Rok pátý – 17. týden: Brambory a kukuřice

17. týden

Naším hlavním plánem pro tento týden byla výsadba brambor. Doufali jsme ale, že stihneme i nějaké výsevy. Potřebná semínka jsem pro jistotu vzal s sebou. Nejdřív nás čekala povinná cesta na chalupu, kde jsme naložili elektrocentrálu a připravené sadbové brambory. Nový sud už byl připravený v autě. Po příjezdu na zahradu jsme nejdřív natahali vody do sudu, aby se trochu ohřála. Na brambory jsme ji sice nepotřebovali, ale na případné pozdější výsevy se hodí.

U brambor jsem měl naplánované úplně nové záhony pro část zahrady stále pod silážní plachtou. Brambory sázíme do mulče, takže absence klasických rytých záhonů by vůbec nevadila. Spíše je pozitivum to, že po bramborách by byla půda lépe připravena pro další pěstování. Tento plán jsem změnil asi před třemi týdny. Důvodem je hlavně pomalejší start sezony a určitá časová tíseň. Ne, že by bylo komplikované udělat záhony pro brambory na nové ploše, to spíše opačně. Důvodem byli jiné záhony. Právě ty, kde jsme brambory pěstovali minulý rok. Po bramborách jsme na záhony vyseli zelené hnojení a tento rok jsem měl v plánu tam pěstovat kukuřici. Po bramborách zůstalo na záhonech dost kompostu a zelené hnojení by mělo kukuřici prospět. Záhony jsme chtěli přes zimu přikrýt, ale nevyšla nám už silážní plachta. Aspoň tam zůstalo zelené hnojení, které mohlo ještě chvilku růst. Ale už jsme věděli, že na jaře bude potřeba záhony vyčistit. Ještě před rokem bychom to udělali. Tento rok už ale k tomu nemám dost motivace a v podstatě to stejně moc nestíháme. Na záhonech kvetla v tuto dobu hlavně hluchavka, něco málo trávy, pýru a hodně svízelu přítuly.

Změnil jsem osevní plán a rozhodl se pro brambory použít stejné záhony, jako minulý rok. Nebude je potřeba čistit. Jenom na povrch záhonu do kompostu uložíme brambory a zahrneme senem. Nejsem úplně nadšený z toho, že budeme pěstovat brambory na stejných záhonech jako minulý rok. Stále chci dělat nějakou rozumnou rotaci zeleniny na záhonech. Protože ale nepěstujeme brambory v půdě, ale v mulči, tak by to nemuselo tak vadit. Rotace se dělá hlavně kvůli jednostrannému vyčerpávání půdy, co tady nehrozí. Druhým důvodem jsou škůdci a nemoci, kteří můžou zůstat na záhonu po pěstovaných rostlinách (např. v půdě). Při opětovném pěstování stejné plodiny je tak pro ne snazší škodit. Nemocí jsem si minulý rok u brambor nevšiml a škůdce byl jenom jeden, mandelinka bramborová. Pro tu asi bude celkem jedno, jestli budou brambory na stejném záhoně, nebo o pár metrů vedle. Substrát pro pěstování (mulč) máme v podstatě taky nový. Seno z naší louky, které máme ze sekání minulý rok. Navíc je při použití stejných záhonů výhoda v tom, že už tam je natažená drátěnka. Ušetří nám to nějaký čas a dost nervů při její aplikaci na záhony. Jenom z jednoho záhonu jsme drátěnku minulý rok vyndali, tak jsme ji tento rok dávali zpátky. Na zbylých třech záhonech je drátěnka kousek pod povrchem záhonů, přikrytá kompostem.

Ještě před uložením brambor na záhony jsme jejich povrch mírně upravili. Motykou jsem aspoň podsekl většinu toho, co tam rostlo. Pod mulčem by se to mělo v pohodě rozložit a sloužit jako výživa pro brambory. Jenom pýr jsme raději ze záhonu vyhodili. Ten se dokáže dost dobře šířit i v mulči. Po posekání plevelů jsme do kompostu udělali malé jamky a do nich vložili brambory.

Na záhony s uloženými bramborami jsme pak navozili seno, doteď složené na hromadách. Přes zimu se už začalo mírně rozkládat, co je spíše výhoda. Taky snad ze sena přes zimu vypadala většina semen. Nerad bych na záhony vysel další louku. Lepší by byla sláma, ale tu nemáme a kupovat ji nebudeme. Snažíme se využit, co je. Tento rok bych rád začal sekat louku o něco dříve. Ne jenom kvůli bramborám, ale mám v plánu posekanou trávou mulčovat i další záhony. v podstatě všude, kde to půjde. Po navození sena na záhony jsme jenom hráběmi mírně upravili záhony. aby někde nebylo sena moc a někde zase málo. Vrstva sena má tak do 50 cm. Počítám ale s tím, že se dost slehne. Když brambory vylezou, tak bychom rádi ještě nějaký mulč doplnili. Sena nám z minulého roku zůstalo celkem dost.

Měli jsme hotové čtyři záhony s bramborami a čas byl celkem příznivý. Proto jsme se pustili do výsevů. Chtěl jsem vysít hlavně kukuřici. Ta má u nás staronovou premiéru. Zkoušeli jsme ji pěstovat hned prvním rokem, když jsem chtěl pěstovat v podstatě všechno. To jsme měli ještě hlavně kompostovací záhony a doufal jsem, že se ve směsi hnoje a slámy bude kukuřici dařit. Na záhonu bylo jenom pár rostlin a moc se jim nedařilo. Protože je kukuřice jednou ze základních plodin pro samozásobitelství, měl jsem v plánu ji pěstovat každým rokem. Pokaždé to z nějakého důvodu nevyšlo. Až tento rok jsem se rozhodl, že už to nechci oddalovat. Mé plány málem nabourali komplikovaný začátek sezony a nepřipravenost záhonů. Popravdě, kdyby bylo potřeba čistit pro kukuřici záhony, nevím, jak by to dopadlo.

Na záhony určené pro kukuřici jsme dali brambory a dále to byla trochu improvizace. Záhony vedle brambor už byli přes zimu přikryté. Minulý rok jsme na nich pěstovali okurky a dýně. Proto jsem doufal, že je nebude potřeba moc čistit. Dýně dokážou potlačit plevele hodně dobře. To se potvrdilo i po odkrytí záhonů. Povrch byl hezký čistý, jenom se zbytky rostlin okurek a dýní.

Nejdřív jsme na zkoušku odkryli jenom dva záhony. Jak je vidět na obrázku, tak u jednoho bylo udělané ohraničení, u druhého ne. To byl ale jediný rozdíl, protože oba záhony byli v podstatě čisté. Mohli bychom hráběmi stáhnou zbytky rostlin dýní ze záhonu, ale rozhodl jsem se je tam ponechat. Ať poslouží jako mulč a rozloží se na záhonech. Povrch záhonů jsme už ani nijak neupravovali. Sice tam bylo pár tunelů od hlodavců, ale to moc nevadilo. Motyčkou jsme udělali dva řádky po celé délce záhonu. Tedy skoro. Na začátek a konec každého záhonu si manželka udělala řádky pro kytky (lichořeřišnice, slunečnice, měsíček).

Osivo kukuřice jsem pro tento rok koupil nové ze stránek permaseminka.cz. Jinak je celkem problém sehnat nehybridní osivo kukuřice. Běžně se v obchodech prodávají jenom hybridy. Vzhledem k tomu, že kukuřici chci semenařit, hledám nehybridní osivo, kde se dá. Koupil jsem osivo cukrové kukuřice odrůdy „Tramunt“. Protože je prý kukuřice hodně citlivá na příbuzenské křížení, doporučuje se pěstovat dost rostlin (aspoň 200). Tak jsem koupil rovnou čtyři balení a naplánoval čtyři záhony. Při dvou řádcích po krajích každého záhonu a cestiček mezi řádky, by to mělo vytvořit jako kdyby souvislý blok kukuřice, kde by neměli být problémy s opylením. Podle literatury je u kukuřice doporučený spon 30 (40) x 80 cm. To jsem se snažil i nějako dodržet. Vyséval jsem ale jenom z ruky odhadem, tak to úplně přesně nebude. Když jsme ale pěstovali kukuřici na vesnici, tak jsme měli spon určitě užší a problém nebyl. Vyséval jsem do hodně zalitých řádků. To jsme u kukuřice nikdy nedělali, ale měli jsme dost vody, tak proč trochu nepodpořit klíčení.

Dva záhony jsme oseli dost rychle, tak jsme odkryli další dva. Tam byla situace v podstatě stejná, takže jsme zanedlouho měli oseté další dva záhony. Ideální situace, když jediná práce s přípravou záhonů na setí je udělat motykou řádky. Ještě ideálnější by asi bylo nedělat řádné řádky, abychom vůbec nenarušovali povrch půdy. Nějak ty semínka do půdy ale dostat musíme a ručně zastrkovat každé semínko se mi nechtělo. Kdybych vyséval pár semínek, tak klidně. Pro čtyři záhony je jednodušší a rychlejší udělat řádky. Uvidíme, jak kukuřice poroste. Půda na záhonech není úplně super a kukuřice je na výživu náročná plodina. Holt improvizujeme. Další rok to snad už bude lepší (jiné).

Protože nám zůstal ještě nějaký čas (relativně), chtěl jsem zkusit ještě jeden záhon po rajčata. Jejich výsadbu plánuji až někdy po zmrzlých (asi 22.5.2021), ale chtěl jsem zkusit přímé výsevy některých odrůd. Minulý rok jsme měli celkem dobrou zkušenost se samovýsevem rajčat na zahradě. Tento rok i díky inspiraci od čtenářky mého blogu to dělám cíleně.

Záhony pro rajčata jsem taky plánoval jinde. Měli být tam, kde jsme vyseli kukuřici. Hned vedle jsou ale brambory, které tam původně být neměly. Pěstovat rajčata a brambory blízko sebe se moc nedoporučuje, proto jsem raději záhony posunul. Ono sice odstup nějakých čtyřech záhonů taky není nic moc, ale aspoň něco. Odkryli jsme další kus plochy vedle záhonů s kukuřicí. Minulý rok jsme tam nepěstovali nic. Před dvěma lety tam byli brambory v mulči. Po bramborách jsme mulč jenom roztáhli do šířky a plochu zakryli. Od té doby zůstala zakrytá, co je asi 1,5 roku. Byl jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Skutečnost ještě mírně předčila mé očekávání. Mulč ponechaný z brambor se částečně rozložil a vznikl tak souvisle zamulčovaný povrch půdy. V podstatě hotové zamulčované záhony.

Ono tam tedy ještě žádné záhony nejsou. Ty je potřeba udělat. V našem případě jenom vytyčit, abychom vůbec věděli, kde záhon je. To jsme udělali stejně jako u všech neohraničených záhonů pomocí čtyřek kolíků zatlučených na rohy obrysu záhonu. Na přibližně půlku záhonu plánuji vysadit divoká rajčata a na druhou půlku zkusit výsev některých odolnějších odrůd. Vybral jsem všechno chladu odolné a pokud možno ranější odrůdy. Na povrchu záhonu jsem jemně rozhrnul mulč, udělal do půdy rukou jamky, zalil je, vložil semínka a jamky zahrnul. Práce na pár minut. Udělal jsem 14 jamek, 7 po každé straně záhonu. Vyséval jsem odrůdy „Alaska“, „Glacier“, „Sibirsky skorospelyi“, „Siberian“ a „Sub arctic plenty“. Později mám v plánu na záhon vysadit ještě čtyři páry divokých rajčat. Pokud se nezadaří přímým výsevům, tak možná páry divokých rajčat rozdělím a bude to jenom záhon s divokými rajčaty.

Po výsevu rajčat jsme měli udělaných devět záhonů, co je moc hezké na jeden den. Čas na něco většího nám už nezbýval, tak jsme jenom oběhli zahradu, co je nového. Začali nám nakvétat první stromy. Třešně jsou už v plném květu a pomalu se chystají kvést višně. Snad už jim dají hlodavci pokoj, trochu se rozrostou a bude i nějaká symbolická úroda. První třešeň máme už od začátku. Je to odrůda „Kaštánka“ a nějak si ji daří přežívat. I když by pět let po výsadbě měla být podstatně větší. Druhá třešeň byla už potřetí vyměněna a zatím to vypadá, že se drží.

Na zeleninových záhonech to už začíná být radostnější. Po ředkvičkách a špenátu už začíná být vidět i cibule ze sazečky a šalotka. Mezi špenátem začíná klíčit bob.

U hrášku to vypadá, že namáčení před výsadbou dost pomohlo, a i urychlilo klíčení. Oba záhony s hráškem zatím vypadají dobře.

Mrkev a petržel zatím nic. Ty ale klíčí obvykle celkem dlouho, tak jsem zatím ještě v klidu. Stejně tak u řepy, kterou jsme vysévali jenom minulý týden. Když jsem už byl u mrkve, podíval jsem se i na záhony s česnekem. Česnek vypadá dobře, akorát tráva kolem obruby záhonů začíná být mírně přerostlá. Dokonce se pár trav chystalo kvést. Kvůli tomu jsem si donesl elektrické nůžky. Projel jsem nimi kolem záhonů a trávu zakrátil asi do úrovně obruby. Většinu posekané trávy jsem naházel na záhon s česnekem. Poslouží jako mulč i hnojivo. Rád bych později přidával posekané trávy víc. Chtělo by to ale lepší nůžky. Vybral jsem v OBI to nejlevnější (Riwall), co měli a mají celkem problém useknout jenom trochu větší trs trávy. Mám je ale jenom na ty okraje záhonů, případně na zkracování plevele v záhonech. Mezi záhony pak plánujeme sekat křovinořezem. Tam problém s výkonem nebude.

Po zkrášlení záhonu s česnekem jsme konečně odjeli ze zahrady na chalupu. Bylo už dost hodin, tak jsem nepředpokládal s nějakými velkými pracemi na chalupě. Určitě jsme potřebovali odvézt na chalupu elektrocentrálu a pořádně zkontrolovat co je nového a co potřebuje nějaký náš zásah. Na postavení další konstrukce jsme se ten den už necítili. Zalil jsme aspoň pařeniště, kde některé sazeničky (hlavně kedlubny) už vypadají skoro připravené k výsadbě na záhony. Hezky vyklíčil pórek (odrůda „Freezo“). Vypadá to, že budeme mít u pórku další vlnu sazenic. Jsou sice ještě dost malé, ale budou možná hezčí než ty předpěstované v bytě. Asi by to chtělo fotku, ale vzpomněl jsem si na to až po zakrytí pařeniště a už se mi to nechtělo zase rozebírat. Takže aktuální foto bude příští týden.

Minule jsem dával fotky záhonů porostlých hluchavkou nachovou. Minulý týden ale nebyl nic oproti situaci tento týden. To byla hluchavka v plném květu a záhony byli fakt fialové. Aktivita čmeláků a včelek stejně jako minulý týden byla vysoká, z čeho mám radost. V popředí je vidět dva čistější záhony s česnekem. Zatím to vypadá, že ze čtyř testovaných odrůd jsou dvě hodně hezké a dvě nic moc. Hluchavkou na záhonech to nebude, protože čtvrtý a pátý záhon jsou stejné odrůdy jako na prvních dvou záhonech a česnek vypadá stejně dobře. Když se ale nezadaří u všech odrůd česneku, tak to nevadí. I kvůli tomu děláme testy, abychom vyselektovali, čemu se u nás daří.

V květinovém záhonu to začíná být pestřejší. Po žlutých narcisech začínají kvést i vícebarevné a rozkvetla nám část tulipánů. Další tulipány a okrasné česneky se do květu teprve chystají. Co je i celkem dobře, protože stále se stále bude.na co dívat.

Po pokochání se tím, co je nového na chalupě, jsme pomalu vyrazili směr Praha. Venku bylo nádherně, takže se nám ani moc nechtělo. Bylo ale dost hodin a chalupa moc obyvatelná v tomto období ještě není. S dnešním dnem jsem celkem spokojený. Doufal jsem, že stihneme udělat ještě nějakou konstrukci na chalupě, ale devět záhonů na zahradě je i tak parádní věc. Na začátku jsme se obávali, jestli vůbec nějaké výsevy stihneme. Příští týden máme v plánu fazole. Záhony by měli vypadat stejně dobře jako u rajčat, takže by to mělo jít rychleji. To pak snad stihneme i pár konstrukcí na chalupě.

Sazenice v bytě vypadají celkem v pohodě. Rajčata se po přesazení ujala a začínají rychle růst. Jenom jsem to u přesazování přehnal se zálivkou, co některé sazenice zvládají hůř. To mně dost mrzí, protože i do té doby hezké sazenice viditelně trpí a shodily část listů. I když to pak rozchodí, tak ztráta listů bude pravděpodobně znamenat pozdější nasazování květů a tím i pozdější úrody. To si moc dovolit nemůžeme, ale teď s tím už nic nenadělám. Zaléval jsem jako po minulé roky, ale tento rok je chladnější. Spotřeba vody u rostlin byla menší. Tohle musím do budoucna doladit a asi konečně udělat u kelímků odtokové otvory. Přesazení zdá se dost pomohlo i rebarboře, která začala rychle nasazovat nové, větší listy a má i více vzpřímený růst.

Papriky vypadají pomalu zralé na výsadbu venku. Budou si ale muset počkat minimálně dva (spíše tři) týdny. Jednak máme ještě před sebou dost výsevů a taky máme pozemky ve vyšší poloze, kde minulý rok ještě kolem 20.5. byl menší mrazík. Takže není zatím důvod nějak spěchat. Rajčata ještě nejsou přerostlé a papriky by to ve velkých truhlících měly zvládat. Akorát to nesmím přehánět se zálivkou. Kromě rajčat se mi povedlo přelít a papriky. Jedna odrůda vypadá v pohodě, ale u druhé odrůdy jsou vidět následky přelití. Část listů má ze spodní strany jakoby pupínky. Časem by se to mělo spravit. Před dvěma lety se to samé stalo u sazenic batátů a zvládly to v pořádku. Akorát já mám teď trošku fóbii ze zalévání sazenic.

Kromě sazenic, co už jsme měli, nebo stále máme v bytě, jsem plánoval výsevy ještě u další zeleniny. Chtěl jsem vysít dýně, cukety, okurky, ačokču a možná ještě něco dalšího. Problém je jako obvykle místo. U dýní jsem to vzdal úplně. Chtěl jsem hlavně vypěstovat sazenice odrůdy „Whangaparoa crown“ a vysadit je na chalupě za účelem získání vlastních semínek. Dlouho totiž semínka této odrůdy byla v nabídce jako nedostupná. Teď už jsou ale zase k dispozici, tak možná zkusíme semenaření příští rok, kdy plánuji omezit množství pěstovaných odrůd dýní. Pokud to omezím jenom na jednu odrůdu z každé rodiny, neměl by být problém s uchováním semínek ani na zahradě. Pokud ovšem stihnout dobře uzrát. U cuket jsem měl stejný cíl jako u dýní. Důvodem nebyla nedostupnost semínek, ale podstatné zvýšení jejich ceny. Kvůli nedostatku místa jsem to vyhodnotil jako nedostatečný důvod a možná to taky zkusíme příští rok. Zůstaly ještě okurky a ačokča. U okurek jsme koupili hybridní odrůdu „Akito“ a v pytlíku bylo jenom 8 semínek. Tady jsem se rozhodl radši pro předpěstování sazenic. V době psaní článku už vím, že klíčení u tohoto hybrida bylo 100 %, takže budeme mít 8 sazenic. To bych při přímém výsevu asi nedokázal zaručit. Semínka byla dražší, tak ať se hybrid ukáže. Rád bych využil tuto odrůdu na maximum. U ačokči jsem kromě semínek „klasické“ odrůdy s menšími plody koupil i pytlík semínek XXXL odrůdy „Adéla“. Četl jsem, že klíčení u této velkoplodé ačokči je někde kolem 50 %, takže taky chci radši zkusit předpěstovat sazenice. V době psaní článku zatím z 12 semínek vyklíčilo 10, co není vůbec špatné. Ani nevím, jestli má ještě smysl vysévat nějaká semínka ačokči přímo na záhon. Deset rostlin ačokči by na jeden záhon mělo být více než dost. Problémem u sazenic okurek a ačokči je akorát to, že na parapetu už není místo, a tak je máme na skříni, kde se dost vytahují. Můžu je ale později vysadit hlouběji, tak to snad takový problém nebude. Navíc je ačokča liána, která se bude popínat i tak.

Příště nás čeká fazolový den. Kromě čtyř plánovaných záhonů na zahradě jsou to další dva záhony na chalupě. Tam je ale potřeba postavit konstrukci, co nám zabere trochu více času. Možná stihneme i nějaký výsevy dýní, nebo okurek. To ale nechci předbíhat.