Rok devátý – 2.8.2025: Sklizeň cibule
2.8.2025
Ten to týden jsme měli v plánu strávit několik dní na chalupě a dost toho udělat. Kvůli ne úplně ideálnímu průběhu počasí jsme plán změnili. Na chalupu jsme jeli ve čtvrtek podle plánu, ale nezůstali jsme tam. Pak jsme zase jeli na zahradu v sobotu. Sice namísto čtyř plánovaných dní to byli jenom dva, ale co se dá dělat. Někdy to prostě nevyjde.
Ve čtvrtek na chalupě manželka chtěla očistit sklizený česnek a já jsem chtěl hlavně kosit. Takže zatímco manželka vylezla na půdu a pustila se do česneku, já jsem si připravil novou kosu a pustil se do kosení. Kosá není úplně nová, jenom jsem koupil nové kosiště (násadu). To staré se mi zlomilo a posledně v OBI měli jenom kovové. Optimisticky jsem ho koupil a od té doby jsem to litoval. Kdyby někdo o tomto kosišti přemýšlel, tak silně nedoporučuji. Nebo možná jenom já s ním neumím kosit. Ale zkoušel jsem to dost dlouho, až mi jednou došla trpělivost a mám zase klasické dřevěné. Jenom jsem musel do jiného hobbymarketu.
Takže jsem vyměnil kosiště a pustil se do toho. Ke kosení mi zůstala spodní část pozemku kolem zeleninových záhonů a pak budoucí výběh pro slepice. Když jsem si posledně liboval, jak není povijnice, tak jsem si ji tentokrát užil. Asi jsem minule kosil ještě brzy a nebyla. Teď už jí bylo zase až moc. Takže na příště by to chtělo trefit asi něco mezi. Naštěstí aspoň ve výběhu jsou už ty keře a stromky dost velké, aby je povijnice tak lehce neudolala. Teď spíše už vůbec. Obecně stromky a keře ve výběhu i mimo něho mi dělají radost. Zdá se mi, že tento rok dost povyrostli. Většina z nich už má tak 3-5 m na výšku a celkem mně těší si pod ně stoupnout a připomenout si, jak jsme je sázeli jako malé rostlinky.
Posekal jsem porost kopřiv a bršlice (a povijnice) a část z něco nahrnul jako mulč ke stromkům. Ve výběhu největší porci mulče dostal ořešák, jako hlavní produkční strom. Možná bych dal něco i k lískám. Ty letos hodně povyrostly a většina z nich má hezkou násadu oříšků. Chtěl jsem ale zamulčovat záhony po sklizni česneku. Mimo výběh jsem naskládal mulč k ovocným stromkům. Zbytek posekaného porostu jsem navozil na záhony po česneku.
Zbytek času na chalupě jsem se věnoval novostavbě baráku, konkrétně čištění prostoru mezi základy. Nějak nám stavba stojí a příroda nečeká. Takže prostor mezi základy celkem zarostl a když budu chtít něco dělat (jako že chci), tak jsem s tím musel něco udělat. Porost jsem vykosil, vytrhal a odvezl na syntropic řadu k jabloním. Tam to bude aspoň k užitku. Teď už to jenom nenechat zarůst. Rád bych s barákem konečně trochu pohnul a nerad bych to čistil ještě jednou. I tohle byl jeden z plánů na dovolenou na chalupě, ale jak už jsem psal, tak to moc nevyšlo.
Manželka stále čistila česnek, ale ke konci mi pomohla s navožením posekaného porostu na syntropic řadu. Možná bychom ještě něco dělali, ale začalo pršet. Tak jsme to zabalili a vyrazili do Prahy. Z chalupy jsme si do auta naložili přepravky, protože že jsme chtěli jet v sobotu rovnou na zahradu a sklidit cibuli. Počasí k tomu úplně ideální není, ale déle čekat už není moc rozumné.
V sobotu jsme vyrazili směr zahrada. Protože jsem ale potřeboval natankovat, tak jsme jeli trochu jinou trasou, něž obvykle. Po cestě jsme měli Hornbach a vzpomněli jsme si, že jsme chtěli udělat druhý výsev ředkví. V OBI jsme semínka nenašli, tak jsme využili cesty kolem Hornbachu. Semínka jsme našli a příjemným překvapením bylo, že kromě příznivé ceny to vypadalo, že i semínek v sáčcích je celkem dost. To není v poslední době obvyklé, spíše naopak. U semínek zeleniny byli i sáčky se zeleným hnojením, tak jsme toho využili a koupili luskoobilní směs. Chtěli jsme ji vysít na záhony po sklizni cibule.
Naše návštěva Hornbachu byla taková impulzivní akce, která nám následně dost změnila denní plán. Měli jsme v plánu jenom sklidit cibuli a jet na chalupu, kde bychom pokračovali na pracích kolem nového baráku. Tím že jsme koupili semínka, jsme si přidali práci s výsevy.
Protože výhled počasí na sobotu byl takový všelijaký, tak jsme se hned po příjezdu na zahradu pustili do sklizně cibule. Fakt už to bylo potřeba, hlavně u šalotky. Tu jsme sklidili jako první a pak následně cibuli. Úroda není tak velká jako předešlý rok, nebo dva, ale jsme rádi i za to. Pro nás máme cibule dost, a ještě zbylo dost k prodeji, takže pohoda. Půda na záhonech není ještě moc dobrá. Několik let trvající zakrytí silážní plachtou tomu určitě nepomohlo. Teď už to víme, ale předtím se to jevilo jako dobré řešení.
Sklizenou cibuli jsme naskládali do přepravek a odvezli k lavičce, kde se manželka pustila do čištění. Měli jsme v plánu ji odvést na chalupu dosušit.
Po sklizni cibule jsem se pustil do přípravy záhonů na výsev zeleného hnojení. Protože půda v záhonech byla nic moc a zdála se dost utužená, měl jsem v plánu projít záhon kypřícími vidlemi, pak udělat řádky a vysévat. Začal jsem kypřit záhon vidlemi, ale asi v třetině jsem to vzdal. Půda v záhonu byla tak utužená, že jsem místy vidle dostal do půdy jenom na pár centimetrů. Projít celý záhon pořádně by byla dost dřina a taky by to zabralo moc času. Proto jsem se rozhodl tu „orbu“ nechat na kořenech rostlin a šel jsem dělat řádky.
V Hornbachu jsme kromě semínek koupili i jeden kus nářadí na zkoušku. Hledal jsem něco, co by mi umožnilo dělat řádky a následné výsevy přímo do zeleného hnojení, nebo do porostu plevele. Zemědělci s těžkou technikou používají tzv. strip tilling. Pluhem udělají na poli orbu jenom v úzkém pruhu, do kterého se vysévá. Já ale nemám těžkou techniku a na našich záhonech by ani nešla použít. Klasickou motykou nic takového nenasimuluji. Proto jsem hledal něco, co by mi to umožnilo. Zrak mi padl na nářadí, kterého původní určení je škrabka na led. Není to úplně to, co bych si představoval, ale bylo to relativně levné (125 Kč), tak jsem si řekl, že to zkusíme. Bylo tam ještě další podobné nářadí, to ale stále 4x více. Takže jsem si nechal zajít chuť. Ono by to asi i tak nebylo ono. Chtělo by to spíše nějaký hák, nebo motyku, které konec vypadá jako malá radlice. No budu dále hledat.
Porost plevele na záhonech jsme po sklizni cibule nerušili. Jednak už byl i tak v posledním stadiu a nechtěl jsem nechat holou půdu. Vytváření řádků nebylo ani s novým nářadím řádný med. V utužené půdě mi chyběla dostatečná síla na vytvoření rýhy a jinak se půda do rýhy zase sesouvala. To, co jsem koupil, by asi bylo super jenom pro půdy s ideální strukturou. Aby když udělám v půdě rýhu, tak půda by tak aspoň chvíli zůstala. To se tady nekonalo a vytvoření řádků mi trvalo o dost déle, než bych to dělal klasicky motykou.
Samotný výsev pak byl už v pohodě. Naházel jsem semínka do vytvořených rýh a škrabkou je zase zavřel. To s ní šlo celkem dobře, ale stejně dobře by to šlo i motykou. Na jeden záhon to vyšlo akorát po jednou 500 g sáčku luskoobilné směsi.
Po výsevech zeleného hnojení mně čekali další výsevy, a to opětovný výsev záhonu s ředkvemi. Zase jsem zkusil vytvářet řádky škrabkou na led, ale po asi dvou řádcích jsem to vzdal a došel pro motyčku. Záhon byl i tak čistý, s holou půdou po prvních výsevech. Tady sice byla půda kypřejší, ale poměrně suchá a rýhy vytvořené škrabkou nedrželi. Motyčka byla o hodně rychlejší.
Vyséval jsme kombinaci černých kulatých ředkví, bílých ředkviček odrůdy „Whitney“ a červených ředkviček odrůdy „Lada“. Semínek bylo relativně dost, tak to vyšlo na většinu záhonu. Do zbytku jsme doseli v třech řádcích kopr a po dvou řádcích od velmi skoré a skoré odrůdy hrášku. Nákup kopru a hrášku byla taky dost impulzivní věc. Když jsme při nákupu semínek ředkví viděli i hrášek, tak jsme si řekli, že zkusíme ještě podzimní výsevy a při dobré hvězdné konstelaci bychom mohli získat vlastní semínka pro výsevy na další sezonu. Děláme to poprvé, tak uvidíme, jak to vyjde. Po výsevech jsme záhon zakryli netkanou textilii. Nechci, abychom kvůli dřepčíkům přišli i o druhé výsevy. Teď bychom už potřebovali jenom pořádný déšť, protože jsem vyséval nasucho. Na zahradě jsme totiž už moc vody neměli.
Před odjezdem na chalupu proběhla už jenom klasická prohlídka záhonů a sklizeň zeleniny k snědku. Začínají nám pomalu dozrávat rajčata. I navzdory ne úplně příznivému počasí byly ke sklizni pár rajčat od dvou variant odrůdy „Valouny“. Nejzralejší varianta byla ta, kterou pracovně nazývám Latah. Je to podle odrůdy „Latah“, ze které byla odrůda „Valouny“ vyšlechtěna. Plody obou odrůd jsou si hodně podobné. Druhou rychlou variantou jsou protáhlejší plody s důlkem. Lépe řečeno, minul rok měli důlek a manželce chutnali. Tento rok důlek má jenom část plodů. Dozrávají sice rychleji, ale dost opadávají, takže si nejsem jistý, jestli je nevyřadím. Jinak ke sklizni by celkem bylo ještě pár plodů odrůdy divokého rajčete „Humboldtovo“, ale rozhodl jsem se je nechat ještě týden pořádně dozrát. První plody totiž obvykle nechávám na semínka. Příští týden by už toho mělo být více.
Potěšili nás první maliny. Nejhezčí dozrávají na nových mladých větvích. Bylo to spíše jenom tak na ochutnání, ale i tak je to super. Kousek vedle se černají ostružiny, ale i když barva vypadá jako zralá na sklizeň, ještě moc nejdou odtrhnout a těch pár plodů, co jsme zkusili, bylo dost kyselých. Možná příští týden to bude lepší.
Úroda byla tento týden spíše slabší. Dvě cukety, něco málo mochyně, první papriky a pár malin. Rajčat jsem sklidil jenom prvních pár zralých, že je ochutnáme a případně necháme semínka. Manželka zkoušela nahrabat nějaké brambory. Vypadá to tak špatně, jak jsme si mysleli. Brambor moc není a jsou menší. Ze skoro jednoho záhonu bylo jeden tři litrový kbelík.
Když jsme odjížděli ze zahrady na chalupu, tak začalo mírně pršet. Na chalupu jsme ale potřebovali jet, protože jednak jsme tam chtěli vyložit cibuli a taky jsme si vzpomněli, že máme sklidit zbytek rybízu. Na chalupě taky mírně poprchávalo, tak jsme rychle vynesli cibuli na půdu, kde by měla doschnout. Pak jsme se pustili do sklizně rybízu. Toho bylo více, než jsme si mysleli, že zůstalo. Skoro celý devíti litrový kbelík. Sklizeň jsme dokončovali za už celkem silného deště, tak jsem ani nedělal fotky. Rychle jsme naložili věci do auta a vyrazili do Prahy.
Příští týden máme v plánu sklidit brambory a přes týden bych rád jel buď na chalupu a dělal kolem nového baráku, nebo pojedu na zahradu a budu kosit. Jedno u druhé je potřeba, tak uvidíme, jak se nakonec rozhodnu.
