Rok šestý – 20. týden: Výsadba brukvovité zeleniny

20. týden

Tento týden jsme sice měli nějaké plány, ale nebyli jsme si úplně jisti, co budeme dělat. Chtěli jsme vysadit brukvovitou zeleninu, sazenice které jsme si předpěstovali v pařeništi na chalupě. Pokud by ale sazenice ještě nebyly vhodné k výsadbě, měli jsme náhradní program. Takže naše cesta vedla nejdřív na chalupu, kde jsme zkontrolovali sazenice. Zde jsme konstatovali, že jsou v pohodě a můžeme jet podle plánu. Na chalupě jsme také vyložili sazenice rajčat dovezené z Prahy, aby se trochu aklimatizovaly na venkovní podmínky. Kromě sazenic brukvovité zeleniny, jsme do auta naložili i sazenice paprik odrůdy „De Cayenne“ (chilli) a elektrocentrálu, protože na zahradě nám už dochází voda a vyrazili směr zahrada. Pálivé papriky jsme se pro jistotu rozhodli pěstovat na zahradě, odděleně od těch sladkých. Už se nám jeden rok při společném pěstování vzájemně opylily a nebyli jsme z toho zrovna nadšeni.

Na zahradě jsme se nejdřív rozhodli vysadit papriky. Sazenic bylo jenom pět, co pro nás bohatě stačí a záhon jsme nemuseli nijak extra připravovat. Jenom jsme trochu vytahali plevel, který rostl na místě určeném pro papriky. Teď už jenom doufat, že je nesežerou slimáci, jak se tomu stalo u paprik vysazených na zahradu v minulém roce.


Hlavní prací byla výsadba brukvovité zeleniny. Měli jsme připravené sazenice kedluben, rané kapusty, brokolice, zelí, kadeřávku a růžičkové kapusty. Měl jsem udělaný výsevní plán, ale nakonec z toho byla tak trochu improvizace. Do jednoho záhonu jsem plánoval trojkombinaci kedlubny, pórek a celer. Kedlubny jsme měli s sebou, sazenice celeru jsme zapomněli na chalupě a sazenice pórku ještě byly k výsadbě moc malé. Nechtěli jsme ale vysadit jenom kedlubny a zbytek záhonu nechat prázdný. Proto jsme ke kedlubnám (odrůda „Delikates) vysadili i brokolici (odrůda „Limba“) a ranou kapustu (odrůda „Předzvěst“). Stále ještě zbylo trochu místa, které jsme vyplnili kadeřávkem odrůdy „Nero di Toscana“.

Pro další záhon jsem naplánoval pozdní zelí (na krouhání a uskladnění). Odrůdy jsem vybral „Pourovo pozdní“ a „Avak F1“. Po výsadbě zůstalo na záhonu ještě trochu místa, tak jsme tam zase vysadili pár rostlin kadeřávku odrůdy „Nero di Toscana“.

Pro třetí záhon s brukvovitou zeleninou jsem naplánoval růžičkovou kapustu a kadeřávek. Růžičkovou kapustu máme stejnou jako minulý rok, odrůdu „Cassiopeia“. U kadeřávku jsme vysadili zbytek sazenic odrůdy „Nero di Toscana“ (ano, měli jsme jich hodně). V pařeništi máme ještě sazenice další odrůdy kadeřávku, odrůdu „Halbhoner“, které ale ještě nebyly v té správné velikosti. Na záhonu zbylo místo, tak tam možná vysadíme zbytek sazenic příští týden.


Sazenice vypadají po výsadbě trochu „smutně“, ale snad se většina z nich chytne, nic je nesežere a ideálně by ještě mohlo zapršet. Když píšu tento článek, tak venku prší. Takže minimálně poslední věc vyšla. Jak se chytly a jestli je něco nesežralo (déšť taky vyhovuje slimákům), uvidíme o víkendu. Kdyby byly nějaké ztráty, tak v pařeništi máme u většiny zeleniny sazenic ještě dost a můžeme nahrazovat. Samozřejmě bych byl ale raději, kdyby to nebylo potřeba.

Hlavní práci na zahradě jsme měli za sebou a přemýšleli co dál. Na chalupě jsme toho až tak moc v plánu neměli, tak jsme chtěli udělat co nejvíce práce na zahradě. Problém bylo vybrat, do čeho se pustit dříve. Manželka se pustila do záhonu s ředkvičkami a mrkví. I tak jsme tento týden plánovali většinu ředkviček sklidit. Po vydatném dešti (asi bouřka v pátek) jsme měli některé ředkvičky skoro jako menší jablko (trochu přeháním). Takže nejvyšší čas pro sklizeň. Spolu se sklizní ředkviček bylo potřeba vyplít mrkev, aby měla prostor k růstu. Manželka vytahala ředkvičky z půlky záhonu a pak zbytek sklizně odložila na další víkend. Měli jsme totiž už 2 kg čistých ředkviček očištěných od natě. Ta skončila v záhonu s česnekem jako mulč. Fotky jsem zapomněl udělat.

Zatím co manželka sklízela ředkvičky a plela mrkev, já jsem se pustil do prvního kosení. Ne že by se mi nějak obzvlášť chtělo, ale brambory potřebovali doplnit mulč. Obvykle kosím rád, ale na zahradě to moc zábava není. Jak jsme minulý rok moc nestíhali kosit, tak v už vyrostlé nové trávě je hodně staré slehlé. Tráva na zahradě se nekosí lehce ani když tam nejsou zbytky staré trávy. Pokosil jsem úseky, kde to šlo lépe. Pak jsem vyhodnotil stav a rozhodl se, že musím překonat svůj odpor k vrčícím strojům a zkusím zbytek posekat křovinořezem. Taky jsem ještě potřeboval posekanou trávu pohrabat, co se zbytky staré trávy pod tím nešlo úplně snadno. Nevyplatí se zanedbávat louku, kterou chcete pravidelně sekat.

Po asi dvou hodinách sekání a hrabání jsem trávu navozil na záhony s bramborami. Doufal jsem, že toho bude víc. Vyšlo to tak na jeden celý a malý kus dalšího záhonu. Kdybych to více roztáhl, tak by to vyšlo možná i na všechny záhony, ale chtěl jsem to už udělat pořádně. Ten první záhon s doplněným mulčem bude možná už konečný stav. Mulč na další záhony doplníme snad příští víkend. Uvidíme, jak mi půjde sekání křovinořezem.

Jako jeden z prvních záhonů letos jsme vysévali ten s bobem a špenátem. Záhon jsme přikryli a první kontroly dopadly slibně. To jsme jenom trochu sundali ochrannou textilii z kraje záhonu. Po kompletním odkrytí záhonu to už tak dobře nevypadalo. Hlavně střední část záhonu, která spíše vypadala jako jedno velké mraveniště než jako záhon se zeleninou. Už se nám to v minulosti stalo, ale asi ještě ne v takovém rozsahu. Nechce se mi nechávat záhon v tom stavu, co je teď. Přemýšlet jsme nad výsevem zeleného hnojení na prázdná místa. Pak jsme si vzpomněli, že máme ještě v mrazáku nějaký bob. Sice jsme ho sklízeli nazeleno, ale chceme aspoň zkusit dodatečný výsev. Horší to asi nebude. Zkoušel jsem motyčkou dělat řádky na prázdných místech, ale vyhrabával jsem nevyklíčený bob. Proto jsem toho raději nechal, jenom udělal prstem dírky do půdy a boby tam nastrkal. Po rozmrznutí byli celkem měkké, tak pochybuji, že z toho něco bude. Ale co když. Je to pokus.


Manželka kromě ředkviček sklidila i něco listové zeleniny, která už hezky obrazila. Po týdenní pauze budeme mít zase salátový týden. Kromě ozimého salátu to byla roketa a asi poprvé i špenát. Sice výsevy spolu s bobem moc nevyšli, ale na kousku záhonu je pár hezkých rostlin, ze kterých šlo něco sklidit. I tak asi moc sklizní špenátu nebude, protože brzo půjde do květu.

Minule jsem přidával fotku prvního kvetoucího šeříku a dnes přidávám další. Tentokrát je to bíle kvetoucí odrůda „Mme Lemoine“. Vypadá nádherně. Další odrůda se jenom chystá kvést, takže fotka bude asi zase příští týden. Kromě šeříků nám začali kvést i pivoňky, co je další nádhera.


Práce na zahradě nám jako obvykle zabrali více času, než jsme chtěli. I když jsme toho na chalupě neplánovali moc dělat, něco jenom přece. Minimálně jsem chtěl něco pokosit. Byl jsem rád, že jsem minulý týden vyčistil aspoň okolí většiny keříků. Teď jsem chtěl pokosit co nejvíc kolem, minimálně vysvobodit šeříky. Déšť udělal skoro zázraky nejenom se zeleninou, ale v podstatě se vším, co roste. Navíc se nám k tomu ještě ohlásili kamarádi na návštěvu, takže jsme pospíchali na chalupu i kvůli tomu.

Po příjezdu na chalupu jsme se už potkali s kamarády, kteří po chvilce konverzace a obhlídce pozemku projevili chuť něco posekat. Tak jsem jim dal kosu a ukázal, kde si můžou něco pokosit. Začali jsme u šeříků, které byli prioritou. Už je nebylo skoro ani vidět v bujných porostech kopřivy a bršlice. Velkou výhodou porostů na chalupě je, že se sekají fakt lehce i s ne úplně skvělou kosou a je to zábava. Na rozdíl od zahrady, kde to je dřina a moc to nebaví. Zatím co oni máchali kosou zeširoka, já jsem vzal kososrp a vysekal bezprostřední okolí keříků. Obsekali jsme i okolí keřových višní. Obě vypadají dobře. Ta, co jí uschl původní kmen, hezky obrazila od kořene znovu a u té druhé už letos asi budeme ochutnávat plody.



Dále jsme v kosení pokračovali podél plotu, kde jsme na podzim přesadili svídy z jiné části pozemku. Ty taky už nebylo ani vidět. Naštěstí k nim manželka napíchala kolíky, takže aspoň orientačně víme, kde si dát při sekání pozor. U plotu je i jedna přeživší kalina, ta druhá podlehla asi bršlici. Svídy vypadají skvěle. Většina z nich se ujala a začíná hezky růst. Byla by škoda o ně přijít kvůli pozdnímu posekání porostu. Za nějaký čas už nějaká bršlice, nebo kopřivy nebudou problém. Zatím ale zvýšenou péči potřebují.

Já s kamarády jsme se bavili kosením, manželka se pustila do čištění květinového záhonu u vstupní branky. Teď tam nádherně kvetou tulipány a okrasný česnek, ale když odkvetou, tak část záhonu zůstane prázdná. Nějak nám tam nic nevydrží. Hlavní podíl na tom mají slimáci. Nejdřív sežrali chryzantémy a pak i afrikány, jako jejich náhradu. Teď jsme na vyčištěný střed záhonu vysadili dva trsy trvalých aster, které nám rostly v jiné části pozemku. Ty by snad měly přežít, když se jich slimáci zatím nedotkli.

Zkontrolovali jsme i záhony na chalupě. Kromě hrášku, který vypadá stále lépe, se už na záhonech objevuje další nová zelenina. Začaly klíčit fazole. Zatím to vypadá tak střídavě a něco už okusují slimáci, ale celkově dobrý. Minulý týden vyseté okurky se už taky začínají ukazovat. Zatím jsou malinké, ale dokážou růst hodně rychle. Příští týden se možná dočkáme překvapení. Jenom doufám že příjemného.



Zpátky do Prahy jsme odjížděli po osmé hodině večer. Zatím rekord. Čím víc se prodlužují dny, tak tím víc práce je. Sama se prostě neudělá. Příští týden máme zase velké plány. Už je asi nejvyšší čas na výsadbu paprik a rajčat. Jeden záhon na zahradě a tři záhony na chalupě. Chceme sklidit zbytek ředkviček a dočistit mrkev. Hrášek by taky potřeboval trochu péče a rád bych zase něco pokosil. Práce hodně a uvidíme, co všechno budeme stíhat. Prioritou je výsadba paprik a rajčat. Zbytek uvidíme. Možná se k tomu přidá i výsadba dýní. Vyseté minulý týden vyklíčily na 100 % a rostou skoro před očima. Sice si říkám, že možná bychom mohli ještě týden počkat, ale když vidím, jak rychle rostou, tak čekat ještě týden by nemusel být ten nejlepší nápad.