moc dobře. Koupil jsem semínka ředkvičky odrůdy „Cherry Belle“ a nevím proč jsem si myslel, že to budou malé ředkvičky. Možná kvůli názvu, nebo proto, že v popisu bylo napsáno, že se hodí pro svazkování. Záhon jsme měli přikrytý netkanou textilii a moc jsme nevěděli, co se tam děje. Po odkrytí jsme zjistili, že ředkvička není tak malá, jak jsem si myslel, a mrkev je dost utlačovaná. Když jsme ředkvičky sklidili a záhon vyčistili od plevele, tak mrkev začala pořádně růst. Jenom jak jsem nechával kvůli ředkvičce mezi řádky trochu vetší rozestupy, tak vypadala, že jí moc nebude. U mrkve jsem zkoušel odrůdy „Katrin“, „Karotina“ a „Karnavit F1“. Klíčení i růst byl v pohodě a po sklizni ředkviček zvlášť. Trochu škodili hlodavci i slimáci, ale nic hrozného to nebylo. Mrkev jsme sklízeli průběžně, a i tak byla celková sklizeň hezká. Zatím nejlepší úroda mrkve, co jsme měli. Ani nebylo moc poškozených kořenů. Je vidět, že půda už je na zahradě o hodně lepší. Pravda některé záhony jsou lepší, některé horší. Odrůdy dopadly všechny dobře, ale do dalšího pěstování počítáme hlavně s odrůdou „Katrin“, která mi z nich přišla nejlepší. Příští rok asi nebudeme míchat mrkev s ničím, ale do budoucna bych rád ještě kombinací s ředkvičkou vyzkoušel. Akorát to bude chtít více pohlídat a nenechat mrkev moc přerůst ředkvičkou.


Záhon č. 22
Plány pro záhon č. 22 jsem měl velké. Naplánoval jsem na něm většinu jarní zeleniny. Chtěl jsem, aby většina zeleniny byla ze stejné rodiny (brukvovité), takže to měly být ředkvičky, kedlubny, roketa a špenát. Později jsem si uvědomil, že to není právě nejlepší plán. Ředkvičky se vysévají dříve než kedlubny, záhon zakrýváme proti škůdcům a vysadit tam později sazenice kedluben bude asi problematické. Kedlubny jsem proto z plánu vypustil a namísto nich doplnil polníček a koriandr. Sice to nejsou brukve, ale jarní zelenina to je.

U ředkviček jsme vysévali osvědčené odrůdy „Saxa 2“ a „Viola“. Odrůda „Saxa 2“ dopadla celkem dobře, odrůda „Viola“ ani moc ne, kvůli slabšímu klíčení. Výsevy jsme dělali celkem brzo (začátek března) a doufal jsem v ranou sklizeň. To se moc nepovedlo. První sklizně jsme měli až poslední týden v dubnu. Stejně jako minulý rok, ale to jsme ředkvičky vysévali před koncem března. Asi jenom netkaná textilie pro ranou sklizeň nestačí a chtělo by to nějaký fóliový kryt, skleník, nebo pařeniště. Možná i kvůli tomu bylo horší klíčení. Dělali jsme opakované výsevy v půlce května a pak někdy před létem. Třetí výsev už ale nestál za to. Ředkvičky kvalitou zdaleka nedosahovali těch z první vlny. Příště už asi udělám jarní výsevy maximálně dva, možná ve skleníku více. Stejně jako minulý rok jsme zkoušeli i podzimní výsevy a ty dopadli úplně nejlépe. Vyklíčili parádně (taky dost pršelo), do měsíce jsme je sklízeli a kvalitou převyšovali jarní docela dost. Na rozdíl od jarních ředkviček ani nešli do květu. Akorát jsem zjistil, že není dobré je nechávat na záhoně moc dlouho. Ředkvičky z pozdější sklizně už měli znatelně nižší kvalitu. Lépe je sklidit je, odstranit nať a dát do chladu a vlhka. My jsme je dali do plastové krabičky od masa, kterou jsme zakryli sáčkem a umístili do lednice. Vydrželi tam chutné a křupavé několik měsíců. Ještě před vánoci byly v pohodě, to jsem ale už dojedl poslední.


Zbytek výsevů už nedopadl tak dobře jako ředkvičky. Roketě se u nás daří tam nějak střídavě. Jeden rok ji máme tolik, že můžeme sklízet kosou, druhý rok jsme rádi aspoň za něco. Tento rok skoro vůbec nevyklíčila. Zkoušel jsem odrůdu „Wild rocket“ s vykrajovanými listy od dvou prodejců. Myslím, že jsme ani nic nesklidili. Podobně dopadl i špenát, který obstojně vyklíčil jenom na záhoně s bobem. Koriandr nevyklíčil vůbec a polníček si dal na čas. Na to, že to má být jarní zelenina, tak začal růst až někdy před létem. Pak ho tam bylo celkem dost, i když jsme ho moc nesklidili. Jako většina zeleniny z jarních výsevů šel do květu. Při čištění záhonu na podzim jsme zjistili, že se polníček bohatě vysel sám, takže příští rok asi můžeme čekat na záhoně záplavu polníčku. Když ho neposekáme dřív, než stačí vyrůst.

Po sklizních hlavní zeleniny jsme ještě na záhon vyseli jako zelené hnojení směs hořčice a řepky, jako předplodinu pro plánovanou výsadbu česneku na podzim. Nejlépe dopadli výsevy hned v létě, po sběru semínek ředkviček. To ještě zelené hnojení stihlo i vyrůst a kvést. Poslední výsevy po sklizni podzimních ředkviček sice vyklíčili, ale už nestihli udělat pořádnou hmotu. Takhle kombinovat podzimní výsevy a zelené hnojení moc nepůjde.

Příští rok už asi dáme ředkvičky samostatně na záhon. Sice tolik ředkviček jenom pro nás nepotřebujeme, ale můžeme je zkusit prodat, nebo je dáme do lednice jako ty z podzimních výsevu.

Záhon č. 23
Pro tento záhon jsem původně plánoval okurky, ale skončili na něm fazole. V době výsevů fazolí jsme už věděli, že nestíháme dodržet plán a udělat všechny záhony, jak jsem pro rok 2020 naplánoval. To se projevilo hlavně ve druhé řadě záhonů, která začíná právě záhonem č. 23. Minulý rok to byl kromě bramborových záhonů náš poslední kompostovací záhon (dvojzáhon), ve kterém jsme pěstovali dýně. Ty zejména kvůli hlodavcům dopadly hodně špatně. Na místě záhonu ale zůstal skoro rozložený organický materiál (kompost), který jsem chtěl využít pro záhony na brambory. Zbytek kompostu, co by tam zůstal, by pomohl v růstu okurkám, které byly původně v plánu. Plán se ale změnil. Navíc pod kompostovacím záhonem byla jenom vyčištěná půda po původní louce. Nebyl tam ještě klasický rytý záhon, ve kterém bychom něco pěstovali. Proto jsme se rozhodli oba záhony pod bývalým kompostovacím zrýt a vysít tam fazole, jako startovní zeleninu.

Pro výsev jsem použil osivo od manželčiny mámy. Na větší část záhonu mix různých bílých fazolí a na zbylou asi jednu čtvrtinu „Andělskou“ fazoli. Mezi odrůdy jsem vysel řádek saturejky. Klíčení fazolí bylo dost dobré a hezky rostla. Část mladých rostlinek sice sežrali slimáci, ale na porostu to nebylo až tak moc vidět. „Andělská“ fazole byla víceméně jednotná, ale u bílé fazole bylo vidět, že se jedná fakt o dobrý mix. To se projevilo na vzrůstu rostlin, počtu lusků a rychlosti jejich dozrávání. Sklidili jsme první lusky co dozráli (uschli) a udělali tak první selekci na ranost. Mezi sklizenými fazolemi jsou jak menší kulaté, menší protáhlé, tak i větší kulaté. Právě ty větší kulaté se mi hodně líbí. Keříky jsou hodně bujné, tvoří mohutné kořeny, ale dozrávají nejpozději. Snad se časem podaří vyselektovat dostatečně rané rostliny, aby stihli u nás dozrávat.


Na kompostovací záhon pro dýně jsme minulý rok navezli zbytky sena, slámy a hnoje z celé zahrady. Byli tam i zbytky různých rostlin a před dvěma lety jsem tam naházeli i zbytky rajčat (rostliny i plody). Jak jsem začátkem tohoto roku přesouval zkompostovaný materiál na záhony s bramborami a následně záhony překopal, tak se nějak dostala semínka rajčat do vhodných podmínek a některá vyklíčila. Vůbec jsem to nečekal, navíc s ročním zpožděním. Jednoznačně nejvíc bylo žlutých divokých rajčat, ale později jsme tam objevili i cherry odrůdu „Goldkrone“. Začalo to nenápadně, kdy jsme si všimli pár rostlinek rajčat mezi fazolí a na cestičce mezi záhony. Ze začátku ale fazole rostly bujněji, takže to nevypadalo, že těch rajčat je tam až tak moc. Když keříky fazolí dorostly do své obvyklé velikosti, tak štafetu převzala rajčata a najednou jich tam bylo až moc. Nijak jsme do jejich růstu ale nezasahovali. Na to, že to byl samovýsev, tak stihlo dost plodů uzrát. V podstatě rostliny plodily až do doby, než je zničil mráz. Pár plodů žlutých divokých rajčat jsme si nechali na semínka. Rozhodl jsem se jim dát ještě šanci, i když jsem je minulou sezonu odepsal a do budoucna s nimi nepočítal. Rozhodně je nemůžu brát jako náhradu za „klasická“ rajčata, ale jejich životaschopnost, odolnost a slušná plodnost je něco, co nechci odbýt jenom tak mávnutím ruky. Uvidíme po příštím roce. Asi ale nebude problém „obětovat“ trochu půdy pro divoká rajčata, i kdyby jenom kvůli udržování této odrůdy.

Záhon č. 24
Plán pro tento záhon byli stejný jako pro předešlý a dopadl hodně podobně. Namísto okurek jsme vyseli fazole. Akorát na rozdíl od předešlého záhonu nedopadly fazole až tak dobře. Na půlku záhonu jsme vyseli „Andělskou“ fazoli. Vyklíčila a rostla dobře. Je to asi moje nejoblíbenější odrůda. Keříky jsou hezky vzrostlé, s velkým počtem lusků. Počet zrn v lusků a velikost zrn patři mezi největší u fazolí co pěstujeme. Chuťově nám tato odrůda taky vyhovuje. Ještě to bude chtít udělat selekci na ranost a bude to super. Nebýt mojí chyby při sklizni a následného znehodnocení většiny sklizně, tak jsem plně spokojený. Určitě chceme tuto odrůdu pěstovat i do budoucna.

Na druhou půlku záhonu jsme vyseli odrůdu fazole „Petra“. Osivo nám zbylo z minulého roku. Originální neotevřený pytlík mořeného osiva. Výsledek byl ten, že nevyklíčilo asi ani jedno semínko. Aspoň jsem si nevšimli ani jedné rostliny. V tomto případě asi bude chybou osivo. Stejně jako i případě pár dalších záhonů nám zůstala prázdná půlka záhonu. Nebylo to ale nadlouho. Rajčata ze samovýsevu se objevila i tady. Na začátku jsem viděl čtyři hezké rostliny, které ale byly skoro na jednom místě. Proto jsem je rozsadil samostatně, aby měli dost místa. Na rozdíl od předešlého záhonu to nebyla divoká rajčata, ale něco s většími plody. Myslím si, že se v jenom případě jednalo o odrůdu „Latah“ a dvě rostliny by mohly být od odrůdy „Money maker“. Poslední rostlina byla od odrůdy „Black cherry“. Kromě toho, že jsem rostliny rozsadil, tak nic dalšího jsem s nimi nedělal. Žádné vylamování výhonů, nebo vyvazování k opoře. Rajčatům se ale dařilo dost dobře. Stihli dozrát a něco jsme i sklidili. Stejně jako u divokých rajčat je zničil mráz. I tak je to ale dobrý výkon na samovýsev a naše podmínky. Nejlépe se dařilo odrůdě „Money maker“, u které jsme si nechali i semínka. Když jsme ji pěstovali v roce 2018, tak moc nepřesvědčila. Snad všechny plody postihla hniloba těsně před dozráním. Tento rok jsem si tohoto problému nevšiml. Sice si nejsem na 100% jistý, že se jedná o odrůdu „Money maker“, ale vydedukoval jsem to ze vzhledu a z toho, co jsme tam pěstovali předtím.


Později se nám na záhonu kromě čtyř „hlavních“ rostlin rajčat objevilo ještě pár dalších, zejména od divokých rajčat. Objevily se ale později a rajčat už na nich moc nedozrálo. I se všemi rajčaty nám ale na záhonu zůstalo dost místa, tak jsme tam vyseli mrkev. Celkem to bylo devět řádků, šest pro odrůdu „Katrin“ a tři pro odrůdu „Karnavit F1“. Mrkev vyklíčila celkem dobře a na to, že to byl nový záhon, i dost dobře rostla. Asi i díky zbytkům kompostu, které na záhonu zůstali. Sklidili jsme velký svazek hezké mrkve. Rozhodně to nebyl zbytečný výsev.

Záhon č. 25-28
Další čtyři záhony patřili tento rok bramborám. Naplánoval jsem je tam i z toho důvodu, aby nebylo daleko vozit zbytky sena, slámy a hnoje z bývalého kompostovacího záhonu po dýních. Brambory pěstujeme od začátku v seně (nebo jiném organickém materiálu) a stejně jsme to plánovali i tento rok. Při rozdělávání kompostovacího záhonu jsem ale zjistil, že se spíše jedná o kompost, než seno a slámu. To by ale bramborám samozřejmě nemělo vadit, spíše naopak. Protože jsme ale měli minulý rok hodně velké problémy s hlodavci, kteří nám sežrali většinu brambor, rozhodli jsme se tento rok pojistit. Na záhony jsme nejdřív natáhli králičí pletivo, na které jsme udělali hromádky kompostu a do těch jsme ukládali brambory. Na to jsme nasypali zbytek „polo-kompostu“. Později jsme měli v pláně přidávat na vrch záhonu posekanou trávu a postupně brambory přihrnovat, jak porostou. Tento plán ale nevyšel. Brambory sice vylezly celkem v pohodě, ale vypadalo to, že je částečně poškodil pozdní mráz. Navíc byly dost zarostlé plevelem, kterého semínka byli v kompostu. Záhon jsme odplevelili a najednou začaly brambory růst jako z vody. Taky začalo dost pršet, co asi brambory uvítaly. Měli jsem dost jiné práce a než jsme se dostali zase k bramborám, tak bylo na nějaké zahrnování posekanou trávou už pozdě. Asi by to šlo, kdybychom moc chtěli, ale moc se nám do toho ani nechtělo.


To se nám asi trochu vymstilo na úrodě, protože kompost se dost slehl a moc prostoru pro brambory nezůstalo. Další nepříjemnost se projevila po uschnutí natě. Bez ochrany natě asi déšť smyl část kompostu a obnažil brambory, které se nacházeli blízko povrchu. Ty se začali zbarvovat dozelena, co není dobré. Zelené brambory nejsou díky jedovatému solaninu vhodné pro konzumaci. Jako sadbové by se ale brambory mohli použít. Vyzkoušíme a uvidíme.

Protože jsme nechtěli, aby se nám znehodnotila větší část brambor, navozil jsem na záhony seno. To by mělo zabránit zelenání brambor vlivem slunečního světla a taky by to mělo zabránit splavování kompostu deštěm. Brambory jsme chtěli nechat v záhonech co nejdéle, ale zejména kvůli hodně deštivému podzimu jsme je sklidili dřív. Dalším problémem bylo, že se pod seno začali stahovat hlodavci. Zatím jenom na jednom záhonu, ale těžko říct, co by následovalo. Nechceme si jako minulý rok nechat zlikvidovat většinu brambor. Tento rok aspoň zafungovalo dobře králičí pletivo. Díky němu se hlodavci k bramborám nedostali, i když tunelů bylo pod drátěnkou hodně. Brambor jsme sklidili relativně dost, určitě nejvíc od začátku našeho pěstování. Uskladnili jsme je na chalupě a rádi bychom si nechali vlastní sadbové brambory. Uvidíme, jak to vyjde, protože brambory skladujeme na chalupě poprvé.

Co se týká odrůd, tak jsme pěstovali velmi ranou odrůdu „Rosara“, kterou jsme plánovali jíst v průběhu roku. Pro uskladnění jsme měli odrůdu „Esmee“. Chtěl jsme jinou odrůdu (Red Anna), ale ta už v nabídce nebyla, tak jsem vybral z toho co zbylo. Odrůda „Rosara“ mi přišla pro naše podmínky jako trochu lepší. Měla více větších a hezčích brambor. Odrůda „Esmee“ zase měla více brambor, ale menších. Část plodů byla mírně poškozená nějakou nemocí, která se projevila jakoby chrastavostí na slupce. Nebylo to ale nic tragického a většinu uskladněných brambor i tak loupeme. Pokud se povede nechat si vlastní sadbu, tak příští rok vysadíme stejné odrůdy, ale rád bych zkusil ještě něco jiného, např. odrůdu „Red Anna“.

Záhon č. 29
Plánem pro záhon č. 29 byly dýně. Na tento záhon jsem se rozhodl vyzkoušet několik odrůd dýní, které se obecně nazývají muškátové. Byla to odrůda s jednoduchým názvem „Butternut“, zato ale od tří prodejců (Neoseeds, SEMO, Moravia), už zkoušená odrůda „Beja“ a pro nás nová odrůda „Lunga di Napoli“. Pro muškátové dýně nejsou u nás moc vhodné podmínky. Stále to ale s nimi nevzdávám a zkouším hledat odrůdu, která by prosperovala i u nás. Minulý rok většinu dýní zlikvidovali hlodavci, tento rok to bylo o dost lepší, i když to moc neplatí o tomto záhoně.

Na předpěstování sazenic nemáme místo, takže jsme jako obvykle zvolili přímý výsev. Klíčení nebylo úplně špatné Růst ale byl hodně slabý. Úrodnost půdy na tomto záhoně byla asi pro dýně nedostatečná. Dýně začali tvořit plody poměrně pozdě. To jsme už tušili, že asi nestihnou uzrát do prvního mrazu. Jedinou výnimkou byla odrůda „Lunga di Napoli“, která vytvořila celkem brzy jeden velký plod, který mi připomínal krokodýla, jak tam tak ležel zelený v trávě. Byl ještě pokus o jeden, nebo dva další plody, ale ty uhnili ještě celkem malé. Krokodýlovi se ale dařilo dobře, stihl vyrůst do velikosti přes 8 kg a i uzrát. To byla kromě pár menších, ne úplně zralých, tykviček hruškovitého tvaru, jediná pořádná sklizeň z tohoto záhonu. Snažila se ještě odrůda „Beja“, kterou jsem zkoušeli už potřetí a měly by ji vyhovovat i chladnější podmínky. Měla pár hezkých pruhovaných plodů, které ale nestihli uzrát. Ten zbytek nestojí za řeč. Krokodýl byl hezký, ale jenom jeden a tak trochu jsme nevěděli co s ním. Pro nás je jedna dýně, která má přes 8 kg, prostě moc. Hned zpracovat jsme ji nechtěli, tak jsme ji dlouho skladovali doma. Pak ji manželka naporcovala. Část upekla a zbytek rozdala kolegyním v práci. Ještě nám zbyla nějaká semínka, tak tuto odrůdu zkusíme asi i další rok. Do budoucna spíše ne, protože je na nás moc velká a plod byl jenom jeden, i když velký.

Záhon č. 30
Původně byl naplánovaný taky pro dýně, ale z důvodu nedostatku záhonů na něm skončily okurky. Aspoň jsme se trefili do stejné rodiny. Zkoušeli jsem odrůdu „Dekan“ z vlastních semínek a pak pro nás dvě nové odrůdy „Verdo Foggiano“ a „Mezzo Lungo“. Podmínky pro pěstování byly hodně podobné jako u předešlého záhonu. Asi málo úrodná půda pro tak na výživu náročnou zeleninu, jako jsou okurky. Nejlépe dopadla odrůda „Dekan“, u které bylo klíčení asi něco nad 50 %. U odrůdy „Verde Foggiano“ jsem si nevšiml, že by něco vyklíčilo (z 12 hnízd semen) a u odrůdy „Mezzo Lungo“ se objevily dvě rostliny (z 8 hnízd semen). Mám podezření na špatná semínka, jako ostatně u většiny semen od Neoseeds. Sklizeň okurek jsme měli nejlepší od začátku našeho pěstování, ale nic zázračného to nebylo. Nepříliš úrodná půda byla u okurek vidět stejně, jako u muškátových dýní.

Záhon č. 31
Další původně plánovaný dýňový a ve skutečnosti okurkový záhon. Tento záhon jsme ale celý věnovali v podstatě jedné odrůdě. Podle názvu odrůd u pytlíků se semínky se jednalo o odrůdy „Vert petit de Paris“ a „Piccolo di Parigi“. Myslím si ale, že to je ta samá odrůda. První jmenovanou odrůdu jsme pěstovali minulý rok a nechali jsme si semínka. Semínek sice bylo jenom pět, ale dopadli asi nejlépe ze všech okurek co jsme pěstovali. Tento záhon byl celkově lepší než ten předešlý. Semínka lépe vyklíčila i rostliny lépe rostly. Stále bylo vidět, že by to chtělo úrodnější půdu, ale měli jsme nejlepší sklizeň okurek od začátku pěstování, tak se nebudu moc stěžovat. Důležité je, že se stále zlepšujeme. Příští rok vyzkoušíme tuto odrůdu zase. Zatím vypadá, že se ji u nás daří.

Záhon č. 32
Druhý plánovaný i realizovaný záhon s dýněmi. Hned na úvod řeknu, že se jednalo o jeden z našich největších úspěchu tento rok, nejenom co se dýní týká, ale i celkově zeleniny. Zkoušeli jsme odrůdy „Hokkaido“, „Solor“, „Whangaparoa crown“, „Minimusk“ a naši neznámou odrůdu na kaši.

S odrůdou „Hokkaido“ jsme zatím moc dobré zkušenosti neměli. Zkoušíme ji pěstovat od prvního roku, ale úroda ani jednou nestála za řeč. Plody byli malé a ani jich moc nebylo. Tento rok to ale bylo jiné. Dýně odrůdy „Hokkaido“ jsme si díky barvě všimli jako první, když svítili oranžově mezi hustým zeleným porostem. V podstatě to samé je odrůda „Solor“, co je taky hokkaido. Stejný tvar, stejná barva. Odrůdy rostly u sebe, takže je těžko v té spleti posoudit, která na tom byla lépe. U odrůdy „Solor“ si navíc nejsme jistý, jestli se nejedná o hybridní odrůdu. Některé zdroje na internetu ji uvádějí jako hybrida, jiné ne. Zatím by mi to nevadilo, protože i tak si u většiny dýní nenecháváme vlastní semínka, ale do budoucna to budu řešit víc.

Odrůdu „Whangaparoa crown“ jsme zkoušeli tento rok poprvé a hned to bylo překvapení roku. Šedé dýně nejsou tak nápadné jako hokkaido, ale o to víc překvapila tato odrůda při sklizni. Z jednoho hnízda semínek a asi dvou rostlin bylo více plodů, než ze dvou hnízd u hokkaida (Hokkaido + Solor). Tato odrůda u nás tento rok dobře rostla, plodila i dozrávala. Navíc je to chuťově manželčin favorit. Odrůda je z rodiny tykve velkoplodé a pokud bych měl volit mezí ní a hokkaidem, tak si zvolím odrůdu „Whangaparoa crown“. Uvidíme, jak si povede příští rok, kdy chci zkusit získat i vlastní semínka. Na stránkách prodejce (dobrasemena.cz) je tato odrůda nedostupná.

Odrůda „Minimusk“ byla jediným zástupcem muškátových dýní na tomto záhonu. Zkoušeli jsme ji již minulé dva roky, ale ani jeden rok to nevyšlo. Jsem rád, že jsem ji dal ještě šanci. Tento rok se nám za to odvděčila. Oproti muškátovým dýním na prvním dýňovém záhoně plody odrůdy „Minimusk“ dobře dozrávali. I z přímého výsevu stihlo dozrát asi 8 plodů. Tato odrůda je můj chuťový favorit. Po rozkrojení nádherně voní, něco jako meloun. Chuťově je trošku sladší i po kuchyňské úpravě. Jedli jsme ji pečenou v troubě s jinou zeleninou a fakt paráda. Asi by v pohodě šla upravit i nějakým způsobem na sladko. Určitě bych rád tuto odrůdu pěstovat i nadále.

Naše neznámá odrůda, kterou používáme do kukuřičné kaše, si i tento rok uchovala keřovitý tvar. Protože si necháváme vlastní semínka a na zahradě pěstujeme i cukety a patisony, těžko říct, co za kříženec to už je. Vyseli jsme jenom jedno hnízdo semínek, protože pro vlastní spotřebu nám to bohatě stačí. Tento rok jsme sklidili pět hezkých dýní. Až jsem se trochu divil, jak se na ten nevelký keřík vešly. Příští rok zase zkusíme výsev z vlastních semínek a budeme očekávat, co vyjde. Měla by to být tykev obecná, ale jestli si podrží keřovitý tvar, nebo no, těžko říct.

Všechny dýně jsme sklidili po příchodu prvních mrazíků v září. Samotné plody vypadali v pohodě, ale rostliny už byly poškozené a nic moc by už asi nevyprodukovaly. Protože dýní bylo hodně a v bytě nemáme moc místo, kde je uložit, rozhodli jsme se část z nich nechat na chalupě. Nechali jsme je tam ale až příliš dlouho, co jim moc nesvědčilo. Kromě chladu je na chalupě i dost vlhko. To je pro skladování dýní možná horší, než chlad. Část dýní začala plesnivět. Proto jsme pak všechny dýně přenesly do bytu, kde v pohodě dozrávají. Část z nich jsme ale museli co nejrychleji spotřebovat, nebo zamrazit, protože bylo poškození už moc velké. Pár jsme jich dokonce už jenom vyhodili. Takže příště už je raději rovnou odvezeme do bytu. Pozitivním zjištěním ohledně dýní je, že pro naší spotřebu nám v pohodě stačí i jeden záhon. Tak to bylo v podstatě i tento rok, protože jeden záhon s dýněmi moc nevyšel. Pokud tedy nechceme jíst dýně o hodně častěji, což zatím nechceme. To jsem původně pro příští rok naplánoval rovnou šest záhonů s dýněmi. Po letošní sklizni jsem to raději přehodnotil. Jedině, že bychom je chtěli ve větším prodávat. To by pak ale asi byl problém s logistikou, pokud by všechny záhony vyšli tak, jako ten lepší tento rok. Dýně jsme měli problém odvézt najednou i tento rok.

Víc záhonů jsme tento rok na zahradě neměli, takže jsme se dostali na konec povídání o zelenině v roce 2020. To platí ale jenom pro zahradu, protože jsme tento rok poprvé pěstovali zeleninu i na chalupě. O tom bude třetí článek o zelenině v roce 2020.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *