Rok čtvrtý – 23. týden: Údržba záhonů

23. týden

Základní výsevy a výsadba zeleniny jsou za námi a teď nás kromě sklízení (co je ta zábavnější součást pěstování) čeká i údržba záhonů (co je zase ta méně zábavná část pěstování). Intenzita údržby záhonů hodně záleží na způsobu pěstování a nutno říct, že dost práce jsme si zbytečně přidělali i sami.

Co si pamatuji, tak různé způsoby odplevelování byli vždy součástí pěstování zeleniny. Osobně jsem používal pouze mechanické metody (např. plečkování), ale zemědělství jede ve velkém na chemickém odstraňování plevele. To pro mě nepřipadá v úvahu a rád bych redukoval na minimum i potřebu toho mechanického odplevelování. S objevením permakultury jsem získal hodně naděje, ale není všechno tak růžové, jak se často píše na různých stránkách s tématikou permakultury.

Začínali jsme s mulčováním a kompostovacími záhony, kde to s potřebou odplevelování nebylo až tak žhavé (jsou tam ale jiné problémy). S přechodem na pěstování ve volné půdě to už ale nějak potřeba řešit je. Sice je to „trochu“ nepřirozené a proti přírodě, protože na půdě vždy roste to, co ta půda potřebuje. Nepřirozené je v podstatě celé zemědělství, ale umožnilo to naší civilizaci dostat se tam, kde jsme teď (se vším pozitivním i negativním). Proto je stále větší snaha o nějaký ten návrat k přírodě přátelskému a přirozenějšímu způsobu dopěstování si jídla. To byla jedna z mých priorit od začátku. Začínat na zelené louce ale není sranda, hlavně když nechcete rýt, ani používat chemii. Udělali jsme dost chyb, ale hlavní je poučit se z nich. Dnes bych to už dělal jinak, ale jak se říká, po válce je každý generál.

Po čtyřech letech pěstování jsme dospěli do stádia, kdy už pěstujeme zeleninu (kromě brambor) jenom ve volné půdě, i když se stále snažíme rýt minimálně. V podstatě ryjeme jenom ty nově zakládané záhony. Taky stále udržujeme mezi záhony travnatý porost. To moc často u pěstitelů nevidím a buď jsou cestičky mezi záhony udržovány jako holá půda, nebo jsou něčím zamulčované. Asi to bude o dost časově efektivnější, co se týká údržby zahrady, ale já bych tam rád udržel travní porost. Důvodu je hned několik. Pro půdu je vždy nejpřirozenější, když na ní něco roste. Živé rostliny půdu zlepšují a zabraňují její erozi. Jsou také domovem pro různé živočichy (chtěné i nechtěné) a v neposlední řadě je travnatý porost zdrojem organického materiálu pro zahradu. Je tu jedno ale, a to potřeba travnatý porost udržovat. Minimem je porost posekat před tím, než se stihne vysemenit do záhonů a taky je dobré odstranit rostliny, které se množí vegetativně a dokáží nadělat dost problémů (např. pýr).

Až doteď jsme údržbu porostu mezi záhony silně zanedbávali. Nebylo to úmyslné, ale při množství práce, které na zahradě je, to většinou nebyla priorita. To se nám samozřejmě vymstilo a přidělalo nám to hodně práce při přípravě záhonů pro další sezonu. Chvílemi jsme se o nějaké úpravy porostu i pokoušeli, ale ručně je to obtížné zvládnout. Mezi záhony se klasickou kosou, kterou sekám louku, moc nedostanu. Srpem je to moc pracné a při našem rozsahu to ani není moc zvládnutelné. Tento rok jsme se konečně odhodlali ke kroku, který jsem dlouho odkládal. Stále jsem si říkal, že to „nějak“ vyřešíme. Nevyřešili jsme, a tak jsme sice pozdě, ale přece, koupili nového pomocníka do zahrady. Pro manželku je to nová hračka, pro mě vrčící obluda. Mělo by nám to ale výrazně ulehčit údržbu záhonů, tak to nějak protrpím.

Ten křovinořez je hlavně na plochu mezi záhony, kde se klasickou kosou nedostanu. Zbytek zahrady (louka) mám v plánu stále sekat kosou. Takže jsme ten křovinořez sestavili, zprovoznili a manželka se pustila do čištění prostoru mezi záhony. Šlo to celkem dobře, akorát jak s tím nemáme zkušenosti, tak nemáme odhad kolik paliva potřebujeme a došla nám i žací struna. Skončili jsme proto tak nějak v půlce. Hodně prostoru mezi záhony je ale už upraveno a ten zbytek dodělá manželka asi příští týden po doplnění zásob všeho potřebného.

Údržbu prostoru mezi záhony jsem tedy už nějak rozjeli, ale stále zůstávají samotné záhony. Některé vypadají v pohodě, ale některé akutně vyžadují náš zásah. Srážkově bohatší květen výrazně prospěl ne jenom té kulturní zelenině, ale všemu, co roste na zahradě. Ještě do konce dubna to vypadalo, že to bude v pohodě, ale najednou to už v pohodě není ani omylem. Hodně k tomu přispělo i to, že jsme většinu záhonů poslední zimu nepřikryli silážní plachtou. Říkal jsem si, že bude lepší, když nechám v záhonech něco růst. Teď už vím, že to byla chyba. Přidělalo nám to totiž spoustu práce a ten čas se dal využít jinak, např. i na dřívější údržbu plochy mezi záhony, nebo na sekání louky, ke kterému se nevím kdy dostanu.

Situaci zhoršilo i slabé klíčení zeleniny na některých záhonech, kde její místo velmi ochotně obsadily rostliny, kterým říkáme plevele. Pro půdu je to určitě stále lepší, než kdyby byla holá, ale pro nás to znamená hodně práce navíc. Bez odplevelení nejde do záhonů moc vysévat, i když výsadbu zkoušíme, jako např. u experimentu s brukvemi. Hodně záleží ale i na porostu „plevele“. Pokud je tvořený něčím, co neroste moc bujně a nepotlačuje růst jiných rostlin, tak to není až tak špatné. Jak ale máte na záhonu bujné porosty pýru, tak je to problém, kterého se není tak lehké zbavit. Hodně tomu může pomoct právě přikrytí záhonů přes zimu něčím, co potlačí růst čehokoliv (např. ta silážní plachta). Zbytky rostlin, co na záhonech byly se po dobu přikrytí většinou stihnou rozložit a ty nově vyklíčené pod přikrytím uhynou. Protože na vyklíčení stačí většinou jenom odpovídající teplota a vlhkost, ale pro růst je potřeba i světlo, které by pod přikrytím být nemělo. Do budoucna už mám v plánu poctivě záhony zakrývat. Jsou tam sice i nějaké nevýhody, ale výhoda mít na jaře čisté záhony v podstatě skoro bez práce je k nezaplacení.

Poslední zeleninou, kterou pěstujeme v mulči, jsou brambory. Protože chceme pěstovat bezorebně, tak je to asi jediný mně známy způsob, jak to dělat jinak. Tento způsob ale není úplně bez problémů a jedním z nich je sehnat dostatek mulče. I z toho důvodu chci zachovat travnatý porost mezi záhony. Posekaná tráva pak poslouží na doplňování záhonů s bramborami v průběhu roku. Pro vytvoření základu záhonů pro brambory jsem použil zbytky kompostovacího záhonu pro dýně z minulého roku. Co jsem ale tak nějak opomněl, tak na záhonu s dýněmi rostly i nějaké plevele. I když byl kompostovací a o tloušťce přes 50 cm, tak se tam stále nějaké plevele objevili. Semínka se v něm dobře uchytila, protože záhon byl v podstatě už skoro kompost. Jak nám v průběhu minulého roku v podstatě skoro všechny dýně zlikvidovali hlodavci, tak jsme nějak o dýňový záhon ztratili zájem a nechali ho svému osudu. To ale byla chyba, protože ty plevele, co tam rostli se vesele vysemenili, a i když jsem se zbytky snažil z kompostu vyndávat, tak tam semínka zůstala.

Hezky je to teď vidět na záhonech s bramborami, které jsou místy celé pokryté bujnými porosty merlíku. Je to sice jednoletá rostlina, takže když se jí zbavíte jednou ještě před vysemeněním, měl by být pokoj. Když ji ale necháte vysemenit, tak se dokáže rychle množit a většinou bujně roste. V poslední době se sice merlíku dostává více pozornosti a začíná se používat i jako zelenina v kuchyni (např. namísto špenátu), ale tak daleko ještě nejsme (i když mi celkem chutná). V záhonech s bramborami ale merlík moc nechceme. Brambory také prý moc nemají rády kolem sebe plevele.

Protože na záhony s bramborami chceme doplňovat posekanou trávu a manželka už se sekáním začala, stali se záhony s bramborami pro mě prioritou pro jejich vyčištění. Kromě toho jsou brambory hodně důležité, když chcete být co nejvíc potravinově soběstačný. Taky bych rád v tomto roce konečně i něco sklidil. Proto jsem se rozhodl jim věnovat více pozornosti. A že ty záhony mou pozornost už celkem vyžadovali.

Na obrázku je kousek porostu merlíku na jednom ze záhonů, ale místy to bylo ještě bujnější. Pozitivem je aspoň to, že z toho kompostového základu záhonů šlo merlík celkem dobře vytáhnout. Úroda merlíku byla více než hojná a kdybychom to chtěli zpracovat, tak by to nebylo špatné. Možná se nad tím do budoucna zamyslím. Teď v bramborách to ale bylo na obtíž, zvlášť když rostliny brambor mezi merlíkem ani nebylo moc vidět. Musel jsem hodně dávat pozor, abych při hromadném tahání merlíku nezlikvidoval i brambory. Tahat to po jedné rostlině, to bych tam byl možná ještě doteď. I když jsem asi nevytahal všechny rostliny komplet s kořeny a bude to možná potřeba časem dočistit, tak hlavní práce je hotová a můžeme na brambory hrnout další mulč.

Při čištění záhonů s bramborami jsem ale zjistil celkem nepříjemnou věc. Část rostlin (možná kolem 50%) byla dost poškozená a vypadá to na mráz. To mi přijde dost nefér, protože byl poslední týden v květnu. Co se ale dá dělat. Počasí si zatím na přání nedokážeme udělat. Zajímavé je, že některé rostliny jsou poškozené hodně a hned vedle jsou rostliny, které jsou úplně v pohodě.

Po zmrzlých a výsadbě rajčat a paprik týden na to jsem vývoj počasí už moc nesledoval. Žil jsem v domnění, že už to je v pohodě. Jak je ale vidět, tak počasí může překvapit stále. Podezření na mráz (nebo aspoň hodně nízkou teplotu) se mi utvrdilo i u dalších teplomilnějších rostlin, jako jsou lilky, papriky a fazole. U lilků a paprik ale situaci asi trochu zachránilo zelené hnojení. Tam, kde byl porost zeleného hnojení hustý tak, že nebylo vidět ani rostliny paprik, tak tam byly papriky méně, nebo vůbec poškozené. Paradoxně nejvíc z toho vytěžily vzrůstem menší rostliny odrůdy „Granova“, zatím co hezčí a vetší rostliny odrůdy „Rubinova“ to odnesly více.

Porost zeleného hnojení asi pomohl, ale jinak už je moc bujný a nastal čas na jeho redukci. Vzal jsem elektrické nůžky a projel nimi záhon s paprikami a lilky. Ty tak hned získaly celkem mohutný mulč. Uvidíme, jestli a jak bude zelené hnojení obrážet, ale i kdyby už neobrazilo vůbec, tak svoji práci rostliny odvedly. Na záhonů je minimum plevele, půda je přikrytá, a navíc tam ještě zůstane dost organické hmoty.

Údržba záhonů (sekání a pletí) nám zabralo více času, než jsem předpokládal, takže už jsme se do ničeho většího nepouštěli. Akorát jsem udělal rychlou obhlídku zahrady a zhodnotil, že údržba záhonů zdaleka neskončila bramborami a bude pokračovat asi ještě nějaký ten týden. Radost nám dělají aspoň některé záhony, kde se zelenině viditelně daří. Cukety dobře vyklíčily, a i hezky rostou. Už mají i pravé listy.

U dýní zatím klíčení nevypadá až tak dobře jako u cuket, ale pro nějaké závěry si ještě týden počkám. Na pár místech už je vidět mladé rostlinky, někde je ale ještě pusto a prázdno.

Nejhorší klíčení bylo zatím u petržele, kde jsme po dubnových výsevech nenašli ani jednu rostlinu. Udělali jsme opakovaný výsev do stejné části záhonu a tentokrát to už vypadá podstatně lépe. Vyklíčily obě vyseté odrůdy skoro na celé ploše. Zatím jsou to tedy jenom takoví prckové, ale oproti prvnímu výsevu je to značný pokrok. Nevím, co byl za problém. Jestli semínka, nebo podmínky v době výsevu a následně těsně po něm. Tohle musíme do budoucna nějak vyřešit.

Kromě záhonů jsem obešel i zbytek zahrady a podíval se na keře a stromy. Ostružiny, a hlavně maliny jsou asi těžce masakrované hlodavci, protože spíše nerostou, jak rostou. Na podzim to asi s nimi bude chtít něco udělat. Buď je vykopeme a zasadíme zpátky, ale do drátěného koše, nebo je vysadíme na chalupu. Takhle to dál nejde. Jsou na zahradě už třetím rokem a mají tam snad tři asi 30 cm proutky, které střídavě usychají a vyrůstají nové.

Podobně jsou na tom i stromky a tam nevím co uděláme. Některé jsou asi na vykopání moc velké, ale stále menší, než by měli být. Kromě hlodavců jim asi neprozpívají i sušší podmínky, ne příliš úrodná půda a každoroční invaze mšic. Tento rok kromě obvyklých jabloní jsou mšicemi obsypané i švestkovité stromy a hrušně. Snažil jsem se to nechával na přírodě, ale i když tam vidím dost berušek, asi to nestačí. Asi to bude chtít vyrobit nějaký postřik z toho, co na zahradě roste. Chemii používat nechci. Některé stromky to dávají lépe než jiné. Z hrušní je to jednoznačně odrůda „Konference“, která od začátku nejlépe roste a tento rok už nasadila i plody. Sice jsou to jenom dvě hruštičky, ale na to, že je na zahradě druhý rok, je to více než dost.

Sklizeň na zahradě byla tento týden zase hodně listová. Manželka sklidila špenát ze záhonu, kde roste spolu s boby. Většina ho jede do květu, takže to bude asi poslední sklizeň z tohoto výsevu. Po přebrání a umytí i tak asi všechen špenát zblanšírujeme a zamrazíme. K jídlu si necháme hlavně saláty, kterých je celkem dost. Kromě listové zeleniny sklidila manželka i hodně bylinek, které doma usušíme. Stále taky protrhává šalotku, takže teď máme každý týden svazek čerstvé cibule.

Ze zahrady jsme na chalupu odjížděli dost pozdě, takže na chalupě to byla jenom obhlídka stavu a menší sklizeň. To jsem měl původně v plánu dělat opory na rajčata, které ale budou muset ještě týden vydržet. Rajčata vypadají v pohodě, akorát se už některé moc skamarádili s hrachem, takže je budu muset před vyvázáním na opory nejdřív rozmotat z té spleti, co se tam už stihla vytvořit. Stejně jako na zahradě, tak i na chalupě byl asi mráz, protože nějaké poškození je vidět i na rajčatech. Rostlinky jsou ale hezké silné, tak snad je to nezpomalí moc. Hlavně to vypadá na to, že všechny přežily.

Ačokča taky dostala zabrat. Spodní listy vypadají dost poškozené, ale ten zbytek je v pohodě. Dokonce to vypadá, že už pomalu jde do květu. To mně těší, protože by měla mít dost času na to, aby dala dobrou úrodu a plody můžou uzrát do plné zralosti. Vlastní semínka už pro další rok nemáme, takže je to potřeba.

Na rozdíl od zahrady vypadají brambory na chalupě nepoškozené a moc hezky rostou ve „vyvýšených“ krabicových záhonech. Možná nebyly poškozené mrazem i kvůli tomu, že jsou v té krabici výš, a ještě jsou tam ty přesahující okraje z lepenky. V každém případě vypadají dobře a už se těším na úrodu. Všechno je to raná odrůda „Rosara, takže bychom nemuseli ani moc dlouho čekat.

Jak už jsem psal i minule, tak klíčení a růst je na chalupě o hodně lepší než na zahradě. Tam máme pár rostlin šťovíku, které se vysloveně trápí a skoro nic jsme z nich ještě nesklízeli. Asi je vykopeme a přesadíme někde mezi stromy na chalupu. Mezitím jsme ale vyseli na chalupě i jeden malý záhon šťovíku. Vyklíčil podstatně lépe než na zahradě, a i celkem rychle roste.

Stejně tak listová petržel, kterou na zahradě spíše nemáme, než máme, vyklíčila na chalupě v dalším minizáhonku. Pokud si jí bude dařit, tak budeme mít listové petržele dost ne jenom pro sebe, ale i na rozdávání, nebo něco málo k prodeji.

S pařeništěm bude chtít už něco udělat. Rostliny tam jsou už celkem přerostlé. Asi je vyndáme a odvezeme na zahradu, kde je vysadíme do záhonů na místa, kde nic nevyklíčilo. Jsou to hezké sazenice, tak by byla škoda, kdyby přišli vniveč. Do pařeniště jsme hodili i sadbovač s bazalkou a sadbovače s druhými výsevy zelí a kedluben. Bazalku jsem měl v plánu tento víkend vysadit k rajčatům, ale nějak nezbyl čas. Jeden týden navíc by ještě mohla vydržet. Je ale na ní taky vidět mírné poškození mrazem. Možná ale i díky pařeništi to není nic výrazné. Druhé výsevy zelí a vlastně už třetí výsev kedluben vypadají ještě takové nijaké. Trochu moc vytáhlé, ale zase nic tragického to není. Uvidíme příští týden a možná je brzy vysadíme. Pár rostlin pozdního zelí navíc by se hodilo.

Sklizeň na chalupě byla zase ředkvičková. Zatím co na zahradě už máme po první vlně ředkviček a druhá ještě nedorostla, na chalupě je akorát vrchol sklizně. Faktem je, že ze dvou řádků něco přes metr dlouhých máme skoro více ředkviček než z celého záhonu na zahradě. Navíc jsou to ředkvičky hezké, velké a zdravé. Dobře vyklíčili a rostli obě odrůdy, takže kromě odrůdy „Saxa“ si už pochutnáme i na odrůdě „Viola“. Ředkvičky evidentně chutnají ne jenom nám, ale i slimákům. Pár je jich mírně ohryzaných, ale to nám moc nevadí. Stále lepší pár okousaných ředkviček od slimáků než ten masakr, co provádějí hlodavci na zahradě. Ještě ale uvidíme, jak dopadnou dýně na chalupě. Co jsem tak zběžně prohlédl plochu kde jsem je vyséval, tak někde ještě nebylo vidět nic a někde byly rostlinky poškozené od slimáků. Možná to bude chtít pro mladé dýně nějakou ochranu. Je to zase nová zkušenost, kterou na zahradě nezažíváme. Tam si ale užijeme dost jiných škůdců.

Další týden je za námi, tentokrát takový nudnější i když hodně pracný. Obávám se ale, že následujících pár týdnu bude podobných, než se nám podaří dostat ty záhony zase pod kontrolu. Kromě toho by už bylo dobrý i začít sekat zahradu, nebo to pak už nepůjde vůbec. Pro příští týden je ale prioritou udělat opory pro rajčata na chalupě. Zatím ty rajčatové záhony nevypadají na to, že by tam bylo vysazeno 80 rajčat. S kůly to už možná bude vypadat trochu jinak, aspoň do doby, než rajčata trochu povyrostou a já možná i posekám to zelené hnojení, které je tam teď dominantní.

Doma nás čekala ještě práce s bylinkami. Umýt, roztřídit, otrhat lístky a usušit. Tohle víceméně udělala manželka, já jsem pomáhal jenom s oreganem. Zatím sušíme na utěrce, protože je to v pohodě i tak a je zbytečné pouštět sušičku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *