Rok devátý – 26.4.2025: Výsev kukuřice a údržba záhonů

26.4.2025

Začátek sezony je hlavně o výsevech a ty už pár týdnů provádíme na zahradě a něco málo i na chalupě. Tento týden nebyl výjimkou. Ale kromě výsevů jsme měli naplánovanou i nějakou tu údržbu záhonů, protože byl nejvyšší čas. Trochu zapršelo, a to pak všechno roste fakt jako z vody.
Nejvíce práce jsme měli naplánováno na zahradě, ale chtěli jsme se podívat i na chalupu. Minimálně zalít pařeniště a zkontrolovat, co je nového. Na jaře se situace rychle mění a co je jeden týden, ten druhý už být nemusí.
Po příjezdu na chalupu jsem hned odkryl a zalil pařeniště. Už je tam celkem vidět klíčení, hlavně u cibule. S pórkem je to zatím slabší, ale s tím jsem i počítal. Semínka nebyla úplně čerstvá a skladovat je dál nemá úplně smysl.

Manželka zatím sklidila něco málo šťovíku. Pořád nám tam roste na zbytku záhonu a měli jsme v plánu založit i nový (zatím odloženo). Když tam ale je, tak proč to nevyužít.

Pak už následovala jenom rychlá prohlídka pozemku, co je nového. Minulý týden kvetly meruňky a broskvoň, tento týden začali ve větším kvést jabloně. Vyfotil jsme dvě. Menší stromek je letní odrůda „Katja“ vysazená před pár lety. Druhá, větší jabloň, je ta, co jsme koupili s chalupou. Neznámá zimní odrůda, která má skvělá jablíčka. Ty jsme si minulý rok neužili, protože všechno pomrzlo. Tento rok to vypadá nadějně. Rozkvetlé jsou i další tři jabloně, co na pozemku máme. Tak snad od každé odrůdy aspoň ochutnáme.


Dalším, co stojí za pozornost a co přežilo stavební práce, je barborka a libeček. Barborku jsme měli vysazenou na jednom malém záhonku, ale už se rozšířila na více míst po pozemku. Akorát se chytá do květu. Vypadá to, že o tu se už nebudeme muset starat, jenom regulovat její růst a šíření po pozemku.
Libeček jsme měli taky v jednom malém záhonku na dvou místech. Záhonek byl hned u místa stavebních prací, tak jsem se bál, že už je po něm. Ale teď na jaře zase obrazil, takže dobrý. Později, když budou hrubé stavební práce hotové a my budeme plánovat „finální“ podobu pozemku, tak pro něj někde najdeme vhodné místo.


Před odjezdem na zahradu jsme ještě vyndali z chalupy rozmarýn. Ten už máme nějaký ten rok vysazený ve starém hrnci a přes zimu ho dáváme dovnitř. Celkem se mu daří a chystá se kvést. To ho pak zase vyfotím, když bude ve květu. Zatím jsme ho položili u chalupy mírně do stínu, ať hned po zimě ve studené a vlhké chalupě neutrpí na plném slunci nějaký šok. Později, když bude na hrnec už moc velký, tak mu stejně jako u libečku najdeme někde vhodné místo.

No a úplně na konec dnešní návštěvy chalupy ještě jedna fotka pro potěšení. Jedná se o velkokvěté tulipány, které máme původně od tchyně. Obávali jsme se, že stejně jako většina jiných kytek byli zničené při stavebních pracích. Pár jich ale přežilo a dál si je namnožíme. Dokonce jsme objevili i pár plnokvětých narcisů, které jsme už i odepsali. Tento rok sice nepokvetou, ale hlavně že něco přežilo. Byla by škoda o ně přijít. Brzy na jaře, kdy toho ještě moc není, je to hezká potěcha pro oko.

Na chalupě jsme se nezdrželi dlouho, protože jako obvykle jsme měli naplánováno hodně věcí na zahradě. Tento týden bylo hlavním plánem vysít kukuřici a vyplít záhony se šalotkou a cibulí.

Po příjezdu na zahradu pokračovala manželka se sklizní šťovíku. Tentokrát ale klasického divokého, ne toho šlechtěného. Kousek od místa, kde parkuji auto, rostl jeden hezký trs. Minulý týden byl ještě hezčí. Tento týden už začal pouštět květní stvoly a dávat energii tam. Takže poslední příležitost ho sklidit.
Kombinací sklizně šťovíku na chalupě a zahradě máme tento týden menší úrodu, která poslouží jako základ skvělé polévky. V době psaní článku už je i snědeno.


Z těch plánovaných prací na zahradě jsme začali výsevem kukuřice. Pro kukuřici jsme si na podzim minulého roku do osevního plánu zakreslili záhony, kde byli před dvěma lety brambory a minulý rok jsme je nechali jenom tak zarůstat. Na podzim ještě ty záhony vypadali celkem v pohodě, tak jsem si říkal, že budou vhodné pro kukuřici. Teď pře výsevem už je to ale o dost jiné. Je na nich hustý porost všeho možného. Pampelišky, řebříček, kopřivy, různé druhy trav a spousta dalšího, co ani neznám. Čistil se nám to nechtělo a asi by to ani nebylo úplně to pravé. Ať si příroda ještě jeden rok zlepšuje půdu a pak se uvidí. My jsme naštěstí měli v záloze pár dalších záhonů, už pár let přikrytých silážní plachtou. Potřeba čistit záhony tedy bude minimální. I když pro kukuřici nejsou tyto záhony úplně ideální. Nic v nich pár let nerostlo, takže se půda nezlepšovala. Jenom se pod plachtou udělala menší vrstva kompostu z rostlin, které tam byly před zakrytím. Na tu trochu extra výživy spoléhám. Ale samozřejmě lepší by byla půda už nějaký čas vhodně obdělávaná. No, máme příležitost to zlepšit do budoucna.

Jak je vidět podle fotky, tak moc práce se záhony nebylo. Akorát jsme odřízli plachtu, zakryli chodníčky mezi záhony, trochu dočistili okraje, udělali řádky a vysévali. Výsev jsme prováděli do zalitých řádků, protože jsme ještě měli dost vody. Většinu semínek jsme měli vlastních, uchovaných z minulého roku. Ani jsme neměli plány vysévat něco jiného, ale manželka donesla od kolegyně nějaký sáček semínek hybridní cukrové kukuřice, že máme zkusit. No tak jsme si řekl, že ji uděláme radost. Ono těch semínek bylo v sáčku asi 18 a ani nevypadali nějak moc dobře. Vyséval jsem pro jistotu po dva semínka a vyšlo to asi tak na 2 metry do jednoho řádku. Kdybych chtěl vysít z kupovaných semínek nějakou rozumnou plochu kukuřice (jak jsme kdysi vysévali na vesnici), tak by se to hodně prodražilo.
Zbytek záhonu i ten další jsme oseli našimi semínky. I když jsem dával po více semínek na jedno místo, tak pořád krabička se semínky vypadala, jako kdybych skoro ani nic neodebral. A to jsme moc klasů na semínka nenechali. Takže kukuřici jednoznačně semenařit. Hlavně když později plánujeme zvířata, pro které budeme kukuřici pěstovat jako krmivo.
Kukuřici jsme vyseli do dvou řádků a přemýšlel jsem, že bychom středem záhonů ještě mohli něco dát. Napadli mně topinambury, protože už je bylo potřeba přesadit a neměli jsme pro ně naplánovaný záhon. Takže buď jsme je mohli vysadit někde na další záhon, nebo zkusit polykulturu s kukuřicí. Topinambury by měli být větší než kukuřice, takže střed záhonů by měl být v pohodě. Když pak na podzim kukuřici sklidíme, tak po zbytek sezony zůstane záhon jenom pro topinambury.
Takže jsme vykopali všechno, co jsme na záhonech s topinambury našli a vysadili do jednoho záhonu s kukuřicí fialové a do druhého bíle. Moc hlíz ale nebylo. Pod některou rostlinou jsme nakopali i menší kbelík hlíz, někde ale skoro nic. Myslím si, že to bude ne moc úrodnou půdou na záhonu. Uvidíme, jak to bude letos a pak dál. Topinambury sice nějak moc nevyužíváme, ale neradi bychom o ně přišli.



Po výsevech (a výsadbě) nás už čekala tolik odkládaná a přitom (asi) potřebná údržba záhonů. Jednalo se hlavně o záhony se šalotkou a cibulí. Vysadili jsme je do záhonů, kde bylo minulý rok jenom zelené hnojení. Protože ty záhony byli předtím dlouho zakryté a půda byla holá, tak příroda nasadila do první linie merlík a amarant. Hlavně merlík se tam bohatě vysemenil, takže tento rok vytvořil mezi cibulí dost hustý porost. Pro půdu ideálnější by asi bylo nechat ten merlík růst a po několika letech by tam byla lepší půda, připravená pro jiné rostliny. My jsme ale záhony potřebovali pro cibuli, takže jsem se rozhodl merlík zredukovat. Pak bych po sklizni cibule rád vysel na záhony nějaké zelené hnojení, ať té půdě co nejvíc pomůžeme.
Záhony jsem proběhl malou plecí motyčkou, kterou jsem se mohl dostat i mezi cibuli v řádcích. Je to super, protože se není potřeba tolik ohýbat a ničit si záda. Jenom občas jsem něco doplel i rukou. Pletí motyčkou je o hodně rychlejší jako ruční pletí, takže to bylo relativně rychle hotovo. Do budoucna bych raději mezi cibulí mulčovat, nebo ještě raději použil nějaký vhodný podrost, jako živý mulč, ale zatím to řešíme takhle.



Když už jsem byl u toho pletí, tak jsem se rozhodl podívat ještě na záhony s česnekem. Tam to nebylo tak „kritické“ jako u cibule, ale proč to nechat zajít tak daleko. Česnek už je taky o dost větší než cibule a lépe se tam pracovalo s motyčkou. Záhony pro česnek máme letos tři a prošel jsem je všechny. Vyfotil jsem záhon s neznámou odrůdou, kterou jsme si dovezli od švagrové. Tento rok vypadá ze všech odrůd asi nejlépe. Už se těším na sklizeň.

Zatím co jsem já plel záhony s cibulí a česnekem, tak se manželka pustila do čištění záhonu s jahodami. To je ten lepší záhon s jednou plodícími odrůdami, ale pořád si vyžadoval nějakou péči. Manželka záhon vyčistila a já ho mám v pláně později ještě domulčovat. Už jsem to jednou dělal minulý rok, ale po mulči už samozřejmě ani stopa. Jahody vypadají hodně dobře a jedna odrůda začíná kvést. Takže údržba záhonu se hodila. Ještě nás čeká jeden záhon s jahodami, ale tam to bude na déle. O tom snad příště.


Po jahodách přišla řad na delší dobu odkládané dočištění záhonu s malinami. To jsme najednou nezvládli a na ten poslední kousek přišlo právě teď. Už to bylo asi tak pět minut po dvanácté, protože maliny vyhnaly celkem dost nových výhonů a byl trochu problém mezi tím vyplít. Samozřejmě jsme to zvládli a na nějakou dobu by měl být tento záhon v pohodě. Později, když se maliny lépe rozrostou, by už potřeba našich zásahů měla být minimální.

Po vyčištění malin jsme už měli dost a do ničeho dalšího se nepouštěli. Pro potěšení jsme si udělali prohlídku pozemku, co se kde změnilo. Všechno kvete, nebo se chystá kvést, co je super. Z náletů se pomalu, ale jistě, začíná stávat základ malého lesa. Nestíhám je sekat a některé stromky jsou už tak velké, že bude asi lepší je nechat a později pokácet na dřevo.
Všechny nálety jsou v podstatě nečekané, ale některé jsou i příjemným překvapením. Takto nám na pozemek přibylo několik semenáčových jabloní a minimálně jedna hrušeň. Je jich tam asi pět, už jsou i celkem velké a snad kromě jedné všechny kvetou. Takže jsem fakt zvědavý, jestli ochutnáme tento rok nějaká nová jablíčka. Kromě pěti plánovaných a vysazených jabloní bychom tak měli pět dalších, u kterých jsme nevynaložili žádné úsilí a nic nás ani nestály. To se mi líbí.

Po prohlídce zahrady a pokochání se kvetoucími stromy jsme ještě nabrali do našeho kýble na bioodpad něco málo kompostu. Další den jsem se totiž chystal přesazovat rajčata. U těch to taky bylo asi už pět minut po dvanácté.
Vyséval jsem po čtyři semínka do jedné buňky sadbovače a většina semínek vyklíčila. Takže po dvou týdnech od klíčení začalo být rajčatům trochu těsno. Ze všech variant rajčat, co jsem vyséval, tak jenom u jedné varianty rajčete odrůdy „Valouny“ došlo ke selhání. Nevyklíčilo totiž ani jedno semínko. Nevím proč, protože zbytek byl víceméně v pohodě. Pozitivní je na tom aspoň to, že že všech variant rajčat, co jsme vyseli, byla ta co selhala asi taková nejméně „chtěná“.

Kvůli selhání jedné varianty jsem mírně poupravil budoucí výsadbové plány a podle toho i vybíral a přesazoval sazenice. Pro letošní sezonu jsme se rozhodli mít tři záhony rajčat, co obvykle představuje tři truhlíky se sazenicemi. Víceméně, protože u divokých rajčat stačí čtyři sazenice na záhon, ale u odrůdy „Valouny“ s menšími rostlinami se jich na záhon vejde více. Do truhlíku obvykle vysadím osm rostlin. Tak jsem to dokombinoval tak, aby všechny sazenice rajčat vyšly do třech truhlíků a čtvrtý zbyl na sazenice mochyně. Tím jsme pokryli všechno místo na parapetech. Tři truhlíky s rajčaty na jeden parapet a na ten druhý truhlík s mochyněmi, papriky a pórek. U paprik jsem dělal fotku jenom tak provizorně, kdy byli venku za oknem za účelem otužování. Příště je vyfotím lépe. Už budou i daleko větší. Minimálně po týdnu, kdy rajčata zakoření, začnu s otužováním i u nich.



Tak to máme pro tento týden všechno. Příští týden nás zase čeká extra den volna navíc, co bych rád využil. Máme v plánu vysadit brambory a chtěli bychom se postarat o druhý záhon s jahodami. Další práce uvidíme podle situace na místě.