Metody pěstování

Do doby, než jsem se seznámil s permakulturními metodami pěstování, tak jsem věděl jenom o „klasickém“ způsobů, s pravidelnou orbou celé plochy pro pěstování. Proto i moje první úvahy co, jak a kde pěstovat se opírali o zatím nabyté zkušenosti. Když jsem se pak dostal k permakultuře, tak jsem byl úplně uchvácen jejími metodami pěstování a hned jsem chtěl pěstovat takto. Všechno se zdálo tak jednoduché a lákavé, i pro člověka jako já, který už něco do té doby pěstoval.

Samozřejmě první stránky s touto tématikou, které jsem studoval, tak byli od lidí, kteří pořádají kurzy a pro ty je lákavá prezentace hodně důležitá. Ti vám nebudou moc říkat, že tyto metody mají svoje plusy, ale i mínusy. Zdůrazňují se hlavně ty plusy, protože se to lépe prodává. Proto i když dnes píšu ohledně permakultury nějaké výtky, tak to nejsou výtky k samotné permakultuře a jejím metodám, ale výtky k lidem, kteří je propagují a jsou nejvíc vidět. Často to může končit rozčarováním při srážce s realitou a dokonce následném odmítání permakultury (nebo lépe jejich metod) jako celku. To by ale byla velké škoda. Dost už ale k permakultuře, je na to samostatný článek. Dále se budu věnovat metodám, které jsem použil, používám a plánuji použít.

Začínali jsme na zelené louce. Do trávy vysadit, nebo ještě lépe vysévat, zeleninu moc nejde. Protože jsem ale nechtěl orbu, tak jsem nějak potřeboval vytvořit záhony. Zaujalo mě mulčování a pak následně videa na youtube o pěstování v kompostovacích záhonech. Jakési kopy sena, ve kterých si vytvoříte něco jako kapsy, do kterých s trochou zeminy vysadíte sazeničky vybrané zeleniny. S vyséváním semínek je to trochu složitější, ale jde to taky. Tráva pod senem kvůli nedostatku světla po čase uhyne a rozloží se. Na místě takového záhonu pak budete mít hezky vyčištěnou plochu. Nebo můžete jenom přidávat neustále další seno (slámu), protože se postupně slehne a je potřeba to doplňovat a pěstovat jenom na kompostovacích záhonech. Tolik dobře vypadající teorie. Chtělo to ještě vyzkoušet v praxi.

Nechali jsme si na pozemek navozit hodně sena, slámy a koňského hnoje. Aby bylo z čeho ty kompostovací záhony vytvořit. Na výživu hodně náročných plodin, jako košťáloviny, nebo dýně, jsem zvolil silnější vrstvu hnoje a jenom krycí vrstvu sena navrch. Do některých takto vytvořených záhonů jsem ani neměl v plánu nic sázet (vysévat), chtěl jsem se jenom zbavit trávy. Na tyto záhony jsem navršil hodně sena a slámy a nechal to „pracovat“.

Tady je důležité říct, že pokud se rozhodnete pro tu metodu, tak budete potřebovat fakt hodně materiálu. Já jsem zvolil velikost záhonu 1×8 metrů a na jeden záhon jsem použil téměř 20 koleček hnoje a asi stejné množství sena. Nebo dvojnásobné množství sena, pokud nepoužijete hnůj. Ještě první rok jsem vytvořil asi 3 takové záhony. Po vytvoření byly vysoké asi 50-60 cm. Když jsem přijel na zahradu po zimě, tak padli asi na polovinu. Stále to ale ještě bylo dostatečné množství za účelem pěstování.

Jak sami vidíte, tak jenom na jeden záhon je potřeba hodně materiálu. Čím více těch záhonů chcete, tím více materiálu musíte někde sehnat. Kdybych neměl toho člověka, který mi dal celou stodolu sena jenom za odvoz, tak nevím co bych dělal. Asi bych musel někde koupit slámu, hodně slámy. Ptal jsem se ale na JZD, které hospodařilo předtím na našem pozemku, a ti taky slámy moc neměli a neprodávali. Takže by se shánění dostatku vhodného materiálu mohlo celkem prodražit.

Další důležitou věcí je pracnost vytvoření takového záhonu. Nějaký čas to potrvá, rozhodně se to neudělá samo. Nestačí jenom hodit trochu slámy na zem a bude vystaráno. Časově mi vytvořit kompostovací záhon trvalo asi stejně, možná o trochu déle, než kdybych ho dělal klasicky rýčem. Dělat kompostovací záhon mně ale bavilo o dost víc, než dělat záhon rýčem. Hlavně když máte dělat záhon rýčem na louce, kde roste tráva. Taky je to méně náročné na tělo, protože při nakládání a přepravování sena častěji střídáte polohy. U toho rytí je to víceméně jednotvárný pohyb jedním způsobem. Když už máte udělaný záhon a měkčí půdu, tak je zase rychlejší a jednodušší ten záhon zrýt.

Úplně první záhony jsem ale udělal hezky rýčem. Myslím, že v té době jsem tam seno ani neměl. Bylo to na podzim, po posečení trávy a vysadil jsem tam česnek. Vzhledem k roční době a faktu, že tráva už prakticky nerostla, tak to rytí nebylo až tak špatné. Největší práce je rozbíjet drny a vybírat trsy trávy. Něco jsme nechali v zemi, že se do jara rozloží. Taky se to celkem rozložilo. I tak ale dost rostlin na další rok vyrazilo a na česneku to bylo znát (nepříznivě).

Naproti tomu rytí záhonů na jaře je o dost horší. Snažili jsme se to dělat ještě v době, kdy neroste tráva, ale ono je to zjara rychlé. Jeden týden nic a druhý týden je zeleno. Drnů po rytí bylo hodně, spíš obráželi, než by se rozkládali a sázelo se do toho blbě. Lepší je půdu si nejdřív vyčistit, např. mulčem, a pak to vzít rýčem. Nebo si necháte zahradu projít traktorem s pluhem.

Od začátku pěstování jsem nechtěl v zemi moc rýt. Proto jsem zvolil na začátek ty kompostovací záhony. I u těch záhonů, které jsem klasicky vzal rýčem, tak chci jenom jedno rytí a pak už ne. Následovat bude jenom jemná úprava vrchní vrstvy půdy v co nejnutnější míře, aby šlo vysadit rostliny. Pomalu k tomu směřuji, ale to první rytí je fakt potřeba, protože půda na mém pozemku je sice celkem propustná, ale je v ní hodně kamenů a místy je utužená tak, že mám problém dostat se rýčem i na pár centimetrů.

Další možnost je pěstovat jenom v kompostovacích záhonech, ale to sebou přináší kromě výhod i nějaké ty problémy. Stále potřebujete nějakou zeminu (nebo kompost), do které se budou rostliny sázet, nebo vysévat. Záhony potřebujete každý rok doplnit, protože se hodně sléhávají. Musíte tedy zajistit každoroční přísun sena (slámy) a hnoje. Můžete mít na zahradě louku, tak jako já, ale při mém poměru louka 3000 m2 a záhony 1000 m2, seno, které získám posečením trávy na louce, ani zdaleka nestačí. Ve skutečnosti jsem většinu posečené trávy z louky použil na zamulčování vysazených stromů a keřů. Tam je taky dost velká spotřeba. To nemluvím o hnoji, který na pozemku zatím (a asi ani později) neumím získat.

Pro mě osobně je nákup dalšího materiálu na budování kompostovacích záhonů nepřijatelný. Ani ne tak z finančního hlediska, ale rád bych dosáhl na zahradě „uzavřený systém“, tedy abych dodával co nejméně zdrojů zvenčí. Zahrada si musí vystačit s tím, co tam je, a není toho málo. S dovážením materiálu je problém i vtom, že asi neseženete dostatek slámy, sena, nebo hnoje, který by byl „BIO“. V poslední době se hodně mluvilo o glyfosátech, hlavně v souvislosti s používáním roundupu. Ten se v zemědělství používá hojně.

Zase je taky otázkou, co budeme považovat za uzavřený systém. Tím nejvyšším systémem je celá naše planeta, kde všechno se vším souvisí. Problémem je jenom to, když se do toho zapojí člověk a chce si to řídit podle sebe. S přírodou nejde bojovat a už vůbec nelze vyhrát. Vždy to bude jenom prohra pro lidstvo. Svět je sice jeden systém, ale platí tady pár pravidel, které, pokud nám na naší planetě záleží, je vhodné dodržovat.

Globalizace umožňuje v dnešní době přepravit téměř cokoliv a kdekoliv. To, že to jde, ale neznamená, že to je optimální. Dokonce to může být výhodné i z hlediska finančního, ale přepravovat něco z jednoho konce světa na druhý, jenom kvůli tomu že je to tak levnější, není vhodné z hlediska ochrany životního prostředí. Pro mě je ale ochrana životního prostředí a celkově trvalé udržitelnosti hodně důležitá a proto se snažím na to myslet i při vymýšlení a aplikaci metod pěstování na naší zahradě. Snažím se držet zásady „Mysli globálně, konej lokálně“.

Proto je pro mě myšlenka dovážení hodně materiálu „zvenčí“ nepřijatelná. I když lépe říct by bylo, že nechci, aby naše zahrada byla závislá na těch dodávkách zdrojů zvenčí a bez toho by nemohla pořádně fungovat. Nebráním se ale tomu, když mi někdo z okolí nabídne a doveze nějaký organický materiál (listí, trávu, hnůj), který nebude nějak chemicky znečištěn. To se v podstatě i děje a občas nám někde něco na pozemek doveze. Stále lepší, než by to někde vyhodili. Já to využiju minimálně jako materiál pro kompost.

O pěstování v záhonech a ne na ploše, jak jsem byl zvyklý z vesnice, jsem přemýšlel v podstatě od té doby, co jsem se dostal do kontaktu s permakulturními metodami pěstování. Nějaký ucelenější tvar mojí představě ale dal až článek o podivuhodné zahradě Igora Ljadova. Jedná se v podstatě o pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech. Metoda do té doby pro mě neznámá. Nicméně jsem se článkem jenom inspiroval a nepřevzal jsem tuto metodu tak jak je popsaná v článku.

I když by bylo lákavé vytvořit vyvýšené záhony, tak jak je tam popisované, tak jsem se nakonec rozhodl je nedělat. Neměl jsem na to materiál a ani bych nestíhal postavit dostatečné množství záhonu na všechno, co jsem chtěl pěstovat. Inspiroval jsem se ale údaji o rozměrech záhonů. Pro své záhony jsem zvolil šířku jeden metr a mezeru mezi záhony 90 cm. Délka záhonu je 8 m, co vyplývá z počátečního návrhu pozemku. Šířka záhonu kolem 1 m se doporučuje z důvodu, aby se na záhonu dalo pracovat z obou stran a dosáhlo se na střed záhonu. Z jedné strany tedy obděláte půlku záhonu a z druhé strany taky půlku. Šířka 90 cm mezi záhony by měla být dostačující pro manipulaci a pro dostatečné proudění vzduchu mezi rostlinami. Dělal jsem to tak, abych pohodlně projel kolečkem mezi záhony.

Záhony, které jsme vytvořili, byla kombinace rytých a kompostovacích záhonů. Takže v podstatě se u těch kompostovacích jednalo o vyvýšené záhony. Akorát neměli pevné okraje, ale bylo to jenom navršené seno, sláma a hnůj. Nějaká myšlenka postupně přejít na vyvýšené záhony tam byla, ale vhodná doba nenastala a asi ani nenastane. Postupem času jsem získával další a další informace o tom, jak se dá pěstovat a dnes už pro mě není myšlenka vyvýšených záhonů až tak zajímavá. Možná ještě z důvodu snadnější práce u záhonu, kde se nemusíte tak ohýbat, ale nevýhody postupně převážili nad výhodami.

Dalším velkým zdrojem inspirací bylo, když jsem na youtube narazil na videa od lidí, jako je Curtis Stone a Jean-Martin Fortier. Dělají něco, co by se dalo nazvat biointenzivní pěstování zeleniny. Curtis Stone pěstuje hlavně ve městech na pronajatých pozemcích, Jean-Martin Fortier má co vím 2 farmy. Oba se snaží vypěstovat co nejvíc na omezené ploše, bez použití chemie a co možná nejvíc šetrně k životnímu prostředí. Používají metody, které pak po nich začalo používat velké množství malých farmářů, kteří se snaží produkovat lokální potraviny a uživit se tím.

Pěstuje se taky na záhonech, ale jiných rozměrů a už ne klasických vyvýšených. Šířka záhonů je 70 cm, délka nejčastěji kolem 15 m, ale liší se podle pozemku. Spíš jsou ale delší, než kratší. Pro tyto rozměry záhonů je důvod. Pro pěstování ve větším se už často používá nějaká ta mechanizace. Všechna malá mechanizace, jako kultivátory, je standardizována na šířku 70 cm. Proto vám stačí projet záhon jenom jednou a to jedním směrem. Pokud používáte mechanizaci, tak se s ní nechcete stále točit, proto větší délka záhonů. Navíc, pokud potřebujete na druhou stranu záhonu, tak těch 70 cm jde celkem dobře překročit. Mezery mezi záhony jsou také menší, asi kolem 40-50 cm. Prostě se snaží ten prostor, co mají, využít na maximum.

Tito lidi říkají, že používají bezorební metody. V jejich podání to vypadá tak, že první zpracování záhonů je většinou klasicky do hloubky (pokud není předtím půda už nějak obdělaná) a pak vyformují záhony a následně už jenom obdělávají horní vrstvu půdy (pár cm), do které se sází / seje. Tím nedochází až tak velkému narušování půdy a půdních organismů v ní se vyskytujících. Půda se neobrací, akorát když ji chtějí provzdušnit do hloubky, tak používají rycí vidle. Těmi půdu bez obracení naruší a tak se tam dostane vzduch.

Jak Curtis Stone, tak i Jean-Martin Fortier dosáhli pozoruhodných výsledků, hlavně co se týče uživení se produkci lokálních potravin v relativně malém. Pěstební plochy, které používá Curtis Stone, jsou celkem malé, protože pěstuje ve městě na pronajatých pozemcích. Má jich ale víc. Jean-Martin Fortier měl dlouho jednu farmu o rozloze necelého hektaru a až v poslední době vybudoval novou farmu na přibližně dvou hektarech. Takže to nejsou žádní farmáři s velkými lány v rozloze desítek hektarů. I na relativně malé ploše se ale dokáží uživit. Je tady několik ale …

Metody, které používají, jsou hodně intenzivní. Z každého záhonu se snaží dostat maximum zeleniny, co to jde. To znamená, že každý záhon poskytuje několik úrod. Není to tak, že na jaře něco zasadíte a na podzim to vyberete a je vystaráno. Na nové farmě, kterou vybudoval Jean-Martin Fortier, tak na záhonech, které jsou ve vytápěných sklenících, otočí v průběhu roku až 8 plodin. To znamená, že má z jednoho záhonu až 8 krát úrodu. Lze to, při vhodných podmínkách a vhodně zvolených plodinách. I na venkovních záhonech ale jsou tak 3 úrody a více.

Tento způsob hospodaření vyžaduje hodně práce a taky hodně výživy pro rostliny. Budu teď používat údaje z prezentace, kterou měl Jean-Martin Fortier ke své první farmě. Na farmě, která má přibližně 0,7 hektaru, pracuje on se svojí manželkou a průběžně využívá další 2 zaměstnance, většinou brigádně. Pracují 9 měsíců v roce, denně od 8 hod. ráno do 17 hod. odpoledne. Myslím, že mají jeden den v týdnu volno (neděle). Ty 3 volné měsíce v roce cestují. Protože v průběhu roku otočí na záhonech několik plodin, tak před každým vysazením nové plodiny záhon obdělají a aplikují kompost a hnojivo. Kompost ani hnojivo nezískají ze svého pozemku, ale nakupují. Celkově je za rok potřeba na pozemek jeho velikosti asi 80 tun kompostu. Jako hnojivo používají granulované slepičince. Tady ale nevím množství. Takže je potřeba na pozemek dovést hodně materiálu, aby bylo dosaženo těch výsledků, co mají. Protože ale dokážou svou úrodu dobře prodat, tak se jim to finančně vyplatí.

Když pěstujete na malých plochách, tak musíte pečlivě volit, co budete pěstovat. Když to chcete mít jako svůj zdroj příjmu, tak ještě o to pečlivěji. Jednoduše, z finančního hlediska se některé plodiny vyplatí pěstovat více, některé méně a některé vůbec. Začátečníci v pěstování většinou chtějí mít „všechno“. To já taky na začátku. Není na tom nic špatného, a pokud si chcete pěstovat jenom něco pro sebe, máte to jako zábavu a nehodláte se tím živit, tak to celkem i jde. Jinak se ale uplatní drsné pravidlo současného tržního systému, že „Není důležité, co dokážete vypěstovat, ale co dokážete prodat“. Je to smutné, nelíbí se mi to, ale to je tak jediné, co s tím můžu dělat. Pokud se budete chtít uživit jako farmáři, tak to musíte mít na paměti.

Od těchto lidí jsem načerpal hodně inspirace. Mají to už hodně vypracované a není divu, že je v podstatě kopíruje další spousta lidí po celém světě. Je to model, který funguje. Já to ale kopírovat nechci, a to z několika důvodů. Jak už jsem psal, tak nechci dovážet na pozemek velké množství materiálu a být na tom v podstatě závislý. Odporuje to mé představě trvalé udržitelnosti. Nemůžeme ze systému odebírat víc, než je ten systém schopný sám obnovit. Narušujeme tím přírodní rovnováhu. Jasně, můžeme dodat zdroje zvenčí, ale to je taky možné jenom dočasně a v současné době možné jenom díky levným energiím. Když už nebudou tak levné, nebo nebudou vůbec, tak co pak? Je na tom ale postavené celé zemědělství a v podstatě celá lidská společnost. Neustále žijeme na dluh. Jednou ale bude potřeba ten dluh splácet. U toho finančního můžeme umazat pár nul. U toho ekologického to ale tak lehce nepůjde.

Nejsem proti kompostování a využívání kompostu, to ani náhodou. Právě naopak. Ale než to svážet na jedno místo, tam to kompostovat a pak to zase rozvážet na různě dlouhé vzdálenosti, tak to radši využívat kompost na místě. Umím si např. představit, že kompostárna bude ve městě zpracovávat organický odpad od obyvatel a kompost se použije taky ve městě pro vypěstování potravin pro obyvatele toho města. To by asi bylo rozumné využití, ne to pak rozvážet často i desítky kilometrů někde na zahrady.

Intenzivní způsob hospodaření taky staví na odrůdách, které jsou vysoce produktivní. To v podstatě i klasické zemědělství. Zase primárně, není na tom nic špatného, snad každý chceme co nejvyšší produkci. Vždy to je ale něco za něco. V biozemědělství je to aspoň o to lepší, že se snaží najít nějaký kompromis mezi výnosností a chemickou ochranou, kterou průmyslové, vysoce produktivní odrůdy, můžou vyžadovat.

Vysoce produktivní odrůdy můžou být taky často hybridní. Označují se F1. Pokud to chcete jenom pěstovat, tak není problém. Když to ale chcete množit a mít vlastní semínka, tak už problém je. Semínka hybridních odrůd jsou nestabilní a nevíte, co v další generaci a pak těch dalších dostanete. Nemusí to být horší, ale taky to nemusí mít ty vlastnosti, kvůli kterým danou odrůdu pěstujete

Co vím, tak ti intenzivně pěstující farmáři si nepěstují vlastní semínka. Zase je to z finančních důvodů. Pokud pěstujete hybridní, vysoce produktivní odrůdy, tak tam by to ani nemělo smysl zkoušet. I když nepěstujete hybridní odrůdy, tak dopěstovat rostlinu do stavu, kdy dává semínka, nějakou dobu trvá. U některých rostlin to je dokonce až druhý rok po výsadbě. Když se snažíte otočit co nejvíce plodin na záhonu, tak nemůžete čekat na semínka. Některé rostliny dokonce po vykvetení a nasazení semínek už nejsou vhodné ke sběru a jídlu. Možnost by byla vyčlenit si plochy, kde budu pěstovat několik rostlin na semínka, ale zase je to plocha navíc, která by se dala využít na další produkci a tím i peníze. Jsou ale i farmy, které se živí úplně, nebo hlavně produkcí semínek. Prodávají je právě těm farmářům, kteří si vlastní semínka pěstovat nechtějí.

Já si chci pěstovat vlastní semínka. Postupným pěstováním a semenařením na vlastním pozemku se rostliny přizpůsobují na místní podmínky a každá další generace by měla podmínky na pozemku zvládat lépe. Také nechci být odkázaný na semenářské firmy. Ty můžou nabízet pár let nějakou odrůdu a pak zase ne a nemusíme se už k nějaké oblíbené odrůdě dostat. Je ale fakt, že dnes se dá sehnat po internetu hodně odrůd. I když ceny jsou někdy dost vysoké. Cena semínek je pro mě taky důležitý faktor. Zatím nepěstuji moc na prodej. Chci ale zkoušet nové odrůdy, tak těch semínek kupuji celkem dost. Každý rok dám na semínka asi 2 tis. Kč. Zatím mám jiný příjem, takže to není až tak důležité. Když se ale budu snažit uživit jenom farmařením, tak výdaje na semínka mohou tvořit podstatnou položku. Protože to nechci dělat tím intenzivním způsobem jako výše zmiňovaný kanadští farmáři, tak semínka pro mě asi nebudou zanedbatelná položka.

Chci také nabízet co největší variabilitu zeleniny a ovoce pro lidi. Uvidím, jak to půjde, protože nemám nějak moc půdy na pěstování. Nejraději bych pěstoval to, co lidí chtějí a potřebují, ne to, co se nejlíp prodává. Zatím to ale moc nejde a je potřeba koukat i na finanční stránku. Takový Curtis Stone, dospěl za deset let do stádia, že už snad pěstuje komerčně jenom pár druhů listové zeleniny. Nic jiného se mu vzhledem k omezené ploše nevyplatí. Kromě toho ale dělá i jiné věci, např. kurzy, videa, knihu apod. Další farmář, který má plochu kolem 1000 m2 zase pěstuje jenom 4 druhy zeleniny, salát, špenát, roketu a něco jako kadeřávek, ale na mladé listy. Takže všechno je to listová zelenina, pro kterou je asi v Kanadě a USA dobrý trh. V Česku zatím po salátech moc poptávka není (aspoň tedy v mém okolí). Skončit takhle specializovaně bych nechtěl, ale uvidíme časem, jak se to vyvine.

Pěstovat intenzivní metodou taky vyžaduje hodně času a hlavně na tom pozemku musíte být denně, nebo skoro denně. To zatím u mě není možné. Časem se to snad změní, ale i tak jsem se spíš rozhodl to dělat jinak, i když to bude znamenat nižší výdělky, anebo potřebu dokoupit další půdu. Chci ale spíš jít cestou upřednostnění kvality nad kvantitou a pokusím se najít si lidi (zákazníky), kterým to bude vyhovovat tak, jak to dělám já.

Stále se snažím jít cestou so největšího souladu s přírodou a s ohledem na trvalou udržitelnost. Mým dalším krokem ve studiu a metodách pěstování jsou tzv. bezorební metody pěstování. Je to ještě s menším porušením půdy, než výše popsané intenzivní metody. Hojně se taky využívá zelené hnojení. To jsou rostliny, které se vysazují záměrně za účelem zlepšení půdy. Tyto rostliny se před nasazením semen buď mechanicky posekají (uválejí) a nechají na půdě rozložit, nebo se nechají na záhonech přes zimu a zabije je mráz. Při použití orby je také možné je zaorat, ale touto cestou nechci jít.

U toho typu pěstování jeho představitelé říkají, že nepěstujeme rostliny, ale pěstujeme půdu. K půdě se přistupuje jako k živému organismu, co se mi moc líbí. Snažíme se půdu neničit, ale naopak o ni pečovat, živit ji. Kvalitní půda znamená i kvalitní rostliny a minimum škůdců a nemocí. Je to jako zdravé životní prostředí pro nás. Když budeme jíst zdravé potraviny, pít nezávadnou vodu, dýchat čistý vzduch a žít beze stresu, taky není moc důvodů, proč bychom měli onemocnět.

Protože se do rotací plodin zařazují také rostliny sloužící jako zelené hnojení, není to zrovna intenzivní metoda hospodaření. Zase ale nepotřebujete na zahradu dovážet tuny kompostu a hnojiva. O výživu rostlin se postará kvalitní půda, podpořená vhodnými rostlinami. Zastánci tohoto způsobu pěstování taky tvrdí, že na půdě roste vždy to, co ta půda potřebuje. Tohle je důležité pochopit a naučit se s tím pracovat. I to, co pokládáme jinak za plevel, může být určitým způsobem prospěšné.

Do takových záhonů se sází často přímo do mulče, který je tvořený zbytky rostlin, které byly vysety jako zelené hnojení. Když použijete rostliny na zelené hnojení, které přečkají zimu (jako ozimé žito), tak je potřeba je před sázením ještě posekat, nebo uválet. Pak jednoduše jenom rozhrnete zbytky rostlin, uděláte díru a vysadíte rostlinu. Následně odhrnutý mulč jenom zpátky zahrnete. Takto můžete vysévat i semínka. Nebo můžete záhon úplně vyčistit od zbytků rostlin a vysévat do čistého záhonu (čisté půdy).

Já mám zatím v plánu používat taky silnější plastové fólie. Těmi se přikryje záhon na pár týdnu, nebo klidně i měsíců a pak mátě hezky čistý záhon. Rostliny (nechtěné) bez přístupu světla uhynou a pod fólií se i rychleji rozloží. Půda taky pod fólií tak nevysychá a je hezky nakypřená. Mám v plánu koupit silážní plachty. Ty by měly být to pravé. Zatím jsem zkoušel jenom mulčovací fólie k jahodám. U těch je problém v tom, že jsou tenké a propouštějí dost světla na to, aby plevel rostl vesele dál. Jinak ale byla půda pod fólií vlhká a nakypřená, takže se dobře zpracovávala. Doufám, že ty silážové plachty budou fungovat tak, jak chci.

U farmářů hospodařících intenzivně, se těžké fólie, nebo tkaniny, používají na čištění záhonů v hojné míře. Já to chci používat hlavně na záhony, kde pak budu vysévat zeleninu, jako je např. mrkev, nebo petržel. Na vyčištěný záhon dám ještě tenkou vrstvu kompostu a budu vysévat přímo do kompostu. Snad tolik kompostu na zahradě vyprodukuji. Záhon pak zakryji netkanou textilií, která by měla trochu bránit vysychání povrchu záhonu do doby, než rostliny vyklíčí, trochu vyrostou a půdu přikryjí. Netkaná textilie slouží i jako ochrana před škůdci typu dřepčík, nebo květilka. Mám to jeden rok vyzkoušeno a funguje to celkem dobře. U výše popsaných farmářů jsou zakryté záhony běžná praxe a snad nejlepší ochrana, když chcete pěstovat „BIO“. Biologická ochrana pomocí kombinací různých druhů rostlin a nalákání predátorů by byla fajn, ale zatím nemám na zahradě dosaženou tu magickou rovnováhu mezi škůdci a predátoři. Do té doby, pokud to někdy vůbec nastane, budu používat zakrývání záhonů. Jinak jsou škody na zelenině příliš velké, abych byl ochotný to akceptovat.

Takže od fólií zpátky k mulčování, které je typické i pro bezorební pěstování. Akorát se ten mulč snažíme vytvořit z rostlin, které pěstujeme na záhonech (zelené hnojení). Jsem rozhodnutý to zkusit a uvidíme, jak to půjde. Zatím je nevýhodou i to, že semínka na zelené hnojení si budu muset kupovat. Je to pro mě ale akceptovatelnější, než kupovat tuny kompostu a hnojiva. Taky je potřeba dobře promyslet střídání plodin na záhonech, aby se do toho vtěsnalo ještě to zelené hnojení na dobu dostatečně dlouhou na to, aby to mělo zamýšlený efekt. Včlenění zeleného hnojení do střídání plodin sníží počet „otoček“ zeleniny na záhonech, ale snad to vynahradí zlepšující se kvalita půdy a tím i zdravější a kvalitnější zelenina.

Kromě zeleného hnojení chci mulčovat i posečenou trávou z naší zahrady a dalšími rostlinami pěstovanými za účelem mulčování. Celkem se nám na zahradě rozrůstá jetel (bílý a červený), co jsem celkem rád. Postupně bych byl rád, kdyby byly jetelem porostlé chodníčky mezi záhony. Plazivý jetel není nijak vysoký, takže nebude na záhony stínit a měl by také vázat v půdě vzdušný dusík. Jednou za čas ho taky můžu posekat a naházet na záhony jako mulč / hnojení. Většina farmářů, které sleduji, cestičky mezi záhony mulčuje. Nejčastěji dřevní štěpkou, nebo plastovou fólií, nebo nechává holou půdu. Já ale chci, aby na každém kusu půdy, pokud je to jenom trochu možné, něco rostlo. Zamulčované cestičky by sice byly hezké a čisté, ale já budu radši za mulč a hnojení navíc. I za cenu, že budu muset omezovat snahu rostlin, které rostou mezi záhony, aby se rozšiřovali do záhonů.

Dosáhnutí bezorebního stavu ale ještě nějakou chvílí (spíš pár let) potrvá. Podmínkou, abyste mohli pěstovat bezorebně totiž je, aby byla půda jakž tak zpracovaná a propustná. V ubité nepropustné půdě asi rostliny nějako extra neporostou. I když si mulčem půdu vyčistím od původního porostu (tráva), tak je stále ještě moc tvrdě na nějaké seriózní pěstování. Materiál na kompostovací záhony dochází a další tam navážet nechci. Dále už chci pěstovat jenom v půdě, tedy kromě brambor, které chceme nadále pěstovat v seně. Proto plánuji zrýt každý záhon minimálně jednou. Při rytí vyberu nějaké ty kameny a aspoň tam půjde něco rozuměn sázet. Další rytí klasicky rýčem jenom v případě potřeby. Spíše používám rycí vidle, kterými půdy provzdušním (neobracím) a motyčkou pak jenom jemně zkypřím povrch záhonu, do kterého pak sázím. Předpokládám, že mi hodně pomůžou taky kořeny pěstovaných rostlin, které slouží jako biologická orba. Některé jsou na to vhodnější než jiné. Např. některé ředkve typu „Daikon“ jsou tím vyhlášené a taky se jim v angličtině říká „tillage radish“. Později s kvalitní půdou na záhonech bych už chtěl úplně vynechat zpracování půdy nástroji a jenom jemně narušit povrch, aby bylo možné něco vysít / vysadit. K tomu přidávat občas kompost a vysévat zelené hnojení.

Zatím jsem tímto způsobem vysévat asijskou listovou zeleninu (mibuna, mizuna, čínská hořčice, …) a právě ředkve typu „Daikon“ a funguje to celkem v pohodě. Záhony po česneku jsem už neryl, jenom udělal rýčem rýhu a do nich namokro vysel zeleninu. Vyklíčila celkem v pohodě, akorát bylo moc sucho a hned po vyklíčení se do toho pustili dřepčíci. I tak je ale výsledek celkem slušný. Se zaléváním a zakrytím záhonů by to bylo o hodně lepší. Daikon vytváří měsíc a půl po vysetí i v nezrytém záhonu kořeny kolem 20 cm dlouhé. Pár let přidávání kompostu, zeleného hnojení a minimálního poškozování půdy a očekávám, že to bude o hodně lepší. To ale uvidíme až časem a je taky dost možné, že do té doby zase trochu obměním pěstební postupy. Vzdělávání nikdy nekončí. Stále se je co učit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *