Rok devátý – 27.9.2025: Zahrada po deštích

27.9.2025

Uplynulé dva týdny nebyli reportážně moc zajímavé a v podstatě jsem neměl ani co napsat. Protože ale po delší době začínám zapomínat, co jsme na naších pozemcích dělali (hlavně když je to víceméně to samé), rozhodl jsem se přece jenom napsat další článek. Minimálně mám dost fotek, tak k nim přihodím nějaký komentář.

První týden jsem asi přes týden jel na zahradu a kosil. Moc si na to už nevzpomínám. Ale dlouhodobý můj cíl je posekat do zimy celou zahradu a vytvořit maximum řad co půjde. Při kosení se dostávám stále víc na část pozemku, která je hodně zarostlá nálety a někdy jsou už i dost velké. U těch větších je hezky vidět, jak si stromy dokážou pod sebou hezky zamulčovat a jak se pod nimi a v jejich těsné blízkosti mění půda. Na obrázku níže je pár let starý hloh, který má u své báze vrstvu vlastního listí a rozložené trávy. Když jsem ho pak vyseknul mačetou a kolem pokosil, tak bylo vidět kruh, který si strom pod sebou vytvořil. Tohle bych pak chtěl mít i v syntropic řadách, kde už mezi stromy není potřeba nic dělat, jenom případně doplňovat mulč.

V sobotu jsme se cestou na zahradu zase zastavili u lesa. Houbařská sezona je v plném proudu, tak se to snažíme využít. Zvlášť když další týden máme naplánované práce kolem baráku a na zahradu se možná ani nedostaneme.
Hub bylo zase dost, hlavně suchohřiby a klouzci. Ještě že jsme si vzali jenom malý košík a k tomu menší kbelík (kdyby náhodou). Po lese se chodí dobře, ale pak večer to čistit už není taková zábava. Zvlášť, když jsme ještě jeli na zahradu, kde jsme pak celý den pracovali. Z hub ale radost máme. Chytili jsme začátek, a to jsou pak houby hezké zdravé. Stačí týden později a už to není ono, jak jsme se už párkrát přesvědčili.

Na zahradě jsme vyměřili další řadu a já tam pak vozil pokosený materiál. Na spodek jako obvykle vysekané nálety. Prostě to samé, co posledních pár týdnů. Myslím, že jsem to ani nefotil, protože fotky nemůžu najít.

Pak jsme něco málo sklízeli. Bylo ještě celkem dost rajčat, ale hlavně divokých. Pak drobné ovoce a nasbírali jsme si trochu hrušek. Jinak pár cuket, ředkvičky a nějaká ta paprika. Nic zázračného, ale potěší.

Na chalupu jsme jeli zase jenom na otočku něco sklidit. Fazolek, okurek a ačokči tento týden moc nebylo, tak snad příští týden to bude lepší. Sklidili jsme jediné jablíčko odrůdy „Antonovka“, které zůstalo na stromě. Sice je jenom jedno, ale moc hezké. Ono je to v podstatě první úroda. Jablíčka tam byla asi tři, ale dvě se zkazili a odpadli. Takže zůstalo jenom jedno, na ochutnání. Je to podzimní starší odrůda, a kromě jiného by měla být dobrá jako podnož pro jiné odrůdy.
Z lísek jsme sklidili zbytek lískových oříšků. U nich je to taky první pořádná úroda. Minulý rok tam něco bylo, ale sklidit jsme to nestihli. Tento rok máme oříšků relativně dost.

Další týden mělo celkem dost pršet (hlavně ve čtvrtek), tak jsem si to pracovně přehodil tak, abych mohl jet na zahradu v úterý. Chtěl jsem pokračovat v kosení. Jak už jsem psal, tak začínám kosit poslední a asi nejhorší úsek pozemku. Kromě náletů, na které jsem si už tak nějak zvykl, je tam hodně mravenišť. Většina už asi opuštěných, ale pořád překáželi v kosení. Když je máte rozhozené po louce v průměru každé dva metr jeden kopeček, tak se fakt kosí blbě. Chtěl jsem nechat jejich likvidaci na později, ale pak jsem si to rozmyslel. Když je nechám, tak později zarostou trávou a bude to stejné. Takže jsem do oběda kosil. Po obědě jsem si vzal rýč a šel likvidovat kopečky. Většina už je fakt jenom kopeček hlíny prorostlý trávou a ani nestáli moc pevně. Pořád však překáželi. Rýčem jsem je rozebral, naházel do kolečka a rozhodl se je použít jako vytyčovací linii pro další řadu. Pak jsem na to ještě naházel pokosený materiál. Nechtěl jsem to nechávat na sobotu, jak obvykle, protože jsme už měli domluvené práce na novém baráku.
V poslední řadě, co jsem vytvářel, bylo i pár stromků celkem v řadě, takže jsem je ponechal a zakomponoval do řady. Jsou to většinou hlohy, ale je tam i jeden dub a něco, co vypadá jako třešeň, tak uvidíme.

Při kosení jsem objevil i pár překvapení. Kdysi jsem na zahradu k ovocným stromům vysadil kostival, že s ním budu mulčovat. Mezi trávou se mu moc nedařilo, strádal a později jsem si myslel, že se ztratil. Před pár týdny jsem při kosení jeden objevil. Nevypadal nějak moc dobře, tak jsem ho pokosil. Od té doby celkem dost pršelo, tráva kolem je pořád pokosená, tak se kostival začal obnovovat. Teď už vypadá celkem dobře a později mám v plánu ho přesadit do syntropic řad. Do té doby budu kolem vysekával trávu, ať trochu posilní.

Našel jsem i jeden křen, který jsme taky kdysi vysadili, ale ten nevypadá zdaleka tak dobře, jako kostival. Pořád je ale v nepokosené části zahrady, takže pokud kolem pokosím a dostane více prostoru, mohl by se zlepšit podobně jako kostival. Má pro něj stejné plány, co se týká přemístění.

Jabloní máme na zahradě více, konkrétně šest roubovaných, vysazených na začátku po koupi zahrady a několik semenáčových, které nám vyrostly samé. Od začátku na zahradě dost strádají a my nemáme moc času, abychom se o ně postaral lépe. Uvidíme, jestli se to zlepší, když je zahrnu do syntropic řad, zamulčuji kolem a vysadím tam pomocné dřeviny. Do té doby to musí nějak zvládnout. Jablka jsme zatím sklízeli jenom u odrůdy „Průsvitné letní“, i to pořádně jenom jednou. Všechny jabloně sice kvetou, ale plody moc nejsou, nebo rychle opadají ještě nezralé. Letos bychom se mohli dočkat aspoň ochutnávky od další odrůdy, a to „Panenské české“. Na stromku je pár jablíček a vypadají dost dobře. Škoda, že samotný strom nevypadá moc dobře. Je na slabší podnoží a už od začátku roste nějak špatně. Stromek zatím ponechám tak jak je, ale asi z něco vezmu pár roubů a zkusím je naroubovat na semenáčové jabloně. Pak bychom se mohli dočkat snad i pravidelné úrody.

V poslední době celkem prší a přijde mi, že po každém dešti zahrada stále více ožívá. Z toho mám radost, protože i zelenina, kterou jsem letos už odepsal, začíná zase vypadat nadějně. Asi nejlépe je to vidět u brukvovité zeleniny. Vypadá to, že rostliny k plné spokojenosti potřebovali hlavně vodu v mnohem větší míře, než jsme byli schopni zajistit zálivkou. Je sice vidět, že kromě vody by se hodila úrodnější půda, ale i tak je na rostlinách vidět obrovský rozdíl naproti tomu, co bylo ještě před měsícem. Zelí začíná tvořit hlávky, kadeřávek a růžičková kapusta vypadají pěkně svěže, a dokonce začala růst i brokolice a tvoří malé růžičky. Fakt pohled, který potěší oko i duší.

Hodně mě těší i pohled na záhony se zeleným hnojením. Hlavně záhony po bramborách mají pěkně hustý porost, který do konce sezony ještě může udělat dost hmoty. Protože jsme ve směsi vysévali i ozimou řepku, tak by něco z toho mohlo přežít až do další sezony, než to posekáme.

Do konce týdně nám pak dost pršelo a my jsme měli na sobotu naplánované zemní práce kolem nového baráku. Vzhledem k průběhu počasí jsem si nebyl jistý, jestli to vyjde, nebo ne. Jako náhradní plán jsem měl pokračovat v kosení na zahradě. Tam mi vlhkost navíc nevadí, právě naopak. Všechno ale vyšlo podle plánu, a tak jsem celou sobotu jezdil s pěchem a na zahradu nezůstal vůbec čas. Jenom chvilku dopoledne, když jsme ještě čekali na pěch, jsme z hromady suti přesadili jednu hodně dobře vypadající ostružinu, do syntropic řady. Vyrostla na té hromadě suti nějak sama, dařilo se jí a vypadá, že zatím nemá trny. Uvidíme, jak se ji bude vést na novém místě. Jinak by se i tak zlikvidovala, protože hromada suti skončila zahutněná v základech baráku.

Původně jsme si mysleli, že práce na baráku ukončíme v nějakém rozumném čase a pak ještě vyrazíme něco sklidit na zahradu. Ale ne jenom že jsme neskončili dřív, ani jsme nestihli do tmy dodělat všechno na baráku. Proto jsme se domluvili na pokračování další den a že pak zajedeme na zahradu a sklidíme, co je potřeba. Manželka sice ještě v sobotu sklidila na chalupě celkem dost ačokči a fazolek, ale ani jsem to nenafotil. Nějak byli jiné starosti.

V neděli jsme práce na baráku skončili do poledne, takže jsme pak vyrazili udělat sklizně na zahradu. Hlavně jsme chtěli posbírat dýně, protože mají prý být další týden nízké teploty. Moc jich nemáme, tak bychom o ně neradi přišli. Skoro celá naše úroda jsou jenom dýně typu hokkaido a pár ne úplně zralých dýní odrůdy „Buttercup“ z vlastních semínek. Dýním se letos až ta moc nedařilo. Zřejmě kombinace sucha, a ne úplně úrodné půdy na záhonech, kde jsme je vyseli. Tak jsme se poučili a příští rok to snad bude lepší.

Kromě dýní bylo ještě trochu rajčat. Skoro všechno divoké. U odrůdy „Sunviva“ jsme se poprvé v této sezoně dočkali pár větších plodů s lepší chutí. Asi jim hodně chyběla voda. Jinak to byla klasika posledním pár týdnů. Pár cuket, ostružiny a maliny a pořád ještě lze nasbírat hrušky. Ty už ani nesbíráme ve velkém, jenom tak pár na přímý konzum a něco odnesu do práce. Jak zapršelo, tak začala zase růst listová zelenina, takže manželka mohla natrhat i něco málo mangoldu.

Co se týká rajčat, tak u těch divokých se začínám zamýšlet nad tím, že bych je přestal plánovaně vysazovat. Každý rok jich máme na zahradě víc a víc ze samovýsevu. V neděli jsme objevili jednu rostlinu, kterou jsme si doteď ani nevšimli. Vyrostla v díře v plastu na chodníku mezi záhony, kde momentálně nic není. Možná proto jsem si ji všiml až teď, když do daleka svítila záplavou žlutých plodů. Listů na rostlině moc nebylo, ale plodů až moc. Byli dokonce větší a sladší než ty, co jsme plánovaně vysadili. Všechny plody jsme sklidili a většinu snědli hned na oběd. Ono jich dost bylo popraskaných, po vydatných deštích v průběhu týdne. Když je sníme, tak už se nestihnou zkazit.

Jak jsem tak procházel záhony, tak jsem všiml (ne poprvé), jak to někde přebírá měsíček. Ten se u nás zahradě už množí skoro výhradně samovýsevem. Paleta variant i barev je úžasná. Je to super pohled, hlavně v kombinaci se záplavou hmyzu, která poletuje kolem. V neděli bylo hezky slunečno, tak i toho hmyzu bylo vidět relativně dost.
To, jak se měsíček sám množí a šíří, se mi celkem líbí a rád bych v tomto režimu měl větší část zahrady. U listové zeleniny, jako jsou saláty, mangold a lebeda, máme lepší výsledky při samovýsevu. Už jsem psal o divokých rajčatech a další zeleninu budeme přidávat. K tomu kytky, bylinky, trvalky, stromy a keře a máme pro mě ideální zahradu. Jednou to tak snad bude, když se rozjedou syntropic řady. Do té doby budu aspoň experimentovat s divokými polykulturami zeleniny.
Jinak mezi tím měsíčkem na obrázcích dole je i šťovík, který jsme vysévali někdy a jaře a vyklíčil asi až někdy teď. V té záplavě měsíčku vypadá celkem spokojený.

Po sklizních jsme vyrazili zpátky do Prahy, jenom jsme se cestou zastavili u lesa na 15 minut podívat se, jestli jsou houby. Něco mohla napovídat i ta kupa aut, co parkovala u lesa. Jako kdyby někdo pořádal zájezd na houby. Vyběhli jsme do lesa a nakonec z 15 minut byla hodina a domů jsme si nesli celkem dost hub.

Příští týden ještě uvidíme, jaký bude plán. Rádi bychom do zimy udělali na baráku základovou desku, takže možná budeme dělat tohle. Záleží na průběhu počasí. Já bych taky rád kosil na zahradě, protože mi ještě dost velká část zůstává pokosit a na první části už můžu kosit znovu. Co i mám v plánu, protože po deštích začala tráva zase pořádně růst a další organický materiál se hodí.