Rok desátý – 15.8.2026: Sklizeň letního ovoce
15.8.2026
Tak jsem se po delší době rozhodl přidat další článek. Posledních pár týdnu, v podstatě celé léto bylo pro nás dost brutální. Až tak, že mně to skoro zlomilo, skoro … Neměl jsem chuť psát a ani moc nebylo co. Jenom jsme koukali, jak nám každý týden uschl další záhon. Nic moc jsme s tím udělat nemohli. Zkoušeli jsme něco zalévat, ale jednou týdně to nestačilo, bylo by toho k zalévání moc, a ještě nám ke všemu odešlo čerpadlo ve vrtu (to už máme nové). Pokusím se nějak sepsat to nejpodstatnější, co se událo od posledního článku.
Po sklizni česneku náš čekaly sklizně rybízu. Co jsme měli naplánované těsně před dovolenou, kde to bylo „nutné“ udělat. Protože pak jsme se na naše pozemky dva týdny nedostali.
Pokud se něco tento rok fakt povedlo, tak to byl rybíz. Asi hlavně proto, že ho máme na chalupě. Na zahradě několik let živořil a až po přesazení na chalupu se pořádně rozjel. Zatím ale máme hlavní sklizně ze tří původních rybízu, které jsme koupili spolu s chalupou.
V řadě s třemi původními rybízy máme vysazené další dva keře černého rybízu a jeden odrůdy „Titania“ už dal celkem slušnou sklizeň. Ale hlavně odrůda „Titania“ je asi nejranější z odrůd co máme, má největší plody a chuťově je asi taky to nejlepší, co pěstujeme.
Z těch dalších mladších rybízů příjemně překvapil jeden keř bílého rybízu. Máme dvě odrůdy a po přesazení ze zahrady už nevím, která odrůda to je. Ten druhý keř druhé odrůdy měl tento rok taky plody, ale nebylo jich tak moc, a tak velké. Zase chuťově to bylo možná ještě lepší než ten první keř. Bílý rybíz trochu na první pohled vypadá, že na něm toho moc není, ale když jsme začali sklízet, tak jsme zjistili, že je tam toho hodně. To např. červený rybíz svítí už do daleka a je vidět, kolik tam toho je.
V sobotu, co jsme měli naplánovanou sklizeň rybízu, jsme jeli jako první na zahradu. Chtěl jsem ještě něco kosit a případně dělat nějakou údržbu záhonů. Určitě jsem kosil a více si už nepamatuji. Nicméně jak to obvykle bývá, tak plán jsme moc nedodrželi a na zahradě se zdrželi déle, než jsem měl v plánu. Na chalupu jsme dorazili před pátou a sklízet jsme začali asi v pět. To jsem si hned řekl, že na příště si musíme na rybíz vyhradit celý den. Skončili jsme nějak po osmé hodině a zpátky do Prahy jsme dojeli hodně pozdě.
Sklizeň byla hodně slušná. Zatím asi největší, co jsme u rybízu měli. Sami jsme si nechali jenom sklizeň z odrůdy „Titania“ a ten zbytek jsme rozdali a prodali. Do odjezdu na dovolenou začátkem dalšího týdne bylo všechno pryč. Pokud bych měl něco pěstovat na prodej, tak asi rybíz je jednou z možností, na kterou se mohu spolehnout.
Po sklizni rybízu jsme hned ze začátku dalšího týdne jeli na dovolenou. S vědomím, že se dva týdny na zahradu nedostaneme. Měl jsem trochu obavu, jak to dopadne, protože před dovolenou jsem pořád procházel brambory a likvidoval mandelinky. Už jsem si jeden čas myslel, že to není potřeba a mandelinky nebudou problém. Ale pak asi přišla další vlna, nebo dorostly některé ty menší, protože zase jsem našel dospělé brouky, jak se snaží pářit a klást vajíčka. Možná příprava na další sezonu. Ale nebylo to nic hrozné. Jenom jsem se obával, aby za ty dva týdny nebyla nějaká invaze. To jsem ještě netušil, že mandelinky nebudou ten hlavní problém.
Když jsme odjížděli na dovolenou, tak předpověď byla taková „normální“. Ani v průběhu dovolené mi moc horko nepřišlo. To se ale po dovolené změnilo a začala druhá vlna hodně vysokých teplot. Tu první vlnu začátkem léta zahrada zvládla ještě celkem v pohodě. Uhynulo nám pár nově vysazených topolů a jinak to šlo. To horko bylo ale o dost kratší. Při druhé vlně se k horku navíc přidalo dlouhé období bez srážek. Když jsme se po dvou týdnech na zahradu dostali, tak to nevypadalo moc dobře. Další topole to nezvládli a na záhonech to vypadalo až na výjimky hodně blbě.
Záhon s fazolí vypadal před dovolenou úplně v pohodě. Po dovolené fazole ze záhonu zmizela. Doteď nechápu, co se stalo. Jestli uschla, nebo ji něco sežralo. Nejsou tam po ní ani zbytky. Ale ani porost kolem není nějak poškozený, že by tam něco vlezlo a sežralo ji. To samé je u mrkve. Na celém záhoně už snad vůbec není vidět nať. Kopat jsem nezkoušel, jak to vypadá s kořeny. Záhony se zelím, okurkami a mangoldem vypadali blbě od začátku, takže tam to bylo jasné. Jenom jsem pokosil plevel na záhonech, který se chystal k tvorbě semen. Jinak až do další sezony bude čekat. Možná tam přihodím navíc nějaký mulč. Vysévat zelené hnojení nemá moc smysl. I na záhonech, kde manželka vysela zelené hnojení za příznivějších podmínek, tak nic neroste. Občas bylo vidět, že i něco klíčí, ale ty podmínky, co na zahradě máme, to asi nemá šanci zvládnout.
Cukety a dýně taky od začátku vypadají dost blbě. Ne moc úrodná půda na záhonech, a navíc k tomu nedostatek srážek způsobili, že moc nerostly. Manželka se jich trochu ujala a zkusila udělal jíchu z plevele, kterou je pak zalévala. To bylo ještě před dovolenou, k tomu i malinko zapršelo a u cuket bylo vidět, že jim to dost pomohlo. Po blbém začátku tam začala být naděje, že bychom se později mohli něčeho i dočkat. Druhou vlnu veder ale nezvládly ani cukety a i když na obrázcích níže ještě vypadají celkem slušně, tak dnes už po nich není ani stopy. Vyschly stejně jako spousta jiné zeleniny.
Po návratu z dovolené manželka sklidila záhon s cibulí. Tedy částečně, protože bylo co sklízet jenom u šalotky. Cibule se sklízet nevyplatila. Tam jsem se obával výsledku už od výsadby, protože sazečka moc kvalitní nebyla. Po výsadbě bylo chladno a sucho, takže cibule dlouho neklíčila. Pak když vyklíčila, tak jsme viděli, že horší půda bude i na tomto záhoně, protože skoro nerostla. Se záhonem jsme od výsadby v podstatě nic nedělali, protože tam nerostlo skoro ani nic jiného. Takže sklidila šalotku a část záhonu, kde byla cibule, jsme nechali tak. I šalotky není nějak moc v porovnání s předchozími roky a cibulky nejsou moc velké. Sadby na příští rok by ale mělo být dost a k jídlu je to pro naše potřeby asi taky dost. Já cibuli nevyhledávám a manželka sama toho taky nejí úplně na kila.
Na uvolněné místo po šalotce jsme se rozhodli vysít podzimní ředkve, tak jak to děláme už každý rok. Kdybych věděl, že ta druhá vlna veder bude tak dlouhá a intenzivní, tak bych si tu práci i semínka ušetřil. Doteď z toho výsevu nic nevyklíčilo a nevím, jestli se tam ještě něco objeví. Teď sice zapršelo, ale nevím, jestli už není pozdě.
Snad jediné, co nějak rozumně zvládá ty horka a sucho, jsou rajčata. Dlouho to u nich vypadalo, že jim to sucho a horko moc nevadí. Po dovolené jsme začali sklízet první plody a poslední víkend (před napsáním článku) jsme sklidili dost rajčat na to, aby mohla manželka udělat protlak. Taky už ty poslední 2-3 horké týdny bylo vidět, že i rajčata mají dost. To jsme je začali zalévat. Když už jsou skoro to jediné, co na zahradě máme ke sklizni, tak to nechci nechat uhynout.
Rajčátka i letos hezká. I když jsou plody různých velikostí a mírně se liší tvarem, tak bych řekl, že se to nějak ustálilo a už budu nechávat jenom jedny semínka a nebudu je dělit podle variant. Už je to prostě jenom naše verze odrůdy „Valouny“. Jsem s touto odrůdou celkem spokojený. Dobře roste, bohatě plodí, a navíc je odolná vůči plísni. I když letošní suchý rok ani nevím, jestli plíseň byla. Pěstujeme jenom plísní odolné odrůdy, takže to nemám moc jak zjistit. Jediné, co bych u této odrůdy uvítal, by byli o něco větší plody. Ale to asi nemůžu moc čekat, protože odrůdy, ze kterých byla vyšlechtěna, taky nemají vetší plody. Jinak chuťově mi vyhovují asi nejvíc z rajčat, co teď pěstujeme, bohatě plodí a dají se zpracovat i na kečup. Takže si nemám na co stěžovat.
U divokých rajčat je tento ro trochu slabší, ale i tak celkem slušný výkon. Pokud se něco hodně špatného nestane, tak po hlavní sklizni odrůdy „Valouny“ (která je determinantní) by nám měli dávat rajčátka ke konzumu až do konce sezony.
Ovoce na zahradě moc nemáme. Sklidili jsme pár jablek z odrůdy „Průsvitné letní“, která zase po několika letech zaplodila. Ale než jablka dozrála a dostali jsme se k nim, tak bylo sklizeno (ptáci, hmyz). Jinak byla zase celkem slušná úroda arónie. Ta ještě podmínky na zahradě nějak rozumně zvládá. Vysadil jsem ji do živého plotu spíše pro ptáky, ale ti o ni asi zájem nemají. Tak ji každý rok sklidíme my. Já ji mám celkem rád. Dávám si ji čerstvou do vloček, manželka ji suší na čaj, nebo ji naloží vařenou v medu. Využití pro ni máme.
Letos po dlouhé době začali plodit divoké slivoně, co nám samovolně rostou hlavně u plotu po zahradě. U plotu jsme je nechali schválně, aby vytvořili živou hradbu. Už nějakou dobu pozoruji, že se tam objevuje dost plodů. Taky ale hodně opadávají. Asi to bude do velké míry suchem, ale něco bude i nemocemi, které jsou u těchhle slivoní vidět. Ale protože je jich hodně, tak bychom mohli i něco sklidit. Poslední týden jsem nějaké zkoušel, ale většina je zatím nezralá.
Jinak toho ke sklizni moc není. Manželka občas vyhrábne nějaké velmi rané brambory, abychom měli přes týden k jídlu. U brambor to vypadalo ještě do dovolené hodně dobře. Růst celkem bujný a od mandelinek se jsem nějak uchránil. Ale od sucha a horka jsem je ochránit nedokázal. Hodně rychle začali schnout, a protože začali klíčit později (hlavně ty žluté odrůdy), tak plody nestihli moc vyrůst. No uvidíme při sklizni. Určitě by to ale mělo být lepší, než tomu bylo minulý rok. Se sklizní asi nebudeme moc váhat, protože by nás mohli předběhnout hlodavci, a to bych nerad.
Sklidili jsme i pár paprik od odrůdy „Harvey“, která jako jediná z pokusných aspoň něco vyplodila a měli jsme i něco málo ostružin. Keřík byl sice hodně obsypaný plody, ale jak je sucho, tak začali schnout, a navíc se do těch zralejších pustili vosy. Takže je obvykle sklidí dřív, než se tam dostaneme my.
Na chalupě to bylo malinko lepší, co se týká zvládání horka a nedostatku vody. Obecně tam vody máme relativně dost. Nic na pozemku nejevilo známky toho, že by uschlo z nedostatku vody. Je tam více stromů kolem, tak i to mikroklima tam je o dost lepší než na otevřené zahradě. Akorát tam tento rok moc nepěstujeme, co se týká zeleniny. Máme tam v podstatě jenom jeden vyvýšený záhon, ve kterém jsou rajčata a okurky. Rajčata zalejeme vždy, když tam jedeme a vypadají v pohodě. Jenom jsou oproti zahradě opožděné v dozrávání plodů. Co je možná i dobře, protože když skončí hlavní sklizeň rajčat na zahradě, tak možná budeme mít zralá rajčata na chalupě. Nějak extra moc jich nebude, protože z nějakého důvodu máme problémy s opylením. Hodně květů vůbec nevytvořilo plod a z celého vijanu je tam klidně jenom jedno rajče (nebo i žádné).
Co se týká okurek, tak tam je to blbé. I když začali po masakru od slimáků v pohodě obrůstat (některé), tak plody moc nedělají. Možná zase problémy s opylením. Asi to bude chtít pro příště pomoct s opylením ručně.
V poslední době nám na chalupě začali dozrávat letní jablka. Na menší i větší jabloni. Plodů je na první pohled hodně, ale jsou menší. Když jsou na stromě, jak ještě nejsou zralá a když přijedeme další týden, tak už jsou spadané. Proto je poslední dva týdny sbíráme pod stromem a snažíme se je zužitkovat. Hodně je jich poškozených. Na stromě i pak na zemi. Když jsem přicházel posledně k jabloni, tak od ní odlétalo snad více než 10 ptáků. Taky je tento rok na ovoci hodně hmyzu. Asi jak je sucho, tak hledají vodu, kde se dá. Dokonce jsem snad poprvé viděl na spadaných jablkách hodně včel. Jak je sucho, tak toho moc nekvete a lepší ovoce než nic. Jako chápu to, ale je blbé, že je pak poškozená většina jablek a o to rychleji se kazí. No něco jsme sklidili a ten zbytek je daň za průběh počasí, jaký je. Nemůžu se zlobit na ptáky, nebo hmyz. Taky jsou tam doma, tak se musíme nějak podělit.
Teď, když píšu tento článek, tak se konečně ochladilo a trochu i zapršelo. To jsem moc rád, ale škody, co vznikly, tak to už nenapraví. Jak jsem psal na začátku, tam mně poslední měsíc skoro zlomil. Jezdit na zahradu a dívat se, jak vám každý týden v podstatě zanikne další záhon, bere dost motivaci. To si pak říkáte, jestli to má smysl. Ale je potřeba se z toho nějak poučit a snažit se udělat opatření, aby to do budoucna nebylo tak drsné. Protože se to klidně může příští rok (roky) opakovat. Říkám si, že když dokážou něco pěstovat lidi v podstatě pouštních oblastech, tak to musíme tady zvládnout taky. Klíčová bude voda, resp. hospodaření s ní. Na té otevřené zahradě, kde není moc úniku, musíme vytvořit co nejrychleji jiné mikroklima. Pracovat jsme na tom začali, tak uvidíme, jak to budeme dále zvládat. Teď jsem se zaměřil na ty syntropic řady, které by snad mohly být řešením. Nic jiného rozumného ani moc dělat nejde. Takže časem budu zase informovat, jak jsme na tom.
